João 4
Tewa NT (TEW_WBT) vs VC
1 In Pharisees dínhanginpóe shánkí báyékí tꞌowa Jesus-víˀpiyeˀ dívíwhä̖yundeˀin, heḏá John i pꞌóˀpꞌoekandiví shánkí Jesus-di ovâypꞌóˀpꞌoeˀoˀ. (Hewänbo Jesus-ví khä̖ge̖ˀnindiḏa̖ˀ tꞌowa ovâypꞌóˀpꞌoeˀoˀ, iḏá yoe.) Heḏi nä́ˀi hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi in Pharisees ditꞌoeˀin Jesus ûnhanginpóe ihayḏi, i-áḏí iví khä̖ge̖ˀnindáḏí Judea nangeḏi dipee heḏi oe Galilee nangepiyeˀ dimää.
1 O Senhor soube que os fariseus tinham ouvido dizer que ele recrutava e batizava mais discípulos que João
2 — ausente —
2 {se bem que não era Jesus quem batizava, mas os seus discípulos}.
3 — ausente —
3 Deixou a Judéia e voltou para a Galiléia.
4 Galilee-piyeˀ namän dihayḏi oe Samaria nange i̖ˀgeḏi ûnpu̖hpoˀ.
4 Ora, devia passar por Samaria.
5 Taage púnúˀ nanáˀ dihayḏi wí Samaria-wi búuˀúˀay Sychar gin dâytu̖ˀoˀ iwe napówá. Sychar-á kayi̖ˀ wínanáhpí wí nava iweḏi hä́nˀoebo Jacob-di iví ay Joseph óemä́giˀiˀ. Ee dâypꞌoewhahóndeˀ iwe Jacob ishä̖ä̖ˀi naná, heḏi Jesus kayi̖ˀ wä̖́hä̖̂ä̖ḏi naˀä̖ä̖ḏiho nakaykhanmuuḏi ee hânge isóge ikaykhanwówáˀa̖míḏí.
5 Chegou, pois, a uma localidade da Samaria, chamada Sicar, junto das terras que Jacó dera a seu filho José.
6 — ausente —
6 Ali havia o poço de Jacó. E Jesus, fatigado da viagem, sentou-se à beira do poço. Era por volta do meio-dia.
7 Wí Samaria-wi kwee ipꞌoewhahóníḏí napówá, heḏi Jesus-di óetu̖ˀan, “Wí pꞌoe dímä́ä donsu̖wä̖́-íḏí.”
7 Veio uma mulher da Samaria tirar água. Pediu-lhe Jesus: Dá-me de beber.
8 Jesus-ví khä̖ge̖ˀnin i búuˀúˀaypiyeˀ ho dikoegiˀkunmää, heḏiho i-á wíˀbo naˀä́n.
8 {Pois os discípulos tinham ido à cidade comprar mantimentos.}
9 Huḏíyo-áḏí Samaria-ˀindáḏí wíḏívíwóndepí, heḏiho i kweeḏi óetu̖ˀan, “U̖-á Huḏíyo unmuu, heḏi naa-á Samaria-wi-á omuu. Heḏi háaḏan u̖ḏi dípˀoesu̖wä̖gîˀdaˀmáa?”
9 Aquela samaritana lhe disse: Sendo tu judeu, como pedes de beber a mim, que sou samaritana!... {Pois os judeus não se comunicavam com os samaritanos.}
10 Jesus-di óetu̖ˀan, “Wíˀú̖hanginnáhpí hä̖ä̖wí Yôesi Táḏá napä̖yiˀin, heḏá wáˀ toˀwí naa i wípꞌoedaˀmáaˀiˀ omuuˀin wíˀú̖hanginnáhpí. Ú̖hanginnândáhoˀ u̖ḏá naa dípꞌoesu̖wä̖daaˀa̖míwän, heḏi naaḏá pꞌoe nawówátsipä̖yiˀi wímä̂äníwän.”
10 Respondeu-lhe Jesus: Se conhecesses o dom de Deus, e quem é que te diz: Dá-me de beber, certamente lhe pedirias tu mesma e ele te daria uma água viva.
11 I kweeḏi óetu̖ˀan, “Mä́ˀmä̂ä, hä̖ä̖wí wänbo wínâamáapí pꞌoewhakhongíˀin, heḏi nä́we dâypꞌoewhahóndeˀ iwá nawä̖ˀän. Heḏi hândiḏan nä́ˀi pꞌoe nawówátsipä̖yiˀi nâawhahóní?
11 A mulher lhe replicou: Senhor, não tens com que tirá-la, e o poço é fundo... donde tens, pois, essa água viva?
12 Naˀinbí hehä̖̂ä̖wi thehtáy pahpâa Jacob-di nä́ä dâypꞌoewhahóndeˀ iwe naˀin dînyoeˀan. I-áḏí iví eˀnûndáḏí heḏá iví hä̖ä̖pan hä̖ä̖wêndáḏí i pꞌoe nä́weḏi dâywhahógiˀi dâysu̖wändeˀ. Ti unˀándeˀ u̖-á Jacob-ví shánkí hayˀi unmuuˀin gáhân?”
12 És, porventura, maior do que o nosso pai Jacó, que nos deu este poço, do qual ele mesmo bebeu e também os seus filhos e os seus rebanhos?
13 Jesus-di óetu̖ˀan, “Toˀwên tꞌä̖hkí nä́weḏi dâypꞌoesu̖wändeˀin wíyá dipꞌoesáˀaapúwí,
13 Respondeu-lhe Jesus: Todo aquele que beber desta água tornará a ter sede,
14 hewänbo nä́ˀi pꞌoe naaḏi tꞌowa dovâymäˀiˀ-á dâysu̖wä̖ḏá, háˀto wíyá dipꞌoesáˀaapúwí. I pꞌoe naaḏi dovâymäˀi-á wí pꞌohpee inbí píˀnä́ waagibá napúwí, heḏi iweḏiho in wówátsi nahándepíˀin dâykéyí.”
14 mas o que beber da água que eu lhe der jamais terá sede. Mas a água que eu lhe der virá a ser nele fonte de água, que jorrará até a vida eterna.
15 I kweeḏi óetu̖ˀan, “Mä́ˀmä̂ä, nä́ˀi pꞌoe i̖ˀgeḏi bihíˀmáaˀi dímä́ä, wíyá wíˀopꞌoesáˀaapúwípíḏí, heḏânho ihayḏa̖ˀ nä́we wíˀopꞌohkhonnä́ˀbe-ípíḏí.”
15 A mulher suplicou: Senhor, dá-me desta água, para eu já não ter sede nem vir aqui tirá-la!
16 Jesus-di óetu̖ˀan, “Yaˀ ópûn, uví sedó mänkéyí heḏá nä́äpiyeˀ nâamáˀí.” “Wíḏînsennä́npí” gin i kweeḏi óetu̖ˀan.
16 Disse-lhe Jesus: Vai, chama teu marido e volta cá.
17 Jesus-di óetu̖ˀan, “Taˀgendi untú̖ wíˀú̖sennä́npíˀin.
17 A mulher respondeu: Não tenho marido. Disse Jesus: Tens razão em dizer que não tens marido.
18 Pꞌá̖nä́n khóhtsa̖a̖ˀi unmuu, heḏi nä́ˀi sen nää unthaaˀi-áḏí uví sedó taˀgendi wíˀú̖muupí.”
18 Tiveste cinco maridos, e o que agora tens não é teu. Nisto disseste a verdade.
19 I kweeḏi óetu̖ˀan, “Mä́ˀmä̂ä, nää naa dînkeeyan wí Yôesi Táḏáví tukhe̖ˀbiˀ unmuuˀin.
19 Senhor, disse-lhe a mulher, vejo que és profeta!...
20 Naˀin Samaria-ˀin tꞌowa gimuuˀinbí páaḏé kä̖ˀä̖ä̖ˀindi Yôesi Táḏá nä́ˀi pꞌin kwꞌáye óeˀaˀginmäˀ, hewänbo un Huḏíyo-á ítû̖ˀ oe Jerusalem búuˀú iwebo tꞌowa dínkhâyˀä̖ˀ Yôesi Táḏá óeˀaˀginmä̂äníˀin.”
20 Nossos pais adoraram neste monte, mas vós dizeis que é em Jerusalém que se deve adorar.
21 Jesus-di i kwee óetu̖ˀan, “Biwhä̖yú̖-í nä́ˀin: Owáy wí thaa nanáˀ diwe tꞌowaḏi Yôesi Táḏá óeˀaˀginmä̂äní nä́ˀi pꞌin diweḏa̖ˀbá yoe háa oe Jerusalem diweḏa̖ˀbá yoe.
21 Jesus respondeu: Mulher, acredita-me, vem a hora em que não adorareis o Pai, nem neste monte nem em Jerusalém.
22 Un Samaria-ˀin taˀgendi wíˀúnhanginnáhpí toˀwí bînˀaˀginmäˀin, hewänbo naˀin Huḏíyo-á gínhanginná toˀwí âyˀaˀginmäˀin, gá Yôesi Táḏáḏí naˀin Huḏíyo díde̖ˀmandân heḏiho i toˀwí tꞌowa ovâyˀaywonkhâymáaˀi-á Huḏíyo-ân namuu.
22 Vós adorais o que não conheceis, nós adoramos o que conhecemos, porque a salvação vem dos judeus.
23 Heḏi nää iweḏi páaḏépiyeˀ in toˀwên Yôesi Táḏá dâyˀaˀginmäˀindi taˀgendá heḏá pín taˀgehayḏá óeˀaˀginpä̖khâymáa. Ki̖ˀmin tꞌowa-áho i Táḏá nadaˀ óeˀaˀginmä̂äníˀin.
23 Mas vem a hora, e já chegou, em que os verdadeiros adoradores hão de adorar o Pai em espírito e verdade, e são esses adoradores que o Pai deseja.
24 Yôesi Táḏá-á pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏa̖ˀ namuu, heḏi in óeˀaˀginmäˀin dínkhâyˀä̖ˀ taˀgendá heḏá pín taˀgehayḏá óeˀaˀginmä̂äníˀin.”
24 Deus é espírito, e os seus adoradores devem adorá-lo em espírito e verdade.
25 I kweeḏi óetu̖ˀan, “Naa dînhanginná i toˀwí Yôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí naˀä̖ˀ, Christ gin óetu̖ˀoˀiˀ. Napówá ihayḏi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí dînthaykankhâymáa naˀin.”
25 Respondeu a mulher: Sei que deve vir o Messias {que se chama Cristo}; quando, pois, vier, ele nos fará conhecer todas as coisas.
26 Jesus-di óetu̖ˀan, “Naaḏi wíhíˀmáaˀi-ân i omuu.”
26 Disse-lhe Jesus: Sou eu, quem fala contigo.
27 Ihayḏibá Jesus-ví khä̖ge̖ˀnin diwáypówá, heḏi hânho ovâyháaˀan wí kwee-áḏí ihíˀmáaḏí, hewänbo toˀwíḏí wänbo i kwee wíˀóetsikáyinpí, “Hä̖ä̖-an undaˀ?” heḏi Jesus wänbo wáˀ wíˀóetsikáyinpí, “Háaḏan i kwee-áḏí bihíˀmáa?”
27 Nisso seus discípulos chegaram e maravilharam-se de que estivesse falando com uma mulher. Ninguém, todavia, perguntou: Que perguntas? Ou: Que falas com ela?
28 Ihayḏihoˀ i kwee iví pꞌonbay iwe iyoeˀandi i búuˀúˀaypiyeˀ namää, heḏi in tꞌowa ovâytu̖ˀan, “Bíkä̖ˀve bînmúníḏí wí sen tꞌä̖hkí háa naa dáyˀannin dítu̖ˀandiˀ. Tigúbá i-á i toˀwí namuu Yôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí.”
28 A mulher deixou o seu cântaro, foi à cidade e disse àqueles homens:
29 — ausente —
29 Vinde e vede um homem que me contou tudo o que tenho feito. Não seria ele, porventura, o Cristo?
30 Heḏihoˀ in tꞌowa i búuˀúˀay iweḏi dipeeḏi iwáy Jesus nayiˀ iwepiyeˀ dimää.
30 Eles saíram da cidade e vieram ter com Jesus.
31 Waˀḏi in tꞌowa búuˀúḏí diˀä̖ḏibá Jesus-ví khä̖ge̖ˀnindi óetu̖máa, “Há̖hkandiˀ, shánkí yänbeḏi nääbo bihú̖u̖ya̖mí.”
31 Entretanto, os discípulos lhe pediam: Mestre, come.
32 Iḏi ovâytu̖ˀan, “Naa piháawi koegîˀ dómáa, un i̖ˀgeḏi wíˀúnhanginnáhpí.”
32 Mas ele lhes disse: Tenho um alimento para comer que vós não conheceis.
33 Iví khä̖ge̖ˀnin wíˀnä́ táye dívítsikaˀmáa, “Ti wí toˀwíḏí ônkoegiˀkán, gáhân?”
33 Os discípulos perguntavam uns aos outros: Alguém lhe teria trazido de comer?
34 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Háa i toˀwí naa dísandiˀ nadaˀ waagibo naa dáyˀoˀ, heḏi in tꞌôe iḏi naa díkanyônnin dóbowakhâymáa. Nä́ˀi hä̖ä̖wí dóˀoˀiˀ naví koegîˀ waagiˀbá dînmuu.
34 Disse-lhes Jesus: Meu alimento é fazer a vontade daquele que me enviou e cumprir a sua obra.
35 Kin tꞌowa ditû̖ˀpíˀan: Dâykoˀyikoˀ iweḏi dâyhä̖ä̖wíwé̖ˀgeˀo puˀwahay yôenu pꞌóe naná. Hewänbo naaḏi wâytu̖máa, híwó̖ˀgí binmúˀḏí in tꞌowa hä̖ä̖ nava i̖ˀge diˀä̖ˀin. Hä̖ˀin tꞌowa-á dikhâymuu ovâywé̖ˀgeˀa̖míḏí hä̖ä̖wí napaaˀi waagibá, heḏi undá hä̖ä̖wí wé̖ˀgekannin waagiˀinbá-á ímuuḏi hä̖ˀin tꞌowa-á bînwé̖ˀgeˀa̖mí Yôesi Táḏávíˀpiyeˀ bînhûuwíḏí. Heḏi kin úvíˀan dihayḏá Yôesi Táḏáḏí wovâywáˀâa-í, heḏi in tꞌowa-á in wówátsi nahándepíˀin dâykéyí. Wây-á wêndá ho Yôesi Táḏáví híˀ ovâykoe inbí píˀnä́ khóˀyé, wí toˀwí ikoˀyikoˀ waagibá, heḏi in wé̖ˀgeˀindáḏí undáḏí úvíhíhchannamí hä̖ˀin tꞌowa bînwé̖ˀgeˀan dihayḏi.
35 Não dizeis vós que ainda há quatro meses e vem a colheita? Eis que vos digo: levantai os vossos olhos e vede os campos, porque já estão brancos para a ceifa.
36 — ausente —
36 O que ceifa recebe o salário e ajunta fruto para a vida eterna; assim o semeador e o ceifador juntamente se regozijarão.
37 Tꞌowa ditû̖ˀpíˀan: Wí toˀwí ikoˀ, wíyá toˀwí-á ihä̖ä̖wé̖ˀgeˀoˀ. Heḏi háa ditû̖ˀ waa nää taˀgendi napúwí.
37 Porque eis que se pode dizer com toda verdade: Um é o que semeia outro é o que ceifa.
38 Wáy úvítꞌôeˀanpíˀyepiyeˀ naaḏi wâysangítꞌóe in tꞌowa Yôesi Táḏágîˀ bînwé̖ˀgeˀa̖míḏí. Unbí páaḏébo wây-á toˀwên dívítꞌôeˀan, heḏi in tꞌôe dívíˀannin namuuḏi undáho in tꞌowa bînwé̖ˀgekhâymáa.”
38 Enviei-vos a ceifar onde não tendes trabalhado; outros trabalharam, e vós entrastes nos seus trabalhos.
39 Oe Sychar búuˀú báyékí tꞌowa Jesus-víˀpiyeˀ ho dívíwhä̖yu̖ gá i kweeḏi ovâytu̖ˀandân, “Jesus-di háa dáyˀannin tꞌä̖hkí naa dítu̖ˀan.”
39 Muitos foram os samaritanos daquela cidade que creram nele por causa da palavra da mulher, que lhes declarara: Ele me disse tudo quanto tenho feito.
40 Hediho nä́ˀin tꞌowa Jesus-víˀwe dipówá ihayḏi óedaaˀan indáḏí nacha̖ˀníḏí, heḏiho wíye thaa iwe iwóyí̖ˀ.
40 Assim, quando os samaritanos foram ter com ele, pediram que ficasse com eles. Ele permaneceu ali dois dias.
41 Tíˀúugéḏí wây-á shánkí báyékí tꞌowa iweˀin Jesus-ví híˀ ditꞌoeḏi ivíˀpiyeˀ dívíwhä̖yu̖,
41 Ainda muitos outros creram nele por causa das suas palavras.
42 heḏi nä́ˀin tꞌowaḏi i kwee óetu̖ˀan, “Näbáhaˀ ivíˀpiyeˀ naˀin ívíwhä̖yu̖, hewänbo u̖ untú̖ḏíḏa̖ˀbá yoe, naˀin wíˀbo iví híˀ gitꞌoe, heḏá gínhanginná taˀgendi nä́ˀi-ân tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ i aywondi namuuˀin.”
42 E diziam à mulher: Já não é por causa da tua declaração que cremos, mas nós mesmos ouvimos e sabemos ser este verdadeiramente o Salvador do mundo.
43 In wíye thaa daphaḏe ihayḏi Jesus iwáygéḏí iyâaˀoḏi oe Galilee nangepiyeˀ namää.
43 Passados os dois dias, Jesus partiu para a Galiléia.
44 I-á wíˀbo ho natú̖, “Wí Yôesi Táḏáví tukíˀwe dipówá ihayḏi óedaaˀanhe̖ˀbiˀ iví nangebo wíḏâyˀaˀginpí,”
44 {Ele mesmo havia declarado que um profeta não é honrado na sua pátria.}
45 hewänbo oe Galilee nange Jesus napówá ihayḏi in Galilee-windi óeséegíkêˀ, gá oe Jerusalem dínshánkîˀḏináˀ dihayḏi in wáˀ iwebá diyiḏân, heḏi tꞌä̖hkí iˀandiˀ óemûˀ.
45 Chegando à Galiléia, acolheram-no os galileus, porque tinham visto tudo o que fizera durante a festa em Jerusalém; pois também eles tinham ido à festa.
46 Ee Galilee nange iwebá, i búuˀúˀay Cana gin dâytu̖ˀo iwepiyeˀ Jesus nawáymää. Iwânkun naná hä́ndíḏí pꞌoeḏi ho iméenapaa. Ee Cana wí sen hayˀi nayiˀ, heḏi iví eˀnú oe Capernaum búuˀúˀay iwe ûnhaykꞌóe.
46 Ele voltou, pois, a Caná da Galiléia, onde transformara água em vinho. Havia então em Cafarnaum um oficial do rei, cujo filho estava doente.
47 Nä́ˀi sendá ûnhanginpóe Jesus oe Judea nangeḏi naˀä̖ä̖ḏi Galilee nange napówáˀin, heḏiho Jesus naˀä́n diwepiyeˀ namääḏi óetsikáyin, “Ti navíˀpiyeˀ unmú-í naví ay dînhehkháamä̂äníḏí? I-á chuwa kꞌáygé nakꞌóe.”
47 Ao ouvir que Jesus vinha da Judéia para a Galiléia, foi a ele e rogou-lhe que descesse e curasse seu filho, que estava prestes a morrer.
48 Jesus-di óetu̖ˀan, “Un tꞌowa tꞌä̖mägîˀ pínnán tꞌôe bînmúndepíḏá háˀto navíˀpiyeˀ úvíwhä̖yú̖-í.”
48 Disse-lhe Jesus: Se não virdes milagres e prodígios, não credes...
49 I sendi Jesus óetu̖ˀan, “Naˀinbí Sedó, naa-áḏí ókä̖ˀve naví ay hehkháa dînmä̂äníḏí wíḏînchúu-ípíḏí.”
49 Pediu-lhe o oficial: Senhor, desce antes que meu filho morra!
50 Jesus-di óetu̖ˀan, “Uvíˀpiyeˀ ópûn, uví ay ú̖wówahoˀ.” I sen háa Jesus-di óetu̖ˀan waa iwhä̖yu̖, heḏihoˀ iweḏi namää.
50 Vai, disse-lhe Jesus, o teu filho está passando bem! O homem acreditou na palavra de Jesus e partiu.
51 Waˀḏi namän dihayḏiboˀ iví tꞌôeˀindi óeyayḏi óetu̖ˀan iví ay ûnwówaˀin.
51 Enquanto ia descendo, os criados vieram-lhe ao encontro e lhe disseram: Teu filho está passando bem.
52 Iḏi ovâytsikáyin, “Hä̖́yú̖ ihayḏan naná ûnhehkháapóe ihayḏi?” Óetu̖ˀan, “Tsá̖ˀdi théˀêeḏi wîˀ iwe i tsá̖wä̖pꞌíḏe ûnhán.”
52 Indagou então deles a hora em que se sentira melhor. Responderam-lhe: Ontem à sétima hora a febre o deixou.
53 I táḏá ûnˀánpówá wîˀ ihayḏibá nanáˀnin Jesus-di óetu̖ˀan dihayḏi, “Uví ay ú̖wówa,” heḏihoˀ i-áḏí iví kꞌaygiˀindáḏí Jesus-víˀpiyeˀ dívíwhä̖yu̖.
53 Reconheceu o pai ser a mesma hora em que Jesus dissera: Teu filho está passando bem. E creu tanto ele como toda a sua casa.
54 Jesus Judea-ḏi namääḏi oe Galilee waˀ nayiˀ ihayḏi, nä́ˀinho in wáygíngíˀin pínnán ovâykeeyannin namuu.
54 Esse foi o segundo milagre que Jesus fez, depois de voltar da Judéia para a Galiléia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.