João 4

Tewa NT (TEW_WBT) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 In Pharisees dínhanginpóe shánkí báyékí tꞌowa Jesus-víˀpiyeˀ dívíwhä̖yundeˀin, heḏá John i pꞌóˀpꞌoekandiví shánkí Jesus-di ovâypꞌóˀpꞌoeˀoˀ. (Hewänbo Jesus-ví khä̖ge̖ˀnindiḏa̖ˀ tꞌowa ovâypꞌóˀpꞌoeˀoˀ, iḏá yoe.) Heḏi nä́ˀi hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi in Pharisees ditꞌoeˀin Jesus ûnhanginpóe ihayḏi, i-áḏí iví khä̖ge̖ˀnindáḏí Judea nangeḏi dipee heḏi oe Galilee nangepiyeˀ dimää.
1 Quando, pois, o Senhor veio a saber que os fariseus tinham ouvido dizer que ele, Jesus, fazia e batizava mais discípulos que João
2 — ausente —
2 (se bem que Jesus mesmo não batizava, e sim os seus discípulos),
3 — ausente —
3 deixou a Judeia, retirando-se outra vez para a Galileia.
4 Galilee-piyeˀ namän dihayḏi oe Samaria nange i̖ˀgeḏi ûnpu̖hpoˀ.
4 E era-lhe necessário atravessar a província de Samaria.
5 Taage púnúˀ nanáˀ dihayḏi wí Samaria-wi búuˀúˀay Sychar gin dâytu̖ˀoˀ iwe napówá. Sychar-á kayi̖ˀ wínanáhpí wí nava iweḏi hä́nˀoebo Jacob-di iví ay Joseph óemä́giˀiˀ. Ee dâypꞌoewhahóndeˀ iwe Jacob ishä̖ä̖ˀi naná, heḏi Jesus kayi̖ˀ wä̖́hä̖̂ä̖ḏi naˀä̖ä̖ḏiho nakaykhanmuuḏi ee hânge isóge ikaykhanwówáˀa̖míḏí.
5 Chegou, pois, a uma cidade samaritana, chamada Sicar, perto das terras que Jacó dera a seu filho José.
6 — ausente —
6 Estava ali a fonte de Jacó. Cansado da viagem, assentara-se Jesus junto à fonte, por volta da hora sexta.
7 Wí Samaria-wi kwee ipꞌoewhahóníḏí napówá, heḏi Jesus-di óetu̖ˀan, “Wí pꞌoe dímä́ä donsu̖wä̖́-íḏí.”
7 Nisto, veio uma mulher samaritana tirar água. Disse-lhe Jesus: Dá-me de beber.
8 Jesus-ví khä̖ge̖ˀnin i búuˀúˀaypiyeˀ ho dikoegiˀkunmää, heḏiho i-á wíˀbo naˀä́n.
8 Pois seus discípulos tinham ido à cidade para comprar alimentos.
9 Huḏíyo-áḏí Samaria-ˀindáḏí wíḏívíwóndepí, heḏiho i kweeḏi óetu̖ˀan, “U̖-á Huḏíyo unmuu, heḏi naa-á Samaria-wi-á omuu. Heḏi háaḏan u̖ḏi dípˀoesu̖wä̖gîˀdaˀmáa?”
9 Então, lhe disse a mulher samaritana: Como, sendo tu judeu, pedes de beber a mim, que sou mulher samaritana (porque os judeus não se dão com os samaritanos )?
10 Jesus-di óetu̖ˀan, “Wíˀú̖hanginnáhpí hä̖ä̖wí Yôesi Táḏá napä̖yiˀin, heḏá wáˀ toˀwí naa i wípꞌoedaˀmáaˀiˀ omuuˀin wíˀú̖hanginnáhpí. Ú̖hanginnândáhoˀ u̖ḏá naa dípꞌoesu̖wä̖daaˀa̖míwän, heḏi naaḏá pꞌoe nawówátsipä̖yiˀi wímä̂äníwän.”
10 Replicou-lhe Jesus: Se conheceras o dom de Deus e quem é o que te pede: dá-me de beber, tu lhe pedirias, e ele te daria água viva.
11 I kweeḏi óetu̖ˀan, “Mä́ˀmä̂ä, hä̖ä̖wí wänbo wínâamáapí pꞌoewhakhongíˀin, heḏi nä́we dâypꞌoewhahóndeˀ iwá nawä̖ˀän. Heḏi hândiḏan nä́ˀi pꞌoe nawówátsipä̖yiˀi nâawhahóní?
11 Respondeu-lhe ela: Senhor, tu não tens com que a tirar, e o poço é fundo; onde, pois, tens a água viva?
12 Naˀinbí hehä̖̂ä̖wi thehtáy pahpâa Jacob-di nä́ä dâypꞌoewhahóndeˀ iwe naˀin dînyoeˀan. I-áḏí iví eˀnûndáḏí heḏá iví hä̖ä̖pan hä̖ä̖wêndáḏí i pꞌoe nä́weḏi dâywhahógiˀi dâysu̖wändeˀ. Ti unˀándeˀ u̖-á Jacob-ví shánkí hayˀi unmuuˀin gáhân?”
12 És tu, porventura, maior do que Jacó, o nosso pai, que nos deu o poço, do qual ele mesmo bebeu, e, bem assim, seus filhos, e seu gado?
13 Jesus-di óetu̖ˀan, “Toˀwên tꞌä̖hkí nä́weḏi dâypꞌoesu̖wändeˀin wíyá dipꞌoesáˀaapúwí,
13 Afirmou-lhe Jesus: Quem beber desta água tornará a ter sede;
14 hewänbo nä́ˀi pꞌoe naaḏi tꞌowa dovâymäˀiˀ-á dâysu̖wä̖ḏá, háˀto wíyá dipꞌoesáˀaapúwí. I pꞌoe naaḏi dovâymäˀi-á wí pꞌohpee inbí píˀnä́ waagibá napúwí, heḏi iweḏiho in wówátsi nahándepíˀin dâykéyí.”
14 aquele, porém, que beber da água que eu lhe der nunca mais terá sede; pelo contrário, a água que eu lhe der será nele uma fonte a jorrar para a vida eterna.
15 I kweeḏi óetu̖ˀan, “Mä́ˀmä̂ä, nä́ˀi pꞌoe i̖ˀgeḏi bihíˀmáaˀi dímä́ä, wíyá wíˀopꞌoesáˀaapúwípíḏí, heḏânho ihayḏa̖ˀ nä́we wíˀopꞌohkhonnä́ˀbe-ípíḏí.”
15 Disse-lhe a mulher: Senhor, dá-me dessa água para que eu não mais tenha sede, nem precise vir aqui buscá-la.
16 Jesus-di óetu̖ˀan, “Yaˀ ópûn, uví sedó mänkéyí heḏá nä́äpiyeˀ nâamáˀí.” “Wíḏînsennä́npí” gin i kweeḏi óetu̖ˀan.
16 Disse-lhe Jesus: Vai, chama teu marido e vem cá;
17 Jesus-di óetu̖ˀan, “Taˀgendi untú̖ wíˀú̖sennä́npíˀin.
17 ao que lhe respondeu a mulher: Não tenho marido. Replicou-lhe Jesus: Bem disseste, não tenho marido;
18 Pꞌá̖nä́n khóhtsa̖a̖ˀi unmuu, heḏi nä́ˀi sen nää unthaaˀi-áḏí uví sedó taˀgendi wíˀú̖muupí.”
18 porque cinco maridos já tiveste, e esse que agora tens não é teu marido; isto disseste com verdade.
19 I kweeḏi óetu̖ˀan, “Mä́ˀmä̂ä, nää naa dînkeeyan wí Yôesi Táḏáví tukhe̖ˀbiˀ unmuuˀin.
19 Senhor, disse-lhe a mulher, vejo que tu és profeta.
20 Naˀin Samaria-ˀin tꞌowa gimuuˀinbí páaḏé kä̖ˀä̖ä̖ˀindi Yôesi Táḏá nä́ˀi pꞌin kwꞌáye óeˀaˀginmäˀ, hewänbo un Huḏíyo-á ítû̖ˀ oe Jerusalem búuˀú iwebo tꞌowa dínkhâyˀä̖ˀ Yôesi Táḏá óeˀaˀginmä̂äníˀin.”
20 Nossos pais adoravam neste monte; vós, entretanto, dizeis que em Jerusalém é o lugar onde se deve adorar.
21 Jesus-di i kwee óetu̖ˀan, “Biwhä̖yú̖-í nä́ˀin: Owáy wí thaa nanáˀ diwe tꞌowaḏi Yôesi Táḏá óeˀaˀginmä̂äní nä́ˀi pꞌin diweḏa̖ˀbá yoe háa oe Jerusalem diweḏa̖ˀbá yoe.
21 Disse-lhe Jesus: Mulher, podes crer-me que a hora vem, quando nem neste monte, nem em Jerusalém adorareis o Pai.
22 Un Samaria-ˀin taˀgendi wíˀúnhanginnáhpí toˀwí bînˀaˀginmäˀin, hewänbo naˀin Huḏíyo-á gínhanginná toˀwí âyˀaˀginmäˀin, gá Yôesi Táḏáḏí naˀin Huḏíyo díde̖ˀmandân heḏiho i toˀwí tꞌowa ovâyˀaywonkhâymáaˀi-á Huḏíyo-ân namuu.
22 Vós adorais o que não conheceis; nós adoramos o que conhecemos, porque a salvação vem dos judeus.
23 Heḏi nää iweḏi páaḏépiyeˀ in toˀwên Yôesi Táḏá dâyˀaˀginmäˀindi taˀgendá heḏá pín taˀgehayḏá óeˀaˀginpä̖khâymáa. Ki̖ˀmin tꞌowa-áho i Táḏá nadaˀ óeˀaˀginmä̂äníˀin.
23 Mas vem a hora e já chegou, em que os verdadeiros adoradores adorarão o Pai em espírito e em verdade; porque são estes que o Pai procura para seus adoradores.
24 Yôesi Táḏá-á pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏa̖ˀ namuu, heḏi in óeˀaˀginmäˀin dínkhâyˀä̖ˀ taˀgendá heḏá pín taˀgehayḏá óeˀaˀginmä̂äníˀin.”
24 Deus é espírito; e importa que os seus adoradores o adorem em espírito e em verdade.
25 I kweeḏi óetu̖ˀan, “Naa dînhanginná i toˀwí Yôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí naˀä̖ˀ, Christ gin óetu̖ˀoˀiˀ. Napówá ihayḏi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí dînthaykankhâymáa naˀin.”
25 Eu sei, respondeu a mulher, que há de vir o Messias, chamado Cristo; quando ele vier, nos anunciará todas as coisas.
26 Jesus-di óetu̖ˀan, “Naaḏi wíhíˀmáaˀi-ân i omuu.”
26 Disse-lhe Jesus: Eu o sou, eu que falo contigo.
27 Ihayḏibá Jesus-ví khä̖ge̖ˀnin diwáypówá, heḏi hânho ovâyháaˀan wí kwee-áḏí ihíˀmáaḏí, hewänbo toˀwíḏí wänbo i kwee wíˀóetsikáyinpí, “Hä̖ä̖-an undaˀ?” heḏi Jesus wänbo wáˀ wíˀóetsikáyinpí, “Háaḏan i kwee-áḏí bihíˀmáa?”
27 Neste ponto, chegaram os seus discípulos e se admiraram de que estivesse falando com uma mulher; todavia, nenhum lhe disse: Que perguntas? Ou: Por que falas com ela?
28 Ihayḏihoˀ i kwee iví pꞌonbay iwe iyoeˀandi i búuˀúˀaypiyeˀ namää, heḏi in tꞌowa ovâytu̖ˀan, “Bíkä̖ˀve bînmúníḏí wí sen tꞌä̖hkí háa naa dáyˀannin dítu̖ˀandiˀ. Tigúbá i-á i toˀwí namuu Yôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí.”
28 Quanto à mulher, deixou o seu cântaro, foi à cidade e disse àqueles homens:
29 — ausente —
29 Vinde comigo e vede um homem que me disse tudo quanto tenho feito. Será este, porventura, o Cristo?!
30 Heḏihoˀ in tꞌowa i búuˀúˀay iweḏi dipeeḏi iwáy Jesus nayiˀ iwepiyeˀ dimää.
30 Saíram, pois, da cidade e vieram ter com ele.
31 Waˀḏi in tꞌowa búuˀúḏí diˀä̖ḏibá Jesus-ví khä̖ge̖ˀnindi óetu̖máa, “Há̖hkandiˀ, shánkí yänbeḏi nääbo bihú̖u̖ya̖mí.”
31 Nesse ínterim, os discípulos lhe rogavam, dizendo: Mestre, come!
32 Iḏi ovâytu̖ˀan, “Naa piháawi koegîˀ dómáa, un i̖ˀgeḏi wíˀúnhanginnáhpí.”
32 Mas ele lhes disse: Uma comida tenho para comer, que vós não conheceis.
33 Iví khä̖ge̖ˀnin wíˀnä́ táye dívítsikaˀmáa, “Ti wí toˀwíḏí ônkoegiˀkán, gáhân?”
33 Diziam, então, os discípulos uns aos outros: Ter-lhe-ia, porventura, alguém trazido o que comer?
34 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Háa i toˀwí naa dísandiˀ nadaˀ waagibo naa dáyˀoˀ, heḏi in tꞌôe iḏi naa díkanyônnin dóbowakhâymáa. Nä́ˀi hä̖ä̖wí dóˀoˀiˀ naví koegîˀ waagiˀbá dînmuu.
34 Disse-lhes Jesus: A minha comida consiste em fazer a vontade daquele que me enviou e realizar a sua obra.
35 Kin tꞌowa ditû̖ˀpíˀan: Dâykoˀyikoˀ iweḏi dâyhä̖ä̖wíwé̖ˀgeˀo puˀwahay yôenu pꞌóe naná. Hewänbo naaḏi wâytu̖máa, híwó̖ˀgí binmúˀḏí in tꞌowa hä̖ä̖ nava i̖ˀge diˀä̖ˀin. Hä̖ˀin tꞌowa-á dikhâymuu ovâywé̖ˀgeˀa̖míḏí hä̖ä̖wí napaaˀi waagibá, heḏi undá hä̖ä̖wí wé̖ˀgekannin waagiˀinbá-á ímuuḏi hä̖ˀin tꞌowa-á bînwé̖ˀgeˀa̖mí Yôesi Táḏávíˀpiyeˀ bînhûuwíḏí. Heḏi kin úvíˀan dihayḏá Yôesi Táḏáḏí wovâywáˀâa-í, heḏi in tꞌowa-á in wówátsi nahándepíˀin dâykéyí. Wây-á wêndá ho Yôesi Táḏáví híˀ ovâykoe inbí píˀnä́ khóˀyé, wí toˀwí ikoˀyikoˀ waagibá, heḏi in wé̖ˀgeˀindáḏí undáḏí úvíhíhchannamí hä̖ˀin tꞌowa bînwé̖ˀgeˀan dihayḏi.
35 Não dizeis vós que ainda há quatro meses até à ceifa? Eu, porém, vos digo: erguei os olhos e vede os campos, pois já branquejam para a ceifa.
36 — ausente —
36 O ceifeiro recebe desde já a recompensa e entesoura o seu fruto para a vida eterna; e, dessarte, se alegram tanto o semeador como o ceifeiro.
37 Tꞌowa ditû̖ˀpíˀan: Wí toˀwí ikoˀ, wíyá toˀwí-á ihä̖ä̖wé̖ˀgeˀoˀ. Heḏi háa ditû̖ˀ waa nää taˀgendi napúwí.
37 Pois, no caso, é verdadeiro o ditado: Um é o semeador, e outro é o ceifeiro.
38 Wáy úvítꞌôeˀanpíˀyepiyeˀ naaḏi wâysangítꞌóe in tꞌowa Yôesi Táḏágîˀ bînwé̖ˀgeˀa̖míḏí. Unbí páaḏébo wây-á toˀwên dívítꞌôeˀan, heḏi in tꞌôe dívíˀannin namuuḏi undáho in tꞌowa bînwé̖ˀgekhâymáa.”
38 Eu vos enviei para ceifar o que não semeastes; outros trabalharam, e vós entrastes no seu trabalho.
39 Oe Sychar búuˀú báyékí tꞌowa Jesus-víˀpiyeˀ ho dívíwhä̖yu̖ gá i kweeḏi ovâytu̖ˀandân, “Jesus-di háa dáyˀannin tꞌä̖hkí naa dítu̖ˀan.”
39 Muitos samaritanos daquela cidade creram nele, em virtude do testemunho da mulher, que anunciara: Ele me disse tudo quanto tenho feito.
40 Hediho nä́ˀin tꞌowa Jesus-víˀwe dipówá ihayḏi óedaaˀan indáḏí nacha̖ˀníḏí, heḏiho wíye thaa iwe iwóyí̖ˀ.
40 Vindo, pois, os samaritanos ter com Jesus, pediam-lhe que permanecesse com eles; e ficou ali dois dias.
41 Tíˀúugéḏí wây-á shánkí báyékí tꞌowa iweˀin Jesus-ví híˀ ditꞌoeḏi ivíˀpiyeˀ dívíwhä̖yu̖,
41 Muitos outros creram nele, por causa da sua palavra,
42 heḏi nä́ˀin tꞌowaḏi i kwee óetu̖ˀan, “Näbáhaˀ ivíˀpiyeˀ naˀin ívíwhä̖yu̖, hewänbo u̖ untú̖ḏíḏa̖ˀbá yoe, naˀin wíˀbo iví híˀ gitꞌoe, heḏá gínhanginná taˀgendi nä́ˀi-ân tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ i aywondi namuuˀin.”
42 e diziam à mulher: Já agora não é pelo que disseste que nós cremos; mas porque nós mesmos temos ouvido e sabemos que este é verdadeiramente o Salvador do mundo.
43 In wíye thaa daphaḏe ihayḏi Jesus iwáygéḏí iyâaˀoḏi oe Galilee nangepiyeˀ namää.
43 Passados dois dias, partiu dali para a Galileia.
44 I-á wíˀbo ho natú̖, “Wí Yôesi Táḏáví tukíˀwe dipówá ihayḏi óedaaˀanhe̖ˀbiˀ iví nangebo wíḏâyˀaˀginpí,”
44 Porque o mesmo Jesus testemunhou que um profeta não tem honras na sua própria terra.
45 hewänbo oe Galilee nange Jesus napówá ihayḏi in Galilee-windi óeséegíkêˀ, gá oe Jerusalem dínshánkîˀḏináˀ dihayḏi in wáˀ iwebá diyiḏân, heḏi tꞌä̖hkí iˀandiˀ óemûˀ.
45 Assim, quando chegou à Galileia, os galileus o receberam, porque viram todas as coisas que ele fizera em Jerusalém, por ocasião da festa, à qual eles também tinham comparecido.
46 Ee Galilee nange iwebá, i búuˀúˀay Cana gin dâytu̖ˀo iwepiyeˀ Jesus nawáymää. Iwânkun naná hä́ndíḏí pꞌoeḏi ho iméenapaa. Ee Cana wí sen hayˀi nayiˀ, heḏi iví eˀnú oe Capernaum búuˀúˀay iwe ûnhaykꞌóe.
46 Dirigiu-se, de novo, a Caná da Galileia, onde da água fizera vinho. Ora, havia um oficial do rei, cujo filho estava doente em Cafarnaum.
47 Nä́ˀi sendá ûnhanginpóe Jesus oe Judea nangeḏi naˀä̖ä̖ḏi Galilee nange napówáˀin, heḏiho Jesus naˀä́n diwepiyeˀ namääḏi óetsikáyin, “Ti navíˀpiyeˀ unmú-í naví ay dînhehkháamä̂äníḏí? I-á chuwa kꞌáygé nakꞌóe.”
47 Tendo ouvido dizer que Jesus viera da Judeia para a Galileia, foi ter com ele e lhe rogou que descesse para curar seu filho, que estava à morte.
48 Jesus-di óetu̖ˀan, “Un tꞌowa tꞌä̖mägîˀ pínnán tꞌôe bînmúndepíḏá háˀto navíˀpiyeˀ úvíwhä̖yú̖-í.”
48 Então, Jesus lhe disse: Se, porventura, não virdes sinais e prodígios, de modo nenhum crereis.
49 I sendi Jesus óetu̖ˀan, “Naˀinbí Sedó, naa-áḏí ókä̖ˀve naví ay hehkháa dînmä̂äníḏí wíḏînchúu-ípíḏí.”
49 Rogou-lhe o oficial: Senhor, desce, antes que meu filho morra.
50 Jesus-di óetu̖ˀan, “Uvíˀpiyeˀ ópûn, uví ay ú̖wówahoˀ.” I sen háa Jesus-di óetu̖ˀan waa iwhä̖yu̖, heḏihoˀ iweḏi namää.
50 Vai, disse-lhe Jesus; teu filho vive. O homem creu na palavra de Jesus e partiu.
51 Waˀḏi namän dihayḏiboˀ iví tꞌôeˀindi óeyayḏi óetu̖ˀan iví ay ûnwówaˀin.
51 Já ele descia, quando os seus servos lhe vieram ao encontro, anunciando-lhe que o seu filho vivia.
52 Iḏi ovâytsikáyin, “Hä̖́yú̖ ihayḏan naná ûnhehkháapóe ihayḏi?” Óetu̖ˀan, “Tsá̖ˀdi théˀêeḏi wîˀ iwe i tsá̖wä̖pꞌíḏe ûnhán.”
52 Então, indagou deles a que hora o seu filho se sentira melhor. Informaram: Ontem, à hora sétima a febre o deixou.
53 I táḏá ûnˀánpówá wîˀ ihayḏibá nanáˀnin Jesus-di óetu̖ˀan dihayḏi, “Uví ay ú̖wówa,” heḏihoˀ i-áḏí iví kꞌaygiˀindáḏí Jesus-víˀpiyeˀ dívíwhä̖yu̖.
53 Com isto, reconheceu o pai ser aquela precisamente a hora em que Jesus lhe dissera: Teu filho vive; e creu ele e toda a sua casa.
54 Jesus Judea-ḏi namääḏi oe Galilee waˀ nayiˀ ihayḏi, nä́ˀinho in wáygíngíˀin pínnán ovâykeeyannin namuu.
54 Foi este o segundo sinal que fez Jesus, depois de vir da Judeia para a Galileia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.