Atos 27
Tewa NT (TEW_WBT) vs VC
1 Heḏiho in tsonnin diˀánshaapóe naˀin kophé iweḏi oe Italy-piye dísaaníḏí,heḏiho Paul heḏá wây-á pandáḏí ovâyjoeˀan wí tä̖gintä̖ (100) sundaḏo ovâytsonmáaˀiví mange. Nä́ˀi sendá Julius gin nakhá̖wä̖́, heḏi in sundaḏo iˀ Rome-wi tsondi pꞌóˀḏéḏîˀvíˀin gin ovâykhá̖yä̖́ˀdeˀin diweḏiˀi-ân namuu.
1 Logo que foi determinado que embarcássemos para a Itália, Paulo foi entregue com outros presos a um centurião da coorte Augusta, chamado Júlio.
2 Wí sen Aristarchus gin nakhá̖wä̖́ˀi wáˀ naˀindáḏí najiˀ, i-á Macedonia nangewi búˀ Thessalonica iweḏiˀi namuu. Heḏi wí kophé Adramyttium búˀ iweḏiˀiˀ ívítógi. Nä́ˀi kophé-á nakhâymuu iˀ búˀây eeje oe Asia nange pꞌo kíngé i̖ˀgepiye namú-íḏí.
2 Embarcamos num navio de Adramito que devia costear as terras da Ásia, e levantamos âncora. Em nossa companhia estava Aristarco, macedônio de Tessalônica.
3 Wíyá tháwä́n oe Sidon búˀ iwe ívíwóyí̖ˀ. Julius-di Paul híwó óeˀandi iví kꞌemaˀin óepu̖wä̖mä́gi, indi hä̖ä̖wí ûntáyˀiˀ óemä̂äníḏí.
3 No dia seguinte, fazendo escala em Sidônia, Júlio, usando de bondade com Paulo, permitiu-lhe ir ver os seus amigos e prover-se do que havia de necessário.
4 Iweḏá iˀ kophé iweḏi gimää, hewänbo iˀ wa̖a̖ḏi tíˀûupiye díchä̖nuhújaˀ, heḏiho oe Cyprus pꞌojâaḏi shánkí nawa̖a̖kaypí i̖ˀgeḏi gimää.
4 Dali, fazendo-nos ao mar, fomos navegando perto das costas de Chipre, por nos serem contrários os ventos.
5 Oe pꞌoˀ pꞌä̖́näpiye giphaḏe, heḏi Cilicia nange heḏá Pamphylia nangá pꞌo kíngé i̖ˀge gimää, heḏáháˀ oe Lycia nange wí búˀ Myra gin dâytu̖ˀoˀ iwe gipówá.
5 Tendo atravessado o mar da Cilícia e da Panfília, chegamos a Mira, cidade da Lícia.
6 Iwe iˀ sundaḏoví tsondi wíyá piˀwí kophé Alexandria-wi namuuˀiˀ ishaa. Nä́ˀi kophé-á Italy-piye namän, heḏiho dítu̖ˀan iwe ívítôeníˀin.
6 O centurião encontrou ali um navio de Alexandria, que rumava para a Itália, e fez-nos passar para ele.
7 Iˀ wa̖a̖ hânho nakayḏi jóngíḏa̖ˀ wí hä̖́yú̖ thaa gipundee, heḏá báyéká ívítꞌôeˀandi Cnidus búˀ tsowa gipówá. Iˀ wa̖a̖ kayˀi namuuḏi ee gimän diwepiye wíyá wígínpu̖hkoḏipí, heḏiho Crete kꞌáygé i̖ˀgeḏi giphaḏe, Salmone gin dâytu̖ˀoˀ iwe, heḏá nawa̖a̖kaypíˀwe i̖ˀgeḏá gimän.
7 Por muitos dias navegamos lentamente e com dificuldade até diante de Cnido, onde o vento não nos permitiu aportar.
8 Jóngíḏa̖ˀ pꞌo kíngé i̖ˀge gipundee, heḏi wí búˀ Lasea gin dâytu̖ˀoˀi tsowa gipówá. Nä́we nanáˀ diwá dâytu̖ˀoˀ “Híwó naná iˀ kophé dívíwóyí̖ˀnígîˀ” gin.
8 Fomos então costeando ao sul da ilha de Creta, junto ao cabo Salmona. Navegando com dificuldade ao longo da costa, chegamos afinal a um lugar, a que chamam Bons Portos, perto do qual está a cidade de Lasaia.
9 Iwebá híwó hay thaa gikwꞌó. Ihayḏi nateˀnúpuwamändi híwó wínamuupí wíyá shánkí gimú-íḏí, heḏânho Paul-di ginnân ovâytumakheˀan:
9 Passara o tempo - já havia passado a época do jejum - e a navegação se tornava perigosa. Paulo advertiu-os:
10 “Kꞌemaˀin, naa ochanpoeˀo wíyá shánkí nä́weḏi gimääḏá âytꞌôephaḏekhâymáa. Nä́ˀi kophé-á hé wóegébo gipeḏée-í, heḏá wây wên wáˀ dívípꞌotꞌahá̖a̖nú-í.”
10 Amigos, vejo que a navegação não se fará sem perigo e sem graves danos, não somente ao navio e à sua carga, mas ainda às nossas vidas.
11 Hebo iˀ sundaḏoví tsondi Paul-ví híˀ ôntꞌôeyaanívíˀweḏi iˀ sen iˀ kophé ivîˀ ûnmuuˀi heḏá iˀ sen isanhondi-á inbí híˀ-á shánkí ovä̂ntꞌôeyan.
11 O centurião, porém, dava mais crédito ao piloto e ao mestre do que ao que Paulo dizia.
12 Nä́ˀi kophé nawhiˀä́n diwe wä̖hphaḏe híwóˀ diwe wínanáhpí dâyteˀnúphaaḏé-íḏí, heḏiho tꞌä̖hkí waa dívíˀánshaamä́gi iˀ kophé iweḏi wíyá búˀay Phoenix gin dâytu̖ˀoˀiˀ oe Crete nangebá nanáˀ diwepiye dimú-íḏí, iwe dâyteˀnúphaaḏé-íḏí. Oe Phoenix dâykophéwhikwꞌóeˀó, heḏi aakonpiye thanpiye jâaḏi heḏá pꞌinpiye thanpiye jâaḏá óewa̖a̖ˀahkhándeˀ.
12 O porto era impróprio para passar o inverno, pelo que a maior parte deles foi de parecer que se retornasse ao mar, na esperança de chegar a Fenice, para passar ali o inverno, por ser esse um porto de Creta, abrigado dos ventos do sudeste e do nordeste.
13 Heḏiho aakonpha̖ˀgeḏi hí̖yä̖̂ä̖ iwa̖a̖ˀan dihayḏi diˀân háa ditú̖ waagi dívíˀa̖míˀin, heḏiho iweḏi gimääḏi nä́ˀi Crete pꞌojâaḏi tsowa pꞌo kíngé i̖ˀgeḏi gimän.
13 Soprava então brandamente o vento sul. Julgavam poder executar os seus planos. Levantaram a âncora e foram costeando de perto a ilha de Creta.
14 Hebo hây napóe ihayḏi wí wa̖a̖ hânho kayˀi nä́ˀi Crete nange i̖ˀge iwa̖a̖ˀan, iˀ wa̖a̖-á pꞌinpiye thanpiye jâaḏiˀi wa̖a̖ gin dâytu̖ˀoˀ.
14 Mas, não muito depois, veio do lado da ilha um tufão chamado Euroaquilão.
15 Iˀ wa̖a̖ hânho nakayḏi iˀ kophé óenándí wíyá páaḏépiye wíˀûnpu̖hkoḏipí, heḏiho iˀ kophé dâybée, heḏi wáy iˀ wa̖a̖ḏi díhon diwepiyeḏa̖ˀ gimää.
15 Sem poder resistir à ventania, o navio foi arrebatado e deixamo-nos arrastar.
16 Wí pꞌojâaḏiˀay Cauda gin dâytu̖ˀoˀi tsowa giphaḏe, iˀ wa̖a̖ wä̖hphaḏe wínakaypí iwe, heḏi báyékí ívítꞌôeˀan iˀ kophéˀay âywhimáaˀi nä́ˀi kophé gáhä̖́yú̖ˀiˀ iwe kwꞌáye âytaygé-íḏí.
16 Impelidos rapidamente para uma pequena ilha chamada Cauda, conseguimos, com muito esforço, recolher o batel.
17 Iˀ kophéˀay dâywhisóge ihayḏá iˀ kophé gáhä̖́yú̖ˀi whihkannin kayˀindi dâywhibuugiˀan wínathaˀḏee-ípíḏí. Heḏá iˀ teˀaa iˀ wa̖a̖ḏi iˀ kophé óechä̖nundeˀi-á dâywá̖ve, gá dikhunwôedaˀḏân oe Syrtis gin dâytu̖ˀoˀ iwe dikhä̖hkwoḏee-íˀin, iˀ pꞌoe iwe wä̖hphaḏe wínawä̖ˀänpíḏí. Heḏiho iweḏi díwänpipꞌomáa.
17 Içaram-no e, depois, como meio de segurança, cingiram o navio com cabos. Então, temendo encalhar em Sirte, arriaram as velas e entregaram-se à mercê dos ventos.
18 Wíyá tháwä́n wáˀ iˀ wa̖a̖ hânho nakay, heḏiho in kophéˀin senäˀ wí hé iˀ kophé iwe nakuˀundi pꞌoe iwepiye dâychä̖nu, iˀ kophé wä̖hphaḏe wínakháa-ípíḏí.
18 No dia seguinte, sendo a tempestade ainda mais violenta, atiraram fora a carga.
19 Heḏá wíyá tháwä́ndá inbo iˀ kophéˀi hä̖ä̖wí wáˀ pꞌoe iwe dâychä̖nu.
19 No terceiro dia, atiramos para fora com as nossas próprias mãos os acessórios do navio.
20 Báyékí thaa agóyó wänbo than wänbo wíˀâymûˀpí, heḏi iˀ wa̖a̖ nahánpíḏí kayˀi iwa̖a̖ˀoˀ. Heḏiho giˀân háˀto wówáˀin gipee-íˀin.
20 Ora, não aparecendo por muitos dias nem sol nem estrelas e sendo batidos por forte tempestade, tínhamos por fim perdido toda a esperança de sermos salvos.
21 Báyékí thaa wíˀívíhú̖u̖yanpí. Heḏi Paul inbí páaḏépiye nawindi ovâytu̖ˀan, “Kꞌemaˀin, shánkí híwó namúuníwän naví tun dîntꞌôeyaaníḏí Crete diweḏi wígipee-ípíˀin otú̖ waa. Hây úvítꞌôeyandáho háˀto nä́ˀi kây iwe gipóewíwän heḏá iˀ hä̖ä̖wí háˀto gipeḏée-íwän.
21 Desde muito tempo ninguém havia comido nada. Paulo levantou-se no meio deles e disse: Amigos, deveras devíeis ter-me atendido e não ter saído de Creta, e assim evitar esse perigo e essas perdas.
22 Hebo nää wíˀúvíˀá̖yîngimä̂änípí. Tobáháa nä́ˀi kophé nathaˀḏee wänbo háˀto toˀwí wänbo óepꞌoháyjí.
22 Agora, porém, vos admoesto a que tenhais coragem, pois não perecerá nenhum de vós, mas somente o navio.
23 Naa Jôesi Táḏávîˀ omuu, heḏá iví tꞌôe-á dônˀoˀ, heḏi khu̖ˀḏi wêe iví makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀi dînpówá,
23 Esta noite apareceu-me um anjo de Deus, a quem pertenço e a quem sirvo, o qual me disse:
24 i-á naví núˀ nawindi ginnân dítu̖ˀan: ‘Paul, wíˀunkhunwôedaˀípí. U̖ˀ taˀgendi Caesar-ví páaḏépiye bikwi̖nugíˀo, heḏi u̖ˀ unmuuḏi nä́ˀin u̖-áḏí dijiˀin háˀto wêe wänbo nachuu-í.’
24 Não temas, Paulo. É necessário que compareças diante de César. Deus deu-te todos os que navegam contigo.
25 Heḏânho kꞌemaˀin, wíˀíkhunwôedaˀípí. Naa dáywä̖yunde nä́ˀin Jôesi Táḏá natú̖ˀinbo napuwagíˀoˀin.
25 Por isso, amigos, coragem! Eu confio em Deus que há de acontecer como me foi dito.
26 Hewänbo wí pꞌojâaḏi eeḏi gikhä̖hkwoḏee-í.”
26 Vamos dar a uma ilha.
27 Wíje jâaḏi daphaḏe, heḏi waˀḏi iˀ wa̖a̖ḏi iˀ mâapꞌoe Adriatic gin dâytu̖ˀoˀ i̖ˀge díchä̖nuhon. Khun pinuḏi hä̖̂ä̖ḏi nanáˀ dihayḏi in kophéˀin senäˀ ditú̖ nan tsowa núˀ gipowamännin.
27 Já estávamos na décima quarta noite, pelo mar Adriático, quando, pela meia-noite, os marinheiros pressentiram que estavam perto de alguma terra.
28 Dâywä̖ˀäntaayan, heḏi wétä̖ˀḏi jónu (24) kwiˀóhpa taa nawä̖ˀän gin dâyshaa. Wíyá shánkí hây dimääḏá wíyá dâywä̖ˀäntaayan dihayḏá tä̖ˀḏi kháve (18) kwiˀóhpa taa-á nawä̖ˀän.
28 Então, atirando a sonda, perceberam que a profundidade era de vinte braças. Depois, um pouco mais adiante, viram que era de quinze braças.
29 Dikhunwôedaˀ iˀ kophé kꞌuu eeḏi óechä̖nukhâymáaˀin, heḏiho iˀ kophé tíˀûupha̖ˀgeḏi jónu kháaˀi kwä̖́kꞌu maayä̖́ä̖ˀi dâywaje whihkannin eeje, heḏá diwówáyê̖e̖níḏí nathay píhay dívíjûusuˀan.
29 Temendo que déssemos em algum recife, lançaram quatro âncoras da popa, esperando ansiosos que amanhecesse o dia.
30 Nä́ˀin kophéˀin tꞌôeˀin iˀ kophé iweḏi diwha̖vedaˀ dijáaníḏí, heḏiho iˀ kophéˀay pꞌoe iwe dâywá̖ve. Heḏáháˀ iˀ kophé gáhä̖́yú̖ˀi páaḏépiyeḏi wíyá maayä̖́ä̖ˀi dâywajekhâymáa waagibá dívíˀoˀ.
30 Imediatamente, os marinheiros procuraram fugir e, sob o pretexto de largar as âncoras da proa, lançaram o bote ao mar.
31 Hebo Paul-di in sundaḏo heḏá inbí tsondi-á ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin kophéˀin tꞌôeˀin nä́ˀi kophé iwe dívíwóyí̖ˀpíḏá, undá háˀto wówáˀin ípee-í.”
31 Paulo disse ao centurião e aos soldados: Se estes homens não permanecerem no navio, não podereis salvar-vos.
32 Heḏiho in sundaḏo i kophéˀay nawhiˀä́ndiví whihkannin dâytsꞌâˀ, heḏi i kophéˀay namaˀpꞌä̖́.
32 Os soldados cortaram, então, os cabos do bote e deixaram-no cair.
33 Nathaypuwamän dihayḏi Paul-di ovâytu̖ˀan dívíhú̖u̖ya̖mí gin. Ovâytu̖ˀan, “Wíje jâaḏi tꞌä̖hkí hânho úvíˀánshaamáaḏí húukanpíˀinbo íjiˀ.
33 Enquanto ia amanhecendo, Paulo encorajou a todos que comessem alguma coisa, e disse: Já faz hoje catorze dias que estais em jejum, sem comer nada.
34 Heḏiho nää naaḏi kayˀindi wâytu̖máa, háawin wên híwóhpíˀin wänbo wíˀúnpuwagíˀopí, heḏânho bíhú̖u̖yan, wí koegîˀ úntáy íchuu-ípíḏí.”
34 Rogo-vos que comais alguma coisa, no interesse de vossa vida, porque nem um cabelo da cabeça de alguém de vós perecerá.
35 Ihíˀbowa ihayḏi wí pává ikêˀḏi Jôesi Táa ikú̖ˀdaaˀan, heḏi wí iháveḏi ikꞌoe.
35 Tendo dito isso, tomou do pão, pronunciou uma bênção na presença de todos e, depois de parti-lo, começou a comer.
36 Indi gin iˀannin óemûˀḏi shánkí híwó dichanpóeḏí in wáˀ dívíhú̖u̖yan.
36 Com isso, todos cobraram ânimo e puseram-se igualmente a comer.
37 Wégín tä̖gintä̖ḏáháˀ tségíntä̖ˀḏi sí (276) tꞌowa iˀ kophé iwe gitoˀon.
37 No navio éramos ao todo duzentas e setenta e seis pessoas.
38 Tꞌä̖hkí dívíshu̖ˀan dihayḏi, iˀ táhtân pꞌoe iwe dâychä̖nu, iˀ kophé ihay wínakhaa-ípíḏí.
38 Depois de terem comido à vontade, aliviaram o navio, atirando o trigo ao mar.
39 Nathanpee ihayḏi, in kophéˀin tꞌôeˀin iˀ nan dâymûˀiˀ wíḏâytaapí. Hewänbo naˀokhânná heḏá napꞌoehángínáˀ diwe dâymûˀ, heḏiho dívíˀánshaamä́gi dínkoḏiḏáho iˀ kophé dâypu̖hkannamíḏí iwepiye, heḏânho iˀ okhân deeḏi dâywóyí̖ˀníḏí.
39 Afinal, clareou o dia. Os marinheiros não reconheceram a terra, mas viram uma enseada com uma praia, na qual tencionavam encalhar o navio, caso o pudessem.
40 Iˀ kwä̖́kꞌu maayä̖́ä̖ˀi nawhiˀwaˀjendiví whihkannin dâytsꞌâˀ, heḏi iˀ pꞌoe iwebo dâyjoeˀan. Heḏi ihayḏibá iˀ kophé óebéeḏeˀi phépháˀ nawhimuuˀi whihkannin dâywhihsuu. Heḏáháˀ in páaḏépiyeˀin teˀaa dâytege, iˀ wa̖a̖ḏi iˀ kophé ee naˀokhânnáˀ diwepiye óechä̖nutsꞌûuḏe-íḏí.
40 Levantaram as âncoras e largaram ao mesmo tempo as amarras dos lemes. Desfraldaram ao vento a vela mestra e rumaram para a praia.
41 Hebo wíˀnä́pha̖ˀgeḏi napꞌohkayjiˀ iwe naˀokhânbóeḏíˀä́n, heḏi iwe iˀ kophé páaḏépiye ichä̖nuḏi nakhä̖hsogeḏeeḏi wínajâapóepí. Ihayḏá iˀ kophé tíˀûupiyeˀiˀ iˀ pꞌoe oepiyá nä́äpiyá kaygindi naˀa̖ˀyä̖poeˀoḏi óewhéekanhon.
41 Mas deram numa língua de terra, e o navio encalhou aí. A proa, encalhada, permanecia imóvel, ao mesmo tempo que a popa se abria com a força do mar.
42 In sundaḏo dívíˀánshaamáa in pan ovâyhá̖a̖nú-íḏí, heḏânho nan diwepiye wíḏívíkohsáy-ípíḏí dijáaníḏí.
42 Os soldados tencionavam matar os presos, por temerem que algum deles fugisse a nado.
43 Hewänbo Paul-ví wówátsi ônˀaywoeníˀin iˀ sundaḏoví tsondi nadaˀḏi toˀwí wänbo wíˀovâykheˀmä́gipí. In toˀwên dikohsayhá̖ˀin ovâyjôn pꞌoe iwe dívíjaymú-í nan diwepiye dívíkohsáy-íḏí.
43 O centurião, porém, querendo salvar Paulo, impediu que o fizessem e ordenou que aqueles que pudessem nadar fossem os primeiros a lançar-se ao mar e alcançar a terra.
44 Ihayḏáháˀ in wéˀgendá ovâytu̖ˀan iˀ phépháˀ háa iˀ kophéwi phéhwhée óepꞌomáaˀiˀḏi dívítsa̖hsaa-íˀin. Handiḏânho tꞌä̖hkíḏíbo nan diwe wówáˀin gipówá.
44 Os demais, uns atingiram a terra em tábuas, outros em cima dos destroços do navio. Desse modo, todos conseguiram chegar à terra, sãos e salvos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.