Atos 27

Tewa NT (TEW_WBT) vs NVI

Sair da comparação
NVI Nova Versão Internacional
1 Heḏiho in tsonnin diˀánshaapóe naˀin kophé iweḏi oe Italy-piye dísaaníḏí,heḏiho Paul heḏá wây-á pandáḏí ovâyjoeˀan wí tä̖gintä̖ (100) sundaḏo ovâytsonmáaˀiví mange. Nä́ˀi sendá Julius gin nakhá̖wä̖́, heḏi in sundaḏo iˀ Rome-wi tsondi pꞌóˀḏéḏîˀvíˀin gin ovâykhá̖yä̖́ˀdeˀin diweḏiˀi-ân namuu.
1 Quando ficou decidido que navegaríamos para a Itália, Paulo e alguns outros presos foram entregues a um centurião chamado Júlio, que pertencia ao Regimento Imperial.
2 Wí sen Aristarchus gin nakhá̖wä̖́ˀi wáˀ naˀindáḏí najiˀ, i-á Macedonia nangewi búˀ Thessalonica iweḏiˀi namuu. Heḏi wí kophé Adramyttium búˀ iweḏiˀiˀ ívítógi. Nä́ˀi kophé-á nakhâymuu iˀ búˀây eeje oe Asia nange pꞌo kíngé i̖ˀgepiye namú-íḏí.
2 Embarcamos num navio de Adramítio, que estava de partida para alguns lugares da província da Ásia, e saímos ao mar, estando conosco Aristarco, um macedônio de Tessalônica.
3 Wíyá tháwä́n oe Sidon búˀ iwe ívíwóyí̖ˀ. Julius-di Paul híwó óeˀandi iví kꞌemaˀin óepu̖wä̖mä́gi, indi hä̖ä̖wí ûntáyˀiˀ óemä̂äníḏí.
3 No dia seguinte, ancoramos em Sidom; e Júlio, num gesto de bondade para com Paulo, permitiu-lhe que fosse ao encontro dos seus amigos, para que estes suprissem as suas necessidades.
4 Iweḏá iˀ kophé iweḏi gimää, hewänbo iˀ wa̖a̖ḏi tíˀûupiye díchä̖nuhújaˀ, heḏiho oe Cyprus pꞌojâaḏi shánkí nawa̖a̖kaypí i̖ˀgeḏi gimää.
4 Quando partimos de lá, passamos ao norte de Chipre, porque os ventos nos eram contrários.
5 Oe pꞌoˀ pꞌä̖́näpiye giphaḏe, heḏi Cilicia nange heḏá Pamphylia nangá pꞌo kíngé i̖ˀge gimää, heḏáháˀ oe Lycia nange wí búˀ Myra gin dâytu̖ˀoˀ iwe gipówá.
5 Tendo atravessado o mar aberto ao longo da Cilícia e da Panfília, ancoramos em Mirra, na Lícia.
6 Iwe iˀ sundaḏoví tsondi wíyá piˀwí kophé Alexandria-wi namuuˀiˀ ishaa. Nä́ˀi kophé-á Italy-piye namän, heḏiho dítu̖ˀan iwe ívítôeníˀin.
6 Ali, o centurião encontrou um navio alexandrino que estava de partida para a Itália e nele nos fez embarcar.
7 Iˀ wa̖a̖ hânho nakayḏi jóngíḏa̖ˀ wí hä̖́yú̖ thaa gipundee, heḏá báyéká ívítꞌôeˀandi Cnidus búˀ tsowa gipówá. Iˀ wa̖a̖ kayˀi namuuḏi ee gimän diwepiye wíyá wígínpu̖hkoḏipí, heḏiho Crete kꞌáygé i̖ˀgeḏi giphaḏe, Salmone gin dâytu̖ˀoˀ iwe, heḏá nawa̖a̖kaypíˀwe i̖ˀgeḏá gimän.
7 Navegamos vagarosamente por muitos dias e tivemos dificuldade para chegar a Cnido. Não sendo possível prosseguir em nossa rota, devido aos ventos contrários, navegamos ao sul de Creta, defronte a Salmona.
8 Jóngíḏa̖ˀ pꞌo kíngé i̖ˀge gipundee, heḏi wí búˀ Lasea gin dâytu̖ˀoˀi tsowa gipówá. Nä́we nanáˀ diwá dâytu̖ˀoˀ “Híwó naná iˀ kophé dívíwóyí̖ˀnígîˀ” gin.
8 Costeamos a ilha com dificuldade e chegamos a um lugar chamado Bons Portos, perto da cidade de Laséia.
9 Iwebá híwó hay thaa gikwꞌó. Ihayḏi nateˀnúpuwamändi híwó wínamuupí wíyá shánkí gimú-íḏí, heḏânho Paul-di ginnân ovâytumakheˀan:
9 Tínhamos perdido muito tempo, e agora a navegação se tornara perigosa, pois já havia passado o Jejum. Por isso Paulo os advertiu:
10 “Kꞌemaˀin, naa ochanpoeˀo wíyá shánkí nä́weḏi gimääḏá âytꞌôephaḏekhâymáa. Nä́ˀi kophé-á hé wóegébo gipeḏée-í, heḏá wây wên wáˀ dívípꞌotꞌahá̖a̖nú-í.”
10 "Senhores, vejo que a nossa viagem será desastrosa e acarretará grande prejuízo para o navio, para a carga e também para as nossas vidas".
11 Hebo iˀ sundaḏoví tsondi Paul-ví híˀ ôntꞌôeyaanívíˀweḏi iˀ sen iˀ kophé ivîˀ ûnmuuˀi heḏá iˀ sen isanhondi-á inbí híˀ-á shánkí ovä̂ntꞌôeyan.
11 Mas o centurião, em vez de ouvir o que Paulo falava, seguiu o conselho do piloto e do dono do navio.
12 Nä́ˀi kophé nawhiˀä́n diwe wä̖hphaḏe híwóˀ diwe wínanáhpí dâyteˀnúphaaḏé-íḏí, heḏiho tꞌä̖hkí waa dívíˀánshaamä́gi iˀ kophé iweḏi wíyá búˀay Phoenix gin dâytu̖ˀoˀiˀ oe Crete nangebá nanáˀ diwepiye dimú-íḏí, iwe dâyteˀnúphaaḏé-íḏí. Oe Phoenix dâykophéwhikwꞌóeˀó, heḏi aakonpiye thanpiye jâaḏi heḏá pꞌinpiye thanpiye jâaḏá óewa̖a̖ˀahkhándeˀ.
12 Visto que o porto não era próprio para passar o inverno, a maioria decidiu que deveríamos continuar navegando, com a esperança de alcançar Fenice e ali passar o inverno. Este era um porto de Creta, que dava para sudoeste e noroeste.
13 Heḏiho aakonpha̖ˀgeḏi hí̖yä̖̂ä̖ iwa̖a̖ˀan dihayḏi diˀân háa ditú̖ waagi dívíˀa̖míˀin, heḏiho iweḏi gimääḏi nä́ˀi Crete pꞌojâaḏi tsowa pꞌo kíngé i̖ˀgeḏi gimän.
13 Começando a soprar suavemente o vento sul, eles pensaram que haviam obtido o que desejavam; por isso levantaram âncoras e foram navegando ao longo da costa de Creta.
14 Hebo hây napóe ihayḏi wí wa̖a̖ hânho kayˀi nä́ˀi Crete nange i̖ˀge iwa̖a̖ˀan, iˀ wa̖a̖-á pꞌinpiye thanpiye jâaḏiˀi wa̖a̖ gin dâytu̖ˀoˀ.
14 Pouco tempo depois, desencadeou-se da ilha um vento muito forte, chamado Nordeste.
15 Iˀ wa̖a̖ hânho nakayḏi iˀ kophé óenándí wíyá páaḏépiye wíˀûnpu̖hkoḏipí, heḏiho iˀ kophé dâybée, heḏi wáy iˀ wa̖a̖ḏi díhon diwepiyeḏa̖ˀ gimää.
15 O navio foi arrastado pela tempestade, sem poder resistir ao vento; assim, cessamos as manobras e ficamos à deriva.
16 Wí pꞌojâaḏiˀay Cauda gin dâytu̖ˀoˀi tsowa giphaḏe, iˀ wa̖a̖ wä̖hphaḏe wínakaypí iwe, heḏi báyékí ívítꞌôeˀan iˀ kophéˀay âywhimáaˀi nä́ˀi kophé gáhä̖́yú̖ˀiˀ iwe kwꞌáye âytaygé-íḏí.
16 Passando ao sul de uma pequena ilha chamada Clauda, foi com dificuldade que conseguimos recolher o barco salva-vidas.
17 Iˀ kophéˀay dâywhisóge ihayḏá iˀ kophé gáhä̖́yú̖ˀi whihkannin kayˀindi dâywhibuugiˀan wínathaˀḏee-ípíḏí. Heḏá iˀ teˀaa iˀ wa̖a̖ḏi iˀ kophé óechä̖nundeˀi-á dâywá̖ve, gá dikhunwôedaˀḏân oe Syrtis gin dâytu̖ˀoˀ iwe dikhä̖hkwoḏee-íˀin, iˀ pꞌoe iwe wä̖hphaḏe wínawä̖ˀänpíḏí. Heḏiho iweḏi díwänpipꞌomáa.
17 Levantando-o, lançaram mão de todos os meios para reforçar o navio com cordas; e temendo que ele encalhasse nos bancos de areia de Sirte, baixaram as velas e deixaram o navio à deriva.
18 Wíyá tháwä́n wáˀ iˀ wa̖a̖ hânho nakay, heḏiho in kophéˀin senäˀ wí hé iˀ kophé iwe nakuˀundi pꞌoe iwepiye dâychä̖nu, iˀ kophé wä̖hphaḏe wínakháa-ípíḏí.
18 No dia seguinte, sendo violentamente castigados pela tempestade, começaram a lançar fora a carga.
19 Heḏá wíyá tháwä́ndá inbo iˀ kophéˀi hä̖ä̖wí wáˀ pꞌoe iwe dâychä̖nu.
19 No terceiro dia, lançaram fora, com as próprias mãos, a armação do navio.
20 Báyékí thaa agóyó wänbo than wänbo wíˀâymûˀpí, heḏi iˀ wa̖a̖ nahánpíḏí kayˀi iwa̖a̖ˀoˀ. Heḏiho giˀân háˀto wówáˀin gipee-íˀin.
20 Não aparecendo nem sol nem estrelas por muitos dias, e continuando a abater-se sobre nós grande tempestade, finalmente perdemos toda a esperança de salvamento.
21 Báyékí thaa wíˀívíhú̖u̖yanpí. Heḏi Paul inbí páaḏépiye nawindi ovâytu̖ˀan, “Kꞌemaˀin, shánkí híwó namúuníwän naví tun dîntꞌôeyaaníḏí Crete diweḏi wígipee-ípíˀin otú̖ waa. Hây úvítꞌôeyandáho háˀto nä́ˀi kây iwe gipóewíwän heḏá iˀ hä̖ä̖wí háˀto gipeḏée-íwän.
21 Visto que os homens tinham passado muito tempo sem comer, Paulo levantou-se diante deles e disse: "Os senhores deviam ter aceitado o meu conselho de não partir de Creta, pois assim teriam evitado este dano e prejuízo.
22 Hebo nää wíˀúvíˀá̖yîngimä̂änípí. Tobáháa nä́ˀi kophé nathaˀḏee wänbo háˀto toˀwí wänbo óepꞌoháyjí.
22 Mas agora recomendo-lhes que tenham coragem, pois nenhum de vocês perderá a vida; apenas o navio será destruído.
23 Naa Jôesi Táḏávîˀ omuu, heḏá iví tꞌôe-á dônˀoˀ, heḏi khu̖ˀḏi wêe iví makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀi dînpówá,
23 Pois ontem à noite apareceu-me um anjo do Deus a quem pertenço e a quem adoro, dizendo-me:
24 i-á naví núˀ nawindi ginnân dítu̖ˀan: ‘Paul, wíˀunkhunwôedaˀípí. U̖ˀ taˀgendi Caesar-ví páaḏépiye bikwi̖nugíˀo, heḏi u̖ˀ unmuuḏi nä́ˀin u̖-áḏí dijiˀin háˀto wêe wänbo nachuu-í.’
24 ‘Paulo, não tenha medo. É preciso que você compareça perante César; Deus, por sua graça, deu-lhe as vidas de todos os que estão navegando com você’.
25 Heḏânho kꞌemaˀin, wíˀíkhunwôedaˀípí. Naa dáywä̖yunde nä́ˀin Jôesi Táḏá natú̖ˀinbo napuwagíˀoˀin.
25 Assim, tenham ânimo, senhores! Creio em Deus que acontecerá do modo como me foi dito.
26 Hewänbo wí pꞌojâaḏi eeḏi gikhä̖hkwoḏee-í.”
26 Devemos ser arrastados para alguma ilha".
27 Wíje jâaḏi daphaḏe, heḏi waˀḏi iˀ wa̖a̖ḏi iˀ mâapꞌoe Adriatic gin dâytu̖ˀoˀ i̖ˀge díchä̖nuhon. Khun pinuḏi hä̖̂ä̖ḏi nanáˀ dihayḏi in kophéˀin senäˀ ditú̖ nan tsowa núˀ gipowamännin.
27 Na décima quarta noite, ainda estávamos sendo levados de um lado para outro no mar Adriático, quando, por volta da meia-noite, os marinheiros imaginaram que estávamos próximos da terra.
28 Dâywä̖ˀäntaayan, heḏi wétä̖ˀḏi jónu (24) kwiˀóhpa taa nawä̖ˀän gin dâyshaa. Wíyá shánkí hây dimääḏá wíyá dâywä̖ˀäntaayan dihayḏá tä̖ˀḏi kháve (18) kwiˀóhpa taa-á nawä̖ˀän.
28 Lançando a sonda, verificaram que a profundidade era de trinta e sete metros; pouco tempo depois, lançaram novamente a sonda e encontraram vinte e sete metros.
29 Dikhunwôedaˀ iˀ kophé kꞌuu eeḏi óechä̖nukhâymáaˀin, heḏiho iˀ kophé tíˀûupha̖ˀgeḏi jónu kháaˀi kwä̖́kꞌu maayä̖́ä̖ˀi dâywaje whihkannin eeje, heḏá diwówáyê̖e̖níḏí nathay píhay dívíjûusuˀan.
29 Temendo que fôssemos jogados contra as pedras, lançaram quatro âncoras da popa e faziam preces para que amanhecesse o dia.
30 Nä́ˀin kophéˀin tꞌôeˀin iˀ kophé iweḏi diwha̖vedaˀ dijáaníḏí, heḏiho iˀ kophéˀay pꞌoe iwe dâywá̖ve. Heḏáháˀ iˀ kophé gáhä̖́yú̖ˀi páaḏépiyeḏi wíyá maayä̖́ä̖ˀi dâywajekhâymáa waagibá dívíˀoˀ.
30 Tentando escapar do navio, os marinheiros baixaram o barco salva-vidas ao mar, a pretexto de lançar âncoras da proa.
31 Hebo Paul-di in sundaḏo heḏá inbí tsondi-á ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin kophéˀin tꞌôeˀin nä́ˀi kophé iwe dívíwóyí̖ˀpíḏá, undá háˀto wówáˀin ípee-í.”
31 Então Paulo disse ao centurião e aos soldados: "Se estes homens não ficarem no navio, vocês não poderão salvar-se".
32 Heḏiho in sundaḏo i kophéˀay nawhiˀä́ndiví whihkannin dâytsꞌâˀ, heḏi i kophéˀay namaˀpꞌä̖́.
32 Com isso os soldados cortaram as cordas que prendiam o barco salva-vidas e o deixaram cair.
33 Nathaypuwamän dihayḏi Paul-di ovâytu̖ˀan dívíhú̖u̖ya̖mí gin. Ovâytu̖ˀan, “Wíje jâaḏi tꞌä̖hkí hânho úvíˀánshaamáaḏí húukanpíˀinbo íjiˀ.
33 Pouco antes do amanhecer, Paulo insistia que todos se alimentassem, dizendo: "Hoje faz catorze dias que vocês têm estado em vigília constante, sem nada comer.
34 Heḏiho nää naaḏi kayˀindi wâytu̖máa, háawin wên híwóhpíˀin wänbo wíˀúnpuwagíˀopí, heḏânho bíhú̖u̖yan, wí koegîˀ úntáy íchuu-ípíḏí.”
34 Agora eu os aconselho a comerem algo, pois só assim poderão sobreviver. Nenhum de vocês perderá um fio de cabelo sequer".
35 Ihíˀbowa ihayḏi wí pává ikêˀḏi Jôesi Táa ikú̖ˀdaaˀan, heḏi wí iháveḏi ikꞌoe.
35 Tendo dito isso, tomou pão e deu graças a Deus diante de todos. Então o partiu e começou a comer.
36 Indi gin iˀannin óemûˀḏi shánkí híwó dichanpóeḏí in wáˀ dívíhú̖u̖yan.
36 Todos se reanimaram e também comeram algo.
37 Wégín tä̖gintä̖ḏáháˀ tségíntä̖ˀḏi sí (276) tꞌowa iˀ kophé iwe gitoˀon.
37 Estavam a bordo duzentas e setenta e seis pessoas.
38 Tꞌä̖hkí dívíshu̖ˀan dihayḏi, iˀ táhtân pꞌoe iwe dâychä̖nu, iˀ kophé ihay wínakhaa-ípíḏí.
38 Depois de terem comido até ficarem satisfeitos, aliviaram o peso do navio, atirando todo o trigo ao mar.
39 Nathanpee ihayḏi, in kophéˀin tꞌôeˀin iˀ nan dâymûˀiˀ wíḏâytaapí. Hewänbo naˀokhânná heḏá napꞌoehángínáˀ diwe dâymûˀ, heḏiho dívíˀánshaamä́gi dínkoḏiḏáho iˀ kophé dâypu̖hkannamíḏí iwepiye, heḏânho iˀ okhân deeḏi dâywóyí̖ˀníḏí.
39 Quando amanheceu não reconheceram a terra, mas viram uma enseada com uma praia, para onde decidiram conduzir o navio, se fosse possível.
40 Iˀ kwä̖́kꞌu maayä̖́ä̖ˀi nawhiˀwaˀjendiví whihkannin dâytsꞌâˀ, heḏi iˀ pꞌoe iwebo dâyjoeˀan. Heḏi ihayḏibá iˀ kophé óebéeḏeˀi phépháˀ nawhimuuˀi whihkannin dâywhihsuu. Heḏáháˀ in páaḏépiyeˀin teˀaa dâytege, iˀ wa̖a̖ḏi iˀ kophé ee naˀokhânnáˀ diwepiye óechä̖nutsꞌûuḏe-íḏí.
40 Cortando as âncoras, deixaram-nas no mar, desatando ao mesmo tempo as cordas que prendiam os lemes. Então, alçando a vela da proa ao vento, dirigiram-se para a praia.
41 Hebo wíˀnä́pha̖ˀgeḏi napꞌohkayjiˀ iwe naˀokhânbóeḏíˀä́n, heḏi iwe iˀ kophé páaḏépiye ichä̖nuḏi nakhä̖hsogeḏeeḏi wínajâapóepí. Ihayḏá iˀ kophé tíˀûupiyeˀiˀ iˀ pꞌoe oepiyá nä́äpiyá kaygindi naˀa̖ˀyä̖poeˀoḏi óewhéekanhon.
41 Mas o navio encalhou num banco de areia, onde tocou o fundo. A proa encravou-se e ficou imóvel, e a popa foi quebrada pela violência das ondas.
42 In sundaḏo dívíˀánshaamáa in pan ovâyhá̖a̖nú-íḏí, heḏânho nan diwepiye wíḏívíkohsáy-ípíḏí dijáaníḏí.
42 Os soldados resolveram matar os presos para impedir que algum deles fugisse, jogando-se ao mar.
43 Hewänbo Paul-ví wówátsi ônˀaywoeníˀin iˀ sundaḏoví tsondi nadaˀḏi toˀwí wänbo wíˀovâykheˀmä́gipí. In toˀwên dikohsayhá̖ˀin ovâyjôn pꞌoe iwe dívíjaymú-í nan diwepiye dívíkohsáy-íḏí.
43 Mas o centurião queria poupar a vida de Paulo e os impediu de executar o plano. Então ordenou aos que sabiam nadar que se lançassem primeiro ao mar em direção à terra.
44 Ihayḏáháˀ in wéˀgendá ovâytu̖ˀan iˀ phépháˀ háa iˀ kophéwi phéhwhée óepꞌomáaˀiˀḏi dívítsa̖hsaa-íˀin. Handiḏânho tꞌä̖hkíḏíbo nan diwe wówáˀin gipówá.
44 Os outros teriam que salvar-se em tábuas ou em pedaços do navio. Dessa forma, todos chegaram a salvo em terra.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.