Atos 21
Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT
1 Naˀindi in tꞌowa âyjoeˀan dihayḏi iˀ pꞌojâaḏi Cos gin dâytu̖ˀoˀ iwepiye taˀgebo gimää. Wíyá tháwä́n oe pꞌojâaḏi Rhodes gin dâytu̖ˀoˀ iwepiye gimää, iweḏáháˀ oe Patara búˀpiyá.
1 Depois de nos despedirmos, navegamos em direção à ilha de Cós. No dia seguinte, chegamos a Rodes e, então, a Pátara.
2 Iwe wíyá kophé oe Phoenicia nangepiye namändi naˀä́n, heḏi ívítógiḏi iweḏi gimää.
2 Ali, embarcamos num navio que partia para a Fenícia.
3 Cyprus pꞌojâaḏi nanbí yä̖́ˀmä́ngéḏí nakꞌóe, heḏi iˀ giphademändi âymûˀ. Iweḏá oe Syria nangepiye gimää, heḏi Tyre búˀ gipówá. Wí hé iwepiye dâyhondiˀ dâydaykhâymáa.
3 Avistamos a ilha de Chipre, passamos por ela à nossa esquerda e aportamos em Tiro, na Síria, onde o navio deixaria sua carga.
4 Waˀ gin dívíˀoḏi wên Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin âynuwä̖, heḏi âyshaaḏi wí jâaḏi indáḏí ívíwóyí̖ˀ. Indi Paul óetu̖ˀan Jerusalem-piye wínamú-ípí gin, gá iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi ovâytu̖ˀandân háa ûnpuwagíˀoˀin.
4 No desembarque, encontramos os discípulos que ali viviam e ficamos com eles por uma semana. Pelo Espírito, eles advertiam Paulo de que não fosse a Jerusalém.
5 Naˀin kophépiye wíyá gimú-íḏí napóe ihayḏi, tꞌä̖hkí in senäˀ inbí kwiyä̖ˀ heḏá inbí áyyä̖̂ä̖ wóegé oe búˀ jáˀwépiye dípahoˀ, heḏi mâapꞌoe kíngéwi okhá̖ˀ deeḏi ívídégeˀdikwꞌóḏiḏi ívíjûusuˀan.
5 Ao fim de nosso tempo ali, voltamos ao navio, e toda a congregação, incluindo mulheres e crianças, saiu da cidade e nos acompanhou até a praia. Ali nos ajoelhamos, oramos
6 Ívísengitu̖hkanbowa ihayḏi naˀin gimännin iˀ kophé iwe ívítógi, heḏi in Tyre-windá dívíweehoˀ.
6 e nos despedimos. Então subimos a bordo, e eles voltaram para casa.
7 Tyre iweḏi gimää heḏi oe Ptolmais búˀ gipówá. In Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin iwe dithaaˀin âysengitu̖ˀan, heḏi wí thaa indáḏí ívíwóyí̖ˀ.
7 Depois que partimos de Tiro, chegamos a Ptolemaida, onde saudamos os irmãos e passamos um dia.
8 Wíyá tháwä́n iweḏi gipee, heḏi oe Caesarea búˀ gipówá. Wí sen Philip gin nakhá̖wä̖́ˀivíˀpiye gimää, i-á Jôesi Táḏáví híwó̖ˀdi tun ovâytꞌôeˀoˀi namuu, heḏi i-áḏí ívíwóyí̖ˀ. I-á wêe namuu in tséḏí dijiˀin senäˀ diweḏi, in oe Jerusalem ovâydeˀmannin in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâykhä̖geˀnamíḏí.
8 No dia seguinte, prosseguimos para Cesareia e nos hospedamos na casa de Filipe, o evangelista, um dos sete que tinham servido na igreja em Jerusalém.
9 Philip-á jónu aˀyûn khóhtsa̖a̖píˀin ûnkwꞌó, indá Jôesi Táḏáví tukheˀminnân ûnmuu.
9 Ele tinha quatro filhas solteiras que profetizavam.
10 Hä̖́yú̖ thaa iwe gikwꞌôn dihayḏi wí sen Agabus gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ oe Judea nangeḏi napówá. I-á wáˀ Jôesi Táḏáví tukheˀbibá namuu.
10 Muitos dias depois, chegou da Judeia um profeta chamado Ágabo.
11 Iˀ sen nanbíˀpiye naˀä̖ä̖, heḏi Paul-ví baˀáa ônkêˀḏi wíˀbo iví ândáḏí iví mandáḏí ipiwhiˀan, heḏi natú̖, “Iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ natú̖, ginbá in Jerusalem-win Huḏíyoḏi óewhihkankhâymáa toˀwí nä́ˀin baˀáa ivíˀin ûnmuuˀiˀ, heḏá in Huḏíyo dimuupíˀinbí mange óekánkhâymáa.”
11 Ele veio ao nosso encontro, tomou o cinto de Paulo e com ele amarrou os próprios pés e as mãos. Em seguida, disse: “O Espírito Santo declara: ‘Assim o dono deste cinto será amarrado pelos judeus, em Jerusalém, e entregue aos gentios’”.
12 Nä́ˀin gitꞌoe ihayḏi in wéˀgen tꞌowa-áḏí kayˀindi Paul âytu̖máa oe Jerusalem-piye wínamú-ípí gin.
12 Ao ouvir isso, nós e os irmãos dali suplicamos a Paulo que não fosse a Jerusalém.
13 Hebo Paul natú̖, “Hânnan úvíˀoˀ? Háaḏan íséejiˀ? Háaḏan díkꞌáykháaˀoˀ? Naa okhâymuu tꞌowaḏi díwhiˀa̖míḏíḏa̖ˀbá joe, okhâymuu wáˀ oe Jerusalem Nanbí Sedó Jesus-gîˀ ochuu-íḏí.”
13 Ele, porém, disse: “Por que todo esse choro? Assim vocês me partem o coração! Estou pronto não apenas para ser preso em Jerusalém, mas para morrer pelo Senhor Jesus”.
14 Wígínkoḏipí âyhíjekannamíḏí, heḏiho giwänpitú̖, “Háa Nanbí Sedó Jôesi Táḏá natú̖ waa napúuwí,” heḏi wíyá wíˀâytu̖ˀanpí.
14 Quando ficou evidente que não conseguiríamos fazê-lo mudar de ideia, desistimos e dissemos: “Que seja feita a vontade do Senhor”.
15 Wíyá hä̖́yú̖ thaa naphaḏe ihayḏi nanbí hä̖ä̖wí âykhâyˀan heḏi Jerusalem-piye gimää.
15 Depois disso, arrumamos nossas coisas e partimos para Jerusalém.
16 Wên Caesarea-win Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin naˀindáḏí dimää. Oe Jerusalem gipówáḏí Mnason-bí tewhá eepiye díhoˀ iwe gikwoníḏí. Nä́ˀi sendá Cyprus-wi namuu, heḏi wí in páaḏéˀin Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀinbíˀweḏiˀiˀbá namuu.
16 Alguns discípulos de Cesareia nos acompanharam e nos levaram à casa de Mnasom, nascido em Chipre e um dos primeiros discípulos.
17 In Jerusalem-win Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀindi híhchandi dísígíhógi.
17 Quando chegamos a Jerusalém, os irmãos nos deram calorosas boas-vindas.
18 Wíyá tháwä́n Paul-áḏí naˀindáḏí James-víˀpiye gipu̖wä̖mää. Tꞌä̖hkí in méesateˀin tsonnin wáˀ iwe dikwꞌó.
18 No dia seguinte, Paulo foi conosco a um encontro com Tiago, e todos os presbíteros da igreja de Jerusalém estavam presentes.
19 Paul-di ovâysengitu̖ˀan, heḏáháˀ tꞌä̖hkí háa napóe waabá ovâytu̖ˀan, háa Jôesi Táḏáḏí in Huḏíyo dimuupíˀin ovâyˀan waa in tꞌôe Paul iˀannin namuuḏi.
19 Depois que Paulo os cumprimentou, relatou em detalhes o que Deus havia realizado entre os gentios por meio de seu ministério.
20 Ovâytꞌôeˀandi ditꞌoe ihayḏi Jôesi Táḏá kwꞌáayébo dâymáa. Heḏáháˀ Paul-á óetu̖ˀan, “Tíˀûu páaḏéˀiˀ, úhanginná báyékí maapaasôn in Huḏíyo wáˀ Jesus-víˀpiye dívíwä̖yu̖mä́giˀin, heḏi indá iˀ tsontun Moses itaˀnan deepiye hânho dívíkayˀoˀ.
20 Quando ouviram isso, louvaram a Deus e disseram: “Você sabe, irmão, quantos milhares de judeus também creram, e todos eles seguem à risca a lei de Moisés.
21 Nä́ˀin Huḏíyo uví̖ˀgeḏi ginnân ovâytu̖ˀan: U̖ˀḏi tꞌä̖hkí Huḏíyo in Huḏíyo dimuupíˀinbí nange eeje dithaaˀin ovâyhá̖ˀoˀ Moses-ví híˀ dâyˀaˀginnamípíˀin, heḏá inbí áyyä̖̂ä̖ in Huḏíyoví kꞌewe taaḏi wíˀovâytaaˀa̖mípíˀin, heḏá in Huḏíyoví khuu-á wíḏâyˀá̖yîngiˀa̖mípíˀindá.
21 Mas eles foram informados de que você ensina todos os judeus que vivem entre os gentios a abandonarem a lei de Moisés. Ouviram que você os instrui a não circuncidarem os filhos nem seguirem os costumes judaicos.
22 Nä́ˀin Huḏíyo dimuuˀin Jesus-víˀpiye dívíwä̖yu̖ˀin taˀgendi dínhanginpúuwí u̖ nä́we unpówáˀin. Heḏiho ívítsikaˀyan háa gínkhâyˀä̖ˀ ívíˀa̖míˀin.
22 Que faremos? Certamente eles saberão que você chegou.
23 Gá ginnân: U̖-á nä́ˀin wítu̖hkankhâymáaˀin óˀan. Nanbí jâa jónu senäˀ dijiˀ, inbí tun Jôesi Táḏá dâymä́giˀin háa igîˀ dívíkhâymáaˀin.
23 “Queremos que você faça o seguinte. Temos aqui quatro homens que cumpriram um voto.
24 Indáḏí ópûn, heḏi háa ditú̖ waa dívíbowaˀin dâykeeyan dihayḏi, u̖-á háa dívíˀo waa hanbá biˀa̖mí, heḏá ingîˀ ovâywáˀâa-í tꞌä̖hkí ovâykꞌoewá-íḏí.Gin biˀandáho tꞌä̖hkí tꞌowa dínhanginnáaní nä́ˀi Moses-ví tsontun mânˀaˀgindoˀin, heḏiho hä̖ä̖wí uví̖ˀgeḏi ditû̖ˀdi-á taˀgen wínamuupíˀin.
24 Vá com eles ao templo e participe da cerimônia de purificação. Pague as despesas para realizarem o ritual de raspar a cabeça. Então todos saberão que os rumores são falsos e que você mesmo cumpre as leis judaicas.
25 Hewänbo in Huḏíyo dimuupíˀin Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin naˀindi âytaˀnan âytu̖ˀâ̖a̖míḏí nä́ˀin naˀin âywéhpêeˀannin: Wíḏâykꞌoˀípí iˀ koegîˀ in wéˀgen tꞌowa inbí jôesi dâymä́giˀiˀ,heḏá wíḏâyˀûnpꞌoekꞌoˀípí, heḏá in animâa ovâykꞌéwhihá̖núˀinbí píví iˀ ûnpꞌoe napeepîˀ wáˀ wíḏâykꞌoˀípí, heḏá wíyá toˀwíví kwee-áḏí háa sendáḏí wíḏívíwhoˀkwꞌôenípí.”
25 “Quanto aos convertidos gentios, devem fazer aquilo que pedimos por carta: abster-se de comer alimentos oferecidos a ídolos, de consumir o sangue ou a carne de animais estrangulados e de praticar a imoralidade sexual”.
26 Heḏiho Paul-di in jónu senäˀ i-áḏí ovâyhoˀ, heḏi wíyá tháwä́n indáḏí háa dínkhâyˀä̖ˀ waa dívíˀan inbí khuu dâyˀaˀginnamíḏí, heḏi iˀ méesate hayˀi ee ditsꞌú̖ in owhaˀ ovâytu̖ˀâ̖a̖míḏí hä̖́yú̖ thaa ovâyhûuwíˀin nä́ˀi tꞌä̖hkí dâyboewá-íḏí. Ihayḏânho dâykꞌúwákha̖nugíˀo wíˀíngîˀ Jôesi Táḏá óemä̂äníḏí.
26 No dia seguinte, Paulo se purificou junto com aqueles homens e entrou no templo. Declarou quando terminariam os dias da purificação e quando seria oferecido o sacrifício em favor deles.
27 Heḏi iˀ jâaḏi naphaḏemän dihayḏi wên Huḏíyo Asia-windi Paul ee méesate hayˀiˀ iwe óemûˀ, heḏi indi in tꞌowa iwáygé dijiˀin Paul-víˀpiye ovâytꞌayjaaˀandáháˀ óeyâ̖ˀ.
27 Estando os sete dias quase no fim, alguns judeus da província da Ásia viram Paulo no templo e incitaram a multidão contra ele. Agarraram-no,
28 Ginnân dívítu̖wí̖núndeˀ: “Un tꞌowa Israel-win, díkhä̖geˀnan. Nä́ˀi-ân namuu iˀ sen wéngé tꞌä̖hkí tꞌowa ovâytu̖máaˀi nanbí khuu gínmuuˀi heḏá nanbí tꞌowa-á heḏá nä́ˀi méesate hayˀi-á háagîˀ wänbo wígínchä̖ˀmuupíˀin, heḏá wáˀ nä́ˀin Huḏíyo dimuupíˀin wänbo nä́ˀi méesate ee iˀḏi ovâytsꞌúḏe, heḏânho nä́ˀi tewhá Jôesi Táḏávîˀ ûnmuuˀiˀ ônˀaˀginhá̖nú.”
28 gritando: “Homens de Israel, ajudem-nos! Este é o homem que fala contra nosso povo em toda parte e ensina todos a desobedecerem às leis judaicas. Fala contra o templo e até profana este santo lugar, trazendo gentios para dentro dele”.
29 Gin ditú̖ gá Trophimus oe Ephesus-wi óemûˀḏân Paul-áḏí oe búˀ i̖ˀge dajiḏi, heḏiho diˀân Paul-di iˀ méesate ee óetsꞌúḏeˀin.
29 Antes tinham visto Paulo na cidade com Trófimo, um gentio de Éfeso, e concluíram que Paulo o havia levado para dentro do templo.
30 In tꞌowa ee búˀ i̖ˀge tꞌä̖hkí ditꞌayjaapóe, heḏi wáy Paul nawin diwepiye dívíwä̖́nähoˀḏi óeyâ̖ˀḏi iˀ méesate eeḏi jáˀwépiye khóhkayḏi óehoˀ, heḏi in phóḏi dâytꞌíḏi.
30 Toda a cidade se agitou com essas acusações, e houve grande tumulto. A multidão agarrou Paulo e o arrastou para fora do templo, e imediatamente foram fechadas as portas.
31 Paul óeháyjíˀin didaˀ, heḏiho toˀwí iˀ Rome-win sundaḏoví pꞌóˀḏéḏîˀ tsondivíˀpiye namää óetꞌôeˀm̖íḏí in Jerusalem-win tꞌowa tꞌä̖hkí báyékí ditꞌayjaapóeˀin.
31 Quando procuravam matar Paulo, chegou ao comandante do regimento romano a notícia de que toda a Jerusalém estava em rebuliço.
32 Wesebo iˀḏi wên sundaḏo inbí tsonnin wóegé ovâywéˀgeˀan, heḏi indá owáy in tꞌowa dijiˀ iwepiye dívíˀä̖ä̖hoˀ. Iví sundaḏo wóegé dipówáḏí in tꞌowaḏi ovâymûˀ ihayḏi wesebo Paul óewhä̖́ḏiḏi dívíwóyí̖ˀ.
32 No mesmo instante, ele chamou seus soldados e oficiais e correu para o meio da multidão. Quando viram o comandante e os soldados se aproximarem, pararam de espancar Paulo.
33 Iˀ sundaḏoví pꞌóˀḏéḏîˀ Paul-víˀpiye namääḏi iví khóe ônyâ̖ˀ, heḏi in sundaḏo ovâytu̖ˀan kaḏénaḏi óewhiˀa̖mí gin, heḏá in tꞌowa ovâytsikaˀyan, “To-an nä́ˀi sen namuu? Hânnan iˀan?”
33 Então o comandante o prendeu e mandou que o amarrassem com duas correntes. Em seguida, perguntou à multidão quem era ele e o que havia feito.
34 Wên tꞌowa wí hä̖ä̖wí dívítu̖wí̖núndeˀ, wây-á wêndá hä̖ä̖wí piháa-á, heḏânho hânho díntu̖hkwíntû̖ˀdi wíˀûnkoḏipí ûnhanginpúuwíˀin taˀgendi háa napóeˀin. Heḏiho in sundaḏo ovâytu̖ˀan, “Nanbí sundaḏo tewhá iwepiyebo bîntsꞌûuḏe-í” gin.
34 Uns gritavam uma coisa, outros gritavam outra. Não conseguindo descobrir a verdade no meio de todo o tumulto, ordenou que Paulo fosse levado à fortaleza.
35 In sundaḏoḏi iwáy sheˀáy iwepiye óehoˀ, heḏi iweḏáháˀ óetegekêˀḏi kwꞌáyepiye óepiye, gá in tꞌowa hânho dívítꞌayyaaˀoḏân,
35 Quando Paulo chegou às escadas, o povo se tornou tão violento que os soldados tiveram de levantá-lo nos ombros para protegê-lo.
36 heḏi Paul ûnwóemändi dívítu̖wí̖núndeˀ “Jaˀ âyháyjí” gin.
36 E a multidão foi atrás, gritando: “Matem-no! Matem-no!”.
37 In sundaḏoḏi Paul inbíˀpiye óetsuḏehon dihayḏi, Paul-di Greek tundi iˀ sundaḏo pꞌóˀḏéḏîˀ óetu̖ˀan, “Ti wên háawên wítu̖ˀâ̖a̖mí?” Iˀḏi Paul óetu̖ˀan, “Naa wíḏînhanginnáhpíwän Greek tundi bihéeˀoˀin.
37 Quando Paulo estava para ser levado à fortaleza, disse ao comandante: “Posso ter uma palavra com o senhor?”. Surpreso, o comandante perguntou: “Você fala grego?
38 Heḏiho u̖-á wíˀunmuupí iˀ to Egypt-wiˀ, wên tꞌowa iˀ nangewin tsonnindaḏí ovâyhä́nkannandiˀ, heḏáháˀ iˀḏi in jónu maapaasôn (4,000) senäˀ oe ahkónupiye ovâyhoˀ, tꞌowa tꞌakha̖nuˀin gin ovâytu̖ˀoˀin.”
38 Não é você o egípcio que liderou uma rebelião algum tempo atrás e levou consigo ao deserto quatro mil assassinos?”.
39 “Joe” gin Paul natú̖, “Naa Huḏíyo-ân omuu. Tarsus búˀwibá omuu, hä̖ˀi-á wí búˀ hayˀiˀ oe Cilicia nange iweˀi namuu, heḏi iwe otháˀḏe. Ti nä́ˀin tꞌowa naa díhíˀmä̂äní?”
39 “Não”, respondeu Paulo. “Sou judeu e cidadão de Tarso, cidade importante da Cilícia. Por favor, permita-me falar a esta gente.”
40 Heḏiho in tꞌowa ovâyhéeˀa̖míḏí óemä́giḏi Paul sheˀáy kwꞌáye wáy iwí̖nú, heḏi imannan dívítꞌôeyaaníḏí. Ditu̖hán dihayḏi inbí Hebrew tundi ovâyhéeˀan. Ginnân ovâytu̖ˀan:
40 O comandante concordou, de modo que Paulo ficou em pé na escadaria e fez sinal para o povo se calar. Logo, um silêncio profundo envolveu a multidão, e ele lhes falou em aramaico, o idioma deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.