Atos 17
Tewa NT (TEW_WBT) vs VC
1 Paul-á Silas-á nä́ˀin wíje búˀ Amphipolis-á Apollonia-á i̖ˀge daphaḏe, ihayḏáháˀ Thessalonica búˀ dapówá. Iwe wí Huḏíyoví méesateˀay dínkꞌóe.
1 Passaram por Anfípolis e Apolônia e chegaram a Tessalônica, onde havia uma sinagoga de judeus.
2 Heḏi Paul iˀ Huḏíyoví méesate eepiye namää, ihayḏa̖ˀ iˀo waabá wä̖́hä̖̂ä̖ namää wänboˀ. Eewá poje jâaḏi kaykhanwówá thaa eeje Jôesi Táḏáví taˀnin ovâytundoˀ, heḏi i-áḏí indáḏí dívíhéeˀan itunnan niˀgeḏi.
2 Paulo dirigiu-se a eles, segundo o seu costume, e por três sábados disputou com eles.
3 Háa Jôesi Táḏáví taˀnin natundaˀin ovâythayyan, heḏá ovâykeeyan nä́ˀin taˀnin taˀgendi natû̖ˀnin iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí itꞌôephaḏekhâymáaḏáháˀ nachuwagíˀo, hebo wíyá nawáywówápuwagíˀo. Heḏá ovâytu̖ˀan wáˀ, “Nä́ˀi Jesus, iví̖ˀgeḏi naaḏi wâytu̖máaˀiˀ, i-ân iˀ namuu Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí.”
3 Explicava e demonstrava, à base das Escrituras, que era necessário que Cristo padecesse e ressurgisse dos mortos. E este Cristo é Jesus que eu vos anuncio.
4 Wên Huḏíyo iwe dijiˀindá heḏá báyékí Huḏíyo dimuupíˀin Jôesi Táḏá dâyˀaˀginmäˀindá, heḏá báyékí pꞌóˀḏéḏíˀin kwiyä̖ˀ wáˀ, indá dívíwä̖yu̖ taˀgen namuuˀin háa Paul natû̖ˀnin, heḏi Paul-áḏí Silas-áḏí dívíwón.
4 Alguns deles creram e associaram-se a Paulo e Silas, como também uma grande multidão de prosélitos gentios, e não poucas mulheres de destaque.
5 Hewänbo in wéˀgen Huḏíyo-á dithúupóe báyékí tꞌowa dívíwä̖yu̖ḏi, heḏiho wên senäˀ dichä̖ˀmuupíˀin hä̖̂ä̖ḏi waa ee búˀ pinge dívíkwi̖numáaˀin ovâyhógiḏáháˀ báyékí wây-á tꞌowa ovâywéˀgeˀan, heḏi ovâytꞌeˀyaˀnandi ee búˀ tꞌä̖hkí dínwänpitú̖. Ihayḏáháˀ in Huḏíyo-áḏí in senäˀdáḏí wí sen Jason gin nakhá̖wä̖́ˀiví tewhá eepiye dimää, i-á Jesus-víˀpiye iwä̖yundeˀi namuu, heḏi in phóḏi ônthâaníˀin dívíkhä̖ä̖ḏeˀ. Paul-á Silas-á ovä̂ntu̖wä̖máa oe jáˀwé ovä̂npeeyé-íḏí in tꞌowaví páaḏépiye.
5 Os judeus, tomados de inveja, ajuntaram alguns homens da plebe e com esta gente amotinaram a cidade. Assaltaram a casa de Jasão, procurando-os para os entregar ao povo.
6 Hebo in wíje wíˀovä̂nshaapí, heḏiho in senäˀdi ovâypiye Jason-dá heḏá in wéˀgen Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀindáḏí. Khóhkayḏi in búˀ tsonninbíˀpiye ovâyhoˀ, heḏi dívítu̖wí̖núndeḏi ditû̖ˀ, “Nä́ˀin senäˀdi wä̖́hä̖̂ä̖ dimää wänbo tꞌowa ovâytꞌeˀyaˀdoˀ, heḏi nää-á nä̂äwá dipówá.
6 Mas como não os achassem, arrastaram Jasão e alguns irmãos à presença dos magistrados, clamando: Estes homens amotinam todo o mundo. Estão agora aqui! E Jasão os acolheu!
7 Heḏi nä́ˀi Jason-dá ovâysígíhógi. Tꞌä̖hkí nä́ˀin tꞌowa iˀ tsondi Caesar-ví tsontun dâyˀaˀginhá̖núndeˀ. Ditû̖ˀ wí toˀwí Jesus gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ iˀ koḏi tsondi namuu.”
7 Todos eles contrariam os decretos de César, proclamando outro rei: Jesus.
8 Heḏiho in tꞌowa tꞌä̖hkí heḏá in búˀwin tsonnindá ditꞌoe ihayḏi ditꞌayyaapóe.
8 Assim excitavam o povo e os magistrados.
9 Ihayḏiho in tsonnindi Jason-dá in i-áḏí dijiˀindáḏí ovâychä̖ˀwáˀâakannan ovâymaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-íḏí.
9 E só depois de receberem uma caução de Jasão e dos outros é que os deixaram ir.
10 Wesebo iˀ khun in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀindi Paul-á Barnabas-á wíyá búˀpiye ovä̂nsan, Berea gin dâytu̖ˀoˀiˀ. Iwe dapówá ihayḏi iˀ Huḏíyoví méesateˀay eepiye damää.
10 Logo que se fez noite, os irmãos enviaram Paulo e Silas para Beréia. Quando ali chegaram, entraram na sinagoga dos judeus.
11 In tꞌowa iweˀindá in Thessalonica-winbí shánkí dikhâymuu ovä̂ntꞌôeyaaníḏí. Háa datú̖ˀin ditꞌôeyandaˀ, heḏi thamuwaagi Jôesi Táḏáví taˀnin dâytundoˀ dínhanginpúuwíḏí tigúba háa ovâytu̖ˀan waa taˀgen namuuˀin.
11 Estes eram mais nobres do que os de Tessalônica e receberam a palavra com ansioso desejo, indagando todos os dias, nas Escrituras, se essas coisas eram de fato assim.
12 Báyékí tꞌowa inbí híˀ ovä̂nwä̖yu̖, in diweḏi wên pꞌóˀḏéḏíˀin Greek senäˀdá kwiyä̖ˀdá dijiˀ.
12 Muitos deles creram, como também muitas mulheres gregas da aristocracia, e não poucos homens.
13 Hewänbo wên Thessalonica-win Huḏíyo dínhanginpóe Paul-dá Jôesi Táḏáví híˀ oe Berea wáˀ ovâytꞌôeˀoˀ, heḏiho iwepiye dimääḏi báyékí tꞌowa hânho ovâytꞌeˀyaˀnan.
13 Mas os judeus de Tessalônica, sabendo que também em Beréia tinha sido pregada por Paulo a palavra de Deus, foram para lá agitar e sublevar o povo.
14 Wesebo in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀindi Paul oe mâapꞌoe kꞌáygépiye óesan, hebo Silas-á Timothy-á Berea-bo dänwóyí̖ˀ.
14 Então os irmãos fizeram que Paulo se retirasse e fosse até o mar, ao passo que Silas e Timóteo ficaram ali.
15 Wên tꞌowa-áḏí Paul namää, heḏi indi Athens búˀpiye óehoˀ. Iwe iˀḏi ovâytu̖ˀan oe Berea-piye diwáymú-íˀin, Silas-á Timothy-áḏí ovä̂ntu̖ˀâ̖a̖míḏí hä̖̂ä̖ḏi dä́nkoḏi ihayḏi ivíˀpiye daˀä̖ä̖-íˀin. Heḏiho han dívíˀan.
15 Os que conduziam Paulo levaram-no até Atenas. De lá voltaram e transmitiram para Silas e Timóteo a ordem de que fossem ter com ele o mais cedo possível.
16 Waˀḏi Paul-di Silas-á Timothy-á oe Athens ovä̂ntsíkhaˀmáaḏíbo koḏi wínachanpóepí imúndeḏi báyékí hä̖ä̖wí dínkwꞌóˀdiˀ in tꞌowa dâykhíjéḏí inbí jôesi dínmuu waa dâycha̖a̖ˀiˀ.
16 Enquanto Paulo os esperava em Atenas, à vista da cidade entregue à idolatria, o seu coração enchia-se de amargura.
17 Heḏiho in Huḏíyoví méesateˀay ee báyékí ovâyhéeˀan Huḏíyo-á Huḏíyo dimuupíˀindá, toˀwên Jôesi Táḏá dâyˀaˀginmäˀin. Heḏá wáˀ thamuwaa-á búˀ pinge dâyhä̖ä̖wíku̖ˀchꞌáaḏeˀ iwe in toˀwên diphaḏemännindá ovâyhéeˀoˀ.
17 Disputava na sinagoga com os judeus e prosélitos, e todos os dias, na praça, com os que ali se encontravam.
18 Heḏá wêndá senäˀ wáˀ iwe dijiˀ, indá in Epicurean tꞌowa-á Stoic tꞌowa-á inbí há̖hkan dínmuuˀin dívíhá̖ˀoˀ.Nä́ˀin senäˀ Paul-áḏí dívítu̖hkandoḏi wên ditsikapóe, “Hânnan nä́ˀi hä̖hsóˀyó natunjiˀ?” Heḏá wêndá ditú̖, “Háḏéewáy piˀwên tꞌowaví jôesiví̖ˀgeḏi ihíˀmáa.” Gin ditû̖ˀ gá Paul-di Jesus-ví̖ˀgeḏi ovâytꞌôeˀoḏân, heḏi ovâytu̖máa nachuuˀin heḏá nawáywówápóeˀindá.
18 Alguns filósofos epicureus e estóicos conversaram com ele. Diziam uns: Que quer dizer esse tagarela? Outros: Parece que é pregador de novos deuses. Pois lhes anunciava Jesus e a Ressurreição.
19 Heḏiho in tunjowaˀvíˀpiye óehoˀ, ee okú eeḏi Areopagus gin dâytu̖ˀoˀiˀ, heḏi óetu̖ˀan, “Naˀindá gihanginˀândaˀ nä́ˀi tsꞌa̖a̖biˀ hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi u̖ˀḏi tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀiˀ. Ti naˀin dítꞌôeˀa̖mí i̖ˀgeḏi?
19 Tomaram-no consigo e levaram-no ao Areópago, e lhe perguntaram: Podemos saber que nova doutrina é essa que pregas?
20 Báyékí hä̖ä̖wí nä́we bihéeˀandi wémûu wänbo wígitꞌoepí, heḏânho háa natundaˀin gínhanginnáaníˀin gidaˀ.”
20 Pois o que nos trazes aos ouvidos nos parece muito estranho. Queremos saber o que vem a ser isso.
21 (In Athens-windáḏí heḏá in jáˀwéˀin tꞌowa iwe dithaaˀindáḏí hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí hä̖ä̖wí wänbo tsꞌa̖a̖biˀ namuu i̖ˀgeḏiḏa̖ˀ dívíhíˀmáa heḏá ditꞌoeˀo. Heḏânkun han óetu̖ˀan Paul.)
21 Ora {como se sabe}, todos os atenienses e os forasteiros que ali se fixaram não se ocupavam de outra coisa senão a de dizer ou de ouvir as últimas novidades.
22 Heḏiho Paul in tunjowaˀví páaḏépiye iwí̖nú heḏi ovâytu̖ˀan, “Un Athens-ˀin tꞌowa, naaḏi wâymúndeˀ un báyékí únhä̖ä̖wíkwꞌóˀnin bînˀaˀginmäˀin.
22 Paulo, em pé no meio do Areópago, disse: Homens de Atenas, em tudo vos vejo muitíssimo religiosos.
23 Unbí búˀ i̖ˀge ojiḏi wáyjé unbí jôesi bînˀaˀginmäˀi dómûˀ, heḏá wáˀ wí antâa-á dómûˀ, iwe bînhä̖ä̖wíkwꞌóeˀó iˀ bînˀaˀginmäˀigîˀ, heḏi eeḏi gin nataˀmuu: Wí jôesigîˀ nä́ˀi antâa âypaa, tobá iˀ âytaapí wänboˀ.’ Nä́ˀi maḏi bînˀaˀginmäˀ tobá bîntaapí wänboˀ, heḏiho nää-á iví̖ˀgeḏá naaḏá wâytꞌôekankhâymáa.
23 Percorrendo a cidade e considerando os monumentos do vosso culto, encontrei também um altar com esta inscrição: A um Deus desconhecido. O que adorais sem o conhecer, eu vo-lo anuncio!
24 “I-á Jôesi Táḏá namuu, i-á nä́ˀi nan oepáa-á heḏá iˀ hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí iwe nakwꞌóˀdi-á ikhíjé, heḏi i-á oe makówá-á nä́ä nangá shánkí natsonjiˀ. Heḏânkun iˀ méesate tꞌowa dâykwꞌóḏi eejeḏa̖ˀmân wínathaapí.
24 O Deus, que fez o mundo e tudo o que nele há, é o Senhor do céu e da terra, e não habita em templos feitos por mãos humanas.
25 Heḏiho tꞌowavíˀweḏi khä̖geˀ wänbo wíˀûntáypí, gá hä̖ä̖wí wänbo tꞌowa dâypaˀi wíˀûntáypíḏân. Iˀḏânkun tꞌowa tꞌä̖hkí inbí wówátsi-á inbí hâ̖a̖-á heḏá hä̖ä̖wí díntáyˀi tꞌä̖hká ovâymäˀ.
25 Nem é servido por mãos de homens, como se necessitasse de alguma coisa, porque é ele quem dá a todos a vida, a respiração e todas as coisas.
26 Jôesi Táḏáḏí wêe sen ikhíjé, heḏi iweḏiho tꞌä̖hkí nangeˀin tꞌowa dipu̖yä̖ nä́ä oepáa kꞌayḏi tꞌä̖hkí dívíthaayé-íḏí. Hewänbo in dipu̖yä̖píḏíboˀ Jôesi Táḏá iˀánshaaˀan hä̖̂ä̖ḏi heḏá wéngé dívíthaayé-íˀin.
26 Ele fez nascer de um só homem todo o gênero humano, para que habitasse sobre toda a face da terra. Fixou aos povos os tempos e os limites da sua habitação.
27 Jôesi Táḏáḏí in tꞌowa ovâykhíjé indi óenuuwä̖́-íḏí, heḏi háḏéebá óeshaa-í óetu̖wä̖máaḏí. Hewänbo taˀgendi naˀin tꞌowavíˀweḏi kayi̖ˀ wínajihpí, wêevíˀweḏi wänbo-á joe.
27 Tudo isso para que procurem a Deus e se esforcem por encontrá-lo como que às apalpadelas, pois na verdade ele não está longe de cada um de nós.
28 Jôesi Táḏá namuuḏânkun naˀin giwówájiˀ, heḏá ívíˀa̖ˀyänmáa, heḏá tꞌowa-á gimuu. Wáy wên unbí taˀkannin wänbo ditú̖, ‘Naˀin wänbo iví ây gimuu.’
28 Porque é nele que temos a vida, o movimento e o ser, como até alguns dos vossos poetas disseram: Nós somos também de sua raça...
29 Heḏiho Jôesi Táḏáví ây gimuuḏi wígínkhâyˀä̖hpí giˀâ̖a̖níˀin i-á wí hä̖ä̖wí waagiˀbá namuuˀin tꞌowa i̖ˀgeḏi diwänpiˀánshaapóeḏí inbí mandibo dâypaaˀiˀ óeḏoḏi háa kwä̖́kꞌu tsꞌä̖ˀiˀḏi háa kꞌuuḏi.
29 Se, pois, somos da raça de Deus, não devemos pensar que a divindade é semelhante ao ouro, à prata ou à pedra lavrada por arte e gênio dos homens.
30 Jôesiví̖ˀgeḏi tꞌowa híwó wíḏikaˀpóyaˀpí ihayḏi, iˀḏi wíˀovâytu̖ˀanpí ihayḏiho naná ovâytuhchä̖ä̖nú-íˀin, hewänbo nää tꞌowa tꞌä̖hkí wéngé tꞌä̖hkí dijiˀin ovâytu̖máa inbí tꞌaywóˀdi dâyjoeˀa̖míḏí wíˀovâytuhchä̖ä̖nú-ípíḏí,
30 Deus, porém, não levando em conta os tempos da ignorância, convida agora a todos os homens de todos os lugares a se arrependerem.
31 gá owáy wí thaa ideˀmandiˀ nanáˀ diwe ovâytaˀgekeekwꞌôení tꞌä̖hkí tꞌowa háa híwó háa híwóhpí dívíˀannin, heḏi wí senho óesóge gin ovâytu̖ˀa̖míḏí, heḏi nä́ˀi sen óewáywówápaaḏi thayˀeeḏi dînkeeyan óesógeˀin” gin Paul-di ovâytu̖ˀan.
31 Porquanto fixou o dia em que há de julgar o mundo com justiça, pelo ministério de um homem que para isso destinou. Para todos deu como garantia disso o fato de tê-lo ressuscitado dentre os mortos.
32 Wí toˀwí nachuuˀi nawáywówápóe i̖ˀgeḏi ditꞌoe ihayḏi, wên dipꞌâajiḏi tꞌä̖mäge Paul óetu̖máa, hewänbo wây-á wêndá ditú̖, “Owáy wíyá hä̖̂ä̖ḏi nä́ˀi bihéeˀandiˀ wíyá gitꞌoe-íˀin gidaˀ.”
32 Quando o ouviram falar de ressurreição dos mortos, uns zombavam e outros diziam: A respeito disso te ouviremos outra vez.
33 Heḏi Paul iweḏiho namää.
33 Assim saiu Paulo do meio deles.
34 Wên senäˀ iví híˀ ônwä̖yu̖ḏi i-áḏí dívíwón. Wí sen in diweḏi Dionysius gin nakhá̖wä̖́, i-á Areopagus-wi tunjowaˀ diweḏiˀiˀbá namuu. Wí kwee wáˀ iwä̖yu̖, Damaris gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ. Heḏá wáy wây-á tꞌowa iwe dijiˀin wáˀ dívíwä̖yu̖.
34 Todavia, alguns homens aderiram a ele e creram: entre eles, Dionísio, o areopagita, e uma mulher chamada Dâmaris; e com eles ainda outros.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.