Atos 12

Tewa NT (TEW_WBT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Ihayhä̖̂ä̖ han napoeˀo iwáyḏí iˀ nangewi tsondi Herod wên méesateˀin tꞌowa ovâyjänäkíˀa̖míḏí natsonpóe.
1 Por aquele mesmo tempo, o rei Herodes mandou prender alguns membros da Igreja para os maltratar.
2 Heḏá wáˀ natsonpóe James wí tsijó pháˀḏí óeháyjíḏí, i-á John-bí páˀḏây ûnmuu.
2 Assim foi que matou à espada Tiago, irmão de João.
3 Herod ûnhanginpóe háa iˀannindi in Huḏíyo ovâyhíhchannannin, heḏiho Peter wáˀ óepankáyjíḏí natsonpóe. Gin iˀan nä́ˀi Huḏíyoví shánkíˀeeḏi dínnáˀ dihayḏi, “Oewáaseepîˀ pává koe shánkíˀeeḏi” gin dâytu̖ˀoˀ.
3 Vendo que isto agradava aos judeus, mandou prender Pedro. Eram então os dias dos pães sem fermento.
4 Peter óeyâ̖ˀḏi óepansóge, heḏi tä̖ˀḏi sí (16) sundaḏoḏi óeˀá̖yînmáa, jóˀnängin dívíˀegóˀoˀ. Iweḏânho iˀ Huḏíyoví shánkíˀeeḏi Passover gin dâytu̖ˀo naphaḏe ihayḏi, Herod-di Peter óepiyekhâymáawän in tꞌowaví páaḏépiye ôntunjóˀnamíḏí.
4 Mandou prendê-lo e lançou-o no cárcere, entregando-o à guarda de quatro grupos, de quatro soldados cada um, com a intenção de apresentá-lo ao povo depois da Páscoa.
5 Hebo waˀḏi Peter napannä́n dihayḏi, in méesateˀindi ihayḏa̖ˀ ônjûusuˀoˀ Jôesi Táḏáḏí óekhä̖geˀnamíḏí.
5 Pedro estava assim encerrado na prisão, mas a Igreja orava sem cessar por ele a Deus.
6 Khu̖ˀḏéeḏí naná, heḏi wíyá tháwä́n héḏénpiye Herod-di Peter óepiyekhâymáawän. Perer-á nakaḏénawhimuu wíje sundaḏoví jáagé, heḏi handiḏi najóˀkꞌóe. In wây-á wíje sundaḏo-á oe pan tewhá jáˀwéˀin phóḏi iwe daˀá̖yînwin.
6 Ora, quando Herodes estava para o apresentar, naquela mesma noite dormia Pedro entre dois soldados, ligado com duas cadeias. Os guardas, à porta, vigiavam o cárcere.
7 Tsíkhagipí wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀ iwe nakwi̖nuḏee, heḏi pan tewhá íve nakohkeepóe. Iˀ makówási tꞌôepa̖ˀa̖ˀiḏi Peter kꞌuuwoe eeḏi óewáḏáˀandi óekhehshaa, heḏi óetu̖ˀan, “Ówä̖́näkiˀ, óshaa.” Heḏi iˀ kaḏéna khóe eeje nawhimuuˀiˀ ûnwhihsuu.
7 De repente, apresentou-se um anjo do Senhor, e uma luz brilhou no recinto. Tocando no lado de Pedro, o anjo despertou-o: Levanta-te depressa, disse ele. Caíram-lhe as cadeias das mãos.
8 Heḏi Peter óetu̖ˀan, “Uví sibaˀáa-áḏí uví anto-áḏí ótoˀ.” Heḏiho Peter han iˀan. Heḏáháˀ óetu̖ˀan, “Nää-á uví kꞌéwéˀin to-á wáˀ ótoˀ, heḏi naví tíˀúugé unwóeˀä̖ä̖-í.”
8 O anjo ordenou: Cinge-te e calça as tuas sandálias. Ele assim o fez. O anjo acrescentou: Cobre-te com a tua capa e segue-me.
9 Heḏiho Peter pan tewhá iweḏi i-áḏí napee, hebo wíˀûnhanginnáhpí háa iˀ makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀi iˀoˀin taˀgendi napoeˀoˀin háa háḏéewáy iví ánshaa iwe waagi nä́ˀi hä̖ä̖wí imúndeˀin.
9 Pedro saiu e seguiu-o, sem saber se era real o que se fazia por meio do anjo. Julgava estar sonhando.
10 Wêe sundaḏo naˀá̖yînwin diwe daphaḏe, heḏá wíyá wêe-á, heḏáháˀ in kwä̖́kꞌu phóḏi iwe dapówá, iˀ búˀ pꞌóegé iwe nacháˀnin. In phóḏi wíˀbo napikhuuḏee. Heḏi dapee, heḏi wéhpêe pꞌôe daphaḏe, ihayḏáháˀ iˀ makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀi wáypiye napóeḏí Peter wíˀbo óejoeˀan.
10 Passaram o primeiro e o segundo postos da guarda. Chegaram ao portão de ferro, que dá para a cidade, o qual se lhes abriu por si mesmo. Saíram e tomaram juntos uma rua. Em seguida, de súbito, o anjo desapareceu.
11 Nää-á Peter ûnhanginpóe nä́ˀi hä̖ä̖wí taˀgendi ûnpóeˀin, ä̖̂ä̖ḏa̖ˀ wínamuupí, heḏi ginnân iˀánshaaˀan: “Näbâa dînhanginná taˀgendi Nanbí Sedó Jôesi Táḏá iví tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀi isan naa Herod-ví mangeḏi heḏá in Huḏíyo tꞌowavíˀweḏá dînˀaywoeníḏí, heḏânho háawên jänäkíˀin dikandaˀin wíḏíˀa̖mípíḏí.”
11 Então Pedro tornou a si e disse: Agora vejo que o Senhor mandou verdadeiramente o seu anjo e me livrou da mão de Herodes e de tudo o que esperava o povo dos judeus.
12 Ihayḏáháˀ John Mark-ví jíyá Mary-víˀpiye namää. Ee-á hä̖́yú̖-anho tꞌowa dívíjûusuˀoḏi dikwꞌó.
12 Refletiu um momento e dirigiu-se para a casa de Maria, mãe de João, que tem por sobrenome Marcos, onde muitos se tinham reunido e faziam oração.
13 Napówá ihayḏi in jáˀwéˀin tehpaa phóḏi iwe ipópóˀan, heḏi wí tewhá tꞌôeˀi aˀyú̖, Rhoda gin nakhá̖wä̖́ˀi namää imúuníḏí to-angú namuu.
13 Quando bateu à porta de entrada, uma criada, chamada Rode, adiantou-se para escutar.
14 Peter ihéeˀandi natꞌoeḏi iˀ aˀyú̖ wese ûnhanginná toˀwí namuuˀin. Hânho nahíhchanpóeḏí in phóḏi ihuu-ívíˀweḏi oe ívepiye iˀä̖ä̖tsꞌúḏe in tꞌowa ovâytꞌôeˀa̖míḏí, “Peter oe jáˀwé tehpaa phóḏi iwe nawin.”
14 Mal reconheceu a voz de Pedro, de tanta alegria não abriu a porta, mas, correndo para dentro, foi anunciar que era Pedro que estava à porta.
15 Indi óetu̖ˀan, “U̖-ân unbondoemuu.” Hebo iˀ aˀyú̖-á iheˀjiḏiḏa̖ˀ natû̖ˀ, “Háa wâytu̖ˀan waa taˀgennânkun namuu.” Indi óetu̖ˀan, “Háḏéewáy wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀi namuu, Peter óeˀá̖yînmáaˀiˀ.”
15 Disseram-lhe: Estás louca! Mas ela persistia em afirmar que era verdade. Diziam eles: Então é o seu anjo.
16 Waˀḏi dívíhíˀmáaḏíbo Peter-á iheˀjiḏiḏa̖ˀ ipópóˀoˀ, heḏi in phóḏi dâyhuu ihayḏi toˀwí namuuˀin dâymûˀḏi ovâyháaˀan.
16 Pedro continuava a bater. Afinal abriram a porta, viram-no e ficaram atônitos.
17 Peter imannan ditu̖há̖a̖níḏí, heḏi ovâytꞌôeˀan háa Nanbí Sedó Jôesi Táa iví makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀ isan waa iˀ pan tewhá iweḏi óepeeyé-íḏí. Heḏáháˀ ovâytu̖ˀan, “James-á heḏá in wéˀgen tíˀûuwin páaḏéˀindá bintˀôeˀan háa dînpóeˀin.” Heḏi iweḏi wíyá wáypiye namää.
17 Ele, acenando-lhes com a mão que se calassem, contou como o Senhor o havia livrado da prisão, e disse: Comunicai-o a Tiago e aos irmãos. Em seguida, saiu dali e retirou-se para outro lugar.
18 Nahéˀḏénpóe ihayḏi in sundaḏo hânho díntû̖ˀ.
18 Logo que amanheceu, houve um sobressalto pouco comum entre os soldados sobre o que acontecera a Pedro.
19 “Wáyho Peter?” gin dívítsikaˀmáa. Herod natsonpóe dâynuuwä̖́-íḏí, hebo wíˀóeshaapí. Heḏiho Herod-di in á̖yí̖ˀnin ovâytsikaˀyan háa napóeˀin, heḏi in wíḏínhanginnáhpíḏí natsonpóe ovâyhá̖a̖nú-íḏí. Ihayḏáháˀ Herod-dá Judea nange iweḏi oe Caesarea búˀpiye namää, heḏi wí hä̖́yú̖ thaa iwe iwóyí̖ˀ.
19 Herodes, procurando-o e não o achando, instaurou um processo contra os guardas e mandou supliciá-los. Em seguida, desceu da Judéia para Cesaréia, onde permaneceu.
20 Herod hânho natꞌay in tꞌowa Tyre-á Sidon-dá dithaaˀinbíˀpiye. In tꞌowa nä́ˀin wíje búˀwin Herod-ví nange iweḏi inbí húugîˀ dínˀä̖ä̖ˀä̖, heḏânho dívíwéˀgeˀan dívíhéeˀa̖míḏí, heḏáháˀ wên senäˀ ivíˀpiye ovâysan. Indá Herod-ví tewhá ee pꞌóˀḏéḏîˀ tꞌôeˀi-áḏí dívíkꞌemaˀan, i-á Blastus gin nakhá̖wä̖́, heḏi iˀ óetu̖ˀan Herod óedaaˀa̖míḏí wíyá indáḏí wínatꞌay-ípíḏí.
20 Estava Herodes em conflito com os habitantes de Tiro e de Sidônia. Estes, porém, de comum acordo, se apresentaram a ele, e, com o favor de Blasto, que era camareiro do rei, pediram a paz. {Porque a sua região era abastecida por ele.}
21 Herod wí thaa ovâyhéeˀa̖míḏí ideˀman. Iví tsondiwi aa iˀawe, heḏáháˀ iˀ tsondi púwéḏé eeḏi isóge, heḏi thaa tꞌä̖hkí in tꞌowa ovâyhéeˀan.
21 No dia marcado, Herodes, vestido em traje real, sentou-se no tribunal e lhes dirigiu uma alocução.
22 Ihíˀmáa ihayḏi in tꞌowa ginnân dívítu̖wí̖núndeˀ, “Jôesiḏân díhíˀmáa waagibá natꞌoetꞌóe, wí sendiḏa̖ˀbá joe.”
22 O povo aplaudia: É a voz de um deus, e não de um homem!
23 Wesebo Nanbí Sedó Jôesi Táḏáḏí wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀ óesan Herod óehayˀámíḏí, heḏi pubä́ḏí iví see ônkꞌoeḏiho nachuu. Han ûnpóe iḏi in tꞌowa wíˀovâytu̖ˀanpíḏí Jôesi Táḏáḏa̖ˀmân hayˀi namuuˀin.
23 No mesmo instante, o anjo do Senhor o feriu, por ele não haver dado honra a Deus. E, roído de vermes, expirou.
24 Hewänbo báyékí tꞌowa Nanbí Sedó Jôesi Táḏáví tun shánkí wänbo ditꞌoeˀo, heḏá báyékí ônsígíhóndeˀ.
24 Entretanto, a palavra de Deus crescia e se espalhava sempre mais.
25 Ihayhä̖̂ä̖bá Barnabas-á Saul-áḏí inbí tꞌôe oe Jerusalem dä̂nbowa, iˀ chä̖ˀ in méesateˀin tsonnin ovâymä́giḏi, heḏi iweḏi oe Antioch-piye dawáymää. John wáˀ indáḏí dä̂nhoˀ, i-á Mark gin wáˀ nakhá̖wä̖́.
25 Tendo Barnabé e Saulo concluído a sua missão, voltaram de Jerusalém {a Antioquia}, levando consigo João, que tem por sobrenome Marcos.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.