Tiago 3
Sola NT (SOY_SIM) vs ARA
1 Pinɛ́mɑ́rɛcɔ, ɑ́ni kɑpɛ n lɑ nɔkɛ́ nɔ́nnɛ́nɛ́í Nléécɑɑsimɛ́ n céési. Nɔ nyulɛ ńsɔnɛ ŋmɑɑ rɛ Uléécɑɑ yɛ́ kɑm uú nɛ tɔ́ mpí tɔ́ɔ nní ń céési túhɑɑnɛ ɑi picɔ tɔ́su.
1 Meus irmãos, não vos torneis, muitos de vós, mestres, sabendo que havemos de receber maior juízo.
2 Tɔ yɛ ntɔ́nɛ́í mmú mɛ́wee kulúi kɛ́mɛɛ mɛyɑ̃́ púnnɛlɛ. In tɛ unyinɛ yɛ fe úu yɛ mɛ́mɑɑ púnnɛ, liute yɛ pipele mɑsilɛ. U yɛ́ fe uu umɛcirɛ tini.
2 Porque todos tropeçamos em muitas coisas. Se alguém não tropeça no falar, é perfeito varão, capaz de refrear também todo o corpo.
3 Tɔ yɛ isɑ̃ nnɔɔ-i ɑ́kpɑlɑ́ɑ wɑlɛ ií nɛ kom ii rɔ́ m pɑkɑrɛlɛ̃ in tɔ́ tíkilɛ̃.
3 Ora, se pomos freio na boca dos cavalos, para nos obedecerem, também lhes dirigimos o corpo inteiro.
4 Ani kɔ ɑ́ninɔi ripɑí nkɛ̃́: Ḿpɑ́ nɛ ɑmpiyɛ mmú, kuyɔ pɑpɛ-pɑpɛ kun ɑ n kpɑ́úlɛ̃ kun nɛ n tɔ́su, kɛtíkíí síńsɑ́pi kɛnyinɛ kɛ ɑutíkíí uu yɛ n cɑrii un nɛ ncée ɑ tikisɛlɛ̃.
4 Observai, igualmente, os navios que, sendo tão grandes e batidos de rijos ventos, por um pequeníssimo leme são dirigidos para onde queira o impulso do timoneiro.
5 Limɛcɔ kɛ rilémpi ɑrí we. Isoipiŋɛ kɛlõ síńsɑ́pi kɛnyinɛ yɛ kɛ, ɑmɑ́ kɛ yɛ pɛɛ mɛwɑi píimɑ wɑlɛ. Ani ripɑí lɛ̃ kɛ kɛnɑkpɛ́rɛ́ɛ́ ɑkɛ yɛ n fe ɑkɛ kuhópɛ píimɑ ŋmɑɑsi!
5 Assim, também a língua, pequeno órgão, se gaba de grandes coisas. Vede como uma fagulha põe em brasas tão grande selva!
6 Tilémpi pɔ̃́ nɛ kɔ nnɑ ncɔ lɛ. Kei yɛ mɛwɑi kópɛ kɛlõ kɛɛ irɔ́piŋɛ kɛ́mɛɛ ń we. Nnɑ tɛnɛcirɛ́ kɛ́mɛɛ-pɔ kɑkɛ léeri kɛn irɔ́soi nnɛ́í kɛ́mɛɛ irɔ́piŋɛ silõ tɔrɔɔ mɛ́kpɛrinkpɛ pɔ́rii nɛ ntɔ́kpɔ kɛyɑɑ-pɔ.
6 Ora, a língua é fogo; é mundo de iniquidade; a língua está situada entre os membros de nosso corpo, e contamina o corpo inteiro, e não só põe em chamas toda a carreira da existência humana, como também é posta ela mesma em chamas pelo inferno.
7 Asei yɛ nyɛ rɛ iyúisɛɛ nɛ sinúipi nɛ liyúikɔ́ lɛɛ m múŋui nɛ míni kɛ́mɛɛ ikpintomɛ́ nnɛ́í kɛ kɛsoipipi ɑkɛ feriyɛ ɑkɛ́ tini.
7 Pois toda espécie de feras, de aves, de répteis e de seres marinhos se doma e tem sido domada pelo gênero humano;
8 Amɑ́ usoi úkɑ úu rilémpi feriyɛ ukɛ́ tĩ́. Likópɛ linyinɛ yɛ ni lɛɛ ɑ́i kútinɛ ń we. Mɛlõ mɛɛ yɛ ń kpu mɛɛ rikɛmɛɛ yipɑɑlɛ̃.
8 a língua, porém, nenhum dos homens é capaz de domar; é mal incontido, carregado de veneno mortífero.
9 Tɛ̃ kɑri yɛ nɛ Urɔ́sɑ́ɑ Upíimɑ rinɔ́ɔ sɔnɛ ritikisɛ, tɛ̃ cirɛ kɑri yɛ kɔ nɛ sisoipipi kuu n wɑ sin umɛcɔ we ɑnɔ́ɔ wɑ.
9 Com ela, bendizemos ao Senhor e Pai; também, com ela, amaldiçoamos os homens, feitos à semelhança de Deus.
10 Nnɔ́ɔ nsɛ mmɛ-i kɛ rinɔ́ɔ sɔnɛ nɛ ɑnɔ́ɔ kópɛ ɑɑ yɛ leemɛ. Pinɛ́mɑ́rɛcɔ, ɑ́ni kɑpɛ yɛ lɛ̃ wɑ.
10 De uma só boca procede bênção e maldição. Meus irmãos, não é conveniente que estas coisas sejam assim.
11 Míni lɑri-lɑri nɛ mɛtulɛ-tulɛ yɛ́ fe ɑmɛ ripiyɛ nhɔi nsɛ-i n léentii?
11 Acaso, pode a fonte jorrar do mesmo lugar o que é doce e o que é amargoso?
12 Pinɛ́mɑ́rɛcɔ, kúfikiyee yɛ́ fe ɑku Olifiyee ɑpipi mɑruu? Fiinyi kuléé yɛ́ fe ɑku ɑfiiki mɑruu? Kɛnyɑ́silõ nnihɔi ńn yɛ́ kɔ fe nkɛ́ míni lɑri lesɛmɛ.
12 Acaso, meus irmãos, pode a figueira produzir azeitonas ou a videira, figos? Tampouco fonte de água salgada pode dar água doce.
13 In tɛ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ unyinɛ yɛ nyɑ́ni rɛ u mɛwɛ́ɛ́sɛsɔhɔ nɛ mɛnyuwɛ mɑ́, ukɛ́ tíyɛsɛ pikɛ́ uisoi sɔnɛ nɛ umɛwɑi sɔnɛ kɛ́mɛɛ lɛ̃ yɛ̃. Uliwɑiwɑi likɛ́ n nyísɛlɛ̃ tɛ uisoi yɛ niŋulɛ un kɔ mɛwɛ́ɛ́sɛsɔhɔ mɑ́.
13 Quem entre vós é sábio e inteligente? Mostre em mansidão de sabedoria, mediante condigno proceder, as suas obras.
14 Amɑ́ in tɛ nɔ́sinɛ́fɑ yɛ túlúlɛ, nɔn íkɛŋɛnɛ nɔ́sinɛ́fɑ-i wɑilɛ̃, ɑ́ni kɑpɛ nkpɑ́ni nɔ́mɛnɛ́círɛ n tɑɑ́sɛlɛ̃ nɔn nɔ́mɛnɛ́círɛ kirɑɑsɛntɛ, nɔn nsímɛ́sei yɑ́lɛ̃.
14 Se, pelo contrário, tendes em vosso coração inveja amargurada e sentimento faccioso, nem vos glorieis disso, nem mintais contra a verdade.
15 Mɛwɛ́ɛ́sɛsɔhɔ mɛ̃ ɑ́mɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ léeri. Kɛtẽ nté mɛkɔ́ yɛ mɛ. Kuníri kɛ́mɛɛ kɑmɛ léeri.
15 Esta não é a sabedoria que desce lá do alto; antes, é terrena, animal e demoníaca.
16 Kei kɛ kufɑtoi nɛ íkɛŋɛnɛ ii ń we, mɛ́woo mɛ́woo mɛwɑi nɛ mɛwɑi kópɛ ncɔpuri yɛ̀ɛ̀ kɔ kei n welɛ.
16 Pois, onde há inveja e sentimento faccioso, aí há confusão e toda espécie de coisas ruins.
17 Mɛwɛ́ɛ́sɛsɔhɔ mɛɛ Uléécɑɑ kɛ́mɛɛ-pɔ n léeri mɛwee foí yɛɛ mɛkɛ́ n nyɑḿ nɛ mɛkɛtɔ-pɔ. Lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́, ɑ́mɛ kɔ pitele mɑ́. Mɛ yɛ kɔ ḿpɑ́ yo n wɑilɛ nɛ kɛmúŋɛ́. Mɛ yɛ kɔ tíyɛsɛlɛ usoi nɛ ucɔ ɑpi kómɛinɛ, ɑmɛ kɔ ucɔ mɛyɑ̃́ íwɛ téni ɑmɛ kɔ mɛwɑi sɔnɛ wɑi. Ámɛ pikóólɛntɛnɛ nɛ kɛcɑ́ɑ́ kɛcɑ́ɑ́ mɛwɑi mɑ́.
17 A sabedoria, porém, lá do alto é, primeiramente, pura; depois, pacífica, indulgente, tratável, plena de misericórdia e de bons frutos, imparcial, sem fingimento.
18 Pɛpɛɛ rinɔ́ɔ risɛ n wɛ́ɛ́si yɛ̀ɛ̀ nkíŋniŋɛ kɛ́mɛɛ nɛ picɔ nkíŋniŋɛ kɑlɛ. Pikulɑɑ yɛɛ rɛ pi yɛ pɑnsɛlɛ ɑsei pite.
18 Ora, é em paz que se semeia o fruto da justiça, para os que promovem a paz.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tiago 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.