Mateus 25
Sola NT (SOY_SIM) vs NTLH
1 Yeesu uu kɔ upipirɛtiki pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Lɛ̃ nnyɑ, Uléécɑɑ iyɔɔpi yɛ́ hɑ n we yɑrɛ nsímɛ́ mmú: Pikpére kɛfi pinyinɛ pɛɛ kɛyɑ́ɑ yisi rɛ pikɛ́ uŋmɑ́nɛ unyinɛ yɛɛ pinɔ́sikpikɛ́ ń lɑ mɛrí. Api sífirɑ́ɑ kpíkɛsi ɑpí nɛ pɛ́nɛ.
1 Jesus disse:
2 Pikɛcɔpɛ pinupũ pɛɛ piníri, pinupũ picɔ pisɔhɔɔ.
2 Cinco eram sem juízo, e cinco eram ajuizadas.
3 Kɛ piníri mpí ɑpi pisifirɑ́ɑ n kpísinɛ, ɑ́pi simɛkpɔ mɛ́kɑ mɛcɔ iyɑɑ wɑ pikɛ́ nɛ ripɛ́nɛ,
3 As moças sem juízo pegaram as suas lamparinas, mas não levaram óleo de reserva.
4 ɑmɑ́ pisɔhɔɔ pɔ́ɔ pisifirɑ́ɑ mɛ súúkɛɛ ɑpi kɔ mɛcɔ sinúḿpi-i wɑi ɑpí nɛ pɛ́nɛ.
4 As ajuizadas levaram vasilhas com óleo para as suas lamparinas.
5 Kɛ uŋmɑ́nɛ uyɛ̃ uú nɛ pikɑ́mɛ n nɑ́ŋɑisɛ, nnɔ̃ nn pi yɑ́ɑ́i ɑpi lɔpilɛntɛ.
5 Como o noivo estava demorando, as dez moças começaram a cochilar e pegaram no sono.
6 Kɛ kɛsinɛ ɑkɛ m pi, kɛcɑ́ɑ́ilɑ ɑkɛ́ lelu rɛ: Uŋmɑ́nɛ uyɛɛ nní wemɛ! Ani leepɔ ɑni u tɛ́pɛi!
6 — À meia-noite se ouviu este grito: “O noivo está chegando! Venham se encontrar com ele!”
7 Pikpére pɛ̃ nnɛ́í ɑpi yisi ɑpi pisifirɑ́ɑ pinyɔ́ɔnsɛntɛ loni.
7 — Então as dez moças acordaram e acenderam as suas lamparinas.
8 Piníri mpí ɑpi pɛɛ pisɔhɔɔ pɛ̃ mɑɑ rɛ: Ani nɔ́mɛnɛ́kpɔ mɛ̃ tɔ́ hɛ, sírɔ́firɑ́ɑ yɛ lɑlɛ sikɛ́ kpí.
8 Aí as moças sem juízo disseram às outras: “Deem um pouco de óleo para nós, pois as nossas lamparinas estão se apagando.”
9 Pisɔhɔɔ pɛ̃ pɔ́ɔ rɛ: Eehei! Mɛ nɛ tɔ́ risɑ́lɛ, ɑ́mɛ tisɛ tɔkɛ́ nɔ́ hɛ. Li kutɔsi we nɔkɛ́ piyɑ́i kɛ́mɛɛ hɑ ɑni kei nɔ́mɛnɛ́kɔ́ lɔlu.
9 — “De jeito nenhum”, responderam as moças ajuizadas. “O óleo que nós temos não dá para nós e para vocês. Se vocês querem óleo, vão comprar!”
10 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑpi pilɑlɛ n tɔ́su, uŋmɑ́nɛ uyɛ̃ un tuiri, u nɛ pinupũ pɛpɛɛ pimɛcirɛ n cɑ́pinɛlɛ̃ pin nɛ u mɛ̃́ ɑpi kɛsẽ́ kulee kpɛ-i kɑpi pinɔ́sikpikɛ́ ɑnyɑ̃́ n wɑi loni, ihɑ́nɑɑ ii hɑ́nɑɑpɔ.
10 — Então as moças sem juízo saíram para comprar óleo, e, enquanto estavam fora, o noivo chegou. As cinco moças que estavam com as lamparinas prontas entraram com ele para a festa do casamento, e a porta foi trancada.
11 Likɛpirɛ, pikpére niri mpí pɔ́ɔ tuiri ɑpi cɑ́ɑ́i rɛ: Upíimɑ, ɑ rɔ́ hɑ́nnɛ! Upíimɑ, ɑ rɔ́ hɑ́nnɛ!
11 — Mais tarde as outras chegaram e começaram a gritar: “Senhor, senhor, nos deixe entrar!”
12 Kei kɛ uŋmɑ́nɛ uyɛ̃ uu pi mɑɑ rɛ: Nɛ lɑ kɛ́ ɑsei nɔ́ símisi rɛ ɑ́m nɔ́ nyu!
12 — O noivo respondeu: “Eu afirmo a vocês que isto é verdade: eu não sei quem são vocês!”
13 Yeesu uu pɛɛ kpɑ́ rɛ: Lɛ̃ nnyɑ, nnɔ̃ ńn we. Li we rɛ ɑ́ni nyu kɛyɑ́ɑ kɛ́ye nɛ́ɛ ituŋɛ íye-i kɑm sɔ́nti.
13 E Jesus terminou, dizendo:
14 Yeesu uu kɔ upipirɛtiki pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Uléécɑɑ iyɔɔpi yɛ́ hɑ n we yɑrɛ nsímɛ́ mmú: Utisi unyinɛ yɛɛ pɛɛ ncée pihɑ́pɛ lɑ, uu upikɛikɔ́ sélei uu umɛmɑ́ piɑnipɛ-i wɑi.
14 Jesus continuou:
15 Uu usɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ pɑ, uu ucɔ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ pɑ, uu utɑ́ɑ́nũ wurɑ mɛwóópipi kɛpehepi kɛsɛ pɑ. U ḿpɑ́ úye nnɑŋɛ nɛ musilɛ uú nɛ lɛ̃ kɑi m pisɛ u pɑ, uu pɛɛ yɑ́ uu tɔ́mpɔ.
15 E lhes deu dinheiro de acordo com a capacidade de cada um: ao primeiro deu quinhentas moedas de ouro; ao segundo deu duzentas; e ao terceiro deu cem. Então foi viajar.
16 Ukɛikɔ́ uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ ń yɔsí uu mɛsɛ nɛ mɛsɛ siwóó sɛ̃ kpísi uú nɛ kpéénsɛ, uu wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ sicɔ kulɑ́ɑ yɛnu.
16 O empregado que tinha recebido quinhentas moedas saiu logo, fez negócios com o dinheiro e conseguiu outras quinhentas.
17 Uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ ń yɔsí pɔ́ɔ kɔ limɛcɔ wɑi, uu wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ sicɔ kulɑ́ɑ yɛnu.
17 Do mesmo modo, o que havia recebido duzentas moedas conseguiu outras duzentas.
18 Amɑ́ uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi kɛpehepi kɛsɛ ń yɔsí pɔ́ɔ hɑ kuhórɛ túni uu ukɛisɑɑ siwóó sɛ̃ pésu.
18 Mas o que tinha recebido cem moedas saiu, fez um buraco na terra e escondeu o dinheiro do patrão.
19 Kɑi siyɑ́ɑ sitɛ́ n wɑ, piukɛisɑɑ uu kúiri uu rɛ pikɛ́ ulikɔ́ kɛ́ɛ̃ ukɛ́ yɛ̃́.
19 — Depois de muito tempo, o patrão voltou e fez um acerto de contas com eles.
20 Ukɛikɔ́ uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ ń yɔsí uu ukɛisɑɑ kɛyúrí nyɔsɔ́pɔ nɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ féé sicɔ, uu rɛ: Wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ kɑɑ́ pɛɛ nɛ́ pɑ. Áɑ yɛ̃ɛ, Upíimɑ? Wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ sicɔ yɛ nsí kɑm kulɑ́ɑ n yɛ̃́.
20 O empregado que havia recebido quinhentas moedas chegou e entregou mais quinhentas, dizendo: “O senhor me deu quinhentas moedas. Veja! Aqui estão mais quinhentas que consegui ganhar.”
21 Uukɛisɑɑ uu u mɑɑ rɛ: Nɛ pɑkɑrɛ! Pɔ ukɛikɔ́ sɔnɛ nɛ ɑsei ute lɛ. Likɑ́ripikɔɔ́-i kɑɑ nní wɑ lɛ̃ kɑi m pisɛ. Lɛ̃ nnyɑ, nɛ́ limɑ́ɑ-mɑɑ pɔ́ rimúísɛ. A lommɛ tɔkɛ́ ɑnyɑ̃́ li.
21 — “Muito bem, empregado bom e fiel”, disse o patrão. “Você foi fiel negociando com pouco dinheiro, e por isso vou pôr você para negociar com muito. Venha festejar comigo!”
22 Ukɛikɔ́ uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ ń yɔsí pɔ́ɔ kɔ nyɔsɔ́pɔ uu rɛ: Wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ kɑɑ́ pɛɛ nɛ́ pɑ, Upíimɑ! Áɑ yɛ̃ɛ? Wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ sicɔ yɛ nsí kɑm kulɑ́ɑ n yɛ̃́.
22 — Então o empregado que havia recebido duzentas moedas chegou e disse: “O senhor me deu duzentas moedas. Veja! Aqui estão mais duzentas que consegui ganhar.”
23 Uukɛisɑɑ uu u mɑɑ rɛ: Nɛ pɑkɑrɛ! Pɔ ukɛikɔ́ sɔnɛ nɛ ɑsei ute lɛ. Likɑ́ripikɔɔ́-i kɑɑ nní wɑ lɛ̃ kɑi m pisɛ. Lɛ̃ nnyɑ nɛ́ limɑ́ɑ-mɑɑ pɔ́ rimúísɛ. A lommɛ tɔkɛ́ ɑnyɑ̃́ li.
23 — “Muito bem, empregado bom e fiel”, disse o patrão. “Você foi fiel negociando com pouco dinheiro, e por isso vou pôr você para negociar com muito. Venha festejar comigo!”
24 Ai nkpéni yɑ́ uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi kɛpehepi kɛsɛ ń yɔsí. Uyɛ̃ pɔ́ɔ kɔ nyɔsɔ́pɔ uu rɛ: Nɛ nyulɛ Upíimɑ rɛ mɛpɔ́kɔ́ ɑ́mɛ kusɑ pɔ́ɔ́lú. Kɛcɑrɛ kɛ-i kɑ́ɑ n lukɛsi kɑɑ yɛ kpɑsi. Kei kɑ́ɑ n fṍ kɑɑ yɛ kpéẽ.
24 — Aí o empregado que havia recebido cem moedas chegou e disse: “Eu sei que o senhor é um homem duro, que colhe onde não plantou e junta onde não semeou.
25 Lɛ̃ nnyɑ kɛ iwɑmɛ ii nɛ́ wɑ ɑm kɛtẽ kɛ́mɛɛ sipɔ́wóó kúlɛsi. Áɑ yɛ̃ɛ! Sipɔ́wóó sɛɛ nsí, ɑ yɔsí!
25 Fiquei com medo e por isso escondi o seu dinheiro na terra. Veja! Aqui está o seu dinheiro.”
26 Kei kɛ ukɛisɑɑ uu rinɔ́ɔ u pɛsɛ rɛ: Pɔ ukɛikɔ́ kópɛ nɛ ukɑ́nsoi lɛ! Kɑɑ lɛ̃ n nyu rɛ kɛcɑrɛ kɛ-i kɑ́m n lukɛsi kɑm yɛ kpɑsi. Nɛ́ɛ kei kɑ́m n fṍ kɑm yɛ kpéẽ.
26 — “Empregado mau e preguiçoso!”, disse o patrão. “Você sabia que colho onde não plantei e junto onde não semeei.
27 Pɔ yɛɛ pɛɛ sinɛ́wóó nɛ kɛwóóforɛ piyekei hɑlɛ, ɑḿ pɛɛ́ hɑ pɛɛri ɑm sinɛ́wóó sɛ̃ yɔ́su nɛ sikulɑɑ.
27 Por isso você devia ter depositado o meu dinheiro no banco, e, quando eu voltasse, o receberia com juros.”
28 Ukɛisɑɑ uyɛ̃ uu pɛɛ pikɛikɔ́ picɔ mɑɑ rɛ: Ani mɛkɛɛ wurɑ mɛwóópipi kɛpehepi kɛ̃ uɑnipɛ-i yɔsí ɑni nkó yɛɛ nní wurɑ mɛwóópipi sipehepi kɛfi m mɑ́ kpɑ́.
28 “Tirem dele o dinheiro e deem ao que tem mil moedas.
29 Li we rɛ nkó yɛɛ mɛyɑ̃́ m mɑ́ kɑpi yɛ pípɑ rikpɑ́ ɑí nɛ u fuu, ɑmɑ́ nkó yɛɛ úu líkɑ m mɑ́, pi yɛ lɛ̃ kuu m músu rɛ u mɑ́ ricuruu u yɔsilɛ.
29 Porque aquele que tem muito receberá mais e assim terá mais ainda; mas quem não tem, até o pouco que tem será tirado dele.
30 Amɑ́ ukɛikɔ́ nkó yɛɛ úu nní líkɑ n yóriyɛ likɔ́ lɛɛ rɛ ɑni u tĩ ɑni kɛtɑhɑi-mɛ̃ kuŋmɑhɑ-i u sɑ́pɔ. Kei kuu yɛ́ n téni un inĩ́ tɑkɑi.
30 E joguem fora, na escuridão, o empregado inútil. Ali ele vai chorar e ranger os dentes de desespero.”
31 Yeesu uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɛ Usoi Kɛpipi ɑkɛ́ hɑ kɛmmulɛ kɛ́mɛɛ n sɔ́nti nɛ piléécɑɑtumɛ nnɛ́í, kɛriyukɔɔ́tũ kɛcɑ́ɑ́ kɑkɛ́ hɑ tonɛnɛ.
31 Jesus terminou, dizendo:
32 Kɛtẽ nkɛ́ kɛcɑ́ɑ́ isoipuri nnɛ́í yɛ́ hɑ kɛkɛyu-i n cɑ́pinɛlɛnlɛ, ɑkɛ pɛɛ pisoi nɛ pipicɔ kóólɛnɛ yɑrɛ kɛ usɛɛsẽ́ uu yɛ isɑ́ŋ nɛ ipoi n kóólɛnɛ.
32 Todos os povos da terra se reunirão diante dele, e ele separará as pessoas umas das outras, assim como o pastor separa as ovelhas das cabras.
33 Uu pɛɛ isɑ́ŋ ukulukɛ-lukɛ-mɛ̃ wɑi uu ipoi ukumii-mɛ̃ wɑi.
33 Ele porá os bons à sua direita e os outros, à esquerda.
34 Kei kɛ uyɔ́ɔpi uu yɛ́ pɛɛ pɛpɛɛ ukulukɛ-lukɛ-mɛ̃ ń we mɑɑ rɛ: Nɔ́ mpí kɛ Unɛ́sɑ́ɑ Uléécɑɑ uu nní rinkpɑ́, ɑni kɑm ɑni iyɔ́ɔpi kuu hɑ́i kɛtẽ kɛkorɑɑnɛ-mɛ̃ n yekeilɛ̃ un nɛ nɔ́ mɛ̃́ yɔsí.
34 Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: “Venham, vocês que são abençoados pelo meu Pai! Venham e recebam o
35 Li we rɛ nkṹ yɛ nɛ́ wɑlɛ, ɑni nɛ́ hɛ ɑm le, nnírɛ́ nn nɛ́ wɑi, ɑni nɛ́ hɛ ɑm níru. Nɛ pɛɛ usɑ́nɛ lɛ, ɑni nɔ́sinɛ́yɔ-i kusɑ́nɛ nɛ́ yɔ́su,
35 Pois eu estava com fome, e vocês me deram comida; estava com sede, e me deram água. Era estrangeiro, e me receberam na sua casa.
36 nɛ pɛɛ mɛŋmɑnɛ welɛ, ɑni ilũ nɛ́ tɑni, nɛ pɛɛ pɔ́ɔ́lúlɛ, ɑni kɛnɛ́cɑ́ɑ́ pɑí. Nɛ pɛɛ kukpɑniilee-i welɛ, ɑní hɑpɔ ɑni nɛ́ lóólú.
36 Estava sem roupa, e me vestiram; estava doente, e cuidaram de mim. Estava na cadeia, e foram me visitar.”
37 Kei kɛ pɛpɛɛ nní ɑsei n tíkilɛ̃ ɑpi yɛ́ pɛɛ rinɔ́ɔ yɔsí rɛ: Upíimɑ, kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑri pɔ́ yɛ̃́ nkṹ nn pɔ́ we, ɑri pɔ́ hɛ ɑɑ le, nɛ́ɛ nnírɛ́ nn pɔ́ we, ɑri pɔ́ hɛ ɑɑ níru?
37 — Então os bons perguntarão: “Senhor, quando foi que o vimos com fome e lhe demos comida ou com sede e lhe demos água?
38 Kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑɑ usɑ́nɛ, ɑri sirɔ́yɔ-i kusɑ́nɛ pɔ́ yɔ́su? Kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑri pɔ́ yɛ̃́ pɔn mɛŋmɑnɛ we, ɑri ilũ pɔ́ tɑni?
38 Quando foi que vimos o senhor como estrangeiro e o recebemos na nossa casa ou sem roupa e o vestimos?
39 Kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑri pɔ́ yɛ̃́ pɔn pɔ́ɔ́lú nɛ́ɛ pɔn kukpɑniilee-i we, ɑri pɔ́ lóólú?
39 Quando foi que vimos o senhor doente ou na cadeia e fomos visitá-lo?”
40 Uyɔ́ɔpi yɛ́ pɛɛ rinɔ́ɔ pi pɛsɛ rɛ: Asei kɛcɑ́ɑ́, kɛ́ nɔ́ símisi rɛ lɛ̃ kɑni pinɛ́mɑ́rɛcɔ kɛcɔpɛ usíńsɑ́ unyinɛ n wɑ, nɛ̃́ kɑni lɛ̃ li wɑ.
40 — Aí o Rei responderá: “Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quando vocês fizeram isso ao mais humilde dos meus irmãos, foi a mim que fizeram.”
41 Kei kɛ uyɔ́ɔpi uu yɛ́ pɛɛ pɛpɛɛ ukumii-mɛ̃ ń we mɑɑ rɛ: Ani kɛnɛ́kúrí yisi ɑni kɛtɑɑ-pɔ rinyɔsɔ́. Uléécɑɑ yɛ ɑnɔ́ɔ nɔ́ wɑlɛ! Ani hɑ nnɑ tɛnɛcirɛ́ kɛ́mɛɛ lompɔ. Kei kɛ Uléécɑɑ uu n nyɔ́ɔnsɛ un nɛ Setɑni nɛ upitumɛ mɛ̃́.
41 — Depois ele dirá aos que estiverem à sua esquerda: “Afastem-se de mim, vocês que estão debaixo da maldição de Deus! Vão para o fogo eterno, preparado para o Diabo e os seus anjos!
42 Nkṹ yɛ nɛ́ wɑlɛ, ɑ́ni nɛ́ hɛ kɛ́ li, nnírɛ́ nn nɛ́ wɑi, ɑ́ni nɛ́ hɛ kɛ́ n ntí.
42 Pois eu estava com fome, e vocês não me deram comida; estava com sede, e não me deram água.
43 Nɛ pɛɛ usɑ́nɛ lɛ, ɑ́ni nɔ́sinɛ́yɔ-i kusɑ́nɛ nɛ́ yɔsí. Nɛ pɛɛ mɛŋmɑnɛ welɛ, ɑ́ni ilũ nɛ́ tɑ̃. Nɛ pɛɛ pɔ́ɔ́lúlɛ nɛ́ɛ nɛ pɛɛ kukpɑniilee-i welɛ, ɑ́ni hɑpɔ nɔkɛ́ nɛ́ rilóólú.
43 Era estrangeiro, e não me receberam na sua casa; estava sem roupa, e não me vestiram. Estava doente e na cadeia, e vocês não cuidaram de mim.”
44 Kei kɛ pɛ̃ pɔ́ɔ kɔ rinɔ́ɔ yɔsí rɛ: Upíimɑ, kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑri pɔ́ yɛ̃́ nkṹ nn pɔ́ we nɛ́ɛ nnírɛ́ nn pɔ́ we nɛ́ɛ pɔn usɑ́nɛ nɛ́ɛ pɔn mɛŋmɑnɛ we nɛ́ɛ pɔn pɔ́ɔ́lú nɛ́ɛ pɔn kukpɑniilee-i we, ɑ́ri pɛɛ́ nɛ kutu pɔ́ ricɔ?
44 — Então eles perguntarão: “Senhor, quando foi que vimos o senhor com fome, ou com sede, ou como estrangeiro, ou sem roupa, ou doente, ou na cadeia e não o ajudamos?”
45 Kei kɛ uyɛ̃ uu yɛ́ kɔ pi pɛsɛ rɛ: Asei kɛcɑ́ɑ́, kɛ́ nɔ́ símisi rɛ lɛ̃ kɑ́ni pisíńsɑ́ pɛ̃ kɛcɔpɛ unyinɛ n wɑ, nɛ̃́ kɑ́ni lɛ̃ li wɑ.
45 — O Rei responderá: “Eu afirmo a vocês que isto é verdade: todas as vezes que vocês deixaram de ajudar uma destas pessoas mais humildes, foi a mim que deixaram de ajudar.”
46 Api pɛɛ́ nɛ íwɛ tɛnɛcirɛ́ kɛ́mɛɛ pi tɔ́mpɔ, ɑmɑ́ pɛpɛɛ nní ɑsei n tíkilɛ̃ pɔ́ɔ pɛɛ nfɑ́ɑ tɛnɛcirɛ́ kɛ́mɛɛ lompɔ.
46 E Jesus terminou assim:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.