Mateus 25
Sola NT (SOY_SIM) vs NAA
1 Yeesu uu kɔ upipirɛtiki pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Lɛ̃ nnyɑ, Uléécɑɑ iyɔɔpi yɛ́ hɑ n we yɑrɛ nsímɛ́ mmú: Pikpére kɛfi pinyinɛ pɛɛ kɛyɑ́ɑ yisi rɛ pikɛ́ uŋmɑ́nɛ unyinɛ yɛɛ pinɔ́sikpikɛ́ ń lɑ mɛrí. Api sífirɑ́ɑ kpíkɛsi ɑpí nɛ pɛ́nɛ.
1 — Então o Reino dos Céus será semelhante a dez virgens que, pegando as suas lamparinas, saíram a encontrar-se com o noivo.
2 Pikɛcɔpɛ pinupũ pɛɛ piníri, pinupũ picɔ pisɔhɔɔ.
2 Cinco delas eram imprudentes, e cinco, prudentes.
3 Kɛ piníri mpí ɑpi pisifirɑ́ɑ n kpísinɛ, ɑ́pi simɛkpɔ mɛ́kɑ mɛcɔ iyɑɑ wɑ pikɛ́ nɛ ripɛ́nɛ,
3 As imprudentes, ao pegar as suas lamparinas, não levaram óleo consigo,
4 ɑmɑ́ pisɔhɔɔ pɔ́ɔ pisifirɑ́ɑ mɛ súúkɛɛ ɑpi kɔ mɛcɔ sinúḿpi-i wɑi ɑpí nɛ pɛ́nɛ.
4 mas as prudentes, além das lamparinas, levaram óleo nas vasilhas.
5 Kɛ uŋmɑ́nɛ uyɛ̃ uú nɛ pikɑ́mɛ n nɑ́ŋɑisɛ, nnɔ̃ nn pi yɑ́ɑ́i ɑpi lɔpilɛntɛ.
5 E, como o noivo estava demorando, todas ficaram sonolentas e adormeceram.
6 Kɛ kɛsinɛ ɑkɛ m pi, kɛcɑ́ɑ́ilɑ ɑkɛ́ lelu rɛ: Uŋmɑ́nɛ uyɛɛ nní wemɛ! Ani leepɔ ɑni u tɛ́pɛi!
6 Mas, à meia-noite, ouviu-se um grito: “Eis o noivo! Saiam ao encontro dele!”
7 Pikpére pɛ̃ nnɛ́í ɑpi yisi ɑpi pisifirɑ́ɑ pinyɔ́ɔnsɛntɛ loni.
7 — Então todas aquelas virgens se levantaram e prepararam as suas lamparinas.
8 Piníri mpí ɑpi pɛɛ pisɔhɔɔ pɛ̃ mɑɑ rɛ: Ani nɔ́mɛnɛ́kpɔ mɛ̃ tɔ́ hɛ, sírɔ́firɑ́ɑ yɛ lɑlɛ sikɛ́ kpí.
8 E as imprudentes disseram às prudentes: “Deem a nós um pouco do óleo que vocês trouxeram, porque as nossas lamparinas estão se apagando.”
9 Pisɔhɔɔ pɛ̃ pɔ́ɔ rɛ: Eehei! Mɛ nɛ tɔ́ risɑ́lɛ, ɑ́mɛ tisɛ tɔkɛ́ nɔ́ hɛ. Li kutɔsi we nɔkɛ́ piyɑ́i kɛ́mɛɛ hɑ ɑni kei nɔ́mɛnɛ́kɔ́ lɔlu.
9 Mas as prudentes responderam: “Não! Porque então vai faltar tanto para nós como para vocês! Vão aos que o vendem e comprem óleo para vocês.”
10 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑpi pilɑlɛ n tɔ́su, uŋmɑ́nɛ uyɛ̃ un tuiri, u nɛ pinupũ pɛpɛɛ pimɛcirɛ n cɑ́pinɛlɛ̃ pin nɛ u mɛ̃́ ɑpi kɛsẽ́ kulee kpɛ-i kɑpi pinɔ́sikpikɛ́ ɑnyɑ̃́ n wɑi loni, ihɑ́nɑɑ ii hɑ́nɑɑpɔ.
10 E, saindo elas para comprar, chegou o noivo, e as que estavam preparadas entraram com ele para a festa do casamento. E fechou-se a porta.
11 Likɛpirɛ, pikpére niri mpí pɔ́ɔ tuiri ɑpi cɑ́ɑ́i rɛ: Upíimɑ, ɑ rɔ́ hɑ́nnɛ! Upíimɑ, ɑ rɔ́ hɑ́nnɛ!
11 Mais tarde, chegaram as virgens imprudentes, dizendo: “Senhor, senhor, abra a porta para nós!”
12 Kei kɛ uŋmɑ́nɛ uyɛ̃ uu pi mɑɑ rɛ: Nɛ lɑ kɛ́ ɑsei nɔ́ símisi rɛ ɑ́m nɔ́ nyu!
12 Mas o noivo respondeu: “Em verdade lhes digo que não as conheço.”
13 Yeesu uu pɛɛ kpɑ́ rɛ: Lɛ̃ nnyɑ, nnɔ̃ ńn we. Li we rɛ ɑ́ni nyu kɛyɑ́ɑ kɛ́ye nɛ́ɛ ituŋɛ íye-i kɑm sɔ́nti.
13 Portanto, vigiem, porque vocês não sabem o dia nem a hora.
14 Yeesu uu kɔ upipirɛtiki pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Uléécɑɑ iyɔɔpi yɛ́ hɑ n we yɑrɛ nsímɛ́ mmú: Utisi unyinɛ yɛɛ pɛɛ ncée pihɑ́pɛ lɑ, uu upikɛikɔ́ sélei uu umɛmɑ́ piɑnipɛ-i wɑi.
14 — Pois será como um homem que, ausentando-se do país, chamou os seus servos e lhes confiou os seus bens.
15 Uu usɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ pɑ, uu ucɔ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ pɑ, uu utɑ́ɑ́nũ wurɑ mɛwóópipi kɛpehepi kɛsɛ pɑ. U ḿpɑ́ úye nnɑŋɛ nɛ musilɛ uú nɛ lɛ̃ kɑi m pisɛ u pɑ, uu pɛɛ yɑ́ uu tɔ́mpɔ.
15 A um deu cinco talentos, a outro deu dois e a outro deu um, de acordo com a capacidade de cada um deles; e então partiu.
16 Ukɛikɔ́ uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ ń yɔsí uu mɛsɛ nɛ mɛsɛ siwóó sɛ̃ kpísi uú nɛ kpéénsɛ, uu wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ sicɔ kulɑ́ɑ yɛnu.
16 O servo que tinha recebido cinco talentos saiu imediatamente a negociar com eles e ganhou outros cinco.
17 Uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ ń yɔsí pɔ́ɔ kɔ limɛcɔ wɑi, uu wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ sicɔ kulɑ́ɑ yɛnu.
17 Do mesmo modo, o que tinha recebido dois ganhou outros dois.
18 Amɑ́ uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi kɛpehepi kɛsɛ ń yɔsí pɔ́ɔ hɑ kuhórɛ túni uu ukɛisɑɑ siwóó sɛ̃ pésu.
18 Mas o servo que tinha recebido um talento, saindo, fez um buraco na terra e escondeu o dinheiro do seu senhor.
19 Kɑi siyɑ́ɑ sitɛ́ n wɑ, piukɛisɑɑ uu kúiri uu rɛ pikɛ́ ulikɔ́ kɛ́ɛ̃ ukɛ́ yɛ̃́.
19 — Depois de muito tempo, o senhor daqueles servos voltou e fez um ajuste de contas com eles.
20 Ukɛikɔ́ uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ ń yɔsí uu ukɛisɑɑ kɛyúrí nyɔsɔ́pɔ nɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ féé sicɔ, uu rɛ: Wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ kɑɑ́ pɛɛ nɛ́ pɑ. Áɑ yɛ̃ɛ, Upíimɑ? Wurɑ mɛwóópipi sipehepi sinupũ sicɔ yɛ nsí kɑm kulɑ́ɑ n yɛ̃́.
20 Aproximando-se o que tinha recebido cinco talentos, entregou outros cinco, dizendo: “O senhor me confiou cinco talentos; eis aqui outros cinco que ganhei.”
21 Uukɛisɑɑ uu u mɑɑ rɛ: Nɛ pɑkɑrɛ! Pɔ ukɛikɔ́ sɔnɛ nɛ ɑsei ute lɛ. Likɑ́ripikɔɔ́-i kɑɑ nní wɑ lɛ̃ kɑi m pisɛ. Lɛ̃ nnyɑ, nɛ́ limɑ́ɑ-mɑɑ pɔ́ rimúísɛ. A lommɛ tɔkɛ́ ɑnyɑ̃́ li.
21 O senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
22 Ukɛikɔ́ uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ ń yɔsí pɔ́ɔ kɔ nyɔsɔ́pɔ uu rɛ: Wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ kɑɑ́ pɛɛ nɛ́ pɑ, Upíimɑ! Áɑ yɛ̃ɛ? Wurɑ mɛwóópipi sipehepi sitɛ́ sicɔ yɛ nsí kɑm kulɑ́ɑ n yɛ̃́.
22 — E, aproximando-se também o que tinha recebido dois talentos, disse: “O senhor me confiou dois talentos; eis aqui outros dois que ganhei.”
23 Uukɛisɑɑ uu u mɑɑ rɛ: Nɛ pɑkɑrɛ! Pɔ ukɛikɔ́ sɔnɛ nɛ ɑsei ute lɛ. Likɑ́ripikɔɔ́-i kɑɑ nní wɑ lɛ̃ kɑi m pisɛ. Lɛ̃ nnyɑ nɛ́ limɑ́ɑ-mɑɑ pɔ́ rimúísɛ. A lommɛ tɔkɛ́ ɑnyɑ̃́ li.
23 Então o senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
24 Ai nkpéni yɑ́ uyɛɛ wurɑ mɛwóópipi kɛpehepi kɛsɛ ń yɔsí. Uyɛ̃ pɔ́ɔ kɔ nyɔsɔ́pɔ uu rɛ: Nɛ nyulɛ Upíimɑ rɛ mɛpɔ́kɔ́ ɑ́mɛ kusɑ pɔ́ɔ́lú. Kɛcɑrɛ kɛ-i kɑ́ɑ n lukɛsi kɑɑ yɛ kpɑsi. Kei kɑ́ɑ n fṍ kɑɑ yɛ kpéẽ.
24 — Chegando, por fim, o que tinha recebido um talento, disse: “Sabendo que o senhor é um homem severo, que colhe onde não plantou e ajunta onde não espalhou,
25 Lɛ̃ nnyɑ kɛ iwɑmɛ ii nɛ́ wɑ ɑm kɛtẽ kɛ́mɛɛ sipɔ́wóó kúlɛsi. Áɑ yɛ̃ɛ! Sipɔ́wóó sɛɛ nsí, ɑ yɔsí!
25 fiquei com medo e escondi o seu talento na terra; aqui está o que é seu.”
26 Kei kɛ ukɛisɑɑ uu rinɔ́ɔ u pɛsɛ rɛ: Pɔ ukɛikɔ́ kópɛ nɛ ukɑ́nsoi lɛ! Kɑɑ lɛ̃ n nyu rɛ kɛcɑrɛ kɛ-i kɑ́m n lukɛsi kɑm yɛ kpɑsi. Nɛ́ɛ kei kɑ́m n fṍ kɑm yɛ kpéẽ.
26 Mas o senhor respondeu: “Servo mau e preguiçoso! Você sabia que eu colho onde não plantei e ajunto onde não espalhei?
27 Pɔ yɛɛ pɛɛ sinɛ́wóó nɛ kɛwóóforɛ piyekei hɑlɛ, ɑḿ pɛɛ́ hɑ pɛɛri ɑm sinɛ́wóó sɛ̃ yɔ́su nɛ sikulɑɑ.
27 Então você devia ter entregado o meu dinheiro aos banqueiros, e eu, ao voltar, receberia com juros o que é meu.”
28 Ukɛisɑɑ uyɛ̃ uu pɛɛ pikɛikɔ́ picɔ mɑɑ rɛ: Ani mɛkɛɛ wurɑ mɛwóópipi kɛpehepi kɛ̃ uɑnipɛ-i yɔsí ɑni nkó yɛɛ nní wurɑ mɛwóópipi sipehepi kɛfi m mɑ́ kpɑ́.
28 — “Portanto, tirem dele o talento e deem ao que tem dez.
29 Li we rɛ nkó yɛɛ mɛyɑ̃́ m mɑ́ kɑpi yɛ pípɑ rikpɑ́ ɑí nɛ u fuu, ɑmɑ́ nkó yɛɛ úu líkɑ m mɑ́, pi yɛ lɛ̃ kuu m músu rɛ u mɑ́ ricuruu u yɔsilɛ.
29 Porque a todo o que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
30 Amɑ́ ukɛikɔ́ nkó yɛɛ úu nní líkɑ n yóriyɛ likɔ́ lɛɛ rɛ ɑni u tĩ ɑni kɛtɑhɑi-mɛ̃ kuŋmɑhɑ-i u sɑ́pɔ. Kei kuu yɛ́ n téni un inĩ́ tɑkɑi.
30 Quanto ao servo inútil, lancem-no para fora, nas trevas. Ali haverá choro e ranger de dentes.”
31 Yeesu uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɛ Usoi Kɛpipi ɑkɛ́ hɑ kɛmmulɛ kɛ́mɛɛ n sɔ́nti nɛ piléécɑɑtumɛ nnɛ́í, kɛriyukɔɔ́tũ kɛcɑ́ɑ́ kɑkɛ́ hɑ tonɛnɛ.
31 — Quando o Filho do Homem vier na sua majestade e todos os anjos com ele, então se assentará no trono da sua glória.
32 Kɛtẽ nkɛ́ kɛcɑ́ɑ́ isoipuri nnɛ́í yɛ́ hɑ kɛkɛyu-i n cɑ́pinɛlɛnlɛ, ɑkɛ pɛɛ pisoi nɛ pipicɔ kóólɛnɛ yɑrɛ kɛ usɛɛsẽ́ uu yɛ isɑ́ŋ nɛ ipoi n kóólɛnɛ.
32 Todas as nações serão reunidas em sua presença, e ele separará uns dos outros, como o pastor separa as ovelhas dos cabritos:
33 Uu pɛɛ isɑ́ŋ ukulukɛ-lukɛ-mɛ̃ wɑi uu ipoi ukumii-mɛ̃ wɑi.
33 porá as ovelhas à sua direita e os cabritos, à sua esquerda.
34 Kei kɛ uyɔ́ɔpi uu yɛ́ pɛɛ pɛpɛɛ ukulukɛ-lukɛ-mɛ̃ ń we mɑɑ rɛ: Nɔ́ mpí kɛ Unɛ́sɑ́ɑ Uléécɑɑ uu nní rinkpɑ́, ɑni kɑm ɑni iyɔ́ɔpi kuu hɑ́i kɛtẽ kɛkorɑɑnɛ-mɛ̃ n yekeilɛ̃ un nɛ nɔ́ mɛ̃́ yɔsí.
34 — Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: “Venham, benditos de meu Pai! Venham herdar o Reino que está preparado para vocês desde a fundação do mundo.
35 Li we rɛ nkṹ yɛ nɛ́ wɑlɛ, ɑni nɛ́ hɛ ɑm le, nnírɛ́ nn nɛ́ wɑi, ɑni nɛ́ hɛ ɑm níru. Nɛ pɛɛ usɑ́nɛ lɛ, ɑni nɔ́sinɛ́yɔ-i kusɑ́nɛ nɛ́ yɔ́su,
35 Porque tive fome, e vocês me deram de comer; tive sede, e vocês me deram de beber; eu era forasteiro, e vocês me hospedaram;
36 nɛ pɛɛ mɛŋmɑnɛ welɛ, ɑni ilũ nɛ́ tɑni, nɛ pɛɛ pɔ́ɔ́lúlɛ, ɑni kɛnɛ́cɑ́ɑ́ pɑí. Nɛ pɛɛ kukpɑniilee-i welɛ, ɑní hɑpɔ ɑni nɛ́ lóólú.
36 eu estava nu, e vocês me vestiram; enfermo, e me visitaram; preso, e foram me ver.”
37 Kei kɛ pɛpɛɛ nní ɑsei n tíkilɛ̃ ɑpi yɛ́ pɛɛ rinɔ́ɔ yɔsí rɛ: Upíimɑ, kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑri pɔ́ yɛ̃́ nkṹ nn pɔ́ we, ɑri pɔ́ hɛ ɑɑ le, nɛ́ɛ nnírɛ́ nn pɔ́ we, ɑri pɔ́ hɛ ɑɑ níru?
37 — Então os justos perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome e lhe demos de comer? Ou com sede e lhe demos de beber?
38 Kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑɑ usɑ́nɛ, ɑri sirɔ́yɔ-i kusɑ́nɛ pɔ́ yɔ́su? Kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑri pɔ́ yɛ̃́ pɔn mɛŋmɑnɛ we, ɑri ilũ pɔ́ tɑni?
38 E quando foi que vimos o senhor como forasteiro e o hospedamos? Ou nu e o vestimos?
39 Kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑri pɔ́ yɛ̃́ pɔn pɔ́ɔ́lú nɛ́ɛ pɔn kukpɑniilee-i we, ɑri pɔ́ lóólú?
39 E quando foi que vimos o senhor enfermo ou preso e fomos visitá-lo?”
40 Uyɔ́ɔpi yɛ́ pɛɛ rinɔ́ɔ pi pɛsɛ rɛ: Asei kɛcɑ́ɑ́, kɛ́ nɔ́ símisi rɛ lɛ̃ kɑni pinɛ́mɑ́rɛcɔ kɛcɔpɛ usíńsɑ́ unyinɛ n wɑ, nɛ̃́ kɑni lɛ̃ li wɑ.
40 — O Rei, respondendo, lhes dirá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o fizeram a um destes meus pequeninos irmãos, foi a mim que o fizeram.”
41 Kei kɛ uyɔ́ɔpi uu yɛ́ pɛɛ pɛpɛɛ ukumii-mɛ̃ ń we mɑɑ rɛ: Ani kɛnɛ́kúrí yisi ɑni kɛtɑɑ-pɔ rinyɔsɔ́. Uléécɑɑ yɛ ɑnɔ́ɔ nɔ́ wɑlɛ! Ani hɑ nnɑ tɛnɛcirɛ́ kɛ́mɛɛ lompɔ. Kei kɛ Uléécɑɑ uu n nyɔ́ɔnsɛ un nɛ Setɑni nɛ upitumɛ mɛ̃́.
41 — Então o Rei dirá também aos que estiverem à sua esquerda: “Afastem-se de mim, malditos, para o fogo eterno, preparado para o diabo e seus anjos.
42 Nkṹ yɛ nɛ́ wɑlɛ, ɑ́ni nɛ́ hɛ kɛ́ li, nnírɛ́ nn nɛ́ wɑi, ɑ́ni nɛ́ hɛ kɛ́ n ntí.
42 Porque tive fome, e vocês não me deram de comer; tive sede, e vocês não me deram de beber;
43 Nɛ pɛɛ usɑ́nɛ lɛ, ɑ́ni nɔ́sinɛ́yɔ-i kusɑ́nɛ nɛ́ yɔsí. Nɛ pɛɛ mɛŋmɑnɛ welɛ, ɑ́ni ilũ nɛ́ tɑ̃. Nɛ pɛɛ pɔ́ɔ́lúlɛ nɛ́ɛ nɛ pɛɛ kukpɑniilee-i welɛ, ɑ́ni hɑpɔ nɔkɛ́ nɛ́ rilóólú.
43 sendo forasteiro, vocês não me hospedaram; estando nu, vocês não me vestiram; achando-me enfermo e preso, vocês não foram me ver.”
44 Kei kɛ pɛ̃ pɔ́ɔ kɔ rinɔ́ɔ yɔsí rɛ: Upíimɑ, kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑri pɔ́ yɛ̃́ nkṹ nn pɔ́ we nɛ́ɛ nnírɛ́ nn pɔ́ we nɛ́ɛ pɔn usɑ́nɛ nɛ́ɛ pɔn mɛŋmɑnɛ we nɛ́ɛ pɔn pɔ́ɔ́lú nɛ́ɛ pɔn kukpɑniilee-i we, ɑ́ri pɛɛ́ nɛ kutu pɔ́ ricɔ?
44 — E eles lhe perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome, com sede, forasteiro, nu, enfermo ou preso e não o socorremos?”
45 Kei kɛ uyɛ̃ uu yɛ́ kɔ pi pɛsɛ rɛ: Asei kɛcɑ́ɑ́, kɛ́ nɔ́ símisi rɛ lɛ̃ kɑ́ni pisíńsɑ́ pɛ̃ kɛcɔpɛ unyinɛ n wɑ, nɛ̃́ kɑ́ni lɛ̃ li wɑ.
45 — Então o Rei responderá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o deixaram de fazer a um destes mais pequeninos, foi a mim que o deixaram de fazer.”
46 Api pɛɛ́ nɛ íwɛ tɛnɛcirɛ́ kɛ́mɛɛ pi tɔ́mpɔ, ɑmɑ́ pɛpɛɛ nní ɑsei n tíkilɛ̃ pɔ́ɔ pɛɛ nfɑ́ɑ tɛnɛcirɛ́ kɛ́mɛɛ lompɔ.
46 E estes irão para o castigo eterno, porém os justos irão para a vida eterna.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.