Lucas 6

Sola NT (SOY_SIM) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Kɛwéntɛyɑɑ tuŋɛ́ kɛnyinɛ kɛ Yeesu uu kɛcɑrɛ kɛ́mɛɛ sɔ́nɛ un tɔ́su. Upipirɛtiki ɑpi mɛpipi n kpééni pin piɑnipɛ-i tɛkɛisɛ pin tɑkɑi.
1 E aconteceu que, no segundo sábado após o primeiro, passou pelas searas, e os seus discípulos iam arrancando espigas e, esfregando-as com as mãos, as comiam.
2 Pifɑrisi pinyinɛ ɑpi pi mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɑni lɛ̃ kɛ isé ii ḿ mɑɑ rɛ pisoi ɑ́pi kɑpɛ yɛ kɛwéntɛyɑɑ kɛtúŋɛ́ wɑ wɑi?
2 E alguns dos fariseus lhes disseram: Por que fazeis o que não é lícito fazer nos sábados?
3 Kei kɛ Yeesu uu pɛɛ pi pɛsɛ rɛ: Lɛ̃ nnyɑ ɑ́ni lɛ̃ kɛ Tɑfiti uu kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ nkṹ nn u nɛ upikɔ́ n wɑ kɛɛnlɛ̃, nɛ́ɛ yo?
3 E Jesus, respondendo-lhes, disse: Nunca lestes o que fez Davi quando teve fome, ele e os que com ele estavam?
4 U Uléécɑɑ kɛyɔ-i lonlɛ uu ɑkpɔ́nɔ́ kɑpi Uléécɑɑ n yekei kpísi uu le, uu kɔ upikɔ́ pɑ, lin kɔ nɛ irɔ́sé-i wɔ́lɑɑlɛ̃ tɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ ŋmɑnɛ pɛɛ yɛ́ fe ɑpi ɑ le.
4 Como entrou na casa de Deus, e tomou os pães da proposição, e os comeu, e deu também aos que estavam com ele, os quais não é lícito comer senão só aos sacerdotes?
5 Yeesu uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Nɛ̃́, Usoi Kɛpipi, nɛ́ɛ kɛwéntɛyɑɑ ute.
5 E dizia-lhes: O Filho do homem é Senhor até do sábado.
6 Kɛwéntɛyɑɑ kɛtúŋɛ́ kɛcɔ kɛnyinɛ, Yeesu uu kuyómɛyɑ́hɑɑlee kunyinɛ-i loni un pisoi céési. Uu kei utisi unyinɛ lɛɛpɔ nɛ kunípɛ lukɛ-lukɛ kópɛ.
6 E aconteceu também noutro sábado, que entrou na sinagoga, e estava ensinando; e havia ali um homem que tinha a mão direita mirrada.
7 Isé picélɑɑ nɛ Pifɑrisi ɑpi Yeesu kutu n cɔlɛ̃ pikɛ́ yɛ̃́ in tɛ u yɛ́ kɛwéntɛyɑɑ kɛtúŋɛ́ usoi pɔisɛ, likumúŋɛ́ rɛ pi pɛɛ kɛwɑ́ɑ́nɑ́ wɛ́ɛ́silɛ pikɛ́ nɛ ɑkópɛ u n lɑpɑɑsɛ.
7 E os escribas e fariseus observavam-no, se o curaria no sábado, para acharem de que o acusar.
8 Amɑ́ Yeesu yɛ pɛɛ pinfɑsimɛ́ cérilɛ. Uu unípɛkópɛkɔɔ́ mɑɑ rɛ: A yisi ɑ nyɛrɛ ḿpɑ́ úye ukɛ́ pɔ́ yɛ̃́. Utisi uu yisi uu nyɛrɛ.
8 Mas ele bem conhecia os seus pensamentos; e disse ao homem que tinha a mão mirrada: Levanta-te, e fica em pé no meio. E, levantando-se ele, ficou em pé.
9 Yeesu uu pɛɛ pi mɑɑ rɛ: Nɛ nɔ́ pisɛ rɛ íye kɑi irɔ́sé kɛ́mɛɛ pisɛ? Li pisɛ rɛ tɔkɛ́ kɛwéntɛyɑɑ kɛtúŋɛ́ lisɔnɛ nɛ́ɛ likópɛ wɑ? Tɛ tɔkɛ́ usoi nfɑɑ lɔ nɛ́ɛ tɔkɛ́ u kpu?
9 Então Jesus lhes disse: Uma coisa vos hei de perguntar: É lícito nos sábados fazer bem, ou fazer mal? salvar a vida, ou matar?
10 Uu pinnɛ́í nyɑ́nɛi uu pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ usoi uyɛ̃ mɑɑ rɛ: A kupɔ́nípɛ rituŋɑ́mɛ. Uu kunípɛ tuŋɑ́pɔ, kunípɛ ɑku pélu.
10 E, olhando para todos em redor, disse ao homem: Estende a tua mão. E ele assim o fez, e a mão lhe foi restituída sã como a outra.
11 Amɑ́ ɑi mpí pɔ̃́ tóósi ɑpi pimɛcɔpɛcirɛ n kɛŋɛnɛ pin lɛ̃ kɑpi yɛ́ nɛ Yeesu n wɑ tɑikɛɛ.
11 E ficaram cheios de furor, e uns com os outros conferenciavam sobre o que fariam a Jesus.
12 Yeesu uu likumúŋɛ́ kpɛ-i kɛkúúpi tɑɑ́ rɛ ukɛ́ kɛyómɛ yɑ́ɑ́si. Kɛsinɛ nnɛ́í kuu kei tonɛ un Uléécɑɑ yɑ́ɑ́si.
12 E aconteceu que naqueles dias subiu ao monte a orar, e passou a noite em oração a Deus.
13 Kɑi n weesi, uu upipirɛtiki séi, uu pikɛcɔpɛ kɛfi nɛ pitɛ́ wɛ́ɛ uu pi séi rɛ pitumɛ.
13 E, quando já era dia, chamou a si os seus discípulos, e escolheu doze deles, a quem também deu o nome de apóstolos:
14 Pɛpɛɛ Simɔɔ kuu rinyíri n hɛ rɛ Piyɛɛ nɛ uyɛ̃ uwɑ̃ Antiree nɛ Yɑkupu nɛ Yohɑni nɛ Filipu nɛ Pɑtelemii
14 Simão, ao qual também chamou Pedro, e André, seu irmão; Tiago e João; Filipe e Bartolomeu;
15 nɛ Mɑtiyee nɛ Tomɑɑ, nɛ Alifee kɛpipi Yɑkupu nɛ Simɔɔ yɛɛ ukuyu ń lɑ
15 Mateus e Tomé; Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote;
16 nɛ Yɑkupu kɛpipi Yutɑsi Isikɑriyɔɔti yɛɛ ń kɑ uu kɛpirɛ Yeesu yɑ́i.
16 E Judas, irmão de Tiago, e Judas Iscariotes, que foi o traidor.
17 Yeesu nɛ upipirɛtiki ɑpi kɛkúúpi cɛpimɛ ɑpi kutẽ mmɛ́ weri, kei kɛ upipirɛtiki mɛyɑ̃ ɑpi ń we. Yutee kɛtẽ nnɛ́í pisoi mɛyɑ̃ pin kɔ kei we, nɛ Yerusɑlɛm pikɔ́ nɛ Tiiri nɛ Sitɔɔ mɛnimɑɑ ritimɛ ɑyu pikɔ́.
17 E, descendo com eles, parou num lugar plano, e também um grande número de seus discípulos, e grande multidão de povo de toda a Judéia, e de Jerusalém, e da costa marítima de Tiro e de Sidom; os quais tinham vindo para o ouvir, e serem curados das suas enfermidades,
18 Pi cɑ́pinɛmɛlɛ pikɛ́ Yeesu icélɑɑ kutu ricɔ, ɑpi kɔ piitoi pi pɔisɛ. Pɛ̃ kɛ ɑníri ɑɑ m pɛkɛsi ɑpi pélu.
18 Como também os atormentados dos espíritos imundos; e eram curados.
19 Ḿpɑ́ úye uu nɑ́ɑ́si ukɛ́ u ricɑ, liriyíkí rɛ u pɛɛ ńnɑŋɛ nnyinɛ mɑ́lɛ un nɛ pinnɛ́í pɔisɛntɛ.
19 E toda a multidão procurava tocar-lhe, porque saía dele virtude, e curava a todos.
20 Yeesu uu upipirɛtiki inípɛɛ wii uu rɛ:
20 E, levantando ele os olhos para os seus discípulos, dizia: Bem-aventurados vós, os pobres, porque vosso é o reino de Deus.
21 — ausente —
21 Bem-aventurados vós, que agora tendes fome, porque sereis fartos. Bem-aventurados vós, que agora chorais, porque haveis de rir.
22 — ausente —
22 Bem-aventurados sereis quando os homens vos odiarem e quando vos separarem, e vos injuriarem, e rejeitarem o vosso nome como mau, por causa do Filho do homem.
23 Tikpɑ́kɑ́rɑ́ tɛ̃ ticɔ kɛ pipisɑɑ ɑpí pɛɛ ɑntepuyɛ wɑ. In tɛ lɛlɛɛ nɔ́ lɛɛmɛ, nɔ́rinɛ́pɔ́ɔ rikɛ́ n lɑ́ɑ́rú, ɑni nɛ mpɔ́ɔnɑrɛ cɔ, nɔ́inɛ́hɛɛ yɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ piyɛlɛ ɑ́i kumúŋɛ́ mɑ́.
23 Folgai nesse dia, exultai; porque eis que é grande o vosso galardão no céu, pois assim faziam os seus pais aos profetas.
24 — ausente —
24 Mas ai de vós, ricos! porque já tendes a vossa consolação.
25 — ausente —
25 Ai de vós, os que estais fartos, porque tereis fome. Ai de vós, os que agora rides, porque vos lamentareis e chorareis.
26 — ausente —
26 Ai de vós quando todos os homens de vós disserem bem, porque assim faziam seus pais aos falsos profetas.
27 Nɔ́ɔ nní kutu nɛ́ n cɔ́lɛ̃, nɛ nɔ́ símisilɛ rɛ ɑni nɔ́pinɛ́lɑ́ɑrɔ n lɑ, ɑni pɛpɛɛ nɔ́ n yúlu lisɔnɛ n wɑi,
27 Mas a vós, que isto ouvis, digo: Amai a vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam;
28 ɑni pɛpɛɛ ɑwééri nɔ́ n wɑi ɑnɔ́ɔ sɔnɛ ritikisɛ, ɑni pɛpɛɛ íwɛ nɔ́ n wɑi kɛcɑ́ɑ́ n welu.
28 Bendizei os que vos maldizem, e orai pelos que vos caluniam.
29 In tɛ usoi yɛ kumɔ́rí kusɛ-i kɛpɛsɛ pɔ́ tɔ, ɑ kutɔ́rɔɔ u rituŋɑ́, usoi un kupɔ́kpɛ́lɛnku pɔ́ n yɔsíé, ɑ tíyɛsɛ ukɛ́ kɔ kɛpɔ́túkɑnkɑ tene kpísi.
29 Ao que te ferir numa face, oferece-lhe também a outra; e ao que te houver tirado a capa, nem a túnica recuses;
30 Ḿpɑ́ úye yɛɛ linyinɛ pɔ́ we ɑ li u hɛ, úye un kɔ lipɔ́kɔ́ linyinɛ pɔ́ n yɔsí, kɑpɛ li u korí.
30 E dá a qualquer que te pedir; e ao que tomar o que é teu, não lho tornes a pedir.
31 Lɛ̃ kɑni ń lɑ picɔ pikɛ́ nɔ́ wɑ, ɑni yɛ limɛcɔ pi wɑ.
31 E como vós quereis que os homens vos façam, da mesma maneira lhes fazei vós, também.
32 In tɛ pɛpɛɛ nɔ́ ń lɑ ŋmɑnɛ kɑní lɑ, ihɛ́ɛ́ íye icɔ kɑni pɛɛ mɛ̃́. Pikópɛkɔɔ́ ricuruu yɛ pɛpɛɛ pi ń lɑ lɑlɛ.
32 E se amardes aos que vos amam, que recompensa tereis? Também os pecadores amam aos que os amam.
33 In tɛ pɛpɛɛ lisɔnɛ nɔ́ n wɑi ŋmɑnɛ kɑni yɛ lisɔnɛ wɑ, ihɛ́ɛ́ íye icɔ kɑni pɛɛ mɛ̃́? Pikópɛkɔɔ́ yɛ̀ɛ̀ kɔ lɛ̃ wɑlɛ.
33 E se fizerdes bem aos que vos fazem bem, que recompensa tereis? Também os pecadores fazem o mesmo.
34 In tɛ nɔ tɑ́lɛ̃ tɛ pɛ̃ kɑni n lonsɛ yɛ́ nɔ́ hɛ́ɛlɛ, ihɛ́ɛ́ íye icɔ kɑni pɛɛ mɛ̃́? Pikópɛkɔɔ́ ricuruu yɛ̀ɛ̀ pikópɛkɔɔ́ lonsɛlɛ pin tɑ́lɛ̃ tɛ pi yɛ́ lɛ̃ kɑpi n lonsɛ ritísí linyinɛ pi hɛ́ɛ́lɛ.
34 E se emprestardes àqueles de quem esperais tornar a receber, que recompensa tereis? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para tornarem a receber outro tanto.
35 Amɑ́ nɔ́ɔkɛ́ nɔ́pinɛ́lɑ́ɑrɔ n lɑ, ɑni lisɔnɛ pi n wɑi. Áni kɑpɛ yɛ n tɑ́lɛ̃ tɛ pi yɛ́ nɔ́ hɛ́ɛ́lɛ ɑni kɛlenɛ pi lonsɛ. Nɔ́ ihɛ́ɛ́ kɛcirɛ yɛ̃ ɑni pɔ́lɔ́ Uléécɑɑ yɛɛ ḿpɑ́ yo kɛcɑ́ɑ́ n tṹ sipipi, likumúŋɛ́ rɛ u pɛpɛɛ ɑ́pi rícere m mɑ́ nɛ pisoi kpɑ́kɑ́rɑ́ lɑlɛ.
35 Amai, pois, a vossos inimigos, e fazei bem, e emprestai, sem nada esperardes, e será grande o vosso galardão, e sereis filhos do Altíssimo; porque ele é benigno até para com os ingratos e maus.
36 Ani yɛ nɔ́mɛnɛ́cɔpɛcirɛ íwɛ ténɑɑnɛ yɑrɛ kɛ Nɔ́unɛ́sɑ́ɑ uu yɛ íwɛ nɔ́ n tẽ́ mɛcɔ.
36 Sede, pois, misericordiosos, como também vosso Pai é misericordioso.
37 Áni kɑpɛ yɛ picɔ ɑkópɛ m pɑlɛ̃, Uléécɑɑ úu kɑpɛ kɔ nɛ nɔ̃́ ɑkópɛ m pɑ́lɛ̃ nnyɑ. Áni kɑpɛ yɛ picɔ nɛ túhɑɑnɛ, Uléécɑɑ úu kɑpɛ nɛ nɔ̃́ n túhɑɑnɛ nnyɑ. Ani yɛ picɔ ɑkópɛ pi sɑ́rɛi, Uléécɑɑ uu nɔ́ɑnɛ́kɔ́ nɔ́ sɑ́rɛi.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; soltai, e soltar-vos-ão.
38 Ani yɛ picɔ hɛ, Uléécɑɑ uu nɔ́ hɛ. Pi nɔ́ músunɛ ɑi yipu ɑí wurɛ ɑpi tíŋɑ-tiŋɑ ɑpi nɔ́ kópɔ. Kɛmúŋɛ́ kɛ̃ kɑni yɛ nɛ picɔ ḿ musí kɑpi kɔ nɛ nɔ̃́ músunɛ. Ái líkɑ nnyɑ, Uléécɑɑ yɛ músunɛ ɑi yipu uu tíŋɑ-tiŋɑ uu tírii uu nɔ́ kópɔ. Kulũ kpɛ̃ kɑni yɛ nɛ picɔ ḿ musí kucɔ kɛ Uléécɑɑ uu kɔ nɛ nɔ̃́ músunɛ.
38 Dai, e ser-vos-á dado; boa medida, recalcada, sacudida e transbordando, vos deitarão no vosso regaço; porque com a mesma medida com que medirdes também vos medirão de novo.
39 Yeesu uu kɔ kɛnyɑ́rũ kpɑ́ rɛ: Unyíyɛ úu yɛ́ fe ukɛ́ unyíyɛcɔ tɔrɔi. Lin lɛ̃ n wɑ, pinnɛ́í yɛ hɑ kuhórɛ-i lóipɔnɛ.
39 E dizia-lhes uma parábola: Pode porventura o cego guiar o cego? Não cairão ambos na cova?
40 Uyɛɛ pikɛi m peikɛɛ úu yɛ uyɛɛ pi u m peikɛɛsɛ n fe. Amɑ́ uyɛɛ pi m peikɛɛ un pikɛi n ceri ńsɔnɛ, u nɛ uyɛɛ pi u m peikɛɛsɛ yɛ́ n sɑ́.
40 O discípulo não é superior a seu mestre, mas todo o que for perfeito será como o seu mestre.
41 Yo nnyɑ kɑɑ kɛyúipi kɛɛ upɔ́mɑ́rɛcɔ mɛnipɛɛ-i ń we nyɑ́ni ɑ́ɑ pɛɛ kɛnɑwɛlɛ́pi kɛɛ mɛpɔ́kɔ́-i ń we nyɑ́ni?
41 E por que atentas tu no argueiro que está no olho de teu irmão, e não reparas na trave que está no teu próprio olho?
42 Íye kɑɑ yɛ́ fe ɑɑ upɔ́mɑ́rɛcɔ mɑɑ rɛ: Unɛ́mɑ́rɛcɔ, ɑ riyɑ́ kɛ́ kɛyúipi kɛɛ mɛpɔ́nípɛɛ-i ń we lesɛ, pɑ́ɑ pɛɛ kɛnɑwɛlɛ́pi kɛɛ mɛpɔ́nípɛɛ-i ń we lesɛ kɛlenɛ. A tíyɛ pɔ kɛcɑ́ɑ́ kɛcɑ́ɑ́ mɛwɑi mɑ́ kpɑ! Kɛnɑwɛlɛ́pi kɛɛ mɛpɔ́nípɛɛ-i ń we kɑɑ yɛ́ mɛfoí lesɛ ɑɑ pɛɛ ńsɔnɛ n nyɑ́ni ɑɑ́ nɛ kɛyúipi kɛɛ ucɔ mɛnipɛɛ-i ń we lesɛ.
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Irmão, deixa-me tirar o argueiro que está no teu olho, não atentando tu mesmo na trave que está no teu olho? Hipócrita, tira primeiro a trave do teu olho, e então verás bem para tirar o argueiro que está no olho de teu irmão.
43 Kuléé kpɛɛ isɑrɛ n lɑ́ɑ́rú ɑ́ku yɛ ɑpipi kópɛ mɑri, kuléé toikɔ́ ɑ́ku yɛ kɔ ɑpipi sɔnɛ mɑri.
43 Porque não há boa árvore que dê mau fruto, nem má árvore que dê bom fruto.
44 Pi yɛ ḿpɑ́ kuléé kúye nɛ kuɑpipi cerilɛ. Ápi yɛ sinípɛleépi kɛcɑ́ɑ́ ɑfiiki tɔ, ɑ́pi yɛ kɔ ɑhííhíí kɛcɑ́ɑ́ ɑrɛɛsɛɛ tɔ.
44 Porque cada árvore se conhece pelo seu próprio fruto; pois não se colhem figos dos espinheiros, nem se vindimam uvas dos abrolhos.
45 Lisɔnɛ kɛ usoi sɔnɛ uu yɛ ukɛfɑ-i lésɛmɛ, usoi kópɛ pɔ́ɔ likópɛ ukɛfɑ-i lésɛri, likumúŋɛ́ rɛ lɛlɛɛ usoi kɛfɑ-i n yipɑɑlɛ̃ kɛ nnɔ́ɔ nn yɛ símisi.
45 O homem bom, do bom tesouro do seu coração tira o bem, e o homem mau, do mau tesouro do seu coração tira o mal, porque da abundância do seu coração fala a boca.
46 Yo nnyɑ kɑni nɛ́ sélei rɛ Upíimɑ, Upíimɑ ɑ́ni pɛɛ lɛ̃ kɑm nɔ́ n céesi wɑi?
46 E por que me chamais, Senhor, Senhor, e não fazeis o que eu digo?
47 Ani tíyɛ kɛ́ nɔ́ nyísɛ lɛ̃ kɛ uyɛɛ nnɛ́símɛ́ kutu n cɔ́lɛ̃ un nɛ n kɛisi uú nɛ mɛnyínɛ ń we.
47 Qualquer que vem a mim e ouve as minhas palavras, e as observa, eu vos mostrarei a quem é semelhante:
48 Liute yɛ we yɑrɛ usoi yɛɛ kɛ́yɔ m mɔ́m uu túni ɑi cimisi uu kɛpɑrɛ tulu, uu kɛkɛcɑ́ɑ́ rikúi tɔsi. Kɛ ikói ii n yi ii wɑɑ, míni ɑmɛ kɛ fɛ, ɑmɑ́ ɑ́mɛ kɔ fe mɛkɛ́ kɛ ritiŋɑ-tiŋɑ, likumúŋɛ́ rɛ kɛ mɔmɑɑlɛnlɛ ńsɔnɛ.
48 É semelhante ao homem que edificou uma casa, e cavou, e abriu bem fundo, e pôs os alicerces sobre a rocha; e, vindo a enchente, bateu com ímpeto a corrente naquela casa, e não a pôde abalar, porque estava fundada sobre a rocha.
49 Amɑ́ uyɛɛ nnɛ́símɛ́ kutu n cɔ́lɛ̃ úu pɛɛ́ nɛ n kɛisi yɛ we yɑrɛ usoi yɛɛ kɛ́yɔ m mɔ́m uu ntɑɑi purɛ-purɛ kɛcɑ́ɑ́ kɛ tɔsi, rikúi ɑ́ri we. Kɛ ikói mɛni ɑmɛ kɛ rińfɛ, mɛsɛ nɛ mɛsɛ kɑkɛ tɔhɔ̃ ɑkɛ foru tɛ́kɛ́-tɛ́kɛ́.
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante ao homem que edificou uma casa sobre terra, sem alicerces, na qual bateu com ímpeto a corrente, e logo caiu; e foi grande a ruína daquela casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.