Lucas 22

Sola NT (SOY_SIM) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Kɛ ɑnyɑ̃́ nyɛ-i kɑpi yɛ ɑkpɔ́nɔ́ nyɛɛ ɑ́ɑ pitɛ m mɑ́ n li ɑɑ n nyɑhɑimɛ,
1 Aproximava-se a festa dos pães sem fermento, chamada Páscoa.
2 pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ isé picélɑɑ ɑpi ncée n wɛ́ɛ́si kɑpi yɛ́ nɛ Yeesu ń kpu, ɑmɑ́ pin pɛɛ kuyu pikɔ́ wuru.
2 Os príncipes dos sacerdotes e os escribas buscavam um meio de matar Jesus, mas temiam o povo.
3 Setɑni uu Yutɑsi kɑpi yɛ n sée rɛ Isikɑriyɔɔti loni. U pɛɛ pipirɛtiki kɛfi nɛ pitɛ́ pɛ̃ usɛ lɛ.
3 Entretanto, Satanás entrou em Judas, que tinha por sobrenome Iscariotes, um dos Doze.
4 Yutɑsi nɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ kuyómɛyɑ́hɑɑlee pimɛ́rɛ́ piwɛ́ɛ́sɛ ɑpi lɛ̃ kuu yɛ́ Yeesu n tĩ́ ukɛ́ piɑnipɛ-i n wɑ kɛcɑ́ɑ́ kómɛinɛ.
4 Judas foi procurar os príncipes dos sacerdotes e os oficiais para se entender com eles sobre o modo de lho entregar.
5 Ai pi lɑrisi ńsɔnɛ ɑpi rinɔ́ɔ yekei rɛ pi yɛ́ siwóó u hɛ́ɛ́lɛ.
5 Eles se alegraram com isso, e concordaram em lhe dar dinheiro.
6 Yutɑsi uu ŋmurɛi uu icée sɔnɛ n wɛ́ɛ́si ukɛ́ nɛ Yeesu pi rimúísɛ risoiwuí ɑ́ri kɑpɛ n nyu.
6 Também ele se obrigou. E buscava ocasião oportuna para o trair, sem que a multidão o soubesse.
7 Kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɑpi yɛ ɑkpɔ́nɔ́ nyɛɛ ɑ́ɑ pitɛ m mɑ́ n li, kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɑpi yɛ kɔ nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ isɑŋ n kṍ ɑkɛ tulu.
7 Raiou o dia dos pães sem fermento, em que se devia imolar a Páscoa.
8 Yeesu uu pɛɛ Piyɛɛ nɛ Yohɑni tum uu rɛ: Ani hɑ nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ rɔ́ wɑ tɔkɛ́ li.
8 Jesus enviou Pedro e João, dizendo: Ide e preparai-nos a ceia da Páscoa.
9 Api u pisɛ rɛ: Yei kɑɑ́ lɑ tɔkɛ́ hɑ liilukɛ wɑ?
9 Perguntaram-lhe eles: Onde queres que a preparemos?
10 Uu rinɔ́ɔ pi yɔ́su rɛ: Ani kutu ricɔ: Nɔn hɑ píyei kuyu n lompɔnɛ, utisi unyinɛ yɛɛ kɛcɔ́rípi nɛ míni n topori yɛ́ nɛ nɔ́ risɑ́nɛ. Ani u ritiki hɑ́i nɛ kɛ́yɔ kɛ-i kuú hɑ n loninɛ.
10 Ele respondeu: Ao entrardes na cidade, encontrareis um homem carregando uma bilha de água; segui-o até a casa em que ele entrar,
11 Ani úyɔte mɑɑ rɛ: Urɔ́sɑ́ɑ yɛ pɔ́ pisɛ rɛ yei yɛ kulee kpɛ-i kɛ u nɛ upipirɛtiki ɑpi nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ n lenɛ?
11 e direis ao dono da casa: O Mestre pergunta-te: Onde está a sala em que comerei a Páscoa com os meus discípulos?
12 U yɛ́ kɛ́yɔ kɛcɑ́ɑ́ kulee mɑɑ kunyinɛ kɑpi n nyɔ́ɔnsɛ nɔ́ nyísɛ. Kei kɑni yɛ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ wɑ.
12 Ele vos mostrará no andar superior uma grande sala mobiliada, e ali fazei os preparativos.
13 Api símpɔ ɑpi ḿpɑ́ yo lɛɛpɔ yɑrɛ kɛ Yeesu uú pɛɛ pi ḿ mɑ, ɑpi nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ wɑi.
13 Foram, pois, e acharam tudo como Jesus lhes dissera; e prepararam a Páscoa.
14 Kɛ ituŋɛ ii n tu, Yeesu nɛ upitumɛ ɑpí tonɛ rɛ pikɛ́ li.
14 Chegada que foi a hora, Jesus pôs-se à mesa, e com ele os apóstolos.
15 Uu pi mɑɑ rɛ: Li pɛɛ mɛyɑ́nsei ripɔ́ɔ nɛ́ wɑ rɛ tɔkɛ́ kɛsẽ́ nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ nnyí li kɛ́ kɛlenɛ íwɛ li!
15 Disse-lhes: Tenho desejado ardentemente comer convosco esta Páscoa, antes de sofrer.
16 Asei kɑm nɔ́ símisi rɛ ɑ́m pilukɛ i kpɑ́nɛ hɑ́i nɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ Uléécɑɑ uu yɛ́ uiyɔɔpi kɛ́mɛɛ rɔ́ i n wɑ ɑri pɛɛ iɑsei nnɛ́í kóm.
16 Pois vos digo: não tornarei a comê-la, até que ela se cumpra no Reino de Deus.
17 Uu pɛɛ kɛpóripi nɛ pítɑ kpísi uu Uléécɑɑ pɔɔnɛsɛ uu rɛ ɑni yɔsí ɑni hɔɔnɛ.
17 Pegando o cálice, deu graças e disse: Tomai este cálice e distribuí-o entre vós.
18 Asei kɑm nɔ́ símisi rɛ ɑ́m píkɑi ɑléépipi pitɑ mpí pinírɛ́ kpɑ́nɛ hɑ́i nɛ kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɑm yɛ́ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ pi ń ntí.
18 Pois vos digo: já não tornarei a beber do fruto da videira, até que venha o Reino de Deus.
19 Uu kukpɔ́nɔ́ kpísi, kuu Uléécɑɑ m pɔɔnɛsɛ mɛmɑ́ɑ́, uu ku kpɔkɔ́ri uu pi ku pɑ uu rɛ: Inɛ́piŋɛ yɛ nnyí kɑm nɔ̃́ nnyɑ m pɑ́lɛ̃. Ani yɛ lɛ̃ wɑ ɑní nɛ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ léisɛ.
19 Tomou em seguida o pão e depois de ter dado graças, partiu-o e deu-lho, dizendo: Isto é o meu corpo, que é dado por vós; fazei isto em memória de mim.
20 Ilukɛ mɛlukɛ-mɑɑ́, uu kɔ kɛ́tɑporipi pi pɑ uu rɛ: Mɛnɛ́nyɛ yɛ mmɛ́, mɛ́nyɛ mɛɛ nɔ̃́ nnyɑ n kɔɔnu Uléécɑɑ uú nɛ nɔ́ séi rɛ nɔ́ nɛ uyɛ̃ ɑni kómɛinɛ.
20 Do mesmo modo tomou também o cálice, depois de cear, dizendo: Este cálice é a Nova Aliança em meu sangue, que é derramado por vós...
21 Amɑ́ ɑni ripɑí, uyɛɛ nɛ́ n yɑ́inɛ yɛ nté welɛ, tɔ́ nɛ uyɛ̃ tɔn kɛsẽ́ le.
21 Entretanto, eis que a mão de quem me trai está à mesa comigo.
22 Mɛsei yɛ mɛ rɛ Usoi Kɛpipi yɛ tɔ́sulɛ yɑrɛ kɑi kɛkɛcɑ́ɑ́ n wɔ́lɑɑmɛlɛ̃. Amɑ́ usoi nkó yɛɛ yɛ́ Usoi Kɛpipi n yɑ́ɑ́, íwɛ kɛ liute uu topori.
22 O Filho do Homem vai, segundo o que está determinado, mas ai daquele homem por quem ele é traído!
23 Api pɛɛ pimɛcɔpɛcirɛ pipísɛinɛ koru rɛ pikɛcɔpɛ úye yɛɛ yɛ́ mɛwɑi mɛ̃ wɑ.
23 Perguntavam então os discípulos entre si quem deles seria o que tal haveria de fazer.
24 Pipirɛtiki ɑpi íkɛŋɛnɛ kɑ́pɑ́ɑ́ rɛ pikɛ́ yɛ̃́ tɛ pikɛcɔpɛ úye yɛɛ yɛ́ uwɛ́ɛ́sɛ.
24 Surgiu também entre eles uma discussão: qual deles seria o maior.
25 Yeesu uu pi mɑɑ rɛ: Sitẽ piyɔɔpi yɛ sikɛcɑ́ɑ́ túnlɛ, pɛpɛɛ sikɛcɑ́ɑ́ iyɔ́ɔpi n le yɛ̀ɛ̀ tíyɛlɛ ɑpi pi n sélei rɛ “lisɔnɛ piwɑi.”
25 E Jesus disse-lhes: Os reis dos pagãos dominam como senhores, e os que exercem sobre eles autoridade chamam-se benfeitores.
26 Amɑ́ ɑ́i kɑpɛ lɛ̃ nɔ́kɛnɛ́mɛɛ́ n we. Nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ úyukɔɔ́ kɑi pisɛ rɛ ukɛ́ usíńsɑ́. Li pisɛ rɛ úyukɔɔ́ ukɛ́ n we yɑrɛ ukɛikɔ́.
26 Que não seja assim entre vós; mas o que entre vós é o maior, torne-se como o último; e o que governa seja como o servo.
27 Ukɛikɔ́ yɛɛ ilukɛ n wɑi nɛ uyɛ̃ kuu ilukɛ n wɑi kɛcɔpɛ úye yɛɛ úyukɔɔ́? Ái uyɛ̃ kuu i n wɑii? Too, nɛ̃́ nɛ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ we yɑrɛ ukɛikɔ́ uyɛɛ ilukɛ n wɑi.
27 Pois qual é o maior: o que está sentado à mesa ou o que serve? Não é aquele que está sentado à mesa? Todavia, eu estou no meio de vós, como aquele que serve.
28 Nɔ nɛ́ ritikilɛ nɛ ɑsei, nɔn kɑhɑri tɔ́ nɛ nnɔ̃́ tɔn nɛ ituŋɛ iyɛ-i kɑi nɛ́ ḿ peikɛɛ kɛ́mɛɛ we.
28 E vós tendes permanecido comigo nas minhas provações;
29 Lɛ̃ nnyɑ kɑm Uléécɑɑ iyɔɔpi nɔ́ pɑnɛ yɑrɛ kɛ Unɛ́sɑ́ɑ uu nɛ́ i ḿ pɑ mɛcɔ.
29 eu, pois, disponho do Reino a vosso favor, assim como meu Pai o dispôs a meu favor,
30 Tɔ́ nɛ nnɔ̃́ yɛ́ inɛ́yɔ́ɔpi-i kɛsẽ́ tonɛ ɑri le ɑri kɔ níru, ɑni sinɛ́yɔ́ɔpitonɛ-i tonɛ ɑni Isirɑyɛɛli ɑmɑrɛ kɛfi nɛ ɑtɛ́ nyɛ̃ túhɑɑnɛ.
30 para que comais e bebais à minha mesa no meu Reino e vos senteis em tronos, para julgar as doze tribos de Israel.
31 Simɔɔ, Simɔɔ, ɑ kutu ricɔ, Setɑni yɛ ncée we rɛ ukɛ́ pɔ́ pɑ́ŋɑi yɑrɛ kɑpi yɛ ɑsírɛ́ m pɑ́ŋɑi ɑpi ɑcɔ́lɛ́ lésɛ.
31 Simão, Simão, eis que Satanás vos reclamou para vos peneirar como o trigo;
32 Amɑ́ nɛ nɛ Uléécɑɑ pɔ́ tẽ́ tɛ ɑ́i kɑpɛ wɑ rɛ mpɔ́fɑtɛnɛ yɛ nɛ pɔ́ kpu. Amɑ́ pɔn píyei kɛnɛ́mɛɛ m pɛɛmɛ, ɑ pipɔ́mɑ́rɛcɔ itisi rikpɑ́sɛ.
32 mas eu roguei por ti, para que a tua confiança não desfaleça; e tu, por tua vez, confirma os teus irmãos.
33 Piyɛɛ uu u mɑɑ rɛ: Upíimɑ, nɛ ŋmurɛi rɛ ḿpɑ́ in kukpɑniilee yɛ ku kɛ́ pɔ́ ritiki, nɛ́ɛ ḿpɑ́ nkpɔ yɛ mu tɔkɛ́ kɛsẽ́ kpu.
33 Pedro disse-lhe: Senhor, estou pronto a ir contigo tanto para a prisão como para a morte.
34 Yeesu uu rɛ: Piyɛɛ, nɛ pɔ́ mɑɑ rɛ icɑ̃́ ikɛ́ kɛlenɛ n kooi, pɔ́ mɛpehẽ mɛtɑɑni kɛsi rɛ ɑ́ɑ nɛ́ nyu.
34 Jesus respondeu-lhe: Digo-te, Pedro, não cantará hoje o galo, até que três vezes hajas negado que me conheces.
35 Yeesu uu pɛɛ pi mɑɑ rɛ: Kɑm nɔ́ n tũ, ɑ́ni kɛwóó nɛ kulɔ́ɔ nɛ ɑnɛ́ɛ́ri rimmúlú, linyinɛ yɛ nɔ́ ripɑ́rílɛɛ? Api rɛ: Líkɑ ɑ́i tɔ́ ripɑ́rí.
35 Depois ajuntou: Quando vos mandei sem bolsa, sem mochila e sem calçado, faltou-vos porventura alguma coisa? Eles responderam: Nada.
36 Uu pɛɛ pi mɑɑ rɛ: Amɑ́ úye un nkpéni kɛwóó m mɑ́, li pisɛ rɛ ukɛ́ kɛ rimúlú, úye un kɔ kulɔ́ɔ m mɑ́, li pisɛ rɛ ukɛ́ ku kpísi. Úye unsɑ́ kɔ titɔpitɛ́hɛ m mɑ́, li pisɛ rɛ ukɛ́ uilũ yɑ́ɑ́ uú nɛ risɛ lɔlu.
36 Mas agora, disse-lhes ele, aquele que tem uma bolsa, tome-a; aquele que tem uma mochila, tome-a igualmente; e aquele que não tiver uma espada, venda sua capa para comprar uma.
37 Likumúŋɛ́ rɛ rinɔ́ɔ tɛ̃ kɑi kɛnɛ́cɑ́ɑ́ rítɛlɛ́-i n wɔ́lɑɑlɛ̃ tɛ: Pi piwɑikópɛkɔɔ́ kɛcɔpɛ u yekei yɛ wɑlɛ. Lɛlɛɛ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ n wɔ́lɑɑmɛlɛ̃ yɛ tulɛ.
37 Pois vos digo: é necessário que se cumpra em mim ainda este oráculo: E foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}. Com efeito, aquilo que me diz respeito está próximo de se cumprir.
38 Pipirɛtiki ɑpi u mɑɑ rɛ: Upíimɑ, ɑtɔpitɛ́hɛ ɑtɛ́ yɛ nnyɛ́. Uu rinɔ́ɔ pi yɔ́su rɛ: Li wɑlɛ.
38 Eles replicaram: Senhor, eis aqui duas espadas. Basta, respondeu ele.
39 Yeesu uu yisi uu Olifiyee rikúú kɛcɑ́ɑ́ sĩ́ yɑrɛ kuu yɛ pɛɛ kei n sɔ́nɛ mɛcɔ. Upipirɛtiki ɑpi u tiki.
39 Conforme o seu costume, Jesus saiu dali e dirigiu-se para o monte das Oliveiras, seguido dos seus discípulos.
40 Kɑpi kɛlõ kɛ̃ n tuipɔ, uu pi mɑɑ rɛ: Ani yɛ kɛyómɛ yɑ́ɑ́si ɑ́ni kɑpɛ nɛ pipeikɛɛ kɛ́mɛɛ ń loó nnyɑ.
40 Ao chegar àquele lugar, disse-lhes: Orai para que não caiais em tentação.
41 Uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ nɛ kɛtɑɑ pi wɑi, tinɑ̃ tɛɛ pikɛcɔpɛ ń we yɛ tu yɑrɛ kunípɛ ripɑrɛ mɛfomɛ kumúŋɛ́, uú hɑ wulɑ uu kɛyómɛ yɑ́ɑ́si rɛ:
41 Depois se afastou deles à distância de um tiro de pedra e, ajoelhando-se, orava:
42 Sɑ́ɑ, in tɛ pɔ ŋmurɛi, ɑ tíyɛsɛ ntóósi kɛporipi nkɛ́ kɛkɛ́ nɛ kɛtɑɑ nɛ́ wɑ. Ḿpɑ́ nɛ lɛ̃, ɑ́i kɑpɛ mɛnɛ́lɑ mɛɛ yɛ́ wɑ, ɑmɑ́ likɛ́ mɛpɔ́kɔ́.
42 Pai, se é de teu agrado, afasta de mim este cálice! Não se faça, todavia, a minha vontade, mas sim a tua.
43 Uléécɑɑtumɛ uu pɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ kpɑ́fúmɛ rɛ ukɛ́ itisi u hɛ.
43 Apareceu-lhe então um anjo do céu para confortá-lo.
44 Mpɔ́ɔcɑɑi píimɑ nn Yeesu tini, uú nɛ piyómɛyɑ́hɑɑ kɛ́yu m mɑhɑnlɛ̃, urikɑhɑ ɑri pɔ́lɔ́ yɑrɛ mɛ́nyɛ, tin cɔlɔi.
44 Ele entrou em agonia e orava ainda com mais instância, e seu suor tornou-se como gotas de sangue a escorrer pela terra.
45 Kuu piyómɛyɑ́hɑɑ ḿ mɑsí, uu upipirɛtiki-mɛ̃ pɛlɛ uu pi lɛɛpɔ pin lɔni nɛ mpɔ́ɔcɑɑi.
45 Depois de ter rezado, levantou-se, foi ter com os discípulos e achou-os adormecidos de tristeza.
46 Uu pi mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɑni lɔni? Ani yisi ɑni kɛyómɛ yɑ́ɑ́si ɑ́i kɑpɛ wɑ rɛ nɔ pipeikɛɛ-i lóipɔ.
46 Disse-lhes: Por que dormis? Levantai-vos, orai, para não cairdes em tentação.
47 Un kei lɛ̃ símisi risoiwuí ɑri tuipɔ, upipirɛtiki kɛfi nɛ pitɛ́ pɛ̃ usɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Yutɑsi un pikɛyu we. Uú nɛ Yeesu kɔ uu u pirɑ.
47 Ele ainda falava, quando apareceu uma multidão de gente; e à testa deles vinha um dos Doze, que se chamava Judas. Achegou-se de Jesus para o beijar.
48 Amɑ́ Yeesu uu u mɑɑ rɛ: Pɔ́ Usoi Kɛpipi ripirɑ ɑɑ́ nɛ pilɑ́ɑrɔ ɑnipɛ-i kɛ wɑi, nɛ́ɛ yo?
48 Jesus perguntou-lhe: Judas, com um beijo trais o Filho do Homem!
49 Kɛ Yeesu pisencɔ ɑpi n yɛ̃́ lɛlɛɛ n wɑinɛ, ɑpi u pisɛ rɛ: Upíimɑ, tɔkɛ́ ɑtɛ́hɛ kpísii?
49 Os que estavam ao redor dele, vendo o que ia acontecer, perguntaram: Senhor, devemos atacá-los à espada?
50 Piusɛ uu Uléécɑɑ usinɑ ukɛikɔ́ kutu lukɛ-lukɛ seḿ.
50 E um deles feriu o servo do príncipe dos sacerdotes, decepando-lhe a orelha direita.
51 Amɑ́ Yeesu uu rɛ: Áni kɑpɛ lɛ̃ tikpɑ́, li wɑlɛ. Uu usoi uyɛ̃ kutu cɑ uu u pɔisɛ.
51 Mas Jesus interveio: Deixai, basta. E, tocando na orelha daquele homem, curou-o.
52 Yeesu uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ pimɛ́rɛ́ uwɛ́ɛ́sɛ nɛ kuyu piwɛ́ɛ́sɛ pɛɛ pitínɛ u n hɑ́pɔ mɑɑ rɛ: Li pisɛ rɛ nɔkɛ́ pitínɛ nɛ́ kɑm nɔn ɑtɛ́hɛ nɛ ɑpúnípi mulɛilɛ̃ yɑrɛ usoi kpɑ́ɑ́ree?
52 Voltando-se para os príncipes dos sacerdotes, para os oficiais do templo e para os anciãos que tinham vindo contra ele, disse-lhes: Saístes armados de espadas e cacetes, como se viésseis contra um ladrão.
53 Siyɑ́ɑ nnɛ́í kɛ tɔ́ nɛ nnɔ̃́ ɑri yɛ kɛsẽ́ Uléécɑɑ kɛyɔ-i n we, ɑ́ni kei ncée wɛ́ɛsi nɔkɛ́ nɛ nɛ́ tĩ́. Amɑ́ ituŋɛ nnyí yɛ nɔ́ nɛ kuŋmɑhɑ uyɔɔpi ikɔ́ lɛ.
53 Entretanto, eu estava todos os dias convosco no templo, e não estendestes as mãos contra mim; mas esta é a vossa hora e do poder das trevas.
54 Api Yeesu tini ɑpí nɛ Uléécɑɑ usinɑ kɛyɔ sĩ, Piyɛɛ un kɛtɑɑ-pɔ pi tikilɛ̃.
54 Prenderam-no então e conduziram-no à casa do príncipe dos sacerdotes. Pedro seguia-o de longe.
55 Api kɛ́yɔcɔpɛ nnɑ wénesi ɑpí tonɛ, Piyɛɛ uu pɛpɛɛ nnɑ n wéni kɛcɔpɛ tonɛ.
55 Acenderam um fogo no meio do pátio, e sentaram-se em redor. Pedro veio sentar-se com eles.
56 Unɔ́si kɛikɔ́ unyinɛ uu u yɛnu un nnɑ kɛkúrí tṹ, uu u nyɑ́nɛi tíḿḿ uu rɛ: Usoi nkó ricuruu yɛ pɛɛ Yeesu tikilɛnlɛ.
56 Uma criada percebeu-o sentado junto ao fogo, encarou-o de perto e disse: Também este homem estava com ele.
57 Piyɛɛ uu kɛ́su, uu unɔ́si uyɛ̃ mɑɑ rɛ: Ám u nyu, unɔ́si.
57 Mas ele negou-o: Mulher, não o conheço.
58 Kɑi rinkpɑ́sɛ, unyinɛ ucɔ uu u yɛnu uu rɛ: Pɔ pisoi pɛ̃ usɛ lɛ! Amɑ́ Piyɛɛ uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Ám pikɛcɔpɛ we.
58 Pouco depois, viu-o outro e disse-lhe: Também tu és um deles. Pedro respondeu: Não, eu não o sou.
59 Likɛ́ nɛ mɛsɛ pipépɛ rinkpɑ́, unyinɛ ucɔ uu kɔ ń-yupɑpɛ nɛ pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Asei kɛcɑ́ɑ́, usoi nkó yɛ pɛɛ u tikilɛnlɛ, likumúŋɛ́ rɛ u Kɑlilee ukɔ́ lɛ.
59 Passada quase uma hora, afirmava um outro: Certamente também este homem estava com ele, pois também é galileu.
60 Amɑ́ Piyɛɛ uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Ám nyu lɛ̃ kɑɑ ń lɑ pɔkɛ́ mɑlɛ. Kumúŋɛ́ kpɛ-i kuu nní n símisi, icɑ̃́ ii kooi.
60 Mas Pedro disse: Meu amigo, não sei o que queres dizer. E no mesmo instante, quando ainda falava, cantou o galo.
61 Upíimɑ uu pɛɛ́ ŋmɛɛlú uu Piyɛɛ weríí. Piyɛɛ uu léisɛ rɛ Upíimɑ yɛ u mɑɑ rɛ: Icɑ̃́ ikɛ́ kɛlenɛ n kooi, pɔ́ kɛsi mɛtɑɑni rɛ ɑ́ɑ nɛ́ nyu.
61 Voltando-se o Senhor, olhou para Pedro. Então Pedro se lembrou da palavra do Senhor: Hoje, antes que o galo cante, negar-me-ás três vezes.
62 Kei kɛ Piyɛɛ uu léepɔ uú nɛ mpɔ́ɔcɑɑi téni.
62 Saiu dali e chorou amargamente.
63 Pisoi pɛɛ pɛɛ Yeesu m mɛ̃́ ɑpi kɛcɑ́ɑ́ u nyɑ́nɛi ɑpi u kɑii.
63 Entretanto, os homens que guardavam Jesus escarneciam dele e davam-lhe bofetadas.
64 Api kɛ́yu u pi, ɑpi u mɑɑ rɛ: Wóo pɔ́ kɑ́ii, ɑ ŋmɔinu.
64 Cobriam-lhe o rosto e diziam: Adivinha quem te bateu!
65 Api kɔ ɑlɛ̃́ u kpɑ́ mɛyɑ̃́.
65 E injuriavam-no ainda de outros modos.
66 Kɑi n weesi, Pisuifi piwɛ́ɛ́sɛ nɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ isé picélɑɑ ɑpi cɑ́pinɛ. Api nɛ Yeesu pikɛtúhɑɑnɛ píimɑ-i sĩ́.
66 Ao amanhecer, reuniram-se os anciãos do povo, os príncipes dos sacerdotes e os escribas, e mandaram trazer Jesus ao seu conselho.
67 Api u pisɛ rɛ: Pɔ́ɔ uyɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu n wɛ́ɛ? A rɔ́ símisi. Uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Nɛn nɔ́ m mɑɑ rɛ lɛɛ ni, ɑ́ni ŋmurɛinɛ.
67 Perguntaram-lhe: Dize-nos se és o Cristo! Respondeu-lhes ele: Se eu vo-lo disser, não me acreditareis;
68 Nɛn kɔ nnyinɛ nɔ́ m pisɛ, ɑ́ni rinɔ́ɔ nɛ́ yɔ́sunɛ.
68 e se vos fizer qualquer pergunta, não me respondereis.
69 Amɑ́ kɑí nɛ nkpéni rimpɑ́, nɔ́ Usoi Kɛpipi yɛ̃ kɛn Uléécɑɑ, ńnɑŋɛ nnɛ́í ute kulukɛ-lukɛ-mɛ̃ kɛ́yukɔɔ́tonɛ-i tṹ.
69 Mas, doravante, o Filho do Homem estará sentado à direita do poder de Deus.
70 Pinnɛ́í ɑpi pɛɛ rɛ: Lɛ̃ nnyɑ, pɔ Uléécɑɑ Kɛpipi lɛɛ? Uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Lɛ̃ kɑni nní mɑ, nɛ Uléécɑɑ Kɛpipi lɛ.
70 Então perguntaram todos: Logo, tu és o Filho de Deus? Respondeu: Sim, eu sou.
71 Api pɛɛ rɛ: Píseérɑkɔɔ́ píye picɔ kɑri nkpéni wɛ́ɛ́si? Tirɔ́cúruu yɛ uɑnɔɔlempi konlɛ!
71 Eles então exclamaram: Temos nós ainda necessidade de testemunho? Nós mesmos o ouvimos da sua boca.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.