Lucas 22
Sola NT (SOY_SIM) vs ACF
1 Kɛ ɑnyɑ̃́ nyɛ-i kɑpi yɛ ɑkpɔ́nɔ́ nyɛɛ ɑ́ɑ pitɛ m mɑ́ n li ɑɑ n nyɑhɑimɛ,
1 Estava, pois, perto a festa dos pães ázimos, chamada a páscoa.
2 pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ isé picélɑɑ ɑpi ncée n wɛ́ɛ́si kɑpi yɛ́ nɛ Yeesu ń kpu, ɑmɑ́ pin pɛɛ kuyu pikɔ́ wuru.
2 E os principais dos sacerdotes, e os escribas, andavam procurando como o matariam; porque temiam o povo.
3 Setɑni uu Yutɑsi kɑpi yɛ n sée rɛ Isikɑriyɔɔti loni. U pɛɛ pipirɛtiki kɛfi nɛ pitɛ́ pɛ̃ usɛ lɛ.
3 Entrou, porém, Satanás em Judas, que tinha por sobrenome Iscariotes, o qual era do número dos doze.
4 Yutɑsi nɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ kuyómɛyɑ́hɑɑlee pimɛ́rɛ́ piwɛ́ɛ́sɛ ɑpi lɛ̃ kuu yɛ́ Yeesu n tĩ́ ukɛ́ piɑnipɛ-i n wɑ kɛcɑ́ɑ́ kómɛinɛ.
4 E foi, e falou com os principais dos sacerdotes, e com os capitães, de como lho entregaria;
5 Ai pi lɑrisi ńsɔnɛ ɑpi rinɔ́ɔ yekei rɛ pi yɛ́ siwóó u hɛ́ɛ́lɛ.
5 Os quais se alegraram, e convieram em lhe dar dinheiro.
6 Yutɑsi uu ŋmurɛi uu icée sɔnɛ n wɛ́ɛ́si ukɛ́ nɛ Yeesu pi rimúísɛ risoiwuí ɑ́ri kɑpɛ n nyu.
6 E ele concordou; e buscava oportunidade para lho entregar sem alvoroço.
7 Kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɑpi yɛ ɑkpɔ́nɔ́ nyɛɛ ɑ́ɑ pitɛ m mɑ́ n li, kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɑpi yɛ kɔ nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ isɑŋ n kṍ ɑkɛ tulu.
7 Chegou, porém, o dia dos ázimos, em que importava sacrificar a páscoa.
8 Yeesu uu pɛɛ Piyɛɛ nɛ Yohɑni tum uu rɛ: Ani hɑ nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ rɔ́ wɑ tɔkɛ́ li.
8 E mandou a Pedro e a João, dizendo: Ide, preparai-nos a páscoa, para que a comamos.
9 Api u pisɛ rɛ: Yei kɑɑ́ lɑ tɔkɛ́ hɑ liilukɛ wɑ?
9 E eles lhe perguntaram: Onde queres que a preparemos?
10 Uu rinɔ́ɔ pi yɔ́su rɛ: Ani kutu ricɔ: Nɔn hɑ píyei kuyu n lompɔnɛ, utisi unyinɛ yɛɛ kɛcɔ́rípi nɛ míni n topori yɛ́ nɛ nɔ́ risɑ́nɛ. Ani u ritiki hɑ́i nɛ kɛ́yɔ kɛ-i kuú hɑ n loninɛ.
10 E ele lhes disse: Eis que, quando entrardes na cidade, encontrareis um homem, levando um cântaro de água; segui-o até à casa em que ele entrar.
11 Ani úyɔte mɑɑ rɛ: Urɔ́sɑ́ɑ yɛ pɔ́ pisɛ rɛ yei yɛ kulee kpɛ-i kɛ u nɛ upipirɛtiki ɑpi nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ n lenɛ?
11 E direis ao pai de família da casa: O Mestre te diz: Onde está o aposento em que hei de comer a páscoa com os meus discípulos?
12 U yɛ́ kɛ́yɔ kɛcɑ́ɑ́ kulee mɑɑ kunyinɛ kɑpi n nyɔ́ɔnsɛ nɔ́ nyísɛ. Kei kɑni yɛ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ wɑ.
12 Então ele vos mostrará um grande cenáculo mobilado; aí fazei preparativos.
13 Api símpɔ ɑpi ḿpɑ́ yo lɛɛpɔ yɑrɛ kɛ Yeesu uú pɛɛ pi ḿ mɑ, ɑpi nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ wɑi.
13 E, indo eles, acharam como lhes havia sido dito; e prepararam a páscoa.
14 Kɛ ituŋɛ ii n tu, Yeesu nɛ upitumɛ ɑpí tonɛ rɛ pikɛ́ li.
14 E, chegada a hora, pôs-se à mesa, e com ele os doze apóstolos.
15 Uu pi mɑɑ rɛ: Li pɛɛ mɛyɑ́nsei ripɔ́ɔ nɛ́ wɑ rɛ tɔkɛ́ kɛsẽ́ nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ nnyí li kɛ́ kɛlenɛ íwɛ li!
15 E disse-lhes: Desejei muito comer convosco esta páscoa, antes que padeça;
16 Asei kɑm nɔ́ símisi rɛ ɑ́m pilukɛ i kpɑ́nɛ hɑ́i nɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ Uléécɑɑ uu yɛ́ uiyɔɔpi kɛ́mɛɛ rɔ́ i n wɑ ɑri pɛɛ iɑsei nnɛ́í kóm.
16 Porque vos digo que não a comerei mais até que ela se cumpra no reino de Deus.
17 Uu pɛɛ kɛpóripi nɛ pítɑ kpísi uu Uléécɑɑ pɔɔnɛsɛ uu rɛ ɑni yɔsí ɑni hɔɔnɛ.
17 E, tomando o cálice, e havendo dado graças, disse: Tomai-o, e reparti-o entre vós;
18 Asei kɑm nɔ́ símisi rɛ ɑ́m píkɑi ɑléépipi pitɑ mpí pinírɛ́ kpɑ́nɛ hɑ́i nɛ kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɑm yɛ́ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ pi ń ntí.
18 Porque vos digo que já não beberei do fruto da vide, até que venha o reino de Deus.
19 Uu kukpɔ́nɔ́ kpísi, kuu Uléécɑɑ m pɔɔnɛsɛ mɛmɑ́ɑ́, uu ku kpɔkɔ́ri uu pi ku pɑ uu rɛ: Inɛ́piŋɛ yɛ nnyí kɑm nɔ̃́ nnyɑ m pɑ́lɛ̃. Ani yɛ lɛ̃ wɑ ɑní nɛ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ léisɛ.
19 E, tomando o pão, e havendo dado graças, partiu-o, e deu-lho, dizendo: Isto é o meu corpo, que por vós é dado; fazei isto em memória de mim.
20 Ilukɛ mɛlukɛ-mɑɑ́, uu kɔ kɛ́tɑporipi pi pɑ uu rɛ: Mɛnɛ́nyɛ yɛ mmɛ́, mɛ́nyɛ mɛɛ nɔ̃́ nnyɑ n kɔɔnu Uléécɑɑ uú nɛ nɔ́ séi rɛ nɔ́ nɛ uyɛ̃ ɑni kómɛinɛ.
20 Semelhantemente, tomou o cálice, depois da ceia, dizendo: Este cálice é o novo testamento no meu sangue, que é derramado por vós.
21 Amɑ́ ɑni ripɑí, uyɛɛ nɛ́ n yɑ́inɛ yɛ nté welɛ, tɔ́ nɛ uyɛ̃ tɔn kɛsẽ́ le.
21 Mas eis que a mão do que me trai está comigo à mesa.
22 Mɛsei yɛ mɛ rɛ Usoi Kɛpipi yɛ tɔ́sulɛ yɑrɛ kɑi kɛkɛcɑ́ɑ́ n wɔ́lɑɑmɛlɛ̃. Amɑ́ usoi nkó yɛɛ yɛ́ Usoi Kɛpipi n yɑ́ɑ́, íwɛ kɛ liute uu topori.
22 E, na verdade, o Filho do homem vai segundo o que está determinado; mas ai daquele homem por quem é traído!
23 Api pɛɛ pimɛcɔpɛcirɛ pipísɛinɛ koru rɛ pikɛcɔpɛ úye yɛɛ yɛ́ mɛwɑi mɛ̃ wɑ.
23 E começaram a perguntar entre si qual deles seria o que havia de fazer isto.
24 Pipirɛtiki ɑpi íkɛŋɛnɛ kɑ́pɑ́ɑ́ rɛ pikɛ́ yɛ̃́ tɛ pikɛcɔpɛ úye yɛɛ yɛ́ uwɛ́ɛ́sɛ.
24 E houve também entre eles contenda, sobre qual deles parecia ser o maior.
25 Yeesu uu pi mɑɑ rɛ: Sitẽ piyɔɔpi yɛ sikɛcɑ́ɑ́ túnlɛ, pɛpɛɛ sikɛcɑ́ɑ́ iyɔ́ɔpi n le yɛ̀ɛ̀ tíyɛlɛ ɑpi pi n sélei rɛ “lisɔnɛ piwɑi.”
25 E ele lhes disse: Os reis dos gentios dominam sobre eles, e os que têm autoridade sobre eles são chamados benfeitores.
26 Amɑ́ ɑ́i kɑpɛ lɛ̃ nɔ́kɛnɛ́mɛɛ́ n we. Nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ úyukɔɔ́ kɑi pisɛ rɛ ukɛ́ usíńsɑ́. Li pisɛ rɛ úyukɔɔ́ ukɛ́ n we yɑrɛ ukɛikɔ́.
26 Mas não sereis vós assim; antes o maior entre vós seja como o menor; e quem governa como quem serve.
27 Ukɛikɔ́ yɛɛ ilukɛ n wɑi nɛ uyɛ̃ kuu ilukɛ n wɑi kɛcɔpɛ úye yɛɛ úyukɔɔ́? Ái uyɛ̃ kuu i n wɑii? Too, nɛ̃́ nɛ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ we yɑrɛ ukɛikɔ́ uyɛɛ ilukɛ n wɑi.
27 Pois qual é maior: quem está à mesa, ou quem serve? Porventura não é quem está à mesa? Eu, porém, entre vós sou como aquele que serve.
28 Nɔ nɛ́ ritikilɛ nɛ ɑsei, nɔn kɑhɑri tɔ́ nɛ nnɔ̃́ tɔn nɛ ituŋɛ iyɛ-i kɑi nɛ́ ḿ peikɛɛ kɛ́mɛɛ we.
28 E vós sois os que tendes permanecido comigo nas minhas tentações.
29 Lɛ̃ nnyɑ kɑm Uléécɑɑ iyɔɔpi nɔ́ pɑnɛ yɑrɛ kɛ Unɛ́sɑ́ɑ uu nɛ́ i ḿ pɑ mɛcɔ.
29 E eu vos destino o reino, como meu Pai mo destinou,
30 Tɔ́ nɛ nnɔ̃́ yɛ́ inɛ́yɔ́ɔpi-i kɛsẽ́ tonɛ ɑri le ɑri kɔ níru, ɑni sinɛ́yɔ́ɔpitonɛ-i tonɛ ɑni Isirɑyɛɛli ɑmɑrɛ kɛfi nɛ ɑtɛ́ nyɛ̃ túhɑɑnɛ.
30 Para que comais e bebais à minha mesa no meu reino, e vos assenteis sobre tronos, julgando as doze tribos de Israel.
31 Simɔɔ, Simɔɔ, ɑ kutu ricɔ, Setɑni yɛ ncée we rɛ ukɛ́ pɔ́ pɑ́ŋɑi yɑrɛ kɑpi yɛ ɑsírɛ́ m pɑ́ŋɑi ɑpi ɑcɔ́lɛ́ lésɛ.
31 Disse também o Senhor: Simão, Simão, eis que Satanás vos pediu para vos cirandar como trigo;
32 Amɑ́ nɛ nɛ Uléécɑɑ pɔ́ tẽ́ tɛ ɑ́i kɑpɛ wɑ rɛ mpɔ́fɑtɛnɛ yɛ nɛ pɔ́ kpu. Amɑ́ pɔn píyei kɛnɛ́mɛɛ m pɛɛmɛ, ɑ pipɔ́mɑ́rɛcɔ itisi rikpɑ́sɛ.
32 Mas eu roguei por ti, para que a tua fé não desfaleça; e tu, quando te converteres, confirma teus irmãos.
33 Piyɛɛ uu u mɑɑ rɛ: Upíimɑ, nɛ ŋmurɛi rɛ ḿpɑ́ in kukpɑniilee yɛ ku kɛ́ pɔ́ ritiki, nɛ́ɛ ḿpɑ́ nkpɔ yɛ mu tɔkɛ́ kɛsẽ́ kpu.
33 E ele lhe disse: Senhor, estou pronto a ir contigo até à prisão e à morte.
34 Yeesu uu rɛ: Piyɛɛ, nɛ pɔ́ mɑɑ rɛ icɑ̃́ ikɛ́ kɛlenɛ n kooi, pɔ́ mɛpehẽ mɛtɑɑni kɛsi rɛ ɑ́ɑ nɛ́ nyu.
34 Mas ele disse: Digo-te, Pedro, que não cantará hoje o galo antes que três vezes negues que me conheces.
35 Yeesu uu pɛɛ pi mɑɑ rɛ: Kɑm nɔ́ n tũ, ɑ́ni kɛwóó nɛ kulɔ́ɔ nɛ ɑnɛ́ɛ́ri rimmúlú, linyinɛ yɛ nɔ́ ripɑ́rílɛɛ? Api rɛ: Líkɑ ɑ́i tɔ́ ripɑ́rí.
35 E disse-lhes: Quando vos mandei sem bolsa, alforje, ou alparcas, faltou-vos porventura alguma coisa? Eles responderam: Nada.
36 Uu pɛɛ pi mɑɑ rɛ: Amɑ́ úye un nkpéni kɛwóó m mɑ́, li pisɛ rɛ ukɛ́ kɛ rimúlú, úye un kɔ kulɔ́ɔ m mɑ́, li pisɛ rɛ ukɛ́ ku kpísi. Úye unsɑ́ kɔ titɔpitɛ́hɛ m mɑ́, li pisɛ rɛ ukɛ́ uilũ yɑ́ɑ́ uú nɛ risɛ lɔlu.
36 Disse-lhes pois: Mas agora, aquele que tiver bolsa, tome-a, como também o alforje; e, o que não tem espada, venda a sua capa e compre-a;
37 Likumúŋɛ́ rɛ rinɔ́ɔ tɛ̃ kɑi kɛnɛ́cɑ́ɑ́ rítɛlɛ́-i n wɔ́lɑɑlɛ̃ tɛ: Pi piwɑikópɛkɔɔ́ kɛcɔpɛ u yekei yɛ wɑlɛ. Lɛlɛɛ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ n wɔ́lɑɑmɛlɛ̃ yɛ tulɛ.
37 Porquanto vos digo que importa que em mim se cumpra aquilo que está escrito: E com os malfeitores foi contado. Porque o que está escrito de mim terá cumprimento.
38 Pipirɛtiki ɑpi u mɑɑ rɛ: Upíimɑ, ɑtɔpitɛ́hɛ ɑtɛ́ yɛ nnyɛ́. Uu rinɔ́ɔ pi yɔ́su rɛ: Li wɑlɛ.
38 E eles disseram: Senhor, eis aqui duas espadas. E ele lhes disse: Basta.
39 Yeesu uu yisi uu Olifiyee rikúú kɛcɑ́ɑ́ sĩ́ yɑrɛ kuu yɛ pɛɛ kei n sɔ́nɛ mɛcɔ. Upipirɛtiki ɑpi u tiki.
39 E, saindo, foi, como costumava, para o Monte das Oliveiras; e também os seus discípulos o seguiram.
40 Kɑpi kɛlõ kɛ̃ n tuipɔ, uu pi mɑɑ rɛ: Ani yɛ kɛyómɛ yɑ́ɑ́si ɑ́ni kɑpɛ nɛ pipeikɛɛ kɛ́mɛɛ ń loó nnyɑ.
40 E quando chegou àquele lugar, disse-lhes: Orai, para que não entreis em tentação.
41 Uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ nɛ kɛtɑɑ pi wɑi, tinɑ̃ tɛɛ pikɛcɔpɛ ń we yɛ tu yɑrɛ kunípɛ ripɑrɛ mɛfomɛ kumúŋɛ́, uú hɑ wulɑ uu kɛyómɛ yɑ́ɑ́si rɛ:
41 E apartou-se deles cerca de um tiro de pedra; e, pondo-se de joelhos, orava,
42 Sɑ́ɑ, in tɛ pɔ ŋmurɛi, ɑ tíyɛsɛ ntóósi kɛporipi nkɛ́ kɛkɛ́ nɛ kɛtɑɑ nɛ́ wɑ. Ḿpɑ́ nɛ lɛ̃, ɑ́i kɑpɛ mɛnɛ́lɑ mɛɛ yɛ́ wɑ, ɑmɑ́ likɛ́ mɛpɔ́kɔ́.
42 Dizendo: Pai, se queres, passa de mim este cálice; todavia não se faça a minha vontade, mas a tua.
43 Uléécɑɑtumɛ uu pɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ kpɑ́fúmɛ rɛ ukɛ́ itisi u hɛ.
43 E apareceu-lhe um anjo do céu, que o fortalecia.
44 Mpɔ́ɔcɑɑi píimɑ nn Yeesu tini, uú nɛ piyómɛyɑ́hɑɑ kɛ́yu m mɑhɑnlɛ̃, urikɑhɑ ɑri pɔ́lɔ́ yɑrɛ mɛ́nyɛ, tin cɔlɔi.
44 E, posto em agonia, orava mais intensamente. E o seu suor tornou-se como grandes gotas de sangue, que corriam até ao chão.
45 Kuu piyómɛyɑ́hɑɑ ḿ mɑsí, uu upipirɛtiki-mɛ̃ pɛlɛ uu pi lɛɛpɔ pin lɔni nɛ mpɔ́ɔcɑɑi.
45 E, levantando-se da oração, veio para os seus discípulos, e achou-os dormindo de tristeza.
46 Uu pi mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɑni lɔni? Ani yisi ɑni kɛyómɛ yɑ́ɑ́si ɑ́i kɑpɛ wɑ rɛ nɔ pipeikɛɛ-i lóipɔ.
46 E disse-lhes: Por que estais dormindo? Levantai-vos, e orai, para que não entreis em tentação.
47 Un kei lɛ̃ símisi risoiwuí ɑri tuipɔ, upipirɛtiki kɛfi nɛ pitɛ́ pɛ̃ usɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Yutɑsi un pikɛyu we. Uú nɛ Yeesu kɔ uu u pirɑ.
47 E, estando ele ainda a falar, surgiu uma multidão; e um dos doze, que se chamava Judas, ia adiante dela, e chegou-se a Jesus para o beijar.
48 Amɑ́ Yeesu uu u mɑɑ rɛ: Pɔ́ Usoi Kɛpipi ripirɑ ɑɑ́ nɛ pilɑ́ɑrɔ ɑnipɛ-i kɛ wɑi, nɛ́ɛ yo?
48 E Jesus lhe disse: Judas, com um beijo trais o Filho do homem?
49 Kɛ Yeesu pisencɔ ɑpi n yɛ̃́ lɛlɛɛ n wɑinɛ, ɑpi u pisɛ rɛ: Upíimɑ, tɔkɛ́ ɑtɛ́hɛ kpísii?
49 E, vendo os que estavam com ele o que ia suceder, disseram-lhe: Senhor, feriremos à espada?
50 Piusɛ uu Uléécɑɑ usinɑ ukɛikɔ́ kutu lukɛ-lukɛ seḿ.
50 E um deles feriu o servo do sumo sacerdote, e cortou-lhe a orelha direita.
51 Amɑ́ Yeesu uu rɛ: Áni kɑpɛ lɛ̃ tikpɑ́, li wɑlɛ. Uu usoi uyɛ̃ kutu cɑ uu u pɔisɛ.
51 E, respondendo Jesus, disse: Deixai-os; basta. E, tocando-lhe a orelha, o curou.
52 Yeesu uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ pimɛ́rɛ́ uwɛ́ɛ́sɛ nɛ kuyu piwɛ́ɛ́sɛ pɛɛ pitínɛ u n hɑ́pɔ mɑɑ rɛ: Li pisɛ rɛ nɔkɛ́ pitínɛ nɛ́ kɑm nɔn ɑtɛ́hɛ nɛ ɑpúnípi mulɛilɛ̃ yɑrɛ usoi kpɑ́ɑ́ree?
52 E disse Jesus aos principais dos sacerdotes, e capitães do templo, e anciãos, que tinham ido contra ele: Saístes, como a um salteador, com espadas e varapaus?
53 Siyɑ́ɑ nnɛ́í kɛ tɔ́ nɛ nnɔ̃́ ɑri yɛ kɛsẽ́ Uléécɑɑ kɛyɔ-i n we, ɑ́ni kei ncée wɛ́ɛsi nɔkɛ́ nɛ nɛ́ tĩ́. Amɑ́ ituŋɛ nnyí yɛ nɔ́ nɛ kuŋmɑhɑ uyɔɔpi ikɔ́ lɛ.
53 Tenho estado todos os dias convosco no templo, e não estendestes as mãos contra mim, mas esta é a vossa hora e o poder das trevas.
54 Api Yeesu tini ɑpí nɛ Uléécɑɑ usinɑ kɛyɔ sĩ, Piyɛɛ un kɛtɑɑ-pɔ pi tikilɛ̃.
54 Então, prendendo-o, o levaram, e o puseram em casa do sumo sacerdote. E Pedro seguia-o de longe.
55 Api kɛ́yɔcɔpɛ nnɑ wénesi ɑpí tonɛ, Piyɛɛ uu pɛpɛɛ nnɑ n wéni kɛcɔpɛ tonɛ.
55 E, havendo-se acendido fogo no meio do pátio, estando todos sentados, assentou-se Pedro entre eles.
56 Unɔ́si kɛikɔ́ unyinɛ uu u yɛnu un nnɑ kɛkúrí tṹ, uu u nyɑ́nɛi tíḿḿ uu rɛ: Usoi nkó ricuruu yɛ pɛɛ Yeesu tikilɛnlɛ.
56 E como certa criada, vendo-o estar assentado ao fogo, pusesse os olhos nele, disse: Este também estava com ele.
57 Piyɛɛ uu kɛ́su, uu unɔ́si uyɛ̃ mɑɑ rɛ: Ám u nyu, unɔ́si.
57 Porém, ele negou-o, dizendo: Mulher, não o conheço.
58 Kɑi rinkpɑ́sɛ, unyinɛ ucɔ uu u yɛnu uu rɛ: Pɔ pisoi pɛ̃ usɛ lɛ! Amɑ́ Piyɛɛ uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Ám pikɛcɔpɛ we.
58 E, um pouco depois, vendo-o outro, disse: Tu és também deles. Mas Pedro disse: Homem, não sou.
59 Likɛ́ nɛ mɛsɛ pipépɛ rinkpɑ́, unyinɛ ucɔ uu kɔ ń-yupɑpɛ nɛ pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Asei kɛcɑ́ɑ́, usoi nkó yɛ pɛɛ u tikilɛnlɛ, likumúŋɛ́ rɛ u Kɑlilee ukɔ́ lɛ.
59 E, passada quase uma hora, um outro afirmava, dizendo: Também este verdadeiramente estava com ele, pois também é galileu.
60 Amɑ́ Piyɛɛ uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Ám nyu lɛ̃ kɑɑ ń lɑ pɔkɛ́ mɑlɛ. Kumúŋɛ́ kpɛ-i kuu nní n símisi, icɑ̃́ ii kooi.
60 E Pedro disse: Homem, não sei o que dizes. E logo, estando ele ainda a falar, cantou o galo.
61 Upíimɑ uu pɛɛ́ ŋmɛɛlú uu Piyɛɛ weríí. Piyɛɛ uu léisɛ rɛ Upíimɑ yɛ u mɑɑ rɛ: Icɑ̃́ ikɛ́ kɛlenɛ n kooi, pɔ́ kɛsi mɛtɑɑni rɛ ɑ́ɑ nɛ́ nyu.
61 E, virando-se o Senhor, olhou para Pedro, e Pedro lembrou-se da palavra do Senhor, como lhe havia dito: Antes que o galo cante hoje, me negarás três vezes.
62 Kei kɛ Piyɛɛ uu léepɔ uú nɛ mpɔ́ɔcɑɑi téni.
62 E, saindo Pedro para fora, chorou amargamente.
63 Pisoi pɛɛ pɛɛ Yeesu m mɛ̃́ ɑpi kɛcɑ́ɑ́ u nyɑ́nɛi ɑpi u kɑii.
63 E os homens que detinham Jesus zombavam dele, ferindo-o.
64 Api kɛ́yu u pi, ɑpi u mɑɑ rɛ: Wóo pɔ́ kɑ́ii, ɑ ŋmɔinu.
64 E, vendando-lhe os olhos, feriam-no no rosto, e perguntavam-lhe, dizendo: Profetiza, quem é que te feriu?
65 Api kɔ ɑlɛ̃́ u kpɑ́ mɛyɑ̃́.
65 E outras muitas coisas diziam contra ele, blasfemando.
66 Kɑi n weesi, Pisuifi piwɛ́ɛ́sɛ nɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ isé picélɑɑ ɑpi cɑ́pinɛ. Api nɛ Yeesu pikɛtúhɑɑnɛ píimɑ-i sĩ́.
66 E logo que foi dia ajuntaram-se os anciãos do povo, e os principais dos sacerdotes e os escribas, e o conduziram ao seu concílio, e lhe perguntaram:
67 Api u pisɛ rɛ: Pɔ́ɔ uyɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu n wɛ́ɛ? A rɔ́ símisi. Uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Nɛn nɔ́ m mɑɑ rɛ lɛɛ ni, ɑ́ni ŋmurɛinɛ.
67 És tu o Cristo? Dize-no-lo. Ele replicou: Se vo-lo disser, não o crereis;
68 Nɛn kɔ nnyinɛ nɔ́ m pisɛ, ɑ́ni rinɔ́ɔ nɛ́ yɔ́sunɛ.
68 E também, se vos perguntar, não me respondereis, nem me soltareis.
69 Amɑ́ kɑí nɛ nkpéni rimpɑ́, nɔ́ Usoi Kɛpipi yɛ̃ kɛn Uléécɑɑ, ńnɑŋɛ nnɛ́í ute kulukɛ-lukɛ-mɛ̃ kɛ́yukɔɔ́tonɛ-i tṹ.
69 Desde agora o Filho do homem se assentará à direita do poder de Deus.
70 Pinnɛ́í ɑpi pɛɛ rɛ: Lɛ̃ nnyɑ, pɔ Uléécɑɑ Kɛpipi lɛɛ? Uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Lɛ̃ kɑni nní mɑ, nɛ Uléécɑɑ Kɛpipi lɛ.
70 E disseram todos: Logo, és tu o Filho de Deus? E ele lhes disse: Vós dizeis que eu sou.
71 Api pɛɛ rɛ: Píseérɑkɔɔ́ píye picɔ kɑri nkpéni wɛ́ɛ́si? Tirɔ́cúruu yɛ uɑnɔɔlempi konlɛ!
71 Então disseram: De que mais testemunho necessitamos? pois nós mesmos o ouvimos da sua boca.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.