Lucas 18
Sola NT (SOY_SIM) vs ARC
1 Yeesu uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ kɛnyɑ́rũ nkɛ́ pi wɑi ukɛ́ nɛ pi céési rɛ pikɛ́ yɛ ḿpɑ́ píyei Uléécɑɑ yɑ́ɑ́si, ɑ́i kɑpɛ yɛ píkɑi sikɑ̃́ pi wɑ.
1 E contou-lhes também uma parábola sobre o dever de orar sempre e nunca desfalecer,
2 Uu rɛ: Kuyu kunyinɛ-i kɛ utúhɑɑnɛ unyinɛ uú pɛɛ we. Úu Uléécɑɑ wuru úu kɔ úkɑ pɑkɑrɛlɛ̃.
2 dizendo: Havia numa cidade
3 Ukúmɑnnɔsi unyinɛ un kɔ kuyu kpɛ-i we. Uu mɛsɛ́rɛ u n lɛɛkɛɛpɔ rɛ ukɛ́ u nɛ uucɛ́cɔ kɛtɑhɑi rikénɛ. Ḿpɑ́ píyei kuu yɛ u lɛɛpɔ uu u mɑɑ rɛ: A tɔ́ nɛ unɛ́cɛ́cɔ kɛtɑhɑi rikénɛ.
3 Havia também naquela mesma cidade
4 Ai nɑ́ŋɑi hɑ́i, ɑmɑ́ utúhɑɑnɛ úu nɛ kutu u cɔlɛ̃, uu pɛɛ kɛyɑ́ɑ umɛcirɛ mɑɑ rɛ mɛsei yɛ mɛ rɛ ɑ́m Uléécɑɑ wuru ɑ́m kɔ úkɑ pɑkɑrɛlɛ̃.
4 E, por algum tempo, não quis; mas, depois, disse consigo: Ainda que não temo a Deus, nem respeito os homens,
5 Amɑ́ kɛ ukúmɑnnɔsi uu nní picɔ́ŋ nɛ́ n tɔ́ŋsɛ nnyɑ, li pisɛ rɛ kɛ́ lɛ̃ ɑlɑri u pɑ, insɑ́ lɛ̃, u yɛ́ pisɔ́nɑɑmɛ n nɔŋ́lɛnlɛ uú hɑ nɛ kunɔnkũ nɛ́ finsɛ.
5 todavia, como esta viúva me molesta, hei de fazer-lhe justiça, para que enfim não volte e me importune muito.
6 Upíimɑ uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ kpɑ́ rɛ: Ani lɛ̃ kɛ utúhɑɑnɛ kópɛ uyɛ̃ uu ḿ mɑ kutu ricɔ!
6 E disse o Senhor: Ouvi o que diz o injusto juiz.
7 Uléécɑɑ yɛɛ úu yɛ́ pɛɛ upikɔ́ ɑlɑri pɑ pin nɛ u n téni kɛtúŋɛ́ nɛ kɛsinɛɛ? U yɛ́ nɑ́ŋɑisɛ ukɛ́ nɛ pi n lɛ̃́ɛ?
7 E Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que clamam a ele de dia e de noite, ainda que tardio para com eles?
8 Nɛ nɔ́ mɑɑ rɛ u yɛ́ mɛkɛɛkɛɛ ɑlɑri pi pɑ. Amɑ́ Usoi Kɛpipi kɛn píyei m pɛɛmɛ, kɛ yɛ́ pɛɛ kɛtẽ kɛcɑ́ɑ́ pisoi lɛɛmɛ pɛɛ nfɑtɛnɛ m mɑ́ɑ?
8 Digo-vos que, depressa, lhes fará justiça. Quando, porém, vier o Filho do Homem, porventura, achará fé na terra?
9 Yeesu uu kɛnyɑ́rũ pɛpɛɛ nní pimɛcirɛ n wɑisɛlɛ̃ yɑrɛ pisoi sɔnɛ pin picɔ kósɛlɛ̃ mɑɑ rɛ:
9 E disse também esta parábola a uns que confiavam em si mesmos, crendo que eram justos, e desprezavam os outros:
10 Pisoi pitɛ́ pinyinɛ pɛɛ Uléécɑɑ kɛyɔ-i lompɔ rɛ pikɛ́ kɛyómɛ yɑ́ɑ́si, usɛ yɛ Ufɑrisi lɛ, ucɔ ulɑmpooyɔɔ́.
10 Dois homens subiram ao templo, a orar; um, fariseu, e o outro, publicano.
11 Ufɑrisi uu nyɛrɛ uu ukɛfɑ-i rɛ: Uléécɑɑ, nɛ pɔ́ yɑ́ɑsi kɑ́m nɛ pisoi tɔrɔɔ mɛnyínɛ ń we nnyɑ, pɛɛ piyɑɑ nɛ piwɑikópɛkɔɔ́ nɛ piwɑ́sɑ́nkɑí lɛ. Nɛ pɔ́ yɑ́ɑsi kɑ́m nɛ ń we yɑrɛ ulɑmpooyɔɔ́ nkó.
11 O fariseu, estando em pé, orava consigo desta maneira: Ó Deus, graças te dou, porque não sou como os demais homens, roubadores, injustos e adúlteros; nem ainda como este publicano.
12 Siyɑ́ɑ sisɛɛi kɛ́mɛɛ, sitɛ́ kɑm yɛ ɑnɔ́ɔ pɑɑsi, lɛ̃ nnɛ́í kɑm yɛ n yɛ̃́ kɑm yɛ hɔɔnɛ ɑwɛ́lɛ́ kɛfi ɑm kusɛ pɔ́ pɑ.
12 Jejuo duas vezes na semana
13 Ulɑmpooyɔɔ́ uyɛ̃ pɔ́ɔ kɛtɑɑ-pɔ nyɛrɛ, úu nkpɑ́ni kɛyómɛ-mɛ̃ inípɛɛ pisíkɑ peenu, ɑmɑ́ kɛwuu kuu ripirɑ uu rɛ: A nɛ̃́ ukópɛkɔɔ́ íwɛ tẽ́.
13 O publicano, porém, estando em pé, de longe, nem ainda queria levantar os olhos ao céu, mas batia no peito, dizendo: Ó Deus, tem misericórdia de mim, pecador!
14 Yeesu uu kpɑ́ rɛ: Nɛ nɔ́ mɑɑ rɛ usoi nkó ukɛ́ kɛlenɛ n kúi, Uléécɑɑ yɛ uɑkópɛ u sɑ́rɛilɛ, ɑmɑ́ ɑ́i lɛ̃ Ufɑrisi wɑ. Likumúŋɛ́ rɛ úye un umɛcirɛ rintɑɑ́sɛ, li yɛ u ricɛpisɛlɛ, úye un umɛcirɛ rincɛpisɛ, li yɛ u ritɑɑ́sɛlɛ.
14 Digo-vos que este desceu justificado para sua casa, e não aquele; porque qualquer que a si mesmo se exalta será humilhado, e qualquer que a si mesmo se humilha será exaltado.
15 Pisoi ɑpí nɛ siwɑ̃́ fɛnfɛ̃í ricuruu Yeesu hɑpɔ rɛ ukɛ́ si ricɑ. Pipirɛtiki ɑpi pi yɛnu, ɑpí nɛ pi cɛ́si.
15 E traziam-lhe também crianças, para que ele as tocasse; e os discípulos, vendo isso, repreendiam-nos.
16 Amɑ́ Yeesu uu tíyɛsɛ ɑpí nɛ siwɑ̃́ u hɑpɔ, uu rɛ: Ani riyɑ́ siwɑ̃́ sikɛ́ kɛnɛ́mɛɛ kɑm, ɑ́ni kɑpɛ si tɑ́pisi. Likumúŋɛ́ rɛ mpí pɛɛ simɛcɔ ń we pɛɛ yɛ́ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ lõ.
16 Mas Jesus, chamando-as para si, disse: Deixai vir a mim os pequeninos e não os impeçais, porque dos tais é o Reino de Deus.
17 Asei kɑm nɔ́ símisi, úye unsɑ́ Uléécɑɑ iyɔɔpi n ŋmurɛi yɑrɛ kɛ kɛwɑ̃́ ɑkɛ yɛ n ŋmurɛi, úu ikɛmɛɛ loninɛ.
17 Em verdade vos digo que qualquer que não receber o Reino de Deus como uma criança não entrará nele.
18 Pisuifi uwɛ́ɛ́sɛ unyinɛ uu Yeesu pisɛ rɛ: Sɑ́ɑ sɔnɛ, íye kɑm wɑinɛ kɛ́ nɛ nfɑ́ɑ tɛnɛcirɛ́ yɛ̃́?
18 E perguntou-lhe um certo príncipe, dizendo: Bom Mestre, que hei de fazer para herdar a vida eterna?
19 Yeesu uu u mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɑɑ nɛ́ sée rɛ Usɔnɛ? Úkɑ úu usɔnɛ insɑ́ Uléécɑɑ mɛcirɛ.
19 Jesus lhe disse: Por que me chamas bom? Ninguém há bom, senão um,
20 Ḿpɑ́ likɛ́ íye wɑ, pɔ Uléécɑɑ isé nyulɛ rɛ: Kɑpɛ iwɑ́sɑ́ wɑ, kɑpɛ usoi kpu, kɑpɛ yɑ́ɑi, kɑpɛ nnɔ́ɔmɛ itɑnsei nyɛrɛ, ɑ upɔ́sɑ́ɑ nɛ upɔ́ni ríyu wɑisɛ?
20 Sabes os mandamentos: Não adulterarás, não matarás, não furtarás, não dirás falso testemunho, honra a teu pai e a tua mãe.
21 Utisi uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Hɑ́i inɛ́wɑ̃́-mɛ kɑm lɛ̃ múílɛ̃.
21 E disse ele: Todas essas coisas tenho observado desde a minha mocidade.
22 Kɛ Yeesu uu lɛ̃ pikómɛ ḿ mɑsí, uu u mɑɑ rɛ: Likɛi lisɛ lɛɛ pɔ́ pɑ́rílɛ̃. A lɛ̃ nnɛ́í kɑɑ m mɑ́ yɑ́ɑ́, ɑɑ siwóó sɛ̃ píwɛkɔɔ́ hɔ́ɔnɛ, pɔ́ pɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ mɛmɑ́ yɛ̃́. Pɔn lɛ̃ piwɑi m mɑsí, ɑɑ pɛɛ́ weri ɑɑ nɛ́ tíki.
22 E, quando Jesus ouviu isso, disse-lhe: Ainda te falta uma coisa: vende tudo quanto tens, reparte-
23 Amɑ́ kɛ utisi uu ɑnɔ́ɔ nyɛ̃ n kṍ, uripɔɔ ɑri mɛyɑ́nsei cɑɑi, ɑ́i líkɑ nnyɑ, u pɛɛ umɑ́mɑ́ píimɑ lɛ.
23 Mas, ouvindo ele isso, ficou muito triste, porque era muito rico.
24 Kɛ Yeesu uu n yɛ̃́ tɛ uripɔɔ yɛ cɑɑi, uu rɛ: A tíyɛ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ pilonɛ yɛ nɛ pimɑ́mɑ́ pɑ́ɑ́pú kpɑ!
24 E, vendo Jesus que ele ficara muito triste, disse: Quão dificilmente entrarão no Reino de Deus os que têm riquezas!
25 Kuyooyoo kun n lɑ kukɛ́ kɛhímpi kupolɛ-i lompɔ, li yɛ́ kutɔsi m purú nɛ kɛ umɑ́mɑ́ uu yɛ́ ń lɑ ukɛ́ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ n lompɔ.
25 Porque é mais fácil entrar um camelo pelo fundo de uma agulha do que entrar um rico no Reino de Deus.
26 Pɛpɛɛ pɛɛ kutu u n cɔ́lɛ̃ ɑpi rɛ: In lɛɛ ni, wóo yɛ pɛɛ píyulɑlɛ yɛ̃?
26 E os que ouviram isso disseram: Logo, quem pode salvar-se?
27 Yeesu uu rinɔ́ɔ pi yɔ́su rɛ: Lɛlɛɛ ɑ́i sisoipipi kɛ́mɛɛ kuwɑi ń we yɛ Uléécɑɑ kɛ́mɛɛ kuwɑi welɛ.
27 Mas ele respondeu: As
28 Piyɛɛ uu pɛɛ rɛ: Lɛɛ nní, lɛ̃ kɑrí pɛɛ m mɑ́ kɑri tíyɛ ɑri pɔ́ tíki.
28 E disse Pedro: Eis que nós deixamos tudo e te seguimos.
29 Yeesu uu pi mɑɑ rɛ: Asei kɑm nɔ́ símisi. Úye un Uléécɑɑ iyɔɔpi nnyɑ ukɛyɔ, nɛ́ɛ uunɔsi nɛ upiwɑ̃ nɛ upimɑɑ nɛ upimɑrɛcɔ, nɛ usiwɑ̃ tin-yɑ́,
29 E ele lhes disse: Na verdade vos digo que ninguém há, que tenha deixado casa, ou pais, ou irmãos, ou mulher, ou filhos pelo Reino de Deus
30 liute yɛ́ nɛni mɛwee mmɛ́-i lɛ̃ mɛpehẽ kulúi yɛ̃ uu kɔ ɑŋmɛ̃ nyɛɛ n wemɛ kɛ́mɛɛ nfɑ́ɑ tɛnɛcirɛ́ yɛ́nu.
30 e não haja de receber muito mais neste mundo e, na idade vindoura, a vida eterna.
31 Yeesu uu upipirɛtiki kɛfi nɛ pitɛ́ séi uu pi mɑɑ rɛ: Tɔ Yerusɑlɛm sinlɛ. Kei kɛ lɛ̃ nnɛ́í kɛ ɑntepuyɛ ɑpi Usoi Kɛpipi kɛcɑ́ɑ́ ń wɔ́i ɑí hɑ wɑinɛ.
31 E, tomando consigo os doze, disse-lhes: Eis que subimos a Jerusalém, e se cumprirá no Filho do Homem tudo o que pelos profetas foi escrito.
32 Pi yɛ́ pɛpɛɛ ɑ́pi Uléécɑɑ n wuru ɑnipɛ-i kɛ wɑ ɑpi kɛcɑ́ɑ́ kɛ nyɑ́nɛi, ɑpi kɛ lɑ́misi, ɑpi kɛkɛcɑ́ɑ́ mɛtɑ tukɛ
32 Pois há de ser entregue aos gentios e escarnecido, injuriado e cuspido;
33 ɑpi nsɛ́í kɛ fɑpii ɑpi pɛɛ kɛ kopu, ɑmɑ́ kɛyɑ́ɑ tɑ́ɑ́nũ tuŋɛ́ ɑkɛ nkpɔ kɛ́mɛɛ yisi.
33 e, havendo-
34 Amɑ́ Yeesu pipirɛtiki ɑ́pi nsímɛ́ mmɛ̃ ɑsei kõ. Li ɑnɔ́ɔ nyɛ̃ ɑsei pi pesilɛ ɑ́pi nkpɑ́ni céri lɛ̃ nsímɛ́ kɛ Yeesu uu n símisi.
34 E eles nada disso entendiam, e esta palavra lhes era encoberta, não percebendo o que se lhes dizia.
35 Kɛ Yeesu uu Yeriko n nyɑhɑipɔ, unyíyɛ unyinɛ un ticéetimɛ tũ un wélei.
35 E aconteceu que, chegando ele perto de Jericó, estava um cego assentado junto do caminho, mendigando.
36 Uu kóm tisoiwuí tin sɔ́nɛpɔ, uu pisɛ rɛ yoo ni?
36 E, ouvindo passar a multidão, perguntou que era aquilo.
37 Api u símisi rɛ Nɑsɑrɛti ukɔ́ Yeesu yɛɛ kei tɔ́su.
37 E disseram-lhe que Jesus, o Nazareno, passava.
38 Uu pɛɛ pupɛi rɛ: Tɑfiti Kɛpipi Yeesu, ɑ inɛ́wɛ ripɑí!
38 Então, clamou, dizendo: Jesus, Filho de Davi, tem misericórdia de mim!
39 Pɛpɛɛ pɛɛ kɛkpéẽ n sɔ́nɛ ɑpí nɛ u cɛ́si rɛ ukɛ́ risɛ́ɛ́, ɑmɑ́ uu mɛyɑ̃́ cɑ́sɛ rɛ: Tɑfiti Kɛpipi, ɑ inɛ́wɛ ripɑí!
39 E os que iam passando repreendiam-no para que se calasse; mas ele clamava ainda mais: Filho de Davi, tem misericórdia de mim!
40 Yeesu uu nyɛrɛ, uu rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ nɛ u u kɑm. Kɛ unyíyɛ uu ukɛkúrí ń hɑ́pɔ, Yeesu uu u pisɛ rɛ:
40 Então, Jesus, parando, mandou que lho trouxessem; e, chegando ele, perguntou-lhe,
41 Yo kɑɑ́ lɑ kɛ́ pɔ́ wɑ? Uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Sɑ́ɑ, nɛ lɑ rɛ inɛ́nípɛɛ ikɛ́ yɛ yɛ̃.
41 dizendo: Que queres que te faça? E ele disse: Senhor, que eu veja.
42 Yeesu uu u mɑɑ rɛ: Ipɔ́nípɛɛ ikɛ́ wúkulɛ! Mpɔ́fɑtɛnɛ yɛ pɔ́ yóriyɛlɛ.
42 E Jesus lhe disse: Vê; a tua fé te salvou.
43 Mɛsɛ nɛ mɛsɛ, inípɛɛ ii wúkulɛ, uu Yeesu tiki un Uléécɑɑ mɛyɔɔpi yom. Tisoiwuí nnɛ́í ɑri lɛ̃ yɛnu, pɛ̃ ticuruu ɑpi kɔ Uléécɑɑ mɛyɔɔpi piyómɛ kɑ́pɑ́ɑ́.
43 E logo viu e seguia-o, glorificando a Deus. E todo o povo, vendo isso, dava louvores a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.