Lucas 14
Sola NT (SOY_SIM) vs NTLH
1 Kɛwéntɛyɑɑ kɛtúŋɛ́ kɛnyinɛ, Yeesu uu Pifɑrisi uwɛ́ɛ́sɛ unyinɛ kɛyɔ sĩ tɛ ukɛ́ ilukɛ li. Pɛpɛɛ kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kei ń we ɑpi ńsɔnɛ u m pɑílɛ̃.
1 Num sábado, Jesus entrou na casa de certo líder fariseu para tomar uma refeição. E as pessoas que estavam ali olhavam para Jesus com muita atenção.
2 Utisi unyinɛ yɛɛ mɛpílɛ́ itoi m pɔ́ɔ́lú un ukɛyu-i nyɛnu.
2 Um homem, com as pernas e os braços inchados, chegou perto dele.
3 Yeesu uu nsímɛ́ kpísi uu isé pinyuwɛ nɛ Pifɑrisi pisɛ rɛ: Irɔ́sé yɛ ncée hɛ nɛ́ɛ íi hɛ rɛ pikɛ́ usoi kɛwéntɛyɑɑ kɛtúŋɛ́ pɔisɛ?
3 E Jesus perguntou aos mestres da Lei e aos fariseus:
4 Amɑ́ ɑ́pi ŋmurɛi pikɛ́ rinɔ́ɔ yɔsí. Yeesu uu pɛɛ utóikɔ́ kpísi uu u pɔisɛ uu u yɑ́pɔ.
4 Mas eles não responderam nada. Então Jesus pegou o homem, curou-o e o mandou embora.
5 Uu pɛɛ pi mɑɑ rɛ: In tɛ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ unyinɛ kɛwɑ̃ nɛ́ɛ uinɑɑ yɛɛ kɛlúkɑnkɑ-i lóipɔ, liute úu yɛ́ mɛsɛ nɛ mɛsɛ kɛ pɔɔnɛmɛ ḿpɑ́ lin kɛwéntɛyɑɑ kɛtúŋɛ́ɛ?
5 Aí disse:
6 Api rinɔ́ɔ piyɔ́ɔ́ u pɔɔnɛ.
6 E eles não puderam responder.
7 Yeesu uu yɛ́nu lɛ̃ kɛ pisɑ́nɛ kɑpi n sée ɑpi sitónɛ n wɛ́ɛkɛɛ. Uu pɛɛ pinnɛ́í kɛnyɑ́rũ nkɛ́ mɑɑ rɛ:
7 Certa vez Jesus estava reparando como os convidados escolhiam os melhores lugares à mesa. Então fez esta comparação:
8 Usoi un pisɔ́ɔnnɛ pilukɛ pɔ́ n sée, kɑpɛ hɑ kɛtónɛ kɛcirɛ kɛ́mɛɛ tónɛ. In n lɑ, pi yɛ́ úyukɔɔ́ unyinɛ yɛɛ pɔ́ n fe n sée.
8 — Quando alguém convidá-lo para uma festa de casamento, não sente no melhor lugar. Porque pode ser que alguém mais importante tenha sido convidado.
9 Ai wɑi rɛ uyɛɛ nní nɔ́kɛnɛ́tɛ́ n sée uú weri uu rɛ: A kɛtónɛ kɛ̃ nɛ uyɛ̃ tiyɑ́. Isɛi kɑɑ yɛ́ hɑ pɛɛ́ nɛ kɛtónɛ tɔrɔɔ-i tonɛ.
9 Então quem convidou você e o outro poderá dizer a você: “Dê esse lugar para este aqui.” Aí você ficará envergonhado e terá de sentar-se no último lugar.
10 Amɑ́ li nyɑmlɛ rɛ usoi un kusɑ́nɛ pɔ́ n sée, ɑ hɑ kɛtónɛ tɔrɔɔ-i tonɛ, likɛ́ wɑ rɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ uyɛɛ nní pɔ́ n sée uu ń kɑ, ukɛ́ pɔ́ mɑɑ rɛ: Unɛ́sɑ́nɛ, ɑ kɛ́yu-mɛ̃ kɑm kɛtónɛ kɛcirɛ kɛ́mɛɛ. Lin lɛ̃ n wɑ, pɔ́ pɛɛ pipɔ́sɑ́nɛcɔ kɛyu-i ríyu yɛ̃.
10 Pelo contrário, quando você for convidado, sente-se no último lugar. Assim quem o convidou vai dizer a você: “Meu amigo, venha sentar-se aqui num lugar melhor.” E isso será uma grande honra para você diante de todos os convidados.
11 Lɛ̃ nnyɑ úye un umɛcirɛ rintɑɑ́sɛ, li yɛ u ricɛpisɛlɛ. Úye un umɛcirɛ rincɛpisɛ, li yɛ u ritɑɑ́sɛlɛ.
11 Porque quem se engrandece será humilhado, mas quem se humilha será engrandecido.
12 Yeesu uu pɛɛ uyɛɛ kusɑ́nɛ u n sée mɑɑ rɛ: Pɔn pisoi pilukɛ n séinɛ, kɑpɛ yɛ pipɔ́sɑ́nɛ nɛ kupɔ́mɑ́rɛ pikɔ́ nɛ pipɔ́pɛ́rɛcɔ pɛɛ m mɑ́ sée. Pɛ̃ nɛ́ fe ɑpi kɔ pɔ̃́ kusɑ́nɛ séi. Lin lɛ̃ n wɑ, pi lɛ̃ kɑɑ pi ḿ pɑ pɔ́ pɛsɛlɛ.
12 Depois Jesus disse ao homem que o havia convidado:
13 Amɑ́ pɔn ɑnyɑ̃́ ilukɛ n wɑi, ɑ yɛ píwɛkɔɔ́ nɛ pinɑ́rɛi nɛ síkɑnkɑ́lɑ́kɑ́ nɛ pinyíyɛ sélei.
13 Mas, quando você der uma festa, convide os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos
14 Pɔ́ pɛɛ mpɔ́ɔnɑrɛ yɛ̃, likumúŋɛ́ rɛ pɛ̃ ɑ́pi fenɛ pikɛ́ pɔ́ li pɛsɛ. Uléécɑɑ yɛɛ yɛ́ pɔ́ li pɛsɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ umɛlɑ n wɑpisi ɑpi nkpɔ kɛ́mɛɛ n yisinɛ.
14 e você será abençoado. Pois eles não poderão pagar o que você fez, mas Deus lhe pagará no dia em que as pessoas que fazem o bem ressuscitarem.
15 Anɔ́ɔ nyɛ̃ mɛkomɛ-mɑɑ́, pɛ̃ nɛ pɛ̃ pɛɛ pɛɛ kɛsẽ́ ilukɛ n le usɛ uu Yeesu mɑɑ rɛ: Uyɛɛ yɛ́ hɑ Uléécɑɑ iyɔɔpi-i ilukɛ n li yɛ únɑrɛkomɛ lɛ.
15 Um dos que estavam à mesa ouviu isso e disse para Jesus: — Felizes os que irão sentar-se à mesa no
16 Yeesu uu pɛɛ kɛnyɑ́rũ nkɛ́ u wɑi rɛ: Utisi unyinɛ yɛɛ kɛyɑ́ɑ ilukɛ kɛcirɛ sɔ́ɔnkɛɛ uu pisoi kulúi séi.
16 Então Jesus lhe disse:
17 Kɑi pilukɛ kumúŋɛ́ n tu, uu uukɛikɔ́ tum tɛ ukɛ́ hɑ pɛ̃ kuu n sélei mɑɑ rɛ: Ani kɑm, ḿpɑ́ yo yɛ nkpéni pipele mɑsilɛ.
17 Quando chegou a hora, mandou o seu empregado dizer aos convidados: “Venham, que tudo já está pronto!”
18 Amɑ́ pinnɛ́í mmɛ̃, ḿpɑ́ úye uu uncɔ́ŋ pinyísɛ koru. Ufoí uu ukɛikɔ́ mɑɑ rɛ: Nɛ kɛcɑrɛ lɔlɛ, li kɔ pɛɛ pisɛ rɛ kɛ́ hɑ kɛ yɛ̃. Lɛ̃ nnyɑ, ɑ u mɑɑ rɛ úu kɑpɛ wɔ́ɔsi.
18 — Mas eles, um por um, começaram a dar desculpas. O primeiro disse ao empregado: “Comprei um sítio e tenho de dar uma olhada nele. Peço que me desculpe.”
19 Ucɔ uu u mɑɑ rɛ: Nɛ inɑ́ɑ lɑmɛ-lɑmɛ kɛfi lɔlɛ, nɛ lɑ kɛ́ nɛ pikɛi i peenu. Lɛ̃ nnyɑ, ɑ u mɑɑ rɛ úu kɑpɛ wɔ́ɔsi.
19 — Outro disse: “Comprei cinco juntas de bois e preciso ver se trabalham bem. Peço que me desculpe.”
20 Ucɔ uu kɔ u mɑɑ rɛ: Nfɑ́ɑni kɑm unɔ́si kpísi, lɛ̃ nnyɑ kɑ́m fenɛ kɛ́ hɑ.
20 — E outro disse: “Acabei de casar e por isso não posso ir.”
21 Ukɛikɔ́ uu uuyɔsɑɑ kɛ́mɛɛ pɛlɛ uú hɑ ɑnɔ́ɔ nyɛ̃ u símisi. Ai úyɔsɑɑ kuwɔ́i wɑi uu uukɛikɔ́ mɑɑ rɛ: A mɛkɛɛ ɑyɑ́ɑ-i nɛ icée kɛ́mɛɛ hɑ, ɑɑ píwɛkɔɔ́ nɛ pinɑ́rɛi nɛ pinyíyɛ nɛ síkɑnkɑ́lɑ́kɑ́ séleiri.
21 — O empregado voltou e contou tudo ao patrão. Ele ficou com muita raiva e disse: “Vá depressa pelas ruas e pelos becos da cidade e traga os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.”
22 Kɑi rinkpɑ́sɛ, ukɛikɔ́ uu pɛɛri uu úyɔsɑɑ mɑɑ rɛ: Nɛ lɛ̃ kɑɑ m pisɛ piwɑi mɑsilɛ, ɑmɑ́ sitónɛ yɛ kɔ pɔɔnɛlɛ.
22 — Mais tarde o empregado disse: “Patrão, já fiz o que o senhor mandou, mas ainda está sobrando lugar.”
23 Úyɔsɑɑ uu pɛɛ ukɛikɔ́ mɑɑ rɛ: A sicɑrɛyupi siceepi ritiki ɑɑ pɛ̃ kɑɑ ncée-i n yɛ́ntinɛ nɛ kɛ́yu mɑhɑni pikɛ́ kɑm, kɛnɛ́yɔ kɛkɛ́ nɛ n yi nnyɑ.
23 — Aí o patrão respondeu: “Então vá pelas estradas e pelos caminhos e obrigue os que você encontrar ali a virem, a fim de que a minha casa fique cheia.
24 Nɛ nɔ́ símisilɛ rɛ pɛ̃ nnɛ́í kɑḿ pɛɛ nní n sélei, úkɑ úu inɛ́lukɛ lenɛ.
24 Pois eu afirmo a vocês que nenhum dos que foram convidados provará o meu jantar!”
25 Asoiwuí píimɑ ɑn Yeesu tikilɛ̃ pin nsẽ́ pɛ́nɛlɛ̃, Yeesu uu pɑnsɛpɔ uu pi mɑɑ rɛ:
25 Certa vez uma grande multidão estava acompanhando Jesus. Ele virou-se para eles e disse:
26 Úye un kɛnɛ́mɛɛ n kɑ, li pisɛ rɛ ukɛ́ nɛ́ n lɑ ɑi tɔ́su uusɑɑ nɛ uuni nɛ uunɔsi nɛ usiwɑ̃ nɛ upiwɑ̃ nɛ upimɑɑ nɛ upiyɛi nɛ uricuruu isoi. Insɑ́ lɛ̃ úu fenɛ ukɛ́ unɛ́pirɛtiki.
26 — Quem quiser me acompanhar não pode ser meu seguidor se não me amar mais do que ama o seu pai, a sua mãe, a sua esposa, os seus filhos, os seus irmãos, as suas irmãs e até a si mesmo.
27 Nkó yɛɛ úu n ŋmurɛi ukɛ́ mɛnɛ́cɔ ukunɑpɛ́ɛ́kɔɔ́ cɔ̃ ukɛ́ nɛ nɛ́ ritiki, úu nɛ sɑ́ rɛ ukɛ́ unɛ́pirɛtiki.
27 Não pode ser meu seguidor quem não estiver pronto para morrer como eu vou morrer e me acompanhar.
28 In tɛ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ unyinɛ yɛ lɑ ukɛ́ kulee cɑ́cɑ́ mɔ̃́, liute yɛ̀ɛ̀ tonɛlɛ uu músu, uu yɛ́nu rɛ ɑlɛ́ kɛ pikɛi pɛ̃ ɑpi wɑ, ɑi tíyɛsɛ uu céru, in tɛ usiwóó yɛ piyɛ un yɛ́ fe uu pikɛi pɛ̃ kɛtɔ tulu.
28 Se um de vocês quer construir uma torre , primeiro senta e calcula quanto vai custar, para ver se o dinheiro dá.
29 Insɑ́ lɛ̃, un tikúi n yekei kúu pɛɛ kulee cɑ́cɑ́ pimɔ́mɛ tɛnɛsɛ, pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ yɛ́ lɛ̃ n yɛ̃́ yɛ́ u sɛ́nnyi.
29 Se não fizer isso, ele consegue colocar os alicerces, mas não pode terminar a construção. Aí todos os que virem o que aconteceu vão caçoar dele, dizendo:
30 Pi yɛ́ mɑɑ rɛ: Usoi nkó yɛ pimɔ́mɛ korɑɑnɛ ɑmɑ́ úu fe ukɛ́ tɛnɛsɛ.
30 “Este homem começou a construir, mas não pôde terminar!”
31 Lɛ̃ cirɛ yɛ ni, uyɔ́ɔpi úye un n lɑ ukɛ́ hɑ nɛ ucɔ tɔ, u yɛ tonɛlɛ uu músu kɛlenɛ, in tɛ u yɛ́ nɛ upisoi ɑ́kotokú kɛfi (10.000) fe uú hɑ nɛ uulɑɑrɔ yɛɛ pisoi ɑ́kotokú ɑfɛɛrɛ́ (20.000) m mɑ́ tɔpu.
31 — Se um rei que tem dez mil soldados vai partir para combater outro que vem contra ele com vinte mil, ele senta primeiro e vê se está bastante forte para enfrentar o outro.
32 Unsɑ́ n fenɛ, u yɛ uuyɔɔpicɔ-i pitumɛ tunlɛ úu kɑhɑnɛ u n nyɑhɑimɛ, uu u pisɛ rɛ pikɛ́ kómɛinɛ pikɛ́ ɑtɔpi riyɑ́.
32 Se não fizer isso, acabará precisando mandar mensageiros ao outro rei, enquanto este ainda estiver longe, para combinar condições de paz. Jesus terminou, dizendo:
33 Yeesu uu pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Kɑi nní lɛ̃, nɔ́ úkɑ úu fenɛ ukɛ́ unɛ́pirɛtiki, liute unsɑ́ lɛ̃ kuu m mɑ́ nnɛ́í n ŋmɛriyɛ.
33 — Assim nenhum de vocês pode ser meu discípulo se não deixar tudo o que tem.
34 Nnyɑ́si yɛ likɛi kɛcirɛ lɛ. Amɑ́ mmɛlõ mɛn n kpu, yo kɑpi yɛ nɛ n lɑrukusɛ?
34 — O sal é uma coisa útil; mas, se perde o gosto, deixa de ser sal.
35 Ńn pɛɛ kɛtẽ nɛ́ɛ mɛfɛ́nɛ kɛ́mɛɛ linyinɛ yoriyɛnɛ. Pi yɛ kɛtɑhɑi n fómpɔlɛ. Úye un ukómɛ, uu kóm.
35 É jogado fora, pois não serve mais nem para a terra nem para o monte de esterco. Se vocês têm ouvidos para ouvirem, então ouçam.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.