Lucas 10

Sola NT (SOY_SIM) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́, Upíimɑ uu pisoi kuwóó nɛ ɑfɛɛrɛ́ wɛ́ɛ uu pitɛ́ pitɛ́ pi tum ɑyu nɛ silõ nnɛ́í kɛ́mɛɛ kɑi m pisɛ rɛ uricuruu ukɛ́ kɔ sɔ́nɛ.
1 Depois disso, o Senhor escolheu outros setenta e os enviou de dois em dois, para que fossem adiante dele a cada cidade e lugar onde ele haveria de passar.
2 Uu pi mɑɑ rɛ: Ilukɛ kɑpi ń kpɑsinɛ yɛ piyɛlɛ, ɑmɑ́ pikɛikɔ́ pɛɛ yɛ́ i n kpɑsi ɑ́pi piyɛ. Ani nɛ ucɑrɛte tẽ́ ukɛ́ pɛpɛɛ yɛ́ i n kpɑsi rikpɑ́.
2 E lhes disse:
3 Ani ncée kpísi! Nɛ nɔ́ tumlɛ rɛ ɑni isɑ́ŋ yɛɛ ɑ́kpɛ kɛcɔpɛ ń we mɛcɔ n sɔ́nɛ.
3 Vão! Eis que eu os envio como cordeiros para o meio de lobos.
4 Áni kɑpɛ siwóó nɛ́ɛ kulɔ́ɔ nɛ́ɛ ɑnɛ́ɛ́ri rimúlú, ɑ́ni kɑpɛ ncée-i nyɛrɛ rɛ nɔkɛ́ unyinɛ yɑ́ɑ́si.
4 Não levem bolsa, nem sacola, nem sandálias; e não saúdem ninguém pelo caminho.
5 Nɔkɛ́ kɛlenɛ kɛ́yɔ kɛnyinɛ-i n lompɔ, ɑni yɛ mɑɑ rɛ: Nkíŋniŋɛ nkɛ́ kɛ́yɔ nkɛ́-i n we.
5 Ao entrarem numa casa, digam primeiro: “Paz seja nesta casa!”
6 In tɛ nkíŋniŋɛ ukɔ́ unyinɛ yɛ kɛ́yɔ kɛ-i we, nɔ́nnɛ́kíŋniŋɛ yɛ́ u ritiki. Insɑ́ lɛ̃, nɔ́kɛnɛ́mɛɛ kɛ nɔ́nnɛ́kíŋniŋɛ nn pɛlɛnɛ.
6 Se houver ali uma pessoa que ama a paz, sobre ela repousará a paz de vocês; se não houver, a paz voltará sobre vocês.
7 Ani kɛ́yɔ kɛ-i tonɛ, ɑni lɛ̃ kɑpi kei nɔ́ n hɛ le ɑni níru, likumúŋɛ́ rɛ ukɛikɔ́ yɛ uihɛ́ɛ́ mɑ́lɛ. Áni kɑpɛ síyɔ n tɔrii.
7 Fiquem na mesma casa, comendo e bebendo do que eles tiverem; porque o trabalhador é digno do seu salário. Não fiquem mudando de casa em casa.
8 Nɔn kuyu kúye-i n lompɔ pin kusɑ́nɛ nɔ́ n yɔ́su, pin yo nɔ́ m pɑ, ɑni li.
8 Quando entrarem numa cidade e ali forem bem-recebidos, comam do que lhes for oferecido.
9 Ani pitóikɔ́ m pɔisɛntɛ, ɑni kuyu pikɔ́ mɑɑ rɛ: Uléécɑɑ iyɔɔpi yɛ nɔ́ nyɑhɑimɛlɛ.
9 Curem os doentes que nela houver e digam ao povo dali: “O Reino de Deus se aproximou de vocês.”
10 Amɑ́ nɔn kuyu kúye-i n lompɔ pin piyɔ́ɔ́ nɔ́ n yɛ̀, ɑni icée-i léepɔ ɑní mɑɑ rɛ:
10 Porém, quando entrarem numa cidade e não forem bem-recebidos, saiam pelas ruas, dizendo:
11 Tɔ nɔ́kunɛ́yu nkoŋo mɛɛ ɑrɔ́nɑ riḿmɛɛlú nɔ́kɛnɛ́cɑ́ɑ́ ripéi. Ḿpɑ́ nɛ lɛ̃, ɑni ceri rɛ Uléécɑɑ iyɔɔpi yɛ nɛ nɔ́ rikɔlɛ.
11 “Até o pó desta cidade, que grudou nos nossos pés, sacudimos contra vocês! No entanto, saibam que está próximo o Reino de Deus.”
12 Asei kɑm nní nɔ́ símisi rɛ kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu n sɔ́nti ukɛ́ nɛ pisoi n túhɑɑnɛ, Sotɔm pikɔ́ kɛ Uléécɑɑ uu nnɑ n ŋmɑɑsi iwɛ yɛ́ nɛ kuyu kpɛ̃ ikɔ́ kutɔsi wɑ.
12 Eu digo a vocês que, naquele dia, haverá menos rigor para Sodoma do que para aquela cidade.
13 Nɔ̃́ Korɑsin pikɔ́, íwɛ kɑni topori. Nɔ̃́ Petisɑyitɑ pikɔ́, íwɛ kɑni topori! Likumúŋɛ́ rɛ mɛwɑisɑŋɑ kɑpi nɔ́kɛnɛ́mɛɛ n wɑpisi mɛn pɛɛ Tiiri nɛ Sitɔɔ kɛ́mɛɛ n wɑ, ɑi nní ń we pin piɑkópɛ kɛpirɛ ritɔ ɑpi ɑ́fɔrɔnti tɑni ɑpi pimɛcirɛ nfúrɔ̃ kɔikɛɛ likɛ́ nyísɛ rɛ pi consɛ.
13 — Ai de você, Corazim! Ai de você, Betsaida! Porque, se em Tiro e em Sidom se tivessem operado os milagres que foram feitos em vocês, há muito que elas teriam se arrependido, assentadas em pano de saco e cinza.
14 Lɛ̃ nnyɑ kɛ Tiiri nɛ Sitɔɔ pikɔ́ iwɛ ii yɛ́ hɑ kɛtúhɑɑnɛ kɛ́mɛɛ́ nɛ nɔ́inɛ́kɔ́ kutɔsi wɑ.
14 Mas, no Juízo, haverá menos rigor para Tiro e Sidom do que para vocês.
15 Ńté nɔ̃́ Kɑpɛrinɑwum pikɔ́, nɔ músu rɛ kɛléécɑɑ-mɛ̃ kɑní tɑɑ́lɛ̃? Ái nkpɑ́ni lɛ̃. Amɑ́ kukúlɑ̃yu-i kɛ Uléécɑɑ uu kɛtẽ-mɛ̃ nɔ́ lɑ́upɔlɛ.
15 — E você, Cafarnaum, pensa que será elevada até o céu? Será jogada no inferno!
16 Uu upipirɛtiki pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Úye un kutu nɔ́ n cɔlɛ̃, nɛ̃́ kuu kutu cɔlɛ̃, úye un nɔ́ n yulu nɛ̃́ kuu yúlu. Úye un kɔ nɛ̃́ n yulu, uyɛɛ nɛ́ n tummɛ kuu yúlu.
16 — Quem ouve vocês ouve a mim; e quem rejeita vocês é a mim que rejeita; quem, porém, me rejeita está rejeitando aquele que me enviou.
17 Pisoi kuwóó nɛ ɑfɛɛrɛ́ pɛ̃ kɑpi n tũ ɑpi pɛɛri nɛ mpɔ́ɔnɑrɛ, ɑpi rɛ: Sɑ́ɑ, ɑníri ricuruu yɛɛ rɔ́ pɑkɑrɛlɛ, tɔn tinɔ́ɔ ɑ n hɛ nɛ ripɔ́nyíri.
17 Então os setenta voltaram, cheios de alegria, dizendo: — Senhor, em seu nome os próprios demônios se submetem a nós!
18 Yeesu uu rinɔ́ɔ pi yɔ́su rɛ: Nɛ pɛɛ Setɑni yɛnlɛ un kɛyómɛcɑɑ-pɔ lóiri yɑrɛ kɛkónɛsɛípi.
18 Jesus lhes disse:
19 Ani kutu ricɔ! Nɛ́ɛ ńnɑŋɛ nɔ́ hɛ rɛ nɔkɛ́ iwɑ́ɑ nɛ inɑ̃ kɛcɑ́ɑ́ sɔ́nɛ ɑni ulɑ́ɑrɔ nnɑŋɛ nnɛ́í tɛ́kɛ́ɛ́ líkɑ ɑ́i yɛ́ kɔ nɔ́ wɑ.
19 Eis que eu dei a vocês autoridade para pisarem cobras e escorpiões e sobre todo o poder do inimigo, e nada, absolutamente, lhes causará dano.
20 Amɑ́ ɑ́i kɑpɛ nɔ́ n lɑ́ɑ́rú rɛ ɑníri yɛ nɔ́ wuru nnyɑ. Lɛlɛɛ yɛ́ nɔ́ n lɑ́ɑ́rú lɛɛ rɛ Uléécɑɑ yɛ nɔ́ɑnɛ́nyíri uritɛlɛ́ kɛ́mɛɛ wɔ́i.
20 No entanto, alegrem-se, não porque os espíritos se submetem a vocês, e sim porque o nome de cada um de vocês está registrado no céu.
21 Kumúŋɛ́ kpɛ-i, Nfɑ́ɑsɔnɛ nn Yeesu rikiŋ niŋukusɛ uú mɑɑ rɛ: Sɑ́ɑ, kɛtẽ nɛ kɛyómɛ Upiimɑ, nɛ pɔ́ pɑkɑrɛ rɛ pɔ tíyɛsɛ siwɑ̃́ síńsɑ́pi ɑsi nsímɛ́ mmɛ̃ kɑɑ pisɔhɔɔ nɛ pinyuwɛ ḿ pesí ɑsei kom. Pɔ́ɔ mpɔ́fɑnɑrɛ kɛ́mɛɛ lɑ rɛ likɛ́ lɛ̃ wɑ nnyɑ kɑi kɔ mɛsei lɛ̃ wɑ, Sɑ́ɑ.
21 Naquela hora, Jesus exultou no Espírito Santo e exclamou:
22 Unɛ́sɑ́ɑ yɛ ḿpɑ́ yo nnɛ́í nɛ́ pɑlɛ. Úkɑ ucɔ úu nɛ́ nyu Unɛ́sɑ́ɑ mɛmɑ́ɑ́. Úkɑ ucɔ úu kɔ Unɛ́sɑ́ɑ nyu insɑ́ nɛ̃́ Ukɛpipi nɛ pɛ̃ kɑm n tíyɛsɛ ɑpi u ceru.
22 — Tudo me foi entregue por meu Pai. Ninguém sabe quem é o Filho, a não ser o Pai; e também ninguém sabe quem é o Pai, a não ser o Filho e aquele a quem o Filho o quiser revelar.
23 Yeesu uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ upipirɛtiki-mɛ̃ pɑnsɛpɔ uu pi mɑɑ rɛ: Pɛpɛɛ lɛ̃ kɑni nní n nyɑ́ni n nyɑ́ni yɛ pínɑrɛkomɛ lɛ.
23 E, voltando-se para os seus discípulos, Jesus lhes disse em particular:
24 Asei kɛcɑ́ɑ́, ɑntepuyɛ nɛ piyɔ́ɔpi mɛyɑ̃ yɛ kɑ́ipilɛ pikɛ́ lɛ̃ kɑni n yɛ̃́ yɛ̃, ɑmɑ́ ɑ́pi li yɛ̃, ɑpi kɑ́ipi rɛ pikɛ́ lɛ̃ kɑni nní n kṍ kõ, ɑmɑ́ ɑ́pi li kõ.
24 Pois eu lhes digo que muitos profetas e reis quiseram ver o que vocês estão vendo, mas não viram; e quiseram ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
25 Isé ucélɑɑ unyinɛ uu rinɔ́ɔ mɑɑ un lɑ ukɛ́ Yeesu ripinɛ wɑ, uu u pisɛ rɛ: Sɑ́ɑ, íye kɑi pisɛ rɛ kɛ́ wɑ kɛ́ nɛ nfɑ́ɑ tɛnɛcirɛ́ n yɛ̃́?
25 E eis que certo homem, intérprete da Lei, se levantou com o objetivo de pôr Jesus à prova e lhe perguntou: — Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
26 Yeesu uu rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: Íye kɑi irɔ́sé kɛ́mɛɛ wɔ́lɑɑlɛ̃? Kɑɑ yɛ isé ritɛlɛ́ n kɛ́ɛ̃, íye kɑɑ yɛ mpíí i kõ.
26 Então Jesus lhe perguntou:
27 Usoi uyɛ̃ uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: A Upíimɑ Upɔ́léécɑɑ n lɑ nɛ kɛpɔ́fɑ nnɛ́í, nɛ ipɔ́soi nnɛ́í, nɛ mpɔ́nɑŋɛ nnɛ́í nɛ kɛpɔ́múŋɛ́ nnɛ́í, ɑɑ kɔ upɔ́cɔ n lɑ yɑrɛ kɑɑ ripɔ́cúruu ń lɑ.
27 A isto ele respondeu: — “Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, com todas as suas forças e todo o seu entendimento.” E: “Ame o seu próximo como você ama a si mesmo.”
28 Yeesu uu pɛɛ u mɑɑ rɛ: Pɔ ńsɔnɛ rinɔ́ɔ nɛ́ pɛsɛlɛ. A lɛ̃ titiki, pɔ́ nfɑ́ɑ yɛ̃.
28 Então Jesus lhe disse:
29 Amɑ́ isé ucélɑɑ uu ɑlɑri n wɛ́ɛ́si uu lɛ̃ nnyɑ Yeesu pisɛ rɛ: Wóo unɛ́soicɔ?
29 Mas ele, querendo justificar-se, perguntou a Jesus: — Quem é o meu próximo?
30 Yeesu uu rinɔ́ɔ u pɛsɛ rɛ: Utisi unyinɛ yɛɛ kɛyɑ́ɑ Yerusɑlɛm leeri un Yeriko-mɛ̃ cɛpilɛ̃, piyɑɑ ɑpi u tini ɑpi uilũ yɔ́su ɑpi u kpɑfui ɑpi itói u wɑi, ɑpi kɛteni-i u lɑlɛi hɛihɛi ɑpi tɔ́mpɔ.
30 Jesus prosseguiu, dizendo:
31 Aí nɛ sɑ́ uyɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ unyinɛ un ncée mmɛ̃ tikilɛ̃. Kuu utisi uyɛ̃ n yɛ̃́, uu kɛ́ŋɛ́ɛ́ uu fɑ́ɑu.
31 Por casualidade, um sacerdote estava descendo por aquele mesmo caminho e, vendo aquele homem, passou de largo.
32 Lefi ukɔ́ unyinɛ uu kɔ limɛcɔ kɛlõ kɛ-i tuipɔ, uu utisi uyɛ̃ yɛnu, uyɛ̃ uu kɔ kɛ́ŋɛ́ɛ́ uu fɑ́ɑu.
32 De igual modo, um levita descia por aquele lugar e, vendo-o, passou de largo.
33 Amɑ́ Sɑmɑrii ukɔ́ unyinɛ yɛɛ ncée mmɛ̃ n tíkimɛlɛ̃ uu utóikɔ́ uyɛ̃ kɛlõ tuipɔ. Kuu u n yɛ̃́, ɑi mɛyíkíyiki íwɛ u wɑi.
33 Certo samaritano, que seguia o seu caminho, passou perto do homem e, vendo-o, compadeceu-se dele.
34 Uú nyɔsɔ́pɔ uu mɛ́kpɔ nɛ fɛɛ̃́ uitoi kɛcɑ́ɑ́ kɔikɛɛ, uu i pɑhɑɑnkɛɛ. Uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ ukɛminɑɑ kɛcɑ́ɑ́ u tonsɛ uú nɛ picéetɔŋɛ́ kɛyɔ kɛnyinɛ-i u sĩ uú hɑ kei ukɛcɑ́ɑ́ pɑí.
34 E, aproximando-se, fez curativos nos ferimentos dele, aplicando-lhes óleo e vinho. Depois, colocou aquele homem sobre o seu próprio animal, levou-o para uma hospedaria e tratou dele.
35 Kɑi n weesi, uu mɛwóópipi mɛtɛ́ lesɛ uu uyɛɛ picéetɔŋɛ́ kɛyɔ kɛcɑ́ɑ́ ḿ pɑílɛ̃ pɑ uu u mɑɑ rɛ: A usoi nkó kɛcɑ́ɑ́ ripɑí, nɛn hɑ píyei nté m pɛɛmɛ, nɛ́ riwómɛ tɛɛ n tisɛ pɔ́ hɛ́ɛ́lɛ.
35 No dia seguinte, separou dois denários e os entregou ao hospedeiro, dizendo: “Cuide deste homem. E, se você gastar algo a mais, farei o reembolso quando eu voltar.”
36 Yeesu uu pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Pisoi pitɑɑni mpí kɛcɔpɛ úye yɛɛ uyɛ̃ kɛ piyɑɑ ɑpi nní itói n wɑ usoicɔ?
36 Então Jesus perguntou:
37 Isé ucélɑɑ uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Uyɛɛ kusoi u n wɑ yɛɛ uusoicɔ. Yeesu uu pɛɛ u mɑɑ rɛ: A n ŋme, ɑɑ yɛ limɛcɔ wɑi.
37 O intérprete da Lei respondeu: — O que usou de misericórdia para com ele. Então Jesus lhe disse:
38 Kɛ Yeesu nɛ upipirɛtiki ɑpi pinsẽ ń nɔŋ́lɛ̃, ɑpi kuyu kunyinɛ tulu, unɔ́si unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Mɑritɑ un kei we, uu ukɛyɔ-i kusɑ́nɛ pi yɔ́su. Mɑritɑ yɛ pɛɛ uwɑ̃́ unyinɛ mɑ́lɛ ɑpi yɛ u séi rɛ Mɑɑri. U pɛɛ kei welɛ. Uu Upíimɑ ɑnɑ mɛtene tonɛ un uicélɑɑ kutu cɔlɛ̃.
38 Quando eles seguiam viagem, Jesus entrou numa aldeia. E certa mulher, chamada Marta, hospedou-o na sua casa.
39 — ausente —
39 Marta tinha uma irmã, chamada Maria, que, assentada aos pés do Senhor, ouvia o seu ensino.
40 Mɑritɑ pɔ́ɔn nɛ pisɔ́ɔ̃ kɛ́yu mɑhɑni. Uu yisi uu rɛ: Upíimɑ, ɑ́i pɔ́ cɔ́ŋlɛ̃ kɛ unɛ́wɑ̃́ uú nɛ mɛnɛ́círɛ pihúúkɛi n nyɑ́nɛii? A u mɑɑ rɛ ukɛ́ nɛ́ lɛ̃́.
40 Marta agitava-se de um lado para outro, ocupada em muitos serviços. Então se aproximou de Jesus e disse: — O Senhor não se importa com o fato de minha irmã ter deixado que eu fique sozinha para servir? Diga-lhe que venha me ajudar.
41 Upíimɑ uu u mɑɑ rɛ: Mɑritɑ, Mɑritɑ, pɔ mɛpɔ́círɛ ḿpɑ́ yo kɛ́mɛɛ picɔ́ŋ tɔsilɛ nɛ pinɑ́kɑɑnkɛɛ.
41 Mas o Senhor respondeu:
42 Amɑ́ likɛi lisɛ kɑi usoi pisɛ. Likɛi kɛcirɛ kɛ Mɑɑri uu wɛ́ɛ, úkɑ úu yɛ́ fe ukɛ́ li u yɔsí.
42 mas apenas uma é necessária. Maria escolheu a boa parte, e esta não lhe será tirada.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.