Gálatas 2
Sola NT (SOY_SIM) vs NVI
1 Am pɛɛ iŋmɛ̃ kɛfi nɛ inɑ mɛmɑ́ɑ́ yisi, tɔ́ nɛ Pɑrinɑpɑsi ɑri Yerusɑlɛm kuyu pɛlɛ, ɑḿ nɛ Tiiti pɔ̃́ kɔ pɛ́nɛ.
1 Catorze anos depois, subi novamente a Jerusalém, dessa vez com Barnabé, levando também Tito comigo.
2 Uléécɑɑ yɛɛ nɛ́ nyísɛ rɛ kɛ́ kei hɑ nnyɑ kɑm lɛ̃ wɑ. Kɑm n tuipɔ, ɑm pisoi pɛɛ kei mɛyɑ̃́ íyukɔɔ́ n tṹ nɛ iyɑɑ leepɔ ɑm Nsímɛ́ Kɛcirɛ kɑm mpuri sɑnɛ pikɔ́ n símisi ɑsei pi lesɛ. Li we rɛ ɑ́m lɑ lɛ̃ kɑm n wɑi nɛ lɛ̃ kɑm piwɑi m mɑsí likɛ́ mɛ́woo wɑ.
2 Fui para lá por causa de uma revelação e expus diante deles o evangelho que prego entre os gentios, fazendo-o, porém, em particular aos que pareciam mais influentes, para não correr ou ter corrido em vão.
3 Tiiti yɛɛ kɛnɛ́kúrí ń we yɛ Ukirɛki lɛ úu pɛɛ kélɛ̃. Amɑ́ ɑ́pi nkpɑ́ni ricuruu u ricɔ́ŋ tɛ ukɛ́ riké.
3 Mas nem mesmo Tito, que estava comigo, foi obrigado a circuncidar-se, apesar de ser grego.
4 Ḿpɑ́ nɛ lɛ̃, pinyinɛ pɛɛ n kpɑ́rɑ́lɛ̃ tɛ pi Kirisi pikɔ́ lɛ yɛ pɛɛ kɛrɔ́cɔpɛ welɛ. Lipite pɛ̃ nɛ mɛkɛɛ-mɛ rɔ́ múŋɛsilɛ pikɛ́ yɛ̃́ tɛ íye kɑri Kirisi nɛ ritiki tɔn nɛ tirɔ́pɔ́ɔ we. Pi nɑ́ɑ́silɛ pikɛ́ isé ilɑsi kɛ́mɛɛ rɔ́ pɛsɛpɔ.
4 Essa questão foi levantada porque alguns falsos irmãos infiltraram-se em nosso meio para espionar a liberdade que temos em Cristo Jesus e nos reduzir à escravidão.
5 Tɔ̃́ ɑ́ri nkpɑ́ni nɛ kutu pi ricɔ ḿpɑ́ fíí. Tɔ lɑ rɛ Nsímɛ́ Kɛcirɛ ɑsei nnɛ́í ɑkɛ́ nɔ́kɛnɛ́mɛɛ́ n we.
5 Não nos submetemos a eles nem por um instante, para que a verdade do evangelho permanecesse com vocês.
6 Pisoi pɛɛ kei mɛyɑ̃́ íyukɔɔ́ n tṹ yɛ kɔ pɛɛ́ welɛ. Ápi nɛ́ ricɔ́ŋ tɛ kɛ́ linyinɛ mpuri wɑ. Nɛ̃́ ɑ́m piriyu kɑpí pɛɛ mɛkɛɛ m mɑ́ kpísi kɛ́ nɛ linyinɛ wɑ. Uléécɑɑ úu yɛ pisoi siyu-i ripɑí uú nɛ túhɑɑnɛ.
6 Quanto aos que pareciam influentes — o que eram então não faz diferença para mim; Deus não julga pela aparência — tais homens influentes não me acrescentaram nada.
7 Ticuruu pi cerilɛ rɛ Uléécɑɑ yɛ Nsímɛ́ Kɛcirɛ nɛ́ rimmúísɛlɛ rɛ kɛ́ pikécirɛ́ riyóó yɑrɛ kuu Piyɛɛ rimúísɛ rɛ ukɛ́ pikéké riyóó mɛcɔ.
7 Pelo contrário, reconheceram que a mim havia sido confiada a pregação do evangelho aos incircuncisos, assim como a Pedro, aos circuncisos.
8 Uléécɑɑ yɛɛ Piyɛɛ pɑnsɛsɛ uutumɛ pikéké kɛ́mɛɛ, limɛcɔ kuu kɔ nɛ̃́ pɑnsɛsɛ uutumɛ pikécirɛ́ kɛ́mɛɛ.
8 Pois Deus, que operou por meio de Pedro como apóstolo aos circuncisos, também operou por meu intermédio para com os gentios.
9 Yɑkupu nɛ Piyɛɛ nɛ Yohɑni pɛɛ kei we rɛ Uléécɑɑ icɑ́pinɛ piyukɔɔ́. Kɑpi n yɛ̃́ tɛ Uléécɑɑ yɛɛ pikɛi pɛ̃ nɛ́ rimúísɛ, ɑpi tɔ́ nɛ Pɑrinɑpɑsi yɑ́ɑ́si ɑpi kunípɛ rɔ́ pɑ, ɑi nyísɛ rɛ tɔ rinɔ́ɔ risɛ wɑlɛ. Ari kómɛinɛ ntɔ́nɛ́í rɛ tɔ́ nɛ Pɑrinɑpɑsi tɔ́ɔ yɛ́ pikécirɛ́ kɛ́mɛɛ hɑ, pɛ̃ pɔ́ɔ pikéké kɛ́mɛɛ sĩ́.
9 Reconhecendo a graça que me fora concedida, Tiago, Pedro e João, tidos como colunas, estenderam a mão direita a mim e a Barnabé em sinal de comunhão. Eles concordaram em que devíamos nos dirigir aos gentios, e eles, aos circuncisos.
10 Likɛi lisɛ kɑpi rɔ́ m pisɛ yɛɛ rɛ ɑ́ri kɑpɛ píwɛkɔɔ́ pɛɛ piicɑ́pinɛ-i ń we kɛcɑ́ɑ́ pɑlɛi. Am kɔ mɛsei li wɑi nɛ kɛfɑ kɛsɛ.
10 Somente pediram que nos lembrássemos dos pobres, o que me esforcei por fazer.
11 Amɑ́ kɛ Piyɛɛ uu Antiyɔɔsi-i ń kɑ, úu mɛwɑi sɔnɛ wɑ, ɑm ḿpɑ́ úye inipɛɛ-i u kɛsu rɛ úu ɑlɑri mɑ́ nnyɑ.
11 Quando, porém, Pedro veio a Antioquia, enfrentei-o face a face, por sua atitude condenável.
12 Pisoi kɛ Yɑkupu uu n tummɛ pikɛ́ kɛlenɛ n tuimɛ, Piyɛɛ nɛ mpuri sɑnɛ pikɔ́ pɛɛ yɛ pɛɛ ricɑ́ripi risɛ-i n le. Amɑ́ kɛ Yɑkupu pisɑ́nɛ pɛ̃ ɑpi ń kɑ Piyɛɛ uu pi yɛnu, uu yɛ pɛɛ mpuri sɑnɛ pikɔ́ mpí kulukɛcɔ n kɑɑsɛntɛ un pɛpɛɛ m pɔ́lɔ́lɛ̃ tɛ ḿpɑ́ úye kɑi pisɛ rɛ ukɛ́ riké wuru.
12 Pois, antes de chegarem alguns da parte de Tiago, ele comia com os gentios. Quando, porém, eles chegaram, afastou-se e separou-se dos gentios, temendo os que eram da circuncisão.
13 Pisuifi tɔrɔɔ pɔ́ɔ kɔ umɛcɔ pipékɑɑnkɛɛ loni, ɑ́i nɛ Pɑrinɑpɑsi pɔ̃́ pɛ́nɛ uu pikɛcɑ́ɑ́ kɛcɑ́ɑ́ mɛwɑi mɛ̃ n tikilɛ̃.
13 Os demais judeus também se uniram a ele nessa hipocrisia, de modo que até Barnabé se deixou levar.
14 Kɑm n yɛ̃́ tɛ ɑ́pi Nsímɛ́ Kɛcirɛ nɛ ɑsei tikilɛ̃, ɑm pinnɛ́í inipɛɛ-i Piyɛɛ mɑɑ rɛ: Pɔ́ɔ nní Usuifi, pɔn mpuri sɑnɛ pikɔ́ isoi icɔ n le, ɑ́i Moisi isé kɑɑ tíkilɛ̃, íye kɑɑ yɛ́ pɛɛ mpuri sɑnɛ pikɔ́ ricɔ́ŋ tɛ pikɛ́ Pisuifi isoi icɔ li?
14 Quando vi que não estavam andando de acordo com a verdade do evangelho, declarei a Pedro, diante de todos: "Você é judeu, mas vive como gentio e não como judeu. Portanto, como pode obrigar gentios a viverem como judeus?
15 Tɔ̃́ nɛ hɑ́i kɛrɔ́leemɛ-mɛ Pisuifi lɛ, ɑ́ri mpuri sɑnɛ pikɔ́ pɛɛ ɑ́pi Uléécɑɑ n nyu.
15 "Nós, judeus de nascimento e não ‘gentios pecadores’,
16 Tɔ pɛɛ nyulɛ rɛ ɑ́i usoi nkó yɛɛ isé n tíkilɛ̃ yɛɛ Uléécɑɑ inipɛɛ-i ɑsei ute. Amɑ́ uyɛɛ Yeesu Kirisi nɛ kɛfɑ n tɛnɛlɛ̃ yɛɛ ɑsei ute. Lɛ̃ nnyɑ kɛ tɔ́ɔ kɔ nɛ kɛfɑ u tɛnɛlɛ̃ tɛ likɛ́ nɛ kei ritiki tɔkɛ́ nɛ wɑ ɑsei pite Uléécɑɑ inipɛɛ-i. Ái kɑpɛ wɑ rɛ kɑri isé n tíkilɛ̃ nnyɑ. Li we rɛ úkɑ úu Uléécɑɑ kɛ́mɛɛ ɑsei ute rɛ u isé ritiki nnyɑ.
16 sabemos que o ninguém é justificado pela prática da lei, mas mediante a fé em Jesus Cristo. Assim, nós também cremos em Cristo Jesus para sermos justificados pela fé em Cristo, e não pela prática da lei, porque pela prática da lei ninguém será justificado.
17 Amɑ́ in tɛ tɔ lɑ rɛ tɔkɛ́ Kirisi nɛ kɛfɑ tɛnɛ tɔkɛ́ wɑ ɑsei pite, ɑri yɛ́nu rɛ tɔ̃́ nɛ kɔ pikópɛkɔɔ́ lɛ. Li pɛɛ nkpéni wɑ yɑrɛ Kirisi yɛɛ ɑkópɛ ncee rɔ́ nyísɛ nɛ́ɛ íye? Ái nkpɑ́ni lɛ̃.
17 "Se, porém, procurando ser justificados em Cristo descobrimos que nós mesmos somos pecadores, será Cristo então ministro do pecado? De modo algum!
18 Nɛn lɛ̃ kɑḿ pɛɛ n fori pimɔ́mɛ m pɛsɛ, nɛ́ɛ mɛnɛ́círɛ yɑ́mnɛ rɛ ncɑɑi kɑḿ pɛɛ wɑ.
18 Se reconstruo o que destruí, provo que sou transgressor.
19 Asei yɛ nyɛ rɛ isé íi yɛ́ nkpéni fe ikɛ́ linyinɛ nɛ́ pisɛ. Nɛ ikɛmɛɛ́ welɛ yɑrɛ ukpɔkpɔ. Isé iyɛɛ nɛ nkpɔ nɛ́ kɑ. Nɛ Uléécɑɑ nnyɑ nkpéni nfɑ́ɑ mɑ́lɛ. Tɔ́ nɛ Kirisi tɔ́ɔ kunɑpɛ́ɛ́kɔɔ́ kɛcɑ́ɑ́ kpu.
19 Pois, por meio da lei eu morri para a lei, a fim de viver para Deus.
20 Lɛ̃ nnyɑ, ɑ́i nkpéni nɛ̃́ ŋmɑɑ ricuruu nɛ́ɛ nfɑ́ɑ mɑ́. Amɑ́ Kirisi yɛɛ kɛnɛ́mɛɛ nfɑ́ɑ mɑ́. Kɑi nɛni nɛ n kpísi, Uléécɑɑ kɛpipi kɑḿ nɛ tɑ́lɛ̃ nnyɑ kɑm nfɑ́ɑ mɑ́. Kɛkɛɛ nɛ́ lɑ ɑkɛ́ nɛ kɛnfɑɑ kpísi ɑkɛ nɛ̃́ nnyɑ hɛ.
20 Fui crucificado com Cristo. Assim, já não sou eu quem vive, mas Cristo vive em mim. A vida que agora vivo no corpo, vivo-a pela fé no filho de Deus, que me amou e se entregou por mim.
21 Nɛ̃́ ɑ́m kɛsi rɛ kɛ Uléécɑɑ uú nɛ kɛfɑ nɛ́ n fénnɛ, rinɛ́yu kuu lɔ. In mɛsei rɛ usoi yɛɛ isé ritiki uú nɛ Uléécɑɑ inipɛɛ-i wɑi ɑsei ute, Kirisi nkpɔ pɔ̃́ nɛ mɛ́woo lɛ nkpéni.
21 Não anulo a graça de Deus; pois, se a justiça vem pela lei, Cristo morreu inutilmente! "
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.