Atos 5

Sola NT (SOY_SIM) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Utisi unyinɛ nɛ uunɔsi pɛɛ pɛɛ́ we. Pi yɛ u sée rɛ Anɑniyɑsi, ɑpi unɔ́si pɔ̃́ tɛ Sɑfirɑ. Utisi uyɛ̃ uu ukɛcɑrɛ yɑ́i.
1 Entretanto, certo homem, chamado Ananias, com sua mulher Safira, vendeu uma propriedade,
2 U nɛ unɔ́si ɑpi kómɛinɛ ɑpi siwóó hɑ́su ɑpi pésu, uu pɛɛ́ nɛ sitɔ́rɔɔ sĩ uú hɑ pitumɛ pɑ.
2 mas, em acordo com sua mulher, reteve parte do preço e, levando o restante, depositou-o aos pés dos apóstolos.
3 Piyɛɛ uu pɛɛ u pisɛ rɛ: Anɑniyɑsi, íye kɑi wɑ kɛ Setɑni uu lɛ̃ pɔ́ lõ uú hɑ nɛ Nfɑ́ɑsɔnɛ kirɑɑsɛ ɑɑ kɛcɑrɛ siwóó hɑ́su ɑɑ pésu?
3 Então, disse Pedro: Ananias, por que encheu Satanás teu coração, para que mentisses ao Espírito Santo, reservando parte do valor do campo?
4 Pɔkɛ́ kɛlenɛ kɛcɑrɛ kɛ̃ n yɑ́ɑ́, ɑ́i pɔ́ɔ kɛ tee? Kɛmɛyɑ́i-mɑɑ́, ɑ́i pɔ́ɔ kɛsiwóó tee? Yo nnyɑ kɑɑ nkpɑ́ni mɛwɑi kópɛ mmɛ́ ripɔ́yu-i wɑ? A kõ tɛ ɑ́i sisoipipi kɑɑ kírɑɑsɛ, Uléécɑɑ lo kɑɑ kírɑɑsɛ.
4 Conservando-o, porventura, não seria teu? E, vendido, não estaria em teu poder? Como, pois, assentaste no coração este desígnio? Não mentiste aos homens, mas a Deus.
5 Kɛ Anɑniyɑsi uu lɛ̃ n kṍ, uu lólu uu kpi. Iwɑmɛ píimɑ inyinɛ ii pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ lɛ̃ n kṍ loni.
5 Ouvindo estas palavras, Ananias caiu e expirou, sobrevindo grande temor a todos os ouvintes.
6 Piŋmɑ́nɛ ɑpi yisi ɑpi kusɑ́ŋɑ́ɑ́ u pilɑɑ ɑpi sɑ́kɑɑ ɑpí nɛ leepɔ ɑpí hɑ kulɛsi.
6 Levantando-se os moços, cobriram-lhe o corpo e, levando-o, o sepultaram.
7 Ituŋɛ mɛkɔ́ɔ́nú mɛtɑɑni mɛmɑ́ɑ́, unɔ́si un tuipɔ úu nyu rɛ linyinɛ yɛ wɑ.
7 Quase três horas depois, entrou a mulher de Ananias, não sabendo o que ocorrera.
8 Piyɛɛ uu u mɑɑ rɛ: A nɛ́ símisi nkɛ̃́ tɛ nnɛ́í mmú kɑni nɔ́kɛnɛ́cɑrɛ yɑ́ɑ, nɛ́ɛ yo? Uu rɛ: Ɛɛɛ, mmɛɛ mu!
8 Então, Pedro, dirigindo-se a ela, perguntou-lhe: Dize-me, vendestes por tanto aquela terra? Ela respondeu: Sim, por tanto.
9 Piyɛɛ uu u mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɑni kómɛinɛ ɑní nɛ Upíimɑ Nfɑɑsɔnɛ peeni? Áɑ nyɑ́nii, pɛpɛɛ upɔ́lɑ n kúlɛsi ɑnɑ kɑm nní kómɛi pin lonti. Pi kɔ lɛ̃ nɛ pɔ̃́ tɔ́sulɛ.
9 Tornou-lhe Pedro: Por que entrastes em acordo para tentar o Espírito do Senhor? Eis aí à porta os pés dos que sepultaram o teu marido, e eles também te levarão.
10 Kei nní, unɔ́si uu Piyɛɛ ɑnɑ nyɛ-i lólu uu kpi. Piŋmɑ́nɛ pɛ̃ pikɛ́ nɛ n lompɔ un pikpɔ mɑsí, ɑpi u kpísi ɑpí hɑ ulɑ kɛkúrí kulɛsi.
10 No mesmo instante, caiu ela aos pés de Pedro e expirou. Entrando os moços, acharam-na morta e, levando-a, sepultaram-na junto do marido.
11 Iwɑmɛ píimɑ inyinɛ ii Kirisi pikɔ́ nnɛ́í nɛ pɛpɛɛ nsímɛ́ mmɛ̃ n kṍ loni.
11 E sobreveio grande temor a toda a igreja e a todos quantos ouviram a notícia destes acontecimentos.
12 Pitumɛ yɛ pɛɛ mɛwɑisɑŋɑ nɛ mɛwɑi píimɑ pisoi inipɛɛ-i wɑpisilɛ. Pɛpɛɛ Uléécɑɑ nɛ kɛfɑ n tɛnɛ yɛ pɛɛ rinɔ́ɔ risɛ wɑlɛ ɑpi yɛ kei kɑpi yɛ n sée rɛ Sɑlomɔɔ ɑpookpɑŋɑ́-i n cɑ́pinɛlɛ̃.
12 Muitos sinais e prodígios eram feitos entre o povo pelas mãos dos apóstolos. E costumavam todos reunir-se, de comum acordo, no Pórtico de Salomão.
13 Úkɑ ucɔ úu yɛ pɛɛ mɛ́woo kɑhɑ ukɛ́ pi lɛɛpɔ, ḿpɑ́ nɛ lɛ̃, pisoi ɑ́pi pɛɛ kɔ kusɑ pi wɑisɛlɛ̃.
13 Mas, dos restantes, ninguém ousava ajuntar-se a eles; porém o povo lhes tributava grande admiração.
14 Pitisi nɛ pinɔ́si kulúi pɛɛ Upíimɑ nɛ kɛfɑ n tɛnɛ ɑpi pɛɛ mɛsɛ́rɛ pi n kpɑriisɛpɔ ɑpí nɛ kulúi kpɑ́.
14 E crescia mais e mais a multidão de crentes, tanto homens como mulheres, agregados ao Senhor,
15 Pisoi ɑpi yɛ pɛɛ́ nɛ pitóikɔ́ icée-i léépɔ ɑpi pisifinɛ nɛ ɑsɑ́ŋɑ́ɑ́pɔrɛ́ kɛcɑ́ɑ́ pi finsɛntɛ rɛ Piyɛɛ un píyei kei n tɔ́su, ukumííri kukɛ́ ḿpɑ́ usɛ unyinɛ yɑrii.
15 a ponto de levarem os enfermos até pelas ruas e os colocarem sobre leitos e macas, para que, ao passar Pedro, ao menos a sua sombra se projetasse nalguns deles.
16 Pisoi kulúi ɑpi kɔ ɑyu nyɛɛ nɛ Yerusɑlɛm n kɔ́lɛ̃ yisi ɑpí nɛ pitóikɔ́ nɛ pinírihélɑɑ wúrunkɛɛpɔ, ɑpi kɔ pinnɛ́í pélesi.
16 Afluía também muita gente das cidades vizinhas a Jerusalém, levando doentes e atormentados de espíritos imundos, e todos eram curados.
17 Kɑi lɛ̃ n wɑ, Uléécɑɑ usinɑ nɛ Pisɑtusee pɛɛ ukɛkúrí ń we ɑpi kufɑtoi píimɑ nɛ nyɛrɛ rɛ pikɛ́ pitumɛ cɔ́pii.
17 Levantando-se, porém, o sumo sacerdote e todos os que estavam com ele, isto é, a seita dos saduceus, tomaram-se de inveja,
18 Api mɛsei pi cɔ́pii ɑpi kuyu kukpɑniilee kɛ́mɛɛ pi hɑ́nɛsi.
18 prenderam os apóstolos e os recolheram à prisão pública.
19 Amɑ́ kɑi kɛsinɛ n wɑ, Upíimɑ uleecɑɑtumɛ unyinɛ uu sĩ́ uú hɑ kukpɑniilee hɑ́nnɛ uu pi lesɛpɔ, uu pi mɑɑ rɛ:
19 Mas, de noite, um anjo do Senhor abriu as portas do cárcere e, conduzindo-os para fora, lhes disse:
20 Ani Uléécɑɑ kɛyɔ-i hɑ, ɑní hɑ nsímɛ́ mɛɛ yɛ nfɑ́ɑ n hɛ kɛ Yeesu uú nɛ ń kɑ nnɛ́í pisoi símisi.
20 Ide e, apresentando-vos no templo, dizei ao povo todas as palavras desta Vida.
21 Pitumɛ ɑpi mɛsei ŋmurɛi ɑpi mmɑrɛ mɑrɛ yisi ɑpi Uléécɑɑ kɛyɔ sĩ ɑpí hɑ pisoi picélɑɑ kɑ́pɑ́ɑ́. Uléécɑɑ usinɑ nɛ pɛpɛɛ ukɛkúrí ń we ɑpi tuiri ɑpi pitúhɑɑnɛ wɛ́ɛ́sɛ nɛ Isirɑyɛɛli piwɛ́ɛ́sɛ nnɛ́í icɑ́pinɛ séi. Kei kɑpi pisoi tũ ɑpí hɑ pitumɛ pɛ̃ kukpɑniilee-i kpíípɔ.
21 Tendo ouvido isto, logo ao romper do dia, entraram no templo e ensinavam. Chegando, porém, o sumo sacerdote e os que com ele estavam, convocaram o Sinédrio e todo o senado dos filhos de Israel e mandaram buscá-los no cárcere.
22 Kɛ pɛ̃ ɑpi ń hɑ, ɑ́pi kukpɑniilee-i pi yɛ̃. Api pɛɛ pɛɛri ɑpi pi mɑɑ rɛ:
22 Mas os guardas, indo, não os acharam no cárcere; e, tendo voltado, relataram,
23 Tɔ kukpɑniilee lɛɛpɔlɛ kun ńsɔnɛ hɑ́nɑɑlɛ̃, pimɛ́rɛ́ pɔ́ɔn kɔ ɑnɔnɔɔ-i tɑ́pɑɑlɛ̃. Amɑ́ kɑri n hɑ́nnɛ, ɑ́ri úkɑ kɛmɛ́ɛ yɛ̃.
23 dizendo: Achamos o cárcere fechado com toda a segurança e as sentinelas nos seus postos junto às portas; mas, abrindo-as, a ninguém encontramos dentro.
24 Kɛ Uléécɑɑ kɛyɔ umɛ́rɛ́ wɛ́ɛ́sɛ nɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ ɑpi lɛ̃ n kṍ, ɑi mɛ́woo pi wɑi, ɑpi pɛɛ lɛ̃ kɑi yɛ́ nɛ kɛ́tɔ ń kpu kɛcɑ́ɑ́ m músu.
24 Quando o capitão do templo e os principais sacerdotes ouviram estas informações, ficaram perplexos a respeito deles e do que viria a ser isto.
25 Kei kɛ unyinɛ uú kɑ uu pi mɑɑ rɛ: Nɔ kómɛii! Pisoi pɛ̃ kɑni kukpɑniilee-i n wɑ pɛɛ nní Uléécɑɑ kɛyɔ-i nyɛnupɔ pin pisoi céési.
25 Nesse ínterim, alguém chegou e lhes comunicou: Eis que os homens que recolhestes no cárcere, estão no templo ensinando o povo.
26 Umɛ́rɛ́ wɛ́ɛ́sɛ nɛ pimɛ́rɛ́ picɔ ɑpi pɛɛ yisi, ɑ́pi rikɔhɔ mɛkɔ́ wɑ ɑpí hɑ pi kpíípɔ ɑpí nɛ hɑpɔ, pin wuru rɛ pin pitumɛ pɛ̃ nɛ rikɔhɔ n wɑi, pisoi yɛ́ ɑpɑrɛ pi tɑpisi ɑpi pi kóni.
26 Nisto, indo o capitão e os guardas, os trouxeram sem violência, porque temiam ser apedrejados pelo povo.
27 Kɑpí nɛ pi n hɑ́pɔ, ɑpi kɛtúhɑɑnɛ píimɑ-i pi séi. Uléécɑɑ usinɑ uu pɛɛ nsímɛ́ pipísɛi pi kɑ́pɑ́ɑ́
27 Trouxeram-nos, apresentando-os ao Sinédrio. E o sumo sacerdote interrogou-os,
28 rɛ: Kɑrí nɛ nɔ́ ń yɛ̀ ɑrí nɛ kɛtẽ kpɛɛni rɛ ɑ́ni kɑpɛ usoi uyɛ̃ tinyiri nɛ n céési, íye kɑni wɑ? Nɔ welɛ nɔn Yerusɑlɛm kuyu nnɛ́í icélɑɑ iyɛ̃ nɔŋ́lɛ̃ ḿpɑ́ úye ukɛ́ kṍ, nɔn kɔ lɑ rɛ unkpɔ iwɛ ikɛ́ nɛ rɔ́ tɛnɛ!
28 dizendo: Expressamente vos ordenamos que não ensinásseis nesse nome; contudo, enchestes Jerusalém de vossa doutrina; e quereis lançar sobre nós o sangue desse homem.
29 Piyɛɛ nɛ pitumɛ picɔ ɑpi pi pɛsɛ rɛ: Li nɛ sɑ́ rɛ usoi ukɛ́ Uléécɑɑ pɑkɑrɛ nɛ kuu yɛ́ pisoi m pɑkɑrɛ.
29 Então, Pedro e os demais apóstolos afirmaram: Antes, importa obedecer a Deus do que aos homens.
30 Yeesu uyɛ̃ kɑni kunɑ kɛcɑ́ɑ́ n kɑrii kɛ pirɔ́sɑ́ɑ Uleecɑɑ uu nkpɔ kɛ́mɛɛ yukusɛ.
30 O Deus de nossos pais ressuscitou a Jesus, a quem vós matastes, pendurando-o num madeiro.
31 Uléécɑɑ yɛ ukulukɛ-lukɛ-mɛ̃ kɛ́yukɔɔ́ tonɛ-i u ritɑɑ́sɛlɛ uu u wɑisɛ Uyɔ́ɔpi nɛ Úyulɑlɛ. Uyɛ̃ kuú lɑ ukɛ́ Isirɑyɛɛli pikɔ́ nyísɛ rɛ pikɛ́ ritiki ɑpí nɛ piɑkópɛ kɛpirɛ tɔ uu pɛɛ pi sɑ́rɛi.
31 Deus, porém, com a sua destra, o exaltou a Príncipe e Salvador, a fim de conceder a Israel o arrependimento e a remissão de pecados.
32 Tɔ́ɔ nsímɛ́ mmɛ̃ pitɑnsei, Nfɑ́ɑsɔnɛ kɛ Uléécɑɑ uu pɛpɛɛ u m pɑkɑrɛlɛ̃ n hɛ pɔ̃́ nɛ kɔ itɑnsei lelɛ.
32 Ora, nós somos testemunhas destes fatos, e bem assim o Espírito Santo, que Deus outorgou aos que lhe obedecem.
33 Kɛ pitúhɑɑnɛ ɑpi lɛ̃ n kṍ, ɑi pi fukɔɔmɛ ɑpi rɛ pi yɛ́ pitumɛ pɛ̃ kṍ.
33 Eles, porém, ouvindo, se enfureceram e queriam matá-los.
34 Amɑ́ Ufɑrisi unyinɛ yɛ pɛɛ pitúhɑɑnɛ pɛ̃ kɛcɔpɛ welɛ. Pi yɛ u sée rɛ Kɑmɑliyɛɛli. Isé ucélɑɑ unyinɛ lo kɛ ḿpɑ́ úye uu n wɑisɛlɛ̃. Uyɛɛ pitúhɑɑnɛ píimɑ pɛ̃ kɛcɔpɛ yisi uu rɛ pikɛ́ pitumɛ pɛ̃ lesɛpɔ nkɑ́ripi kɛlenɛ.
34 Mas, levantando-se no Sinédrio um fariseu, chamado Gamaliel, mestre da lei, acatado por todo o povo, mandou retirar os homens, por um pouco,
35 Kɑpi pi n lésɛpɔ, uu pɛɛ pɛpɛɛ n cɑ́pinɛlɛ̃ mɑɑ rɛ: Nɔ̃́ Isirɑyɛɛli pikɔ́, ɑni nɔ́mɛnɛ́círɛ tĩ nɛ mɛwɑi mɛ̃ kɑni nní ń lɑ nɔkɛ́ pisoi pɛ̃ wɑ.
35 e lhes disse: Israelitas, atentai bem no que ides fazer a estes homens.
36 Ái kɑhɑnɛ nkpɑ́ni n nɑ́ŋɑi kɛ Teetɑsi uu léemɛ un pɔ́lɔ́lɛ̃ tɛ u úyukɔɔ́ píimɑ unyinɛ lɛ. Pisoi pílɛ pílɛ mɛnɑ kumúŋɛ́ pɛɛ u ritiki. Api u kopu. Pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ pɛɛ́ unkɔ́ n tíkilɛ̃ ɑpi kpíi, piukɑ úu nɛni tisɛlɛ̃.
36 Porque, antes destes dias, se levantou Teudas, insinuando ser ele alguma coisa, ao qual se agregaram cerca de quatrocentos homens; mas ele foi morto, e todos quantos lhe prestavam obediência se dispersaram e deram em nada.
37 Uyɛ̃ kɛpirɛ, Kɑlilee ukɔ́ Yutɑsi pɔ́ɔ pikɛ́ɛ̃ ituŋɛ kumúŋɛ́ léeri, uu pisoi kulúi kpɑ́ú ɑpi u n tikilɛ̃. Uyɛ̃ uu kɔ kpi, pɛpɛɛ pɛɛ́ u n tíkilɛ̃ pɔ́ɔ kɔ kpii.
37 Depois desse, levantou-se Judas, o galileu, nos dias do recenseamento, e levou muitos consigo; também este pereceu, e todos quantos lhe obedeciam foram dispersos.
38 Lɛ̃ nnyɑ, nɛ lɑ kɛ́ nkpéni nɔ́ símisi rɛ ɑ́ni kɑpɛ nɛ pisoi mpí kutu n cɔlɛ̃. Ani pi riyɑ́ pikɛ́ tɔ́mpɔ. In tɛ sisoipipi kɛ́mɛɛ kɛ pisimúŋɛ́ nɛ piliwɑiwɑi nní ɑi léeri, mɛ́woo kɑi wɑinɛ.
38 Agora, vos digo: dai de mão a estes homens, deixai-os; porque, se este conselho ou esta obra vem de homens, perecerá;
39 Amɑ́ in tɛ Uléécɑɑ-i kɑi léeri, ńnɑŋɛ ń-ye kɛ nɔ́ɔ mɑ́ nɔkɛ́ nɛ linyinɛ pi wɑ. Ani nɔ́mɛnɛ́círɛ tĩ, ɑ́i kɑpɛ kɑ likɛ́ wɑ rɛ nɔ nɛ Uléécɑɑ tɔpu.
39 mas, se é de Deus, não podereis destruí-los, para que não sejais, porventura, achados lutando contra Deus. E concordaram com ele.
40 Api mɛsei unkɔ́ kóm ɑpi u tiki. Api pɛɛ pitumɛ pɛ̃ séipɔ ɑpi rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ sipɔ́pí pi yɛ́ɛ́riinɛ ɑpí nɛ pi yulu rɛ ɑ́pi kɑpɛ Yeesu rinyiri nɛ pisoi pisímɛ́ rikpɑ́, ɑpi pɛɛ pi yɑ́ ɑpi tɔ́mpɔ.
40 Chamando os apóstolos, açoitaram-nos e, ordenando-lhes que não falassem em o nome de Jesus, os soltaram.
41 Pitumɛ ɑpi mpɔ́ɔnɑrɛ nɛ pitúhɑɑnɛ pɛ̃ kɛkúrí yisi, lin pi lɑ́ɑ́rú rɛ Uléécɑɑ yɛɛ yɛ̃ tɛ pɛ̃ kɑí nɛ sɑ́ rɛ pikɛ́ Yeesu nnyɑ íwɛ li.
41 E eles se retiraram do Sinédrio regozijando-se por terem sido considerados dignos de sofrer afrontas por esse Nome.
42 Ḿpɑ́ kɛweesi kɛ́ye kɛ pitumɛ ɑpi pɛɛ Uléécɑɑ kɛyɔ-i nɛ síyɔ kɛ́mɛɛ Nsímɛ́ Kɛcirɛ picélɑɑ nɛ mpiyóó ŋmɔ́ɔ́púlɛ̃.
42 E todos os dias, no templo e de casa em casa, não cessavam de ensinar e de pregar Jesus, o Cristo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.