Atos 19
Sola NT (SOY_SIM) vs ARA
1 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ Apoloosi uú pɛɛ Korɛnti-i ń we, Pɔɔli yɛ pɛɛ yisilɛ uu Asii ɑyɔpɛ silõ lɔ́ɔ́ uu Efɛɛsi sĩ, uu kei Yeesu pipirɛtiki pinyinɛ yɛnu.
1 Aconteceu que, estando Apolo em Corinto, Paulo, tendo passado pelas regiões mais altas, chegou a Éfeso e, achando ali alguns discípulos,
2 Uu pi pisɛ rɛ: Kɑni Yeesu nɛ kɛfɑ n tɛnɛ, Uléécɑɑ yɛ Nfɑ́ɑsɔnɛ nɔ́ hɛɛ? Api u pɛsɛ rɛ: Ticuruu ɑ́ri Nfɑ́ɑsɔnɛ nkɔ́ ńkɑ komɑɑlɛ̃.
2 perguntou-lhes: Recebestes, porventura, o Espírito Santo quando crestes? Ao que lhe responderam: Pelo contrário, nem mesmo ouvimos que existe o Espírito Santo.
3 Uu kɔ pipisɛ pi kpɑ́ rɛ: Míni mɛ́ye mpuri kɑpi pɛɛ nɔ́ wólɛ? Api rɛ Yohɑni mɛni kuu pisoi n wólɛ kɑpi rɔ́ wólɛ.
3 Então, Paulo perguntou: Em que, pois, fostes batizados? Responderam: No batismo de João.
4 Pɔɔli uu pɛɛ pi mɑɑ rɛ: Pɛpɛɛ n ŋmurɛi rɛ pi yɛ́ mɛfinɛ consɛ kɛ Yohɑni uu yɛ pɛɛ míni wolɛ. Uu yɛ kɔ Isirɑyɛɛli pikɔ́ mɑɑ rɛ pikɛ́ Yeesu yɛɛ mɑsí ukɛpirɛ n sɔ́nti nɛ kɛfɑ tɛnɛ.
4 Disse-lhes Paulo: João realizou batismo de arrependimento, dizendo ao povo que cresse naquele que vinha depois dele, a saber, em Jesus.
5 Kɛ pipirɛtiki pɛ̃ ɑpi ɑnɔ́ɔ nyɛ̃ n kṍ, ɑpi tíyɛsɛ ɑpi Upíimɑ Yeesu rinyiri nɛ míni pi wolɛ.
5 Eles, tendo ouvido isto, foram batizados em o nome do Senhor Jesus.
6 Pɔɔli uu ɑnípɛ pikɛcɑ́ɑ́ lɑ́ɑ, Nfɑ́ɑsɔnɛ nn pikɛcɑ́ɑ́ súiri. Api pɛɛ mɛyu mpehẽ mpehẽ pisímɛ́ loni pin kɔ nɛ Uléécɑɑ rinyiri pisoi símisi.
6 E, impondo-lhes Paulo as mãos, veio sobre eles o Espírito Santo; e tanto falavam em línguas como profetizavam.
7 Pinnɛ́í yɛ pɛɛ wɑlɛ pitisi kɛfi nɛ pitɛ́.
7 Eram, ao todo, uns doze homens.
8 Pɔɔli uu kuyómɛyɑ́hɑɑlee-i lompɔ, uu kɛ́yu kpɑ̃́iisɛ uu iwɑrɛ itɑɑni nɛ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛcɑ́ɑ́ pi símisi cɑ́kɑ́-cɑ́kɑ́ rɛ pikɛ́ kṍ.
8 Durante três meses, Paulo frequentou a sinagoga, onde falava ousadamente, dissertando e persuadindo com respeito ao reino de Deus.
9 Amɑ́ pinyinɛ pɔ́ɔn pɛɛ yúlu rɛ ɑ́pi nɛ kɛfɑ tɛnɛnɛ, pin kɔ Upíimɑ icélɑɑ iyɛ̃ tiwúí kɛ́mɛɛ sɛ́nnyi pin lɑ́misi. Pɔɔli uu mɛsɛ upipirɛtiki kpísi uú nɛ kei nyɔsɔ́, uu yɛ pɛɛ ḿpɑ́ kɛyɑ́ɑ kɛ́ye utisi unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Tirɑnuusi ripoo-i isúkuli kɛ́mɛɛ pi n céési.
9 Visto que alguns deles se mostravam empedernidos e descrentes, falando mal do Caminho diante da multidão, Paulo, apartando-se deles, separou os discípulos, passando a discorrer diariamente na escola de Tirano.
10 Ai wɑi iŋmɛ̃ itɛ́ nɛ iriyu. Lɛlɛɛ tíyɛsɛ kɛ Pisuifi nɛ Pikirɛki nnɛ́í pɛɛ Asii kɛteni-i ń we ɑpi Upíimɑ nsímɛ́ kṍ.
10 Durou isto por espaço de dois anos, dando ensejo a que todos os habitantes da Ásia ouvissem a palavra do Senhor, tanto judeus como gregos.
11 Uléécɑɑ yɛ pɛɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i Pɔɔli nɛ ritikilɛ uú nɛ mɛwɑisɑŋɑ wɑpisi.
11 E Deus, pelas mãos de Paulo, fazia milagres extraordinários,
12 Lɛ̃ ɑi tíyɛsɛ ricuruu pisoi ɑpi yɛ ilũ nɛ sinírípi sɛɛ Pɔɔli rińcɑ kpísi ɑpí hɑ pitóikɔ́ kɛcɑ́ɑ́ lɑ́ɑ, ɑpi pélu, ɑníri ɑɑ kɔ lelu.
12 a ponto de levarem aos enfermos lenços e aventais do seu uso pessoal, diante dos quais as enfermidades fugiam das suas vítimas, e os espíritos malignos se retiravam.
13 Kei kɛ Pisuifi pinyinɛ pɛɛ n kɔɔnii pin pisoi ɑníri pɛ́sɛi pɔ́ɔ kɔ rɛ pi yɛ́ Upíimɑ Yeesu rinyiri sée ɑpí nɛ pisoi ɑníri pɛ́sɛi. Api yɛ pɛɛ ɑ mɑɑ rɛ: Nɛ Yeesu uyɛ̃ nsímɛ́ kɛ Pɔɔli uu n yóólɛ̃ tinyiri nɛ rinɔ́ɔ nɔ́ hɛ rɛ ɑni pisoi mpí kɑni nní n cɔ́ŋlɛ̃ kɛ́mɛɛ le.
13 E alguns judeus, exorcistas ambulantes, tentaram invocar o nome do Senhor Jesus sobre possessos de espíritos malignos, dizendo: Esconjuro-vos por Jesus, a quem Paulo prega.
14 Pisuifi pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ uwɛ́ɛ́sɛ usɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Sefɑ piŋmɑ́nɛ pisɛɛi pɛɛ mɛwɑi mɛ̃ lɛ̃ wɑi.
14 Os que faziam isto eram sete filhos de um judeu chamado Ceva, sumo sacerdote.
15 Amɑ́ kuníri ɑku kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ pi pɛsɛ rɛ: Nɛ Yeesu nyulɛ, nɛn kɔ Pɔɔli isoi nyu. Nɔ̃́ ní, nɔ́ɔ pɛɛ mpíí píye?
15 Mas o espírito maligno lhes respondeu: Conheço a Jesus e sei quem é Paulo; mas vós, quem sois?
16 Kei kɛ unírihélɑɑ uyɛ̃ uu yisi uu pi kɑ́pɑ́ɑ́, uu pinnɛ́í rikɔhɔ feriyɛ. Uu rikpɑ́kɑ́rɑ́ nɛ íwɛ pi wɑi ɑpí hɑ nɛ itói yɔ́ɔi, ɑi tɔ́su ɑpí nɛ ukɛyɔ-i mɛŋmɑnɛ popirimɛ ɑpi itóó súúni.
16 E o possesso do espírito maligno saltou sobre eles, subjugando a todos, e, de tal modo prevaleceu contra eles, que, desnudos e feridos, fugiram daquela casa.
17 Pisuifi nɛ Pikirɛki pɛɛ Efɛɛsi-i ń we ɑpi kóm tɛ lɛ̃ kɑi wɑ. Iwɑmɛ ii pi loni, pisoi ɑpi pɛɛ Upíimɑ Yeesu rinyiri mɛyɑ̃́ n tɑɑ́sɛlɛ̃.
17 Chegou este fato ao conhecimento de todos, assim judeus como gregos habitantes de Éfeso; veio temor sobre todos eles, e o nome do Senhor Jesus era engrandecido.
18 Pɛpɛɛ pikɛmɛɛ Kirisi nɛ kɛfɑ n tɛnɛ mɛyɑ̃ ɑpi yɛ pɛɛ sĩ́ ɑpí hɑ pisoi kɛcɔpɛ lɛ̃ kɑpi n wɑpisi yɑ́mnɛntɛ.
18 Muitos dos que creram vieram confessando e denunciando publicamente as suas próprias obras.
19 Pɛpɛɛ pɛɛ mɛŋmɑnɛiwɑi n wɑi mɛyɑ̃ pɔ́ɔ kɔ nɛ piɑtɑrɛtɛlɛ́ sɔ́nɑɑpɔ ɑpi pisoi kɛcɔpɛ nnɑ ɑ ŋmɑkɑɑnkɛɛ. Pi ɑsilɑlɛwoó kɛ́ɛ́nlɛ ɑí lelu mɛwóópipi ɑ́kotokú kuwóó (50.000).
19 Também muitos dos que haviam praticado artes mágicas, reunindo os seus livros, os queimaram diante de todos. Calculados os seus preços, achou-se que montavam a cinquenta mil denários.
20 Lɛ̃ kɛ Upíimɑ nnɑŋɛ nn tíyɛsɛ unsímɛ́ nń nɛ ḿpɑ́ yei kɔ́ɔ́nú ńsɔnɛ.
20 Assim, a palavra do Senhor crescia e prevalecia poderosamente.
21 Lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́, Pɔɔli uu pɛɛ kɛmúŋɛ́ wɑi rɛ ukɛ́ Mɑsetuwɑɑni nɛ Akɑyii sitẽ-mɛ̃ cɔ ukɛ́ nɛ Yerusɑlɛm tu. Uu rɛ un kei n tu, li kɔ pisɛ rɛ ukɛ́ Rɔm kuyu rilóólú.
21 Cumpridas estas coisas, Paulo resolveu, no seu espírito, ir a Jerusalém, passando pela Macedônia e Acaia, considerando: Depois de haver estado ali, importa-me ver também Roma.
22 Uu pɛɛ pisoi pɛɛ pikɛi u n lɛ́ni kɛcɔpɛ pitɛ́ yukusɛ uu Mɑsetuwɑɑni-pɔ tum. Pɛ̃ kuu n tũ pɛɛ Timotee nɛ Erɑsiti. Uricuruu uu nkɑ́ripi Asii kɛteni-i kɛtónɛ kpɑ́.
22 Tendo enviado à Macedônia dois daqueles que lhe ministravam, Timóteo e Erasto, permaneceu algum tempo na Ásia.
23 Ńcɔkɔi píimɑ nnyinɛ nn likumúŋɛ́ kpɛ-i Upíimɑ ncee pitiki kɛcɑ́ɑ́ nnyɑ Efɛɛsi kuyu-i léeri.
23 Por esse tempo, houve grande alvoroço acerca do Caminho.
24 Utisi unyinɛ yɛɛ pɛɛ kei we, ɑpi yɛ u séi rɛ Temetiriisi. U pɛɛ úyu lɛ. Piléé pinyinɛ kɑpi yɛ pɛɛ kɔ kei n sée rɛ Aritemiisi siwosoopi kuu yɛ pɛɛ́ nɛ yírɑɑnɛ uu sisiyukɛ-yukɛ nɛ nwóóweni yuhu yɑrɛ sítumpiwɛɛ́u. Upikɛi pɛɛ pɛɛ u nɛ upinípɛkɛikɔ́cɔ kulɑ́ɑ wɑilɛ ńsɔnɛ.
24 Pois um ourives, chamado Demétrio, que fazia, de prata, nichos de Diana e que dava muito lucro aos artífices,
25 Uu kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ upikɛicɔ pɛ̃ nnɛ́í cɑ́pinɛ uu pi mɑɑ rɛ: Pinɛ́sɑ́nɛ, nɔ́rinɛ́cúruu yɛ nyulɛ rɛ pirɔ́kɛi mpí kɑrí nɛ le.
25 convocando-os juntamente com outros da mesma profissão, disse-lhes: Senhores, sabeis que deste ofício vem a nossa prosperidade
26 Nɔ́rinɛ́cúruu yɛ kɔ nyɑ́nilɛ nɔn kɔ kómɛi rɛ ɑ́i nkpɑ́ni Efɛɛsi nté ŋmɑnɛ, ɑmɑ́ Asii kɛtẽ nnɛ́í kɛcɑ́ɑ́ kɛ Pɔɔli uyɛ̃ uu pisoi tɑ́lɑɑnkɛɛ ɑpi ŋmurɛi rɛ ɑ́pi yɛ́ piléé kɛ sisoipipi ɑsi ń sɛrí nɛ kutu n cɔlɛ̃, tɛ ɑ́i Uléécɑɑ.
26 e estais vendo e ouvindo que não só em Éfeso, mas em quase toda a Ásia, este Paulo tem persuadido e desencaminhado muita gente, afirmando não serem deuses os que são feitos por mãos humanas.
27 Tɔnsɑ́ piwɑi n ceri, mɛwɑi mɛ̃ nɛ́ pirɔ́kɛi riyu kpu, ɑmɛ pirɔ́lééyɑhɑ píimɑ Aritemiisi kɑpi Asii nnɛ́í nɛ sitẽ sicɔ-pɔ n yɑ́ɑ́si fíísɛ, úkɑ úu yɛ pɛɛ pi n wɑisɛlɛ̃.
27 Não somente há o perigo de a nossa profissão cair em descrédito, como também o de o próprio templo da grande deusa, Diana, ser estimado em nada, e ser mesmo destruída a majestade daquela que toda a Ásia e o mundo adoram.
28 Kɛ pisoi pɛɛ n cɑ́pinɛlɛ̃ ɑpi ɑnɔ́ɔ nyɛ̃ n kṍ, ɑi kuwɔ́i pi feriyɛ ɑpi cɑ́ɑ́i rɛ: Lipíimɑ lɛɛ Efɛɛsi piléé Aritemiisi!
28 Ouvindo isto, encheram-se de furor e clamavam: Grande é a Diana dos efésios!
29 Ńcɔkɔi nn pɛɛ kuyu nnɛ́í yipu. Pisoi ɑpi kómɛinɛ ɑpí nɛ kɛkpíntɑhɑi n sɑirilɛ̃, ɑpi Pɔɔli pisencɔ Mɑsetuwɑɑni pikɔ́ pitɛ́ tini ɑpí nɛ pɛ́nɛpɔ. Pɛpɛɛ Kɑyusi nɛ Arisitɑriki.
29 Foi a cidade tomada de confusão, e todos, à uma, arremeteram para o teatro, arrebatando os macedônios Gaio e Aristarco, companheiros de Paulo.
30 Pɔɔli uú n lɑ ukɛ́ pisoi pɛɛ n cɑ́pinɛlɛ̃ kɛyu-i léépɔ, ɑmɑ́ Yeesu pipirɛtiki ɑpí nɛ u yulu.
30 Querendo este apresentar-se ao povo, não lhe permitiram os discípulos.
31 Aí nɛ upisɑnɛ Asii pikɑwe píimɑ pinyinɛ pɛ́nɛ ɑpi ukɛmɛɛ pisoi tumpɔ ɑpí nɛ u kɛsu rɛ úu kɑpɛ kɛkpíntɑhɑi kɛ-i lompɔ.
31 Também asiarcas, que eram amigos de Paulo, mandaram rogar-lhe que não se arriscasse indo ao teatro.
32 Pisoi yɛ pɛɛ welɛ pin kɛcɑ́pinɛ kɛ-i mɛ́woo cɑ́ɑ́i, úkɑ úu ucɔ nkɔ́ kómɛi, lin pi túírɛsɛntɛ. Pimɛyɑ̃ ɑ́pi kɔ nyu lɛlɛɛ kei pi n cɑ́pinɛsɛlɛ̃.
32 Uns, pois, gritavam de uma forma; outros, de outra; porque a assembleia caíra em confusão. E, na sua maior parte, nem sabiam por que motivo estavam reunidos.
33 Kei kɛ Pisuifi pinyinɛ ɑpi Alɛkisɑntiri kɛ́yu-mɛ̃ titépɔ, pisoi ɑpi pɛɛ́ m músu rɛ uyɛɛ nɛ ńcɔkɔi mmɛ̃ kɑ. Alɛkisɑntiri pɔ́ɔ pɛɛ kunípɛ síkɑ rɛ u lɑ ukɛ́ uriyu hɛɛrɛ.
33 Então, tiraram Alexandre dentre a multidão, impelindo-o os judeus para a frente. Este, acenando com a mão, queria falar ao povo.
34 Kɛ pisoi ɑpi n céri rɛ Alɛkisɑntiri yɛ Usuifi lɛ, ɑpi pɛɛ rinɔ́ɔ risɛ wɑi ɑpí n cɑ́ɑ́i rɛ: Efɛɛsi piléé Aritemiisi pɛɛ Lipíimɑ! Api lɛ̃ n cɑ́ɑ́i ɑí nɛ ituŋɛ mɛkɔ́ɔ́nú mɛtɛ́ tulu.
34 Quando, porém, reconheceram que ele era judeu, todos, a uma voz, gritaram por espaço de quase duas horas: Grande é a Diana dos efésios!
35 Kuyu utɛlɛwɔlɛ uu fe uu pisoi sɛ́ɛ́sɛ, uu pɛɛ pisɛ rɛ: Nɔ̃́ Efɛɛsi pikɔ́, wóo yɛ úu kɛtẽ kɛcɑ́ɑ́ nyu rɛ Efɛɛsi kuyu pikɔ́ pɛɛ pilééyɑhɑ píimɑ Aritemiisi nɛ pikɛyu kɛɛ kɛléécɑɑ-pɔ n lóimɛ kɛcɑ́ɑ́ pɑílɛ̃?
35 O escrivão da cidade, tendo apaziguado o povo, disse: Senhores, efésios: quem, porventura, não sabe que a cidade de Éfeso é a guardiã do templo da grande Diana e da imagem que caiu de Júpiter?
36 Úkɑ úu we yɛɛ yɛ́ nsímɛ́ mmɛ̃ n kɛ́si. Lɛ̃ nnyɑ, ɑni nɔ́ɑnɛ́kíŋ niŋukusɛ, ɑ́ni kɑpɛ ń-yɔɔnɛ-yɔɔnɛ nɛ linyinɛ wɑ.
36 Ora, não podendo isto ser contraditado, convém que vos mantenhais calmos e nada façais precipitadamente;
37 Pisoi mpí kɑní nɛ ń kɑ ɑ́pi kurɔ́yómɛyɑ́hɑɑlee-i líkɑ cɑɑi, ɑ́pi kɔ pirɔ́léé Aritemiisi lɑ́mɑɑnkɛɛ.
37 porque estes homens que aqui trouxestes não são sacrílegos, nem blasfemam contra a nossa deusa.
38 In tɛ úyu Temetiriisi nɛ upikɛicɔ yɛ unyinɛ nɛ nsímɛ́ mɑ́, sitúhɑɑnɛyɑɑ yɛ welɛ, pitúhɑɑnɛ pin kɔ we. Pi yɛ́ fe ɑpi kei kɛtɑhɑi u séi ɑpí nɛ pi túhɑɑnɛ.
38 Portanto, se Demétrio e os artífices que o acompanham têm alguma queixa contra alguém, há audiências e procônsules; que se acusem uns aos outros.
39 Nɔn kɔ pɛɛ ń-ye ncɔ m mɑ́, tɔ́ hɑ riyɔ́ɔpipoo-i mmɛ̃ símisi yɑrɛ kɑi m pisɛ.
39 Mas, se alguma outra coisa pleiteais, será decidida em assembleia regular.
40 Insɑ́ lɛ̃, lɛlɛɛ nɛni kɛyɑɑ nkɛ́ nní ń wɑ yɛ́ tíyɛsɛ ɑrí n we yɑrɛ pitencɔkɔi. Ári yɛ́ ńkɑ yɛ̃ tɔkɛ́ símisi likɛ́ nɛ n nyísɛ rɛ tɔ ɑlɑri mɑ́lɛ tɔkɛ́ nní n cɑ́pinɛlɛ̃.
40 Porque também corremos perigo de que, por hoje, sejamos acusados de sedição, não havendo motivo algum que possamos alegar para justificar este ajuntamento.
41 Tinɔ́ɔ tɛ̃ kuú mɑ uú nɛ pisoi kpiisɛ.
41 E, havendo dito isto, dissolveu a assembleia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.