Atos 12
Sola NT (SOY_SIM) vs ARA
1 Likumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ uyɔ́ɔpi Erooti uu Kirisi pikɔ́ pinyinɛ piwéékusɛ lõ.
1 Por aquele tempo, mandou o rei Herodes prender alguns da igreja para os maltratar,
2 Uu tíyɛsɛ ɑpi ritɛ́hɛ nɛ Yohɑni umɑɑ Yɑkupu kopu.
2 fazendo passar a fio de espada a Tiago, irmão de João.
3 Kuu n yɛ̃́ tɛ lɛ̃ ŋmɑɑ kɛ Pisuifi ɑpí pɛɛ ń lɑ kuu lɛ̃ wɑ, uu kɔ tíyɛsɛ ɑpi ɑnyɑ̃́ nyɛ-i kɑpi yɛ ɑkpɔ́nɔ́ nyɛɛ ɑ́ɑ pitɛ m mɑ́ n li kɛ́mɛɛ Piyɛɛ pɔ̃́ tini.
3 Vendo ser isto agradável aos judeus, prosseguiu, prendendo também a Pedro. E eram os dias dos pães asmos.
4 Kɑpi lɛ̃ u n tĩ́ ɑpi kpɑnii, ɑpi pisɔ́ɔ́cɑ siwúípi sinɑ wɑi, ḿpɑ́ kɛ́ye kɛ́mɛɛ pisɔ́ɔ́cɑ pinɑ, pin nɛ u mɛ̃́. Nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ mɛmɑ́ɑ́ kɑpi lɛ̃ nɛ músu rɛ pikɛ́ ḿpɑ́ úye inipɛɛ-i u túhɑɑnɛ.
4 Tendo-o feito prender, lançou-o no cárcere, entregando-o a quatro escoltas de quatro soldados cada uma, para o guardarem, tencionando apresentá-lo ao povo depois da Páscoa.
5 Kɛ Piyɛɛ uu lɛ̃ kukpɑniilee-i ń we pin u mɛ̃́, Kirisi pikɔ́ pin ukɛcɑ́ɑ́ Uléécɑɑ welu mɛwéntɛ ɑ́mɛ we.
5 Pedro, pois, estava guardado no cárcere; mas havia oração incessante a Deus por parte da igreja a favor dele.
6 Kɛsinɛ kɛɛ n weesinɛ Erooti ukɛ́ nɛ Piyɛɛ n túhɑɑnɛ kɛ́mɛɛ kɛ Piyɛɛ uu pisɔ́ɔ́cɑ pitɛ́ kɛpɑ́ɑ́pɑ́ɑ́ we un loni. Anípɛ kɛtɛ́ kɑpí pɛɛ ɑkpɑnii u wɑilɛ̃ pin nɛ u pɑhɑɑlɛ̃, pimɛ́rɛ́ pɔ́ɔn kɔ kukpɑniilee rinɔnɔɔ-i nyɛnu pin mɛ̃́.
6 Quando Herodes estava para apresentá-lo, naquela mesma noite, Pedro dormia entre dois soldados, acorrentado com duas cadeias, e sentinelas à porta guardavam o cárcere.
7 Mɛsɛ nɛ mɛsɛ, Upíimɑ uleecɑɑtumɛ unyinɛ uu lompɔ, mɛtɛ́í ɑmɛ kukpɑniilee yipu. Uléécɑɑtumɛ uyɛ̃ uu Piyɛɛ ilúkɛ́ pɛ́pɛ́ uu u yóŋsɛ, uu u mɑɑ rɛ: A riwɑkɑsi! Akpɑnii kɑpí pɛɛ́ nɛ u m pɑhɑɑlɛ̃ ɑɑ kei nní uɑnipɛ-i léeri ɑɑ súrii.
7 Eis, porém, que sobreveio um anjo do Senhor, e uma luz iluminou a prisão; e, tocando ele o lado de Pedro, o despertou, dizendo: Levanta-te depressa! Então, as cadeias caíram-lhe das mãos.
8 Uléécɑɑtumɛ uu pɛɛ u mɑɑ rɛ: A kupɔ́tɑmpɑ́lɑ rité ɑɑ ɑpɔ́nɛ́ɛ́ri tɑni. Piyɛɛ uu mɛsei lɛ̃ wɑi. Uléécɑɑtumɛ uu kɔ rɛ: A kupɔ́kpɛ́lɛnku tɑ̃ ɑɑ yisi ɑɑ nɛ́ tíki.
8 Disse-lhe o anjo: Cinge-te e calça as sandálias. E ele assim o fez. Disse-lhe mais: Põe a capa e segue-me.
9 Piyɛɛ uu u tiki ɑpi léépɔ, lin u we yɑrɛ kɛlɑ́rɛ́. Úu pɛɛ músu rɛ mɛsei yɛ mɛ.
9 Então, saindo, o seguia, não sabendo que era real o que se fazia por meio do anjo; parecia-lhe, antes, uma visão.
10 Api pimɛ́rɛ́ foí fɑ́ɑu, ɑpi pilírũ kpɑ́ ɑpi pɛɛ nweni rinɔnɔɔ kɑpi yɛ nɛ kuyu-mɛ̃ n léepɔ tulu, tɛ̃ ɑri timɛcirɛ hɑ́nnɛpɔ ɑpi léépɔ. Api ncée kpísi pin tɔ́su. Kei nní, uu Piyɛɛ inipɛɛ-i pɔlu.
10 Depois de terem passado a primeira e a segunda sentinela, chegaram ao portão de ferro que dava para a cidade, o qual se lhes abriu automaticamente; e, saindo, enveredaram por uma rua, e logo adiante o anjo se apartou dele.
11 Kɑi Piyɛɛ n hemnɛ kuu pɛɛ yɛ̃́ tɛ mɛwɑi yɛ wɑlɛ. Kei kuu pɛɛ rɛ: Nkpéni kɑm yɛ̃́ tɛ mɛsei yɛ mɛ. Uléécɑɑ yɛ uléécɑɑtumɛ tummɛlɛ uu Erooti ɑnipɛ-i nɛ́ lesɛ, uu kɔ mmɛ̃ kɛ Pisuifi ɑpí pɛɛ́ nɛ nɛ́ ń lɑ kɛ́mɛɛ nɛ́ lesɛ.
11 Então, Pedro, caindo em si, disse: Agora, sei, verdadeiramente, que o Senhor enviou o seu anjo e me livrou da mão de Herodes e de toda a expectativa do povo judaico.
12 Kɛ Piyɛɛ uu n yɛ̃́ mmɛ̃ kɛ́mɛɛ kuu ń we, uu Yohɑni kɑpi rinyíri n hɛ rɛ Mɑriki uni Mɑɑri kɛyɔ sĩ. Pisoi kulúi yɛ pɛɛ kei cɑ́pinɛlɛnlɛ pin kɛyómɛ yɑ́ɑ́si.
12 Considerando ele a sua situação, resolveu ir à casa de Maria, mãe de João, cognominado Marcos, onde muitas pessoas estavam congregadas e oravam.
13 Kuu n hɑpɔ uu kɛ́yɔ ripoo pepu, unɔ́si kɛikɔ́ unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Rooti uu sĩ́ ukɛ́ hɑ yɛ̃ tɛ wóo lo?
13 Quando ele bateu ao postigo do portão, veio uma criada, chamada Rode, ver quem era;
14 Uu Piyɛɛ mɛtẽ ceru. U yɛ́ ripoo hɑ́nnɛlɛ nɛ́ɛ, uú nyɑ uu mpɔ́ɔnɑrɛ nɛ itóó nɛ kɛ́yɔ-mɛ̃ pɛɛpɔ, uú hɑ rɛ Piyɛɛ yɛ kɑ un tipoo-pɔ we.
14 reconhecendo a voz de Pedro, tão alegre ficou, que nem o fez entrar, mas voltou correndo para anunciar que Pedro estava junto do portão.
15 Pɛpɛɛ kei n cɑ́pinɛlɛ̃ ɑpi u mɑɑ rɛ u isɔhɔ torilɛ. Amɑ́ uu kɛ́yu mɑhɑni ŋmɑɑ rɛ mɛsei yɛ mɛ. Api rɛ in lɛ̃, ukumííri yɛ ku.
15 Eles lhe disseram: Estás louca. Ela, porém, persistia em afirmar que assim era. Então, disseram: É o seu anjo.
16 Piyɛɛ un lɛ̃ we un tipoo pepu. Kɑpi n hɑ́nnɛ ɑpi u yɛnu, piipiŋɛ ii nnyiyɛ loni.
16 Entretanto, Pedro continuava batendo; então, eles abriram, viram-no e ficaram atônitos.
17 Uu kunípɛ nɛ pi símisi rɛ pikɛ́ n sɛ́ɛ́lɛ̃ ɑ́pi kɑpɛ ríkɑ mɑ. Uu kɔ pi símisi lɛ̃ kɛ Upíimɑ uu kukpɑniilee-i u n lésɛ. Uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ pikɛ́ hɑ Yɑkupu nɛ pimɑ́rɛcɔ picɔ lɛ̃ símisi. Kuu lɛ̃ pisímɛ́ pi ḿ mɑsí, uu yisi uu kɛlõ féé tɔ́mpɔ.
17 Ele, porém, fazendo-lhes sinal com a mão para que se calassem, contou-lhes como o Senhor o tirara da prisão e acrescentou: Anunciai isto a Tiago e aos irmãos. E, saindo, retirou-se para outro lugar.
18 Kɑi n weesi, ɑi pisɔ́ɔ́cɑ pɛ̃ kɛcɔpɛ nɔkɔrɛ hɑ́i, ɑpi pɛɛ́ m písɛinɛ rɛ mɛ́ye kɛ Piyɛɛ uu lõ?
18 Sendo já dia, houve não pouco alvoroço entre os soldados sobre o que teria acontecido a Pedro.
19 Erooti uu pɛɛ rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ u wɛ́ɛ́si. Amɑ́ ɑpi u wɛ́ɛ́si ɑ́pi u yɛ̃. Kei kuu pɛɛ pimɛ́rɛ́ pɛ̃ sée uú nɛ pi túhɑɑnɛ uu rɛ pikɛ́ pi kṍ. Uu pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ Yutee kɛteni-i yisi uú hɑ Sesɑree kɛteni-i siyɑ́ɑ wɑi.
19 Herodes, tendo-o procurado e não o achando, submetendo as sentinelas a inquérito, ordenou que fossem justiçadas. E, descendo da Judeia para Cesareia, Herodes passou ali algum tempo.
20 Erooti yɛ pɛɛ́ nɛ Tiiri pikɔ́ nɛ Sitɔɔ pikɔ́ wɔ́lɑɑlɛnlɛ. Pɛ̃ ɑpi rinɔ́ɔ risɛ wɑi rɛ pikɛ́ hɑ u yɛ̃. Api lɛ̃ nnyɑ uyɔ́ɔpi pimɛ́rɛ́ uwɛ́ɛ́sɛ Pilɑsituusi kópóó, ɑpi yɛ́ntinɛ uú nɛ kɛkpéẽ pi wɑi pikɛ́ hɑ nɛ u kpurɛi. Ái mɛ́woo, uyɔ́ɔpi Erooti kɛtẽ kɛ́mɛɛ likɔ́ nfɑɑ kɑpi mɑ́.
20 Ora, havia séria divergência entre Herodes e os habitantes de Tiro e de Sidom; porém estes, de comum acordo, se apresentaram a ele e, depois de alcançar o favor de Blasto, camarista do rei, pediram reconciliação, porque a sua terra se abastecia do país do rei.
21 Kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɑpi yɛ́ rinsɑ́nɛ ɑkɛ tulu. Erooti uú hɑ umɛyɔɔpilɑpɛ tɑni uu uriyɔɔpitũ kɛcɑ́ɑ́ tonɛ uu pɛɛ́ nɛ pisoi riwúí nɛ mɛyɑ̃́ n símisi.
21 Em dia designado, Herodes, vestido de trajo real, assentado no trono, dirigiu-lhes a palavra;
22 Kei kɛ pisoi ɑpi ipɑkɑrɛ riwɔɔ rɛ: Uléécɑɑ rinɔɔ yɛ ntí, ɑ́i kɛsoipipi rikɔ́.
22 e o povo clamava: É voz de um deus, e não de homem!
23 Kúu n céri rɛ Uléécɑɑ ŋmɑnɛ yɛɛ ipɑkɑrɛ te nnyɑ, Upíimɑ uleecɑɑtumɛ unyinɛ uu kei nní u fɑpi uu lɑlɛi, ɑpɑpi ɑɑ u tɑkɑi uú hɑ nɛ kpi.
23 No mesmo instante, um anjo do Senhor o feriu, por ele não haver dado glória a Deus; e, comido de vermes, expirou.
24 Nléécɑɑsimɛ́ nn pɛɛ likumúŋɛ́ kpɛ-i kɔ́ɔ́nú ɑpi ḿpɑ́ yei n kom.
24 Entretanto, a palavra do Senhor crescia e se multiplicava.
25 Kɛ Pɑrinɑpɑsi nɛ Sɔɔli pɔ́ɔ lɛ̃ nnyɑ kɑpi Yerusɑlɛm-i pi n tumpɔ piwɑi ḿ mɑsí, ɑpi yisi ɑpi Yohɑni kɑpi rinyíri n hɛ rɛ Mɑriki nɛ pɛ́nɛ ɑpí nɛ Antiyɔɔsi pɛlɛ.
25 Barnabé e Saulo, cumprida a sua missão, voltaram de Jerusalém, levando também consigo a João, apelidado Marcos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.