Atos 11
Sola NT (SOY_SIM) vs ARIB
1 Pitumɛ nɛ Kirisi pikɔ́ pɛɛ Yutee kɛteni-i ń we ɑpi kóm tɛ mpuri sɑnɛ pikɔ́ pɔ̃́ nɛ kɔ Uléécɑɑ Nsímɛ́ yɔsí.
1 Ora, ouviram os apóstolos e os irmãos que estavam na Judéia que também os gentios haviam recebido a palavra de Deus.
2 Kɛ Piyɛɛ uu Yerusɑlɛm m pɛɛpɔ, Pisuifi pɛɛ Yeesu nɛ kɛfɑ n tɛnɛlɛ̃ ɑ́pi kɛ́yu u pɑ.
2 E quando Pedro subiu a Jerusalém, disputavam com ele os que eram da circuncisão,
3 Pi u mɑɑ rɛ: Pɔ pikécirɛ́ kɛyɔ lompɔ, nɔ́ nɛ pɛ̃ ɑni kɛlõ kɛsɛ le!
3 dizendo: Entraste em casa de homens incircuncisos e comeste com eles.
4 Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ lɛlɛɛ n wɑ pi kɛɛnkɛɛ nɛ kɛ́tɔ-pɔ, uu rɛ:
4 Pedro, porém, começou a fazer-lhes uma exposição por ordem, dizendo:
5 Yɑfɑ-pɔ kɑḿ pɛɛ́ kɛ́yɔ kɛnyinɛ-i we nɛn kɛyómɛ yɑ́ɑ́si, ɑi nɛ́ wɑi yɑrɛ kɛnípɛɛhee, ɑi linyinɛ nɛ́ nyísɛ lin kɛnɛ́mɛɛ wémɛ. Likɛi lɛɛ welɛ yɑrɛ kusɑ́ŋɑ́ɑ́ mɑɑmɑɑ kunyinɛ kɑpi n tɑ́ŋɛ pin kuɑtimɛ kɛnɑ mulɛilɛ̃. Ai pɛɛ kɛyómɛcɑɑ n leeri lin cɛpimɛlɛ̃ ɑí weri ɑí nɛ nɛ́ kɔ.
5 Estava eu orando na cidade de Jope, e em êxtase tive uma visão; descia um objeto, como se fosse um grande lençol, sendo baixado do céu pelas quatro pontas, e chegou perto de mim.
6 Am kusɑ́ŋɑ́ɑ́ kpɛ̃ kɛ́mɛɛ ńsɔnɛ pɑí, ɑm ɑ́nɑ ɑnɑ likɔ́ nní ncɔpuri nɛ liyúikɔ́ ncɔpuri nɛ lɛlɛɛ m múŋui ncɔpuri nɛ sinúipi ncɔpuri yɛnu.
6 E, fitando nele os olhos, o contemplava, e vi quadrúpedes da terra, feras, répteis e aves do céu.
7 Kei kɑi rinɔ́ɔ nɛ́ mɑ́ɑmɛ rɛ: Piyɛɛ, ɑ yisi, ɑ kṍ ɑɑ le!
7 Ouvi também uma voz que me dizia: Levanta-te, Pedro, mata e come.
8 Amɑ́ ɑm tinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Kɑ́sɑ, ɑ́m píkɑi irɔ́sé kɛ́mɛɛ icírí inyinɛ lukɑɑlɛ̃, Upíimɑ.
8 Mas eu respondi: De modo nenhum, Senhor, pois nunca em minha boca entrou coisa alguma comum e imunda.
9 Ai kɔ mɛlírũ kɛyómɛcɑɑ-pɔ pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Lɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu ḿ mɑɑ rɛ lilukɛ-lukɛ, pɑ́ɑ kɑpɛ li mɑɑ rɛ icírí.
9 Mas a voz respondeu-me do céu segunda vez: Não chames tu comum ao que Deus purificou.
10 Mɛpehẽ mɛtɑɑni kɑi lɛ̃ wɑ, ɑi pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ kusɑ́ŋɑ́ɑ́ kpɛ̃ kɛyómɛcɑɑ-mɛ̃ kpíípɔ.
10 Sucedeu isto por três vezes; e tudo tornou a recolher-se ao céu.
11 Likumúŋɛ́ kpɛ-i, pisoi pitɑɑni pinyinɛ ɑpi kei nní weri ɑpi kɛ́yɔ kɛ-i kɑri ń we ripoo-i nyɛrɛ. Sesɑree-pɔ kɑpi lɛ̃ pi tumti.
11 E eis que, nesse momento, pararam em frente à casa onde estávamos três homens que me foram enviados de Cesaréia.
12 Nfɑ́ɑsɔnɛ nn nɛ́ mɑɑ rɛ kɛ́ yisi kɛ́ mɛsɛ nɛ mɛsɛ pi ritiki. Pimɑ́rɛcɔ pikpuulũ mpí ɑpi yisi ɑpi nɛ́ sɑ́runi ɑrí hɑ nɛ kɛsẽ́ Kɔrinɛɛ kɛyɔ-i lompɔ.
12 Disse-me o Espírito que eu fosse com eles, sem hesitar; e também estes seis irmãos foram comigo e entramos na casa daquele homem.
13 Uyɛ̃ uu rɔ́ kɛ́ɛ́nkɛɛ lɛ̃ kuu uléécɑɑtumɛ ukɛyɔ-i n yɛ̃́ un u tee rɛ ukɛ́ pisoi tũ pikɛ́ hɑ Yɑfɑ-pɔ Simɔɔ kɑpi rinyíri n hɛ rɛ Piyɛɛ sée.
13 E ele nos contou como vira em pé em sua casa o anjo, que lhe dissera: Envia a Jope e manda chamar a Simão, que tem por sobrenome Pedro,
14 U yɛ́ nsímɛ́ u símisi mɛɛ yɛ́ u nɛ ukɛyɔ pikɔ́ nnɛ́í n yóriyɛ.
14 o qual te dirá palavras pelas quais serás salvo, tu e toda a tua casa.
15 Kɑm nsímɛ́ n kpísi, Nfɑ́ɑsɔnɛ nn pikɛcɑ́ɑ́ súiri yɑrɛ knn lɛ̃ kɛ́korɑɑnɛ kɛrɔ́cɑ́ɑ́ n súimɛ.
15 Logo que eu comecei a falar, desceu sobre eles o Espírito Santo, como também sobre nós no princípio.
16 Kei kɑm pɛɛ Upíimɑ rinɔɔ ntí léisɛ rɛ: Míni ŋmɑnɛ kɛ Yohɑni uu nɔ́ wólɛ. Amɑ́ Nfɑ́ɑsɔnɛ kɛ Uléécɑɑ uu nɔ́ wolɛnɛ.
16 Lembrei-me então da palavra do Senhor, como disse: João, na verdade, batizou com água; mas vós sereis batizados no Espírito Santo.
17 Kɑri Upíimɑ Yeesu Kirisi nɛ kɛfɑ n tɛnɛ, Uléécɑɑ uu Nfɑ́ɑsɔnɛ rɔ́ hɛ. Mmɛ̃ kuu kɔ nkpéni pɛ̃ hɛ. Wóo pɛɛ nkpéni nɛ̃́ kɛ́ nɛ Uléécɑɑ n kɛ́ŋɛnɛ?
17 Portanto, se Deus lhes deu o mesmo dom que dera também a nós, ao crermos no Senhor Jesus Cristo, quem era eu, para que pudesse resistir a Deus?
18 Kɑpi ɑnɔ́ɔ nyɛ̃ n kṍ, ɑpi piɑkiŋ niŋukusɛ ɑpi Uléécɑɑ ríyu wɑisɛ ɑpi rɛ: In lɛ̃, mɛsei yɛ mɛ rɛ Uléécɑɑ yɛ ŋmurɛilɛ rɛ mpuri sɑnɛ pikɔ́ pɔ́ɔkɛ́ kɔ piɑkópɛ kɛpirɛ ritɔ pikɛ́ nfɑ́ɑ yíkíyiki yɛ̃́.
18 Ouvindo eles estas coisas, apaziguaram-se e glorificaram a Deus, dizendo: Assim, pois, Deus concedeu também aos gentios o arrependimento para a vida.
19 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑpí pɛɛ Etiyɛɛni ń kpu, pi pɛɛ pɛpɛɛ Kirisi nɛ kɛfɑ n tɛnɛ wéékusɛlɛnlɛ hɑ́i. Ai tíyɛsɛ picɔ ɑpi wúrunkɛɛ ɑpí nɛ Fenisii kɛtẽ nɛ Siipuru nɛ Antiyɔɔsi tulu, ɑmɑ́ pin pɛɛ Pisuifi ŋmɑnɛ Nléécɑɑsimɛ́ símisi.
19 Aqueles, pois, que foram dispersos pela tribulação suscitada por causa de Estêvão, passaram até a Fenícia, Chipre e Antioquia, não anunciando a ninguém a palavra, senão somente aos judeus.
20 Ḿpɑ́ nɛ lɛ̃, Siipuru nɛ Sirɛɛni pikɔ́ pinyinɛ yɛ yisilɛ ɑpi Antiyɔɔsi sĩ ɑpí hɑ Upíimɑ Yeesu Nsímɛ́ Kɛcirɛ Pikirɛki símisi.
20 Havia, porém, entre eles alguns cíprios e cirenenses, os quais, entrando em Antioquia, falaram também aos gregos, anunciando o Senhor Jesus.
21 Upíimɑ nnɑŋɛ nn pi lɛ́ni, pisoi mɛyɑ̃ ɑpí nɛ kɛfɑ u tɛnɛ ɑpi mɛfinɛ consɛ.
21 E a mão do Senhor era com eles, e grande número creu e se converteu ao Senhor.
22 Kirisi pikɔ́ pɛɛ Yerusɑlɛm-i ń we ɑpi lɛ̃ kom, ɑpi Pɑrinɑpɑsi Antiyɔɔsi-pɔ tum.
22 Chegou a notícia destas coisas aos ouvidos da igreja em Jerusalém; e enviaram Barnabé a Antioquia;
23 Kuu n tuipɔ, uu yɛ́nu lɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu pɛpɛɛ nɛ Kirisi kɛfɑ n tɛnɛlɛ̃ tinkpɑ́, ɑi u lɑrisi uu pi ŋmɔ́ɔ́púsɛ rɛ pikɛ́ Upíimɑ nɛ kɛfɑ kɛsɛ n tikilɛ̃.
23 o qual, quando chegou e viu a graça de Deus, se alegrou, e exortava a todos a perseverarem no Senhor com firmeza de coração;
24 Pɑrinɑpɑsi yɛ pɛɛ mɛyíkíyiki usoi sɔnɛ lɛ. Nfɑ́ɑsɔnɛ nn u yipɑɑlɛ̃ un kɔ nfɑtɛnɛ mɑ́. Lɛ̃ nnyɑ kɛ pisoi mɛyɑ̃ ɑpi ŋmurɛi ɑpi Upíimɑ nɛ kɛfɑ tɛnɛ.
24 porque era homem de bem, e cheio do Espírito Santo e de fé. E muita gente se uniu ao Senhor.
25 Pɑrinɑpɑsi uu limɛmɑ́ɑ́ yisi uu Tɑrisi-pɔ Sɔɔli piwɛ́lɑɑ sĩ.
25 Partiu, pois, Barnabé para Tarso, em busca de Saulo;
26 Kuu u n yɛ̃́, uu u kpísi uú nɛ Antiyɔɔsi u sĩ. Api kei Uléécɑɑ icɑ́pinɛ iyɛ-i kuŋmɛ̃ nɛ kuriyu wɑi pin Nléécɑɑsimɛ́ pisoi mɛyɑ̃ céési. Antiyɔɔsi uyɛ-i kɑpi mɛfoí foí Yeesu Kirisi pipirɛtiki rinyíri hɛ rɛ Kirisi pikɔ́.
26 e tendo-o achado, o levou para Antioquia. E durante um ano inteiro reuniram-se naquela igreja e instruíram muita gente; e em Antioquia os discípulos pela primeira vez foram chamados cristãos.
27 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ ɑntepuyɛ pinyinɛ ɑpi Yerusɑlɛm yisi ɑpi Antiyɔɔsi sĩ.
27 Naqueles dias desceram profetas de Jerusalém para Antioquia;
28 Nfɑ́ɑsɔnɛ nn piusɛ unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Akɑpuusi céési uu yóó rɛ nkṹ píimɑ nnyinɛ yɛ́ kɛtẽ nnɛ́í kɛcɑ́ɑ́ wɑ. Nkṹ mmɛ̃ nń weri nn mɛsei Kulooti iyɔɔpi kumúŋɛ́-i wɑi.
28 e levantando-se um deles, de nome Ágabo, dava a entender pelo Espírito, que haveria uma grande fome por todo o mundo, a qual ocorreu no tempo de Cláudio.
29 Kei kɛ Yeesu pipirɛtiki pɛɛ Antiyɔɔsi-i ń we ɑpi símɑɑnɛ ɑí tonɛ rɛ pikɛcɔpɛ, ḿpɑ́ úye ukɛ́ lɛ̃ kuu yɛ́ n fe tɔhɔ pikɛ́ nɛ pimɑ́rɛcɔ pɛɛ Yutee-pɔ ń we lɛ́mpɔ.
29 E os discípulos resolveram mandar, cada um conforme suas posses, socorro aos irmãos que habitavam na Judéia;
30 Api mɛsei lɛ̃ wɑi, ɑpi Pɑrinɑpɑsi nɛ Sɔɔli tum ɑpi sĩ́ ɑpí hɑ ítɔhɔ iyɛ̃ nɛ pi lɛ́ni ɑpi pipiwɛ́ɛ́sɛ pɑ.
30 o que eles com efeito fizeram, enviando-o aos anciãos por mão de Barnabé e Saulo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.