2 Timóteo 1
Sola NT (SOY_SIM) vs NVT
1 Nɛ̃́ Pɔɔli yɛ Kirisi Yeesu utumɛ lɛ Uléécɑɑ mɛlɑ kɛ́mɛɛ. U nɛ́ forii rɛ kɛ́ nfɑ́ɑ kɑri Kirisi Yeesu kupɛ́nɛcɔ kɛ́mɛɛ n yɛ̃́ pisoi riyóó. Uléécɑɑ yɛɛ rinɔ́ɔ lɛ̃ tɔ́ yekei.
1 Eu, Paulo, apóstolo de Cristo Jesus pela vontade de Deus, enviado para anunciar a vida que ele prometeu por meio da fé em Cristo Jesus,
2 Nɛ́ɛ kɛnɛ́pipi kɛcirɛ Timotee wɔipɔ: Urɔ́sɑ́ɑ Uléécɑɑ nɛ Urɔ́píimɑ Kirisi Yeesu pikɛ́ ípɛɛlɛ́ɛ nɛ nfɑnɑrɛ pɔ́ nyísɛ ɑpi nkíŋniŋɛ pɔ́ hɛ.
2 escrevo esta carta a Timóteo, meu filho amado. Que Deus, o Pai, e Cristo Jesus, nosso Senhor, lhe deem graça, misericórdia e paz.
3 Nɛ Uléécɑɑ kɑm n kɛisi nɛ kɛfɑ kɛsɛ yɑrɛ pinɛ́sɑ́ɑyɑhɑ mɛcɔ yɑ́ɑsi. Nɛ yɛ u yɑ́ɑsilɛ ḿpɑ́ píyei kɑm yɛ kɛpɔ́cɑ́ɑ́ n welu kɛtúŋɛ́ nɛ kɛsinɛ.
3 Dou graças por você ao Deus que sirvo com a consciência limpa, como o serviram meus antepassados. Sempre me lembro de você em minhas orações, noite e dia.
4 Nɛ yɛ mɛpɔ́nini kɛcɑ́ɑ́ léisɛlɛ ɑi pɛɛ mɛyɑ́nsei ripɔ́ɔ nɛ́ wɑi rɛ kɛ́ piyɛ́nɛ pɔ́ rikpɑ́, mpɔ́ɔnɑrɛ nkɛ́ pɛɛ mɛyɑ̃́ nɛ́ lõ.
4 Quero muito revê-lo, pois me lembro de suas lágrimas. Nosso reencontro me encherá de alegria.
5 Nɛ mpɔ́fɑtɛnɛ mɛɛ ńn kɛcɑ́ɑ́ kɛcɑ́ɑ́ mɛwɑi m mɑ́ léisɛlɛ. Nfɑtɛnɛ mmɛ̃ kɛ upɔ́niyɑhɑ Loisi nɛ upɔ́ni Enisi ɑpí pɛɛ mɑ́. Nɛ nɛ kɛfɑ tɛnɛlɛ̃ tɛ pɔ nfɑtɛnɛ mmɛ̃ ncɔ mɑ́lɛ.
5 Lembro-me de sua fé sincera, como era a de sua avó, Loide, e de sua mãe, Eunice, e sei que em você essa mesma fé continua firme.
6 Lɛ̃ nnyɑ kɑm pɔ́ léisɛ rɛ ɑ ihɛɛ iyɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu pɔ́ n hɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑm ɑnípɛ kɛpɔ́cɑ́ɑ́ rinlɑ́ɑ yóŋsɛ.
6 Por isso quero lembrá-lo de avivar a chama do dom que Deus lhe deu quando impus minhas mãos sobre você.
7 Likumúŋɛ́ rɛ Uléécɑɑ úu nfɑ́ɑ rɔ́ hɛ rɛ nkɛ́ tɔ́ rifúrɔ́ɔ́sɛ, ɑmɑ́ ńnɑŋɛ nɛ ńlɑ nɛ mɛwɛ́ɛ́sɛsɔhɔ knn yɛ rɔ́ hɛ.
7 Pois Deus não nos deu um Espírito que produz temor e covardia, mas sim que nos dá poder, amor e autocontrole.
8 Lɛ̃ nnyɑ, isɛi íi kɑpɛ pɔ́ wɑ nɛ Urɔ́píimɑ nsímɛ́ pikɔ́ɔ́nú. Nɛ́ɛ kɔ nní kukpɑniilee-i ń we Urɔ́píimɑ nnyɑ, nnɛ́kɔ́ ńn kɑpɛ isɛi pɔ́ n we. Amɑ́ ɑ tíyɛsɛ tɔkɛ́ kɛsẽ́ Nsímɛ́ Kɛcirɛ iwɛ li, pɔn nɛ ńnɑŋɛ mmɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu pɔ́ n hɛ tɑ́lɛ̃.
8 Portanto, jamais se envergonhe de falar a outros sobre nosso Senhor. E também não se envergonhe de mim, que estou preso por causa dele. Com a força que Deus lhe dá, esteja pronto para sofrer comigo por causa das boas-novas.
9 Uyɛɛ rɔ́ yóriyɛ uu rɔ́ séi rɛ tɔkɛ́ ripɔ́lɔ́ umpuri, ɑ́i rɛ lirɔ́wɑiwɑi linyinɛ nnyɑ, ɑmɑ́ ukɛ́ kɛlenɛ kɛtẽ n wɑ, u pɛɛ yekei rɛ ukɛ́ nɛ Kirisi Yeesu ritiki ukɛ́ nɛ ípɛɛlɛ́ɛ rɔ́ nyísɛ.
9 Pois Deus nos salvou e nos chamou para uma vida santa, não porque merecêssemos, mas porque este era seu plano desde os tempos eternos: mostrar sua graça por meio de Cristo Jesus.
10 Amɑ́ Urɔ́yulɑlɛ Yeesu Kirisi mɛkɑmɛ kɛtẽ kɛcɑ́ɑ́ yɛ nkpéni ípɛɛlɛ́ɛ iyɛ̃ tipérésɛlɛ lin nyɑ́ni. Li we rɛ u tíyɛsɛlɛ nkpɔ ńn nkpéni ńnɑŋɛ ńkɑ mɑ́, uu pɛɛ Nsímɛ́ Kɛcirɛ nɛ tiki uú nɛ nfɑ́ɑ kpɔcirɛ́ rɔ́ nyísɛ.
10 E agora ele tornou tudo isso claro para nós com a vinda de Cristo Jesus, nosso Salvador, que destruiu o poder da morte e iluminou o caminho para a vida e a imortalidade por meio das boas-novas,
11 Kɛ́ nɛ Nsímɛ́ Kɛcirɛ mmɛ̃ tinkɔ́ɔ́nú nnyɑ kɛ Uléécɑɑ uu tíyɛsɛ ɑm utumɛ nɛ ucélɑɑ.
11 das quais Deus me escolheu para ser pregador, apóstolo e mestre.
12 Liiwɛ kɑm kɔ nní le, ḿpɑ́ nɛ lɛ̃, ɑ́i kɔ isɛi nɛ́ we, likumúŋɛ́ rɛ nɛ nyulɛ uyɛ̃ kɑḿ nɛ kɛfɑ n tɛnɛ. Nɛ kɔ nyu rɛ u yɛ́ fe uu lɛ̃ kuu nɛ́ rimmúísɛ kɛcɑ́ɑ́ pɑí hɑ́i nɛ kɛtúhɑɑnɛyɑɑ-pɔ.
12 Por isso estou sofrendo assim. Mas não me envergonho, pois conheço aquele em quem creio e tenho certeza de que ele é capaz de guardar o que me foi confiado até o dia de sua volta.
13 A tíyɛsɛ ɑnɔ́ɔ kɛcirɛ nyɛ̃ kɑm pɔ́ n céesi nɛ ńlɑ mmɛ̃ kɑɑ nɔ́ nɛ Yeesu kupɛ́nɛcɔ kɛ́mɛɛ n yɛ̃́ likɛ́ mpɔ́cée kɑɑ nfɑtɛnɛ kɛ́mɛɛ n tíkilɛ̃.
13 Apegue-se, com fé e amor em Cristo Jesus, ao modelo do ensino verdadeiro que aprendeu de mim.
14 A icélɑɑ sɔnɛ iyɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uú nɛ Nfɑ́ɑsɔnɛ mɛɛ kɛpɔ́mɛɛ ń we rintíki uú nɛ pɔ́ múísɛ ńsɔnɛ rimúlú.
14 Pelo poder do Espírito Santo que habita em nós, guarde a verdade preciosa que lhe foi confiada.
15 Yɑrɛ kɑɑ nní ń nyu, Asii kɛtẽ pikɔ́ nnɛ́í yɛ nɛ́ ŋmɛriyɛlɛ. Pɛ̃ nɛ pɛ̃ pɛɛ kɛpirɛ nɛ́ rińtɔ kɛ́mɛɛ, Fisɛɛli nɛ Erimosɛɛni yɛ welɛ.
15 Como você sabe, todos os da província da Ásia me abandonaram, incluindo Fígelo e Hermógenes.
16 Upíimɑ yɛ́ kusoi Onesifɔɔ kɛyɔ wɑ. U nnɔ́ɔ kulúi itisi nɛ́ hɛlɛ, úu nkpɑ́ni nɛ̃́ ukpɑniikɔ́ isɛi wɑ.
16 Que o Senhor demonstre misericórdia a Onesíforo e sua família, pois muitas vezes me animou em suas visitas e nunca se envergonhou por eu estar na prisão.
17 Amɑ́ kuu Rɔm-i ń kɑ, u nɛ́ wɛ́lɑɑnkɛɛlɛ mɛyíkíyiki uú hɑ nɛ nɛ́ yɛ́nu.
17 Pelo contrário, quando veio a Roma, procurou-me diligentemente até me encontrar.
18 Upíimɑ ukɛ́ tíyɛsɛ Uléécɑɑ ukɛ́ kɛtúhɑɑnɛyɑɑ kɛtúŋɛ́ kusoi u wɑ. Pɔ kɔ nyulɛ ńsɔnɛ rɛ pikɛi pɛ̃ nnɛ́í kuu hɑ́i Efɛɛsi-pɔ nɛ́ n wɑ ɑ́pi kumúŋɛ́ mɑ́.
18 Que o Senhor lhe mostre misericórdia no dia da volta de Cristo. E você sabe muito bem quanto ele me ajudou em Éfeso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Timóteo 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.