Lamentações 4
CzeCSP: Czech Český studijní překlad (SM_CZECSP) vs ACF
1 Jak zčernalo zlato, jak se změnilo ryzí zlato! Kameny svatyně leží rozmetány na každém nároží.
1 Como se escureceu o ouro! Como se mudou o ouro puro e bom! Como estão espalhadas as pedras do santuário sobre cada rua!
2 Vzácní synové Sijónu, vážení s ryzím zlatem, jak to, že jsou nyní ceněni jen jako hliněný džbán, dílo hrnčířových rukou?
2 Os preciosos filhos de Sião, avaliados a puro ouro, como são agora reputados por vasos de barro, obra das mãos do oleiro!
3 I šakalové obnažují prs a kojí svá mláďata, ale dcera mého lidu se stala krutou jako pštros v pustině.
3 Até os chacais abaixam o peito, dão de mamar aos seus filhos; mas a filha do meu povo tornou-se cruel como os avestruzes no deserto.
4 Jazyk kojence přilnul žízní k patru; děti se dožadují chleba, nikdo jim ho neláme.
4 A língua do que mama fica pegada pela sede ao seu paladar; os meninos pedem pão, e ninguém lho reparte.
5 Ti, kdo jídali lahůdky, hynou na ulicích; ti, kdo byli vychováni v purpuru, objímají smetiště.
5 Os que comiam comidas finas agora desfalecem nas ruas; os que se criaram em carmesim abraçam monturos.
6 Vina dcery mého lidu je větší nežli hřích Sodomy, která byla v okamžiku vyvrácena, aniž by na ni byly položeny ruce.
6 Porque maior é a iniqüidade da filha do meu povo do que o pecado de Sodoma, a qual foi subvertida como num momento, sem que mãos lhe tocassem.
7 Její nazíři byli čistší nežli sníh, bělejší nežli mléko; jejich tělo bylo růžovější nežli drahokamy, jejich vzhled se podobal safíru.
7 Os seus nobres eram mais puros do que a neve, mais brancos do que o leite, mais vermelhos de corpo do que os rubis, e mais polidos do que a safira.
8 Teď je jejich vzezření temnější nežli saze, nedají se na ulicích poznat; kůže jim svraštila na kostech, uschla jako dřevo.
8 Mas agora escureceu-se o seu aspecto mais do que o negrume; não são conhecidos nas ruas; a sua pele se lhes pegou aos ossos, secou-se, tornou-se como um pau.
9 Lépe na tom byli probodení mečem nežli pobití hladem, kteří hynou nedostatkem polních plodin.
9 Os mortos à espada foram mais ditosos do que os mortos à fome; porque estes morreram lentamente, por falta dos frutos dos campos.
10 Ruce soucitných žen vařily svoje děti; staly se jejich jídlem při zkáze dcery mého lidu.
10 As mãos das mulheres compassivas cozeram seus próprios filhos; serviram-lhes de alimento na destruição da filha do meu povo.
11 Hospodin dovršil svoji zlobu, vylil svůj planoucí hněv, zapálil na Sijónu oheň, který strávil jeho základy.
11 Deu o Senhor cumprimento ao seu furor; derramou o ardor da sua ira, e acendeu fogo em Sião, que consumiu os seus fundamentos.
12 Králové země ani všichni obyvatelé světa by nevěřili, že do jeruzalémských bran vejde protivník či nepřítel.
12 Não creram os reis da terra, nem todos os moradores do mundo, que entrasse o adversário e o inimigo pelas portas de Jerusalém.
13 Stalo se to pro hříchy jeho proroků a viny jeho kněží, kteří prolévali v jeho středu krev spravedlivých.
13 Foi por causa dos pecados dos profetas, das maldades dos seus sacerdotes, que derramaram o sangue dos justos no meio dela.
14 Jako slepí se potáceli po ulicích, znečištění krví, takže se lidé nesměli dotknout jejich oděvu.
14 Vagueiam como cegos nas ruas, andam contaminados de sangue; de tal sorte que ninguém pode tocar nas suas roupas.
15 Ustupte! Nečistý!, volali na ně lidé, ustupte! Ustupte! Nedotýkejte se! Proto odešli a potáceli se. Mezi pohanskými národy lidé říkali: Nebudou už s námi pobývat jako cizinci.
15 Desviai-vos, imundos! gritavam-lhes; desviai-vos, desviai-vos, não toqueis! quando fugiram e também andaram errantes, dizia-se entre os gentios: Nunca mais morarão aqui.
16 ⌈Hospodinova tvář je rozdělila,⌉ nebude již ⌈na ně hledět;⌉ nebrali ohled na kněze, neslitovali se nad staršími.
16 A face indignada do Senhor os espalhou, ele nunca mais tornará a olhar para eles; não respeitaram a pessoa dos sacerdotes, nem se compadeceram dos velhos.
17 Ještě nám zrak slábne od hledění k naší nicotné pomoci; ve svém vyhlížení jsme vyhlíželi k národu, který nemůže zachránit.
17 Os nossos olhos desfaleciam, esperando o nosso vão socorro; olhávamos atentamente para uma nação que não nos podia livrar.
18 Sledovali naše kroky, abychom nemohli chodit po svých náměstích; náš konec se přiblížil, naplnily se naše dny, ano, přišel náš konec.
18 Espiaram os nossos passos, de maneira que não podíamos andar pelas nossas ruas; está chegado o nosso fim, estão cumpridos os nossos dias, porque é vindo o nosso fim.
19 Naši pronásledovatelé byli rychlejší nežli nebeští orlové. Honili nás na horách, v pustině na nás číhali.
19 Os nossos perseguidores foram mais ligeiros do que as águias dos céus; sobre os montes nos perseguiram, no deserto nos armaram ciladas.
20 Dech našeho života, Hospodinův pomazaný, byl polapen do jejich jam, ten, o kterém jsme si mysleli: ⌈V jeho stínu⌉ budeme živi mezi pohanskými národy.
20 O fôlego das nossas narinas, o ungido do Senhor, foi preso nas suas covas; dele dizíamos: Debaixo da sua sombra viveremos entre os gentios.
21 Jásej a raduj se, dcero edómská, která bydlíš v zemi Úsu! I k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš.
21 Regozija-te e alegra-te, ó filha de Edom, que habitas na terra de Uz; o cálice passará também para ti; embebedar-te-ás, e te descobrirás.
22 Skončil trest za tvou vinu, dcero sijónská, již tě neodvede do zajetí. K odpovědnosti za tvou vinu povolá tebe, dcero edómská, a odhalí tvoje hříchy.
22 O castigo da tua maldade está consumado, ó filha de Sião; ele nunca mais te levará para o cativeiro; ele visitará a tua maldade, ó filha de Edom, descobrirá os teus pecados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lamentações 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.