Mateus 25

Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 “Bulu iwíegyí ámʋ ɩbɔ́bwɛ fɛ́ mbitebí dú akʋá botsu amʋ́ nkandɩ́ɛ dálɩ beyéfia ɔká pɔpwɛ otsiápʋ ɔkʋ.
1 Jesus disse:
2 Amʋ́tɔ́ abanú bemimláa, abanú ɛ́ bɛtɩn ansɩ́.
2 Cinco eram sem juízo, e cinco eram ajuizadas.
3 Aha mimláhɛ amʋ botsu amʋ́ nkandɩ́ɛ, támɛ bʋmotsu nfɔ kʋkʋ kɩ́tá.
3 As moças sem juízo pegaram as suas lamparinas, mas não levaram óleo de reserva.
4 Támɛ atɩansɩpʋ amʋ botsu nfɔ wá atɔ́tɔ́ kɩ́tá.
4 As ajuizadas levaram vasilhas com óleo para as suas lamparinas.
5 Ɔká otsiápʋ amʋ mɔ́kɔsɩ́ ba. Mʋ́ sʋ mbitebí ámʋ fɛ́ɛ́ bɔgyɔsɩ́, tsʋn mʋ́tɔ́ dɩ́dɩ.
5 Como o noivo estava demorando, as dez moças começaram a cochilar e pegaram no sono.
6 “Ɔyɩ́-nsɩnɛ́ á, ɔkʋ lɔ́sʋrá okitikíti ɔbɛ́ɛ, ‘Anɩ pɩ, ɔká otsiápʋ amʋ ɔbá o! Mlɩdalɩ yefia mʋ!’
6 — À meia-noite se ouviu este grito: “O noivo está chegando! Venham se encontrar com ele!”
7 Ɩnʋ mbitebí ámʋ fɛ́ɛ́ bɔkʋsʋ́ nywɛ́ amʋ́ nkandɩ́ɛ. Mbitebí ámʋ fɛ́ɛ́ bɔkʋsʋ́ nywɛ́ amʋ́ nkandɩ́ɛ.|src="WA03904b.tif" size="span" loc="MAT25:1-13" copy="Graham Wade, United Bible Societies, Nairobi" ref="Mateo 25:7"
7 — Então as dez moças acordaram e acenderam as suas lamparinas.
8 Aha mimláhɛ amʋ bɛbláa atɩansɩpʋ amʋ bɛɛ, ‘Anɩ nkandɩ́ɛ dedúun. Mʋ́ sʋ mlɩha anɩ nfɔ kpalobí awa anɩ klɛ́tɔ.’
8 Aí as moças sem juízo disseram às outras: “Deem um pouco de óleo para nós, pois as nossas lamparinas estão se apagando.”
9 Mʋ́ʋ́ atɩansɩpʋ amʋ bɛbláa amʋ́ bɛɛ, ‘Ó-o, ɩmɔtsɔ́. Ɩmɔ́ɔfʋn anɩa mlɩnyɔ. Mlɩyɔ afɛpʋ́ wá, amlɩyɔhɔ mlɩ klɛ́.’
9 — “De jeito nenhum”, responderam as moças ajuizadas. “O óleo que nós temos não dá para nós e para vocês. Se vocês querem óleo, vão comprar!”
10 Brɛ́á aha mimláhɛ amʋ bɔpʋ ɔkpa bɔyɔ́ á, ɔká otsiápʋ amʋ lɛ́ba. Amʋ́ ámʋ́ʋ́ bɛda ɩwɩsʋ ámʋ bobuo ɔká otsiápʋ amʋ wíé ɔká otsiákpá ɩnʋ, oyin ámʋ asúmpʋ́ befin obu ámʋ.
10 — Então as moças sem juízo saíram para comprar óleo, e, enquanto estavam fora, o noivo chegou. As cinco moças que estavam com as lamparinas prontas entraram com ele para a festa do casamento, e a porta foi trancada.
11 “Mʋ́ ɔma a, mbitebí atráhɛ amʋ ɛ́ bɛba bɛlɩɩ́ klʋn ɔma, blɩ́ bɛɛ, ‘Anɩ sɩ́, finki ha anɩ awie.’
11 — Mais tarde as outras chegaram e começaram a gritar: “Senhor, senhor, nos deixe entrar!”
12 Támɛ ɔká otsiápʋ amʋ lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Ɔnɔkwalɩ ndɛ mlɩ bláa, mmeyín mlɩ ɔkpagyíɔkpasʋ.’ ”
12 — O noivo respondeu: “Eu afirmo a vocês que isto é verdade: eu não sei quem são vocês!”
13 Yesu lɔ́mɔ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɩ́nɩ sʋ mlɩda ɩwɩsʋ, tsúfɛ́ mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ nɛ́ba brɛ́á mlɩ ansɩ́ mɛdɩ́n mɩ́sʋ́.
13 E Jesus terminou, dizendo:
14 “Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ámʋ ɩbábɩ bɔ́bwɛ fɛ́ ɔkʋá ɔdɛ ɔkpa tu, ɔlɛtɩ mʋ asúmpʋ́, ye mʋ atɔ́ há amʋ́ ɔbɛ́ɛ, bʋkɩ́ɩ mʋ́sʋ́ yaɩ mʋ.
14 Jesus continuou:
15 Ɔlɔpʋ sika pɛpɛ akɛntɛ anu há ɔkʋlɛ, pʋ́ akɛntɛ anyɔ há onyɔɔsɩ, ɔlɔpʋ kɛntɛ kʋlɛ ɛ́ há ɔsaasɩ. Ɔlɛha okugyíɔkʋ mʋ ɔwʋnlɩ́n ɔnɔ́ asa ɔlɛnatɩ́.
15 E lhes deu dinheiro de acordo com a capacidade de cada um: ao primeiro deu quinhentas moedas de ouro; ao segundo deu duzentas; e ao terceiro deu cem. Então foi viajar.
16 Osúmpʋ́ ámʋ́ʋ́ olenya akɛntɛ anu ámʋ lɔ́wa ɔsa pʋ́ kɔ́ba amʋ fi ibíágyí asɩ. Mʋ́ sʋ ɩmɔwa ɔpá kʋkʋ, olenya akɛntɛ anu dɩ́nká mʋ́sʋ́.
16 O empregado que tinha recebido quinhentas moedas saiu logo, fez negócios com o dinheiro e conseguiu outras quinhentas.
17 Onyɔɔsɩ amʋ ɛ́ lɛ́damlí ɩbɩ mʋ sika pɛpɛ akɛntɛ anyɔ ámʋsʋ alɩ kɛ́n. Mʋ́ sʋ olenya akɛntɛ anyɔ dɩ́nká mʋ́sʋ́.
17 Do mesmo modo, o que havia recebido duzentas moedas conseguiu outras duzentas.
18 Támɛ ɔsaasɩ amʋ́ʋ́ olenya kɛntɛ kʋlɛ amʋ mʋ́ lóyókwi ɔbɔ́, pʋ́ mʋ wie sika pɛpɛ amʋ ŋáín mʋ́tɔ́.
18 Mas o que tinha recebido cem moedas saiu, fez um buraco na terra e escondeu o dinheiro do patrão.
19 “Ɩlɔwa ɔpá asa amʋ́ wíe amʋ lótsu mʋ ɔkpa ámʋ ba, ɔlɛtɩ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, mʋa amʋ́nyɔ bóbu akúnta.
19 — Depois de muito tempo, o patrão voltou e fez um acerto de contas com eles.
20 Osúmpʋ́ ámʋ́ʋ́ olenya sika pɛpɛ akɛntɛ anu ámʋ lótsu mʋ́a mʋ́sʋ́ ɔdɩ́nka akɛntɛ anu ámʋ ba mʋ wie, bɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Mɩ́ wíé, fɛha mɩ́ sika pɛpɛ akɛntɛ anu. Mɩ́ ɛ́ nanyá akɛntɛ anu dɩ́nká mʋ́sʋ́. Mʋ́ nɩ́.’
20 O empregado que havia recebido quinhentas moedas chegou e entregou mais quinhentas, dizendo: “O senhor me deu quinhentas moedas. Veja! Aqui estão mais quinhentas que consegui ganhar.”
21 Mʋ wie amʋ lɛ́da mʋ ɩpán, blɩ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Fabwɛ́ atɔ́. Osúmpʋ́ wankláán fʋ́gyi. Ɩ́nɩá fawá ɔnɔkwalɩ atɔ́ túkúrííbi ánfɩtɔ sʋ á, nɔ́pʋ fʋ́ yáɩ́ mɩ́ atɔ́ tsɔtsɔɔtsɔ ɔnɔ́. Ba afʋbetsiá mɩ́ wá, anya ansigyí.’
21 — “Muito bem, empregado bom e fiel”, disse o patrão. “Você foi fiel negociando com pouco dinheiro, e por isso vou pôr você para negociar com muito. Venha festejar comigo!”
22 “Osúmpʋ́ onyɔɔsɩ amʋ́ʋ́ olenya sika pɛpɛ akɛntɛ anyɔ ámʋ ɛ́ lɛ́bláa mʋ wie ɔbɛ́ɛ, ‘Mɩ́ wíé, sika pɛpɛ akɛntɛ anyɔ fɛha mɩ́. Mɩ́ ɛ́ nanyá anyɔ dɩ́nká mʋ́sʋ́. Mʋ́ nɩ́.’
22 — Então o empregado que havia recebido duzentas moedas chegou e disse: “O senhor me deu duzentas moedas. Veja! Aqui estão mais duzentas que consegui ganhar.”
23 Mʋ wie amʋ lɛ́da mʋ ɩpán, blɩ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Fabwɛ́ atɔ́. Osúmpʋ́ ɔnɔkwalɩpʋ fʋgyi. Ɩ́nɩá fawá ɔnɔkwalɩ atɔ́ túkúrííbi ánfɩtɔ sʋ á, nɔ́pʋ fʋ́ yáɩ́ mɩ́ atɔ́ tsɔtsɔɔtsɔ ɔnɔ́. Ba afʋbetsiá mɩ́ wá, anya ansigyí.’
23 — “Muito bem, empregado bom e fiel”, disse o patrão. “Você foi fiel negociando com pouco dinheiro, e por isso vou pôr você para negociar com muito. Venha festejar comigo!”
24 “Mʋ́ʋ́ osúmpʋ́ amʋ́ʋ́ olenya sika pɛpɛ kɛntɛ kʋlɛ amʋ ɛ́ lɛ́bɛbláa mʋ wie ɔbɛ́ɛ, ‘Mɩ́ wíé, nyin ánɩ́ fʋ́ asʋ́n bʋ ɔnlɩn. Fʋtɔkpɔ́tɩ́ atɔ́ ɔtɩ́nɛ́á fʋmodu; fʋtɛkpá atɔ́-abí ɔtɩ́nɛ́á fʋmɛfɩtá.
24 — Aí o empregado que havia recebido cem moedas chegou e disse: “Eu sei que o senhor é um homem duro, que colhe onde não plantou e junta onde não semeou.
25 Mʋ́ sʋ nenya ifú pʋ́ fʋ́ sika pɛpɛ amʋ ŋáín ɔbɔ́tɔ́. Mʋ́ nɩ́, hɔ fʋ́ atɔ́.’
25 Fiquei com medo e por isso escondi o seu dinheiro na terra. Veja! Aqui está o seu dinheiro.”
26 “Ɩnʋ mʋ wie amʋ lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Osúmpʋ́ laláhɛ, ɔwʋlɩyɔpʋ́ fʋ́gyi. Fʋyin ánɩ́ ntɔkpɔ́tɩ́ atɔ́ ɔtɩ́nɛ́á mmodu, ntɛkpá atɔ́-abí ɔtɩ́nɛ́á mmɛfɩtá atɔ́.
26 — “Empregado mau e preguiçoso!”, disse o patrão. “Você sabia que colho onde não plantei e junto onde não semeei.
27 Ɩ́nɩá fʋyin mʋ́ alɩ á, tɛkɩ fɔpʋ yɔ́tswɩ sika ɔyaɩ́kpá. Ɩ́nɩá naba a, tɛkɩ nɔ́yɔhɔ mʋ́a mʋ́sʋ́ abí.’
27 Por isso você devia ter depositado o meu dinheiro no banco, e, quando eu voltasse, o receberia com juros.”
28 Mʋ́ʋ́ oyin ámʋ lɛ́bláa mʋ asúmpʋ́ amʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Mlɩswɩɩ mʋ sika pɛpɛ kɛntɛ kʋlɛ amʋ ha ɔmʋamʋ́ʋ́ alanyá akɛntɛ idú ámʋ.
28 “Tirem dele o dinheiro e deem ao que tem mil moedas.
29 Tsúfɛ́ ɔhá ánɩ́ ɔbʋ tsɔtsɔ á, bɛtrá pʋ ɩkʋ tsɩ́a mʋ́tɔ́ há mʋ, obénya tsɔtsɔɔtsɔ. Támɛ ɔhá ánɩ́ ɔma á, bɔ́swɩɩ́ mʋ kpalobíbiá ɔbʋ,
29 Porque aquele que tem muito receberá mais e assim terá mais ainda; mas quem não tem, até o pouco que tem será tirado dele.
30 amlɩtswɩ osúmpʋ́ anfɩ́ ɔma labi ánfɩ wa oklúntɔ. Ɩnʋ́ isú mʋ́a kpisíi bʋ nɩ.’
30 E joguem fora, na escuridão, o empregado inútil. Ali ele vai chorar e ranger os dentes de desespero.”
31 “Nɩ́ mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ nɛbá mɩ́ iwíe ogyíkpá, Bulu-abɔpʋ fɛ́ɛ́ bʋbuo mɩ á, nétsiá mɩ́ ɔsʋ́sʋ́ numnyam owíe obíásʋ́.
31 Jesus terminou, dizendo:
32 Bɛ́kpa ɔyɩ́tɔ́ ahá fɛ́ɛ́ befia mɩ́ ansɩ́tɔ́. Ɩnʋ nɔ́tɔsɩ́ amʋ́tɔ́, fɛ́ alɩá mbwɩ ɔkpapʋ́ tɔtɔ́sɩ́ akúfa lɛ́ akpalátɔ.
32 Todos os povos da terra se reunirão diante dele, e ele separará as pessoas umas das outras, assim como o pastor separa as ovelhas das cabras.
33 Fówun nahá akúfa amʋ balɩ́ɩ́ mɩ́ gyɔpɩsʋ, akpaláa amʋ ɛ́ balɩ́ɩ́ mɩ́ bɩnasʋ.
33 Ele porá os bons à sua direita e os outros, à esquerda.
34 Ɩnʋ mɩ́ ánfɩ ngyi Owíe anfɩ nɛ́bláa ahá ámʋ́ʋ́ bʋlɩɩ́ mɩ́ gyɔpɩsʋ ámʋ mbɛ́ɛ, ‘Mlɩ ahá ánfɩ mɩ́ Sɩ́ layúlá ánfɩ mlɩba, amlɩbetsiá iwíegyí ámʋ́ʋ́ ɔlɛlayáɩ́ há mlɩ tsú ɔyɩ́ asɩtsuábɩ ɔpá ámʋtɔ.
34 Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: “Venham, vocês que são abençoados pelo meu Pai! Venham e recebam o
35 Tsúfɛ́ akʋ́n lɛkɩtá mɩ́ á, mlɩlɛ́ha mɩ́ atɔ́ negyi. Ɔmɛwʋ́lɩ lɛkɩtá mɩ́, mlɩlɛ́ha mɩ́ ntsu nonu. Nɔbwɛ ɔfɔɔ́, mlɩlɔ́hɔ mɩ ɔfɔɔ́.
35 Pois eu estava com fome, e vocês me deram comida; estava com sede, e me deram água. Era estrangeiro, e me receberam na sua casa.
36 Nɛnatɩ́ yayá, mlɩlɛ́ha mɩ́ tati nɛdɩdá. Nɔlɔ, mlɩlɛ́kɩ mɩ. Nɛdɩ obu, mlɩlɛ́bá bɛkɩ mɩ.’
36 Estava sem roupa, e me vestiram; estava doente, e cuidaram de mim. Estava na cadeia, e foram me visitar.”
37 “Ɩnʋ yilé abwɛpʋ́ ámʋ bɛ́fɩtɛ́ mɩ́ bɛɛ, ‘Anɩ Wíé, ɔmɛnkɛ anɩlówun ánɩ́ akʋ́n dɛ fʋ́, anɩlɛ́ha fʋ́ atɔ́ fegyi? Ɔmɛwʋ́lɩ dɛ fʋ́, anɩlɛ́ha fʋ́ ntsu fonu?
37 — Então os bons perguntarão: “Senhor, quando foi que o vimos com fome e lhe demos comida ou com sede e lhe demos água?
38 Fɔbwɛ ɔfɔɔ́, anɩlɔ́hɔ fʋ ɔfɔɔ́? Ɔmɛnkɛ fɛnatɩ́ yayá, anɩlɛ́ha fʋ́ tati fɛdɩdá?
38 Quando foi que vimos o senhor como estrangeiro e o recebemos na nossa casa ou sem roupa e o vestimos?
39 Ɔmɛnkɛ fɔlɔ, ntɛ́ɛ fɛdɩ obu, anɩlɛ́bá bɛkɩ fʋ?’
39 Quando foi que vimos o senhor doente ou na cadeia e fomos visitá-lo?”
40 “Ɩnʋ mɩ́ ánfɩ ngyi Owíe ánfɩ nɛ́bláa amʋ́ mbɛ́ɛ, ‘Ɔnɔkwalɩ ndɛ mlɩ bláa. Tógyítɔ́á mlɩlɔ́bwɛ há mɩ́ apíó ánfɩ ahá bʋtamabú amʋ́ wá ahátɔ ánfɩtɔ ɔkʋ á, mɩ́ mlɩlɔ́bwɛ mʋ́ há á.’
40 — Aí o Rei responderá: “Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quando vocês fizeram isso ao mais humilde dos meus irmãos, foi a mim que fizeram.”
41 “Ɩnʋ nɛ́bláa ahá ámʋ́ʋ́ bʋlɩɩ́ mɩ́ bɩnasʋ ámʋ ɛ́ mbɛ́ɛ, ‘Mlɩkpʋkpɛ tɛɩ nfɩ. Bulu lalwɩ́ɩ́ mlɩ. Mlɩyɔ ogyá ámʋ́ʋ́ ɩtamadun, Bulu lɛ́layáɩ́ há Ɔbʋnsám mʋ́a mʋ abɔpʋ amʋtɔ.
41 — Depois ele dirá aos que estiverem à sua esquerda: “Afastem-se de mim, vocês que estão debaixo da maldição de Deus! Vão para o fogo eterno, preparado para o Diabo e os seus anjos!
42 Tsúfɛ́ akʋ́n lɛkɩtá mɩ́, mlɩmɛ́ha mɩ́ atogyihɛ. Ɔmɛwʋ́lɩ lɛkɩtá mɩ́, mlɩmɛ́ha mɩ́ ntsu annu.
42 Pois eu estava com fome, e vocês não me deram comida; estava com sede, e não me deram água.
43 Nɔbwɛ ɔfɔɔ́, mlɩmɔ́hɔ mɩ ɔfɔɔ́. Nɛnatɩ́ yayá, mlɩmɛ́ha mɩ́ tati andɩda. Nɔlɔ, nɛdɩ obu; mlɩmɛ́kɩ mɩ.’
43 Era estrangeiro, e não me receberam na sua casa; estava sem roupa, e não me vestiram. Estava doente e na cadeia, e vocês não cuidaram de mim.”
44 “Ɩnʋ amʋ́ ɛ́ bɛ́fɩtɛ́ mɩ́ bɛɛ, ‘Anɩ Wíé, ɔmɛnkɛ anɩlówun ánɩ́ akʋ́n dɛ fʋ́, ɔmɛwʋ́lɩ dɛ fʋ́, fʋgyi ɔfɔɔ́, fʋna yayá, fʋdɛlɔ ntɛ́ɛ fʋda obu; anɩmɛ́bɛkɩ fʋ?’
44 — Então eles perguntarão: “Senhor, quando foi que vimos o senhor com fome, ou com sede, ou como estrangeiro, ou sem roupa, ou doente, ou na cadeia e não o ajudamos?”
45 Ɩnʋ mɩ́ ánfɩ ngyi Owíe anfɩ nɛ́bláa amʋ́ mbɛ́ɛ, ‘Ɔnɔkwalɩ ndɛ mlɩ bláa. Alɩ ámʋ́ʋ́ mlɩmɔ́bwɛ mʋ́ há mɩ́ apíó ánfɩ ahá bʋtamabú amʋ́ wá ahátɔ ánfɩtɔ ɔkʋ á, mɩ́ mlɩmɔ́bwɛ há á.’
45 — O Rei responderá: “Eu afirmo a vocês que isto é verdade: todas as vezes que vocês deixaram de ajudar uma destas pessoas mais humildes, foi a mim que deixaram de ajudar.”
46 Bulu ɔbɛ́ha amʋ́ bɔ́yɔ ɩwɩɔsɩn ánɩ́ ɩtamatátɔ́, támɛ yilé abwɛpʋ́ ámʋ mʋ́ bénya nkpa ánɩ́ ɩtamatá.”
46 E Jesus terminou assim:

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.