Mateus 20
Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NTLH
1 Yesu lɛ́trá bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mʋ́ sʋ Bulu iwíegyí ámʋ igyi fɛ́ asʋ́n ánfɩ. Ɔdɔtɔpʋ ɔkʋ létsiá. Ɛkɛ ɔkʋ ɔlɔkʋsʋ́ nyankɩ-nyankɩ ɔyɔ́ ɩpa agyípʋ́ odunkákpá, abʋyɔyɔ agyʋ́má mʋ ndɔtɔ.
1 Jesus disse:
2 Mʋa amʋ́nyɔ begyi bíá ánɩ́ ɔbɛ́ka amʋ́ alɩá bʋtɔhɔ ɛkɛwʋ́lɛ, ɔlɔpʋ amʋ́ sɩ́sɩ́ agyʋ́má ámʋ ɔyɔkpá.
2 Ele combinou com eles o salário de costume, isto é, uma moeda de prata por dia, e mandou que fossem trabalhar na sua plantação.
3 Dokwebátɔ́ a, ɔlɛdalɩ yɔ dɩnsʋ, oloyówun akʋ ɛ́ bʋlɩɩ́, bʋmɛdɛ́ tɔtɔ bwɛ.
3 Às nove horas, saiu outra vez, foi até a praça do mercado e viu ali alguns homens que não estavam fazendo nada.
4 Olotsu amʋ́ ɛ́ ɔbɛ́ɛ bʋyɔ́yɔ agyʋ́má mʋ ndɔtɔ ha mʋ. Ɩbwɛ́ ɔbɛ́ka amʋ́ tɔ́á ɩbʋ alɛ́. Mʋ́ sʋ bɔyɔ.
4 Então disse: “Vão vocês também trabalhar na minha plantação de uvas, e eu pagarei o que for justo.”
5 Dódúanyɔ pʋ́ dɔsatɔ ɛ́ á, ɔlɛtrá pʋ akʋ sɩ́sɩ́ ndɔ ámʋtɔ.
5 — E eles foram. Ao meio-dia e às três horas da tarde o dono da plantação fez a mesma coisa com outros trabalhadores.
6 Ntʋ́pwɛ donutɔ, brɛ́á ɔlɛdalɩ a, ɔlɛtrá wun akʋá bʋlɩɩ́ kpaalɩ. Mʋ́ʋ́ ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Ntogyi sʋ́ ndɛ fɛ́ɛ́ mlɩlɩ́ɩ́ nfɩ, mlɩmɛ́dɛ́ tɔtɔ bwɛ?’
6 Eram quase cinco horas da tarde quando ele voltou à praça. Viu outros homens que ainda estavam ali e perguntou: “Por que vocês estão o dia todo aqui sem fazer nada?”
7 Bɛbláa mʋ bɛɛ, ‘Ɔhaa mɔ́kʋ́bɔ́ anɩ ɩpa.’ Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Mʋ́mʋ́ mlɩ ɛ́ mlɩbɔtsʋn yɔyɔ agyʋ́má mɩ́ ndɔtɔ.’
7 — “É porque ninguém nos contratou!” — responderam eles.
8 “Brɛ́á owí lɔpɔn a, ɔdɔtɔpʋ amʋ lɛ́tɩ mʋ agyʋ́másʋ́ ɔkɩ́pʋ bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ɔtɩ́ɩ ɩpa agyípʋ́ ámʋ fɛ́ɛ́, ɔkáa amʋ́ akɔ. Ɔkáa amʋ́ tsu amapʋ amʋsʋ alɩɩ bɔtʋ agyankpapʋ amʋ.
8 — No fim do dia, ele disse ao administrador: “Chame os trabalhadores e faça o pagamento, começando com os que foram contratados por último e terminando pelos primeiros.”
9 Brɛ́á ɩpa agyípʋ́ amʋ bɛba a, agyʋ́másʋ́ ɔkɩ́pʋ amʋ lɛ́ka ahá ámʋ́ʋ́ bɔyɔ donutɔ ámʋ alɩá bʋtɔhɔ ɛkɛwʋ́lɛ.
9 — Os homens que começaram a trabalhar às cinco horas da tarde receberam uma moeda de prata cada um.
10 Brɛ́á ɩlɔtʋ agyankpapʋ amʋ a, bʋkɩ bɛɛ bénya dʋn alɩ, támɛ alɩ kɛ́n ɔlɛka amʋ́ ɛ́ nɩ́.
10 Então os primeiros que tinham sido contratados pensaram que iam receber mais; porém eles também receberam uma moeda de prata cada um.
11 Mʋ́ sʋ ɔlɛka amʋ́ akɔ tá á, agyankpapʋ amʋ bɔwa tɔtɔ́ɩ ɔdɔtɔpʋ amʋsʋ bɩ.
11 Pegaram o dinheiro e começaram a resmungar contra o patrão,
12 Bɛblɩ́ bɛɛ, ‘Amapʋ anfɩ mʋ́ á, dɔnhwɩ́rɩ kʋlɛ pɛ́ bɔyɔ agyʋ́má. Anɩ mʋ́ anɩlalɩ́ɩ́ owí kpankpli ánfɩsʋ yɔ́ agyʋ́má, támɛ faká anɩa amʋ́nyɔ fɛ́ɛ́ akɔ kʋlɛ.’
12 dizendo: “Estes homens que foram contratados por último trabalharam somente uma hora, mas nós aguentamos o dia todo debaixo deste sol quente. No entanto, o pagamento deles foi igual ao nosso!”
13 “Ɔdɔtɔpʋ amʋ lɛ́bláa amʋ́tɔ́ ɔkʋlɛ ɔbɛ́ɛ, ‘Agya, yɛ́ɛ mmɔkʋ́tafá fʋ o! Megyí ɩtɔ́ ámʋ́ʋ́ mɩ́a fʋnyɔ anɩlɛ́blɩ́ ámʋ napʋ́há fʋ́ á?
13 — Aí o dono disse a um deles: “Escute, amigo! Eu não fui injusto com você. Você não concordou em trabalhar o dia todo por uma moeda de prata?
14 Pʋ fʋ́ atɔ́ natɩ. Mɩ́déklé mbɛ́ɛ, nɛ́ha amapʋ amʋ alɩá naká fʋ́.
14 Pegue o seu pagamento e vá embora. Pois eu quero dar a este homem, que foi contratado por último, o mesmo que dei a você.
15 Mma ɔkpa ánɩ́ nɔ́pʋ mɩ́ kɔ́ba bwɛ́ tɔ́á ndeklé? Ntɛ́ɛ mɩ́ awɩtɔlɛwa dɛ́ fʋ́ ɩwɩtɔ wie?’
15 Por acaso não tenho o direito de fazer o que quero com o meu próprio dinheiro? Ou você está com inveja somente porque fui bom para ele?”
16 “Alɩ́ amapʋ bɔ́bwɛ agyankpapʋ, agyankpapʋ ɛ́ bɔ́bwɛ amapʋ nɩ.”
16 E Jesus terminou, dizendo:
17 Brɛ́á Yesu ɔyɔ́ Yerusalem a, ɔlɛkpa akasɩ́pʋ́ dúanyɔ ámʋ ya ɩtsɛ́tɔ́ bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ,
17 Quando Jesus estava subindo para Jerusalém, chamou os discípulos para um lado e falou com eles em particular, enquanto caminhavam. Ele disse:
18 “Mlɩnu! Ayɔ́ Yerusalem. Ɩnʋ á, bɛ́lɛ mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ há Bulu igyí ahapʋ́ dɛhɛn pʋ́ Mose mbla asunápʋ́. Bɛ́ha mɩ́ lowu ɩpɔ́n.
18 — Escutem! Nós estamos indo para Jerusalém, onde o
19 Bɔ́pʋ mɩ́ wá ahá ánɩ́ bʋmegyí Yudafɔ ɩbɩtɔ bɔ́bwɛ mɩ́ ahinlá, bɔ́nwɛn mɩ́ mplɩ, dá mɩ́ mántá oyikpalíhɛsʋ. Támɛ Bulu ɔbɛ́lakʋ́sʋ́a mɩ ɛkɛ sáásɩ́ tsú afúlitɔ.”
19 e o entregarão aos não judeus. Estes vão zombar dele, bater nele e crucificá-lo; mas no terceiro dia ele será ressuscitado.
20 Mʋ́ʋ́ Sebedeo mʋ ka lɛ́kpa mʋ abi anyɔ bɛba, ɔlɛda akpawunu Yesu ayabitɔ, kʋ́lɩ́ mʋ ɔbɛ́ɛ, ɔbwɛ́ɛ tɔkʋ ha mʋ.
20 Então a mãe dos filhos de Zebedeu chegou com os seus filhos perto de Jesus, curvou-se e pediu a ele um favor.
21 Yesu lɛ́fɩtɛ́ mʋ ɔbɛ́ɛ, “Ntɔ fʋdeklé?”
21 — O que é que você quer? — perguntou Jesus. Ela respondeu: — Prometa que, quando o senhor se tornar Rei, estes meus dois filhos sentarão à sua direita e à sua esquerda.
22 Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩméyín tɔ́á mlɩdɛ́kʋlɩ́.” Ɔlɛfɩtɛ́ Yohane mʋa Yakobo ɔbɛ́ɛ, “Mlɛ́talɩ́ wun ɩwɩɔsɩn ámʋ́ʋ́ nɛbá bowun amʋ?”
22 Jesus disse aos dois filhos dela: — Podemos! — responderam eles.
23 Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlówun ɩwɩɔsɩn ámʋ mʋ́, támɛ mma túmi ánɩ́ nɛ́lɛ ahá ánɩ́ bétsiá mɩ́ gyɔpɩsʋ ntɛ́ɛ mɩ́ bɩnasʋ. Otsiákpá ɩnʋ ɩda gyo ahá ámʋ́ʋ́ mɩ́ Sɩ́ Bulu lalá ɩnʋ yáɩ́ há ámʋ.”
23 Então Jesus disse:
24 Brɛ́á akasɩ́pʋ́ dú atráhɛ amʋ bonu asʋ́n ánfɩ á, Yakobo mʋa Yohane ɩwɩ lɔ́wa amʋ́ ɔblɔ́.
24 Quando os outros dez discípulos ouviram isso, ficaram zangados com os dois irmãos.
25 Mʋ́ʋ́ Yesu lɛ́tɩ amʋ́, bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩyin ánɩ́ ɔmátɔ́fɔsʋ agyípʋ́ bʋtɛhɩ́ɛ́ amʋ́ ahá, amʋ́ ahandɛ ɛ́ bʋtenyá túmi amʋ́sʋ́.
25 Então Jesus chamou todos para perto de si e disse:
26 Támɛ mlɩtɔ mʋ́ á, ɩmába alɩ. Ɔhagyíɔha ánɩ́ odekléá ɔbɔ́bwɛ mlɩtɔ ɔhandɛ a, ɔbwɛ́ɛ mʋ ɩwɩ osúmpʋ́ ha mʋ aba atráhɛ.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, quem quiser ser importante, que sirva os outros,
27 Ɔhá ánɩ́ odekléá ɔbɔ́bwɛ mlɩ nkpá ogyápʋ ɔbwɛ́ɛ mlɩ ɔkpábi.
27 e quem quiser ser o primeiro, que seja o escravo de vocês.
28 Alɩ kɛ́n mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ ɛ́ mmɛba mbɛ́ɛ, bʋsúm mɩ́ nɩ́. Ahá osúmkpá nɛba, ampʋ mɩ́ nkpa hɔ ahá tsɔtsɔɔtsɔ nkpa.”
28 Porque até o
29 Brɛ́á Yesu mʋa mʋ akasɩ́pʋ́ bʋdɛdalɩ Yeriko wúlutɔ bɔyɔ́ á, ɔdɔm kpɔnkpɔɔnkpɔntɩ bobuo amʋ́.
29 Quando Jesus e os discípulos estavam saindo de Jericó, uma grande multidão seguia Jesus.
30 Ansibi abwiepʋ́ abanyɔ́ akʋ bʋtsie ɔkpa ámʋtɔ, bonu ánɩ́ Yesu dɛ́tsʋ́ʋn. Ɩnʋ bɔkplʋ́n blɩ́ bɛɛ, “Anɩ Wíe, Dawid mʋ na, wun anɩ nwɛ.”
30 Dois cegos, sentados na beira do caminho, ouviram alguém dizer que ele estava passando e começaram a gritar: — Senhor,
31 Ɔdɔm amʋ bɔkplʋ́n wa amʋ́ bɛɛ bʋkpá ɔnɔ́ bun. Támɛ bɛlakplʋ́n dʋn alɩ bɛɛ, “Anɩ Wíe, Dawid mʋ na, wun anɩ nwɛ!”
31 A multidão os repreendeu e mandou que calassem a boca, mas eles gritaram ainda mais: — Senhor, Filho de Davi, tenha pena de nós!
32 Mʋ́ʋ́ Yesu lési lɩɩ́, tɩ́ amʋ́, ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ntɔ mlɩdéklé mlɩaa, mbwɛ́ɛ ha mlɩ?”
32 Então Jesus parou, chamou os cegos e perguntou:
33 Bɛbláa mʋ bɛɛ, “Anɩ Wíe, ha anɩ awun atɔ́.”
33 — Senhor, queremos poder enxergar! — responderam eles.
34 Ɩnʋ amʋ́ asʋ́n lɔ́wa Yesu nwɛ, ɔlɔpʋ mʋ ɩbɩ dada amʋ́ ansíbi. Ɩnʋnʋ bowun atɔ́, bɛkplá buo mʋ.
34 Jesus teve pena dos cegos e tocou nos olhos deles. No mesmo instante eles puderam ver e então seguiram Jesus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.