Marcos 4
Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NTLH
1 Yesu lɛ́trá kʋsʋ́ yɔ́ ɔdɛ atɔ́ suná Galilea ɔpʋ ɔnɔ́ ɛkɛ ɔkʋ. Ɔdɔm amʋ bobomlí mʋ. Mʋ́ sʋ ɔlɔdʋ wíé ɔklʋntɔ, yétsiá ɔpʋ amʋsʋ, ahá ámʋ ɛ́ bʋlɩɩ́ ɔpʋ ɔnɔ́ ɩnʋ.
1 Jesus começou a ensinar outra vez na beira do lago da Galileia. A multidão que se ajuntou em volta dele era tão grande, que ele entrou e sentou-se num barco perto da praia, onde o povo estava.
2 Ɩnʋ olosuná amʋ́ atɔ́ tsɔtsɔɔtsɔ ayébitɔ ɔbɛ́ɛ,
2 Jesus usava parábolas para ensinar muitas coisas. Ele dizia:
3 “Mlɩnu! Ɔdɔtɔpʋ ɔkʋ lɔ́yɔ atɔ́-abí owunyákpa.
3 — Escutem! Certo homem saiu para semear.
4 Brɛ́á ɔdɛ mʋ́ wunyáa a, ɩkʋ lɔwʋlɩ́ ɔkpatɔ, mbubwi bɛba bɔtswɛtswɛ́ɛ mʋ́ fɛ́ɛ́.
4 E, quando estava espalhando as sementes, algumas caíram na beira do caminho, e os passarinhos comeram tudo.
5 Ɩkʋ ɛ́ lɔwʋlɩ́ abʋtásʋ́, ɔtɩ́nɛ́á ɩsɩ kpalobí dɩn. Ɩlɔwa ɔsa kwɛ,
5 Outra parte das sementes caiu num lugar onde havia muitas pedras e pouca terra. As sementes brotaram logo porque a terra não era funda.
6 támɛ brɛ́á owí lɛlɩn a, ɩlɔtɔ mʋ́ mɔ́, tsúfɛ́ mʋ́ nlín mɔyɔ ɔtɔ́tɔ́.
6 Mas, quando o sol apareceu, queimou as plantas, e elas secaram porque não tinham raízes.
7 Abí ámʋ kʋ lobun awutɔ, awu ámʋ lɔbʋlá kɩ́tá mʋ́, ɩmɛdan. Mʋ́ sʋ imoswie abí.
7 Outras sementes caíram no meio de espinhos, que cresceram e sufocaram as plantas. Por isso nada produziram.
8 Támɛ abí ámʋ kʋ ɛ́ lɔwʋlɩ́ ɔsʋlʋ́ʋ wankláánsʋ́, ɩlɔkwɛ, dan, swie abí, ɩkʋ adʋasa (30). Ɩkʋ aduesie (60), ɩkʋ ɛ́ lafa (100).”
8 Mas as sementes que caíram em terra boa brotaram, cresceram e produziram na base de trinta, sessenta e até cem grãos por um.
9 Ɩnʋ ɔlɔmɔ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɔhá ánɩ́ ɔbʋ asʋ onúu!”
9 E Jesus terminou, dizendo:
10 Brɛ́á ilesi Yesu mʋa sumbí ayɔpʋ́ dúanyɔ ámʋ pʋ́ ahá kpalobí akʋá bʋbuo mʋ a, bobwií ɩpa há mʋ bɛɛ, ɔlɛ́ yébi anfɩ asɩ suna amʋ́.
10 Quando a multidão foi embora, as pessoas que ficaram ali começaram, junto com os doze discípulos, a fazer perguntas a Jesus sobre parábolas .
11 Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩ mʋ́ á, Bulu lahá mlɩ ɔkpa ɔbɛ́ɛ, mlɩbɩ́ɩ mʋ iwíegyí ámʋ ɩwɩ asʋn ŋaínhɛ́. Támɛ ndɛ aha bambá asʋ́n bláa ayébisʋ,
11 Jesus disse a eles:
12 ‘mɛ́nɩ bówun láwun,
12 para que olhem e não enxerguem nada e para que escutem e não entendam; se não, eles voltariam para Deus, e ele os perdoaria.
13 Mʋ́ʋ́ Yesu lɛ́fɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Nɩ́ mlɩmónu yébi anfɩ asɩ á, mʋ́ nkálɩ mlɔ́bwɛ asa mlónu tráhɛ fɛ́ɛ́ asɩ?
13 Então Jesus perguntou:
14 Atɔ́-abí ámʋ́ʋ́ owunyápʋ amʋ déwunyáa amʋ gyí Bulu asʋ́n ámʋ.
14 E continuou:
15 Abí ámʋ́ʋ́ ɩlɔwʋlɩ́ ɔkpasʋ ámʋ gyí ahá ámʋ́ʋ́ benyá nú Bulu asʋ́n ámʋ alɩ Ɔbʋnsám labɛlɛ mʋ́ lɛ́ amʋ́ klʋntɔ nátɩ́ ámʋ.
15 Algumas pessoas que a ouvem são como as sementes que caíram na beira do caminho. Logo que ouvem, Satanás vem e tira a mensagem que foi semeada no coração delas.
16 Abí ámʋ́ʋ́ ɩlɔwʋlɩ́ abʋtásʋ́ amʋ gyí ahá amʋ́ʋ́ bonú asʋ́n ámʋ pɛ́, bahɔ mʋ́ ansigyísʋ́,
16 Outras pessoas são como as sementes que foram semeadas onde havia muitas pedras. Quando ouvem a mensagem, elas a aceitam logo com alegria;
17 támɛ ɩ́nɩá bʋma nlín sʋ á, asʋ́n ámʋ ɩtamatsíá amʋ́tɔ́ yɔ́. Mʋ́ sʋ nɩ́ bʋdɩn amʋ́sʋ́ ntɛ́ɛ ɩwɩɔsɩn kʋ ɩtʋ́ amʋ́ asʋ́n ámʋ sʋ á, ɩnʋnʋ bʋtɛdɩda.
17 mas depois de pouco tempo essas pessoas abandonam a mensagem porque ela não criou raízes nelas. E, quando por causa da mensagem chegam os sofrimentos e as perseguições, elas logo abandonam a sua fé.
18 Abí ámʋ́ʋ́ ɩlɔwʋlɩ́ awutɔ ámʋ gyí ahá amʋ́ʋ́ bonú asʋ́n ámʋ a, bahɔ mʋ́,
18 Ainda outras são parecidas com as sementes que foram semeadas no meio dos espinhos. Elas ouvem a mensagem,
19 támɛ ɔyɩ́ ánfɩtɔ atɔ hiánhɛ ɩwɩ gywɩɩ́n, pʋ́ mʋ́tɔ́ atonyahɛ́ ɩwɩ ɔnsɩ́pɛ tegyi asʋ́n ámʋsʋ. Ɩ́nɩ sʋ bʋtamaswíé abí.
19 mas, quando aparecem as preocupações deste mundo, a ilusão das riquezas e outras ambições, estas coisas sufocam a mensagem, e ela não produz frutos.
20 Abí ámʋ́ʋ́ ɩlɔwʋlɩ́ ɔsʋlʋ́ʋ wankláánsʋ́ amʋ gyí ahá amʋ́ʋ́ bonú asʋ́n ámʋ a, bʋtegyi mʋ́sʋ́. Ɩ́nɩ sʋ ɩtɛhá bʋtɔbwɛ́ yilé fɛ́ alɩá atɔ́-abí ámʋ loswie, ɩkʋ adʋasa (30), ɩkʋ aduesie (60), ɩkʋ ɛ́ lafa (100) ámʋ.”
20 E existem aquelas pessoas que são como as sementes que foram semeadas em terra boa. Elas ouvem, e aceitam a mensagem, e produzem uma grande colheita: umas, trinta; outras, sessenta; e ainda outras, cem vezes mais do que foi semeado.
21 Yesu lɛ́fɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Bʋtonywɛ́ ɔkandɩ́ɛ pʋ́ ɔlɔ́ bun mʋ́sʋ́, ntɛ́ɛ pʋ́wá mpá ayasɩ? Megyí ɔfʋákpá bʋtɔpʋ́bian?
21 Jesus continuou:
22 Tɔtɔ ma ɩnʋá ibéŋaín, ɩmɛ́ɛlɩn ɔwan. Asʋn ŋaínhɛ́ kʋkʋ ɛ́ ɩma ɩnʋá bʋmɛ́ɛbɩ mʋ́.
22 Pois tudo o que está escondido será descoberto, e tudo o que está em segredo será conhecido.
23 Ɔhagyíɔha ánɩ́ ɔbʋ asʋ onúu!”
23 Se vocês têm ouvidos para ouvir, então ouçam.
24 Mʋ́ʋ́ ɔlɛblɩ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩyaa asʋ wankláán mlɩ asʋ́n-nutɔ́. Ɩtɔ́á mlɔ́pʋsúsu ha mlɩ aba á, mʋ́ kɛ́n Bulu ɔbɔ́pʋsúsu mʋ́ wankláán, lápʋ́ ɩkʋ tsɩ́a mʋ́tɔ́ há mlɩ nɩ́.
24 Disse também:
25 Tsúfɛ́ ɔhá ánɩ́ odekléá obónu mɩ́ atosunáhɛ́ amʋ asɩ á, Bulu ɔbɔ́pʋ ɩkʋ tsɩ́a mʋ́tɔ́ há mʋ. Támɛ ɔhá ánɩ́ omedékléá obónu mʋ́ asɩ á, Bulu ɔbɔ́swɩɩ́ mʋ kpalobí ámʋ́ʋ́ alabɩ́ ámʋ kʋ́ráá.”
25 Quem tem receberá mais; mas quem não tem, até o pouco que tem será tirado dele.
26 Yesu lɛ́trá blɩ́ ɔbɛ́ɛ, “Bulu iwíegyí amʋ igyi fɛ́ alɩá ɔha todú oyí-ibí mʋ ndɔtɔ.
26 Jesus disse:
27 Nɩ́ owí ɩtá á, ɔhá ámʋ tɛklɛdɩ. Nɩ́ ɔyɩ́ ɩkɛ a, ɔtɛlákʋ́sʋ́, támɛ omeyín alɩá ɩtɔbwɛ́ asa oyí-ibí ámʋ ɩtɔkwɛ dan.
27 Quer ele esteja acordado, quer esteja dormindo, ela brota e cresce, sem ele saber como isso acontece.
28 Ɔsʋlʋ́ʋ onutó tɛhá mʋ́ tɔkwɛ. Itegyankpá lɛ́ atɛ, wá ntswɩ́tswɩ́ɩ, asa ɩtɔbɔbwɛ abí onutó.
28 É a própria terra que dá o seu fruto: primeiro aparece a planta, depois a espiga, e, mais tarde, os grãos que enchem a espiga.
29 Támɛ ayó ámʋ inyá blɩ pɛ́, ɔdɔ́pʋ amʋ latsú mʋ ɔdayí ɔyɛ́tɩn mʋ́, tsúfɛ́ mʋ́ tɩ́nbɩ lafʋn.”
29 Quando as espigas ficam maduras, o homem começa a cortá-las com a foice, pois chegou o tempo da colheita.
30 Ɩnʋ Yesu lɛ́fɩtɛ́ ɔbɛ́ɛ, “Ntɔ Bulu iwíegyí ámʋ lɛlɩan? Ntɛ́ɛ yébi mɔmʋ nɔ́pʋsúná alɩá igyi?
30 Jesus continuou:
31 Igyi fɛ́ takyí-akpin ibí. Mʋ́gyí túkúrííbi nyí-abítɔ́ fɛ́ɛ́ nɩ́.
31 Ele é como uma semente de mostarda, que é a menor de todas as sementes.
32 Támɛ nɩ́ ɩdan a, ɩtɔbwɛ́ ɩfá fʋ́áhɛ́ dʋn ɩfá kugyíkʋ. Mʋ́ abámbi tekpíkpli, mbubwi bʋtogyónká mʋ́ asɩ.”
32 Mas, depois de semeada, cresce muito até ficar a maior de todas as plantas. E os seus ramos são tão grandes, que os passarinhos fazem ninhos entre as suas folhas.
33 Oletsiá pʋ́ ayébi anfɩ odu tsɔtsɔɔtsɔ súná amʋ́ atɔ́, yɔ́fʋn alɩá ahá ámʋ bɛ́talɩ́ nú mʋ́ asɩ.
33 Assim, usando muitas parábolas como estas, Jesus falava ao povo de um modo que eles podiam entender.
34 Ɔmɛbláa amʋ́ asʋ́n kʋkʋá imegyí ayébi ɔlɔpʋtɔ́ɩ́. Támɛ nɩ́ isí mʋa mʋ akasɩ́pʋ́ nkʋlɛ a, ɔtɛlɛ́ tógyítɔ́ asɩ.
34 E só falava com eles usando parábolas, mas explicava tudo em particular aos discípulos.
35 Alɩ ɛkɛ ámʋ ntʋ́pwɛsʋ á, Yesu lɛ́bláa mʋ akasɩ́pʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩha afa Galilea ɔpʋ yɔ mʋ́ ɔbɩn!”
35 Naquele dia, de tardinha, Jesus disse aos discípulos:
36 Mʋ́ʋ́ bowie ɔklʋntɔ, akasɩ́pʋ́ amʋ bɛplá mʋ́, bɛnatɩ́ sí ɔdɔm amʋ. Nklʋn bámbá kʋ ɛ́ lobuo amʋ́.
36 Então eles deixaram o povo ali, subiram no barco em que Jesus estava e foram com ele; e outros barcos o acompanharam.
37 Afú kpɔnkpɔɔnkpɔntɩ kʋ lɔ́wa tsʋ́ʋn bɩ. Mʋ́ sʋ ntsu dɛda wíé ɔklʋn amʋtɔ, ideklé ɩmɛ.
37 De repente, começou a soprar um vento muito forte, e as ondas arrebentavam com tanta força em cima do barco, que ele já estava ficando cheio de água.
38 Támɛ Yesu mʋ́ ŋɛ́lɩ́n sumuɛsʋ ɔklʋn amʋ ɔma ɔdɛdɩdɩ. Akasɩ́pʋ́ amʋ betsinkí mʋ. Mʋ́ʋ́ bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Osunápʋ́, ɩ́nɩá anɩdɛ́ ntsu wie á, fʋmotsu kʋkʋ lɛ́ mʋ́tɔ́?”
38 Jesus estava dormindo na parte detrás do barco, com a cabeça numa almofada. Então os discípulos o acordaram e disseram: — Mestre! Nós vamos morrer! O senhor não se importa com isso?
39 Ɩnʋ Yesu lɔ́kʋsʋ́ lɛ́ ɔnɔ́ wa afú ámʋ, ɔlɛbláa ɔpʋ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Kpa ɔnɔ́ bun! Dɩ díín!” Ɩnʋ afú ámʋ lési tsʋ́ʋn, ɩnʋ fɛ́ɛ́ lɔlʋá. Yesu lɔ́kʋsʋ́ lɛ́ ɔnɔ́ wa afú ámʋ.|src="DN00435b.tif" size="span" loc="MRK4:36-41" copy="Darwin Dunham, United Bible Societies, Nairobi" ref="Marko 4:39"
39 Então ele se levantou, falou duro com o vento e disse ao lago: O vento parou, e tudo ficou calmo.
40 Mʋ́ʋ́ ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ntogyi sʋ́ mlɩdɛ́ ifú nya alɩ? Mlɩmá hógyi?”
40 Aí ele perguntou:
41 Ifú lɛhɩɛ kɩ́tá amʋ́, bɛfɩtɛ́ aba bɛɛ, “Nyankpʋsa ɔmɔmʋ nɩ, afú mʋ́a ntsu kʋ́ráá tonú mʋ ɔmɛ alɩ?”
41 E os discípulos, cheios de medo, diziam uns aos outros: — Que homem é este que manda até no vento e nas ondas?!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.