Marcos 2
Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NAA
1 Nkɛ kpalobí kʋ ɔma a, Yesu léyinkí yɔ́ Kapernaum wúlutɔ. Ahá bonu ánɩ́ alaba wóyí.
1 Dias depois, Jesus entrou de novo em Cafarnaum, e logo se ouviu dizer que ele estava em casa.
2 Mʋ́ sʋ ahá tsɔtsɔɔtsɔ bɛba bɔbʋlá wóyí ámʋ. Ɔkpa kʋ́ráá ɩtráa ma ɩnʋá fɔ́tsʋn wie mʋ́tɔ́. Yesu lɛ́da Bulu asʋ́n ámʋ ɔkan súná amʋ́.
2 Muitos se reuniram ali, a ponto de não haver lugar nem mesmo junto à porta. E Jesus anunciava-lhes a palavra.
3 Ahá abaná bɔsʋrá tsukʋlɛ osínpʋ ɔkʋ akpasʋ ba mʋ.
3 Trouxeram-lhe, então, um paralítico, carregado por quatro homens.
4 Ɔdɔm amʋ sʋ bʋmenya ɔkpa pʋ́ mʋ wíé Yesu wá. Ɩ́nɩ sʋ bɔyɔ́dʋ obu ámʋ awunso, dá mʋ́ ɔtɩnɛkʋ tíí, bɛkplɩ́a akpa amʋ tsʋn ɔbɔ́ ámʋtɔ, pʋ́ mʋ tswɩ Yesu ansɩ́tɔ́. Bɛkplɩ́a akpa amʋ tsʋn ɔbɔ́ ámʋtɔ, pʋ́ mʋ tswɩ Yesu ansɩ́tɔ́.|src="WA03824b.tif" size="span" loc="MRK2:3-12" copy="Graham Wade, United Bible Societies, Nairobi" ref="Marko 2:4"
4 E, não podendo aproximar-se de Jesus, por causa da multidão, removeram o telhado no ponto correspondente ao lugar onde Jesus se encontrava e, pela abertura, desceram o leito em que o paralítico estava deitado.
5 Brɛ́á Yesu lówun ánɩ́ bahɔ mʋ gyi a, ɔlɛbláa tsukʋlɛ osínpʋ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ bí, nasí fʋ́ lakpan kíé fʋ́.”
5 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
6 Ɩnʋ Mose mbla asunápʋ́ akʋá bʋtsie ɩnʋ, bɛblɩ́ wá nwuntɔ bɛɛ,
6 Alguns escribas estavam sentados ali e pensavam em seu coração:
7 “Ntɔ asʋ́n oyin ánfɩ dɛ́blɩ́ alɩ? Megyí mbusuo álabɔ́ á? Ma ɛ́ ɔbɛ́talɩ́ sí lakpan kíé ahá dʋn Bulu nkʋlɛ?”
7 — Como ele se atreve a falar assim? Isto é blasfêmia! Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
8 Yesu lɛ́bɩ ánɩ́ bʋdɛ nwɛ́ɛn gyí amʋ́ nwuntɔ. Mʋ́ sʋ ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ntogyi sʋ́ mlɩdɛ́ ɩ́nɩ odu gywɩɩ́n?
8 E Jesus, percebendo imediatamente em seu espírito que eles assim pensavam, disse-lhes:
9 Mɔmʋ bɔ́wa ablɩ́lɛ́ ánɩ́ nɛ́bláa tsukʋlɛ osínpʋ anfɩ? ‘Nasí fʋ́ lakpan kíé fʋ́’ ntɛ́ɛ ‘Kʋsʋ tsu fʋ́ akpa afʋnatɩ?’
9 O que é mais fácil? Dizer ao paralítico: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se, tome o seu leito e ande”?
10 Támɛ ndekléá mlɩbɩ́ɩ ánɩ́ mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ mbʋ túmi ɔyɩ́ ánfɩtɔ sí ahá lakpan kíé amʋ́.” Ɩnʋ ɔlɛbláa tsukʋlɛ osínpʋ amʋ ɔbɛ́ɛ,
10 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
11 “Ndɛ fʋ́ bláa mbɛ́ɛ, kʋsʋ! Tsu fʋ́ akpa afʋnatɩ yɔ wóyítɔ́!”
11 — Eu digo a você: Levante-se, pegue o seu leito e vá para casa.
12 Ɩnʋnʋʋnʋ ɔlɔkʋsʋ́, tsú mʋ akpa, nátɩ́ amʋ́ ansɩ́tɔ́ ɩnʋ. Ɩ́nɩ lɔ́wa amʋ́ fɛ́ɛ́ wánwan, bɛkanfʋ́ Bulu blɩ́ bɛɛ, “Anɩmɔ́kʋ́wun ofúla anfɩ odu kɩ.”
12 Ele se levantou e, no mesmo instante, pegando o leito, retirou-se à vista de todos, a ponto de todos se admirarem e darem glória a Deus, dizendo: — Jamais vimos coisa assim!
13 Yesu lɛ́trá yɔ Galilea ɔpʋ ɔnɔ́. Ɔdɔm kpɔnkpɔɔnkpɔntɩ bɛba mʋ wá, olosuná amʋ́ atɔ́.
13 De novo, Jesus foi para junto do mar, e toda a multidão vinha ao encontro dele, e ele os ensinava.
14 Brɛ́á ɔlɔpʋ ɔyɔ́ á, olowun Alfeo mʋ bi Lewi tsie mʋ lampóo ɔhɔ́kpa. Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Bobuo mɩ.” Ɩnʋnʋ ɔlɔkʋsʋ́ buo mʋ.
14 Quando ia passando, viu Levi, filho de Alfeu, sentado na coletoria e lhe disse: Ele se levantou e o seguiu.
15 Mʋ́ ɔma a, Lewi lɛ́tɩ Yesu mʋa mʋ akasɩ́pʋ́ atɔ́ ogyíkpá mʋ wóyítɔ́. Lampóo ahɔ́pʋ pʋ́ lakpan abwɛpʋ́ tsɔtsɔɔtsɔ ɛ́ bobuo mʋ ba atɔ́ ámʋ ogyíkpá.
15 Achando-se Jesus à mesa, na casa de Levi, estavam junto com ele e com os seus discípulos muitos publicanos e pecadores; porque estes eram muitos e também o seguiam.
16 Brɛ́á Mose mbla asunápʋ́ amʋtɔ akʋá bʋgyi Farisifɔ bowun ánɩ́ Yesu mʋa lakpan abwɛpʋ́ pʋ́ lampóo ahɔ́pʋ bʋdɛ atɔ́ gyí a, bɛfɩtɛ́ mʋ akasɩ́pʋ́ bɛɛ, “Ntogyi sʋ́ mʋa lakpan abwɛpʋ́ pʋ́ lampóo ahɔ́pʋ bʋdɛ ɩbɩ wa gyi atɔ́?”
16 Os escribas dos fariseus, vendo Jesus comer em companhia dos pecadores e publicanos, perguntavam aos discípulos dele: — Por que ele come e bebe com os publicanos e pecadores?
17 Yesu lónu asʋ́n ánfɩ, ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Alɔpʋ léhián ɩlɔ ɔtsapʋ́, megyí ahá ánɩ́ ɩwɩ bʋ amʋ́ ɔnlɩn. Mmɛba aha wankláán ɔtɩkpá, mboún lakpan abwɛpʋ́ ɔtɩkpá nɛba.”
17 Tendo ouvido isto, Jesus lhes respondeu:
18 Asú Ɔbɔpʋ́ Yohane akasɩ́pʋ́ pʋ́ Farisifɔ bʋtetsíá klɩ́ ɔnɔ́. Ɛkɛ ɔkʋ akʋ bɛba bɛfɩtɛ́ Yesu bɛɛ, “Ntogyi sʋ́ Yohane akasɩ́pʋ́ pʋ́ Farisifɔ akasɩ́pʋ́ bʋtɛklɩ́ ɔnɔ́, támɛ fʋ́ akasɩ́pʋ́ mʋ́ bʋtamaklɩ́ ɔnɔ́?”
18 Ora, os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando. Algumas pessoas foram perguntar a Jesus: — Por que os discípulos de João e os discípulos dos fariseus jejuam, mas os seus discípulos não jejuam?
19 Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Nɩ́ ɔtsɩ ɔkpaɩ́npʋ́ bʋ mʋ anyawíe wá á, bɛ́klɩ́ ɔnɔ́? Ɛkɛkɛɛkɛ! Ɩ́nɩá ɔbʋ amʋ́ wá ánfɩ mʋ́ á, bʋmɛ́ɛklɩ́ ɔnɔ́.
19 Jesus respondeu:
20 Támɛ ɛkɛ kʋ bɛ́ba ánɩ́ bɛ́kpa ɔká otsiápʋ amʋ nátɩ́ sí amʋ́. Alɩ nkɛ ámʋtɔ bɛ́klɩ́ ɔnɔ́ nɩ́.
20 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naquele dia, eles vão jejuar.
21 “Ɔhaa tamapʋ́ tati pɔpwɛ tan tati dada. Tsúfɛ́ tati pɔpwɛ amʋ bɛ́kpɩkpɩ́ɩ tsií dáda amʋ ɩkʋ lɛ́, há ɔtánkpa ɩnʋ bɛ́latɛ́ɩ́ tsɩ́a.
21 Ninguém costura um remendo de pano novo em roupa velha; porque o remendo novo tira um pedaço da roupa velha, e o buraco fica ainda maior.
22 Alɩ kɛ́n bʋtamapʋ́ nta pɔpwɛ wá ɔwʋlʋ́-kpákpá kɛntɛ wuhɛ́tɔ́ nɩ́. Nta pɔpwɛ amʋ ibófu fá kɛntɛ amʋ tsítsá, yíntá kɛntɛ amʋ ɛ́. Ɩ́nɩ sʋ ɔwʋlʋ́-kpákpá kɛntɛ pɔpwɛtɔ bʋ́tɔpʋ́ nta pɔpwɛ wá.”
22 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho romperá os odres e se perdem tanto o vinho como os odres. Mas põe-se vinho novo em odres novos.
23 Yesu mʋa mʋ akasɩ́pʋ́ bɔtsʋn ayó ndɔ kʋtɔ ɔkpʋ́nʋ́ ɔdakɛ́, mʋ akasɩ́pʋ́ bɔpʋsáa ayó ámʋ kʋ wɩ́.
23 Aconteceu que, num sábado, Jesus atravessava as searas, e os seus discípulos, ao passar, começaram a colher espigas.
24 Farisifɔ akʋ bowun amʋ́, bɛfɩtɛ́ Yesu bɛɛ, “Kɩ, ntogyi sʋ́ bʋdɛ tɔ́á anɩ mbla mɛha ɔkpa bwɛ ɔkpʋ́nʋ́ ɔdakɛ́?”
24 Então os fariseus disseram a Jesus: — Olhe! Por que eles estão fazendo o que não é lícito aos sábados?
25 Yesu lɛ́fɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩmɔ́kʋ́kla nu tɔ́á Owíe Dawid lɔ́bwɛ brɛ́á akʋ́n dɛ mʋa mʋ abúopʋ, bʋma tɔtɔá bégyi kɩ?
25 Ele lhes respondeu:
26 Olebitíwíé Bulu osúmkpa yótsu bodobodoá bapʋ́há Bulu igyí ba, mʋa mʋ abúopʋ amʋ begyi, Bulu igyí ɔhapʋ́ dɛhɛn Abiata bɩ́sʋ́. Bulu igyí ahapʋ́ nkʋlɛ bɛlɛ ɔkpa bʋ́tegyi alɩ bodobodo amʋ.”
26 Como entrou na Casa de Deus, no tempo do sumo sacerdote Abiatar, e comeu os pães da proposição, os quais só aos sacerdotes era lícito comer, e ainda deu esses pães aos seus companheiros?
27 Mʋ́ʋ́ ɔlɛtrá bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Nyankpʋsa sʋ́ Bulu lɔ́bwɛ ɔkpʋ́nʋ́ ɔdakɛ́ ámʋ. Megyí ɔkpʋ́nʋ́ ɔdakɛ́ ámʋ sʋ́ Bulu lɔ́bwɛ nyankpʋsa.
27 E Jesus acrescentou:
28 Mʋ́ sʋ mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ gyí ɔkpʋ́nʋ́ ɔdakɛ́ mʋ wie!”
28 Assim, o Filho do Homem é senhor também do sábado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.