Lucas 20
Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs VC
1 Ɛkɛ ɔkʋ Yesu bʋ Bulu ɔtswɛ́kpa wunsɩnɛ́sʋ́ ɩnʋ ɔdɛ Bulu asʋ́n wankláán ámʋ ɔkan da, ɔdɛ atɔ́ suná. Ɩnʋ Bulu igyí ahapʋ́ dɛhɛn, Mose mbla asunápʋ́ pʋ́ Yudafɔ ahandɛ bɛba bɔtʋ mʋ.
1 Num daqueles dias, Jesus ensinava no templo e anunciava ao povo a boa nova. Chegaram os príncipes dos sacerdotes e os escribas com os anciãos,
2 Bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Ma lɛ́ha fʋ́ ɔkpa fʋ́dɛ ntobí ánfɩ bwɛ? Ma lɛ́ha fʋ́ túmi?”
2 e falaram-lhe: Dize-nos: com que direito fazes essas coisas, ou quem é que te deu essa autoridade?
3 Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ ɛ́ nfɩ́tɛ mlɩ asʋn kua kʋlɛ.
3 Jesus respondeu: Também eu vos farei uma pergunta.
4 Bulu wá Asú Ɔbɔpʋ́ Yohane lénya túmi pʋ́bɔ́ ahá asú lóó, ntɛ́ɛ nyankpʋsa? Mlɩbla mɩ.”
4 Respondei-me: o batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Amʋ́ wʋlɛwʋlɛ bɔyɔ asʋ́n ánfɩtɔ bɛɛ, “Nɩ́ ablɩ́ anɩaa itsú Bulu wá á, ɔbɛ́fɩtɛ́ anɩ ɔbɛ́ɛ, mʋ́ ntogyi sʋ́ anɩmɔ́hɔ mʋ gyi?
5 Eles começaram a raciocinar entre si, dizendo: Se dissermos: Do céu, ele dirá: Por que razão, pois, não crestes nele?
6 Nɩ́ ablɩ́ anɩaa nyankpʋsa wá ɛ́ á, ɔdɔm anfɩ bɛ́da anɩ abwi mɔ́, tsúfɛ́ bohogyi ánɩ́ Bulu ɔnɔ́sʋ́ ɔtɔɩ́pʋ́ Yohane gyí.”
6 Se, porém, dissermos: Dos homens, todo o povo nos apedrejará, porque está convencido de que João era profeta.
7 Mʋ́ sʋ bɛlɛ mʋ́ ɔnɔ́ bɛɛ, “Ohwée! Anɩméyín ɔtɩ́nɛ́á olenya mʋ túmi tsú.”
7 Responderam por fim que não sabiam de onde era.
8 Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mʋ́mʋ́ mɩ́ ɛ́ mmɛ́ɛbláa mlɩ túmi oduá ndɛpʋbwɛ́ ntobí ánfɩ.”
8 Replicou-lhes também Jesus: Nem eu vos direi com que direito faço estas coisas.
9 Ɩnʋ Yesu lɛ́trá ha amʋ́ yébi ɔbɛ́ɛ, “Ɔdɔtɔpʋ ɔkʋ lɔ́dɔ wáɩn ndɔ, ɔlɔpʋ ndɔ ámʋ wá apafɔ ɩbɩtɔ, tú ɔkpa yɔ́ ɔmá kʋtɔ yétsiá ɩnʋ nfí-nfí.
9 Então Jesus propôs-lhes esta parábola: Um homem plantou uma vinha, arrendou-a a vinhateiros e ausentou-se por muito tempo para uma terra estranha.
10 Brɛ́á wáɩn-abí ámʋ kpɔtɩ́bɩ lɔfʋn a, ɔlɔwa mʋ osúmpʋ́ apafɔ ámʋ wá ɔbɛ́ɛ, ɔyɔ́hɔ mʋ ogyíkpá ba mʋ. Támɛ apafɔ ámʋ bɛda obí ámʋ, gya mʋ sɩ́sɩ́ ɩbɩkpan.
10 No tempo da colheita, enviou um servo aos vinhateiros para que lhe dessem do produto da vinha. Estes o feriram e o reenviaram de mãos vazias.
11 Ɔdɔtɔpʋ amʋ lɛ́lawá mʋ osúmpʋ́ nyɔɔsɩ amʋ́ wá. Apafɔ ámʋ bɛda mʋ, sʋ́pa mʋ, gya mʋ ɛ́ sɩ́sɩ́ ɩbɩkpan.
11 Tornou a enviar outro servo; eles feriram também a este, ultrajaram-no e despediram-no sem coisa alguma.
12 Ɔlɛtrá lawá ɔba sáásɩ́. Apafɔ ámʋ bepilán mʋ, gya mʋ lɛ́ ndɔ ámʋtɔ.
12 Tornou a enviar um terceiro; feriram também este e expulsaram-no.
13 Mʋ́ʋ́ ndɔ mʋ wie amʋ lɛ́blɩ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Nkálɩ kʋ́ráá nɔ́bwɛ? Nɔ́wa mɩ́ onutó mɩ́ bí ɔdwɛpʋ́ amʋ́ wá. Fíalɩ bóbu mʋ mʋ́.’
13 Disse então o senhor da vinha: Que farei? Mandarei meu filho amado; talvez o respeitem.
14 Támɛ brɛ́á apafɔ ámʋ bowun mʋ bi ámʋ sɩ́sɩ́ á, bɛbláa aba bɛɛ, ‘Ɔ́nɩ obégyi mʋ sɩ atɔ́ nɩ́. Mlɩha amɔ mʋ, mɛ́nɩ ndɔ ámʋ ibémlí anɩ klɛ́.’
14 Vendo-o, porém, os vinhateiros discorriam entre si e diziam: Este é o herdeiro; matemo-lo, para que se torne nossa a herança.
15 Ɩnʋ bɛkɩtá mʋ, bɩ́tɩ́a mʋ dálɩ ndɔ ámʋtɔ yɔ́mɔ mʋ.
15 E lançaram-no fora da vinha e mataram-no. Que lhes fará, pois, o dono da vinha?
16 Ɔbɛ́ba bɔmɔ amʋ́, pʋ́ ndɔ ámʋ wá apafɔ bámbá ɩbɩtɔ.”
16 Virá e exterminará estes vinhateiros e dará a vinha a outros. A estas palavras, disseram: Que Deus não o permita!
17 Yesu lɛ́kɩ amʋ́ ansɩ́tɔ́ díín, ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Bulu asʋ́n ánfɩ asɩ mɛ́?
17 Mas Jesus, fixando o olhar neles, disse-lhes: Que quer dizer então o que está escrito: A pedra que os edificadores rejeitaram tornou-se a pedra angular {Sl 117,22}?
18 Ɔhagyíɔha ánɩ́ ɔlɛdɩda ibwi ámʋsʋ obébiabía blúblúblúblú. Nɩ́ ibwi ámʋ isúnkí dá ɔkʋsʋ ɛ́ á, ɩbɔ́kwɛ mʋ fɩ́kɔ́fɩ́kɔ́fɩ́kɔ́ fɛ́ nfúó.”
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará despedaçado; e sobre quem ela cair, este será esmagado!
19 Ɩlɔwankɩ́ Mose mbla asunápʋ́ pʋ́ Bulu igyí ahapʋ́ amʋ ánɩ́ amʋ́ ɩwɩ yébi alahá. Ɩnʋ bekleá bɛ́kɩtá mʋ, támɛ benya ahá ámʋ ifú.
19 Naquela mesma hora os príncipes dos sacerdotes e os escribas procuraram prendê-lo, mas temeram o povo. Tinham compreendido que se referia a eles ao propor essa parábola.
20 Mʋ́ sʋ bodunká ɔkpa ánɩ́ bɔ́tsʋn mʋ́sʋ́ kɩ́tá Yesu. Ɩnʋ bɛlɛ ahá bɛɛ bʋpína bwɛ ɩwɩ fɛ́ aha wankláán, abʋtɛ mʋ kɩ bɛɛ bónu asʋankʋ tsú mʋ ɔnɔ́, mɛ́nɩ bɛ́lɩɩ́ mʋ́sʋ́ kɩ́tá mʋ ya ɔmásʋ́ ogyípʋ́. Mʋbʋ́ʋ túmi gyi mʋ asʋ́n.
20 Puseram-se então a observá-lo e mandaram espiões que se disfarçassem em homens de bem, para armar-lhe ciladas e surpreendê-lo no que dizia, a fim de o entregarem à autoridade e ao poder do governador.
21 Yesu atɛ́pʋ amʋ bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Osunápʋ́, anɩyin ánɩ́ ɔnɔkwalɩpʋ fʋgyi, fʋ́tosúná mʋ́ ɛ́. Fʋtamakɩ ɔhaa ansɩ́tɔ́. Mboún fʋtosúná Bulu ɔkpa ámʋ ɔnɔkwalɩsʋ.
21 Perguntaram-lhe eles: Mestre, sabemos que falas e ensinas com retidão e que, sem fazer acepção de pessoa alguma, ensinas o caminho de Deus segundo a verdade.
22 Afɩ́tɛ fʋ́! Anɩ mbla lɛha ɔkpa ánɩ́ akáa lampóo ha Roma owíe dɛhɛn Kaesare, ntɛ́ɛ anɩmáka?”
22 É-nos permitido pagar o imposto ao imperador ou não?
23 Támɛ Yesu lówun amʋ́ agywɩɩn. Mʋ́ sʋ ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ,
23 Jesus percebeu a astúcia e respondeu-lhes:
24 “Mlɩpʋ kɔ́ba amʋ kʋ ba mɩ́ ankɩ.” Bɔpʋba mʋ. Mʋ́ʋ́ ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ma nwun pʋ́ mʋ ɩdá dɩ́n mʋ́sʋ́?”
24 Mostrai-me um denário. De quem leva a imagem e a inscrição? Responderam: De César.
25 Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mʋ́mʋ́ mlɩpʋ tɔ́á igyi Kaesare klɛ́ ha Kaesare, amlɩpʋ mʋ́á igyi Bulu klɛ́ ɛ́ ha Bulu.”
25 Então lhes disse: Dai, pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Mʋ́ sʋ bʋmɛtalɩ́ lɩ́ɩ́ Yesu asʋn blɩ́hɛ́ anfɩsʋ kɩ́tá mʋ ahá ámʋ ansɩ́tɔ́. Ɔnɔ́ ɛ́ lobwie amʋ́, bʋmɛtalɩ́ trá bwií ɔnɔ́.
26 Assim não puderam surpreendê-lo em nenhuma de suas palavras diante do povo. Pelo contrário, admirados da sua resposta, tiveram que calar-se.
27 Sadukifɔ ɔpasua bʋtɛblɩ́ bɛɛ, kʋsʋ́ tsú afúlitɔ ma ɩnʋ. Amʋ́tɔ́ akʋ bɛba Yesu wá,
27 Alguns saduceus - que negam a ressurreição - aproximaram-se de Jesus e perguntaram-lhe:
28 bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Osunápʋ́, Mose lɔ́wanlɩ́n tswɩ anɩ ɔbɛ́ɛ, ‘Nɩ́ ɔkʋ mʋa mʋ ka bʋmɔkwɩɩ́ asa olowu sí mʋ ka ámʋ a, mʋ pio otsú mʋ ka ámʋ tsia, fɛ́kɩ ɔkwɩɩ ha owupʋ́ ámʋ.’
28 Mestre, Moisés prescreveu-nos: Se alguém morrer e deixar mulher, mas não deixar filhos, case-se com ela o irmão dele, e dê descendência a seu irmão.
29 Oyin ɔkʋlɛ abí abasíénɔ́ akʋ betsiá. Amʋ́tɔ́ ogyankpapʋ létsiá ɔká, támɛ ɔmɔkwɩɩ́ asa olowu.
29 Ora, havia sete irmãos, o primeiro dos quais tomou uma mulher, mas morreu sem filhos.
30 Mʋ gyama lótsu ɔsʋrapʋka amʋ tsía, támɛ mʋ ɛ́ ɔmɔkwɩɩ́.
30 Casou-se com ela o segundo, mas também ele morreu sem filhos.
31 Ɔsaasɩ ɛ́ lótsu ɔtsɩ ámʋ tsía. Mʋ ɛ́ ɔmɔkwɩɩ́. Alɩɩ yɔ́tʋ osienɔ́sɩ́ amʋ. Amʋ́tɔ́ ɔkʋkʋ mɔ́kwɩɩ́ asa olowu.
31 Casou-se depois com ela o terceiro. E assim sucessivamente todos os sete, que morreram sem deixar filhos.
32 Ɔma-ɔma a, ɔsʋrapʋ amʋ ɛ́ lóbowu.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Afúli ɔkʋsʋ́kɛ́ a, amʋ́tɔ́ ɔmɔmʋ ɔbɔ́bwɛ mʋ kulu? Tsúfɛ́ amʋ́ abasíénɔ́ ámʋ fɛ́ɛ́ betsiá mʋ.”
33 Na ressurreição, de qual deles será a mulher? Porque os sete a tiveram por mulher.
34 Mʋ́ʋ́ Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɔyɩ́ ánfɩtɔ ahá tétsía aká mʋ́a akúlu.
34 Jesus respondeu: Os filhos deste mundo casam-se e dão-se em casamento,
35 Támɛ ɩmɛ́ɛba alɩ brɛ́ ámʋ́ʋ́ ɩbá ámʋtɔ. Ahá ámʋ́ʋ́ bɔfʋn ánɩ́ bɔ́kʋsʋ́ tsú afúlitɔ, tsíá nkpa ɔyɩ́ ámʋ́ʋ́ ɩbɛ́ba amʋtɔ ámʋ mʋ́ bʋméetsiá akúlu, bʋméetsiá aká.
35 mas os que serão julgados dignos do século futuro e da ressurreição dos mortos não terão mulher nem marido.
36 Bʋmɛ́ɛtrá wu, tsúfɛ́ bɔ́bwɛ fɛ́ Bulu-abɔpʋ. Bulu ahá bʋgyi, tsúfɛ́ bakʋ́sʋ́ tsú afúlitɔ.
36 Eles jamais poderão morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, porque são ressuscitados.
37 Anɩ náin Mose kʋ́ráá lɔ́wanlɩ́n atɔ́ tsú afúlikʋsʋ́ ɩwɩ. Tsúfɛ́ ɔlɔwanlɩ́n ɔbɛ́ɛ, ɛkɛ ámʋ́ʋ́ olowun oyíbi kʋ dɛ ogyá tsií, támɛ ɩmɛdɛ́hɔ́ɔ amʋ a, ɔlɛtɩ Bulu ɔbɛ́ɛ, ‘Abraham mʋa Isak pʋ́ Yakob Bulu.’
37 Por outra parte, que os mortos hão de ressuscitar é o que Moisés revelou na passagem da sarça ardente {Ex 3,6}, chamando ao Senhor: Deus de Abraão, Deus de Isaac, Deus de Jacó .
38 Megyí awupʋ́ Bulu ógyi, akɩankpapʋ Bulu ógyi, tsúfɛ́ mʋ ansɩ́tɔ́ mʋ́ á, amʋ́ fɛ́ɛ́ bʋbʋ nkpa.”
38 Ora, Deus não é Deus dos mortos, mas dos vivos; porque todos vivem para ele.
39 Ɩnʋ Mose mbla asunápʋ́ amʋ akʋ bɛblɩ́ bɛɛ, “Osunápʋ́, fabɩ́ lɛ́ mʋ́ ɔnɔ́!”
39 Alguns dos escribas disseram, então: Mestre, falaste bem.
40 Mʋ́ sʋ amʋ́tɔ́ ɔkʋkʋʋkʋ mɛ́trá wa klʋn fɩtɛ́ mʋ asʋansʋ.
40 E já não se atreviam a fazer-lhe pergunta alguma.
41 Ɩnʋ Yesu lɛ́fɩtɛ́ mbla asunápʋ́ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Nkálɩ ɩlɔbwɛ asa ahá bɛɛ, Owíe Dawid mʋ na gyí Kristo amʋ?
41 Jesus perguntou-lhes: Como se pode dizer que Cristo é filho de Davi?
42 Tsúfɛ́ owíe Dawid onutó lɛ́blɩ́ Israelfɔ ɩlʋ ámʋtɔ ɔbɛ́ɛ,
42 Pois o próprio Davi, no livro dos Salmos, diz: Disse o Senhor a meu Senhor: Senta-te à minha direita,
43 yɔ́fʋn brɛ́á nɔ́pʋ fʋ́ alupʋ́ bwɛ́ fʋ́ ayabi oyíkpa.’
43 até que eu ponha os teus inimigos por escabelo dos teus pés {Sl 109,1}.
44 Owíe Dawid lɛ́tɩ Kristo amʋ ɔbɛ́ɛ, mʋ wie. Mʋ́ nkálɩ sʋ ɔtráa ogyi mʋ na?”
44 Portanto, Davi o chama de Senhor! Como, pois, é ele seu filho?
45 Ɩnʋ ɔlɛbláa mʋ akasɩ́pʋ́ ahá ámʋ ansɩ́tɔ́ ɔbɛ́ɛ,
45 Enquanto todo o povo o ouvia, disse a seus discípulos:
46 “Mlɩkɩ Mose mbla asunápʋ́ anfɩ wankláán. Bʋtekle ligá wa nátɩ́ kí. Bʋtekle bɛɛ ahá bʋbún ha amʋ́ itsiá dɩnsʋ. Otsiákpá yilé bʋtekle tsiá Yudafɔ ofíakpa pʋ́ nkɛ ogyíkpá.
46 Guardai-vos dos escribas, que querem andar de roupas compridas e gostam das saudações nas praças públicas, das primeiras cadeiras nas sinagogas e dos primeiros lugares dos banquetes;
47 Bʋtɔswɩ́ɩ́ asʋrapʋ amʋ́ wóyí, bʋtepina bɔ mpáɩ tɩ́ntɩ́ɩ́ntɩ́n ahátɔ pʋ́bun amʋ́ lalahɛsʋ. Bulu ɔbɛ́bɩtɩ́ amʋ́ ɩsʋ kínkíínkín!”
47 que devoram as casas das viúvas, fingindo fazer longas orações. Eles receberão castigo mais rigoroso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.