Lucas 20
Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs ARA
1 Ɛkɛ ɔkʋ Yesu bʋ Bulu ɔtswɛ́kpa wunsɩnɛ́sʋ́ ɩnʋ ɔdɛ Bulu asʋ́n wankláán ámʋ ɔkan da, ɔdɛ atɔ́ suná. Ɩnʋ Bulu igyí ahapʋ́ dɛhɛn, Mose mbla asunápʋ́ pʋ́ Yudafɔ ahandɛ bɛba bɔtʋ mʋ.
1 Aconteceu que, num daqueles dias, estando Jesus a ensinar o povo no templo e a evangelizar, sobrevieram os principais sacerdotes e os escribas, juntamente com os anciãos,
2 Bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Ma lɛ́ha fʋ́ ɔkpa fʋ́dɛ ntobí ánfɩ bwɛ? Ma lɛ́ha fʋ́ túmi?”
2 e o arguiram nestes termos: Dize-nos: com que autoridade fazes estas coisas? Ou quem te deu esta autoridade?
3 Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ ɛ́ nfɩ́tɛ mlɩ asʋn kua kʋlɛ.
3 Respondeu-lhes: Também eu vos farei uma pergunta; dizei-me:
4 Bulu wá Asú Ɔbɔpʋ́ Yohane lénya túmi pʋ́bɔ́ ahá asú lóó, ntɛ́ɛ nyankpʋsa? Mlɩbla mɩ.”
4 o batismo de João era dos céus ou dos homens?
5 Amʋ́ wʋlɛwʋlɛ bɔyɔ asʋ́n ánfɩtɔ bɛɛ, “Nɩ́ ablɩ́ anɩaa itsú Bulu wá á, ɔbɛ́fɩtɛ́ anɩ ɔbɛ́ɛ, mʋ́ ntogyi sʋ́ anɩmɔ́hɔ mʋ gyi?
5 Então, eles arrazoavam entre si: Se dissermos: do céu, ele dirá: Por que não acreditastes nele?
6 Nɩ́ ablɩ́ anɩaa nyankpʋsa wá ɛ́ á, ɔdɔm anfɩ bɛ́da anɩ abwi mɔ́, tsúfɛ́ bohogyi ánɩ́ Bulu ɔnɔ́sʋ́ ɔtɔɩ́pʋ́ Yohane gyí.”
6 Mas, se dissermos: dos homens, o povo todo nos apedrejará; porque está convicto de ser João um profeta.
7 Mʋ́ sʋ bɛlɛ mʋ́ ɔnɔ́ bɛɛ, “Ohwée! Anɩméyín ɔtɩ́nɛ́á olenya mʋ túmi tsú.”
7 Por fim, responderam que não sabiam.
8 Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mʋ́mʋ́ mɩ́ ɛ́ mmɛ́ɛbláa mlɩ túmi oduá ndɛpʋbwɛ́ ntobí ánfɩ.”
8 Então, Jesus lhes replicou: Pois nem eu vos digo com que autoridade faço estas coisas.
9 Ɩnʋ Yesu lɛ́trá ha amʋ́ yébi ɔbɛ́ɛ, “Ɔdɔtɔpʋ ɔkʋ lɔ́dɔ wáɩn ndɔ, ɔlɔpʋ ndɔ ámʋ wá apafɔ ɩbɩtɔ, tú ɔkpa yɔ́ ɔmá kʋtɔ yétsiá ɩnʋ nfí-nfí.
9 A seguir, passou Jesus a proferir ao povo esta parábola: Certo homem plantou uma vinha, arrendou-a a lavradores e ausentou-se do país por prazo considerável.
10 Brɛ́á wáɩn-abí ámʋ kpɔtɩ́bɩ lɔfʋn a, ɔlɔwa mʋ osúmpʋ́ apafɔ ámʋ wá ɔbɛ́ɛ, ɔyɔ́hɔ mʋ ogyíkpá ba mʋ. Támɛ apafɔ ámʋ bɛda obí ámʋ, gya mʋ sɩ́sɩ́ ɩbɩkpan.
10 No devido tempo, mandou um servo aos lavradores para que lhe dessem do fruto da vinha; os lavradores, porém, depois de o espancarem, o despacharam vazio.
11 Ɔdɔtɔpʋ amʋ lɛ́lawá mʋ osúmpʋ́ nyɔɔsɩ amʋ́ wá. Apafɔ ámʋ bɛda mʋ, sʋ́pa mʋ, gya mʋ ɛ́ sɩ́sɩ́ ɩbɩkpan.
11 Em vista disso, enviou-lhes outro servo; mas eles também a este espancaram e, depois de o ultrajarem, o despacharam vazio.
12 Ɔlɛtrá lawá ɔba sáásɩ́. Apafɔ ámʋ bepilán mʋ, gya mʋ lɛ́ ndɔ ámʋtɔ.
12 Mandou ainda um terceiro; também a este, depois de o ferirem, expulsaram.
13 Mʋ́ʋ́ ndɔ mʋ wie amʋ lɛ́blɩ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Nkálɩ kʋ́ráá nɔ́bwɛ? Nɔ́wa mɩ́ onutó mɩ́ bí ɔdwɛpʋ́ amʋ́ wá. Fíalɩ bóbu mʋ mʋ́.’
13 Então, disse o dono da vinha: Que farei? Enviarei o meu filho amado; talvez o respeitem.
14 Támɛ brɛ́á apafɔ ámʋ bowun mʋ bi ámʋ sɩ́sɩ́ á, bɛbláa aba bɛɛ, ‘Ɔ́nɩ obégyi mʋ sɩ atɔ́ nɩ́. Mlɩha amɔ mʋ, mɛ́nɩ ndɔ ámʋ ibémlí anɩ klɛ́.’
14 Vendo-o, porém, os lavradores, arrazoavam entre si, dizendo: Este é o herdeiro; matemo-lo, para que a herança venha a ser nossa.
15 Ɩnʋ bɛkɩtá mʋ, bɩ́tɩ́a mʋ dálɩ ndɔ ámʋtɔ yɔ́mɔ mʋ.
15 E, lançando-o fora da vinha, o mataram. Que lhes fará, pois, o dono da vinha?
16 Ɔbɛ́ba bɔmɔ amʋ́, pʋ́ ndɔ ámʋ wá apafɔ bámbá ɩbɩtɔ.”
16 Virá, exterminará aqueles lavradores e passará a vinha a outros. Ao ouvirem isto, disseram: Tal não aconteça!
17 Yesu lɛ́kɩ amʋ́ ansɩ́tɔ́ díín, ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Bulu asʋ́n ánfɩ asɩ mɛ́?
17 Mas Jesus, fitando-os, disse: Que quer dizer, pois, o que está escrito:
18 Ɔhagyíɔha ánɩ́ ɔlɛdɩda ibwi ámʋsʋ obébiabía blúblúblúblú. Nɩ́ ibwi ámʋ isúnkí dá ɔkʋsʋ ɛ́ á, ɩbɔ́kwɛ mʋ fɩ́kɔ́fɩ́kɔ́fɩ́kɔ́ fɛ́ nfúó.”
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
19 Ɩlɔwankɩ́ Mose mbla asunápʋ́ pʋ́ Bulu igyí ahapʋ́ amʋ ánɩ́ amʋ́ ɩwɩ yébi alahá. Ɩnʋ bekleá bɛ́kɩtá mʋ, támɛ benya ahá ámʋ ifú.
19 Naquela mesma hora, os escribas e os principais sacerdotes procuravam lançar-lhe as mãos, pois perceberam que, em referência a eles, dissera esta parábola; mas temiam o povo.
20 Mʋ́ sʋ bodunká ɔkpa ánɩ́ bɔ́tsʋn mʋ́sʋ́ kɩ́tá Yesu. Ɩnʋ bɛlɛ ahá bɛɛ bʋpína bwɛ ɩwɩ fɛ́ aha wankláán, abʋtɛ mʋ kɩ bɛɛ bónu asʋankʋ tsú mʋ ɔnɔ́, mɛ́nɩ bɛ́lɩɩ́ mʋ́sʋ́ kɩ́tá mʋ ya ɔmásʋ́ ogyípʋ́. Mʋbʋ́ʋ túmi gyi mʋ asʋ́n.
20 Observando-o, subornaram emissários que se fingiam de justos para verem se o apanhavam em alguma palavra, a fim de entregá-lo à jurisdição e à autoridade do governador.
21 Yesu atɛ́pʋ amʋ bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Osunápʋ́, anɩyin ánɩ́ ɔnɔkwalɩpʋ fʋgyi, fʋ́tosúná mʋ́ ɛ́. Fʋtamakɩ ɔhaa ansɩ́tɔ́. Mboún fʋtosúná Bulu ɔkpa ámʋ ɔnɔkwalɩsʋ.
21 Então, o consultaram, dizendo: Mestre, sabemos que falas e ensinas retamente e não te deixas levar de respeitos humanos, porém ensinas o caminho de Deus segundo a verdade;
22 Afɩ́tɛ fʋ́! Anɩ mbla lɛha ɔkpa ánɩ́ akáa lampóo ha Roma owíe dɛhɛn Kaesare, ntɛ́ɛ anɩmáka?”
22 é lícito pagar tributo a César ou não?
23 Támɛ Yesu lówun amʋ́ agywɩɩn. Mʋ́ sʋ ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ,
23 Mas Jesus, percebendo-lhes o ardil, respondeu:
24 “Mlɩpʋ kɔ́ba amʋ kʋ ba mɩ́ ankɩ.” Bɔpʋba mʋ. Mʋ́ʋ́ ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ma nwun pʋ́ mʋ ɩdá dɩ́n mʋ́sʋ́?”
24 Mostrai-me um denário. De quem é a efígie e a inscrição? Prontamente disseram: De César. Então, lhes recomendou Jesus:
25 Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mʋ́mʋ́ mlɩpʋ tɔ́á igyi Kaesare klɛ́ ha Kaesare, amlɩpʋ mʋ́á igyi Bulu klɛ́ ɛ́ ha Bulu.”
25 Dai, pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Mʋ́ sʋ bʋmɛtalɩ́ lɩ́ɩ́ Yesu asʋn blɩ́hɛ́ anfɩsʋ kɩ́tá mʋ ahá ámʋ ansɩ́tɔ́. Ɔnɔ́ ɛ́ lobwie amʋ́, bʋmɛtalɩ́ trá bwií ɔnɔ́.
26 Não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e, admirados da sua resposta, calaram-se.
27 Sadukifɔ ɔpasua bʋtɛblɩ́ bɛɛ, kʋsʋ́ tsú afúlitɔ ma ɩnʋ. Amʋ́tɔ́ akʋ bɛba Yesu wá,
27 Chegando alguns dos saduceus, homens que dizem não haver ressurreição,
28 bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Osunápʋ́, Mose lɔ́wanlɩ́n tswɩ anɩ ɔbɛ́ɛ, ‘Nɩ́ ɔkʋ mʋa mʋ ka bʋmɔkwɩɩ́ asa olowu sí mʋ ka ámʋ a, mʋ pio otsú mʋ ka ámʋ tsia, fɛ́kɩ ɔkwɩɩ ha owupʋ́ ámʋ.’
28 perguntaram-lhe: Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se morrer o irmão de alguém, sendo aquele casado e não deixando filhos, seu irmão deve casar com a viúva e suscitar descendência ao falecido.
29 Oyin ɔkʋlɛ abí abasíénɔ́ akʋ betsiá. Amʋ́tɔ́ ogyankpapʋ létsiá ɔká, támɛ ɔmɔkwɩɩ́ asa olowu.
29 Ora, havia sete irmãos: o primeiro casou e morreu sem filhos;
30 Mʋ gyama lótsu ɔsʋrapʋka amʋ tsía, támɛ mʋ ɛ́ ɔmɔkwɩɩ́.
30 o segundo e o terceiro também desposaram a viúva;
31 Ɔsaasɩ ɛ́ lótsu ɔtsɩ ámʋ tsía. Mʋ ɛ́ ɔmɔkwɩɩ́. Alɩɩ yɔ́tʋ osienɔ́sɩ́ amʋ. Amʋ́tɔ́ ɔkʋkʋ mɔ́kwɩɩ́ asa olowu.
31 igualmente os sete não tiveram filhos e morreram.
32 Ɔma-ɔma a, ɔsʋrapʋ amʋ ɛ́ lóbowu.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Afúli ɔkʋsʋ́kɛ́ a, amʋ́tɔ́ ɔmɔmʋ ɔbɔ́bwɛ mʋ kulu? Tsúfɛ́ amʋ́ abasíénɔ́ ámʋ fɛ́ɛ́ betsiá mʋ.”
33 Esta mulher, pois, no dia da ressurreição, de qual deles será esposa? Porque os sete a desposaram.
34 Mʋ́ʋ́ Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɔyɩ́ ánfɩtɔ ahá tétsía aká mʋ́a akúlu.
34 Então, lhes acrescentou Jesus: Os filhos deste mundo casam-se e dão-se em casamento;
35 Támɛ ɩmɛ́ɛba alɩ brɛ́ ámʋ́ʋ́ ɩbá ámʋtɔ. Ahá ámʋ́ʋ́ bɔfʋn ánɩ́ bɔ́kʋsʋ́ tsú afúlitɔ, tsíá nkpa ɔyɩ́ ámʋ́ʋ́ ɩbɛ́ba amʋtɔ ámʋ mʋ́ bʋméetsiá akúlu, bʋméetsiá aká.
35 mas os que são havidos por dignos de alcançar a era vindoura e a ressurreição dentre os mortos não casam, nem se dão em casamento.
36 Bʋmɛ́ɛtrá wu, tsúfɛ́ bɔ́bwɛ fɛ́ Bulu-abɔpʋ. Bulu ahá bʋgyi, tsúfɛ́ bakʋ́sʋ́ tsú afúlitɔ.
36 Pois não podem mais morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Anɩ náin Mose kʋ́ráá lɔ́wanlɩ́n atɔ́ tsú afúlikʋsʋ́ ɩwɩ. Tsúfɛ́ ɔlɔwanlɩ́n ɔbɛ́ɛ, ɛkɛ ámʋ́ʋ́ olowun oyíbi kʋ dɛ ogyá tsií, támɛ ɩmɛdɛ́hɔ́ɔ amʋ a, ɔlɛtɩ Bulu ɔbɛ́ɛ, ‘Abraham mʋa Isak pʋ́ Yakob Bulu.’
37 E que os mortos hão de ressuscitar, Moisés o indicou no trecho referente à sarça, quando chama ao Senhor o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.
38 Megyí awupʋ́ Bulu ógyi, akɩankpapʋ Bulu ógyi, tsúfɛ́ mʋ ansɩ́tɔ́ mʋ́ á, amʋ́ fɛ́ɛ́ bʋbʋ nkpa.”
38 Ora, Deus não é Deus de mortos, e sim de vivos; porque para ele todos vivem.
39 Ɩnʋ Mose mbla asunápʋ́ amʋ akʋ bɛblɩ́ bɛɛ, “Osunápʋ́, fabɩ́ lɛ́ mʋ́ ɔnɔ́!”
39 Então, disseram alguns dos escribas: Mestre, respondeste bem!
40 Mʋ́ sʋ amʋ́tɔ́ ɔkʋkʋʋkʋ mɛ́trá wa klʋn fɩtɛ́ mʋ asʋansʋ.
40 Dali por diante, não ousaram mais interrogá-lo.
41 Ɩnʋ Yesu lɛ́fɩtɛ́ mbla asunápʋ́ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Nkálɩ ɩlɔbwɛ asa ahá bɛɛ, Owíe Dawid mʋ na gyí Kristo amʋ?
41 Mas Jesus lhes perguntou: Como podem dizer que o Cristo é filho de Davi?
42 Tsúfɛ́ owíe Dawid onutó lɛ́blɩ́ Israelfɔ ɩlʋ ámʋtɔ ɔbɛ́ɛ,
42 Visto como o próprio Davi afirma no livro dos Salmos:
43 yɔ́fʋn brɛ́á nɔ́pʋ fʋ́ alupʋ́ bwɛ́ fʋ́ ayabi oyíkpa.’
43 até que eu ponha os teus inimigos por estrado dos teus pés.
44 Owíe Dawid lɛ́tɩ Kristo amʋ ɔbɛ́ɛ, mʋ wie. Mʋ́ nkálɩ sʋ ɔtráa ogyi mʋ na?”
44 Assim, pois, Davi lhe chama Senhor, e como pode ser ele seu filho?
45 Ɩnʋ ɔlɛbláa mʋ akasɩ́pʋ́ ahá ámʋ ansɩ́tɔ́ ɔbɛ́ɛ,
45 Ouvindo-o todo o povo, recomendou Jesus a seus discípulos:
46 “Mlɩkɩ Mose mbla asunápʋ́ anfɩ wankláán. Bʋtekle ligá wa nátɩ́ kí. Bʋtekle bɛɛ ahá bʋbún ha amʋ́ itsiá dɩnsʋ. Otsiákpá yilé bʋtekle tsiá Yudafɔ ofíakpa pʋ́ nkɛ ogyíkpá.
46 Guardai-vos dos escribas, que gostam de andar com vestes talares e muito apreciam as saudações nas praças, as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes;
47 Bʋtɔswɩ́ɩ́ asʋrapʋ amʋ́ wóyí, bʋtepina bɔ mpáɩ tɩ́ntɩ́ɩ́ntɩ́n ahátɔ pʋ́bun amʋ́ lalahɛsʋ. Bulu ɔbɛ́bɩtɩ́ amʋ́ ɩsʋ kínkíínkín!”
47 os quais devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações; estes sofrerão juízo muito mais severo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.