Lucas 17

Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Yesu lɛ́bláa mʋ akasɩ́pʋ́ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Ɩbwɛ́bwɛ́ɛ́bwɛ́ á, tɔkʋ bɛ́ha nyankpʋsa ɔbɔ́bwɛ lakpan, támɛ ɔhá ánɩ́ ɩna mʋsʋ mʋ ba lɔ́bwɛ lakpan ɔgyɔ́wɩ nɩ́.
1 Jesus disse aos seus discípulos:
2 Nɩ́ ɔkʋ lɛ́ha ahá ánfɩ bʋmɔkʋ́dan mɩ́sʋ́ hógyitɔ ánfɩtɔ ɔkʋ lɔ́bwɛ lakpan á, nɩ́ bɛda nfúókwɛbʋ síán mʋ ɔmɛtɔ, tswɩ mʋ wá ɔpʋ okluklúkpá pó á, ɩbʋ alɛ́ dʋn. Nfúókwɛbʋ|src="lb00130b.tif" size="col" loc="LUK17:2" copy="Louise Bass, The Bible Society, London" ref="Luka 17:2"
2 Seria melhor para essa pessoa que ela fosse jogada no mar com uma grande pedra de moinho amarrada no pescoço do que fazer com que um destes pequeninos peque.
3 Mʋ́ sʋ mlɩkɩ mlɩ ɩwɩ wankláán.
3 Tenham cuidado! Se o seu irmão pecar, repreenda-o; se ele se arrepender, perdoe.
4 Nɩ́ ɔlɔpʋ ɩlá gyi fʋ tse sienɔ́ ɛkɛwʋ́lɛ owítɔ́, ɔlɛla bobwií ɩpa há fʋ́ á, sikie mʋ.”
4 Se pecar contra você sete vezes num dia e cada vez vier e disser: “Me arrependo”, então perdoe.
5 Yesu sumbí ayɔpʋ́ ámʋ bɛbláa mʋ bɛɛ, “Ha anɩ hógyi imoni tsɩa.”
5 Os apóstolos pediram ao Senhor: — Aumente a nossa fé.
6 Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Nɩ́ mlɩ hógyi lómoní fɛ́ takyí-akpin ibí á, mlɛ́talɩ́ bláa kɛlɩ ánfɩ mlɩaa, ‘Puli yɛlɩɩ́ ɔpʋtɔ.’ Ɩbɔ́bwɛ dɩ́nká mʋ́sʋ́.
6 E ele respondeu:
7 “Nɩ́ mlɩtɔ ɔkʋ bʋ osúmpʋ́á ɔtɔyɔ́ agyʋ́má mʋ ndɔtɔ ntɛ́ɛ ɔtɛkɩ mʋ akúfasʋ, otsú agyʋ́mátɔ́ ba a, bláa mʋ wie tɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Wa ɔsa bwɛ afʋgyi atɔ́?’ Ɛkɛkɛɛkɛ!
7 Jesus disse:
8 Bláa ɔtɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Tsu tati saba, afʋbɔtswɩ ɔpʋ́nʋ́ ha mɩ. Bɛlɩɩ́ mɩ́ angyi atɔ́. Negyi ta á, fayégyi fʋ́ klɛ́.’
8 Claro que não! Pelo contrário, você dirá: “Prepare o jantar para mim, ponha o avental e me sirva enquanto eu como e bebo. Depois você pode comer e beber.”
9 Ɔtɛdá osúmpʋ́ amʋ ɩpán ɔbɛ́ɛ, alabwɛ́ tɔ́á mɔwa mʋ bwɛ? Ɛkɛkɛɛkɛ!
9 Por acaso o empregado merece agradecimento porque obedeceu às suas ordens?
10 Ɩ́nɩ sʋ nɩ́ mlɩ ɛ́ mlɔbwɛ́ tɔ́á bɔwa mlɩ bwɛ tá á, mlɩblɩ mlɩaa, ‘Asúmpʋ́ kɛkɛ anɩgyí. Tɔ́á igyi anɩ bwɛhɛ́ anɩlabwɛ́ á.’ ”
10 Assim deve ser com vocês. Depois de fazerem tudo o que foi mandado, digam: “Somos empregados que não valem nada porque fizemos somente o nosso dever.”
11 Yesu ná Samaria pʋ́ Galileafɔ ɔkasʋ ɔyɔ́ Yerusalem.
11 Jesus continuava viajando para Jerusalém e passou entre as regiões da Samaria e da Galileia.
12 Brɛ́á ɔlɛta wúlu kʋsʋ wie tá á, ɩlɔ pɛpɛ alɔpʋ́ dú akʋ bʋna bɛbá befia mʋ, besi lɩɩ́ tsútsú.
12 Quando estava entrando num povoado, dez leprosos foram se encontrar com ele. Eles pararam de longe
13 Ɩnʋ bɔkplʋ́n blɩ́ bɛɛ, “Yesu! Owíé! Wun anɩ nwɛ.”
13 e gritaram: — Jesus, Mestre, tenha pena de nós!
14 Yesu lótsu ansɩ́ kɩ amʋ́, ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩpʋ mlɩ ɩwɩ yosuná Bulu igyí ɔhapʋ́.”
14 Jesus os viu e disse: Quando iam pelo caminho, eles foram curados.
15 Ɔkʋlɛ mʋ́ lówun ánɩ́ mʋ ɩwɩ laplɩ́ɩ a, oleyinkí ɔdɛkplʋ́n kanfʋ́ Bulu kʋ́klʋ́kʋ́ʋ́.
15 E, quando um deles, que era samaritano , viu que estava curado, voltou louvando a Deus em voz alta.
16 Olebemlí bún Yesu ayabitɔ, ɔdɛ mʋ ɩpán da. Samariayin oyin ánfɩ gyí.
16 Ajoelhou-se aos pés de Jesus e lhe agradeceu.
17 Ɩnʋ Yesu lɛ́fɩtɛ́ ɔbɛ́ɛ, “Megyí ahá idú natsá? Mʋ́ kwebá atráhɛ mɛ́?
17 Jesus disse:
18 Mʋ́ sʋ amʋ́tɔ́ ɔkʋkʋ mɛ́ba bɛkanfʋ́ Bulu dʋn Samariayin ɔfɔɔ́ ánfɩ nkʋlɛ?”
18 Por que somente este estrangeiro voltou para louvar a Deus?
19 Ɩnʋ ɔlɛbláa oyin ámʋ ɔbɛ́ɛ, “Kʋsʋ natɩ. Fʋ́ hógyi latsá fʋ́ ɩlɔ.”
19 E Jesus disse a ele:
20 Farisifɔ akʋ bɛfɩtɛ́ Yesu bɛɛ, “Ɔmɛnkɛ Bulu iwíegyí ámʋ ɩbɛ́ba?” Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Megyí tɔ́á ɔha ɔbɔ́pʋ ansíbi wun Bulu iwíegyí ámʋ igyi.
20 Alguns fariseus perguntaram a Jesus quando ia chegar o Reino de Deus . Ele respondeu:
21 Ɔhaa mɛ́ɛtalɩ́ blɩ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Kɩ, mʋ́bʋ nfɩ.’ Ntɛ́ɛ ‘Mʋ́bʋ nána á.’ Tsúfɛ́ mlɩ klʋntɔ Bulu iwíegyí amʋ bʋ.”
21 Ninguém vai dizer: “Vejam! Está aqui” ou “Está ali”. Porque o Reino de Deus está dentro de vocês.
22 Ɩnʋ Yesu lɛ́bláa mʋ akasɩ́pʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɛkɛ ɔkʋ ɩbá, mlódunká ánɩ́ mlówun mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ ɛkɛwʋ́lɛ pɛ́, támɛ mlɩmóowun mʋ́.
22 Então ele disse aos discípulos:
23 Ahá bɛ́bláa mlɩ bɛɛ, ‘Ɔbʋ nfɩ.’ ntɛ́ɛ ‘Ɔbʋ nána,’ támɛ mlɩmásrɩ́ buo amʋ́ yɛ́kɩ.
23 Alguns vão dizer a vocês: “Olhem aqui” ou “Olhem ali”; porém não saiam para procurá-lo.
24 Tsúfɛ́ mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ ɔbákɛ bɔ́bwɛ fɛ́ alɩ ámʋ́ʋ́ nyankpʋ tɔfwɩ́ ɩbɩ, bʋtowun mʋ́ nsaɩntɔ fɛ́ɛ́ ámʋ.
24 Porque, assim como o relâmpago brilha de uma ponta do céu até a outra, assim será no dia em que o Filho do Homem vier.
25 Támɛ négyankpá wun ɩwɩɔsɩn tsɔtsɔɔtsɔ, ndɛmba-abí ánfɩ ɛ́ békiná mɩ́.
25 Mas primeiro ele precisa sofrer e ser rejeitado pelo povo de hoje.
26 Alɩ ámʋ́ʋ́ ilegyi Noa brɛ́sʋ́ amʋ a, alɩ́ ibégyi mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ ɛ́ ɩbábɩ nɩ.
26 Como foi no tempo de Noé, assim também será nos dias de antes da vinda do Filho do Homem.
27 Ahá betsiá, bʋdɛ atɔ́ gyí, bʋdɛ ntá núu; bʋdɛ aká tsiá, bʋdɛ atsɩ kɩ́tá há akúlu alɩɩ yɔ́fʋn ɛkɛá Noa lówie mʋ dáka kpɔnkpɔntɩ ámʋtɔ, ntsu lɔ́bʋlá bɔmɔ amʋ́ fɛ́ɛ́.
27 Todos comiam e bebiam, e os homens e as mulheres casavam, até o dia em que Noé entrou na barca. Depois veio o dilúvio e matou todos.
28 Alɩ kɛ́n ɩlɛba Lot ɛ́ brɛ́sʋ́ nɩ. Ahá betsiá, bʋdɛ atɔ́ gyí, bʋdɛ ntá núu, bʋdɛ atɔ́ hɔ́ɔ, bʋdɛ atɔ́ fɛ; bʋdɛ atɔ́ du, bʋdɛ ibu yíi,
28 A mesma coisa aconteceu no tempo de Ló. Todos comiam e bebiam, compravam e vendiam, plantavam e construíam.
29 yɔ́fʋn ɛkɛá Lot lɛ́dalɩ Sodom wúlutɔ, ogyá mʋ́a atonkodu lotswie tsu ɔsʋ́sʋ́ bɛhɩ amʋ́ fɛ́ɛ́.
29 No dia em que Ló saiu de Sodoma, choveu do céu fogo e enxofre e matou todos.
30 Alɩ́ kɛ́n mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ ɩwɩɔwanlɛkɛ́ bófwie ahátɔ nɩ́.
30 Assim será o dia em que o Filho do Homem aparecer.
31 “Ɛkɛ ámʋ a, ɔhá ánɩ́ ɔdɩn obusʋ, mʋ atɔ́ ɩbʋ obuto ɔmákplɩ́ botsu tɔtɔ. Alɩ kɛ́n ɔhá ánɩ́ ɔbʋ ndɔtɔ ɛ́ máyinkí botsu tɔtɔ nɩ.
31 Aí quem estiver em cima da sua casa, no terraço, desça, e fuja logo, e não perca tempo entrando na casa para pegar as suas coisas. E quem estiver no campo não volte para casa.
32 Mlɩkaɩn Lot mʋ ka asʋ́nsʋ́!
32 Lembrem da mulher de Ló.
33 Tsúfɛ́ nɩ́ ɔkʋ lódunká ánɩ́ ɔbɛ́prɩ mʋ nkpa á, ɔbɔ́hʋlɩ́ɩ mʋ́. Támɛ nɩ́ ɔkʋ lɔ́hʋlɩ́ɩ mʋ nkpa á, ɔbɛ́lanyá mʋ́.
33 A pessoa que procura os seus próprios interesses nunca terá a vida verdadeira; mas quem esquece a si mesmo terá a vida verdadeira.
34 Ndɛ mlɩ bláa mbɛ́ɛ, alɩ ɛkɛ ámʋ onyé á, nɩ́ ahá abanyɔ́ bʋda ɔklan kʋlɛsʋ á, Bulu obótsu ɔkʋlɛ sí ɔkʋlɛ.
34 Naquela noite duas pessoas estarão dormindo numa mesma cama. Eu afirmo a vocês que uma será levada, e a outra, deixada.
35 — ausente —
35 Duas mulheres estarão moendo trigo juntas: uma será levada, e a outra, deixada.
36 — ausente —
36 [Naquele dia, dois homens estarão trabalhando na fazenda: um será levado, e o outro, deixado.]
37 Yesu akasɩ́pʋ́ amʋ bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Anɩ Wíe, nkʋ́nʋ́ ɩbɛ́ba?”
37 Então os discípulos perguntaram: — Senhor, onde vai ser isso? Ele respondeu:

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.