João 5
Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NAA
1 Asʋ́n ánfɩ ɔma a, Yesu lɔ́dʋ yɔ́ Yerusalem Yudafɔ Bulusúm nkɛ kʋ ogyíkpá.
1 Passadas essas coisas, havia uma festa dos judeus, e Jesus foi para Jerusalém.
2 Bɔpwɛ buntíi wá wúlu amʋ. Bokwi ibún kʋ mantáa buntíi amʋ ɔkpa ɔnɔ́ kʋá bʋtɛtɩ́ mʋ́ Akúfa Ɔtsʋ́nkpa. Bʋtɛtɩ́ ibún ámʋ Betesda Hebri ɔblɩ́tɔ. Beyi mbu anu bómlí mʋ́.
2 Existe ali, junto ao Portão das Ovelhas, um tanque, chamado em hebraico Betesda, o qual tem cinco pórticos.
3 — ausente —
3 Nestes jazia uma multidão de enfermos, cegos, coxos, paralíticos
4 — ausente —
4 [esperando que a água se movesse. Porque um anjo descia de tempos em tempos, agitando-a; e o primeiro a entrar no tanque, uma vez agitada a água, sarava de qualquer doença que tivesse].
5 Oyin ɔkʋá alasin tsukʋlɛ nfí adʋasa-kwe (38) kɛ́kɛ́ da ɩnʋ.
5 Estava ali um homem enfermo havia trinta e oito anos.
6 Brɛ́á Yesu lówun mʋ a, olowun ánɩ́ alalɔ́, dɩ́ ɩnʋ wá ɔpá. Mʋ́ sʋ ɔlɛfɩtɛ́ mʋ ɔbɛ́ɛ, “Fʋdeklé fɛɛ ɩwɩ ɩwá fʋ́ ɔnlɩn?”Yesu mʋa tsukʋlɛ osínpʋ amʋ nɩ.|src="WA03828b.tif" size="span" loc="JHN5:1-11" copy="Graham Wade, United Bible Societies, Nairobi" ref="Yohane 5:6"
6 Jesus, vendo-o deitado e sabendo que estava assim havia muito tempo, perguntou:
7 Tsukʋlɛ osínpʋ amʋ lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Owíé, nɩ́ bowúli ntsu ámʋtɔ á, mma ɔhá ánɩ́ obótsu mɩ́ wá mʋ́tɔ́. Nótsutsúa ambɔbwɛ á, ɔkʋ lagyankpá wíé mʋ́tɔ́ dodo.”
7 O enfermo respondeu: — Senhor, não tenho ninguém que me ponha no tanque, quando a água é agitada. Quando tento entrar, outro enfermo chega antes de mim.
8 Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Kʋsʋ! Tsu fʋ́ ɔklan, afʋnatɩ!”
8 Então Jesus lhe disse:
9 Ɩnʋnʋʋnʋ oyin ámʋ ɩwɩ lɔ́wa mʋ ɔnlɩn, ɔlɔkʋsʋ́ tsú mʋ ɔklan, wá natɩ́ bɩ.
9 Imediatamente o homem se viu curado e, pegando o leito, começou a andar. E aquele dia era sábado.
10 Mʋ́ sʋ Yudafɔ ahandɛ bɛka oyin ámʋ́ʋ́ Yesu latsá mʋ ɩlɔ ámʋ ansɩ́tɔ́, blɩ́ bɛɛ, “Ndɛ igyi Ɔkpʋ́nʋ́ Ɔdakɛ́. Anɩ mbla mɛha ɔkpa ánɩ́ fɔ́sʋrá fʋ́ ɔklan.”
10 Por isso, os judeus disseram ao que tinha sido curado: — É sábado, e neste dia você não tem permissão para carregar o seu leito.
11 Ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɔhá ámʋ́ʋ́ ɔlɛtsa mɩ́ ɩlɔ ámʋ lɛ́bláa mɩ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Tsu fʋ́ ɔklan, afʋnatɩ.’ ”
11 Ao que ele lhes respondeu: — O mesmo que me curou me disse: “Pegue o seu leito e ande.”
12 Mʋ́ sʋ bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Ma lɛ́bláa fʋ ɔbɛ́ɛ, fʋtsúu fʋ́ ɔklan afʋnatɩ?”
12 Perguntaram-lhe: — Quem é o homem que disse a você: “Pegue o seu leito e ande”?
13 Oyin ámʋ mɛ́bɩ ɔhá ánɩ́ ɔlɛtsa mʋ ɩlɔ, tsúfɛ́ ahá bʋhɩ́ɛ́ bʋtsɔ ɩnʋ, Yesu lɔ́fwɩ wá amʋ́tɔ́.
13 Aquele que tinha sido curado não soube responder, porque Jesus tinha se retirado, por haver muita gente naquele lugar.
14 Ɔma a, Yesu lóyówun mʋ Bulu ɔtswɛ́kpa ɩnʋ. Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Yɛ́ɛ fawun ánɩ́ ɩwɩ lawá fʋ́ ɔnlɩn. Mátrá bwɛ lakpan, mɛ́nɩ mʋ́á ɩdʋn ɩ́nɩ mɛ́ɛba fʋsʋ.”
14 Mais tarde, Jesus o encontrou no templo e lhe disse:
15 Oyin ámʋ lɛ́yɛ́bláa Yudafɔ ahandɛ amʋ ɔbɛ́ɛ, Yesu lɛ́tsa mʋ ɩlɔ.
15 O homem se retirou e disse aos judeus que tinha sido Jesus quem o havia curado.
16 Ɩ́nɩá Yesu dɛ́ ntobí ánfɩ odu bwɛ ɔkpʋ́nʋ́ ɔdakɛ́ sʋ á, Yudafɔ ahandɛ amʋ bɔwa mʋ kpɛkpɛ́ɛ bɩ.
16 E por isso os judeus perseguiam Jesus, porque fazia essas coisas no sábado.
17 Támɛ Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ Sɩ́ mɔ́kʋ́sí agyʋ́má yɔ. Mʋ́ sʋ mɩ́ ɛ́ mmɔkʋ́sí.”
17 Mas Jesus lhes disse:
18 Mʋ asʋn blɩ́hɛ́ anfɩ sʋ á, Yudafɔ ahandɛ amʋ bekle ánɩ́ bɔ́mɔ mʋ ɔkpagyíɔkpasʋ. Tsúfɛ́ megyí ɔkpʋ́nʋ́ ɔdakɛ́ mbla ámʋ nkʋlɛ tʋ́ʋn sʋ, mboún ɔlɛblɩ́ ɔbɛ́ɛ, mʋ sɩ gyí Bulu, ilosuná ánɩ́ mʋa Bulunyɔ bʋgyi kɛ́kɛ́ɛ.
18 Por isso, os judeus cada vez mais queriam matá-lo, porque além de desrespeitar o sábado, também dizia que Deus era seu próprio Pai, fazendo-se igual a Deus.
19 Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɔnɔkwalɩ ndɛ mlɩ bláa. Mɩ́ Bulu mʋ Bi ánfɩ onutó mmɛ́ɛtalɩ́ bwɛ́ tɔtɔ mɩ́ ɩwɩsʋ. Tɔ́á nowun ánɩ́ mɩ́ Sɩ́ dɛ́bwɛ á, mʋ́ ntɔbwɛ́.
19 Então Jesus lhes disse:
20 Tsúfɛ́ mɩ́ Sɩ́ tɔdwɛ́ mɩ́, otosúná mɩ́ ɩtɔ́á mʋ onutó ɔdɛbwɛ fɛ́ɛ́. Inn! Ɩbɔ́wa mlɩ wánwan ánɩ́ obósuná mɩ́ mʋ́á ɩdʋn alɩ.
20 Porque o Pai ama o Filho e lhe mostra tudo o que faz; e maiores obras do que estas lhe mostrará, para que vocês fiquem maravilhados.
21 Alɩ ámʋ́ʋ́ mɩ́ Sɩ́ tɔkʋ́sʋá ahá tsú afúlitɔ, há amʋ́ nkpa ámʋ a, alɩ mɩ́ ɛ́ ntɛhá ahá ánɩ́ ndeklé nkpa nɩ́.
21 Pois assim como o Pai ressuscita e vivifica os mortos, assim também o Filho vivifica aqueles a quem quer.
22 Mɩ́ Sɩ́ tamagyi asʋ́n há ɩpɔ́n, támɛ alapʋ́ asʋ́ngyí fɛ́ɛ́ wá mɩ́ ɩbɩtɔ,
22 E o Pai não julga ninguém, mas confiou todo julgamento ao Filho,
23 mɛ́nɩ ɔhagyíɔha obóbu mɩ́ fɛ́ alɩá otobú mɩ́ Sɩ́ ámʋ. Ɔhá ánɩ́ ɔtamabú mɩ́ tamabú mɩ́ Sɩ́ ámʋ́ʋ́ ɔlɔpʋ mɩ́ sɩ́sɩ́ ámʋ ɛ́.
23 para que todos honrem o Filho assim como honram o Pai. Quem não honra o Filho não honra o Pai que o enviou.
24 “Ɔnɔkwalɩ ndɛ mlɩ bláa mbɛ́ɛ, ɔhagyíɔha ánɩ́ otonú mɩ́ asʋ́n, ɔtɔhɔ ɔhá ámʋ́ʋ́ ɔlɔwa mɩ́ sɩ́sɩ́ ámʋ gyi, bʋ nkpa ánɩ́ ɩtamatá. Bulu méegyi mʋ asʋ́n, há mʋ pɔ́n, tsúfɛ́ aladálɩ lowutɔ ba nkpatɔ dodo.
24 — Em verdade, em verdade lhes digo: quem ouve a minha palavra e crê naquele que me enviou tem a vida eterna, não entra em juízo, mas passou da morte para a vida.
25 Ɔnɔkwalɩ ndɛ mlɩ bláa. Brɛ́ kʋ ɩbá. Brɛ́ ámʋ ɩlawúna fʋn ánɩ́ ahá ánɩ́ bʋgyi fɛ́ aha wuhɛ́ bónu Bulu mʋ Bi ámʋ ɔmɛ. Amʋ́á bonu mʋ́ bénya nkpa.
25 Em verdade, em verdade lhes digo que vem a hora — e já chegou — em que os mortos ouvirão a voz do Filho de Deus; e os que a ouvirem viverão.
26 Tsúfɛ́ mɩ́ Sɩ́ bʋ́ʋ túmi, ɔtɛhá nkpa. Alɩ kɛ́n alahá mɩ́ ánfɩ ngyi mʋ Bi ánfɩ túmi, ɔbɛ́ɛ nháa ahá nkpa nɩ́.
26 Porque assim como o Pai tem vida em si mesmo, também concedeu ao Filho ter vida em si mesmo.
27 Alahá mɩ́ túmi ɔbɛ́ɛ, ngyíi ahá asʋ́n, tsúfɛ́ mɩ́gyí Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ámʋ nɩ.
27 E lhe deu autoridade para julgar, porque é o Filho do Homem.
28 Asʋ́n ánfɩ ɩmáwa mlɩ wánwan. Brɛ́ kʋ ɩbá, afúli fɛ́ɛ́ bónu mɩ́ ɔmɛ,
28 Não fiquem maravilhados com isso, porque vem a hora em que todos os que se acham nos túmulos ouvirão a voz dele e sairão:
29 kʋ́sʋ́. Amʋ́á bɔbwɛ yilé bɛ́lakʋ́sʋ́, nyá nkpa ánɩ́ ɩtamatá. Amʋ́á bɔbwɛ laláhɛ a, négyi amʋ́ asʋ́n, há amʋ́ ɩpɔ́n.”
29 os que tiverem feito o bem, para a ressurreição da vida; e os que tiverem praticado o mal, para a ressurreição do juízo.
30 “Mmɛ́ɛtalɩ́ bwɛ́ tɔtɔɔtɔ mɩ́ ɩwɩsʋ. Asʋ́n ánɩ́ nonú tsú mɩ́ Sɩ́ wá á, mʋ́ ntɔpʋ́gyí asʋ́n. Mʋ́ sʋ́ ntegyi asʋ́n ɔnɔkwalɩsʋ nɩ́. Tsúfɛ́ ntamabwɛ́ tɔ́á mɩ́ onutó ndeklé, mboún tɔ́á ɔhá ámʋ́ʋ́ ɔlɔwa mɩ́ sɩ́sɩ́ ámʋ tekle.”
30 — Eu nada posso fazer por mim mesmo; assim como ouço, julgo. O meu juízo é justo, porque não procuro a minha própria vontade, e sim a daquele que me enviou.
31 Yesu lɔ́yɔ mʋ́sʋ́ blɩ́ ɔbɛ́ɛ, “Nɩ́ mɩ́ onutó negyi mɩ́ ɩwɩ adánsɩɛ á, mlɩmɔ́ɔhɔ mʋ́ ánɩ́ ɔnɔkwalɩ igyi.
31 Se eu dou testemunho a respeito de mim mesmo, o meu testemunho não é verdadeiro.
32 Bulu ɛ́ tegyi mɩ́ ɩwɩ adánsɩɛ. Nyin ánɩ́ mɩ́ ɩwɩ adánsɩɛ ámʋ́ʋ́ odegyí amʋ igyi ɔnɔkwalɩ.
32 Outro é o que dá testemunho a respeito de mim, e sei que o testemunho que ele dá a respeito de mim é verdadeiro.
33 Mlɩlawá abí sɩ́sɩ́ Yohane. Alabláa mlɩ ɔnɔkwalɩ amʋ.
33 Vocês mandaram mensageiros a João, e ele deu testemunho da verdade.
34 Mɩ́ mʋ́ á, mmehián anyánkpʋ́sa adánsɩɛ. Mboún ndɛ mlɩ asʋ́n ánfɩ bláa, mɛ́nɩ Bulu ɔbɔ́hɔ mlɩ nkpa.
34 Eu, porém, não recebo testemunho humano, mas digo essas coisas para que vocês sejam salvos.
35 Yohane asʋn blɩ́hɛ́ lɔbwɛ fɛ́ ɔkandɩ́ɛ ánɩ́ ɩdɛwankɩ́. Mʋ́ sʋ mlɩlótsulá gyi mʋ́ ɔdwɛ kpalobí.
35 — João era a lâmpada que estava acesa e iluminava, e, por algum tempo, vocês quiseram se alegrar com a sua luz.
36 Mbʋ tɔ́á itegyi mɩ́ ɩwɩ adánsɩɛ, ɩdʋn Yohane klɛ́ amʋ. Agyʋ́má ámʋ́ʋ́ mɩ́ Sɩ́ lawá ɔbɛ́ɛ mbwɛ́ɛ mɔ mʋ́ ɔnɔ́, ndɛ mʋ́ bwɛ ámʋ dɛ́ adánsɩɛ gyí ánɩ́ mʋlɔ́wa mɩ́ sɩ́sɩ́.
36 Mas eu tenho maior testemunho que o de João; porque as obras que o Pai me confiou para que eu as realizasse, essas que eu faço testemunham a meu respeito de que o Pai me enviou.
37 Mɩ́ Sɩ́ ámʋ́ʋ́ ɔlɔwa mɩ́ ámʋ onutó lagyi mɩ́ ɩwɩ adánsɩɛ. Mlɩmɔ́kʋ́nu mʋ ɔmɛ, mlɩmɔ́kʋ́wun mʋ ɛ́ kɩ.
37 O Pai, que me enviou, esse mesmo é que tem dado testemunho de mim. Vocês nunca ouviram a voz dele, nem viram a sua forma.
38 Mlɩmɔ́hɔ mʋ asʋ́n wá mlɩ klʋntɔ, tsúfɛ́ mlɩmɔ́hɔ mɩ́ ámʋ́ʋ́ ɔlɔwa sɩ́sɩ́ ámʋ gyi.
38 Também não têm a palavra dele permanente em vocês, porque não creem naquele a quem ele enviou.
39 Mlɩkɩ́á mlénya nkpa ánɩ́ ɩtamatá tsú Bulu asʋn wanlɩ́nhɛ́ amʋtɔ. Mʋ́ sʋ́ mlɩ ansɩ́ lapɛ́, mlɩdɛ́ mʋ́ kasɩ́ nɩ́. Mɩ́ ɩwɩ adánsɩɛ Bulu asʋn wanlɩ́nhɛ́ amʋ idegyí.
39 Vocês examinam as Escrituras, porque julgam ter nelas a vida eterna, e são elas mesmas que testificam de mim.
40 Támɛ mlɩlakíná mɩ́ wá bá, mɛ́nɩ mlénya nkpa ámʋ.
40 Contudo, vocês não querem vir a mim para ter vida.
41 “Mmedédunká mbɛ́ɛ, ahá bʋkánfʋ mɩ́,
41 Eu não aceito glória que vem de pessoas;
42 tsúfɛ́ nyin mlɩ dodo. Nyin ánɩ́ mlɩtamadwɛ́ Bulu tsú mlɩ klʋntɔ.
42 sei, entretanto, que vocês não têm o amor de Deus em vocês.
43 Naba mɩ́ Sɩ́ dátɔ́, mlɩmɔ́hɔ mɩ. Támɛ nɩ́ ɔha bambá ɔbá mʋ onutó ɩwɩsʋ á, mlɔ́hɔ mʋ.
43 Eu vim em nome de meu Pai, e vocês não me recebem; se outro vier em seu próprio nome, vocês certamente o receberão.
44 Mlɩtekleá mlɛ́kanfʋ́ aba, támɛ mlɩtamabɔ́ mbɔ́dɩ́ ánɩ́ Bulu ɔkʋlɛ pɛ́ ámʋ ɔkánfʋ mlɩ. Nkálɩ ɩbɔ́bwɛ mlɔ́hɔ mɩ gyi?
44 Como podem crer, vocês que aceitam glória uns dos outros e não procuram a glória que vem do Deus único?
45 Mlɩmákɩ mlɩaa, nɛ́lɛ mlɩ ɩlá mɩ́ Sɩ́ ansɩ́tɔ́. Mose amʋ́ʋ́ mlɩ ansɩ́ ɩdɩn mʋsʋ mlɩaa ɔbɔ́hɔ mlɩ nkpa ámʋ mboún ɔbɛ́lɛ mlɩ ɩlá Bulu ansɩ́tɔ́ nɩ́.
45 Não pensem que eu os acusarei diante do Pai; quem acusa vocês é Moisés, em quem puseram a sua esperança.
46 Nɩ́ lɛ́lɛ́ mlɩlɔ́hɔ Mose asʋ́nsʋ́ gyi a, tɛkɩ mlɔ́hɔ mɩ́ asʋ́nsʋ́ gyi, tsúfɛ́ mɩ́ ɩwɩ asʋ́n ɔlɔwanlɩ́n tswɩ.
46 Porque, se vocês, de fato, cressem em Moisés, também creriam em mim; pois ele escreveu a meu respeito.
47 Támɛ ɩ́nɩá mlɩmɔ́hɔ tɔ́á ɔlɔwanlɩ́n tswɩ́sʋ gyi a, nkálɩ ɩbɔ́bwɛ mlɔ́hɔ mɩ́ asʋn blɩ́hɛ́sʋ gyi?”
47 Se, porém, não creem nos escritos dele, como crerão nas minhas palavras?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.