Romanos 3

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Nɨ́rɔ̀, Mʉ̀yàhudì tɨ́ ka kɨ́’ɨ̀ dhu nʉ́dà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Mʉ̀yàhudì tɨ́ ka kɨ́’ɨ̀ dhu àdhu nɨ̌? Ndɨrɔ̀, alɛ-ɔ̀nzɨ̌nga ɔ̀bhɔlɔ ka kɨ́ dhu tɔ́ ídzìnga t’ínè ɨ̀’ɨ̀?
1 Então qual é a vantagem de ser judeu? Será que ser circuncidado tem algum valor?
2 Ìnè Mʉ̀yàhudì tɨ́ ka kɨ́’ɨ̀ dhu rɨ̌’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ ídzìnga nyʉ́ nà kɔ́rɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌. Pbàyàhúdí-fɔ́ nga nɨ́ ndɨ Kàgàwà abhʉ̀ àndǐ ka kándǐ pbɨ̀ndà Ɔtɛ angyi nɨ̌.
2 Tem, sim, e de muitas maneiras! E a primeira vantagem é que Deus entregou a sua mensagem aos cuidados dos judeus.
3 Nɨ́rɔ̀, àlɛ̌ kɨ́ àdhu ʉ̀nɔ? Dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ atdídhená alɛ abádhí nzínzì ɔ̌ nɨ́ɨfʉ nzá yà Kàgàwà mànà ɨ̀ ungbò ɨ̀ rɔ̀ ɨ̀ akɔ̀ làká dhu tɨ́, nɨ́ ndɨ dhu ɨ̀tɛ̀ tɨ́ dhu Kàgàwà ràrɨ̌ ndɨ̀ ndʉ̀nɔ̀ dhu ʉ̀bha ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀fʉ?
3 Mas, se alguns não foram fiéis, será que por isso Deus vai ser infiel?
4 Ɨ̀nzɨ̌ akɛkpá màtɨ́! Ɨ̀mbǎ dhu rɨ̌’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ narɨ́ tɨ̀tɔ̀tálɛ dhu màtɨ́, nɨ́ wɔ̀ dhu rɨ̌ nzɨ̌ ndùvǒ Kàgàwà rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ rɨ̀’ɨ̀ obhó dhu ʉ̀nɔ arɨ́ alɛ tɨ́, àdhàdhɨ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀ ka kándǐ kà-dɔ̌ dhu bhěyi. Ɨ Andítá rǎtɨna:
4 De modo nenhum! Que Deus continue a ser verdadeiro, mesmo que todas as pessoas sejam mentirosas. Como dizem as Escrituras Sagradas a respeito dele: “Que fique provado que tu tens razão quando falas e que sejas vencedor quando fores julgado.”
5 Pbɛ́tʉ̀, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ɨnzá àlɛ̌ kɨ́fʉ yà àlɛ̌ kakɔ̀ làká dhu-otù ɔ̌ Kàgàwà àla ndɨ̀ rɨ̀’ɨ̀ Obhónángatálɛ tɨ́ dhu dhu tɨ́, nɨ́rɔ̀ àlɛ̌ tɨ́ àtɨna Kàgàwà ràrɨ̌ ɨ̀mbǎ obhónánga nà, àlɛ̌ ndɨ̀ ndàbhʉ àlɛ̌ ràbà àpbɛ̀ pbɨ̀ndà nàwí-lú rɔ̀? (Ma mɔ́tɛ ìndrǔ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌.)
5 Mas, se as injustiças que cometemos servem para mostrar que Deus age com justiça, o que é que podemos dizer? Que Deus é injusto quando nos castiga? (Eu falo aqui como as pessoas costumam falar.)
6 Ɨ̀nzɨ̌ akɛkpá màtɨ́! Obhó tɨ́, ɨ̀mbǎ Kàgàwà ɨ̀’ɨ̀ obhónánga nà rɔ̀, kàmbɛ̀nà yà adzɨ ɔ̌ alɛ-ànyǎ ɨ̀tdɨ̀ ɨ̀ngbà dhu bhěyi?
6 É claro que não! Se Deus não fosse justo, como poderia julgar o mundo?
7 Pbɛ́tʉ̀, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ pbàkà tɨ̀tɔ̀, ɨma Mʉ̀yàhudì tɨ́rɔ̀-otù ɔ̌, Kàgàwà bhà Obhónga àla ndɨ̀, kadʉ̀ Àbadhi ìlè atdídɔ̌ ròsè dhu tɨ́, nɨ́rɔ̀ ádhu tdɨ́tdɔ̌ ka kádʉ̀ anya ɔ̀tdɨ̀ dùdú nzɛ́rɛngatálɛ bhěyi nɨ̌?
7 Mas digamos que a minha mentira faz com que a verdade de Deus fique mais clara, aumentando assim a glória dele. Nesse caso, por que é que devo ainda ser condenado como pecador?
8 Kǎpɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi, nɨ́rɔ̀ dhu àkǎ tɨ́ àlɛ̌ ràtɨ: dhu àkǎ àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ nzɛ́rɛ dhu, ndɨ́nɨ̌ ídzìnga ahʉ̀ tɨ́ nyʉnatsì rɔ̀? Obhó tɨ́, atdídhená alɛ rɨ̌’ɨ̀ ìnè mʉ̌dhʉ̌ arɨ́ ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌, mǎ rarɔ́tɛ ndɨ dhu bhěyi. Ɨ alɛ àkǎ Kàgàwà rɨ̀tdɨ̀ anya dɔ̀yá.
8 Então por que não dizer: “Façamos o mal para que desse mal venha o bem”? Na verdade alguns têm me caluniado, dizendo que eu afirmo isso. Porém eles serão condenados como merecem.
9 Nɨ́rɔ̀, ádhu àlɛ̌ kàkǎ àlɛ̌ rʉ̀nɔ̀? Àlɛ̌ Pbàyàhúdí tɨ́rɔ̀, àlɛ̌ kʉ̀dà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí àdhu nɨ̌? Àlɛ̌ kʉ̀dà nzá abádhí atdí dhu nɨ̌ màtɨ́! Obhó tɨ́, ma mɨ̀tɛ̀ wà dhu, Pbàyàhúdí mà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mànà kɔ́rɔ́ ràrɨ̌’ɨ̀ nzɛ́rɛnga bhà ɔbɨ-tsìnǎ.
9 Então será que nós, os judeus, estamos em melhor situação do que os não judeus? De modo nenhum! Já mostrei que todos, judeus e não judeus, estão debaixo do poder do pecado.
10 Àdhàdhɨ̀ yà Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀ ka kandí dhu bhěyi:
10 Como dizem as Escrituras Sagradas: “Não há uma só pessoa que faça o que é certo;
11 Ɨ̀mbǎ pbɨ̀ndà ɨrɛ̀ta rɨ̌ dhu àlʉ̌ atdí alɛ mà rɨ̌’ɨ̀.
11 não há ninguém que tenha juízo; não há ninguém que adore a Deus.
12 Kɔ́rɔ́ alɛ ʉ́bhà wà Kàgàwà bhà otu, kɔ́rɔ́ alɛ úwǐ wà.
12 Todos se desviaram do caminho certo, todos se perderam. Não há mais ninguém que faça o bem, não há ninguém mesmo.
13 Abádhí-li’ɔ̀ rɔ̀ ráhʉ ɔtɛ nɨ́ ɔ̀ngʉ rɔ́ngʉ, àdhàdhɨ̀ lina’ɔ̀ ka kàngbɛ abvo ka kɔ́tdʉ̀ ɔ̀nà ibhu ɔ̀ rɔ̀ ráhʉ abvo-dzi bhěyi.
13 Todos mentem e enganam sem parar. Da língua deles saem mentiras perversas, e dos seus lábios saem palavras de morte, como se fossem veneno de cobra.
14 Abádhí-li’ɔ̀ nálè àlè tɨ́ ofúngá mà ògyǒgyè ɔtɛ mànà nɨ̌.
14 A boca deles está cheia de terríveis maldições.
15 Abádhí-pfɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ ɨsɔ́ nyʉ́ òtsè azu ʉ̀fʉ̀.
15 Eles se apressam para matar.
16 Abádhí rɨ̌ dhu ɨ̀nzǎ, ’àdʉ̀ ìndrǔ ʉ̀bhà àpbɛ̀ ɔ̌ ɨ̀ ʉ̀dà ɔ̀ná kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ.
16 Por onde passam, deixam a destruição e a desgraça.
17 Abádhí ʉ́nɨ nzá màrʉ̀ngà ìbhò rádʉ̀ otu.
17 Não conhecem o caminho da paz
18 Ndɨrɔ̀, abádhí arɨ́ nzɨ̌ Kàgàwà-ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ akɛkpá màtɨ́.»
18 e não aprenderam a temer a Deus .”
19 Nɨ́rɔ̀, mǎ mʉ́nɨ wà dhu Ʉyátá ʉ̀nɔ̀ dhu kɔ́rɔ́ nɨ́ kà rʉ̀nɔ̀ ndɨ Ʉyátá-tsìnǎ arɨ́’ɨ̀ alɛ tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ alɛ mà-tsʉ̀ nʉtsɨ tɨ́, ndɨrɔ̀ ndɨ́nɨ̌ ka kʉnɨ tɨ́ yà adzɨ ɔ̌ alɛ kɔ́rɔ́ afátátálɛ tɨ́ Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌.
19 Nós sabemos que tudo o que a lei diz é dito para os que vivem debaixo da lei. Isso a fim de que todos parem de se justificar e a fim de que todas as pessoas do mundo fiquem debaixo do julgamento de Deus.
20 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, obhónángatálɛ tɨ́ Kàgàwà rɔ̌zʉ̀na Ʉyátá nɨ̀fʉ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ alɛ rɨ̌’ɨ̀ mbǎ. Obhó tɨ́, Ʉyátá arɨ́ ìndrǔ dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ rʉ̀nɨ ɨwà ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ nzɛ́rɛnga dhu kɛ̀lɛ̌.
20 Pois ninguém é aceito por Deus por fazer o que a lei manda, porque a lei faz com que as pessoas saibam que são pecadoras.
21 Pbɛ́tʉ̀ kòmbí, Kàgàwà ɨ̀tɛ̀ wà ndɨ̀ ndádʉ̀ ìndrǔ ɔ̀zʉ̀ obhónángatálɛ tɨ́ ɨnzá ka kɨ̀pbɨ̀ alɛ Ʉyátá rɔ̌ rɔ́rɔ̀ ɔ̀ná otu. Ʉyátá mà pbànábí tɔ́ andítá mànà nɨ́tɛ̀ wà ndɨ dhu.
21 Mas agora Deus já mostrou que o meio pelo qual ele aceita as pessoas não tem nada a ver com lei . A Lei de Moisés e os Profetas dão testemunho do seguinte:
22 Kàgàwà arɨ́ ìndrǔ ɔ̀zʉ̀ obhónángatálɛ tɨ́ Yěsù Krɨ́stɔ̀ ka kà’ù dhu-otù ɔ̌. Ndɨ otu Kàgàwà ángbɛ kɔ́rɔ́ alɛ yà Yěsù ná’ù tɔ̀. Obhó tɨ́, abádhí ʉ̀dà ɨ̀ nzínzìya ɔ̌ nɨ̌ dhu rɨ̌’ɨ̀ mbǎ.
22 Deus aceita as pessoas por meio da fé que elas têm em Jesus Cristo. É assim que ele trata todos os que creem, pois não existe nenhuma diferença entre as pessoas.
23 Obhó tɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ ɔ́nzɨ̀ nzɛ́rɛnga, ’àdʉ̀ Kàgàwà bhà Ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ ɔ̀ ɨ̀ ótsù dhu-fàngǎ níwi.
23 Todos pecaram e estão afastados da presença gloriosa de Deus.
24 Pbɛ́tʉ̀, pbɨ̀ndà ídzìnga ɔ̌, Kàgàwà ɔ́zʉ̀ àlɛ̌ obhóngatálɛ tɨ́ tɨ́rɔ̌rɔ̀, yà àlɛ̌ nʉ́wʉ nzɛ́rɛnga ɔ̌ rɔ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀-otù ɔ̌.
24 Mas, pela sua graça e sem exigir nada, Deus aceita todos por meio de Cristo Jesus, que os salva. Deus ofereceu Cristo como sacrifício para que, pela sua morte na cruz, Cristo se tornasse o meio de as pessoas receberem o perdão dos seus pecados, pela fé nele. Deus quis mostrar com isso que ele é justo. No passado ele foi paciente e não castigou as pessoas por causa dos seus pecados; mas agora, pelo sacrifício de Cristo, Deus mostra que é justo. Assim ele é justo e aceita os que creem em Jesus.
25 Krɨ́stɔ̀ nɨ́ ndɨ Kàgàwà ípfo rɨ̀’ɨ̀ nzɛ́rɛnga t’ʉ́bàta tɔ́ pɛrɛ̀ tɨ́ azùna-otù ɔ̌, kà’u rɨ́ alɛ tɔ̀. Kàgàwà ɔ́nzɨ̀ dhu ndɨ dhu bhěyi ndɨ́nɨ̌ obhónángatálɛ tɨ́ ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ dhu nɨtɛ̀ tɨ́. Angyinǎ rɔ̀ Krɨ́stɔ̀ tɔ̀, Kàgàwà ʉbhà ìndrǔ tɔ́ nzɛ́rɛnga-ànyǎ ɨ̀nzɨ̌ ndòngò ɨ̀tdɨ̀nà.
25 — ausente —
26 Kɨ̌’ɨ̀ dhu-dzi t’óndùta tɔ́ afína nà. Nɨ́ Krɨ́stɔ̀ bhà ɔvɛ-otù ɔ̌, Kàgàwà rɨ̌ dhu ɨ̀tɛ̀ kòmbí rɨ́’ɨ̀ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ átɔ̀, ndɨ̀ ràrɨ̌ obhónángatálɛ, ndàdʉ̀ Yěsù ná’ù alɛ ɔ̀zʉ̀ obhónángatálɛ tɨ́.
26 — ausente —
27 Nɨ́rɔ̀, alɛ ɔ̀yɔ̀ ka kɨ́ okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu t’ɨ́’ɨ̀ ìnè? Ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ atdí màtɨ́! Ádhu-okú dɔ̀ rɔ̀? Àkǎkǎ dhu nɨ́ nzɨ̌ Ʉyátá ɨ̀fʉ̌ ka kɨ́ dhu, pbɛ́tʉ̀ Yěsù à’u ka kɨ́ dhu dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
27 Será que temos motivo para ficarmos orgulhosos? De modo nenhum! E por que não? Será que é porque obedecemos à lei? Não; não é. É porque cremos em Cristo.
28 Obhó tɨ́, àlɛ̌ kàla wà dhu, Kàgàwà rarɨ́ ìndrǔ ɔ̀zʉ̀ obhónángatálɛ tɨ́ a’uta-otù ɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Ʉyátá ɨ̀fʉ̌ ka kɨ́ dhu-otù ɔ̌.
28 Assim percebemos que a pessoa é aceita por Deus pela fé e não por fazer o que a lei manda.
29 Kàgàwà tɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ Kàgàwà kɛ̀lɛ̌? Ndɨrɔ̀ Ka tɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ Kàgàwà átɔ̀? Obhó nyʉ́, Ka nɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ Kàgàwà átɔ̀,
29 Ou será que Deus é somente Deus dos judeus? Será que não é também Deus dos não judeus? Claro que é!
30 atdí tɨ́ Kàgàwà arɨ́’ɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ Ka nɨ́ ndɨ Pbàyàhúdí mà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mànà nɔzʉ́ya obhónángatálɛ tɨ́ a’uta-otù ɔ̌ alɛ.
30 Deus é um só e aceitará os judeus na base da sua fé e também aceitará os não judeus por meio da fé que eles têm.
31 Nɨ́rɔ̀, wɔ̀ dhu-tɨ̀ tɨ́ àlɛ̌ ròbvù wà Ʉyátá a’uta-okú dɔ̀ rɔ̀? Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ndɨ dhu bhěyi! Pbɛ́tʉ̀, ɨ̀dɨ̀ tɨ́ nga nɨ́ ndɨ àlɛ̌ kɨ̀dɨ̀ Ʉyátá nɨ̌.
31 Será que isso quer dizer que, por causa da fé, nós tratamos a lei como se ela não valesse nada? Não; de modo nenhum! Pelo contrário, afirmamos que a lei tem valor.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.