Romanos 1
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Ɨma Pɔlɔ̀, Yěsù Krɨ́stɔ̀ bhà ɨnɔ-akpà nɨ́ ndɨ yàrɨ́ bhàrʉwà ma màndǐ. Kàgàwà ánzì ma mɨ’ɨ̀ Yěsù bhà uvitatálɛ tɨ́, ndàdʉ̀ mɔpɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ma mʉnɔ tɨ́ pbɨ̀ndà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ìndrǔ tɔ̀.
1 Eu, Paulo, escravo de Cristo Jesus, chamado para ser apóstolo e enviado para anunciar as boas-novas de Deus, escrevo esta carta.
2 Ndɨ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ tɔ́ làká kǎkɔ̀ angyangyɨ pbɨ̀ndà pbànábí-otù ɔ̌ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Andítá ɔ̀.
2 Deus prometeu as boas-novas muito tempo atrás nas Escrituras Sagradas, por meio de seus profetas.
3 Ndɨ Màkʉ̌rʉ̀ rɔ̌tɛ dɔ̀ná alɛ nɨ́ kà t’Ídhùnà, yà ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì-dhú nzínzì ɔ̌ ka kʉgʉ ìndrǔ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ alɛ.
3 Elas se referem a seu Filho, que, como homem, nasceu da linhagem do rei Davi,
4 Ndɨrɔ̀, Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́ɨtɛ̀ ka ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nyʉ́ nà Kàgàwà t’Ídhùnà tɨ́, yà kɨ̌ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu-otù ɔ̌. Ndɨ kà t’Ídhùnà nɨ́ àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀.
4 e, quando o poder do Espírito Santo o ressuscitou dos mortos, foi demonstrado que ele era o Filho de Deus. Ele é Jesus Cristo, nosso Senhor.
5 Ndɨ Krɨ́stɔ̀-otù ɔ̌, mǎ mábà Kàgàwà bhà ídzìnga mɨ̌’ɨ̀ uvitatálɛ tɨ́, ndɨ́nɨ̌ mǎ mabhʉ̀ tɨ́ kɔ̌vɔ̀ kilè, yà mǎ mɨ́ kɔ́rɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ ʉ̀nda rà’ù ka, ràdʉ̀ kɨ̀fʉ dhu-otù ɔ̌.
5 Por meio dele recebemos a graça e a autoridade, como apóstolos, de chamar os gentios em toda parte a crer nele e lhe obedecer, em honra de seu nome.
6 Nyɨ̌ mà átɔ̀, nyɨ̌ nɨ́ ɨ alɛ nzínzì ɔ̌ alɛ, yà Kàgàwà únzì nyɨ̌ ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyɨ’ɨ tɨ́ Yěsù Krɨ́stɔ̀ bhà alɛ tɨ́ rɔ̀.
6 E vocês estão entre esses gentios chamados para pertencer a Jesus Cristo.
7 Ma màndǐ dhu fʉ̌kʉ̀ kɔ́rɔ́ yà atdídɔ̌ Kàgàwà ózè nyɨ̌, nyǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ Rɔmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀. Kǎnzì nyɨ̌ nyɨ̌’ɨ̀ pbɨ̀ndà alɛ tɨ́. Nɨ́ ndɨ àlɛ̌ t’Ábanà Kàgàwà mà, àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ mànà nákǎ ’àso nyɨ̌, ’àdʉ̀ nyǎbhʉ nyǒkò màrʉ̀ngà ɔ̌.
7 Escrevo a todos vocês que estão em Roma, amados por Deus e chamados para ser seu povo santo. Que Deus, nosso Pai, e o Senhor Jesus Cristo lhes deem graça e paz.
8 Wɛmbɛrɛ̀ tɨ́, ma màbhʉ ɔ̀tsɔ̀ pbàkà Kàgàwà tɔ̀ okúkʉ dɔ̀ rɔ̀ kɔ́rɔ́, Yěsù Krɨ́stɔ̀-ɔvɔ̀ rɔ̌, fʉ̀kʉ́ a’uta tɔ́ màkʉ̌rʉ̀ nʉ́ndɔ̀ ndɨ̀ yà adzɨ ɔ̌ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ nɨ́dhunɨ̌.
8 Antes de tudo, quero dizer que, por meio de Jesus Cristo, agradeço a meu Deus por todos vocês, pois sua fé nele é comentada em todo o mundo.
9 Ndɨ Kàgàwà, yà ma marɨ́ kàsʉ̌na ɔ̀nzɨ kɔ́rɔ́ afídu nà kà t’Ídhùnà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ t’ʉ́nɔta-otù ɔ̌ alɛ, nɨ́ ndɨ yàrɨ́ dhu tɔ́ ngàmbì: ma márɨ́ nyɨ̌rɛ̀ bìlǐnganà,
9 O Deus a quem sirvo em meu espírito, anunciando as boas-novas a respeito de seu Filho, sabe como nunca deixo de me lembrar de vocês
10 kɔ́rɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ ma mɨ́ mɨtsɔ̀ rɔ̀. Ma mɨ́ mɨtsɔ̀, Kàgàwà òzè nɨ̌, kà ràngbɛ otu idù marà àhʉ bvʉ̀kʉ̀ ɨnzá ɔ̀trɔ̀ ɨdhɔ ɔ̌.
10 em minhas orações, sempre pedindo, se for da vontade de Deus, uma oportunidade de ir vê-los.
11 Obhó tɨ́, atdyúdu rɨ̌’ɨ̀ atdídɔ̌ mala ngbɔ̌kʉ, ndɨ́nɨ̌ ma mabhʉ̀ tɨ́ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà rɔ̀ rɨ́rà pɛrɛ̀ fʉ̌kʉ̀, nyǎdʉ̀ ɔbɨ òtsì fʉ̀kʉ́ a’uta ɔ̌.
11 Desejo muito visitá-los, a fim de compartilhar com vocês alguma dádiva espiritual que os ajude a se fortalecerem.
12 Kà-tɨ̀ nɨ́, bvʉ̀kʉ̀ ma márà àhʉ rɔ̀, ma mɨ́ afíkʉ àbhʉ̌ ròtsì ɔbɨ pbàkà a’uta nɨ̌, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyadʉ̀ tɨ́ afídu àbhʉ ròtsì ɔbɨ átɔ̀ fʉ̀kʉ́ a’uta nɨ̌.
12 Quando nos encontrarmos, quero encorajá-los na fé, e também quero ser encorajado por sua fé.
13 Àbanɨ̌nzó, ma mòzè nyʉ̌nɨ dhu: ibí-gʉ̀na nyʉ́ ma rúbhì dhu ùdhe rɔ̌ marà fʉ̌rábvʉ̀, ndɨ́nɨ̌ pbàkà kasʉ nɔ́ɔdhɨ tɨ́ itse abhɔ nzínzìkʉ ɔ̌, àdhàdhɨ̀ kɔ̌dhɨ̀ ka ngʉ̌kpà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌ dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀ rɨ̀rà àhʉ kòmbí nga ɔ̀, ma mádʉ̀ tsʉ̀du ʉ̀tɔ̀ rɨ̌ dhu nábà.
13 Quero que saibam, irmãos, que muitas vezes planejei visitá-los, mas até agora fui impedido. Meu desejo é trabalhar entre vocês e ver frutos espirituais como tenho visto entre outros gentios,
14 Obhó tɨ́, dhu àkǎ marà kɔ́rɔ́ alɛ-tɨdɔ̀-bvʉ̀: ma màkǎ marà yà ɨnga nʉ́nɨ alɛ-bvʉ̀ ndɨrɔ̀ ɨnzá ɨnga nʉ́nɨ alɛ-bvʉ̀, dhu nɔ́zʉ̀ alɛ-bvʉ̀ ndɨrɔ̀ ɨnzá dhu nɔ́zʉ̀ alɛ-bvʉ̀.
14 pois sinto grande obrigação tanto para com os gregos como os bárbaros, tanto para com os instruídos como os não instruídos.
15 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, atdyúdu rɨ̌’ɨ̀ atdídɔ̌ mʉnɔ̀ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ átɔ̀ fʉ̌kʉ̀ Rɔmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ rɔ̀.
15 Por isso, aguardo com expectativa para visitá-los, a fim de anunciar as boas-novas também a vocês, em Roma.
16 Obhó tɨ́, nyɨ̀du rɨ̌ nzɨ̌ ɨ̀wʉ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀. Ka nɨ́ ndɨ Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ, yà Kàgàwà arɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ ná’ù nɨ́gʉ̌ nɨ̌, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ Pbàyàhúdí rɔ̌ rɔ̀, ràrà àhʉ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí ɔ̀.
16 Pois não me envergonho das boas-novas a respeito de Cristo, que são o poder de Deus em ação para salvar todos os que creem, primeiro os judeus, e também os gentios.
17 Obhó tɨ́, wɔ̀ ndɨ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nɨ́ ndɨ arɨ́ Kàgàwà rɨ̌ ìndrǔ ɔ̀zʉ̀ obhónángatálɛ tɨ́ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̌ ɔ̀ná otu ɨ̀tɛ̀. Ndɨ obhónánga nábà ka karɨ́ a’uta-otù ɔ̌ tɨ́. Ndɨrɔ̀, ka kádʉ̀ kàbà ɔ̀ná ngǎtsi otu rɨ̌’ɨ̀ mbǎ. Àdhàdhɨ̀ yà Andítá náarʉ́nɔna dhu bhěyi: «Obhónángatálɛ tɨ́ Kàgàwà ɔ̀zʉ̀ pbɨ̀ndà a’uta-otù ɔ̌ alɛ rǎdʉ̀ ípìrɔ̌nga nábà.»
17 As boas-novas revelam como Deus nos declara justos diante dele, o que, do começo ao fim, é algo que se dá pela fé. Como dizem as Escrituras: “O justo viverá pela fé”.
18 Ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ Kàgàwà rɨ̌ dhu ɨ̀tɛ̀ ndɨ̀ rarɨ́’ɨ̀ nàwí nà ndɨ̀ nɔ́dhɔ̀ alɛ, yà nzɛ́rɛnga ɔ̀nzɨ arɨ́ rɔ̌. Ɨ alɛ nɨ́ yà obhónga tɔ́ otu-tsʉ̀ ʉ̀tɔ̀ arɨ́ fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga nɨ̌ alɛ.
18 Assim, Deus mostra do céu sua ira contra todos que são pecadores e perversos, que por sua maldade impedem que a verdade seja conhecida.
19 Obhó tɨ́, Kàgàwà dɔ̌ ka kádʉ̀ ʉ̀nɨnà dhu rɨ̌’ɨ̀ kpangba abádhí tɔ̀, Kàgàwà nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ́tɛ̀ ka kpangba abádhí tɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
19 Sabem a verdade a respeito de Deus, pois ele a tornou evidente.
20 Obhó tɨ́, ɨ̀mbǎ dhu rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ ka karɨ́ Kàgàwà-wɔ̀yɔ̌ àlǎ yà adzɨ kǎnzɨ̀na rɔ̀ dhu màtɨ́, nɨ́ kàbhà dhòdhódhónga tɔ́ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ mà, Kàgàwà tɨ́ kǎrɨ́’ɨ̀ dhu ɨ̀tɛ̀ rɨ́ dhu mànà, náarɨ́ ’àlǎ kpangba yà kǎnzɨ̀ dhu-otù ɔ̌. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, abádhí rǎdʉ̀ ’ùgyè okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀mbǎ ɨnzá ɨ̀ ɨ̀fʉ ka rɔ̀.
20 Por meio de tudo que ele fez desde a criação do mundo, podem perceber claramente seus atributos invisíveis: seu poder eterno e sua natureza divina. Portanto, não têm desculpa alguma.
21 Obhó tɨ́, ɨwà ɨ̀ ʉ̀nɨ Kàgàwà rɔ́rɔ̀, abádhí arɨ́ nzɨ̌ kɨ̀fʉ̌ Kàgàwà ɨ̀fʉ̌ ka kàmbɛ̀nà dhu bhěyi, ndɨrɔ̀ abádhí arɨ́ nzɨ̌ ɔ̀tsɔ̀ nábhʉ̌ kà tɔ̀ ɔ̀tsɔ̀ àkǎnà kabhʉ Kàgàwà tɔ̀ dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀, abádhí àdʉ̀ òngo àkyǎkyɛ̀ alɛ tɨ́ fɨ̀yɔ́ ɨrɛ̀ta ɔ̌, ndɨrɔ̀ abádhí-afí yà ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ dhu àlʉ̌ nádʉ̀ àdɨ ɨ́nɔ̀ ɔ̌.
21 Sim, eles conheciam algo sobre Deus, mas não o adoraram nem lhe agradeceram. Em vez disso, começaram a inventar ideias tolas e, com isso, sua mente ficou obscurecida e confusa.
22 Yà ɨ̀ ɨ́ ’ɔ̀zʉ̀ dhu-ɔ̌nga t’óvòtatálɛ tɨ́ rɔ̀, abádhí ádʉ̀ òngo ɨ̀mbǎ tɨ̌ya nà alɛ tɨ́.
22 Dizendo-se sábios, tornaram-se tolos.
23 Ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ nà arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà, yà dhòdhódhónganà arádɨ alɛ nʉ́lɛ̌ ɨ̀ àmbɛ̀nà rɔ̀, abádhí arɨ́ yà ɔ̀vɛ̀ rádʉ̀ ɔ̀vɛ̀ alɛ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ ka kɔ̀bhɔ̀lɔ̀ dhu mà, àrɛ̀ mà, ɨfɨ̀fɔ́ pfɔ̌ya nà ɨ̀zǎ mà, ɔ̀ya dɔ̌ arɨ́ ’àdha ɨ̀zǎ mànà-wɔ̀yɔ̌ nʉ́lɛ.
23 Trocaram a grandeza do Deus imortal por imagens de seres humanos mortais, bem como de aves, animais e répteis.
24 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, Kàgàwà ʉ́bhà abádhí ràmbɛ afíya ózè nzɛ́rɛ dhu ɔ̀nzɨ̀ dɔ̌, ndɨ dhu ràdʉ̀ àmbɛ ngbɔ̌ya ɨ̀tɨ dɔ̌ alɛ-nyɨ̀ rɨ̌wʉ nɨ̌ ɔ́fɔ̀ ɔ̌.
24 Por isso, Deus os entregou aos desejos pecaminosos de seu coração. Como resultado, praticaram entre si coisas desprezíveis e degradantes com o próprio corpo.
25 Abádhí arɨ́ Kàgàwà bhà obhónga nʉ́wʉ̌ tɨ̀tɔ̀ nɨ̌, ’àdʉ̀ àmbɛ Kàgàwà anzɨ̀ dhu ʉ̀lɛ dɔ̌ ’àdʉ̀ kasʉ ɔ̀nzɨ̀ fɨ̌yɔ̀, ɨ dhu nanzɨ̀ Kàgàwà ʉ̀lɛ̌ ɨ̀ àmbɛ̀nà rɔ̀. Ilèta àkǎ kabhʉ ndɨ Kàgàwà tɔ̀ tɨ́ dhòdhódhónganà! Àmɨ̀nà.
25 Trocaram a verdade sobre Deus pela mentira. Desse modo, adoraram e serviram coisas que Deus criou, em lugar do Criador, que é digno de louvor eterno! Amém.
26 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, Kàgàwà ʉ́bhà abádhí rɔ̀nzɨ̀ yà abádhí-afí ózè ’ɔ̀nzɨ̀ alɛ-nyɨ̀ rɨ̌wʉ nɨ̌ dhu. Abádhí tɔ́ vèbhálɛ mà nʉ́gɛ̀rɛ̌ fɨ̀yɔ́ kpabhálɛ mànà ɨ̀ àmbɛ̀nà ɔ̀nzɨna dhu, ’ʉ̀wʉ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ’ɔ̀nzɨ dhu-tɨdɔ̀ nɨ̌, ’àmbɛ ɔ̀dhɔ̀ dɔ̌ ɨ̀ nà nzínzìya ɔ̌ vèbhálɛ tɨ́rɔ̀.
26 Por isso, Deus os entregou a desejos vergonhosos. Até as mulheres trocaram sua forma natural de ter relações sexuais por práticas não naturais.
27 Ndɨ dhu bhěyi tɨ́, kpabhálɛ mà nʉ́gɛ̀rɛ̌ kpatsìbhálɛ mà tsìbhálɛ mànà arɔ́nzɨna nzínzìya ɔ̌ dhu, ’àdʉ̀ àmbɛ atdyúya òhò dɔ̌ nzínzìya ɔ̌ kpabhálɛ tɨ́rɔ̀. Abádhí arɨ́ alɛ-nyɨ̀ rɨ̌wʉ nɨ̌ dhu ɔ̀nzɨ nzínzìya ɔ̌, ndɨ dhu ràdʉ̀ abádhí àbhʉ ràbà fɨ̀yɔ́ uwítá nà àkǎ mʉ̀kɨ̀mbà nyʉyatsì.
27 E os homens, em vez de ter relações sexuais normais com mulheres, arderam de desejo uns pelos outros. Homens praticaram atos indecentes com outros homens e, em decorrência desse pecado, sofreram em si mesmos o castigo que mereciam.
28 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, wɔ̀ abádhí úvǒ ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ ɨ̀ ɨfʉ tɨ́ Kàgàwà dhu-otù ɔ̌, Kàgàwà ʉ́bhà abádhí ròngò ɨ̀mbǎ tɨ̌ya nà fɨ̀yɔ́ ɨrɛ̀ta-owù ʉ̀ngʉ, ndɨ́nɨ̌ abádhí ɔnzɨ tɨ́ ɨnzá àkǎnà ɨ̀ rɔ̀nzɨ̀ dhu.
28 Uma vez que consideraram que conhecer a Deus era algo inútil, o próprio Deus os entregou a um inútil modo de pensar, deixando que fizessem coisas que jamais deveriam ser feitas.
29 Abádhí ùlè ùlè tɨ́ kɔ́rɔ́ nzɛ́rɛnga-tɨdɔ̀ mà, nzɛ́rɛ dhu-tɨdɔ̀ mà, ɔdhɨ́ya-fɔ́ rɨ́’ɨ̀ dhu dɔ̌ ɨ̀ ɨ́ afíya ʉ̀lɨ̌ dhu mà, ɔ̀rʉ̀ mà, adha mà, abvo t’ɔ́kyɛta mà, anya t’ɔ́nzɨta mà, ʉtrátá mà, akyɛ ɨ̀ ɨ́ dhu ɔ̀nzɨ dhu mà, ʉdhʉ́tá mànà nɨ̌.
29 A vida deles se encheu de toda espécie de perversidade, pecado, ganância, ódio, inveja, homicídio, discórdia, engano, malícia e fofocas.
30 Abádhí nɨ́ tɨ̀tɔ̀ ʉ̀nɔ arɨ́ ìndrǔ dɔ̌ alɛ, Kàgàwà rɔ̌ òmvǔ, ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ìndrǔ ɨ̀fʉ̌ alɛ, ’ɨ̀dzɨ̌ arɨ́ ɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ, ndɨrɔ̀ ’ɔ̀yɔ̀ arɨ́ alɛ. Abádhí nɨ́ nyɨ̀kpɔ́ya úbho nzɛ́rɛ dhu t’ɔ́nzɨta rɔ̌ alɛ, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ɨ̀ nɔ́dhɨ̀ alɛ-tsʉ̌ dhu ɨ̀rɨ alɛ.
30 Espalham calúnias, odeiam a Deus, são insolentes, orgulhosos e arrogantes. Inventam novas maneiras de pecar e desobedecem a seus pais.
31 Abádhí rɨ̌ mbǎ ɨnga t’ɨ́rɛ̀ta tɔ́ alɛ-afí nà, abádhí rɨ̌’ɨ̀ mbǎ yà ɨ̀ ɔ̀kɔ̀ fɨ̀ndá làká dhu t’ɔ́nzɨta tɔ́ alɛ-afí nà, abádhí rɨ̌ mbǎ àzè tɔ́ alɛ-afí nà, ndɨrɔ̀ abádhí rɨ̌ mbǎ ɨzʉ àbà ka kɨ́ ìndrǔ dɔ̌ nɨ̌ alɛ-afí nà.
31 Não têm entendimento, quebram suas promessas, não mostram afeição nem misericórdia.
32 Ɨwà màtɨ́ ɨ̀ ʉ̀nɨ dhu, Kàgàwà bhà obhónánga tɔ́ ʉyátá rarátɨna, kɔ̌kɔ̀ dhu-tɨdɔ̀ ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ ràkǎ ’ʉ̀vɛ ʉ̀vɛ̌ tɨ́ rɔ́rɔ̀, abádhí arɨ́ ɨ dhu-tɨdɔ̀ ɔ̀nzɨ, ’àdʉ̀ ɨ dhu-tɨdɔ̀ ɔ̀nzɨ rɨ́ alɛ rɔ̌nzɨna dhu à’ù à’u tɨ́.
32 Sabem que, de acordo com a justiça de Deus, quem pratica essas coisas merece morrer, mas ainda assim continuam a praticá-las. E, o que é pior, incentivam outros a também fazê-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.