Romanos 1

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ɨma Pɔlɔ̀, Yěsù Krɨ́stɔ̀ bhà ɨnɔ-akpà nɨ́ ndɨ yàrɨ́ bhàrʉwà ma màndǐ. Kàgàwà ánzì ma mɨ’ɨ̀ Yěsù bhà uvitatálɛ tɨ́, ndàdʉ̀ mɔpɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ma mʉnɔ tɨ́ pbɨ̀ndà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ìndrǔ tɔ̀.
1 Eu, Paulo, servo de Cristo Jesus, escrevo esta carta. Deus me chamou e me separou para ser seu apóstolo , a fim de que eu anuncie a boa notícia do evangelho de Deus.
2 Ndɨ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ tɔ́ làká kǎkɔ̀ angyangyɨ pbɨ̀ndà pbànábí-otù ɔ̌ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Andítá ɔ̀.
2 Há muito tempo essa boa notícia foi prometida por Deus, por meio dos seus profetas , e escrita nas Escrituras Sagradas . Ela fala a respeito do Filho de Deus, o nosso Senhor Jesus Cristo, o qual, como ser humano, foi descendente do rei Davi. E, quanto à sua santidade divina, a sua ressurreição provou, com grande poder, que ele é o Filho de Deus.
3 Ndɨ Màkʉ̌rʉ̀ rɔ̌tɛ dɔ̀ná alɛ nɨ́ kà t’Ídhùnà, yà ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì-dhú nzínzì ɔ̌ ka kʉgʉ ìndrǔ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ alɛ.
3 — ausente —
4 Ndɨrɔ̀, Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́ɨtɛ̀ ka ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nyʉ́ nà Kàgàwà t’Ídhùnà tɨ́, yà kɨ̌ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu-otù ɔ̌. Ndɨ kà t’Ídhùnà nɨ́ àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀.
4 — ausente —
5 Ndɨ Krɨ́stɔ̀-otù ɔ̌, mǎ mábà Kàgàwà bhà ídzìnga mɨ̌’ɨ̀ uvitatálɛ tɨ́, ndɨ́nɨ̌ mǎ mabhʉ̀ tɨ́ kɔ̌vɔ̀ kilè, yà mǎ mɨ́ kɔ́rɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ ʉ̀nda rà’ù ka, ràdʉ̀ kɨ̀fʉ dhu-otù ɔ̌.
5 Por meio de Cristo, Deus me deu a honra de ser apóstolo no serviço de Cristo para levar pessoas de todas as nações a crerem em Cristo e a serem obedientes a ele.
6 Nyɨ̌ mà átɔ̀, nyɨ̌ nɨ́ ɨ alɛ nzínzì ɔ̌ alɛ, yà Kàgàwà únzì nyɨ̌ ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyɨ’ɨ tɨ́ Yěsù Krɨ́stɔ̀ bhà alɛ tɨ́ rɔ̀.
6 Entre essas pessoas estão vocês que moram em Roma, a quem Deus tem chamado para pertencerem a Jesus Cristo.
7 Ma màndǐ dhu fʉ̌kʉ̀ kɔ́rɔ́ yà atdídɔ̌ Kàgàwà ózè nyɨ̌, nyǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ Rɔmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀. Kǎnzì nyɨ̌ nyɨ̌’ɨ̀ pbɨ̀ndà alɛ tɨ́. Nɨ́ ndɨ àlɛ̌ t’Ábanà Kàgàwà mà, àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ mànà nákǎ ’àso nyɨ̌, ’àdʉ̀ nyǎbhʉ nyǒkò màrʉ̀ngà ɔ̌.
7 Por isso eu escrevo a todos vocês que estão em Roma, todos vocês a quem Deus ama e a quem tem chamado para serem o seu próprio povo. Que a
8 Wɛmbɛrɛ̀ tɨ́, ma màbhʉ ɔ̀tsɔ̀ pbàkà Kàgàwà tɔ̀ okúkʉ dɔ̀ rɔ̀ kɔ́rɔ́, Yěsù Krɨ́stɔ̀-ɔvɔ̀ rɔ̌, fʉ̀kʉ́ a’uta tɔ́ màkʉ̌rʉ̀ nʉ́ndɔ̀ ndɨ̀ yà adzɨ ɔ̌ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ nɨ́dhunɨ̌.
8 Em primeiro lugar, por meio de Jesus Cristo dou graças ao meu Deus por todos vocês, pois no mundo inteiro se ouve falar a respeito da fé que vocês têm.
9 Ndɨ Kàgàwà, yà ma marɨ́ kàsʉ̌na ɔ̀nzɨ kɔ́rɔ́ afídu nà kà t’Ídhùnà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ t’ʉ́nɔta-otù ɔ̌ alɛ, nɨ́ ndɨ yàrɨ́ dhu tɔ́ ngàmbì: ma márɨ́ nyɨ̌rɛ̀ bìlǐnganà,
9 Eu sirvo a Deus com todo o meu coração, anunciando a boa notícia a respeito do seu Filho; Deus é testemunha de que digo a verdade. Ele sabe que eu sempre lembro de vocês
10 kɔ́rɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ ma mɨ́ mɨtsɔ̀ rɔ̀. Ma mɨ́ mɨtsɔ̀, Kàgàwà òzè nɨ̌, kà ràngbɛ otu idù marà àhʉ bvʉ̀kʉ̀ ɨnzá ɔ̀trɔ̀ ɨdhɔ ɔ̌.
10 e oro por vocês. E peço a Deus que, se for da sua vontade, ele faça com que agora eu possa ir visitá-los.
11 Obhó tɨ́, atdyúdu rɨ̌’ɨ̀ atdídɔ̌ mala ngbɔ̌kʉ, ndɨ́nɨ̌ ma mabhʉ̀ tɨ́ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà rɔ̀ rɨ́rà pɛrɛ̀ fʉ̌kʉ̀, nyǎdʉ̀ ɔbɨ òtsì fʉ̀kʉ́ a’uta ɔ̌.
11 Pois eu quero muito vê-los, a fim de repartir bênçãos espirituais com vocês para fortalecê-los,
12 Kà-tɨ̀ nɨ́, bvʉ̀kʉ̀ ma márà àhʉ rɔ̀, ma mɨ́ afíkʉ àbhʉ̌ ròtsì ɔbɨ pbàkà a’uta nɨ̌, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyadʉ̀ tɨ́ afídu àbhʉ ròtsì ɔbɨ átɔ̀ fʉ̀kʉ́ a’uta nɨ̌.
12 quer dizer, para que nos animemos uns aos outros por meio da fé que vocês e eu temos.
13 Àbanɨ̌nzó, ma mòzè nyʉ̌nɨ dhu: ibí-gʉ̀na nyʉ́ ma rúbhì dhu ùdhe rɔ̌ marà fʉ̌rábvʉ̀, ndɨ́nɨ̌ pbàkà kasʉ nɔ́ɔdhɨ tɨ́ itse abhɔ nzínzìkʉ ɔ̌, àdhàdhɨ̀ kɔ̌dhɨ̀ ka ngʉ̌kpà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌ dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀ rɨ̀rà àhʉ kòmbí nga ɔ̀, ma mádʉ̀ tsʉ̀du ʉ̀tɔ̀ rɨ̌ dhu nábà.
13 Meus irmãos, quero que saibam que muitas vezes resolvi ir visitá-los, mas fui impedido até agora de fazer isso. Pois eu gostaria que o meu trabalho produzisse resultados entre vocês também, como tem acontecido entre outros não judeus.
14 Obhó tɨ́, dhu àkǎ marà kɔ́rɔ́ alɛ-tɨdɔ̀-bvʉ̀: ma màkǎ marà yà ɨnga nʉ́nɨ alɛ-bvʉ̀ ndɨrɔ̀ ɨnzá ɨnga nʉ́nɨ alɛ-bvʉ̀, dhu nɔ́zʉ̀ alɛ-bvʉ̀ ndɨrɔ̀ ɨnzá dhu nɔ́zʉ̀ alɛ-bvʉ̀.
14 Pois é meu dever pregar a todos, tanto aos civilizados como aos não civilizados, tanto aos instruídos como aos sem instrução.
15 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, atdyúdu rɨ̌’ɨ̀ atdídɔ̌ mʉnɔ̀ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ átɔ̀ fʉ̌kʉ̀ Rɔmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ rɔ̀.
15 É por isso que eu quero anunciar o evangelho também a vocês que moram em Roma.
16 Obhó tɨ́, nyɨ̀du rɨ̌ nzɨ̌ ɨ̀wʉ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀. Ka nɨ́ ndɨ Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ, yà Kàgàwà arɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ ná’ù nɨ́gʉ̌ nɨ̌, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ Pbàyàhúdí rɔ̌ rɔ̀, ràrà àhʉ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí ɔ̀.
16 Eu não me envergonho do evangelho, pois ele é o poder de Deus para salvar todos os que creem, primeiro os judeus e também os não judeus.
17 Obhó tɨ́, wɔ̀ ndɨ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nɨ́ ndɨ arɨ́ Kàgàwà rɨ̌ ìndrǔ ɔ̀zʉ̀ obhónángatálɛ tɨ́ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̌ ɔ̀ná otu ɨ̀tɛ̀. Ndɨ obhónánga nábà ka karɨ́ a’uta-otù ɔ̌ tɨ́. Ndɨrɔ̀, ka kádʉ̀ kàbà ɔ̀ná ngǎtsi otu rɨ̌’ɨ̀ mbǎ. Àdhàdhɨ̀ yà Andítá náarʉ́nɔna dhu bhěyi: «Obhónángatálɛ tɨ́ Kàgàwà ɔ̀zʉ̀ pbɨ̀ndà a’uta-otù ɔ̌ alɛ rǎdʉ̀ ípìrɔ̌nga nábà.»
17 Pois o evangelho mostra como é que Deus nos aceita: é por meio da fé, do começo ao fim. Como dizem as Escrituras Sagradas : “Viverá aquele que, por meio da fé, é aceito por Deus.”
18 Ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ Kàgàwà rɨ̌ dhu ɨ̀tɛ̀ ndɨ̀ rarɨ́’ɨ̀ nàwí nà ndɨ̀ nɔ́dhɔ̀ alɛ, yà nzɛ́rɛnga ɔ̀nzɨ arɨ́ rɔ̌. Ɨ alɛ nɨ́ yà obhónga tɔ́ otu-tsʉ̀ ʉ̀tɔ̀ arɨ́ fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga nɨ̌ alɛ.
18 Do céu Deus revela a sua ira contra todos os pecados e todas as maldades das pessoas que, por meio das suas más ações, não deixam que os outros conheçam a verdade a respeito de Deus.
19 Obhó tɨ́, Kàgàwà dɔ̌ ka kádʉ̀ ʉ̀nɨnà dhu rɨ̌’ɨ̀ kpangba abádhí tɔ̀, Kàgàwà nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ́tɛ̀ ka kpangba abádhí tɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
19 Deus castiga essas pessoas porque o que se pode conhecer a respeito de Deus está bem claro para elas, pois foi o próprio Deus que lhes mostrou isso.
20 Obhó tɨ́, ɨ̀mbǎ dhu rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ ka karɨ́ Kàgàwà-wɔ̀yɔ̌ àlǎ yà adzɨ kǎnzɨ̀na rɔ̀ dhu màtɨ́, nɨ́ kàbhà dhòdhódhónga tɔ́ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ mà, Kàgàwà tɨ́ kǎrɨ́’ɨ̀ dhu ɨ̀tɛ̀ rɨ́ dhu mànà, náarɨ́ ’àlǎ kpangba yà kǎnzɨ̀ dhu-otù ɔ̌. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, abádhí rǎdʉ̀ ’ùgyè okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀mbǎ ɨnzá ɨ̀ ɨ̀fʉ ka rɔ̀.
20 Desde que Deus criou o mundo, as suas qualidades invisíveis, isto é, o seu poder eterno e a sua natureza divina, têm sido vistas claramente. Os seres humanos podem ver tudo isso nas coisas que Deus tem feito e, portanto, eles não têm desculpa nenhuma.
21 Obhó tɨ́, ɨwà ɨ̀ ʉ̀nɨ Kàgàwà rɔ́rɔ̀, abádhí arɨ́ nzɨ̌ kɨ̀fʉ̌ Kàgàwà ɨ̀fʉ̌ ka kàmbɛ̀nà dhu bhěyi, ndɨrɔ̀ abádhí arɨ́ nzɨ̌ ɔ̀tsɔ̀ nábhʉ̌ kà tɔ̀ ɔ̀tsɔ̀ àkǎnà kabhʉ Kàgàwà tɔ̀ dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀, abádhí àdʉ̀ òngo àkyǎkyɛ̀ alɛ tɨ́ fɨ̀yɔ́ ɨrɛ̀ta ɔ̌, ndɨrɔ̀ abádhí-afí yà ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ dhu àlʉ̌ nádʉ̀ àdɨ ɨ́nɔ̀ ɔ̌.
21 Eles sabem quem Deus é, mas não lhe dão a glória que ele merece e não lhe são agradecidos. Pelo contrário, os seus pensamentos se tornaram tolos, e a sua mente vazia está coberta de escuridão.
22 Yà ɨ̀ ɨ́ ’ɔ̀zʉ̀ dhu-ɔ̌nga t’óvòtatálɛ tɨ́ rɔ̀, abádhí ádʉ̀ òngo ɨ̀mbǎ tɨ̌ya nà alɛ tɨ́.
22 Eles dizem que são sábios, mas são tolos.
23 Ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ nà arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà, yà dhòdhódhónganà arádɨ alɛ nʉ́lɛ̌ ɨ̀ àmbɛ̀nà rɔ̀, abádhí arɨ́ yà ɔ̀vɛ̀ rádʉ̀ ɔ̀vɛ̀ alɛ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ ka kɔ̀bhɔ̀lɔ̀ dhu mà, àrɛ̀ mà, ɨfɨ̀fɔ́ pfɔ̌ya nà ɨ̀zǎ mà, ɔ̀ya dɔ̌ arɨ́ ’àdha ɨ̀zǎ mànà-wɔ̀yɔ̌ nʉ́lɛ.
23 Em vez de adorarem ao Deus imortal , adoram ídolos que se parecem com seres humanos, ou com pássaros, ou com animais de quatro patas, ou com animais que se arrastam pelo chão.
24 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, Kàgàwà ʉ́bhà abádhí ràmbɛ afíya ózè nzɛ́rɛ dhu ɔ̀nzɨ̀ dɔ̌, ndɨ dhu ràdʉ̀ àmbɛ ngbɔ̌ya ɨ̀tɨ dɔ̌ alɛ-nyɨ̀ rɨ̌wʉ nɨ̌ ɔ́fɔ̀ ɔ̌.
24 Por isso Deus entregou os seres humanos aos desejos do coração deles para fazerem coisas sujas e para terem relações vergonhosas uns com os outros.
25 Abádhí arɨ́ Kàgàwà bhà obhónga nʉ́wʉ̌ tɨ̀tɔ̀ nɨ̌, ’àdʉ̀ àmbɛ Kàgàwà anzɨ̀ dhu ʉ̀lɛ dɔ̌ ’àdʉ̀ kasʉ ɔ̀nzɨ̀ fɨ̌yɔ̀, ɨ dhu nanzɨ̀ Kàgàwà ʉ̀lɛ̌ ɨ̀ àmbɛ̀nà rɔ̀. Ilèta àkǎ kabhʉ ndɨ Kàgàwà tɔ̀ tɨ́ dhòdhódhónganà! Àmɨ̀nà.
25 Eles trocam a verdade sobre Deus pela mentira e adoram e servem as coisas que Deus criou, em vez de adorarem e servirem o próprio Criador, que deve ser louvado para sempre. Amém !
26 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, Kàgàwà ʉ́bhà abádhí rɔ̀nzɨ̀ yà abádhí-afí ózè ’ɔ̀nzɨ̀ alɛ-nyɨ̀ rɨ̌wʉ nɨ̌ dhu. Abádhí tɔ́ vèbhálɛ mà nʉ́gɛ̀rɛ̌ fɨ̀yɔ́ kpabhálɛ mànà ɨ̀ àmbɛ̀nà ɔ̀nzɨna dhu, ’ʉ̀wʉ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ’ɔ̀nzɨ dhu-tɨdɔ̀ nɨ̌, ’àmbɛ ɔ̀dhɔ̀ dɔ̌ ɨ̀ nà nzínzìya ɔ̌ vèbhálɛ tɨ́rɔ̀.
26 Por causa das coisas que essas pessoas fazem, Deus as entregou a paixões vergonhosas. Pois até as mulheres trocam as relações naturais pelas que são contra a natureza.
27 Ndɨ dhu bhěyi tɨ́, kpabhálɛ mà nʉ́gɛ̀rɛ̌ kpatsìbhálɛ mà tsìbhálɛ mànà arɔ́nzɨna nzínzìya ɔ̌ dhu, ’àdʉ̀ àmbɛ atdyúya òhò dɔ̌ nzínzìya ɔ̌ kpabhálɛ tɨ́rɔ̀. Abádhí arɨ́ alɛ-nyɨ̀ rɨ̌wʉ nɨ̌ dhu ɔ̀nzɨ nzínzìya ɔ̌, ndɨ dhu ràdʉ̀ abádhí àbhʉ ràbà fɨ̀yɔ́ uwítá nà àkǎ mʉ̀kɨ̀mbà nyʉyatsì.
27 E também os homens deixam as relações naturais com as mulheres e se queimam de paixão uns pelos outros. Homens têm relações vergonhosas uns com os outros e por isso recebem em si mesmos o castigo que merecem por causa dos seus erros.
28 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, wɔ̀ abádhí úvǒ ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ ɨ̀ ɨfʉ tɨ́ Kàgàwà dhu-otù ɔ̌, Kàgàwà ʉ́bhà abádhí ròngò ɨ̀mbǎ tɨ̌ya nà fɨ̀yɔ́ ɨrɛ̀ta-owù ʉ̀ngʉ, ndɨ́nɨ̌ abádhí ɔnzɨ tɨ́ ɨnzá àkǎnà ɨ̀ rɔ̀nzɨ̀ dhu.
28 E, como não querem saber do verdadeiro conhecimento a respeito de Deus, ele entregou os seres humanos aos seus maus pensamentos, de modo que eles fazem o que não devem.
29 Abádhí ùlè ùlè tɨ́ kɔ́rɔ́ nzɛ́rɛnga-tɨdɔ̀ mà, nzɛ́rɛ dhu-tɨdɔ̀ mà, ɔdhɨ́ya-fɔ́ rɨ́’ɨ̀ dhu dɔ̌ ɨ̀ ɨ́ afíya ʉ̀lɨ̌ dhu mà, ɔ̀rʉ̀ mà, adha mà, abvo t’ɔ́kyɛta mà, anya t’ɔ́nzɨta mà, ʉtrátá mà, akyɛ ɨ̀ ɨ́ dhu ɔ̀nzɨ dhu mà, ʉdhʉ́tá mànà nɨ̌.
29 Estão cheios de todo tipo de perversidade, maldade, ganância, vícios, ciúmes, crimes de morte, brigas, mentiras e malícia. Caluniam
30 Abádhí nɨ́ tɨ̀tɔ̀ ʉ̀nɔ arɨ́ ìndrǔ dɔ̌ alɛ, Kàgàwà rɔ̌ òmvǔ, ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ìndrǔ ɨ̀fʉ̌ alɛ, ’ɨ̀dzɨ̌ arɨ́ ɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ, ndɨrɔ̀ ’ɔ̀yɔ̀ arɨ́ alɛ. Abádhí nɨ́ nyɨ̀kpɔ́ya úbho nzɛ́rɛ dhu t’ɔ́nzɨta rɔ̌ alɛ, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ɨ̀ nɔ́dhɨ̀ alɛ-tsʉ̌ dhu ɨ̀rɨ alɛ.
30 e falam mal uns dos outros. Têm ódio de Deus e são atrevidos, orgulhosos e vaidosos. Inventam maneiras de fazer o mal, desobedecem aos pais,
31 Abádhí rɨ̌ mbǎ ɨnga t’ɨ́rɛ̀ta tɔ́ alɛ-afí nà, abádhí rɨ̌’ɨ̀ mbǎ yà ɨ̀ ɔ̀kɔ̀ fɨ̀ndá làká dhu t’ɔ́nzɨta tɔ́ alɛ-afí nà, abádhí rɨ̌ mbǎ àzè tɔ́ alɛ-afí nà, ndɨrɔ̀ abádhí rɨ̌ mbǎ ɨzʉ àbà ka kɨ́ ìndrǔ dɔ̌ nɨ̌ alɛ-afí nà.
31 são imorais, não cumprem a palavra, não têm amor por ninguém e não têm pena dos outros.
32 Ɨwà màtɨ́ ɨ̀ ʉ̀nɨ dhu, Kàgàwà bhà obhónánga tɔ́ ʉyátá rarátɨna, kɔ̌kɔ̀ dhu-tɨdɔ̀ ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ ràkǎ ’ʉ̀vɛ ʉ̀vɛ̌ tɨ́ rɔ́rɔ̀, abádhí arɨ́ ɨ dhu-tɨdɔ̀ ɔ̀nzɨ, ’àdʉ̀ ɨ dhu-tɨdɔ̀ ɔ̀nzɨ rɨ́ alɛ rɔ̌nzɨna dhu à’ù à’u tɨ́.
32 Eles sabem que o mandamento de Deus diz que aqueles que fazem essas coisas merecem a morte. Mas mesmo assim continuam a fazê-las e, pior ainda, aprovam os que fazem as mesmas coisas que eles fazem.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.