Romanos 15
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Àlɛ̌’ɨ yà ɔbɨ nà àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ àlɛ̌ tɔ́ a’uta ɔ̌ rɔ̀, àlɛ̌ kàkǎ àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ kǎkà ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ ɔbɨ nà fɨ̀yɔ́ a’uta ɔ̌ alɛ dzʉ̀nà fɨ̀yɔ́ ivívínga ɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ àlɛ̌-nyɨ̀kpɔ́ kɛ̀lɛ̌ ɔ̀fɔ̀ rɨ́ àlɛ̌tɨ́rɔ̀ dhu.
1 Nós que somos fortes na fé devemos ajudar os fracos a carregarem as suas cargas e não devemos agradar a nós mesmos.
2 Ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà àlɛ̌ nzínzì ɔ̌ nákǎ ndɔ̀nzɨ̀ ɔ̀dhɨ̀nà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̀fɔ̀ rɨ́ dhu kà tɔ̀ ndɨ̀ ndɨ́ ídzìnga ɔ̀nzɨ dhu-otù ɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ndɨ dhu adʉ̀ tɨ́ ndɨ alɛ ɔ̀sɨ̀ pbɨ̀ndà a’uta ɔ̌.
2 Pelo contrário, cada um de nós deve agradar o seu irmão, para o bem dele, a fim de que ele cresça na fé.
3 Obhó tɨ́, Krɨ́stɔ̀ nyʉ́ mà náanzɨ̀ nzá nyɨ̀kpɔ́na ɔ̀fɔ̀ rɨ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ dhu, àdhàdhɨ̀ yà Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀ ka kandí Màsiyà dɔ̌ dhu bhěyi: «Yà abádhí arʉ́nɔna ɨnyɨ, Kàgàwà, nɨ̌ nzɛ́rɛ dhu tɔ́ ìtǔtánga náarà ndà’ɛ dùdú.»
3 Pois nem o próprio Cristo procurou agradar a si mesmo; pelo contrário, como dizem as Escrituras Sagradas : “As ofensas daqueles que te insultaram caíram sobre mim.”
4 Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu yà angyí ka kandí Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀, nɨ́ ka kandí ndɨ́nɨ̌ dhu nudhè tɨ́ àlɛ̌ tɔ̀. Ɨ Andítá náarɨ́ àlɛ̌ àbhʉ̌ àlɛ̌ ròndù dhu-dzi, ndàdʉ̀ àlɛ̌-afí àbhʉ ròtsì ɔbɨ, ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ kabá tɨ́ yà Kàgàwà akɔ̀ fɨ̀ndá làká àlɛ̌ tɔ̀ dhu.
4 Porque tudo o que está nas Escrituras foi escrito para nos ensinar, a fim de que tenhamos esperança por meio da paciência e da coragem que as Escrituras nos dão.
5 Nɨ́rɔ̀, Kàgàwà, yà dhu-dzi t’óndùta tɔ́ ɔbɨ àbhʉ̌ arɨ́ ìndrǔ tɔ̀ ndàdʉ̀ alɛ-afí òpè alɛ, nákǎ ndàbhʉ nyɨ̌ nyɨ̌’ɨ̀ ɨrɨta nà nzínzìkʉ ɔ̌, Krɨ́stɔ̀ Yěsù bhà ɔ́fɔ̀ nódyì nyɨ̌ nyɨ́ dhu-otù ɔ̌.
5 Que Deus, que é quem dá paciência e coragem, ajude vocês a viverem bem uns com os outros, seguindo o exemplo de Cristo Jesus!
6 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, nyɨ̌ nyádʉ̀ Kàgàwà, àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ t’ábanà, nílè atdí afíkʉ́ na ndɨrɔ̀ atdí tǔkʉ́ na.
6 E isso para que vocês, todos juntos, como se fossem uma só pessoa, louvem ao Deus e Pai do nosso Senhor Jesus Cristo.
7 Nɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nyǒngò nyǎkɔ nzínzìkʉ ɔ̌ àdhàdhɨ̀ Krɨ́stɔ̀ náakɔ̀ nyɨ̌ dhu bhěyi, ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà-ɔvɔ̀ ilè tɨ́ ndɨ̀.
7 Portanto, aceitem uns aos outros para a glória de Deus, assim como Cristo aceitou vocês.
8 Obhó tɨ́, ma mátɨna kpangba nyɨ̌ nɨ̌, Krɨ́stɔ̀ ɨra Pbàyàhúdí tɔ́ kasʉtálɛ bhěyi, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndabhʉ̀ tɨ́ yà abádhí t’ábhúna tɔ̀ Kàgàwà akɔ̀ làká ràkǎ, ndɨ dhu ràdʉ̀ dhu ɨ̀tɛ̀ Kàgàwà ràrɨ̌ yà ʉ̀nɔ ndɨ̀ ndʉ̀nɔ̀ dhu ɨ̀fʉ̌ arɨ́ alɛ.
8 Pois eu lhes digo que Cristo se tornou servo dos judeus a fim de mostrar que Deus é fiel, para fazer com que se cumprissem as promessas feitas por Deus aos patriarcas
9 Kɨ̌ra átɔ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí níilè tɨ́ Kàgàwà átɔ̀ pbɨ̀ndà ɨzʉ tɔ́ alɛ-afí-okú dɔ̀ rɔ̀, àdhàdhɨ̀ yà Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀ ka kándǐ ka dhu bhěyi. Ɨ Andítá rǎtɨna:
9 e para fazer com que os não judeus louvassem a Deus pela sua bondade. Como dizem as Escrituras Sagradas : “Por isso eu te louvarei entre os que não são judeus e cantarei louvores a ti.”
10 Ndɨrɔ̀, Andítá rǎtɨna tdɨ́tdɔ̌:
10 Elas dizem também: “Vocês que não são judeus, alegrem-se com o povo escolhido de Deus!”
11 Ndɨrɔ̀ kà rǎtɨna tdɨ́tdɔ̌ yà dhu bhěyi:
11 E dizem ainda: “Todos os que não são judeus, louvem o Senhor! Que todos os povos o louvem!”
12 Ndɨrɔ̀, nabì Ìsayà rǎtɨna:
12 E também Isaías diz: “Virá um descendente do rei Davi, filho de Jessé; ele aparecerá para governar os que não são judeus, e eles terão esperança nele.”
13 Nɨ́rɔ̀ Kàgàwà, yà àlɛ̌ àbhʉ̌ arɨ́ àlɛ̌ rʉ̀lɨ àlɛ̌-nyɨ̀kpɔ́ ndɨ̀ ndɔ́nzɨna dhu rɔ̌ alɛ, nákǎ ndɨ̀rǎ nyɨ̌ àkǎkǎ dhɛ̀dhɛ nɨ̌, ndàdʉ̀ nyǎbhʉ nyǒkò màrʉ̀ngà ɔ̌, ka nyɨ̌ nyá’ù nɨ́dhunɨ̌. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, nyɨ̌ nyádʉ̀ nyɨ̀kpɔ́kʉ ʉ̀lɨ atdídɔ̌ kà rɔ̌nzɨna fʉ̌kʉ̀ dhu rɔ̌ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌.
13 Que Deus, que nos dá essa esperança, encha vocês de alegria e de paz, por meio da fé que vocês têm nele, a fim de que a esperança de vocês aumente pelo poder do Espírito Santo!
14 Àbanɨ̌nzó, nyɨ̌ nyʉ́ nàndà dhu nɨ̌, ma mʉ̀nɨ wà dhu mběyi nyʉ́, nyɨ̌ rùlè ùlè tɨ́ ídzìnga t’ɔ́nzɨta nɨ̌, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ rʉ́nɨ wà obhó dhu tɨ́ rɨ́’ɨ̀ dhu mběyi nyʉ́, ndɨ dhu ràdʉ̀ nyǎbhʉ nyǎmbɛ sedzà àbhʉ̌ dɔ̌ fʉ̌kʉ̀ nzínzìkʉ ɔ̌.
14 Meus irmãos, estou certo de que vocês estão cheios de bondade, sabem tudo o que é preciso saber e são capazes de dar conselhos uns aos outros.
15 Yàrɨ́ bhàrʉwà ɔ̀ ngʉ̌kpà ngari ɔ̌, ma mándǐ dhu fʉ̌kʉ̀ ɔbɨ nyʉ́ nà, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nabhʉ̀ tɨ́ nyɨ̌rɛ̀ yà angyi ka kúdhe fʉ̌kʉ̀ dhu. Ma márà kɔ̀nzɨ̀ rɔ̌ ndɨ dhu bhěyi, ma mábàná Kàgàwà bhà ídzìnga,
15 Porém nesta carta me atrevi a escrever com toda a franqueza para fazer com que vocês lembrem de coisas que já sabem. Eu escrevi assim por causa do privilégio que Deus me deu
16 mɨ’ɨ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀ bhà kasʉtálɛ tɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ma marɨ́ kùhanɨ̀ tɔ́ kasʉ ɔ̀nzɨ, mʉnɔ̀ Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀, ndɨ́nɨ̌ ma mɨtɛ̀ tɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí Kàgàwà tɔ̀ pɛrɛ̀ tɨ́. Kàgàwà rǎdʉ̀ ndɨ pɛrɛ̀ àkɔ ɨwà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ú’o ka rɨ̀lǎ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
16 de ser servo de Cristo Jesus para trabalhar em favor dos que não são judeus. Eu sirvo como sacerdote ao anunciar o evangelho que vem de Deus. E faço isso para que os não judeus sejam uma oferta que Deus aceite, dedicada a ele pelo Espírito Santo.
17 Yà Yěsù Krɨ́stɔ̀ mànà mǎ múngbò mǎ nɨdhunɨ̌, ma mɨ́’ɨ̀ ìnè milè ma Kàgàwà tɔ̀ ma mɔ́nzɨna kasʉ-okú dɔ̀ rɔ̀.
17 Portanto, por estar unido com Cristo Jesus, posso me orgulhar do serviço que faço para Deus.
18 Obhó tɨ́, ma mɨ́ nzɨ̌ momvù misě vurò dhu, ɨnzá nɨ́ yà Krɨ́stɔ̀ ɔ́nzɨ̀ otùdu ɔ̌ dhu kɛ̀lɛ̌ ma mɔ̀vɔ̀ rɔ̀. Kɔ̌nzɨ̀ ndɨ dhu, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí nʉ́ʉgɛ̀rɛ̀ tɨ́ ɨ̀ ’ɨ̀fʉ Kàgàwà. Ndɨrɔ̀ kɔ̌nzɨ̀ ka yà ndɨ̀ ndábhʉ mʉnɔ̀ dhu mà, ndɨ̀ ndábhʉ mɔnzɨ̀ dhu mànà-otù ɔ̌.
18 Eu me atreverei a falar somente do que Cristo tem feito por meio de mim a fim de levar os não judeus a obedecerem a Deus. E isso tem sido feito por meio de palavras e de ações,
19 Kɔ̌nzɨ̀ ka átɔ̀ yà ndɨ̀ ndábhʉ mɔnzɨ̀ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ ize mà yà ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ-nzínzì ɔ̌ dhu mànà tɔ́ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ-otù ɔ̌. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, ma mʉ́nɔ̀ Krɨ́stɔ̀ bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ràrà àhʉ Ìlìrikò tɔ́ mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̀.
19 pelo poder de sinais e milagres e pelo poder do Espírito de Deus. Assim, viajando desde Jerusalém até a província da Ilíria, tenho anunciado de modo completo o evangelho a respeito de Cristo.
20 Ndɨrɔ̀, atdí ma mɨ’ɨ̀ nà ɨrɛ̀ta nɨ’ɨ̀ mʉnɔ̀ Krɨ́stɔ̀ bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ yà ɨnzá ndɨ màkʉ̌rʉ̀ apɛ̀na ndɨ̀rɨ ɔ̀yá kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ. Ma mazè mɔnzɨ̀ ka ndɨ dhu bhěyi, ɨ̀nzɨ̌ ma mʉnɔ tɨ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ yà ɨwà ngǎtsi alɛ náapɛ̀ ndʉ̀nɔ̀ ka ɔ̀yá ngari ɔ̌,
20 Para não construir sobre alicerces colocados por outros, tenho me esforçado sempre para anunciar o evangelho nos lugares onde ainda não se falou de Cristo.
21 àdhàdhɨ̀ yà Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀ ka kàndǐ ka dhu bhěyi. Ɨ Andítá rɨ̌ dhu ɔ̀vɔ Màsiyà-okú dɔ̀ rɔ̀ ’àtɨ:
21 Como dizem as Escrituras Sagradas : “Aqueles que nunca ouviram falar a respeito dele o verão, e os que não tinham ouvido falar sobre ele o entenderão.”
22 Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ʉ̀nɔ ma mɨ́ yà ɨnzá apɛ̀na kɨ̀rɨ alɛ tɔ̀ dhu nɨ́ ndɨ tsʉ̀du nʉ́tɔ̀ ibí-gʉ̀na nyʉ́ ɨ̀nzɨ̌ marà àhʉ àwú fʉ̌rábvʉ̀.
22 Por essa razão muitas vezes eu quis visitá-los, mas isso não me foi possível.
23 Obhó tɨ́ ibí atɔ nyʉ́ ɔ̌, ma mɨ́’ɨ̀ dhu-atdyú nà atdídɔ̌ marà nyǎndà. Nɨ́ kòmbí, ma mɨ́ mbǎ ma mɔ́nzɨna tdɨ́tdɔ̌ yàrɨ́ mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̌ kasʉ nà.
23 Porém, já que terminei o meu trabalho nessas regiões e como há muitos anos tenho pensado em ver vocês,
24 Nɨ́ Spànɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ ma márà rɔ̀ ma mʉ́da fʉ̌rábvʉ̀nǎ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ma mʉ̀nɨ wà dhu ma ràrɨ̌ ngbɔ̌kʉ àla àlǎ. Ndɨrɔ̀, ɨwà ɨdhɛ̀du ɨ̀ka ndɨ̀ yà atdíkpá àlɛ̌ kòkò nyɨ̌ mànà ídǒ kàsʉmɨ̀ tɨ́ dhu-dzidɔ̌ rɔ́rɔ̀, ma mòzè nyɔ̌nzɨ̀ dzʉ̀nàdu ányɨ̀ ma márà nɨ̌ pbàkà abhi ɔ̌.
24 espero fazer isso agora. Gostaria de vê-los quando fizer a minha viagem para a Espanha. Gostaria também que vocês me ajudassem a ir até lá, depois de eu ter o prazer de estar com vocês por algum tempo.
25 Pbɛ́tʉ̀ kòmbí, ma mɨ́ pɛ́ àrà mʉ̀dzʉ̀nà nà angyi Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ Kàgàwà bhà alɛ tɔ̀.
25 Mas agora vou a Jerusalém a serviço do povo de Deus que vive ali.
26 Obhó tɨ́, dhu ɔ́fɔ̀ Màkɛ̀dɔ̀nɨyà mà Àkayà mànà tɔ́ pbìrì ɔ̌ Kàgàwà bhà alɛ-nyɨ̀kpɔ́, rùndu malɨ̀-tsʉ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɔnzɨ tɨ́ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɨ́’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ rɨ́’ɨ̀ nǎkʉ̀tálɛ dzʉ̀nà nɨ̌.
26 Pois as igrejas das províncias da Macedônia e da Acaia resolveram dar uma oferta para ajudar as pessoas do povo de Deus em Jerusalém que estão necessitadas.
27 Obhó tɨ́, abádhí ɔ̀nzɨ̀ ndɨ dhu ɨ̀ nyʉ́ ɨ̀ òzè ka dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀ dhu àkǎnà wà atdídɔ̌ abádhí rɔ̀nzɨ̀ ɨ nǎkʉ̀ tɔ́ Pbàyàhúdí dzʉ̀nà. Obhó tɨ́, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ɨ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí nábà yà Pbàyàhúdí tɔ̀ Kàgàwà udhé alɛ-afí tɔ́ asota átɔ̀ dhu tɨ́, nɨ́ dhu àkǎnà wà ɨ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí ròwù Pbàyàhúdí dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ̀ rɔ̌ átɔ̀ fɔyá rɨ́’ɨ̀ dhu-tsí nɨ̌.
27 Os próprios cristãos da Macedônia e da Acaia resolveram fazer isso; mas, de fato, eles têm a obrigação de ajudar aqueles necessitados. Os judeus repartiram os seus bens espirituais com os que não são judeus, e por isso os não judeus devem prestar, com os seus bens materiais, esse serviço cristão aos judeus.
28 Nɨ́, ndɨ kasʉ ɨ̀tɔ ma mɨ́, madʉ̀ wɔ̀ ndɨ tsʉ̀na ka kùndu malɨ̀ àbhʉ abádhí-fɔ́ kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀ rɔ̀, ma mʉ́da fʉ̌rábvʉ̀nǎ yà Spànɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ ma márà nɨ̌ pbàkà abhi ɔ̌.
28 Depois que eu terminar esse trabalho e que entregar toda a oferta que foi recolhida para eles, viajarei para a Espanha e no caminho visitarei vocês.
29 Ɨma nyʉ́ ma mʉ̀nɨ wà dhu, fʉ̌rábvʉ̀ ma márà àhʉ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ma ràrǎrà ábhɔ̌ asota nyʉ́ nà fʉ̌kʉ̀ Krɨ́stɔ̀ ɨnǎ rɔ̀.
29 E sei que, quando for visitá-los, levarei comigo muitas bênçãos de Cristo.
30 Àbanɨ̌nzó, ma mɨ̀tdɛ̀ nyɨ̌ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́ àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀-okú dɔ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ yà Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí náaríbhona àlɛ̌ ròzè àlɛ̌ nɨ̌ àzè-okú dɔ̀ rɔ̀, kùngbò àlɛ̌ atdíkpá ɨtsɔ̀ta ɔ̌, àlɛ̌ rɨ̀tsɔ̀ àlɛ̌ atdídɔ̌ Kàgàwà rɔ̌ dùdú.
30 Eu peço, irmãos, pelo nosso Senhor Jesus Cristo e pelo amor que o Espírito dá, que me ajudem, orando com fervor por mim.
31 Nyɨ̀tsɔ̀ nyɨ̌ dùdú, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀nzɨ̌ nzɛ́rɛ dhu náabá tɨ́ ɨma kǎkà Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ arɨ́’ɨ̀ ɨnzá Yěsù ná’ù alɛ ɨnǎ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ nyɨ̀tsɔ̀ nyɨ̌ dùdú, ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà bhà alɛ náakɔ̀ tɨ́ yà ma márà nà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ mʉ̀dzʉ̀nà mběyi.
31 Orem para que eu escape das pessoas da Judeia que não creem em Cristo e também para que a ajuda que eu vou levar a Jerusalém seja bem-aceita pelo povo de Deus que vive ali.
32 Ndɨrɔ̀ ndɨ dhu bhěyi Kàgàwà òzè ka rɨ̀’ɨ̀ nɨ̌, ma mɨ́rà àhʉ àhʉ̌ bvʉ̀kʉ̀ dhɛ̀dhɛ ɔ̌, madʉ̀ maso akɛ nzínzìkʉ ɔ̌.
32 E assim, se Deus quiser, chegarei aí em Roma cheio de alegria e lhes farei uma visita que me dará um novo ânimo.
33 Nɨ́rɔ̀ Kàgàwà, yà màrʉ̀ngà ìbho arɨ́ àlɛ̌ tɔ̀ alɛ, nákǎ ndɨ̀’ɨ̀ atdíkpá nyɨ̌ mànà kɔ́rɔ́. Àmɨ̀nà!
33 E que Deus, a nossa fonte de paz, esteja com todos vocês! Amém !
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.