Mateus 2
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Yěsù ka kʉgʉ Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ kɨgɔ̀, Bɛ̀tɛ̀lɛ̀hɛmʉ̀ tɨ́ kátɨna ɔ̀, ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ bhà atɔ ɔ̌. Ndɨ nɨ́nganɨ́, ɔ̀rʉ̀-akpà-nyɨ̀ rɔ̌ rɨ́ ’ɔ̀nzɨ dhu dɔ̌ ɨnga nʉ́nɨ alɛ-akpá níiwú adyifɔ̀ náarɨ́ ndɨ̀tɔ ɨnǎ rɔ̀, ’ìwǔ ùvò Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
1 Jesus nasceu na cidade de Belém, na região da Judeia, quando Herodes era rei da terra de Israel. Nesse tempo alguns homens que estudavam as estrelas vieram do Oriente e chegaram a Jerusalém.
2 Nɨ́ abádhí níivú dhu ìndrǔ-tsʉ̌ ’àtɨ: «Yà ka kʉ̀gʉ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀ngbɔrɔ́? Mǎ màla kàbhà alalɨ ɔ̀rʉ̀-akpà-nyɨ̀ rɔ̌ adyifɔ̀ arɨ́ ndɨ̀tɔ ɨnǎ rɔ̀. Nɨ́ mǎ mìwǔ ka nɨ́fʉ.»Ádzà-akpá rǐwu Yěsù tɔ́ ngbángba nándà dhu|src="CN01628b.tif" size="col" copy="David C. Cook" ref="2.1-12"
2 Eles perguntaram: — Onde está o menino que nasceu para ser o rei dos judeus? Nós vimos a estrela dele no Oriente e viemos adorá-lo.
3 Wɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ mà kɔ́rɔ́ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà mànà nɨ́ɨrɛ̀ nga abhɔ nyʉ́, dɔ̀ya ràdʉ̀ ndɨ̀nza atdídɔ̌.
3 Quando o rei Herodes soube disso, ficou muito preocupado, e todo o povo de Jerusalém também ficou.
4 Nɨ́ kǔndu pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà kɔ́rɔ́, ndìvǔ Krɨ́stɔ̀ nʉ́gʉ ka kàmbɛ̀nà ɨ nga tsʉ̀yá.
4 Então Herodes reuniu os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei e perguntou onde devia nascer o Messias .
5 Nɨ́ abádhí náadù ɔtɛ kà tɔ̀ ’àtɨ: «Bɛ̀tɛ̀lɛ̀hɛmʉ̀, Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀. Obhó tɨ́, Kàgàwà bhà nabì náandí dhu angyí, ndàtɨ:
5 Eles responderam: — Na cidade de Belém, na região da Judeia, pois o
6 ‹Ndɨrɔ̀ ɨnyɨ Bɛ̀tɛ̀lɛ̀hɛmʉ̌, Yudhà bhà pbìrì ɔ̌ nyɨ nyɨ́’ɨ̀ rɔ̀,
6 “Você, Belém, da terra de Judá, de modo nenhum é a menor entre as principais cidades de Judá, pois de você sairá o líder que guiará o meu povo de Israel.”
7 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ náanzi kɔ̌kɔ̀ ɨnga nʉ́nɨ alɛ-akpá ɨnzá ngʉ̌kpà alɛ nʉ́nɨ rɔ́rɔ̀, ndìvǔ alalɨ abádhí ala dòtsí ɔ̀ná ɨdhɔ tsʉ̀yá.
7 Então Herodes chamou os visitantes do Oriente para uma reunião secreta e perguntou qual o tempo exato em que a estrela havia aparecido; e eles disseram.
8 Nɨ́ kǎdʉ̀ abádhí nóvì Bɛ̀tɛ̀lɛ̀hɛmʉ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyòwu nyɔ̀mɛ pɛ́ awáwʉ̀ wɔ̀ ngbángba dɔ̌. Ndɨrɔ̀ ka nyɨ̌ nyòtù rɔ̀, nɨ́ nyàdʉ̀ nyìbho màkʉ̌rʉ̀ idù, ndɨ́nɨ̌ ma madʉ̀ tɨ́ àrà kɨ̀fʉ átɔ̀.»
8 Depois os mandou a Belém com a seguinte ordem: — Vão e procurem informações bem certas sobre o menino. E, quando o encontrarem, me avisem, para eu também ir adorá-lo.
9 Ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ bhà ɔtɛ ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí náadɨ̀ dɔ̀ya ’òwù. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ yà abádhí álaná adyifɔ̀ arɨ́ ndɨ̀tɔ ɨnǎ rɔ̀ alalɨ náadɨ̀ angyi abádhí tɔ̀, ndàmbɛ àrà dɔ̌, ndàrà ìde yà ngbángba rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀ná ngari-dɔ̀tsírɔ́.
9 Depois de receberem a ordem do rei, os visitantes foram embora. No caminho viram a estrela, a mesma que tinham visto no Oriente. Ela foi adiante deles e parou acima do lugar onde o menino estava.
10 Abádhí níitdègu wɔ̀ alalɨ nálǎ, nɨ́ abádhí-dhɛ̀ nɨ́ɨka ndɨ̀ atdídɔ̌ nyʉ́.
10 Quando viram a estrela, eles ficaram muito alegres e felizes.
11 Nɨ́ abádhí náatsù ányɨ̀-dza, ’àdʉ̀ ngbángba mà nála ɨ́yànà Màrɨyà mànà. Nɨ́ abádhí nʉ́ʉkɔ ɨ̀ ɔtdyʉ̀ya dɔ̌, ɨ̀ rɨ̀fʉ ndɨ ngbángba. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí nʉ́ʉnga fɨ̀yɔ́ bhɔlɔ-tsʉ̀, ’àdʉ̀ pɛrɛ̀ núbho, ’ɔ̀dhɛ̀ ka nɨ̌. Ɨ pɛrɛ̀ nɨ’ɨ̀: ɔrɔ̀ mà, mběyi arɔ́ngʉ kàzʉ ɔ̀ ka kɔ̀bɨ̀ ndɨ̀ rɔ̀ alɨndra-tɨdɔ̀ mà, ndɨrɔ̀ mběyi arɔ́ngʉ akyɛ-tɨdɔ̀, mànɛ̀manɛ̀ tɨ́ kátɨna mànà.
11 Entraram na casa e encontraram o menino com Maria, a sua mãe. Então se ajoelharam diante dele e o adoraram. Depois abriram os seus cofres e lhe ofereceram presentes: ouro, incenso e mirra .
12 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Kàgàwà nʉ́ʉnɔ dhu ɔnyʉ-bvʉ̀ abádhí tɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ɨ̀ nadù tɨ́ Hɛ̀rɔdɛ̀ bhà nanǎ. Nɨ́ abádhí adʉ̀ ’àdu fɨ̀yɔ́ pbìrì ɔ̀ ngǎtsi otu ɔ̌.
12 E num sonho Deus os avisou que não voltassem para falar com Herodes. Por isso voltaram para a sua terra por outro caminho.
13 Kɔ̌kɔ̀ abhɔ ɨnga nʉ́nɨ ɔ̀rʉ̀-akpà-nyɨ̀ rɔ̌ arɨ́ ’ɔ̀nzɨ dhu dɔ̌ alɛ-akpá nádu ɨ̀ dhu-dzidɔ̌, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà màlàyikà náavì ndɨ̀ Yɔ̀zɛfʉ̀ tɔ̀ ɔnyʉ-bvʉ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: «Ɨ́và nyɨ, nyidyì ngbángba mà ɨ́yànà mànà, nyadʉ̀ ɔ̀kʉ nà Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̀. Ndɨrɔ̀, nyàdʉ̀ nyòko ányɨ̀ ràrà àhʉ ma mɨ́ nyǎvǐ nyǎdu nyɨ̌ ányɨ̀ rɔ̀ dhu ɔ̀. Obhó tɨ́, Hɛ̀rɔdɛ̀ rɨ̌ ngbángba nábhʉ̌ kambɛ ɔ̀nɛ̀nà dɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ka koho tɨ́.»
13 Depois que os visitantes foram embora, um anjo do Senhor apareceu num sonho a José e disse: — Levante-se, pegue a criança e a sua mãe e fuja para o Egito. Fiquem lá até eu avisar, pois Herodes está procurando a criança para matá-la.
14 Nɨ́ ndɨ iku ɔ̌ tɨ́, Yɔ̀zɛfʉ̀ nɨ́ɨvà ndɨ̀ ɨdhɔ ɔ̀ rɔ̀, ndìdyì ngbángba mà ɨ́yànà mànà, ndɔ̀kʉ̀ nà Mísrì tɔ̀ pbìrì ɔ̀.
14 Então José se levantou no meio da noite, pegou a criança e a sua mãe e fugiu para o Egito.
15 Abádhí adʉ̀ òko ányɨ̀, ràrà àhʉ Hɛ̀rɔdɛ̀ rɔ̌vɛ̀ dhu ɔ̀. Wɔ̀rɨ́ dhu náanzɨ̀ ndɨ̀ ndɨ́nɨ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nʉ́ʉnɔ pbɨ̀ndà nabì-otù ɔ̌ dhu náaká tɨ́. Kǎtɨ: «Ma mánzì idhùdu ràhʉ Mísrì rɔ̀.»
15 E eles ficaram lá até a morte de Herodes. Isso aconteceu para se cumprir o que o Senhor tinha dito por meio do profeta : “Eu chamei o meu filho, que estava na terra do Egito.”
16 Hɛ̀rɔdɛ̀ níitdègu dhu nɔ́sʉ̀ ʉ̀trǎ tɨ́ abhɔ ɨnga nʉ́nɨ ɔ̀rʉ̀-akpà-nyɨ̀ rɔ̌ arɨ́ ’ɔ̀nzɨ dhu dɔ̌ alɛ-akpá rʉ̀trǎ ndɨ̀, nɨ́ kà-afí-ɔ̌nga nɨ́ɨwa ndɨ̀ atdídɔ̌. Nɨ́, kǎvì pbɨ̀ndà pbànówí rɔ̀kyɛ̀ ɔ́yɔ̌ atɔ nà kpabhá nzónzo mà, ɨnzá àpɛ̀ ɔ́yɔ̌ atɔ nísě kpabhá nzónzo mànà kɔ́rɔ́, Bɛ̀tɛ̀lɛ̀hɛmʉ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ mà, tɨná arɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ pbanga mànà ɔ̌ rɔ̀. Kǎnzɨ̀ wɔ̀ dhu àdhàdhɨ̀ yà ɨ abhɔ ɨnga nʉ́nɨ alɛ-akpá nábhʉ fɨ̌ndà alalɨ ɨ̀ ala ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ dɔ̌ awáwʉ̀ rɔ̌.
16 Quando Herodes viu que os visitantes do Oriente o haviam enganado, ficou com muita raiva e mandou matar, em Belém e nas suas vizinhanças, todos os meninos de menos de dois anos. Ele fez isso de acordo com a informação que havia recebido sobre o tempo em que a estrela havia aparecido.
17 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ yà nabì Yɛ̀rɛ̀mɨyà nʉ́ʉnɔ kpangba dhu náaká. Kǎtɨ:
17 Assim se cumpriu o que o profeta Jeremias tinha dito:
18 «Alɛ-tù ɨ̀rɨ̀ ndɨ̀ Ramà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
18 “Ouviu-se um som em Ramá, o som de um choro amargo. Era Raquel chorando pelos seus filhos; ela não quis ser consolada, pois todos estavam mortos.”
19 Hɛ̀rɔdɛ̀ nɔ́vɛ̀ dhu-dzidɔ̌, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà màlàyikà náavì ndɨ̀ ɔnyʉ-bvʉ̀ Yɔ̀zɛfʉ̀ tɔ̀ Mísrì tɔ́ pbìrì ɔ̀.
19 Depois que Herodes morreu, um anjo do Senhor apareceu num sonho a José, no Egito,
20 Ndɨ màlàyikà náatɨ Yɔ̀zɛfʉ̀ nɨ̌: «Ɨ́và nyɨ, nyidyì ngbángba mà ɨ́yànà mànà, nyadʉ̀ nyadu abádhí nà Ìsràyelì tɔ́ pbìrì ɔ̀. Obhó tɨ́, yà ndɨ ngbángba nazè ’òhò alɛ nʉ́vɛ wà.»
20 e disse: — Levante-se, pegue a criança e a sua mãe e volte para a terra de Israel, pois as pessoas que queriam matar o menino já morreram.
21 Nɨ́, Yɔ̀zɛfʉ̀ nɨ́ɨvà ndɨ̀, ndìdyì ngbángba mà ɨ́yànà mànà, ndàdu ndɨ̀ nà Ìsràyelì tɔ́ pbìrì ɔ̀.
21 Então José se levantou, pegou a criança e a sua mãe e voltou para a terra de Israel.
22 Pbɛ́tʉ̀, kǐtdègu dhu nɨ́rɨ Àrkɛ̀lawʉ̀ ràrɨ̌ ndɨ àbanà Hɛ̀rɔdɛ̀ dzidɔ̌ idzi nɔ́nyʉ̀ Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́, nɨ́ kǎdʉ̀ ndɨ pbìrì ɔ̀ ndɨ̀ ndárà àdɨ dhu-ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ̀. Kàgàwà ɔ̀vɔ̀ dhu fɨ̌ndà ɔnyʉ-bvʉ̀ dhu-dzidɔ̌, Yɔ̀zɛfʉ̀ náadʉ̀ àrà Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀.
22 Mas, quando ficou sabendo que Arquelau, filho do rei Herodes, estava governando a Judeia no lugar do seu pai, teve medo de ir morar lá. Depois de receber num sonho mais instruções, José foi para a região da Galileia
23 Kǎdʉ̀ àrà àdɨ Nàzàretì tɨ́ kátɨna atdí kɨgɔ̀ ɔ̀. Ndɨ dhu náanzɨ̀ ndɨ̀ wɔ̀ dhu bhěyi, ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà nʉ́ʉnɔ pbɨ̀ndà pbànábí-otù ɔ̌ dhu náaká tɨ́. Kǎtɨ: «Ka kanziya ka Nàzàretì ɔ̌ alɛ tɨ́.»
23 e ficou morando numa cidade chamada Nazaré. Isso aconteceu para se cumprir o que os profetas tinham dito: “O Messias será chamado de Nazareno.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.