Mateus 18

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ níindri Yěsù-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, ’àtɨ: «Ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi ɔ̌, ádrʉ̀ngbǎ alɛ nyʉ́ ròsè nɨ́ àdhɨ?»
1 Naquele momento os discípulos chegaram perto de Jesus e perguntaram: — Quem é o mais importante no
2 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ atdí ákɛ̌ ngbángba nánzì, ndɨ̀lɨ rìdè abádhí-ɔ̀nzɨ̌.
2 Jesus chamou uma criança, colocou-a na frente deles
3 Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyapɛ́ nyʉ̌gɛ̀rɛ̀, nyʉ̌lɨ nyɨ̌ nɨ̀nɨ́ nzónzo bhěyi, nɨ́ nyɨ̌ nyotsúya nzɨ̌ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi ɔ̀ akɛkpá màtɨ́.
3 e disse:
4 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ndìfǒ rɨ́ obvò ndɨ̀tɨ́rɔ̀, ndɨ̀lɨ ndɨ̀ yàrɨ́ ngbángba bhěyi alɛ, nɨ’ɨya ndɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ alɛ.
4 A pessoa mais importante no Reino do Céu é aquela que se humilha e fica igual a esta criança.
5 Ndɨrɔ̀, yà dhu bhěyi ngbángba nákɔ̌ rɨ́ okúdu dɔ̀ rɔ̀ alɛ, nɨ́ ɨwà ɨma nàkɔ ɨma nyʉ́ tɨ́rɔ̀ alɛ.»
5 E aquele que, por ser meu seguidor, receber uma criança como esta estará recebendo a mim.
6 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Yà ma ná’ù nzónzo nzínzì ɔ̌, atdí ngbángba mà nábhʉ̌ rɨ́ ròtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀ alɛ, nɨ́ dhu ɔ̀fɔ̀ nga mběyi nyʉ́ kosò ádrʉ̀ngbǎ odu-ba ndɨ alɛ-tú, kadʉ̀ ndɨ alɛ nɨ́dɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀ tɔ́ lùlù ɔ̀.
6 — Quanto a estes pequeninos que creem em mim , se alguém for culpado de um deles me abandonar, seria melhor para essa pessoa que ela fosse jogada no lugar mais fundo do mar, com uma pedra grande amarrada no pescoço.
7 Àpbɛ̀ nɨ́ ndɨ yàrɨ́ adzɨ tɔ̀, ìndrǔ àbhʉ̌ kǎrɨ́ ròtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Obhó tɨ́, ìndrǔ rǎdʉ̀ òtsù òtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, ìndrǔ nábhʉ̌ rɨ́ ròtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀ alɛ rɨ̌’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌.
7 Ai do mundo por causa das coisas que fazem com que as pessoas me abandonem! Essas coisas têm de acontecer, mas ai do culpado!
8 Dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ɔtsʉ́nʉ mà, ndɨrɔ̀ pfɔ̌nʉ mà náarɨ́ nyabhʉ̌ nyotsù nzɛ́rɛnga ɔ̀ dhu tɨ́, nɨ́ ɔ́tdɨ̀ ndɨ ɔtsʉ́nʉ mà ndɨ pfɔ̌nʉ mànà, nyadʉ̀ àwànà ɨtsɛ nyʉ́ rʉ̀nʉ́ rɔ̀. Dhu ɔ̀fɔ̀ nga mběyi nyʉ́, nyotsù atdí ɔtsʉ́nʉ nà, ndɨrɔ̀ atdí pfɔ̌nʉ nà dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga ɔ̀, ròsè ɔ́yɔ̌ ɔtsʉ́nʉ mà, ɔ́yɔ̌ pfɔ̌nʉ mà nɔ́dɔ nyɨ nyɨ́ ɨndʉ̀, kadʉ̀ nyobvù nà ɨ̀nzɨ̌ arávɛ dhòdhódhónganà kàzʉ ɔ̀ dhu dɔ̀nǎ.
8 — Se uma das suas mãos ou um dos seus pés faz com que você peque, corte-o e jogue fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna sem uma das mãos ou sem um dos pés do que ter as duas mãos e os dois pés e ser jogado no fogo eterno.
9 Ndɨrɔ̀, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ nyɨ̀kpɔ́nʉ náarɨ́ nyabhʉ̌ nyotsù nzɛ́rɛnga ɔ̀ dhu tɨ́, nɨ́ ɨ́tǎ ka, nyadʉ̀ ɨ̀wànà nyobvù ɨtsɛ rʉ̀nʉ́ rɔ̀. Dhu ɔ̀fɔ̀ nga mběyi nyʉ́, nyotsù dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga ɔ̀ atdí nyɨ̀kpɔ́nʉ nà, ròsè ɔ́yɔ̌ nyɨ̀kpɔ́nʉ nɔ́dɔ nyɨ nyɨ́ ɨndʉ̀, kadʉ̀ nyobvù ɨ̀nzɨ̌ arávɛ dhòdhódhónganà kàzʉ ɔ̀ dhu dɔ̀nǎ.»
9 Se um dos seus olhos faz com que você peque, arranque-o e jogue fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna com um olho só do que ter os dois e ser jogado no fogo do inferno.
10 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyɔ̀dɔ nyɨ̌ mběyi, ɨ̀nzɨ̌ nyɔ̌nzɨ̀ kǎkàrɨ́ nzónzo nzínzì ɔ̌ atdí ngbángba mà gàyà. Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ abádhí tɔ́ màlàyíká náaróko bìlǐnganà, ’àmbɛ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Àbadu Kàgàwà-nyɨ̀kpa nándà dɔ̌. [
10 — Cuidado, não desprezem nenhum destes pequeninos! Eu afirmo a vocês que os anjos deles estão sempre na presença do meu Pai, que está no céu.
11 Obhó tɨ́, Ìndrǔ t’ídhùnà nɨ́ɨra àwǎwí alɛ nɨ́gʉ.]
11 [Porque o
12 Nɨ́, ádhu nyɨ̌ nyɨ́rɛ̀na yà dhu dɔ̌? Atdí alɛ náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ atdí mɨyà tàmà nà, atdí ràdʉ̀ àwǐ abádhí nzínzì ɔ̌ rɔ̀, nɨ́ ndɨ alɛ tɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ kɔ̌kɔ̀ àrʉ̀gyètdí kumì dɔ̀ná àrʉ̀gyètdí nà ngʉ̌kpà tàmà nʉ́bhà pbìrì dɔ̌ rányʉ rɔ́, ndàdʉ̀ àrà yà àwǎwǐnà tsí nɔ́mɛ̀?
12 — O que é que vocês acham que faz um homem que tem cem ovelhas, e uma delas se perde? Será que não deixa as noventa e nove pastando no monte e vai procurar a ovelha perdida?
13 Kǎpɛ́ kàbà, nɨ́ ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: kà rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ dhɛ̀dhɛ nyʉ́ nà ndɨ tàmà-okú dɔ̀ rɔ̀, ròsè yà àrʉ̀gyètdí kumì dɔ̀ná àrʉ̀gyètdí nà ngʉ̌kpà tàmà, yà ɨnzá ùwǐnà dɔ̀nǎ.
13 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quando ele a encontrar, ficará muito mais contente por causa dessa ovelha do que pelas noventa e nove que não se perderam.
14 Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Àbakʉ Kàgàwà nózè nzá atdí ngbángba mà rǎwǐ kǎkàrɨ́ nzónzo nzínzì ɔ̌ rɔ̀ dhu.»
14 Assim também o Pai de vocês, que está no céu, não quer que nenhum destes pequeninos se perca.
15 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Ɔdhɨ̀nʉ náapɛ́ dhu àfǎ nyɨ nɨ̌, nɨ́ dhu àkǎ nyarà kòtù, nyadʉ̀ kàbhà afátá nɔ́vɔ̀ kà tɔ̀ ɔ́yɔ̌ rɔ̀ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ kà mànà rɔ́rɔ̀. Kǎpɛ́ nyɨ nyʉ̀nɔ̀ dhu nɨ́rɨ, nɨ́ nyɨ nyɨ̀gʉ̌ wà ndɨ ɔdhɨ̀nʉ.
15 — Se o seu irmão pecar contra você, vá e mostre-lhe o seu erro. Mas faça isso em particular, só entre vocês dois. Se essa pessoa ouvir o seu conselho, então você ganhou de volta o seu irmão.
16 Pbɛ́tʉ̀, kǎpɛ́ ndùvǒ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀rɨ̀ tsʉ̀nʉ́ dhu, nɨ́ ádʉ̀ nyidyi atdí alɛ mà, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ ɔ́yɔ̌ alɛ mà, nyǒwù mànà kà-tɨ’ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɔ́yɔ̌, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ ɨ̀bhʉ ngàmbì mà nʉ́nɔ̀ dhu-bvʉ rɔ̌ ka kadʉ̀ tɨ́ ndɨ dhu nɔ́bhɔ̀lɔ̀.
16 Mas, se não ouvir, leve com você uma ou duas pessoas, para fazer o que mandam as
17 Pbɛ́tʉ̀, kǎpɛ́ ndùvǒ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀rɨ̀ abádhí-tsʉ̌ dhu, nɨ́ ádʉ̀ nyipfo ndɨ dhu Kàgàwà ná’ù alɛ tɔ́ mʉ̀tʉ̀ nzínzì ɔ̀. Ndɨrɔ̀ kǎpɛ́ ndùvǒ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀rɨ̀ ɨ̀ alɛ mà, nɨ́ ádʉ̀ nyɔzʉ́ ka ɨnzá Kàgàwà ná’ù alɛ tɨ́, ndɨrɔ̀ ádʉ̀ nyɔzʉ́ ka pàratà t’ʉ́fɔ́tá tɔ́ atdí ndɔmbɛ̀ bhěyi.»
17 Mas, se a pessoa que pecou não ouvir essas pessoas, então conte tudo à igreja. E, se ela não ouvir a igreja, trate-a como um pagão ou como um cobrador de impostos.
18 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Kɔ́rɔ́ dhu-tsí yà adzɨ dɔ̌ nyɨ̌ nyʉ̀tsɨ̀, nóngo ɨ̀’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ nʉ̀tsɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ màtɨ́. Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí yà adzɨ dɔ̌ nyɨ̌ nyʉ̀nga, nóngo ɨ̀’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ nʉ̀nga ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ màtɨ́.
18 — Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o que vocês proibirem na terra será proibido no céu, e o que permitirem na terra será permitido no céu.
19 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ tdɨ́tdɔ̌ fʉ̌kʉ̀: nzínzìkʉ ɔ̌ ɔ́yɔ̌ alɛ mà náapɛ́ ’ɨ̀rɨ yà adzɨ dɔ̌, ’ònzì yà ɨ̀ òzè kɔ́rɔ́ dhu-tsí, nɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Àbadu Kàgàwà rǎdʉ̀ ndɨ dhu nábhʉ àbhʉ̌ abádhí tɔ̀.
19 — E afirmo a vocês que isto também é verdade: todas as vezes que dois de vocês que estão na terra pedirem a mesma coisa em oração, isso será feito pelo meu Pai, que está no céu.
20 Obhó tɨ́, ɔ́yɔ̌ alɛ mà, ngǎtsi nɨ̌ ɨ̀bhʉ alɛ mà núndu ɨ̀ ɔvɔ̀du rɔ̌ rɔ́, nɨ́ ma mɨ́’ɨ̀ ìnè abádhí nzínzì ɔ̌.»
20 Porque, onde dois ou três estão juntos em meu nome, eu estou ali com eles.
21 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ náandrì Yěsù-tɨ’ɔ̀ ndàdʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ma mádʉ̀ dhu ʉ̀bà ìfe-gʉ̀na dhu nàfǎ ɔnzɨ̀dú ɔdhɨ̀du tɔ̀? Ma tɨ́ àdʉ̀ dhu ʉ̀bà kà tɔ̀ àrʉ̀bhʉ̀-gʉ̀na?»
21 Então Pedro chegou perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quantas vezes devo perdoar o meu irmão que peca contra mim? Sete vezes?
22 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ma mɨ́ nzɨ̌ atɨna nyɨ ràrǎdʉ̀ dhu ʉ̀bà kà tɔ̀ àrʉ̀bhʉ̀-gʉ̀na. Pbɛ́tʉ̀, dhu àkǎ nyʉbà dhu kà tɔ̀ àrʉ̀bhʉ̀ kumì, àrʉ̀bhʉ̀-ràdɔ̌-gʉ̀na.
22 — Não! — respondeu Jesus. — Você não deve perdoar sete vezes, mas setenta e sete vezes.
23 Wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ ma mátɨna, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi rɨ́lɨ ndɨ̀ atdí ádrʉ̀ngbǎ kamà yà pbɨ̀ndà wànzá nà arɨ́’ɨ̀ pbɨ̀ndà kasʉtálɛ nazè rùbho ɨ wànzá bhěyi.
23 Porque o
24 Nɨ́, kǐtdègu ɨ wànzá nà arɨ́’ɨ̀ alɛ-ɔvɔ̀ nɔ́pɛ̀ ndùnzì, nɨ́ ka kiwú atdí kasʉtálɛ, yà fʉ̀rangà tɔ́ lʉfʉ̀-tsʉ̀ tɔ́ wànzá nà rɨ́’ɨ̀ nà kà-tɨ’ɔ̀.
24 Logo no começo trouxeram um que lhe devia milhões de moedas de prata.
25 Wɔ̀ ndɨ alɛ rɨ̌ ndɨ wànzá núbhǒ nɨ̌ atdí dhu mà nɨ́ɨ’ɨ̀ mbǎ kà-fɔ́. Nɨ́ kàbhà ádrʉ̀ngbǎlɛ náadʉ̀ dhu ʉ̀ya, ndɨ́nɨ̌ ka kudzí tɨ́ ndɨ alɛ mà, pbɨ̀ndà tsìbhálɛ mà, pbɨ̀ndà nzónzo mà, kɔ́rɔ́ fɔná arɨ́’ɨ̀ dhu mànà, ndɨ́nɨ̌ ka kubhò tɨ́ ndɨ wànzá nɨ̌.
25 Mas o empregado não tinha dinheiro para pagar. Então, para pagar a dívida, o seu patrão, o rei, ordenou que fossem vendidos como escravos o empregado, a sua esposa e os seus filhos e que fosse vendido também tudo o que ele possuía.
26 Nɨ́ wɔ̀ kasʉtálɛ náakɔ̀ ndɨ̀ ɔtdyʉ̀na dɔ̌ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎlɛ-ɔ̀nzɨ̌, ndàdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ kà-rɔ̌ ndàtɨ: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ʉ́bà dhu idù, nyadʉ̀ nga ɔ̀dɔ̀ akɛ. Ùbhǒ ma mɨ́ wɔ̀ wànzá núbhǒ kɔ́rɔ́ ɨndʉ̀.›
26 Mas o empregado se ajoelhou diante do patrão e pediu: “Tenha paciência comigo, e eu pagarei tudo ao senhor.”
27 Nɨ́ wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ náadʉ̀ ɨzʉ àbà atdídɔ̌ kà dɔ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà ɨ̀nzɨ̌ kà ràrɨ̌ atdí dhu mà núbhǒ fɨ̌ndà. Nɨ́ kǎdʉ̀ kʉ̀bhà ràrà.
27 — O patrão teve pena dele, perdoou a dívida e deixou que ele fosse embora.
28 Nɨ́ ʉrɔ́ rɔ̀ ndɨ̀và ndɨ̀ rɔ̀, wɔ̀ kasʉtálɛ náatù yà ɨ̀ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ mànà alɛ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ. Ndɨ alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ mbɛ̀mbɛ̀ atdí mɨyà dɨ̀narɨ̀ tɔ́ kàbhà wànzá nà. Nɨ́, kǎkɔ̀ wɔ̀ alɛ dàna-tsì rɔ̌, ndɨ rìpbǒ dàna-tsì, ɨhɛ̀na rɔ̀rɨ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà nɨ̌: ‹Úbhǒ pbàkà wànzá!›
28 O empregado saiu e encontrou um dos seus companheiros de trabalho que lhe devia cem moedas de prata. Ele pegou esse companheiro pelo pescoço e começou a sacudi-lo, dizendo: “Pague o que me deve!”
29 Nɨ́ wɔ̀ kà t’ɔ́dhɨ̀nà náakɔ̀ ndɨ̀ ɔtdyʉ̀na dɔ̌ kà-pfɔ̀ rɔ̌, ndàdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ kà-rɔ̌, ndàtɨ: ‹Ʉ́bà dhu idù, nyadʉ̀ nga ɔ̀dɔ̀ akɛ. Ùbhǒ ma mɨ́ pbʉ̀kʉ̀ wànzá núbhǒ.›
29 — Então o seu companheiro se ajoelhou e pediu: “Tenha paciência comigo, e eu lhe pagarei tudo.”
30 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀rɨ́ alɛ náazè nzá ndɨ̀rɨ̀ kà rʉ̌nɔna dhu. Nɨ́, kǎdʉ̀ kàbhʉ kosò imbi ɔ̀, kɔ̀dɔ ndɨ̀ ndɨ́ rùbho pbɨ̀ndà wànzá dhu ɔ̀na nǎ.
30 — Mas ele não concordou. Pelo contrário, mandou pôr o outro na cadeia até que pagasse a dívida.
31 Nɨ́, yà abádhí arɨ́ kasʉ nɔ́nzɨ mànà atdíkpá ngʉ̌kpà kà t’ɔ́dhɨ́na, níitdègu wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu nálǎ, nɨ́ ɨzʉ nʉ́ʉka abádhí atdídɔ̌. Nɨ́ abádhí adʉ̀ òwu wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu náwɛ kɔ́rɔ́ fɨ̌yɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ tɔ̀.
31 Quando os outros empregados viram o que havia acontecido, ficaram revoltados e foram contar tudo ao patrão.
32 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ náavì kanzì ndɨ kasʉtálɛ, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà nɨ̌: ‹Nyɨ nɨ́ nzɛ́rɛ kasʉtálɛ nyʉ́! Nyɨ nyɨ̀tsɔ̀ nyɨ rùdú dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ma màtɨ ɨ̀nzɨ̌ nyɨ ràrɨ̌ atdí dhu mà núbhǒ idù.
32 Aí o patrão chamou aquele empregado e disse: “Empregado miserável! Você me pediu, e por isso eu perdoei tudo o que você me devia.
33 Nɨ́ nyɨ nyàmbɛ̀nà àdʉ̀ dhu ʉ̀bà átɔ̀ ɔdhɨ̀nʉ tɔ̀, àdhàdhɨ̀ ma mʉ̀bà dhu ɨndʉ̀ dhu bhěyi.›
33 Portanto, você deveria ter pena do seu companheiro, como eu tive pena de você.”
34 Nɨ́ wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ náakó atdídɔ̌, ndàdʉ̀ wɔ̀ kasʉtálɛ nábhʉ kosò imbi ɔ̀, kɔ̀dɔ ndɨ̀ ndɨ́ ndɨ́nɨ̌ kɔ́rɔ́ pbɨ̀ndà wànzá nubhò tɨ́ dhu ɔ̀nǎ.»
34 — O patrão ficou com muita raiva e mandou o empregado para a cadeia a fim de ser castigado até que pagasse toda a dívida.
35 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Ndɨ dhu bhěyi tɨ́ nɨ́ ndɨ, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Àbadu Kàgàwà rǎdʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ rʉ̀kʉ́, ɨnzá ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà nzínzìkʉ ɔ̌ nʉ́bà dhu atdí afína nyʉ́ nà adɔ̀nà tɔ̀ rɔ̀.»
35 E Jesus terminou, dizendo:

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.