Mateus 17
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Azà ɨdhɔ dzidɔ̌, Yěsù núugu Pɛ́tɛrʉ̀ mà, Yàkɔbhɔ̀ mà, ndɨrɔ̀ Yàkɔbhɔ̀ t’ádɔ̀nà Yùwanɨ̀ mànà, ’àdʉ̀ òwu nà lɛ̀ngɛ̀lɛ̀ngɛ̀ ádzǐ pbìrì-akpà dɔ̀.
1 Seis dias depois, Jesus foi para um monte alto, levando consigo somente Pedro e os irmãos Tiago e João.
2 Nɨ́ Yěsù-wɔ̀yɔ̌ nʉ́ʉgɛ̀rɛ̀ ndɨ̀ abádhí-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ rɔ̀. Kà-nyɨ̀ náadʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndʉ̀mbɨ̀lɨ̀ adyifɔ̀ bhěyi, kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ ràdʉ̀ ɔ̀wʉ tdyé awáwʉ̀ bhěyi.
2 Ali, eles viram a aparência de Jesus mudar: o seu rosto ficou brilhante como o sol, e as suas roupas ficaram brancas como a luz.
3 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Músà mà Ɛ̀lɨyà mànà nʉ́ʉtɔ ɨ̀, ’àdʉ̀ àmbɛ ɔ̀tɛ dɔ̌ Yěsù mànà.
3 E os três discípulos viram Moisés e Elias conversando com Jesus.
4 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, dhu ɔ̀fɔ̀ nga àlɛ̌ ròkò ɨrɔ́. Nɨ́ nyɨ nyòzè ka nɨ̌, ma mɨ́ ɨ̀bhʉ hɛmɛ̌-dzà núpě ɨrɔ́, atdí nɨ́ pbʉ̀kʉ̀, ngǎtsi nɨ́ Músà bhà, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ́ Ɛ̀lɨyà bhà.»
4 Então Pedro disse a Jesus: — Como é bom estarmos aqui, Senhor! Se o senhor quiser, eu armarei três barracas neste lugar: uma para o senhor, outra para Moisés e outra para Elias.
5 Wɔ̀ dhu nʉ́nɔ Pɛ́tɛrʉ̀ rɨ̌ rɔ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ɨnga àwʉ̀ rɨ́ ádrʉ̀ngbǎ àpbù níibvú ndɨ̀, ndàtsì abádhí sɨsɨ̀na nɨ̌. Ndɨrɔ̀ ndɨ àpbù ɔ̀ rɔ̀, atdí alɛ-tù náadʉ̀ ndɨ̀rɨ, ndàtɨ: «Yàrɨ́ nɨ́ Idhùdu, atdídɔ̌ ma mózè alɛ. Kǎrɨ́ nyɨ̀kpɔ́du nɔ̀fɔ̀ dhu ɔ̀nzɨ. Nɨ́, nyɨ̀rɨ kà-tsʉ̌ dhu.»
5 Enquanto Pedro estava falando, uma nuvem brilhante os cobriu, e dela veio uma voz, que disse: — Este é o meu Filho querido, que me dá muita alegria. Escutem o que ele diz!
6 Yěsù bhà ábhàlɨ̌ níitdègu wɔ̀rɨ́ alɛ-tù nɨ́rɨ, nɨ́ ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ atdídɔ̌ abádhí ɔ̀. Abádhí adʉ̀ ’àwà obvò, ɨ̀ rʉ̀pbǎ nyɨ̀ya adzɨkpa nyʉ́ rɔ̌.
6 Quando os discípulos ouviram a voz, ficaram com tanto medo, que se ajoelharam e encostaram o rosto no chão.
7 Nɨ́ Yěsù náandrì abádhí-tɨ’ɔ̀, ndàpbàlǎ abádhí-ngbɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Nyɨ̀và nyɨ̌, Ɨ̀nzɨ̌ nyɔ̀nzɨ ɔdɔ!»
7 Jesus veio, tocou neles e disse:
8 Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ ábhàlɨ̌ nɨ́ɨvà ɨ̀ ’àndà nga, ’àdʉ̀ Yěsù kɛ̀lɛ̌ nála atdírɔ̀.
8 Então eles olharam em volta e não viram ninguém, a não ser Jesus.
9 Pbìrì dɔ̀ rɔ̀ abádhí rǎwǔ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yěsù adʉ̀ dhu nʉ́ya abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Àpɛ́ nyàwɛ yà nyɨ̌ nyàla dhu atdí alɛ tɔ̀ màtɨ́, ràrà àhʉ Ìndrǔ t’ídhùnà rɨ̌ ndɨ̀ngbɛ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu ɔ̀.»
9 Quando estavam descendo do monte, ele lhes deu esta ordem:
10 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhu Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó náarátɨna Ɛ̀lɨyà ràkǎ pɛ́ ndɨ̀rà angyi nɨ̌?»
10 Então os discípulos perguntaram: — Por que os
11 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Obhó tɨ́, Ɛ̀lɨyà nákǎ wà ndɨ̀rà, kɔ́rɔ́ dhu nyɨ̀tɨ̀ ndɨ̀ ndohú tɨ́.
11 Ele respondeu:
12 Pbɛ́tʉ̀, ma mátɨna Ɛ̀lɨyà nɨ́rà wà àhʉ, ɨ̀nzɨ̌ ìndrǔ ràdʉ̀ Ɛ̀lɨyà tɨ́ kà rɨ̌’ɨ̀ dhu nʉ́nɨ. Ndɨrɔ̀ abádhí náadʉ̀ àvu kà-rɔ̌ afíya nózè dhu bhěyi. Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, abádhí náavùya Ìndrǔ t’ídhùnà rɔ̌.»
12 porém eu afirmo a vocês que Elias já veio, e não o reconheceram, mas o maltrataram como quiseram. Assim também maltratarão o Filho do Homem.
13 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ dhu ʉ̀nɨ, yà Yěsù rǔbhi ɔ̀tɛ rɔ̌ dɔ̀ná fɨ̌yɔ̀ alɛ ràrɨ̌ Bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀.
13 Então os discípulos entenderam que Jesus estava falando a respeito de João Batista.
14 Yěsù mà, pbɨ̀ndà ɨ̀bhʉ ábhàlɨ̌ mànà níitdègu ìwu ùvò ihé-yà rɨ̌’ɨ̀ rɔ́, nɨ́ atdí alɛ níindri Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndɔ̀kɔ̀ ndɨ̀ ɔtdyʉ̀na dɔ̌ kɔ̀nzɨ̌,
14 Quando eles chegaram perto da multidão, um homem foi até perto de Jesus, ajoelhou-se diante dele
15 ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ábà ɨzʉ idhùdu dɔ̌. Kà rɨ̌’ɨ̀ sɨ́mvɔ nà, ndɨrɔ̀ kǎrɨ́ àndɨ atdídɔ̌. Bìlǐnganà kǎrɨ́ ndàwà kàzʉ ɔ̀, ndɨrɔ̀ ɨdha ɔ̀ màtɨ́.
15 e disse: — Senhor, tenha pena do meu filho! Ele é epilético e tem ataques tão fortes, que muitas vezes cai no fogo ou na água.
16 Ma mɨ̀rà kà nà ndɨ́nɨ̌ pbʉ̀kʉ̀ ábhàlɨ̌ nɨ́ɨgʉ́ tɨ́, nɨ́ abádhí àdʉ̀ nzá kɨ̀gʉ.»
16 Eu o trouxe para os seus discípulos a fim de que eles o curassem, mas eles não conseguiram.
17 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà: «Hàkà! Nyɨ̌, ɨ̀mbǎ a’uta nà alɛ tɔ́ rʉ̀gànda, ndɨrɔ̀ nzɛ́rɛ alɛ! Àlɛ̌ kokoya nyɨ̌ mànà ìfe kàsʉmɨ̀ tɨ́? Ndɨrɔ̀ fʉ̀kʉ́ dhu-dzi ma mondúya ràrà àhʉ ìfe ɨdhɔ tɨ́? Nyìwǔ ndɨ ngbángba nà àzú fudu ɔ̀!»
17 Jesus respondeu:
18 Yěsù adʉ̀ ɔ̀tɛ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà wɔ̀ ngbángba ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí dɔ̌, ndɨ nzɛ́rɛ-alafí ràdʉ̀ àhʉ ndɨ ngbángba ɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ ndɨ ngbángba náadʉ̀ ɔ̀gʉ̀ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́.
18 Então deu uma ordem, o demônio saiu, e no mesmo instante o menino ficou curado.
19 Nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ òndri Yěsù-tɨ’ɔ̀ atdírɔ̀ kà rɨ̌’ɨ̀ rɔ́rɔ̀, ’àdʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, ’àtɨ: «Ádhu ɨnzá mǎ mìpfo wɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí nɨ̌?»
19 Depois os discípulos chegaram perto de Jesus, em particular, e perguntaram: — Por que foi que nós não pudemos expulsar aquele demônio?
20 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyìpfo nzá ka fʉ̀kʉ́ ákɛ̌ a’uta-okú dɔ̀ rɔ̀. Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: fʉ̀kʉ́ a’uta nɨ́’ɨ̀ná gukyè hàràdalɨ̀-kpɔ̌ náarɨ́’ɨ̀ dhu bvʉ̀tɨ́ màtɨ́, nɨ́ nyɨ̌ nyambɛ̀nà àtɨna yàrɨ́ pbìrì nɨ̌: ‹Ɨ́ngbɛ̀ nyɨ ɨrɔ́ rɔ̀ nyarà ndǎlʉ̀,› nɨ́ ndɨ pbìrì àmbɛ̀nà àdʉ̀ ndɨ̀ngbɛ̀ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, lɛ̀màkʉ nɔ́nzɨ rɨ́ atdí dhu mà námbɛ̀nà ɨ̀’ɨ̀ mbǎ. [
20 Jesus respondeu:
21 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀rɨ́ nzɛ́rɛ-alafí-tɨdɔ̀ nábhʉ rádʉ̀ ràhʉ dhu nɨ́ ɨtsɔ̀ta mà, ɔ̀nyʉ̀ t’ɔ́nyʉta-tsʉ̀ t’ʉ́tsɨta mànà kɛ̀lɛ̌.»]
21 [Mas esse tipo de demônio só pode ser expulso com oração e jejum.]
22 Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà níitdègu ’òtù atdíkpá Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀, nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ka kɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà nípfǒ, kabhʉ ìndrǔ-fɔ́.
22 Um dia os discípulos estavam se reunindo na Galileia, e Jesus disse a eles:
23 Nɨ́ ɨ alɛ rɨ̌ kòho, kadʉ̀ ɔ̀tdʉ̀nà. Pbɛ́tʉ̀ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ dzidɔ̌, kǎdʉ̀ya ndɨ̀ngbɛ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀.» Nɨ́ wɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, ɨzʉ náadʉ̀ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nʉ́ka atdídɔ̌.
23 e eles vão matá-lo; mas três dias depois ele será ressuscitado. E os discípulos ficaram muito tristes.
24 Yěsù mà, pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà níitdègu owu ùvò Kàpɛ̀rnàwumù tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, nɨ́ Kàgàwà bhà ɨdza-dɔ tɔ́ pàratà t’ʉ́fɔ́tá tɔ́ pbàndɔ́mbɛ́ níindri Pɛ́tɛrʉ̀-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, ’àtɨ: «Fʉ̀kʉ́ màlimò náatɨ́ Kàgàwà bhà ɨdza-dɔ tɔ́ pàratà nʉ́fɔ̌ ʉ̀fɔ̌?»
24 Quando Jesus e os discípulos chegaram à cidade de Cafarnaum, os cobradores do imposto do Templo foram perguntar a Pedro: — O mestre de vocês não paga o imposto do Templo?
25 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ʉ̀fɔ̌ arʉ́fɔ̌na.» Nɨ́ ɨdza Pɛ́tɛrʉ̀ òtsù rɔ̀, Yěsù náapɛ̀ ɔtɛ angyi, ndìvǔ dhu kà-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ádhu nyɨ nyɨ̀rɛ̀ wɔ̀ dhu dɔ̌, Sìmonǐ? Ádhɨ ndɨ yà adzɨ ɔ̀ ádrɔ̀drɔ̌ kámá tɔ́ pàratà nʉ́fɔ rádʉ̀? Ndɨrɔ̀, ádhɨ ndɨ ùdzǐna ndɨ̀ ndɨ́ dhu-dɔ nátsà rádʉ̀ abádhí tɔ̀? Tɨ́ abádhí tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ nyʉ́? Ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, tɨ́ ìwǔ tɨ́ ɨ́wǔ ndɨ pbìrì ɔ̌ alɛ?»
25 — Paga, sim! — respondeu Pedro. Depois Pedro entrou em casa, mas, antes que falasse alguma coisa, Jesus disse:
26 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ìwǔ tɨ́ íwǔ ndɨ pbìrì ɔ̌ alɛ.» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: «Wɔ̀rɨ́ nɨ́ ɨ̀tɨ́ ka kátɨna, ndɨ pbìrì ɔ̌ alɛ nyʉ́ ràrɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ kʉ̀fɔ.
26 — São os estrangeiros! — respondeu Pedro.
27 Pbɛ́tʉ̀, dhu àkǎ nzá àlɛ̌ ràbhʉ abádhí ròtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀. Nɨ́, ndɨ dhu bhěyi kà rɨ̌’ɨ̀ rɔ̀, árà rɛ̀rʉ̀ ɔ̀, nyadʉ̀ ɨ́nɛ̀ nóbvù ɨdha ɔ̀. Nɨ́ angyi nyɨ nyíbvùna ɨ̀bhɛ̀-li’ɔ̀ nga nyángbɛ̌, nyadʉ̀ fʉ̀rangà-kpɔ̌ nídyì lina ɔ̀ rɔ̀. Ndɨ fʉ̀rangà nɨ́ ndɨ nyɨ nyádʉ̀ pàratà náfɔ nɨ̌ àlɛ̌ tɔ̀, ɔ́yɔ̌ kɔ́rɔ́.»
27 Mas nós não queremos ofender essa gente. Por isso vá até o lago, jogue o anzol e puxe o primeiro peixe que você fisgar. Na boca dele você encontrará uma moeda. Então vá e pague com ela o meu imposto e o seu.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.