Mateus 15
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pbàfàrìsáyó mà Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà níiwú Yèrùsalɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ’ìwǔ ùvò Yěsù-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, ’àtɨ:
1 Então, vieram de Jerusalém a Jesus alguns fariseus e escribas e perguntaram:
2 «Ádhu pbʉ̀kʉ̀ ábhàlɨ̌ náarɨ́ nzɨ̌ àlɛ̌ t’ábhúna tɔ́ màndʉ nɨ́fʉ̌ nɨ̌? Obhó tɨ́, abádhí náarɨ́ nzɨ̌ ɔtsʉ́ya nú’ǒ tdʉ̌ ɨ̀ ɔnyʉ dhu rɔ̀.»
2 Por que transgridem os teus discípulos a tradição dos anciãos? Pois não lavam as mãos, quando comem.
3 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ́, ndàtɨ: «Olu nyɨ̌, ádhu nyɨ̌ nyarɨ́ nzɨ̌ Kàgàwà bhà Ʉyátá nɨ́fʉ̌, pbɛ́tʉ̀ nyǎdʉ̀ abhúkʉ tɔ́ màndʉ kɛ̀lɛ̌ nɨ́fʉ nɨ̌?
3 Ele, porém, lhes respondeu: Por que transgredis vós também o mandamento de Deus, por causa da vossa tradição?
4 Obhó tɨ́, Kàgàwà náatɨ: ‹Ɨ́fʉ̌ àbanʉ mà ɨ́yànʉ mànà.› Ndɨrɔ̀ kǎtɨ: ‹Àbanà nɨ̌ ndɨrɔ̀ ɨ́yànà nɨ̌ màtɨ́ dhu nʉ̀nɔ̀ alɛ, nákǎ kohò, rɔ̀vɛ̀.›
4 Porque Deus ordenou:
5 Pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌, nyɨ̌ nyarɨ́ àtɨna, atdí alɛ rapɛ́ dhu ɔ̀vɔ kpangba àbanà tɔ̀, ndɨrɔ̀ ɨ́yànà tɔ̀ màtɨ́, ndàtɨ: ‹Dzʉ̀nànʉ nɔ́nzɨ ma màmbɛ̀nà nɨ̌ fudú rɨ́’ɨ̀ dhu, nɨ́ ma mùtri wà pɛrɛ̀ tɨ́ Kàgàwà tɔ̀.›
5 Mas vós dizeis: Se alguém disser a seu pai ou a sua mãe: É oferta ao Senhor aquilo que poderias aproveitar de mim;
6 Nɨ́ ndɨ alɛ rɨ̌ mbǎ àbanà mà ɨ́yànà mànà dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ ndɨ̀ ndɨ́ dhu-atdyú nà. Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi, nyɨ̌ nyóhò wà Kàgàwà bhà Ɔtɛ fʉ̀kʉ́ màndʉ-okú dɔ̀ rɔ̀.
6 esse jamais honrará a seu pai ou a sua mãe. E, assim, invalidastes a palavra de Deus, por causa da vossa tradição.
7 Nyɨ̌, ɔyɔyɔ ɨdàya nà alɛ́! Nabì Ìsayà nʉ́ʉnɔ obhó dhu nyʉ́ dʉ̀kʉ́, ndàtɨ:
7 Hipócritas! Bem profetizou Isaías a vosso respeito, dizendo:
8 ‹Kàrɨ́ alɛ náarɨ́ mɨfʉ̌ tsʉ̀ya-kpɔ̀ dɔ̌ tɨ́, afíya ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨtsɛ nyʉ́ rùdú rɔ̀.
8 Este povo honra-me com os lábios, mas o seu coração está longe de mim.
9 Yà abádhí arɨ́ mʉlɛ̌ nɨ̌ ʉlɛ́tá nɨ́ kɔkɔ́rɔ̀ nga tɔ́.
9 E em vão me adoram, ensinando doutrinas que são preceitos de homens.
10 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù anzi ihé-yà, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyɨ̀rɨ yà ma mʉ́nɔna dhu, nyǎdʉ̀ àlʉnà mběyi dʉ̀kʉ ɔ̀.
10 E, tendo convocado a multidão, lhes disse: Ouvi e entendei:
11 Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ alɛ-lí òtsù dhu ndɨ ìndrǔ nábhʉ rádʉ̀ rɔ̀tɨ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, ìndrǔ nábhʉ rádʉ̀ rɔ̀tɨ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ dhu nɨ́ ndɨ alɛ-li’ɔ̀ rɔ̀ àhʉ dhu.»
11 não é o que entra pela boca o que contamina o homem, mas o que sai da boca, isto, sim, contamina o homem.
12 Nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ìndri kà-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Nyɨ nyʉ̀nɨ tɨ́ wà Pbàfàrìsáyó-ɔ̌nga nɨ́wà ndɨ̀ tɨ́, wɔ̀ nyɨ nyʉ́nɔna dhu nɨ́rɨ ɨ̀ ɨ́ rɔ̀ dhu?»
12 Então, aproximando-se dele os discípulos, disseram: Sabes que os fariseus, ouvindo a tua palavra, se escandalizaram?
13 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Kɔ́rɔ́ itsukpó, yà ɨnzá ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Àbadu Kàgàwà náazò nɨ́ ka kɔngbɛ́ya kɔ́rɔ́ ɨvɛ́ya mànà.
13 Ele, porém, respondeu: Toda planta que meu Pai celestial não plantou será arrancada.
14 Nyʉ̀bhà abádhí. Ndùmùndúmú nɨ́ kɔ̌kɔ̀ rɨ́ ndùmùndúmú nʉ́nda. Ndɨrɔ̀, atdí ndùmùndúmú náapɛ́ àmbɛ ngǎtsi ndùmùndúmú nʉ́ndà dɔ̌, nɨ́ abádhí rǎdʉ̀ ’àwà ɔ́yɔ̌ kɔ́rɔ́ ibhu ɔ̀.»
14 Deixai-os; são cegos, guias de cegos. Ora, se um cego guiar outro cego, cairão ambos no barranco.
15 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Áwɛ̌ pɛ́ wɔ̀rɨ́ mbólí-tɨ̀ fǎkà.»
15 Então, lhe disse Pedro: Explica-nos a parábola.
16 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Nyɨ̌ nyʉ́ mà, kàlʉ̌ tɨ́ obhó dʉ̀kʉ átɔ̀?
16 Jesus, porém, disse: Também vós não entendeis ainda?
17 Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ tɨ́ nzá dhu kɔ́rɔ́ dhu-tsí yà alɛ-lí rótsù, ràrǎdʉ̀ ʉ̀da alɛ ɔ̀, ndàdʉ̀ àhʉ alɛ ɔ̀ rɔ̀ ɔtsɔ́ dɔ̀ ka kòwù rɔ̀?
17 Não compreendeis que tudo o que entra pela boca desce para o ventre e, depois, é lançado em lugar escuso?
18 Pbɛ́tʉ̀, alɛ-tsʉ̀ arórìna dhu nɨ́ alɛ-afí ɔ̀ rɔ̀ àhʉ dhu. Ndɨrɔ̀ ndɨ dhu nɨ́ ndɨ arádʉ̀ ìndrǔ àbhʉ rɔ̀tɨ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌.
18 Mas o que sai da boca vem do coração, e é isso que contamina o homem.
19 Obhó tɨ́, ìndrǔ-afí ɔ̀ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ nzɛ́rɛ dhu náarúvò nɨ̌. Ɨ dhu nɨ́: nzɛ́rɛ ɨrɛ̀ta, abvo òho ka kɨ́ dhu, mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ ɔ̀nzɨ ka kɨ́ dhu, màkunì ɔ̀nzɨ ka kɨ́ dhu, ogbo ɔ̀nzɨ ka kɨ́ dhu, tɨ̀tɔ̀ nʉ́nɔ ka kɨ́ alɛ t’ɔ́dhɨ́na dɔ̌ dhu, ndɨrɔ̀ ìndrǔ nɨ̌ ka kɨ́ dhu ʉ̀nɔ nzɛ́rɛ dhu mànà.
19 Porque do coração procedem maus desígnios, homicídios, adultérios, prostituição, furtos, falsos testemunhos, blasfêmias.
20 Kɔ̀rɨ́ nɨ́ ɨ ìndrǔ àbhʉ rádʉ̀ rɔ̀tɨ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, ɔ̀nyʉ̀ nɔ́nyʉ ka kɨ́ ɨnzá ka kù’o alɛ-ɔtsʉ́ rɔ́rɔ̀ dhu, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ìndrǔ nábhʉ rɔ̀tɨ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌.»
20 São estas as coisas que contaminam o homem; mas o comer sem lavar as mãos não o contamina.
21 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù nɨ́ɨvà ndɨ̀ ʉrɔ́ rɔ̀, ndàrà Tirò mà, Sìdɔnà mànà tɔ́ pbìrì ɔ̀.
21 Partindo Jesus dali, retirou-se para os lados de Tiro e Sidom.
22 Nɨ́ ndɨ pbìrì ɔ̌ arádɨ Kànanà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí tsìbhálɛ nɨ́ɨra àhʉ Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndùkǔ, ndàmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ, Dàwudì t’Ídhùnǎ, ábà ɨzʉ dùdú! Nzɛ́rɛ-alafí rǎvu atdídɔ̌ ɨvàdú-ngba rɔ̌.»
22 E eis que uma mulher cananeia, que viera daquelas regiões, clamava: Senhor, Filho de Davi, tem compaixão de mim! Minha filha está horrivelmente endemoninhada.
23 Pbɛ́tʉ̀ Yěsù adʉ̀ nzá atdí dhu mà nádu kà tɔ̀. Nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náandrì Yěsù-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ávǐ wɔ̀ tsìbhálɛ ràdu ndɨ̀ àlɛ̌-owù ɔ̌ rɔ̀, ìkǔ nà kà rǔbhi àlɛ̌-owù ɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.»
23 Ele, porém, não lhe respondeu palavra. E os seus discípulos, aproximando-se, rogaram-lhe: Despede-a, pois vem clamando atrás de nós.
24 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu ábhàlɨ̌ tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà ívì ma Ìsràyelì tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhà-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎkà ùwǔwǐ tàmà bhěyi ɨ̀ nʉ́lɨ alɛ.»
24 Mas Jesus respondeu: Não fui enviado senão às ovelhas perdidas da casa de Israel.
25 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ tsìbhálɛ náadʉ̀ ɨ̀rà, ndɔ̀kɔ̀ ndɨ̀ ɔtdyʉ̀na dɔ̌ Yěsù-ɔ̀nzɨ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɔ́nzɨ dzʉ̀nàdu!»
25 Ela, porém, veio e o adorou, dizendo: Senhor, socorre-me!
26 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨnzá dhu ɔ̀fɔ̀ nga kidyì nzónzo tɔ́ ɔ̀nyʉ̀, kadʉ̀ òbvùnà ìtsě-nzo tɔ̀.»
26 Então, ele, respondendo, disse: Não é bom tomar o pão dos filhos e lançá-lo aos cachorrinhos.
27 Wɔ̀ tsìbhálɛ adʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ndàtɨ: «Wɔ̀ nyɨ nyʉ̀nɔ̀ dhu nɨ́ obhó dhu nyʉ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ́. Pbɛ́tʉ̀, ìtsě-nzo mà náarɨ́ abáya rɨ̌ dhu ɔ̀nyʉ dɔ̀ná rɔ̀ mɨzà dɔ̌ rɔ̀ ɨ̀ nàwà ɔ̀nyʉ̀-ú’ù nɔ́nyʉ.»
27 Ela, contudo, replicou: Sim, Senhor, porém os cachorrinhos comem das migalhas que caem da mesa dos seus donos.
28 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ìgyò! Yà tsìbhálɛ́, pbʉ̀kʉ̀ a’uta rɨ̌’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ nyʉ́. Wɔ̀ nyɨ nyòzè dhu nákǎ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ ɨndʉ̀ yà nyɨ nyʉ́ nyɨ nyòzè ka dhu bhěyi.» Nɨ́, wɔ̀ tsìbhálɛ t’ɨ́vànǎ-ngba náadʉ̀ ɔ̀gʉ̀ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́.
28 Então, lhe disse Jesus: Ó mulher, grande é a tua fé! Faça-se contigo como queres. E, desde aquele momento, sua filha ficou sã.
29 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù nɨ́ɨvà ndɨ̀ ʉrɔ́ rɔ̀, ndàrà Gàlìlayà tɔ́ rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀ kǎdʉ̀ ùpo atdí pbìrì dɔ̀, ndàdʉ̀ àdɨ obvò.
29 Partindo Jesus dali, foi para junto do mar da Galileia; e, subindo ao monte, assentou-se ali.
30 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ abhàbhɔ́ alɛ nà ɔ̀yá ihé níiwú ngbɔ̌ya ʉ́vɛ kɔ́rɔ́ alɛ mà, ndùmùndúmú mà, otsutálɛ mà, ìwǐ mà, ndɨrɔ̀ ábhɔ̌ ngʉ̌kpà andɨtálɛ mànà nà ’ìwǔ ʉ̀lɨnà Yěsù-ɔ̀nzɨ̌, kà ràdʉ̀ abádhí ɨ̀gʉ.
30 E vieram a ele muitas multidões trazendo consigo coxos, aleijados, cegos, mudos e outros muitos e os largaram junto aos pés de Jesus; e ele os curou.
31 Nɨ́ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ ihé-yà atdídɔ̌ nyʉ́ ìwǐ rɔ̌tɛ dhu, ngbɔ̌ya ʉ́vɛ alɛ-ngbɔ̀ rʉ̌gʉ dhu, otsutálɛ rǔbhi dhu, ndɨrɔ̀ ndùmùndúmú mà rɨ̌ ɨnga àlǎ dhu ɨ̀ àla rɔ̀. Nɨ́ abádhí náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ɨ̀ rɨ̀fʉ Pbàìsràyélí tɔ́ Kàgàwà atdídɔ̌ nyʉ́.
31 De modo que o povo se maravilhou ao ver que os mudos falavam, os aleijados recobravam saúde, os coxos andavam e os cegos viam. Então, glorificavam ao Deus de Israel.
32 Wɔ̀ dhu-dzi dɔ̌, Yěsù náanzi pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ma mɨ́ kǎkàrɨ́ alɛ-ɨzʉ ɔ̀nzɨ atdídɔ̌. Kɔ̀nɨ̌ mǎ mòkò ɨ̀bhʉku abádhí mànà mbàlìmbàlì, ndɨrɔ̀ abádhí rɔ̌nyʉna dhu rɨ̌’ɨ̀ mbǎ. Nɨ́ ma mòzè nzá mabhʉ abádhí ròwù ɨnzá dhu nɔ̀nyʉ̀ rɔ́rɔ̀, akyɛ sàzɨ̀ arana abádhí àbhʉ ràwà ɨ̀ otu ɔ̌ nɨ̌.»
32 E, chamando Jesus os seus discípulos, disse: Tenho compaixão desta gente, porque há três dias que permanece comigo e não tem o que comer; e não quero despedi-la em jejum, para que não desfaleça pelo caminho.
33 Nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌, ’àtɨ: «Yàrɨ́ rʉ̀ngʉ̀ ɔ̌, àlɛ̌ kówu yà dhu bvʉ̌ tɨ́ ihé-yà nóngù àlɛ̌ kɨ́ nɨ̌ ɔ̀nyʉ̀ nábà àdhà?»
33 Mas os discípulos lhe disseram: Onde haverá neste deserto tantos pães para fartar tão grande multidão?
34 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ mʉ̀gatì nà ìfe?» Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Àrʉ̀bhʉ̀, ndɨrɔ̀ ngúfe ɨ̀bhɛ̀ nzo mànà.»
34 Perguntou-lhes Jesus: Quantos pães tendes? Responderam: Sete e alguns peixinhos.
35 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ ihé-yà návi ròkò obvò.
35 Então, tendo mandado o povo assentar-se no chão,
36 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ kɔ̌kɔ̀ àrʉ̀bhʉ̀ mʉ̀gatì mà, kɔ̌kɔ̀ ɨ̀bhɛ̀ mànà núgù ndʉ̀lʉ̌ fɔná, ndàdʉ̀ ɔ̀tsɔ̀ nábhʉ Kàgàwà tɔ̀. Tdɨ́tdɔ̌, kǎdʉ̀ kɔ̌kɔ̀ mʉ̀gatì-ɔ̌nga nʉ́kɔ, ndùbho pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-fɔ́, abádhí ràdʉ̀ ʉ̀ndɔ̀nà ihé-yà tɔ̀.
36 tomou os sete pães e os peixes, e, dando graças, partiu, e deu aos discípulos, e estes, ao povo.
37 Kɔ́rɔ́ alɛ náanyʉ̀ dhu ’ùlè nɨ̌ àkǎkǎ dhu bvʉ̌. Nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ɔ̀dɔ̀dɨ̀ ɔ̀nyʉ̀-go-tsʉ̀ núndu, rùlè àrʉ̀bhʉ̀ sɛ̌ngɛ̀ ɔ̌.
37 Todos comeram e se fartaram; e, do que sobejou, recolheram sete cestos cheios.
38 Dhu nanyʉ̀ alɛ-bvʉ nɨ’ɨ̀ ɨ̀fɔ lʉfʉ̀ kpabhálɛ, ɨnzá ka kɔ̀zʉ̀ vèbhálɛ mà nzónzo mànà rɔ́rɔ̀.Yěsù rɨ̌ ɨ̀fɔ lʉfʉ̀ alɛ nóngù dhu|src="WA03856b.tif" size="col" copy="Graham Wade" ref="15.34-38"
38 Ora, os que comeram eram quatro mil homens, além de mulheres e crianças.
39 Kɔ̀rɨ́ ihé-yà ndɨ̀ ndàvi ràdu ɨ̀ ɨbha dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ ùpo ibhú ɔ̀, ndàdʉ̀ àrà Màgàdanɨ̀ tɨ́ kátɨna pbìrì ɔ̀.
39 E, tendo despedido as multidões, entrou Jesus no barco e foi para o território de Magadã.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.