Marcos 5

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náawù ùvò Gàlìlayà tɔ́ rɛ̀rʉ̀-adzè, Pbàgɛ̀rasɨ̀ tɔ́ pbìrì ɔ̀.
1 Passaram à outra margem do lago, ao território dos gerasenos.
2 Nɨ́ yà Yěsù ìfò ibhú ɔ̀ rɔ̀ rɔ́rɔ̀ tɨ́, atdí alɛ náahʉ̀ ìndrǔ ʉ̀tdʉ̌ ka karɨ́ ɔ̀ná ngari ɔ̀ rɔ̀, ndɨ̀rà kà-tɨ’ɔ̀. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí nà arɨ́’ɨ̀ ɔ̀nà alɛ.
2 Assim que saíram da barca, um homem possesso do espírito imundo saiu do cemitério
3 Kǒngónà ɔ̀dhɔ̀ ndɨ ngari ɔ̀, ndɨrɔ̀ kà sɔ̀wɔ̀rɔ̀ nɔ́nzɨ rɨ́ ndʉ̀tsɨ̀ àdrà-mbǐ nɨ̌ atdí alɛ mà nɨ́ɨ’ɨ̀ mbǎ.
3 onde tinha seu refúgio e veio-lhe ao encontro. Não podiam atá-lo nem com cadeia, mesmo nos sepulcros,
4 Obhó tɨ́, bìlǐnganà ka kʉtsɨ́nà kàpfɔ̀ sìngà-mbǐ nɨ̌, kadʉ̀ kɔ̌tsʉ́ nʉ́tsɨ̀ àdrà-mbǐ nɨ̌. Nɨ́ kǒngónà àdʉ̀ ɨ àdrà-mbǐ nátdɨ, ndàdʉ̀ sìngà-mbǐ nátdɨ átɔ̀. Ndɨrɔ̀, kàlʉ̌ rɨ́ ndɔ̀nzɨ̀ lɛ̀màna alɛ nɨ́ɨ’ɨ́nà mbǎ atdí màtɨ́.
4 pois tinha sido ligado muitas vezes com grilhões e cadeias, mas os despedaçara e ninguém o podia subjugar.
5 Bìlǐnganà, yà ɨnga náarátɨ, ndàdʉ̀ ùbho dhu bhěyi, kǐtúnà ndɨ̀ ndàmbɛ ùbhi dɔ̌ ìndrǔ nʉ́tdʉ̌ ka karɨ́ ɨnanǎ, ndɨrɔ̀ pbìrì dɔ̀nǎ, ndàmbɛ ùkǔ dɔ̌, ndàdʉ̀ àrà ngbɔ̌na àzè rɔ̌ kpùwǎkpùwǎ odu nɨ̌.
5 Sempre, dia e noite, andava pelos sepulcros e nos montes, gritando e ferindo-se com pedras.
6 Nɨ́ kǎla Yěsù ɨtsɛ rɔ̀, ndàdʉ̀ ɔ̀kʉ tɨna ɔ̀. Kǎdʉ̀, ndìbvu kɔ̀nzɨ̌, ndʉ̀kɔ ndɨ̀ ɔtdyʉ̀na dɔ̌.
6 Vendo Jesus de longe, correu e prostrou-se diante dele, gritando em alta voz:
7 Kǎdʉ̀ òkù àrǐ nyʉ́ tɨ́ ndàtɨ: «Ádhu nyɨ nyòzè ma nà Yěsù, kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà t’Ídhùnǎ? Ma mɨ̀tdɛ̀ nyɨ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́, Kàgàwà-ɔvɔ̀ rɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ àvǔ rùdú.»
7 Que queres de mim, Jesus, Filho do Deus Altíssimo?Conjuro-te por Deus, que não me atormentes.
8 Wɔ̀ dhu kʉ̌nɔ okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu nɨ́, Yěsù aránà àtɨ̀nà rɔ̌ kà nɨ̌: «Nzɛ́rɛ-alafí, áhʉ̌ wɔ̀ alɛ ɔ̀ rɔ̀!»
8 É que Jesus lhe dizia: Espírito imundo, sai deste homem!
9 Nɨ́ Yěsù adʉ́nà àrà dhu ìvu rɔ̌ kà-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ɔvɔ̀nʉ nɨ́ àdhɨ?» Kà ràdʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀ ndàtɨ: «Ɔvɔ̀du nɨ́ ‹Ihé›, ibí rɔ̀ mǎ mɨ́’ɨ̀ nɨ́dhunɨ̌.»
9 Perguntou-lhe Jesus: Qual é o teu nome? Respondeu-lhe: Legião é o meu nome, porque somos muitos.
10 Nɨ́, kǎdʉ́nà àrà Yěsù nónzì rɔ̌ atdyúna nyʉ́ nà, ɨ̀nzɨ̌ ɨ nzɛ́rɛ-alafí nabhʉ̀ tɨ́ ròwù ɨtsɛ ndɨ pbìrì ɔ̌ rɔ̀.
10 E pediam-lhe com instância que não os lançasse fora daquela região.
11 Ányɨ̀rɔ̌, àdʉ̀ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ màhǒ-yà nɨ́ɨ’ɨ̀ pbìrì-ɔngɔ̀ rɔ̌ ɨ̀ ányʉ rɔ́.
11 Ora, uma grande manada de porcos andava pastando ali junto do monte.
12 Nɨ́ ɨ nzɛ́rɛ-alafí náadʉ̀ Yěsù ɨ̀tdɛ̀ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́, ’àtɨ: «Óvì mǎ mǒwù ndǎkà àdʉ̀ nzínzì ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ mǎdʉ̀ tɨ́ ùtsǔ abádhí ɔ̀.»
12 E os espíritos suplicavam-lhe: Manda-nos para os porcos, para entrarmos neles.
13 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ ndɨ dhu ná’ù abádhí tɔ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ̌kɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí núuvò wɔ̀ alɛ ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ òwu òtsù àdʉ̀ ɔ̀. Nɨ́ kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ àdʉ̀ tɔ́ màhǒ-yà, mbɛ̀mbɛ̀ ɔ́yɔ̌ lʉfʉ̀, náadrú pbìrì-ɔngɔ̀ rɔ̌ rɔ̀, ɨ̀ rʉ̀pbà ɨ̀ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀, tsěya rɔ̀tdɨ̀ ɨ̀.
13 Jesus lhos permitiu. Então os espíritos imundos, tendo saído, entraram nos porcos; e a manada, de uns dois mil, precipitou-se no mar, afogando-se.
14 Kɔ̌kɔ̀ àdʉ̀ nʉ́ndà rɔ̌ rúbhi alɛ náatsè, ’òwù ɔyɨ nà kɨgɔ̀ ɔ̀, ndɨrɔ̀ igigi rɨ́’ɨ̀ pbanga ɔ̀na nǎ. Nɨ́ ìndrǔ náadʉ̀ ìwu, ’ìwǔ wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu àndà.
14 Fugiram os pastores e narraram o fato na cidade e pelos arredores. Então saíram a ver o que tinha acontecido.
15 Abádhí níiwú ùvò Yěsù tɨ́, ’àdʉ̀ wɔ̀ ndɨ ibí nzɛ́rɛ-alafí arúbhi ɨ̀’ɨ̀ rɔ̌ ɔ̀nà alɛ nála. Ndɨ alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ obvò ndɨ̀ ndàdɨ, ndʉ̀fɔ̌ rɔ̀ná mʉ̀dzarʉ̀, pbɨ̀ndà ɨrɛ̀ta ràdʉ̀ ndàdu rɔ́. Nɨ́ ɔdɔ náadʉ̀ ɨ̀sɨ̌ abádhí ɔ̀.
15 Aproximaram-se de Jesus e viram o possesso assentado, coberto com seu manto e calmo, ele que tinha sido possuído pela Legião. E o pânico apoderou-se deles.
16 Yà ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu nàlanà alɛ náadʉ̀ wɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí nà alɛ mà àdʉ̀ mànà rɔ̌ ɨ̀ nɔ̀nzɨ̀nà dhu náwɛ abádhí tɔ̀.
16 As testemunhas do fato contaram-lhes como havia acontecido isso ao endemoninhado, e o caso dos porcos.
17 Nɨ́ abádhí náadʉ̀ ɔ̀pɛ̀ ’ɨ̀tdɛ̀ Yěsù ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ nɨvà tɨ́, ndàrà fɨ̀yɔ́ pbìrì ɔ̌ rɔ̀.
17 Começaram então a rogar-lhe que se retirasse da sua região.
18 Nɨ́ yà Yěsù rǔpo ibhú ɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, yà nzɛ́rɛ-alafí núvònà ɔ̀nà rɔ̀ alɛ nɨ́ɨtdɛ̀ Yěsù ndɨ́nɨ̌ ’owu tɨ́ mànà atdíkpá.
18 Quando ele subia para a barca, veio o que tinha sido possesso e pediu-lhe permissão de acompanhá-lo.
19 Nɨ́ Yěsù náa’u nzá ndɨ dhu kà tɔ̀. Pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà ndɨ alɛ nɨ̌: «Ádǔ nyɨ pbʉ̀kʉ̀, ɨndʉ́ alɛ-tɨ’ɔ̀, nyadʉ̀ yà ɨndʉ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ ɔ̀nzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu náwɛ abádhí tɔ̀, ɨzʉ kàbà dʉ̀nʉ́ dhu mànà.»
19 Jesus não o admitiu, mas disse-lhe: Vai para casa, para junto dos teus e anuncia-lhes tudo o que o Senhor fez por ti, e como se compadeceu de ti.
20 Nɨ́ wɔ̀ alɛ náadɨ̀ dɔ̀na ndàrà, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndʉ̀nɔ̀ yà Yěsù nɔ́nzɨ̀ fɨ̌ndà kɔ́rɔ́ dhu Dɛ̀kàpolì tɨ́ kátɨna pbìrì ɔ̌. Nɨ́, yà kà rʉ̌nɔna dhu nɨ̀rɨ̀ alɛ kɔ́rɔ́ nɨ́ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ atdídɔ̌.
20 Foi-se ele e começou a publicar, na Decápole, tudo o que Jesus lhe havia feito. E todos se admiravam.
21 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù náadà ibhú ɔ̌ rɛ̀rʉ̀-adzè. Nɨ́ ɨdha-gì dɔ̌ kìdè rɔ́rɔ̀, ádrʉ̀ngbǎ ihé-yà náandu ndɨ̀ ndàkpɔ̀rɔ̀ kà-ngbɔ̀.
21 Tendo Jesus navegado outra vez para a margem oposta, de novo afluiu a ele uma grande multidão. Ele se achava à beira do mar, quando
22 Nɨ́, unduta-dzà ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ nzínzì ɔ̌ atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ, Yàhirò tɨ́ kátɨna, nɨ́ɨra àhʉ ányɨ̀rɔ̌. Nɨ́ Yěsù ndɨ̀ ndàla rɔ̀, kǐbvú ndɨ̀ obvò kà-pfɔ̀ rɔ̌.
22 um dos chefes da sinagoga, chamado Jairo, se apresentou e, à sua vista, lançou-se-lhe aos pés,
23 Kǎdʉ̀ kɨ̀tdɛ̀ atdyúna nyʉ́ nà, ndàtɨ: «Ɨvàdú-ngba rɨ̌’ɨ̀ afína rɔ̌ ka kɔ́dɔna rɔ́. Nɨ́, ɨ́rà ɔtsʉ́nʉ nyɨ nyʉlɨ tɨ́ kà-dɔ̌, ndɨ́nɨ̌ kɔ̌gʉ́ tɨ́, ndàdʉ̀ àdɨ nyɨ̀kpɔ́na nà.»
23 rogando-lhe com insistência: Minha filhinha está nas últimas. Vem, impõe-lhe as mãos para que se salve e viva.
24 Yěsù mà náadʉ̀ òwu Yàhirò nà, ádrʉ̀ngbǎ ihé-yà ràdʉ̀ ndɨ̀dhɔ̀ owùya ɔ̌ Yěsù ɨ̀ ìpbǒ nzínzìya ɔ̌ rɔ́rɔ̀.
24 Jesus foi com ele e grande multidão o seguia, comprimindo-o.
25 Ɨ alɛ nzínzì ɔ̌ nɨ’ɨ̀ atdí tsìbhálɛ, atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà atɔ tɨ́ azu nóongónà ɨ̀rà rɔ̀ná.
25 Ora, havia ali uma mulher que já por doze anos padecia de um fluxo de sangue.
26 Kǎbà àpbɛ̀ abhɔ nyʉ́ ibí pbàngángá-bvʉ̀nǎ, ndàdʉ̀ kɔ́rɔ́ fɔná ongyéngá-tsè nɔ́tdɨ̀ ányɨ̀. Pbɛ́tʉ̀ ndɨ dhu adʉ́nà nzɨ̌ àrà kà dzʉ̀nà nɔ́nzɨ̀ rɔ̌, kà rɔ̌ andɨ ràdʉ̀ àrà ɔ̀trɔ rɔ̌ atdídɔ̌.
26 Sofrera muito nas mãos de vários médicos, gastando tudo o que possuía, sem achar nenhum alívio; pelo contrário, piorava cada vez mais.
27 Nɨ́, Yěsù dɔ̌ ka kʉ́nɔna dhu ndɨ̀ ndɨ́rɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kɨ̌ra ihé-yà nzínzì ɔ̀, ndàpbàlǎ kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀-ngbɔ̀ olùnǎ rɔ̀.
27 Tendo ela ouvido falar de Jesus, veio por detrás, entre a multidão, e tocou-lhe no manto.
28 Ka nɨ’ɨ̀ afína ɔ̀ rɨ́rà ɔ̀tɛ rɔ̌ ndàmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ma mapɛ́ kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀-ngbɔ̀ nápbàlǎ, nɨ́ ma mɔ́gʉ̀ ɔ̀gʉ̀.»
28 Dizia ela consigo: Se tocar, ainda que seja na orla do seu manto, estarei curada.
29 Nɨ́ Yěsù rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀-ngbɔ̀ kàpbàlǎ rɔ́rɔ̀ tɨ́, yà kà-rɔ̌ arɨ́rà azu náadʉ̀ ìde, kà ràdʉ̀ ndìnè ɨwà ndɨ̀ ndɔ̀gʉ̀ pbɨ̀ndà andɨ ɔ̌ rɔ̀ rɔ́.
29 Ora, no mesmo instante se lhe estancou a fonte de sangue, e ela teve a sensação de estar curada.
30 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, Yěsù níinè ndɨ̀ ɨwà ìndrǔ t’ɨ́gʉ́tá tɔ́ pbɨ̀ndà ɔbɨ nɔ́nzɨ̀ kasʉ rɔ́. Nɨ́ kǎgɛ́rɛ́ ndɨ̀ ihé-yà nzínzì dɔ̀, ndìvǔ dhu ndàtɨ: «Ádhɨ rùdú mʉ̀dzarʉ̀-ngbɔ̀ nàpbàlǎ?»
30 Jesus percebeu imediatamente que saíra dele uma força e, voltando-se para o povo, perguntou: Quem tocou minhas vestes?
31 Nɨ́ kàbhà ábhàlɨ̌ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, nyɨ nyàla wà ihé-yà nákpɔ̀rɔ̀ ngbɔ̌nʉ ’ìpbǒ nyɨ tɨ́ dhu. Nɨ́, nyɨ tɨ́ àdʉ̀ dhu ìvu tdɨ́tdɔ̌ ràrɨ̌ àdhɨ ngbɔ̌nʉ nàpbàlǎ?»
31 Responderam-lhe os seus discípulos: Vês que a multidão te comprime e perguntas: Quem me tocou?
32 Pbɛ́tʉ̀ Yěsù adʉ̀ ndàgɛrɛ ndàndà kɔ́rɔ́ ihé-yà-dɔ̀ nga, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndala tɨ́ ràrɨ̌ àdhɨ ndɨ dhu nɔ̀nzɨ̀.
32 E ele olhava em derredor para ver quem o fizera.
33 Nɨ́ ndɨ tsìbhálɛ adʉ̀ àdɨ ndàmbɛ ìvi dɔ̌ ɔdɔ nɨ̌, ɨwà ndɨ̀ ndʉ̀nɨ rɔ̀ná ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu nɨ́dhunɨ̌. Nɨ́ kǎdʉ̀ ɨ̀rà ndìbvǔ ndɨ̀ Yěsù-pfɔ̀-rɔ̌, ndàdʉ̀ kɔ́rɔ́ obhó dhu nʉ́nɔ̀ fɨ̌ndà.
33 Ora, a mulher, atemorizada e trêmula, sabendo o que nela se tinha passado, veio lançar-se-lhe aos pés e contou-lhe toda a verdade.
34 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Pbà nɨ̌ tsìbhíngbá, pbʉ̀kʉ̀ a’uta nɨ́gʉ̌ wà nyɨ. Nɨ́, árà mběyi, nyadʉ̀ ɔ̀gʉ̀ pbʉ̀kʉ̀ àpbɛ̀ ɔ̌ rɔ̀.»
34 Mas ele lhe disse: Filha, a tua fé te salvou. Vai em paz e sê curada do teu mal.
35 Wɔ̀ dhu nʉ́nɔ Yěsù rɨ̌ rɔ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ɔyɨ nà ríwu unduta-dzà ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ Yàhirò bhà rɔ̀ alɛ nʉ́ʉtɔ ɨ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Pbʉ̀kʉ̀ tsìbhíngba nɔ́vɛ̀ wà, nɨ́ ádhu nyɨ nyɨ́ Màlimò-tsì àvǎ tdɨ́tdɔ̌ nɨ̌?»
35 Enquanto ainda falava, chegou alguém da casa do chefe da sinagoga, anunciando: Tua filha morreu. Para que ainda incomodas o Mestre?
36 Pbɛ́tʉ̀ Yěsù náadʉ̀ nzá afína mà nɨ́lɨ abádhí rʉ̌nɔna dhu dɔ̌. Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà Yàhirò nɨ̌: «Ɨ̀nzɨ̌ ɔnzɨ ɔdɔ, ɨ́’ɨ̀ a’uta nà tɨ́.»
36 Ouvindo Jesus a notícia que era transmitida, dirigiu-se ao chefe da sinagoga: Não temas; crê somente.
37 Kǎdʉ̀ nzá atdí alɛ mà nózè rʉ̀ndà ndɨ̀ ányɨ̀, pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ ùnzìnà rʉ̀ndà ndɨ̀ nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ mà, Yàkɔbhɔ̀ mà, adɔ̀nà Yùwanɨ̀ mànà kɛ̀lɛ̌.
37 E não permitiu que ninguém o acompanhasse, senão Pedro, Tiago e João, irmão de Tiago.
38 Nɨ́ abádhí awù ùvò unduta-dzà ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà. Nɨ́ ányɨ̀, Yěsù náatù ìndrǔ tsìya náva ɨ̀, ’àmbɛ ɔ̀dzɨ dɔ̌, ’àdʉ̀ àmbɛ ùkǔ dɔ̌ ɔrʉ́ tǔya nyʉ́ nà rɔ́.
38 Ao chegar à casa do chefe da sinagoga, viu o alvoroço e os que estavam chorando e fazendo grandes lamentações.
39 Nɨ́ kǎtsù ɨdza, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ádhu wɔ̀ dhu bhěyi tsìkʉ náva ndɨ̀ nɨ̌? Ádhu nyɨ̌ nyɔ́dzɨ nɨ̌? Yàrɨ́ ngbángba nɔ́vɛ̀ nzá, pbɛ́tʉ̀ kɔ̀dhɔ̀ ɔ̀dhɔ̀ tɨ́.»
39 Ele entrou e disse-lhes: Por que todo esse barulho e esses choros? A menina não morreu. Ela está dormindo.
40 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náadʉ̀ Yěsù rʉ̌nɔna dhu-gàyà ɔ̀nzɨ̀ ɔ̀nzɨ tɨ́. Nɨ́ Yěsù adʉ̀ abádhí nípfo ɨdza rɔ̀ kɔ́rɔ́, ndàdʉ̀ ndɨ ngbángba t’ábanà mà kà-tsánà, ndɨrɔ̀ pbɨ̀ndà ɨ̀bhʉ ábhàlɨ̌ mànà kɛ̀lɛ̌ núnzì, ’òtsù mànà ndɨ ngbángba-abvò rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀nà kàluga ɔ̀.
40 Mas riam-se dele. Contudo, tendo mandado sair todos, tomou o pai e a mãe da menina e os que levava consigo, e entrou onde a menina estava deitada.
41 Nɨ́ kǎlʉ́ ndɨ ngbángba ɔtsʉ́na rɔ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà nɨ̌: «Tàlità kumì.» Kà-tɨ̀ nɨ́: «Tsìbhíngbá, ma mátɨna: ‹Ɨ́và nyɨ, nyidè!›»
41 Segurou a mão da menina e disse-lhe: Talita cumi, que quer dizer: Menina, ordeno-te, levanta-te!
42 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, wɔ̀ tsìbhíngba nɨ́ɨvà ndɨ̀ ndìdè, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndùbhi. Obhó tɨ́, kàbhà atɔ nɨ’ɨ̀ ɨwà áhʉ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà atɔ tɨ́. Wɔ̀ dhu ɨ̀ àla rɔ̀, ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ atdídɔ̌ nyʉ́.
42 E imediatamente a menina se levantou e se pôs a caminhar {pois contava doze anos}. Eles ficaram assombrados.
43 Yěsù adʉ̀ dhu nʉ́ya abádhí tɔ̀ atdídɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ ndɨ dhu nabhʉ̀ tɨ́ atdí alɛ mà rʉ̀nɨ. Tdɨ́tdɔ̌ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà ndɨ ngbángba t’álɛ nɨ̌: «Nyàbhʉ ɔ̀nyʉ̀ akɛ kà rɔ̀nyʉ̀!»
43 Ordenou-lhes severamente que ninguém o soubesse, e mandou que lhe dessem de comer.Jesus de Nazaré

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.