Marcos 11
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà rɨ̌ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ níndù ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, abádhí náawù ùvò ɨ́kyɛ̀rɔ̌ Bɛ̀tɛ̀fagɛ̀ mà Bɛ̀tànɨyà mànà tɨ́ kátɨna pbangá nzo tɨ́. Ɨ pbangá nzo nɨ́ɨ’ɨ̀ Mìzèyìtunì tɔ́ pbìrì-ɔngɔ̀ rɔ̌. Nɨ́ Yěsù avì pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ ɔ́yɔ̌ alɛ,
1 Quando Jesus e os discípulos estavam chegando a Jerusalém, foram até o monte das Oliveiras, que fica perto dos povoados de Betfagé e Betânia. Então Jesus enviou dois discípulos na frente,
2 ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyòwu wɔ̀ angyi rɨ́’ɨ̀ fʉ̌kʉ̀ pbanga ɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀ nyɨ̌ nyótsù rɔ́rɔ̀ tɨ́, nyɨ̌ nyɨ́ atdí kayinǒ-ngba nótù òsò ka kòsò rɔ́, yà ɨnzá atdí alɛ mà nápɛ̀ ùbhi dɔ̀ná angyi. Nɨ́ nyʉ̀nga ka, nyǎdʉ̀ ìwu nà ɨrɔ́.
2 com a seguinte ordem:
3 Ndɨrɔ̀, atdí alɛ mà níivúna gukyè dhu tsʉ̀kʉ́ ndàtɨ: ‹Ádhu nyɨ̌ nyɨ́ wɔ̀ dhu ɔ̀nzɨ okúna dɔ̀ rɔ̀?› Nɨ́ nyɨ̌ nyadʉ̀na àtɨ̀nà ndɨ alɛ nɨ̌: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ rɨ̌ kǎtdyú nóho, ndɨrɔ̀ kà rɨ̌ kàdǔ kòmbí tɨ́.› »
3 Se alguém perguntar por que vocês estão fazendo isso, digam que o Mestre precisa dele, mas o devolverá logo.
4 Nɨ́ abádhí náadʉ̀ òwu, àdʉ̀ kayinǒ-ngba nótù irí, tsǎtsʉ̀ tɨ́ ka kòsò ngʉdhà-bɨdɔ̌ rɔ́. Nɨ́ abádhí adʉ̀ kʉ̀nga.
4 Eles foram e acharam o jumentinho na rua, amarrado perto da porta de uma casa. Quando estavam desamarrando o animal,
5 Ngúfe alɛ, wɔ̀ ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌, níivú dhu abádhí-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhu wɔ̀ nyɨ̌ nyɔ́nzɨna? Ádhu nyɨ̌ nyɨ́ wɔ̀ kayinǒ-ngba nʉ́ngǎ nɨ̌?»
5 algumas pessoas que estavam ali perguntaram: — O que é que vocês estão fazendo? Por que estão desamarrando o jumentinho?
6 Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ ɔ́yɔ̌ ábhàlɨ̌ náadʉ̀ yà Yěsù ɔ̀vɔ̀nà fɨ̌yɔ̀ ɔtɛ kɛ̀lɛ̌ nádu abádhí tɔ̀, kadʉ̀ abádhí nʉ́bhà ròwù.
6 Eles responderam como Jesus havia mandado, e então aquelas pessoas deixaram que os dois discípulos levassem o animal.
7 Abádhí níiwú wɔ̀ kayinǒ-ngba nà Yěsù-tɨ’ɔ̀. Abádhí adʉ̀ rɔ̀yá ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀ nʉ́wà, ’ùhu ndɨ kayinǒ-ngba dɔ̌, Yěsù ràdʉ̀ àdɨ dɔ̀ná.
7 Eles levaram o jumentinho a Jesus e puseram as suas capas sobre o animal. Em seguida, Jesus o montou.
8 Ibí alɛ náadʉ̀ rɔ̀yá ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀ nʉ́wà, ’ùhu otu ɔ̌. Ndɨrɔ̀ ngʉ̌kpà alɛ náadʉ̀ yà ɨnga ɔ̌ ɨ̀ à’à àwǎ-dɔ̀ká núhu otu ɔ̌.
8 Muitas pessoas estenderam as suas capas no caminho, e outras espalharam no caminho ramos que tinham cortado nos campos.
9 Nɨ́, yà angyi rówu Yěsù-ɔ̀nzɨ̌ alɛ mà, kǒwù ɔ̌ ríwu alɛ mànà náambɛ́nà ùkǔ dɔ̌ ’àtɨ:
9 Tanto os que iam na frente como os que vinham atrás começaram a gritar: — Que Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor!
10 Kàgàwà nákǎ ndàso yà rɨ́rà àlɛ̌ t’ábanà, ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì bhà Idzi!
10 Que Deus abençoe o Reino de Davi, o nosso pai, o Reino que está vindo! Hosana a Deus nas alturas do céu!
11 Nɨ́ Yěsù náarà àhʉ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ndàdʉ̀ òtsù Kàgàwà bhà ɨdza. Nɨ́, tɨná rɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu ndɨ̀ ndàndà dhu-dzidɔ̌, abádhí náadʉ̀ ùvò ’òwù pbɨ̀ndà atdí-kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà ábhàlɨ̌ mànà Bɛ̀tànɨyà tɨ́ kátɨna pbanga ɔ̀, ɨnga rɨ̌rà ndɨ́nɨ̌ ndatɨ̀ tɨ́ nɨ́dhunɨ̌.
11 Jesus entrou em Jerusalém, foi até o Templo e olhou tudo em redor. Mas, como já era tarde, foi para o povoado de Betânia com os doze discípulos.
12 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà rǔvò Bɛ̀tànɨyà rɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yěsù nɨ́ɨ’ɨ̀ àwù nà.
12 No dia seguinte, quando eles estavam voltando de Betânia, Jesus teve fome.
13 Nɨ́ ɨtsɛ rɔ̀, kǎla mùtinì tɨ́ kátɨna itsu atdídɔ̌ bɨ̌na núkǔ rɔ́. Nɨ́ kǎdʉ̀ àrà ndɨ itsu dɔ̀ nga nándà, ndɨ́nɨ̌ ndotú tɨ́ itsu-kpɔ̌ kàdɔ̀. Nɨ́ ɨ́kyɛ̀rɔ̌ ndɨ̀ ndàrà àhʉ ndɨ itsu-tɨ́ rɔ̀, kǎtù kà-bɨ̌ kɛ̀lɛ̌, ndɨ kàsʉmɨ̀ nɨ’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ itsu-tɨdɔ̀ náarɔ́’ɔ̀ ɔ̀ná nɨ́dhunɨ̌.
13 Viu de longe uma figueira cheia de folhas e foi até lá para ver se havia figos. Quando chegou perto, encontrou somente folhas porque não era tempo de figos.
14 Nɨ́ Yěsù atɛ̀ wɔ̀ itsu nɨ̌ ndàtɨ: «Dhu àkǎ nzá atdí alɛ mà rɔ̀tɔ̀ dʉ̀nʉ́ rɔ́’ɔ̀ itsu-kpɔ̌ ɨ̀ngbàngá màtɨ́!» Kàbhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ wɔ̀ kʉ̀nɔ̀ dhu nɨ́rɨ̀.
14 Então disse à figueira: E os seus discípulos ouviram isso.
15 Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náawù ùvò tdɨ́tdɔ̌ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́ kǎtsù Kàgàwà bhà ɨdza, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndòdì ányɨ̀-dzá rɔ̀ rɨ́ dhu núdzǐ alɛ. Kǎránà fʉ̀rangà-ɔ̌nga nʉ́wʉ̌ ka kɨ́ dɔ̀ná rɔ̀ mɨzà nótdì rɔ̌, ndàdʉ̀ àmbò núdzǐ rɨ́ alɛ nókò dɔ̀yá kitì náwà.
15 Quando Jesus e os discípulos chegaram a Jerusalém, ele entrou no pátio do Templo e começou a expulsar todos os que compravam e vendiam naquele lugar. Derrubou as mesas dos que trocavam dinheiro e as cadeiras dos que vendiam pombas.
16 Ndɨrɔ̀ kǎránà nzɨ̌ atdí alɛ mà nábhʉ rɔ̌ rànɔ̀ dhu dɔ̀ná, ndʉ̀dà nà Kàgàwà bhà ɨdza ɔ̀na nǎ.
16 E não deixava ninguém atravessar o pátio do Templo carregando coisas.
17 Nɨ́ kǎdʉ̀ dhu ùdhe abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀, Kàgàwà rǎtɨna: ‹Pbàkà ɨdza ka katɨya ɨtsɔ̀ta-dzà tɨ́ kɔ́rɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ tɔ̀.› Pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌, nyɨ̌ nyádʉ̀ kʉ̀gɛ̀rɛ̀ ròngò ogbotálɛ náarɨ́ ’òtù ɔ̀ná ngari tɨ́.»
17 E ele ensinava a todos assim:
18 Nɨ́ Pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà nɨ́ɨrɨ wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu. Nɨ́ abádhí adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀nɛ̀ Yěsù nábhʉ̌ ɨ̀ ɨ́ kohò ɔ̀ná otu. Obhó tɨ́, abádhí ambɛ́nà kɔ̌dɔ̀ ɔ̀nzɨ̀ dɔ̌, kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́kɔ rɔ̌ ɨdhɔ rǎrà kà rǔdhěna dhu dɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
18 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei ouviram isso e começaram a procurar um jeito de matar Jesus. Mas tinham medo dele porque o povo admirava os seus ensinamentos.
19 Ɨnga rǎtɨ dhu-tsʉ̀ dɔ̌, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náadʉ̀ ùvò ’òwù Yèrùsàlɛmà rɔ̀.
19 De tardinha, Jesus e os discípulos saíram da cidade.
20 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́ kútsingánǎ, otu ɔ̌ ’ʉ́da rɔ́rɔ̀, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náala yà Yěsù ófùná mùtinì tɨ́ kátɨna itsu ɨwà òtdyù ɨvɛ́na mànà rɔ́.
20 No dia seguinte, de manhã cedo, Jesus e os discípulos passaram perto da figueira e viram que ela estava seca desde a raiz.
21 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ yà Yěsù ʉ́nɔ̀ná ndɨ itsu nɨ̌ dhu nɨ́rɛ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: «Màlimǒ, ándà pɛ́ yà nyɨ nyófùná mùtinì nótdyù wà atdídɔ̌ dhu.»
21 Então Pedro lembrou do que havia acontecido e disse a Jesus: — Olhe, Mestre! A figueira que o senhor amaldiçoou ficou seca.
22 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyà’u Kàgàwà.
22 Jesus respondeu:
23 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀, atdí alɛ náapɛ́ atɨna yàrɨ́ pbìrì nɨ̌: ‹Ɨ́ngbɛ̀ nyɨ ʉrɔ́ rɔ̀, nyadʉ̀ àrà ɨ̀tsɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀›. Nɨ́, ɨ̀nzɨ̌ kǎfí náapɛ́ ùguru, pbɛ́tʉ̀ kà ràdʉ̀ yà ndɨ̀ ndʉ̀nɔ̀ dhu rɨ̌ ndɔ̀nzɨ dhu ná’ù, nɨ́ ndɨ dhu rǎdʉ̀ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́ kà tɔ̀.
23 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: vocês poderão dizer a este monte: “Levante-se e jogue-se no mar.” Se não duvidarem no seu coração, mas crerem que vai acontecer o que disseram, então isso será feito.
24 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌, Kàgàwà-fɔ́ nyɨ̌ nyónzina ɨtsɔ̀ta ɔ̌ kɔ́rɔ́ dhu, nákǎ nyǎ’ù ɨwà nyɨ̌ ràbà ndɨ dhu. Nɨ́ kà rǎdʉ̀ ndɨ dhu nábhʉ fʉ̌kʉ̀.
24 Por isso eu afirmo a vocês: quando vocês orarem e pedirem alguma coisa, creiam que já a receberam, e assim tudo lhes será dado.
25 Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyìkò nyǎmbɛ nyɨ̌tsɔ̀ dɔ̌ Kàgàwà rɔ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, nyɨ̌ nyapɛ́ ɨ̀ ìnè dhu nà afíkʉ ɔ̀ ɔdhɨ̀kʉ dɔ̌, nɨ́ dhu àkǎ nyʉ̌bà ndɨ dhu kà tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Àbakʉ náadʉ̀ tɨ́ fʉ̀kʉ́ afátá nʉ́bà fʉ̌kʉ̀. [
25 E, quando estiverem orando, perdoem os que os ofenderam, para que o Pai de vocês, que está no céu, perdoe as ofensas de vocês.
26 Pbɛ́tʉ̀, ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyapɛ́ dhu nʉ́ba ngʉ̌kpà alɛ tɔ̀, nɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Àbakʉ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ fʉ̀kʉ́ afátá nʉ́bà fʉ̌kʉ̀ akɛkpá màtɨ́.]»
26 [Se não perdoarem os outros, o Pai de vocês, que está no céu, também não perdoará as ofensas de vocês.]
27 Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náadù ɨ̀ tdɨ́tdɔ̌ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́ Kàgàwà bhà ɨdzá Yěsù rǔbhi ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, Pbàyàhúdí tɔ́ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà níiwú kà ɨ.
27 Depois voltaram para Jerusalém. Quando Jesus estava andando pelo pátio do Templo, chegaram perto dele os chefes dos sacerdotes, os mestres da Lei e os líderes dos judeus que estavam ali
28 Nɨ́ abádhí níivú dhu kà-tsʉ̌ ’àtɨ: «Kɔ̌kɔ̀rɨ́ dhu nɔ́nzɨ nyɨ nyárɨ́ àdhɨ-tù rɔ̌? Ádhɨ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nábhʉ ɨndʉ̀ nyongò ɨ dhu nɔ́nzɨ̀ nɨ̌?»
28 e perguntaram: — Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu autoridade para fazer isso?
29 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ma mɨ́ atdí dhu kɛ̀lɛ̌ nívǔ tsʉ̀kʉ́. Nyɨ̌ nyapɛ́ ndɨ dhu nádǔ idù, nɨ́ ma mádʉ̀ yà ma marɨ́ ɨ dhu nɔ́nzɨ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ alɛ nʉ́nɔ̀ fʉ̌kʉ̀.
29 Jesus respondeu:
30 Ádhɨ Yùwanɨ̀ nívì rɨ̀rà bàtizò núbho ìndrǔ tɔ̀? Tɨ́ Kàgàwà, ndɨrɔ̀ tɨ́ ìndrǔ? Nyàdu pɛ́ ka idù.»
30 Respondam: quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas?
31 Pbɛ́tʉ̀ abádhí náapɛ̀ ’ɨ̀rɛ̀ ɨnga nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Àlɛ̌ kapɛ́ dhu àdǔ: ‹Kàgàwà nɨ́ ndɨ ka nívì›, nɨ́ kǎdʉ̀na dhu ìvu àlɛ̌-tsʉ̌, ndàtɨ: ‹Olu, ádhu ɨnzá nyɨ̌ nyádʉ̀ Yùwanɨ̀ nʉ́ʉnɔ dhu ná’ù nɨ̌?›
31 Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
32 Ndɨrɔ̀, àlɛ̌ kapɛ́ àtɨna: ‹Ìndrǔ nɨ́ ndɨ ka nívì…›» Abádhí náambɛ́nà ihé-yà-ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ̀ dɔ̌, kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́ʉnɨ dhu Yùwanɨ̀ ràrɨ̌ Kàgàwà bhà obhóná nabì nyʉ́ nɨ́dhunɨ̌.
32 Mas, se dissermos que foram pessoas, ai de nós! Eles estavam com medo do povo, pois todos achavam que, de fato, João era
33 Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀ ’àtɨ: «Ɨnzá mǎ mʉ̀nɨ.» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu ndàtɨ: «Nɨ́rɔ̀, ɨma mà átɔ̀, ma mɨ́ nzɨ̌ ɨ dhu nɔ́nzɨ ma marɨ́ nɨ̌ ɔbɨ nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀.»
33 Por isso responderam: — Não sabemos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.