Lucas 8

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù núubhì kɨgɔ̀ ɔ̀nǎ, ndɨrɔ̀ pbanga ɔ̀nǎ màtɨ́. Kǎránà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ rɔ̌, ndàdʉ̀ àrà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi tɔ́ màkʉ̌rʉ̀ nɔ́vɔ̀ rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀. Nɨ́, atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà kàbhà ábhàlɨ̌ mà,
1 Algum tempo depois Jesus saiu e viajou por cidades e povoados, anunciando a boa notícia do Reino de Deus . Os doze discípulos foram com ele,
2 yà kǐpfo nzɛ́rɛ-alafí ɔ̀yà rɔ̀, ndɨrɔ̀ yà kɨ̌gʉ́ fɨ̀yɔ́ andɨ ɔ̌ rɔ̀ ngúfe vèbhálɛ mànà, nóowúnà ùbhi rɔ̌ atdíkpá kà mànà. Yàrɨ́ nɨ́ ɨ vèbhálɛ-ɔvɔ̀: Màgàdalà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ Màrɨyà, yà àrʉ̀bhʉ̀ nzɛ́rɛ-alafí Yěsù ipfo ɔ̀nà rɔ̀,
2 e também algumas mulheres que haviam sido livradas de espíritos maus e curadas de doenças. Eram Maria, chamada Madalena, de quem tinham sido expulsos sete demônios;
3 Zǎnɨ̀, Kʉzà bhà ɨngba-tsánà. Ndɨ Kʉzà nɨ’ɨ̀ Hɛ̀rɔdɛ̀ bhà malɨ̀ nɔdɔ́nà alɛ. Ndɨrɔ̀ nɨ’ɨ̀ Sùzanà mà, ibí ngʉ̌kpà vèbhálɛ mànà. Ɨ vèbhálɛ nɨ́ yà Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà nɨ́ dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ̀ rɔ̌ owúnà fɔyá dhu nɨ̌ vèbhálɛ.
3 Joana, mulher de Cuza, que era alto funcionário do governo de Herodes; Susana e muitas outras mulheres que, com os seus próprios recursos, ajudavam Jesus e os seus discípulos.
4 Atdíku, ìndrǔ níiwú Yěsù-tɨ’ɔ̀ dhèdhèrɔ̀ pbanga ɔ̀nǎ rɔ̀. Nɨ́, ádrʉ̀ngbǎ ihé-yà náandu ɨ̀’ɨ̀ Yěsù-tɨ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ̀ yàrɨ́ mbólí náwɛ abádhí tɔ̀, ndàtɨ:
4 Uma grande multidão, vinda de várias cidades, veio ver Jesus. Quando todos estavam reunidos, ele contou esta parábola :
5 «Atdí alɛ nɨ́ɨvà ndɨ̀, ndàrà ɔ̀nyʉ̀-tsè nɔ́rɛ̀ pbɨ̀ndà ɨnga ɔ̌. Nɨ́ yà ɔ̀nyʉ̀-tsè nɔ́rɛ kà rɨ̌ ɨnga ɔ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, atdídhená itse náawà ɨ̀ ndɨ ɨnga-gìnǎ ʉ́dà otu ɔ̌, ìndrǔ ràdʉ̀ ɔ̀yánga nótsì pfɔ̌ya nɨ̌. Ndɨrɔ̀, àrɛ̀ adʉ̀ ìwu, ’ùbhǐ ɨ itse otu ɔ̌ rɔ̀.
5 — Certo homem saiu para semear. E, quando estava espalhando as sementes, algumas caíram na beira do caminho, onde foram pisadas pelas pessoas e comidas pelos passarinhos.
6 Ngʉ̌kpà-tsí náawà ɨ̀ ɨ̀mbǎ adzɨ rɨ̌’ɨ̀ dɔ̀ná abhɔ odu-kɛngɛrɛ dɔ̌. Nɨ́, ɨ tsí nɨ́ɨnga, adyifɔ̀ ràdʉ̀ ìtdyunà, ɨ̀mbǎ ɔ̀dɔ̀dʉ̀ adzɨ rɨ̌’ɨ̀ abhɔ dɔ̀yá dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
6 Outras sementes caíram num lugar onde havia muitas pedras, e, quando começaram a brotar, as plantas secaram porque não havia umidade.
7 Ndɨrɔ̀, ngʉ̌kpà itse náawà ɨ̀ okpèya nà itsukpó-vɛ́ rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀nà adzɨ ɔ̌. Nɨ́, ɨ okpèya nà itsu-kpó náadʉ̀ àta, ’òvì atdíkpá kɔ̀ ɨ̀ngɨngà ɔ̀nyʉ̀ mànà, ’àdʉ̀ ɨ òvi róvi ɔ̀nyʉ̀ nʉ́tsɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ ràdʉ̀ ɔ̀’ɔ̀.
7 Outra parte caiu no meio de espinhos, que cresceram junto com as plantas e as sufocaram.
8 Pbɛ́tʉ̀, ngʉ̌kpà itse náawà ɨ̀ ídzì adzɨ ɔ̌. Nɨ́, ɨ tsí nɨ́ɨnga, ’òvì, ’àdʉ̀ ɔ̀’ɔ̀, ngǎtsi ràrà atdí mɨyà itse nɔ́dhɨ̀ rɔ̌.» Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà ihé-yà nɨ̌ tdɨ́tdɔ̌: «Ɨnga t’ɨ́rɨta tɔ́ bɨ̌kʉ nà nyɨ̌ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀, nɨ́ nyɨ̀rɨ nga mběyi!»
8 Mas algumas sementes caíram em terra boa. As plantas cresceram e produziram cem grãos para cada semente. E Jesus terminou, dizendo:
9 Nɨ́ wɔ̀rɨ́ mbólí ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ dhu-lutìnǎ, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ níivú ndɨ mbólí-tɨ̀ kà-tsʉ̌.
9 Os discípulos de Jesus perguntaram o que ele queria dizer com essa parábola .
10 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyʉ́, nyɨ̌ nyʉ́nɨ wà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi-nyʉtsì ndɨ̀ nórù dhu. Pbɛ́tʉ̀, ngʉ̌kpà alɛ tɔ̀ ka karɨ́ kàwɛ̌ mbólí tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌,
10 Jesus respondeu:
11 «Yàrɨ́ nɨ́ ndɨ wɔ̀rɨ́ mbólí-tɨ̀: Ɔ̀nyʉ̀-tsè nɨ́ Kàgàwà bhà Ɔtɛ.
11 — O que essa parábola quer dizer é o seguinte: a semente é a mensagem de Deus.
12 Atdídhená alɛ nʉ́lɨ ɨ̀ yà itse náawà ɨ̀ ɔ̀ná otu bhěyi. Kàgàwà bhà ɔtɛ abádhí ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Pfɔ̀mvɔ rǎdʉ̀ ɨ̀rà, ndìpfo ndɨ ɔtɛ abádhí-afí ɔ̀ rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ abádhí a’u tɨ́ dhu, ’àdʉ̀ ʉ̀gʉ.
12 As sementes que caíram na beira do caminho são as pessoas que ouvem a mensagem. Porém o Diabo chega e tira a mensagem do coração delas para que não creiam e não sejam salvas.
13 Ngʉ̌kpà alɛ nʉ́lɨ ɨ̀ yà ɨ̀mbǎ adzɨ rɨ̌’ɨ̀ dɔ̀ná abhɔ odu-kɛngɛrɛ-dɔ bhěyi. Kàgàwà bhà ɔtɛ ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, abádhí rɨ̌ kà’u dhɛ̀dhɛ nyʉ́ nà. Pbɛ́tʉ̀, abádhí rɨ̌ ’àpbǎ ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ kɛ̀lɛ̌ tɨ́ Kàgàwà bhà ɔtɛ rɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ ’àdʉ̀ kàbhʉ ɨvɛ́na rɔ̀dɨ̀ ndɨ̀ afíya ɔ̀. Nɨ́, alɛ-afí ùmvǔ rɨ́ dhu-tɨdɔ̀ nɔ́pɛ̀ ndɨ̀ rɔ̀, abádhí rǎdʉ̀ fɨ̀yɔ́ a’uta nʉ́bhà atdídɔ̌.
13 As sementes que caíram onde havia muitas pedras são as pessoas que ouvem a mensagem e a recebem com muita alegria. Elas não têm raízes e por isso creem somente por algum tempo; e, quando chega a tentação, abandonam tudo.
14 Okpèna nà itsu-vɛ́ nà adzɨ bhěyi ɨ̀ nʉ́lɨ alɛ nɨ́, yà Kàgàwà bhà ɔtɛ nɨ́rɨ arɨ́, ɨ̀nzɨ̌ yà ɨ̀ ɨ̀rɨ̀nà ɔtɛ ràdʉ̀ itse nɔ́dhɨ̀. Obhó tɨ́, yà adzɨ ɔ̌ dhu-tsí tɔ́ ɨrɛ̀ta mà, yà adzɨ dɔ̌ ònzì mà, ndɨrɔ̀ yà adzɨ dɔ̌ ka kóko dhu tɔ́ dhɛ̀dhɛ mànà, náarádʉ̀ abádhí-afí nʉ́tsɨ̀.
14 As sementes que caíram no meio dos espinhos são as pessoas que ouvem a mensagem. Porém as preocupações, as riquezas e os prazeres desta vida aumentam e sufocam essas pessoas. Por isso os frutos que elas produzem nunca amadurecem.
15 Ídzì adzɨ bhěyi ɨ̀ nʉ́lɨ alɛ nɨ́, yà Kàgàwà bhà ɔtɛ nɨ́rɨ arɨ́ atdí afíya nyʉ́ nà, ’àdʉ̀ ɔ̀dɔ̀nà afíya ɔ̀, ’àdʉ̀ ’àpba rɔ̀ná alɛ.»
15 E as sementes que caíram em terra boa são aquelas pessoas que ouvem e guardam a mensagem no seu coração bom e obediente; e, porque são fiéis, produzem frutos.
16 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà: «Atdí alɛ mà rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ tarà nɔ́bɨ̀, ndàdʉ̀ àtsì nà ɨ̀tǎ-tsì. Ndɨrɔ̀, kà rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ kɔ̀bɨ̀, ndàdʉ̀ ɨ̀lɨnà ara-tsì. Pbɛ́tʉ̀, ka kádʉ̀ kɔ̀bɨ̀ kɨlɨ ɔrʉ́, ndɨ́nɨ̌ ɨdza rítsù alɛ-nyɨ̌nga nawʉ̀ tɨ́.
16 Jesus continuou:
17 Kɔ́rɔ́ dhu tsí, yà ùru ɨ̀ nuru núuvìya ɨ̀ kpangba. Ndɨrɔ̀, kɔ́rɔ́ dhu-tsí yà ɔ̀dhʉ̌ ɔ̀ aróko, nɨ́ ka kʉnɨya kɔ́rɔ́, ràdʉ̀ ’ùvi kpangba awáwʉ̀ ɔ̀.
17 Pois tudo o que está escondido será descoberto, e tudo o que está em segredo será conhecido e revelado.
18 Nyàndà nga mběyi yà fʉ̌kʉ̀ ka kʉ́nɔna dhu nɨ́rɨ nyɨ̌ nyárɨ́ tɨ́ dhu nà. Obhó tɨ́, dhu nà arɨ́’ɨ̀ abhɔ alɛ náabáya dhu abhɔ nyʉ́ ròsè. Ndɨrɔ̀, ɨ̀mbǎ arɨ́’ɨ̀ kà nà alɛ-fɔ́ rɔ̀ ka kakɔ̀ya yà kǎrɨ́ ɨ̀rɛ̀na ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ nà dhu tɨ́ dhu mà.»
18 — Portanto, tomem cuidado e vejam como vocês ouvem. Porque quem tem receberá mais; mas quem não tem, até o que pensa que tem será tirado dele.
19 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù-tsánà mà, kà t’ádɔ́na mànà níiwú Yěsù rɨ̌’ɨ̀ ɨ. Pbɛ́tʉ̀, abádhí rǒwu ùvò kà-tɨ́ dhu nɨ́ɨ’ɨ̀ ɔbɨ tɨ́ ihé-yà-okú dɔ̀ rɔ̀.
19 A mãe e os irmãos de Jesus vieram até o lugar onde ele estava, mas, por causa da multidão, não conseguiam chegar perto dele.
20 Nɨ́, ka kadʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ Yěsù tɔ̀, katɨ: «Ɨ́yànʉ mà adɔ́nʉ mànà níkò irí. Nɨ́, abádhí òzè ’àla ngbɔ̌nʉ.»
20 Então alguém disse a Jesus: — A sua mãe e os seus irmãos estão lá fora e querem falar com o senhor.
21 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà yà tɨná ɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ nɨ̌: «Ɨ́yàdu mà, adɔ́du mànà nɨ́ yà Kàgàwà bhà Ɔtɛ nɨ́rɨ arɨ́, ’àdʉ̀ kʉ̀nɔ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ alɛ.»
21 Mas Jesus disse a todos:
22 Atdíku, Yěsù mà, pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà núupò atdí ibhú ɔ̀. Nɨ́, kǎtɨ abádhí nɨ̌: «Kàda rɛ̀rʉ̀-adzè.» Nɨ́, abádhí adʉ̀ abhi ɔ̀pɛ̀ ’òwù ányɨ̀.
22 Certo dia Jesus subiu num barco com os seus discípulos e disse: Então eles partiram.
23 Nɨ́ ɨdha dɔ̌ ɨ̀ ówu rɔ́rɔ̀, Yěsù náayì, ɨdhɔ ròdyì ndɨ̀. Nɨ́, kòmbómbí tɨ́ àpùpú náapɛ̀ ndòpìlì rɛ̀rʉ̀ dɔ̌, ɨdha ràdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndòtsù ibhú ɔ̀. Nɨ́, ibhú ɨ’ɨ̀ ɨ́kyɛ̀rɔ̌ ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndabì tɨ́ abádhí nà ɨdha ɔ̀.
23 Enquanto estavam atravessando o lago, Jesus dormiu. Um vento muito forte começou a soprar sobre o lago, e o barco foi ficando cheio de água, de modo que todos estavam em perigo.
24 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ábhàlɨ̌ náandrì Yěsù-tɨ’ɔ̀, ’ɨ̀nga ka ɨdhɔ ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, àlɛ̌ kìku wà!» Nɨ́, Yěsù nɨ́ɨvà ndɨ̀, ndɨ̀sɔ̌ awɛ mà, mʉ̀kʉrà mànà rìkò. Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, awɛ nʉ́ʉbhà opilita, ɨdha ràdʉ̀ ɨ̀nɛ̀ bhìì.
24 Aí os discípulos chegaram perto de Jesus e o acordaram, dizendo: — Mestre, Mestre! Nós vamos morrer! Jesus se levantou e deu uma ordem ao vento e à tempestade. Eles pararam, e tudo ficou calmo.
25 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyɨ̌ nyàpɛ̀ tɨ́ obhó ɨ̀’ɨ̀ a’uta nà?» Nɨ́ ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ abádhí ɔ̀, ɨdhɔ ràdʉ̀ ’ʉ̀kɔ. Abádhí ambɛ́nà ɔ̀tɛ dɔ̌ nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ɨ́ngbà dhu bhěyi alɛ-tɨdɔ̀ yà? Kǎrɔ́tɛ awɛ mà, ɨdha mànà dhu dɔ̌, ràdʉ̀ tsʉ̀ná dhu ɨ̀rɨ̀!»
25 Então ele disse aos discípulos: Mas eles estavam admirados e com medo e diziam uns aos outros: — Que homem é este? Ele manda até no vento e nas ondas, e eles obedecem!
26 Yěsù mà, pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náawù ùvò Pbàgɛ̀rasɨ̀ tɔ́ pbìrì ɔ̀. Ndɨ pbìrì nɨ́ɨ’ɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ rɛ̀rʉ̀-adzènǎ rɔ̀.
26 Jesus e os discípulos chegaram à região de Gerasa, no lado leste do lago da Galileia.
27 Nɨ́, ibhú ɔ̀ rɔ̀ Yěsù ìfò, ndàhʉ ɨdha-bɨdɔ̀ rɔ̀, kɨgɔ̀ ɔ̌ atdí alɛ nɨ́ɨra àhʉ kɔ̀nzɨ̌. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ ibí nzɛ́rɛ-alafí náarɨ́’ɨ̀ ɔ̀nà. Ndɨrɔ̀, kɨ̌’ɨ̀ mbǎ mbɛrʉ̀ nà rɔ̀ná ábhɔ̌ ɨdhɔ nyʉ́ tɨ́. Kǒngónà nzɨ̌ àdɨ atdí ɨdza ɔ̌ màtɨ́. Pbɛ́tʉ̀, kǒngónà àdɨ kàbhǔlì ɔ̀.
27 Assim que Jesus saiu do barco, um homem daquela cidade foi encontrar-se com ele. Esse homem estava dominado por demônios. Fazia muito tempo que ele andava sem roupas e não morava numa casa, mas vivia nos túmulos do cemitério.
28 Nɨ́, Yěsù ndɨ̀ ndàla rɔ̀, kǎkù, ndàdʉ̀ ɨ̀rà ndìbvu obvò Yěsù-ɔ̀nzɨ̌. Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ Yěsù tɔ̀ ɔrʉ́-tǔna nyʉ́ nà, ndàtɨ: «Hɨ́ɨ̀! Àdhu àlɛ̌ nzínzì ɔ̌ rɨ̌’ɨ̀ Yěsù, yà kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà t’Ídhùnǎ? Ma mɨ̀tsɔ̀ ma ɨ̀tsɔ̀ tɨ́ nyʉ́ rʉ̀nʉ́, nzɨ̌ àvǔ rùdú.»
28 Quando viu Jesus, o homem deu um grito, caiu no chão diante dele e disse bem alto: — Jesus, Filho do Deus Altíssimo! O que o senhor quer de mim? Por favor, não me castigue!
29 Obhó tɨ́, Yěsù adʉ̀ àdɨ ndàmbɛ dhu nʉ́ya dɔ̌ wɔ̀ alɛ ɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ àhʉ tɨ́ kà ɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, ibí-gʉ̀na ndɨ nzɛ́rɛ-alafí ongónà dhu ɨ̀và kà rɔ̌. Nɨ́, ka kongónà àdʉ̀ ndɨ alɛ nɔ́dɔ̀ àdrà-mbǐ nɨ̌ ka kʉ̀tsɨ̀ rɔ́rɔ̀, ndɨrɔ̀ sìngà-mbǐ nɨ̌ ka kʉ̀tsɨ̀ pfɔ̌na mà rɔ́rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, kǒngónà kɔ̌kɔ̀ ndɨ̀ ka kʉ̀tsɨ̀ nɨ̌ imbi nátdɨ kɔ́rɔ́. Ndɨrɔ̀, kà’ɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí nóongónà àdʉ̀ kìdzì ràrà ɨ̀mbǎ ìndrǔ arɨ́’ɨ̀ ɨ nanǎ.
29 Ele disse isso porque Jesus havia mandado o espírito mau sair dele. Esse espírito o havia agarrado muitas vezes. As pessoas chegaram até a amarrar os pés e as mãos do homem com correntes de ferro, mas ele as quebrava, e o demônio o levava para o deserto.
30 Nɨ́, Yěsù níivú dhu wɔ̀ alɛ-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ɔvɔ̀nʉ nɨ́ àdhɨ?» Nɨ́, kǎdʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ndàtɨ: «Ɔvɔ̀du nɨ́ ‹Ihé-yà.›» Obhó tɨ́, ibí nzɛ́rɛ-alafí nyʉ́ náatsù kà ɔ̀.
30 Jesus perguntou a ele: — O meu nome é Multidão! — respondeu ele. (Ele disse isso porque muitos demônios tinham entrado nele.)
31 Ndɨrɔ̀, ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí nɨ́ɨtsɔ̀ ɨ̀ Yěsù rɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ dhu nʉyá tɨ́ fɨ̌yɔ̀ ’òwù òyǐ ɔ̀.
31 Aí os demônios começaram a pedir com insistência a Jesus que não os mandasse para o abismo .
32 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, àdʉ̀ tɔ́ màhò nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀ ányʉ pbìrì-ɔngɔ̀ rɔ̌ rɔ́. Nɨ́, kɔ̌kɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí náadʉ̀ ’ɨ̀tsɔ̀ Yěsù rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ rʉsà nʉfà tɨ́ fɨ̌yɔ̀, ’òwù òtsù ɨ àdʉ̀ ɔ̀. Nɨ́, kǎdʉ̀ ndɨ rʉsà ʉ̀fà abádhí tɔ̀.
32 Muitos porcos estavam comendo num morro ali perto. Os demônios pediram com insistência a Jesus que os deixasse entrar nos porcos, e ele deixou.
33 Kɔ̌kɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí náadʉ̀ ’ʉ̀nyà wɔ̀ ɨ̀ ɨ́’ɨ̀ ɔ̀nà alɛ ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ òwu òtsù àdʉ̀ ɔ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ɨ àdʉ̀ tɔ́ màhò náadʉ̀ àdrǔ pbìrì-ɔngɔ̀ rɔ̌ rɔ̀, ’òwù ’ʉ̀pbà ndɨ pbìrì-pfɔ̀ ɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀, tsěya rɔ̀tdɨ̀ ɨ̀.
33 Então eles saíram do homem e entraram nos porcos, que se atiraram morro abaixo, para dentro do lago, e se afogaram.
34 Wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu ɨ̀ àla rɔ̀, kɔ̌kɔ̀ àdʉ̀ nʉ́ndà rɔ̌ rǔbhi alɛ náatsè kɔ́rɔ́, ’àdʉ̀ ndɨ dhu ɔ̀yɨ̌ nʉ́gà kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà tɔ̀, ndɨrɔ̀ pbanga ɔ̀nǎ màtɨ́.
34 Quando os homens que estavam tomando conta dos porcos viram o que havia acontecido, fugiram e espalharam a notícia na cidade e nos seus arredores.
35 Ìndrǔ náawù wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu nándà. Nɨ́ abádhí adʉ̀ òwu Yěsù-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ wɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí núvò ɔ̀nà rɔ̀ alɛ nótù kà-tɨ́ nyʉ́ àdɨ rɔ̀ná mbɛrʉ̀ mànà, ndɨrɔ̀ ídzì rɔ̌ rɔ̀ nyʉ́ rɔ́. Nɨ́, ɔdɔ náadʉ̀ ɨ̀sɨ̌ atdídɔ̌ abádhí ɔ̀.
35 Muita gente foi ver o que havia acontecido. Quando chegaram perto de Jesus, viram o homem de quem haviam saído os demônios. E ficaram assustados porque ele estava sentado aos pés de Jesus, vestido e no seu perfeito juízo.
36 Wɔ̀ ɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu nàla alɛ náawɛ wɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí náarɨ́ àvu rɔ̀ná alɛ nɔ́gʉ̀ tɨ́ dhu kɔ̌kɔ̀ ìwǔ ìwǔ alɛ tɔ̀.
36 Os que haviam visto tudo contaram ao povo como o homem tinha sido curado.
37 Nɨ́ Pbàgɛ̀rasɨ̀ tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ kɔ́rɔ́ náadʉ̀ Yěsù nónzì rɨ̀và ndɨ̀ fɨ̀rábvʉ̌ rɔ̀, atdídɔ̌ ɨ̀’ɨ́ ɔdɔ nɔ́nzɨ nɨ́dhunɨ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ ùpo ibhú ɔ̀, ndàdʉ̀ ndàdu abádhí-bvʉ̀ rɔ̀.
37 Aí toda a gente da região de Gerasa ficou com muito medo e pediu que Jesus saísse da terra deles. Então Jesus subiu no barco e foi embora.
38 Wɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí núvònà ɔ̀nà rɔ̀ alɛ nɨ́ɨtsɔ̀ ndɨ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ owu tɨ́ atdíkpá Yěsù mànà. Pbɛ́tʉ̀, Yěsù àdʉ̀ ndùvo ùvǒ tɨ́ kàrɔ̌, ndàtɨ:
38 E o homem de quem os demônios tinham saído implorou a Jesus: — Me deixe ir com o senhor! Mas Jesus o mandou embora, dizendo:
39 «Ádǔ nyɨ pbʉ̀kʉ̀ nyadʉ̀ Kàgàwà ɔ̀nzɨ̀ rʉ̀nʉ́ kɔ́rɔ́ dhu náwɛ.» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ wɔ̀ alɛ náadʉ̀ àrà, ndàdʉ̀ àmbɛ Yěsù ɔ̀nzɨ̀ fɨ̌ndà dhu náwɛ dɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ kɨgɔ̀ ɔ̌ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̌.
39 — Volte para casa e conte o que Deus fez por você. Então o homem foi pela cidade, contando o que Jesus tinha feito por ele.
40 Yěsù níitdègu ndàdǔ, ndàdà rɛ̀rʉ̀-adzè, nɨ́ ányɨ̀ ihé-yà nyʉ́ náadʉ̀ kàkɔ, angyangyɨ ɨ̀ úbhi kɔ̀dɔ̀ rɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.
40 Quando Jesus voltou para o lado oeste do lago, a multidão o recebeu com alegria, pois todos tinham ficado ali à espera dele.
41 Nɨ́ kombómbí tɨ́, Yàhirò tɨ́ kátɨna atdí alɛ nɨ́ɨra àhʉ ányɨ̀rɔ̌. Ka nɨ’ɨ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ. Nɨ́, kǐbvú ndɨ̀ Yěsù-ɔ̀nzɨ̌, ndàdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ kàrɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ara tɨ́ pbɨ̀ndà.
41 Então chegou um homem chamado Jairo, que era chefe da sinagoga daquele lugar. Ele se jogou aos pés de Jesus e pediu com insistência que fosse até a sua casa
42 Kɨ̌tsɔ̀ ndɨ̀ ndɨ dhu bhěyi, yà atdí tɨ́ arɨ́’ɨ̀ fɔná tsìbhíngba rɨ̌’ɨ̀ afína rɔ̌ ka kɔ́dɔna rɔ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Wɔ̀ ndɨ tsìbhíngba ɨ’ɨ̀ mbɛ̀mbɛ̀ atdí kumì dɔ́nà ɔ́yɔ̌ nà atɔ nà. Nɨ́, Yàhirò bhà Yěsù rǎrà ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ihé-yà nyʉ́ níibòlò ɨ̀ kà-rɔ̌, ’ìpbǒ ka átsǐ.
42 porque a sua filha única, de doze anos, estava morrendo. Enquanto Jesus ia caminhando, a multidão o apertava de todos os lados.
43 Ndɨrɔ̀, atdí tsìbhálɛ, yà vèbhàlɛ tɔ́ ɔgɔ́bhà tɔ́ azu náarɨ́ ɨ̀rà rɔ̀ná, ràrà àhʉ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà atɔ tɨ́, nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè abádhí nzínzì ɔ̌. Ka nɨ’ɨ̀ ɨwà fɔná ongyéngá-tsè nɔ́tdɨ̀ pbàngángá dɔ̀nǎ ndɨ̀ ndarɨ́ ùbhi rɔ́. Pbɛ́tʉ̀, atdí mʉ̀ngangà mà náadʉ̀ nzá kɨ̀gʉ.
43 Nisto, chegou uma mulher que fazia doze anos que estava com uma hemorragia. Ela havia gastado com os médicos tudo o que tinha, mas ninguém havia conseguido curá-la.
44 Nɨ́, wɔ̀ tsìbhálɛ náawè ndɨ̀ Yěsù-dzidɔ̀ nǎ rɔ̀, ndàpbàlǎ kàrɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀-bɨdɔ̀-ngbɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ wɔ̀ tsìbhálɛ rɔ̌ arɨ́ ɨ̀rà azu náadʉ̀ ìde.
44 Ela foi por trás de Jesus e tocou na barra da capa dele, e logo o sangue parou de escorrer.
45 Nɨ́, Yěsù ivú dhu ihé-yà-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ádhɨ ngbɔ̌du nàpbàlǎ?» Nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ adʉ̀ ’àgò àgò tɨ́. Pbɛ́tʉ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ Yěsù tɔ̀ ndàtɨ: «Hɔ̀kɔ̀ Màlimò, ihé-yà nyʉ́ nɨ́ ndɨ ngbɔ̌nʉ nàkpɔ̀rɔ̀, ’ìpbǒ nyɨ átsǐ!»
45 Aí Jesus perguntou: Todos negaram. Então Pedro disse: — Mestre, todo o povo está rodeando o senhor e o está apertando.
46 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨwà atdí alɛ nápbàlǎ ngbɔ̌du! Ma mʉ̀nɨ wà dhu mběyi nyʉ́, atdí ɔbɨ ràhʉ wà nyʉdutsì rɔ̀.»
46 Mas Jesus disse:
47 Nɨ́, wɔ̀ tsìbhálɛ níitdègu ɨwà Yěsù nɔ́sʉ̀ wɔ̀ ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ dhu dhu nálǎ, nɨ̌ kǎdʉ̀ ɨ̀rà ìvǐ ndɨ̀ ndívi rɔ́rɔ̀, ndìbvǔ ndɨ̀ Yěsù-ɔ̀nzɨ̌: Nɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀, kǎdʉ̀ Yěsù rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀-bɨdɔ̀-ngbɔ̀ ndɨ̀ ndàpbàlǎ okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu mà, ndɨrɔ̀ ndɨ̀ ndɔ̀gʉ̀ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ dhu mànà dhu náwɛ.
47 Então a mulher, vendo que não podia mais ficar escondida, veio, tremendo, e se atirou aos pés de Jesus. E, diante de todos, contou a Jesus por que tinha tocado nele e como havia sido curada na mesma hora.
48 Nɨ́ Yěsù ádʉ̀ àtɨ̀nà ɨ́yàdhíyà nɨ̌: «Pbà nɨ̌ tsìbhíngbá, ɨwà pbʉ̀kʉ̀ a’uta nɨ́gʉ̌ nyɨ! Nɨ́ árà màrʉ̀ngà ɔ̌.»
48 Aí Jesus disse:
49 Àzèmbè Yěsù rɔ̌tɛ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, atdí alɛ nɨ́ɨra Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̌ atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ, Yàhirò tɨ́ kátɨna bhà rɔ̀. Nɨ́, kǐtsi àtɨ̀nà ndɨ Yàhirò nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨvànʉ́-ngba nɔ́vɛ̀ wà! Nɨ́ nzɨ̌ àvǎ Màlimò-tsì.»
49 Jesus ainda estava falando, quando chegou da casa de Jairo um empregado, que disse: — Seu Jairo, a menina já morreu. Não aborreça mais o Mestre.
50 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù níitdègu wɔ̀ Yàhirò tɔ̀ ka kʉ̀nɔ̀ dhu nɨ́rɨ, nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà ndɨ Yàhirò nɨ̌: «Nzɨ̌ ɔnzɨ ɔdɔ! Ɨ́’ɨ̀ a’uta nà tɨ́! Nɨ́ pbʉ̀kʉ̀ tsìbhíngba rɔ̌gʉ̀ ɔ̀gʉ̀.»
50 Jesus ouviu isso e disse a Jairo:
51 Nɨ́ Yàhirò bhà ndɨ̀ ndàrà àhʉ rɔ̀, Yěsù náa’u nzá atdí alɛ mà ròtsù ɨdza owùna ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, kǎ’u nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ mà, Yùwanɨ̀ mà, Yàkɔbhɔ̀ mà, wɔ̀ ngbángba t’ábanà mà, kà-tsánà mànà kɛ̀lɛ̌.
51 Quando Jesus chegou à casa de Jairo, deixou que Pedro, João e Tiago entrassem com ele, além do pai e da mãe da menina, e mais ninguém.
52 Ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ náambɛ́nà ɔ̀dzɨ dɔ̌, ɨzʉ ràdʉ̀ ’ʉ̀ka atdídɔ̌ wɔ̀ ngbángba bhà ɔvɛ-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ɨ̀nzɨ̌ nyɔ̀dzɨ, ɨnzá wɔ̀ ngbángba nɔ́vɛ̀! Kɔ̀dhɔ̀ ɔ̀dhɔ̀ tɨ́.»
52 Todos os que estavam ali choravam e se lamentavam por causa da menina. Então Jesus disse:
53 Nɨ́ ìndrǔ adʉ̀ Yěsù rʉ̌nɔna dhu ʉ̀gbɔ ʉ̀gbɔ̌ tɨ́, ɨ̀ ʉ̀nɨ dhu ɨwà wɔ̀ tsìbhíngba rɔ̀vɛ̀ nɨ́dhunɨ̌.
53 Aí começaram a caçoar dele porque sabiam que ela estava morta.
54 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ wɔ̀ tsìbhíngba nálʉ ɔtsʉ́na rɔ̌, ndàdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ fɨ̌ndà ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà, ndàtɨ: «Pbànɨ̌ngbá, ɨ́và nyɨ!»
54 Mas Jesus foi, pegou-a pela mão e disse bem alto:
55 Nɨ́, kà-afí náadʉ̀ ìngo, ndàdʉ̀ ndɨ̀và ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́. Nɨ́ Yěsù adʉ̀ ɔ̀nyʉ̀ àvi kabhʉ kà tɔ̀.
55 Ela tornou a viver e se levantou imediatamente. Aí Jesus mandou que dessem comida a ela.
56 Nɨ́ wɔ̀ tsìbhíngba t’ábanà mà, kà-tsánà mànà nʉ́kɔ ɨ̀dhɔ adʉ̀ atdídɔ̌. Ndɨrɔ̀, Yěsù adʉ̀ abádhí nɨ́sɔ ɨ̀nzɨ̌ wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu nɔvɔ tɨ́ atdí alɛ tɔ̀ màtɨ́.
56 Os seus pais ficaram muito admirados, mas Jesus mandou que não contassem a ninguém o que havia acontecido.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.