Lucas 4
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́rǎ ndɨ̀ rɔ́rɔ̀, Yěsù náadù ndɨ̀ Yɔ̀rɔ̀danɨ̀ tɔ́ ɨdha-akpà ɔ̀ rɔ̀, ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ràdʉ̀ ndʉ̀ndà ndàrà rʉ̀ngʉ̀ ɔ̀.
1 Jesus, cheio do Espírito Santo, voltou do rio Jordão e foi levado pelo Espírito ao deserto.
2 Nɨ́ ányɨ̀, Pfɔ̀mvɔ núumvú kà-afí ɨ̀fɔ kumì ɨdhɔ tɨ́. Kɔ̌kɔ̀rɨ́ ɨdhɔ́-yà nʉ́ʉdà ɨ̀nzɨ̌ kà rɔ̀nyʉ̀ atdí dhu mà, àwù ràdʉ̀ kàlʉ atdídɔ̌.
2 Ali ele foi tentado pelo Diabo durante quarenta dias. Nesse tempo todo ele não comeu nada e depois sentiu fome.
3 Nɨ́ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Pfɔ̀mvɔ náatɨ Yěsù nɨ̌: «Nyɨ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Kàgàwà t’ídhùnà tɨ́, nɨ́ ʉ́gɛ̀rɛ̀ pɛ́ wɔ̀rɨ́ odu ròngò mʉ̀gatì tɨ́.»
3 Então o Diabo lhe disse: — Se você é o Filho de Deus, mande que esta pedra vire pão.
4 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà bhà Andítá rǎtɨna: ‹Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ mʉ̀gatì kɛ̀lɛ̌ ndɨ ìndrǔ bhà ípìrɔ̌nga ɔ̀dɔ̀ rádʉ̀.›»
4 Jesus respondeu:
5 Pfɔ̀mvɔ náadʉ̀ kàbhʉ ràrà ɔrʉ́ nyʉ́ ndɨ̀ nángbɛ ngari ɔ̀, ndàdʉ̀ kàbhʉ ràndà yà adzɨ dɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ kámá tɔ́ pbìrì kɔ́rɔ́ ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́.
5 Aí o Diabo levou Jesus para o alto, mostrou-lhe num instante todos os reinos do mundo
6 Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ma mɨ́ nyabhʉ̌ nyɔnyʉ̀ idzi kɔ́rɔ́ kǎkàrɨ́ pbìrì dɔ̌, nyadʉ̀ àdɨ ɨ pbìrì tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌nga mà, ɔ̀yá ònzì mànà dɔ̌ kɔ́rɔ́. Ka kibho wà ka idù, nɨ́ ma mádʉ̀ kàbhʉ ma mòzè alɛ tɔ̀.
6 e disse: — Eu lhe darei todo este poder e toda esta riqueza, pois tudo isto me foi dado, e posso dar a quem eu quiser.
7 Nɨ́rɔ̀, nyɨ nyapɛ́ nyɔkɔ̀ ɔnzɨ̀dú, nyɨfʉ ɨma, nɨ́ ma mɨ́ kɔ̌kɔ̀rɨ́ dhu núbhǒ kɔ́rɔ́ ɨndʉ̀.»
7 Isto tudo será seu se você se ajoelhar diante de mim e me adorar.
8 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ ɔtɛ àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Andítá rǎtɨna: ‹Dhu àkǎ nyɨfʉ Ádrʉ̀ngbǎlɛ, pbʉ̀kʉ̀ Kàgàwà, nyadʉ̀ kà kɛ̀lɛ̌ nʉ́lɛ atdírɔ̀.›»
8 Jesus respondeu:
9 Tdɨ́tdɔ̌, Pfɔ̀mvɔ adʉ̀ Yěsù àbhʉ ràrà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ràrà àhʉ Kàgàwà bhà ɨdza tɔ́ mʉ̀narà dɔ̀. Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Nyɨ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Kàgàwà t’ídhùnà tɨ́, nɨ́ ɔ́bɛ̀ nyɨ ɨrɔ́ rɔ̀ nyɨsɨ̌ obvò.
9 Depois o Diabo o levou a Jerusalém e o colocou na parte mais alta do Templo e disse: — Se você é o Filho de Deus, jogue-se daqui,
10 Andítá rǎtɨna:
10 pois as Escrituras Sagradas afirmam: “Deus mandará que os seus anjos cuidem de você.
11 Ndɨrɔ̀, ndɨ Andítá rǎtɨna tdɨ́tdɔ̌:
11 Eles vão segurá-lo com as suas mãos, para que nem mesmo os seus pés sejam feridos nas pedras.”
12 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu Pfɔ̀mvɔ tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà bhà Andítá rǎtɨna: ‹Ɨnzá dhu àkǎ nyumvǔ Ádrʉ̀ngbǎlɛ pbʉ̀kʉ̀ Kàgàwà-afí.›»
12 Então Jesus respondeu:
13 Nɨ́ Pfɔ̀mvɔ níitdègu Yěsù-afí númvǔ kɔ́rɔ́ otu ɔ̌, nɨ́ kǎdʉ̀ àrà ɨtsɛ Yěsù-tɨ́ rɔ̀, ràrà àhʉ ngǎtsi kàsʉmɨ̀ náaraya ndìbhò dhu ɔ̀.
13 Quando o Diabo acabou de tentar Jesus de todas as maneiras, foi embora por algum tempo.
14 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náadù ndɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀, ɨwà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́rǎ ndɨ̀ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ rɔ́rɔ̀. Nɨ́ kà rɔ̌nzɨna dhu-ɔ̀yɨ̌ nʉ́ʉgà ndɨ kɔ́rɔ́ ndɨ pbìrì ɔ̌.
14 Jesus voltou para a região da Galileia, e o poder do Espírito Santo estava com ele. As notícias a respeito dele se espalhavam por toda aquela região.
15 Kǎránà dhu núdhe rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̌ rɔ̀, kɔ́rɔ́ alɛ ràdʉ̀ òwu ndɨ̀ kɛ̀lɛ̌ nɨ́fʉ rɔ̌.
15 Ele ensinava nas sinagogas e era elogiado por todos.
16 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náarà Nàzàretì tɔ́ pbanga yà ndɨ̀ nyʉ́ ndɨ̀ ndavì ɔ̀ná ɔ̀. Nɨ́, sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, kǎtsù unduta-dzà ɔ̀, yà bìlǐ ndɨ̀ ndarɨ́ ɔ̀nzɨna dhu bhěyi. Nɨ́, kɨ̌và ndɨ̀ ndìdè, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndɔzʉ́ tɨ́ Kàgàwà bhà Andítá.
16 Jesus foi para a cidade de Nazaré, onde havia crescido. No sábado, conforme o seu costume, foi até a sinagoga . Ali ele se levantou para ler as Escrituras Sagradas ,
17 Nɨ́, ka kadʉ̀ nabì Ìsayà náandí bhǔkù nábhʉ kà-fɔ́. Nɨ́, kǎngbɛ ndɨ bhǔkù, ndàdʉ̀ ɨ̀sɨ̌ yà dhu bhěyi ka kándǐ dhu ɔ̀ná ngari dɔ̌:
17 e lhe deram o livro do profeta Isaías. Ele abriu o livro e encontrou o lugar onde está escrito assim:
18 «Ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rɨ̌’ɨ̀ dùdú.
18 “O Senhor me deu o seu Espírito.
19 madʉ̀ ndɨ, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà rɨ̌ pbɨ̀ndà ídzìnga návǐ ìndrǔ tɔ̀ ɔ̀ná atɔ nɔ́vɔ̀ ìndrǔ tɔ̀.»
19 e anunciar que chegou o tempo
20 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ wɔ̀rɨ́ Andítá nápbi, ndàdʉ̀ àdunà unduta-dzà ɔ̌ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ alɛ-fɔ ɔ̀, ndàdʉ̀ àdɨ obvò. Nɨ́ wɔ̀ unduta-dzà ɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ náadʉ̀ nyɨ̀kpɔ́ya nʉ́dɨ Yěsù rɔ̌ tɨ́.
20 Jesus fechou o livro, entregou-o para o ajudante da sinagoga e sentou-se. Todas as pessoas ali presentes olhavam para Jesus sem desviar os olhos.
21 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ ɔtɛ ɔ̀pɛ̀, ndàtɨ abádhí nɨ̌: «Wɔ̀ nyɨ̌ nyɨ̀rɨ̀ ma mɔ́zʉ̀na rɔ́ Andítá nákǎ wà indo.»
21 Então ele começou a falar. Ele disse:
22 Nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ náa’u wɔ̀ Yěsù rʉ̌nɔna dhu, ɨdhɔ ràdʉ̀ ɨ̀ ʉ̀kɔ kà-li’ɔ̀ rɔ̀ ráhʉ ídzì ɔtɛ nɨ́rɨ ɨ̀’ɨ́ rɔ̀. Abádhí ambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌: «Tɨ́ obhó Yɔ̀zɛfʉ̀ t’ídhùnà nyʉ́ wɔ̀?»
22 Todos começaram a elogiar Jesus, admirados com a sua maneira agradável e simpática de falar, e diziam: — Ele não é o filho de José?
23 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Obhó tɨ́, nyɨ̌ nyínè ɨ̀’ɨ̀ nyʉ̌nɔ̀ yàrɨ́ mbàyì idù, nyǎtɨ: ‹Mʉ̀ngangǎ, ɨ́gʉ̌ pɛ́ nyɨ nyɨ-tɨ́rɔ̀.› Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyínè ɨ̀’ɨ̀ nyǎtɨ ɨma nɨ̌ átɔ̀: ‹Mǎ mɨ́rɨ̀ wà Kàpɛ̀rnàwumù tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ nyɨ nyɔ́nzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu. Nɨ́rɔ̀, ɔ́nzɨ pɛ́ ɨ dhu átɔ̀ yà fʉ̀kʉ́ kɨgɔ̀ ɔ̌.›»
23 Então Jesus disse:
24 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ àtɨ̀nà: «Ma mɨ́ kʉ̀nɔ kpangba fʉ̌kʉ̀, obhó dhu nyʉ́ nɨ́ ndɨ: Kàgàwà bhà atdí nabì mà nákɔ̌ ka karɨ́ nzɨ̌ mběyi yà ndɨ̀ nyʉ́ ka kʉ́gʉ̀ ɔ̀ná pbanga ɔ̌.
24 E continuou:
25 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Nabì Ɛ̀lɨyà bhà atɔ ɔ̌, abvo-ayí nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè ibí nyʉ́ Pbàìsràyélí tɔ́ pbìrì ɔ̌. Ndɨ atɔ ɔ̌, igye náadɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀kɔ̌ ɨ̀bhʉ atɔ dɔ̀ná azà àbǐ nà tɨ́, ádrʉ̀ngbǎ àgǎyì ràdʉ̀ ɨ̀tsɨ̀ kɔ́rɔ́ ndɨ pbìrì ɔ̌.
25 Eu digo a vocês que, de fato, havia muitas viúvas em Israel no tempo do profeta Elias, quando não choveu durante três anos e meio, e houve uma grande fome em toda aquela terra.
26 Nɨ́, Kàgàwà náavì nzá nabì Ɛ̀lɨyà ràrà kɔ́rɔ́ ɨ abvo-ayí-bvʉ̀. Pbɛ́tʉ̀, kǎdʉ̀ kòvì ràrà pbɨ̀ndà nɨ́ Sìdɔnà tɔ́ pbìrì ɔ̌ Sàrɛ̀patà tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̌ atdí abvo-àyi kɛ̀lɛ̌.
26 Porém Deus não enviou Elias a nenhuma das viúvas que viviam em Israel, mas somente a uma viúva que morava em Sarepta, perto de Sidom.
27 Ndɨrɔ̀, Kàgàwà bhà nabì Èlisà bhà atɔ ɔ̌, kɨ́kɨ́tálɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè ibí nyʉ́ Pbàìsràyélí tɔ́ pbìrì ɔ̌. Nɨ́, abádhí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ mà rɔ̌ kɨ́kɨ́ náagʉ̀ nzá. Pbɛ́tʉ̀, rɔ̀ná kɨ́kɨ́ náagʉ̀ nɨ́ Sìriyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí alɛ, Nàmanɨ̀ tɨ́ kátɨna kɛ̀lɛ̌.»
27 Havia também muitos leprosos em Israel no tempo do profeta Eliseu, mas nenhum deles foi curado. Só Naamã, o sírio, foi curado.
28 Nɨ́, wɔ̀ Yěsù ʉ̀nɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, kɔ́rɔ́ wɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ náakó atdídɔ̌.
28 Quando ouviram isso, todos os que estavam na sinagoga ficaram com muita raiva.
29 Nɨ́ abádhí adʉ̀ ’ɨ̀và, ’àdhà Yěsù, ’ìpfo kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀. Ndɨ dhu-dzidɔ̌ abádhí adʉ̀ ùpo kà nà ndɨ kɨgɔ̀ ka kɔ́sɨ̀ dɔ̀ná pbìrì dɔ̀-tsirɔ̀ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ’idzì tɨ́ ka ròbòlò pbìrì-ɔngɔ̀ rɔ̀, ràrà ɨ̀tsɨ̀ pbìrì-pfɔ̀ ɔ̀.
29 Então se levantaram, arrastaram Jesus para fora da cidade e o levaram até o alto do monte onde a cidade estava construída, para o jogar dali abaixo.
30 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ ndàwɨlɨ abádhí nzínzì ɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ àrà fɨ̀ndá dhu nɨ̌.
30 Mas ele passou pelo meio da multidão e foi embora.
31 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náarà Kàpɛ̀rnàwumù tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀ kǎdɨ̀, ndàmbɛ dhu núdhe dɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌.
31 Então Jesus foi para Cafarnaum, uma cidade da região da Galileia. Ali ele ensinava o povo nos sábados.
32 Nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ atdídɔ̌, kà rɨ̌ dhu núdhě ádrʉ̀ngbǎlɛ bhěyi nɨ́dhunɨ̌.
32 Eles estavam muito admirados com a sua maneira de ensinar, pois Jesus falava com autoridade.
33 Ndɨrɔ̀, nzɛ́rɛ-alafí náarávu rɔ̀ná atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ unduta-dzà ɔ̌. Nɨ́, ndɨ alɛ akù àrǐ nyʉ́ tɨ́ ndàtɨ:
33 Havia um homem na sinagoga que estava dominado por um demônio. O homem gritou:
34 «Áà! Ádhu nyɨ nyòzè mǎ nà Yěsù, Nàzàretì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ́? Nyɨ nyɨ̀rà tɨ́ tsěka nyɨ nyɔtdɨ́ tɨ́? Ma mʉ̀nɨ wà dhu mběyi nyʉ́ nyɨ ràrɨ̌ àdhɨ. Nyɨ nɨ́ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ alɛ.»
34 — Ei, Jesus de Nazaré! O que você quer de nós? Você veio para nos destruir? Sei muito bem quem é você: é o Santo que Deus enviou!
35 Nɨ́, Yěsù náarʉ̀ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà wɔ̀ alɛ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí dɔ̌, ndàtɨ: «Ɨ́nɛ̀! Áhʉ̌ wɔ̀ alɛ ɔ̀ rɔ̀!» Nɨ́ wɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí níibvú wɔ̀ alɛ-ɔ̌nga kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌, ndàdʉ̀ àhʉ kà-ɔ̀ rɔ̀ ɨnzá ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ atdí nzɛ́rɛ dhu mà kà-rɔ̌ rɔ́rɔ̀.
35 Então Jesus ordenou ao demônio: Em frente de todos, o demônio atirou o homem no chão e saiu dele sem lhe causar nenhum ferimento.
36 Nɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ atdídɔ̌, ’àdʉ̀ àmbɛ ɔtɛ dɔ̌ nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ɨ́ngbà dhu bhěyi ɔtɛ-tɨdɔ̀ wɔ̀? Wɔ̀ alɛ rɨ̌ dhu nʉ́yǎ nzɛ́rɛ-alafí tɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ bhěyi, ndɨrɔ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nyʉ́ nà, ɨ nzɛ́rɛ-alafí ràdʉ̀ ùvò ìndrǔ ɔ̀ rɔ̀!»
36 Todos ficaram espantados e diziam uns para os outros: — Que tipo de palavras são essas? Este homem, com autoridade e poder, expulsa os espíritos maus, e eles vão embora.
37 Nɨ́, Yěsù-ɔ̀yɨ̌ náadʉ̀ ndʉ̀gà kɔ́rɔ́ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌.
37 E as notícias a respeito de Jesus se espalharam por toda aquela região.
38 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náahʉ̀ unduta-dzà ɔ̀ rɔ̀, ndàdʉ̀ àrà Sìmonì bhà ɨdza. Ányɨ̀ ɨdzá, Sìmonì bhà agʉna-àyi nɨ́ɨ’ɨ̀ atdídɔ̌ kàzʉ ʉ̀tɔ̀ ndɨ̀ ɔ̀na nǎ rɔ́. Nɨ́, ka kadʉ̀ Yěsù návi, ndɨ́nɨ̌ ka nɨgʉ́ tɨ́.
38 Jesus saiu da sinagoga e foi até a casa de Simão. A sogra de Simão estava doente, com febre alta; e contaram isso a Jesus.
39 Nɨ́, ányɨ̀-dza ndɨ̀ ndòtsù rɔ̀, Yěsù náagú ndɨ̀ agʉna-àyi dɔ̌, ndàdʉ̀ ɔ̀rʉ̀ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà kàbhà andɨ dɔ̌, ndɨ andɨ ràdʉ̀ ɔ̀gʉ̀. Nɨ́, wɔ̀ agʉna-àyi adʉ̀ ndɨ̀và ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ ndòyè ɔ̀nyʉ̀ ìndrǔ tɔ̀.
39 Aí ele foi, parou ao lado da cama dela e deu uma ordem à febre. A febre saiu da mulher, e, no mesmo instante, ela se levantou e começou a cuidar deles.
40 Adyifɔ̀ rǒtsù rɔ́rɔ̀, yà dhèdhèrɔ̀ andɨ-tɨdɔ̀ nà alɛ nà rɨ́’ɨ̀ ɨdzàya ɔ̀nǎ kɔ́rɔ́ alɛ, níiwú ɨ andɨtálɛ nà Yěsù-tɨ’ɔ̀. Nɨ́, Yěsù nʉ́ʉlɨ ɔtsʉ́na ɨ andɨtálɛ dɔ̌, ɨ alɛ ràdʉ̀ ʉ̀gʉ.
40 Depois de anoitecer , todos os que tinham amigos enfermos, com várias doenças, os levaram a Jesus. Ele pôs as suas mãos sobre cada um deles e os curou.
41 Nzɛ́rɛ-alafí náadʉ̀ ùvò átɔ̀ ibí andɨtálɛ ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ òwu ùkǔ rɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Nyɨ nɨ́ Kàgàwà t’ídhùnà!» Pbɛ́tʉ̀, Yěsù náaránà ɔ̀rʉ̀ rɔ̌ ɨ nzɛ́rɛ-alafí dɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ ndàdʉ̀ abádhí à’ù rɔ̀tɛ̀, ɨwà abádhí nʉ́nɨ ndɨ̀ ràrɨ̌ Krɨ́stɔ̀ nɨ́dhunɨ̌!
41 Os demônios saíram de muitas pessoas, gritando: — Você é o Filho de Deus! Eles sabiam que Jesus era o
42 Ɨnga níitdègu ubho, nɨ́ Yěsù ahʉ̀ Kàpɛ̀rnàwumù tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ndàdʉ̀ àrà atdí ngari lɛ̀ngɛ̀lɛ̀ngɛ̀ rɨ́’ɨ̀ ɔ̀. Nɨ́, ihé-yà adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ɔ̀mɛ̀ ka. Abádhí níitdègu owu kòtù, nɨ́ abádhí adʉ̀ ’ùvo kàrɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ ara tɨ́ nzínzìya ɔ̌ rɔ̀.
42 Quando amanheceu, Jesus saiu da cidade e foi para um lugar deserto. Mas a multidão começou a procurá-lo, e, quando o encontraram, eles não queriam deixá-lo ir embora.
43 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ma ka kivi, ndɨ́nɨ̌ ma mʉnɔ tɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi tɔ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ kɔ́rɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀nǎ. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, dhu àkǎ marà kʉ̀nɔ̀ átɔ̀ ngʉ̌kpà kɨgɔ̀ ɔ̀.»
43 Mas Jesus disse:
44 Nɨ́ kǎdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndʉ̀nɔ̀ ka Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ unduta-dzà ɔ̀nǎ.
44 E ele anunciava a mensagem nas sinagogas de todo o país.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.