Lucas 4
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARIB
1 Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́rǎ ndɨ̀ rɔ́rɔ̀, Yěsù náadù ndɨ̀ Yɔ̀rɔ̀danɨ̀ tɔ́ ɨdha-akpà ɔ̀ rɔ̀, ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ràdʉ̀ ndʉ̀ndà ndàrà rʉ̀ngʉ̀ ɔ̀.
1 Jesus, pois, cheio do Espírito Santo, voltou do Jordão; e era levado pelo Espírito no deserto,
2 Nɨ́ ányɨ̀, Pfɔ̀mvɔ núumvú kà-afí ɨ̀fɔ kumì ɨdhɔ tɨ́. Kɔ̌kɔ̀rɨ́ ɨdhɔ́-yà nʉ́ʉdà ɨ̀nzɨ̌ kà rɔ̀nyʉ̀ atdí dhu mà, àwù ràdʉ̀ kàlʉ atdídɔ̌.
2 durante quarenta dias, sendo tentado pelo Diabo. E naqueles dias não comeu coisa alguma; e terminados eles, teve fome.
3 Nɨ́ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Pfɔ̀mvɔ náatɨ Yěsù nɨ̌: «Nyɨ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Kàgàwà t’ídhùnà tɨ́, nɨ́ ʉ́gɛ̀rɛ̀ pɛ́ wɔ̀rɨ́ odu ròngò mʉ̀gatì tɨ́.»
3 Disse-lhe então o Diabo: Se tu és Filho de Deus, manda a esta pedra que se torne em pão.
4 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà bhà Andítá rǎtɨna: ‹Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ mʉ̀gatì kɛ̀lɛ̌ ndɨ ìndrǔ bhà ípìrɔ̌nga ɔ̀dɔ̀ rádʉ̀.›»
4 Jesus, porém, lhe respondeu: Está escrito: Nem só de pão viverá o homem.
5 Pfɔ̀mvɔ náadʉ̀ kàbhʉ ràrà ɔrʉ́ nyʉ́ ndɨ̀ nángbɛ ngari ɔ̀, ndàdʉ̀ kàbhʉ ràndà yà adzɨ dɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ kámá tɔ́ pbìrì kɔ́rɔ́ ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́.
5 Então o Diabo, levando-o a um lugar elevado, mostrou-lhe num relance todos os reinos do mundo.
6 Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ma mɨ́ nyabhʉ̌ nyɔnyʉ̀ idzi kɔ́rɔ́ kǎkàrɨ́ pbìrì dɔ̌, nyadʉ̀ àdɨ ɨ pbìrì tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌nga mà, ɔ̀yá ònzì mànà dɔ̌ kɔ́rɔ́. Ka kibho wà ka idù, nɨ́ ma mádʉ̀ kàbhʉ ma mòzè alɛ tɔ̀.
6 E disse-lhe: Dar-te-ei toda a autoridade e glória destes reinos, porque me foi entregue, e a dou a quem eu quiser;
7 Nɨ́rɔ̀, nyɨ nyapɛ́ nyɔkɔ̀ ɔnzɨ̀dú, nyɨfʉ ɨma, nɨ́ ma mɨ́ kɔ̌kɔ̀rɨ́ dhu núbhǒ kɔ́rɔ́ ɨndʉ̀.»
7 se tu, me adorares, será toda tua.
8 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ ɔtɛ àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Andítá rǎtɨna: ‹Dhu àkǎ nyɨfʉ Ádrʉ̀ngbǎlɛ, pbʉ̀kʉ̀ Kàgàwà, nyadʉ̀ kà kɛ̀lɛ̌ nʉ́lɛ atdírɔ̀.›»
8 Respondeu-lhe Jesus: Está escrito: Ao Senhor teu Deus adorarás, e só a ele servirás.
9 Tdɨ́tdɔ̌, Pfɔ̀mvɔ adʉ̀ Yěsù àbhʉ ràrà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ràrà àhʉ Kàgàwà bhà ɨdza tɔ́ mʉ̀narà dɔ̀. Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Nyɨ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Kàgàwà t’ídhùnà tɨ́, nɨ́ ɔ́bɛ̀ nyɨ ɨrɔ́ rɔ̀ nyɨsɨ̌ obvò.
9 Então o levou a Jerusalém e o colocou sobre o pináculo do templo e lhe disse: Se tu és Filho de Deus, lança-te daqui abaixo;
10 Andítá rǎtɨna:
10 porque está escrito: Aos seus anjos ordenará a teu respeito, que te guardem;
11 Ndɨrɔ̀, ndɨ Andítá rǎtɨna tdɨ́tdɔ̌:
11 e: eles te susterão nas mãos, para que nunca tropeces em alguma pedra.
12 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu Pfɔ̀mvɔ tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà bhà Andítá rǎtɨna: ‹Ɨnzá dhu àkǎ nyumvǔ Ádrʉ̀ngbǎlɛ pbʉ̀kʉ̀ Kàgàwà-afí.›»
12 Respondeu-lhe Jesus: Dito está: Não tentarás o Senhor teu Deus.
13 Nɨ́ Pfɔ̀mvɔ níitdègu Yěsù-afí númvǔ kɔ́rɔ́ otu ɔ̌, nɨ́ kǎdʉ̀ àrà ɨtsɛ Yěsù-tɨ́ rɔ̀, ràrà àhʉ ngǎtsi kàsʉmɨ̀ náaraya ndìbhò dhu ɔ̀.
13 Assim, tendo o Diabo acabado toda sorte de tentação, retirou-se dele até ocasião oportuna.
14 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náadù ndɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀, ɨwà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́rǎ ndɨ̀ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ rɔ́rɔ̀. Nɨ́ kà rɔ̌nzɨna dhu-ɔ̀yɨ̌ nʉ́ʉgà ndɨ kɔ́rɔ́ ndɨ pbìrì ɔ̌.
14 Então voltou Jesus para a Galiléia no poder do Espírito; e a sua fama correu por toda a circunvizinhança.
15 Kǎránà dhu núdhe rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̌ rɔ̀, kɔ́rɔ́ alɛ ràdʉ̀ òwu ndɨ̀ kɛ̀lɛ̌ nɨ́fʉ rɔ̌.
15 Ensinava nas sinagogas deles, e por todos era louvado.
16 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náarà Nàzàretì tɔ́ pbanga yà ndɨ̀ nyʉ́ ndɨ̀ ndavì ɔ̀ná ɔ̀. Nɨ́, sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, kǎtsù unduta-dzà ɔ̀, yà bìlǐ ndɨ̀ ndarɨ́ ɔ̀nzɨna dhu bhěyi. Nɨ́, kɨ̌và ndɨ̀ ndìdè, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndɔzʉ́ tɨ́ Kàgàwà bhà Andítá.
16 Chegando a Nazaré, onde fora criado; entrou na sinagoga no dia de sábado, segundo o seu costume, e levantou-se para ler.
17 Nɨ́, ka kadʉ̀ nabì Ìsayà náandí bhǔkù nábhʉ kà-fɔ́. Nɨ́, kǎngbɛ ndɨ bhǔkù, ndàdʉ̀ ɨ̀sɨ̌ yà dhu bhěyi ka kándǐ dhu ɔ̀ná ngari dɔ̌:
17 Foi-lhe entregue o livro do profeta Isaías; e abrindo-o, achou o lugar em que estava escrito:
18 «Ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rɨ̌’ɨ̀ dùdú.
18 O Espírito do Senhor está sobre mim, porquanto me ungiu para anunciar boas novas aos pobres; enviou-me para proclamar libertação aos cativos, e restauração da vista aos cegos, para pôr em liberdade os oprimidos,
19 madʉ̀ ndɨ, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà rɨ̌ pbɨ̀ndà ídzìnga návǐ ìndrǔ tɔ̀ ɔ̀ná atɔ nɔ́vɔ̀ ìndrǔ tɔ̀.»
19 e para proclamar o ano aceitável do Senhor.
20 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ wɔ̀rɨ́ Andítá nápbi, ndàdʉ̀ àdunà unduta-dzà ɔ̌ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ alɛ-fɔ ɔ̀, ndàdʉ̀ àdɨ obvò. Nɨ́ wɔ̀ unduta-dzà ɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ náadʉ̀ nyɨ̀kpɔ́ya nʉ́dɨ Yěsù rɔ̌ tɨ́.
20 E fechando o livro, devolveu-o ao assistente e sentou-se; e os olhos de todos na sinagoga estavam fitos nele.
21 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ ɔtɛ ɔ̀pɛ̀, ndàtɨ abádhí nɨ̌: «Wɔ̀ nyɨ̌ nyɨ̀rɨ̀ ma mɔ́zʉ̀na rɔ́ Andítá nákǎ wà indo.»
21 Então começou a dizer-lhes: Hoje se cumpriu esta escritura aos vossos ouvidos.
22 Nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ náa’u wɔ̀ Yěsù rʉ̌nɔna dhu, ɨdhɔ ràdʉ̀ ɨ̀ ʉ̀kɔ kà-li’ɔ̀ rɔ̀ ráhʉ ídzì ɔtɛ nɨ́rɨ ɨ̀’ɨ́ rɔ̀. Abádhí ambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌: «Tɨ́ obhó Yɔ̀zɛfʉ̀ t’ídhùnà nyʉ́ wɔ̀?»
22 E todos lhe davam testemunho, e se admiravam das palavras de graça que saíam da sua boca; e diziam: Este não é filho de José?
23 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Obhó tɨ́, nyɨ̌ nyínè ɨ̀’ɨ̀ nyʉ̌nɔ̀ yàrɨ́ mbàyì idù, nyǎtɨ: ‹Mʉ̀ngangǎ, ɨ́gʉ̌ pɛ́ nyɨ nyɨ-tɨ́rɔ̀.› Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyínè ɨ̀’ɨ̀ nyǎtɨ ɨma nɨ̌ átɔ̀: ‹Mǎ mɨ́rɨ̀ wà Kàpɛ̀rnàwumù tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ nyɨ nyɔ́nzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu. Nɨ́rɔ̀, ɔ́nzɨ pɛ́ ɨ dhu átɔ̀ yà fʉ̀kʉ́ kɨgɔ̀ ɔ̌.›»
23 Disse-lhes Jesus: Sem dúvida me direis este provérbio: Médico, cura-te a ti mesmo; Tudo o que ouvimos teres feito em Cafarnaum, faze-o também aqui na tua terra.
24 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ àtɨ̀nà: «Ma mɨ́ kʉ̀nɔ kpangba fʉ̌kʉ̀, obhó dhu nyʉ́ nɨ́ ndɨ: Kàgàwà bhà atdí nabì mà nákɔ̌ ka karɨ́ nzɨ̌ mběyi yà ndɨ̀ nyʉ́ ka kʉ́gʉ̀ ɔ̀ná pbanga ɔ̌.
24 E prosseguiu: Em verdade vos digo que nenhum profeta é aceito na sua terra.
25 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Nabì Ɛ̀lɨyà bhà atɔ ɔ̌, abvo-ayí nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè ibí nyʉ́ Pbàìsràyélí tɔ́ pbìrì ɔ̌. Ndɨ atɔ ɔ̌, igye náadɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀kɔ̌ ɨ̀bhʉ atɔ dɔ̀ná azà àbǐ nà tɨ́, ádrʉ̀ngbǎ àgǎyì ràdʉ̀ ɨ̀tsɨ̀ kɔ́rɔ́ ndɨ pbìrì ɔ̌.
25 Em verdade vos digo que muitas viúvas havia em Israel nos dias de Elias, quando céu se fechou por três anos e seis meses, de sorte que houve grande fome por toda a terra;
26 Nɨ́, Kàgàwà náavì nzá nabì Ɛ̀lɨyà ràrà kɔ́rɔ́ ɨ abvo-ayí-bvʉ̀. Pbɛ́tʉ̀, kǎdʉ̀ kòvì ràrà pbɨ̀ndà nɨ́ Sìdɔnà tɔ́ pbìrì ɔ̌ Sàrɛ̀patà tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̌ atdí abvo-àyi kɛ̀lɛ̌.
26 e a nenhuma delas foi enviado Elias, senão a uma viúva em Serepta de Sidom.
27 Ndɨrɔ̀, Kàgàwà bhà nabì Èlisà bhà atɔ ɔ̌, kɨ́kɨ́tálɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè ibí nyʉ́ Pbàìsràyélí tɔ́ pbìrì ɔ̌. Nɨ́, abádhí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ mà rɔ̌ kɨ́kɨ́ náagʉ̀ nzá. Pbɛ́tʉ̀, rɔ̀ná kɨ́kɨ́ náagʉ̀ nɨ́ Sìriyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí alɛ, Nàmanɨ̀ tɨ́ kátɨna kɛ̀lɛ̌.»
27 Também muitos leprosos havia em Israel no tempo do profeta Elizeu, mas nenhum deles foi purificado senão Naamã, o sírio.
28 Nɨ́, wɔ̀ Yěsù ʉ̀nɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, kɔ́rɔ́ wɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ náakó atdídɔ̌.
28 Todos os que estavam na sinagoga, ao ouvirem estas coisas, ficaram cheios de ira.
29 Nɨ́ abádhí adʉ̀ ’ɨ̀và, ’àdhà Yěsù, ’ìpfo kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀. Ndɨ dhu-dzidɔ̌ abádhí adʉ̀ ùpo kà nà ndɨ kɨgɔ̀ ka kɔ́sɨ̀ dɔ̀ná pbìrì dɔ̀-tsirɔ̀ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ’idzì tɨ́ ka ròbòlò pbìrì-ɔngɔ̀ rɔ̀, ràrà ɨ̀tsɨ̀ pbìrì-pfɔ̀ ɔ̀.
29 e, levantando-se, expulsaram-no da cidade e o levaram até o despenhadeiro do monte em que a sua cidade estava edificada, para dali o precipitarem.
30 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ ndàwɨlɨ abádhí nzínzì ɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ àrà fɨ̀ndá dhu nɨ̌.
30 Ele, porém, passando pelo meio deles, seguiu o seu caminho.
31 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náarà Kàpɛ̀rnàwumù tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀ kǎdɨ̀, ndàmbɛ dhu núdhe dɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌.
31 Então desceu a Cafarnaum, cidade da Galiléia, e os ensinava no sábado.
32 Nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ atdídɔ̌, kà rɨ̌ dhu núdhě ádrʉ̀ngbǎlɛ bhěyi nɨ́dhunɨ̌.
32 e maravilharam-se da sua doutrina, porque a sua palavra era com autoridade.
33 Ndɨrɔ̀, nzɛ́rɛ-alafí náarávu rɔ̀ná atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ unduta-dzà ɔ̌. Nɨ́, ndɨ alɛ akù àrǐ nyʉ́ tɨ́ ndàtɨ:
33 Havia na sinagoga um homem que tinha o espírito de um demônio imundo; e gritou em alta voz:
34 «Áà! Ádhu nyɨ nyòzè mǎ nà Yěsù, Nàzàretì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ́? Nyɨ nyɨ̀rà tɨ́ tsěka nyɨ nyɔtdɨ́ tɨ́? Ma mʉ̀nɨ wà dhu mběyi nyʉ́ nyɨ ràrɨ̌ àdhɨ. Nyɨ nɨ́ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ alɛ.»
34 Ah! que temos nós contigo, Jesus, nazareno? vieste destruir-nos? Bem sei quem é: o Santo de Deus.
35 Nɨ́, Yěsù náarʉ̀ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà wɔ̀ alɛ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí dɔ̌, ndàtɨ: «Ɨ́nɛ̀! Áhʉ̌ wɔ̀ alɛ ɔ̀ rɔ̀!» Nɨ́ wɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí níibvú wɔ̀ alɛ-ɔ̌nga kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌, ndàdʉ̀ àhʉ kà-ɔ̀ rɔ̀ ɨnzá ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ atdí nzɛ́rɛ dhu mà kà-rɔ̌ rɔ́rɔ̀.
35 Mas Jesus o repreendeu, dizendo: Cala-te, e sai dele. E o demônio, tendo-o lançado por terra no meio do povo, saiu dele sem lhe fazer mal algum.
36 Nɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ atdídɔ̌, ’àdʉ̀ àmbɛ ɔtɛ dɔ̌ nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ɨ́ngbà dhu bhěyi ɔtɛ-tɨdɔ̀ wɔ̀? Wɔ̀ alɛ rɨ̌ dhu nʉ́yǎ nzɛ́rɛ-alafí tɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ bhěyi, ndɨrɔ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nyʉ́ nà, ɨ nzɛ́rɛ-alafí ràdʉ̀ ùvò ìndrǔ ɔ̀ rɔ̀!»
36 E veio espanto sobre todos, e falavam entre si, perguntando uns aos outros: Que palavra é esta, pois com autoridade e poder ordena aos espíritos imundos, e eles saem?
37 Nɨ́, Yěsù-ɔ̀yɨ̌ náadʉ̀ ndʉ̀gà kɔ́rɔ́ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌.
37 E se divulgava a sua fama por todos os lugares da circunvizinhança.
38 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náahʉ̀ unduta-dzà ɔ̀ rɔ̀, ndàdʉ̀ àrà Sìmonì bhà ɨdza. Ányɨ̀ ɨdzá, Sìmonì bhà agʉna-àyi nɨ́ɨ’ɨ̀ atdídɔ̌ kàzʉ ʉ̀tɔ̀ ndɨ̀ ɔ̀na nǎ rɔ́. Nɨ́, ka kadʉ̀ Yěsù návi, ndɨ́nɨ̌ ka nɨgʉ́ tɨ́.
38 Ora, levantando-se Jesus, saiu da sinagoga e entrou em casa de Simão; e estando a sogra de Simão enferma com muita febre, rogaram-lhe por ela.
39 Nɨ́, ányɨ̀-dza ndɨ̀ ndòtsù rɔ̀, Yěsù náagú ndɨ̀ agʉna-àyi dɔ̌, ndàdʉ̀ ɔ̀rʉ̀ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà kàbhà andɨ dɔ̌, ndɨ andɨ ràdʉ̀ ɔ̀gʉ̀. Nɨ́, wɔ̀ agʉna-àyi adʉ̀ ndɨ̀và ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ ndòyè ɔ̀nyʉ̀ ìndrǔ tɔ̀.
39 E ele, inclinando-se para ela, repreendeu a febre, e esta a deixou. Imediatamente ela se levantou e os servia.
40 Adyifɔ̀ rǒtsù rɔ́rɔ̀, yà dhèdhèrɔ̀ andɨ-tɨdɔ̀ nà alɛ nà rɨ́’ɨ̀ ɨdzàya ɔ̀nǎ kɔ́rɔ́ alɛ, níiwú ɨ andɨtálɛ nà Yěsù-tɨ’ɔ̀. Nɨ́, Yěsù nʉ́ʉlɨ ɔtsʉ́na ɨ andɨtálɛ dɔ̌, ɨ alɛ ràdʉ̀ ʉ̀gʉ.
40 Ao pôr do sol, todos os que tinham enfermos de várias doenças lhos traziam; e ele punha as mãos sobre cada um deles e os curava.
41 Nzɛ́rɛ-alafí náadʉ̀ ùvò átɔ̀ ibí andɨtálɛ ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ òwu ùkǔ rɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Nyɨ nɨ́ Kàgàwà t’ídhùnà!» Pbɛ́tʉ̀, Yěsù náaránà ɔ̀rʉ̀ rɔ̌ ɨ nzɛ́rɛ-alafí dɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ ndàdʉ̀ abádhí à’ù rɔ̀tɛ̀, ɨwà abádhí nʉ́nɨ ndɨ̀ ràrɨ̌ Krɨ́stɔ̀ nɨ́dhunɨ̌!
41 Também de muitos saíam demônios, gritando e dizendo: Tu és o Filho de Deus. Ele, porém, os repreendia, e não os deixava falar; pois sabiam que ele era o Cristo.
42 Ɨnga níitdègu ubho, nɨ́ Yěsù ahʉ̀ Kàpɛ̀rnàwumù tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ndàdʉ̀ àrà atdí ngari lɛ̀ngɛ̀lɛ̀ngɛ̀ rɨ́’ɨ̀ ɔ̀. Nɨ́, ihé-yà adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ɔ̀mɛ̀ ka. Abádhí níitdègu owu kòtù, nɨ́ abádhí adʉ̀ ’ùvo kàrɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ ara tɨ́ nzínzìya ɔ̌ rɔ̀.
42 Ao romper do dia saiu, e foi a um lugar deserto; e as multidões procuravam-no e, vindo a ele, queriam detê-lo, para que não se ausentasse delas.
43 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ma ka kivi, ndɨ́nɨ̌ ma mʉnɔ tɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi tɔ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ kɔ́rɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀nǎ. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, dhu àkǎ marà kʉ̀nɔ̀ átɔ̀ ngʉ̌kpà kɨgɔ̀ ɔ̀.»
43 Ele, porém, lhes disse: É necessário que também às outras cidades eu anuncie o evangelho do reino de Deus; porque para isso é que fui enviado.
44 Nɨ́ kǎdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndʉ̀nɔ̀ ka Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ unduta-dzà ɔ̀nǎ.
44 E pregava nas sinagogas da Judéia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.