Lucas 22
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARIB
1 Yà ɨ̀mbǎ ɔ̀ná afi nà Mʉ̀gatì tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀, Pásɨ̀ka tɨ́ kátɨna, nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨwà ɨdhɔ̀na níndù ndɨ̀ rɔ́.
1 Aproximava-se a festa dos pães ázimos, que se chama a páscoa.
2 Nɨ́, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà náambɛ́nà Yěsù nábhʉ ɨ̀ ádʉ̀ kohò ɔ̀ná otu nɔ́nɛ̀ dɔ̌, ihé-yà-ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ ɨ̀ ɨ́ nɨ́dhunɨ̌.
2 E os principais sacerdotes e os escribas andavam procurando um modo de o matar; pois temiam o povo.
3 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Sìtanɨ̀ náatsù Yudhà, Ìskàrìyɔtà tɨ́ kátɨna alɛ-afí ɔ̀. Ndɨ Yudhà nɨ’ɨ̀ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ.
3 Entrou então Satanás em Judas, que tinha por sobrenome Iscariotes, que era um dos doze;
4 Nɨ́ kǎrà, òwù ’ɨ̀rɨ̀ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Kàgàwà bhà ɨdza-ngbɔ̀ ɔ̀dɔ arɨ́ sàndǐrì tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà, Yěsù nípfǒ ndɨ̀ ndɨ́ ndàbhʉ abádhí-fɔ́ tɨ́ dhu dɔ̌.
4 e foi ele tratar com os principais sacerdotes e com os capitães de como lho entregaria.
5 Nɨ́, abádhí-ɨdhɛ̀ nɨ́ɨka ndɨ̀ atdídɔ̌, ’àdʉ̀ ’ɨ̀rɨ̀ fʉ̀rangà ɨ̀ abhʉ̀ tɨ́ Yudhà tɔ̀.
5 Eles se alegraram com isso, e convieram em lhe dar dinheiro.
6 Nɨ́ Yudhà náadʉ̀ ndɨ dhu ná’ù, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀nɛ̀ Yěsù nípfǒ ndɨ̀ ndɨ́ ndàbhʉ abádhí-fɔ́ ɔ̀ná otu, ɨnzá ihé-yà nʉ́nɨ rɔ́rɔ̀.
6 E ele concordou, e buscava ocasião para lho entregar sem alvoroço.
7 Yà ɨ̀mbǎ ɔ̀ná afi nà Mʉ̀gatì tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀-ɨdhɔ̀ náaká. Ndɨ ɨdhɔ nɨ’ɨ̀ yà tàmǎ-nzo náze ka kɨ́ Pásɨ̀ka tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ tɨ́ ɔ̀ná ɨdhɔ.
7 Ora, chegou o dia dos pães ázimos, em que se devia imolar a páscoa;
8 Nɨ́, Yěsù avì Pɛ́tɛrʉ̀ mà Yùwanɨ̀ nà ndàtɨ nɨ̌: «Nyòwu nyɔ̀bhɔlɔ Pásɨ̀ka tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ kɔnyʉ tɨ́.»
8 e Jesus enviou a Pedro e a João, dizendo: Ide, preparai-nos a páscoa, para que a comamos.
9 Nɨ́, abádhí ivú dhu kà-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhà nga ndɨ nyɨ nyòzè mǒwù ndɨ ɔ̀nyʉ̀ ɔ̀bhɔ̀lɔ̀ ɔ̀nà?»
9 Perguntaram-lhe eles: Onde queres que a preparemos?
10 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Kɨgɔ̀ ɔ̀ nyɨ̌ nyótsù rɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́ nyǎsò ɨdha nànɔ̀ andu ɔ̌ atdí alɛ nà. Nɨ́, nyòwu kǒwù ɔ̌ tɨ́, nyǒwù òtsù kà rǎrà òtsù ɔ̀nà ɨdza ɔ̀.
10 Respondeu-lhes: Quando entrardes na cidade, sair-vos-á ao encontro um homem, levando um cântaro de água; segui-o até a casa em que ele entrar.
11 Nɨ́ nyɨ̌ nyadʉ̀na àtɨ̀nà ndɨ ɨdza-àbadhi nɨ̌: ‹Màlimò nívǔ dhu tsʉ̀nʉ́ ndàtɨ: Mǎ mɨ́ Pásɨ̀ka tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ nɔ́nyʉ ɔ̀ná rɔ̀ pbàkà ábhàlɨ̌ mànà kàluga rɨ̌’ɨ̀ àdhà?›
11 E direis ao dono da casa: O Mestre manda perguntar-te: Onde está o aposento em que hei de comer a páscoa com os meus discípulos?
12 Nɨ́ kǎdʉ̀na ɔrʉ̀nǎ rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ kàluga, yà kɔ́rɔ́ dhu ka kɔ̀bhɔ̀lɔ̀ ɔ̀nà nɨ́tɛ̀ fʉ̌kʉ̀. Ányɨ̀ nga nɨ́ ndɨ nyɨ̌ nyɔbhɔlɔna ɔ̀nyʉ̀ àlɛ̌ tɔ̀ nɨ̌.»
12 Então ele vos mostrará um grande cenáculo mobiliado; aí fazei os preparativos.
13 Nɨ́ abádhí náawù kɨgɔ̀ ɔ̀, ’àdʉ̀ kɔ́rɔ́ dhu nótù yà Yěsù ʉ̀nɔ̀nà ka fɨ̌yɔ̀ dhu bhěyi tɨ́, ’àdʉ̀ Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ nɔ́bhɔ̀lɔ̀.
13 Foram, pois, e acharam tudo como lhes dissera e prepararam a páscoa.
14 Ɔ̀nyʉ̀ tɔ́ kàsʉmɨ̀ níitdègu àkǎ, nɨ́ Yěsù mà náakò ’àmbɛ dhu ɔ̀nyʉ̀ dɔ̌ pbɨ̀ndà uvitatálɛ mànà.
14 E, chegada a hora, pôs-se Jesus à mesa, e com ele os apóstolos.
15 Nɨ́ Yěsù atɨ abádhí nɨ̌: «Atdyúdu ɨ̀’ɨ̀nà atdídɔ̌ àlɛ̌ rɔ̀nyʉ̀ yàrɨ́ Pásɨ̀ka tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ atdíkpá nyɨ̌ mànà tdʉ̌ ma mabá àpbɛ̀ rɔ̀.
15 E disse-lhes: Tenho desejado ardentemente comer convosco esta páscoa, antes da minha paixão;
16 Obhó tɨ́, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌, ma ràrɨ̌ nzɨ̌ kɔ̀nyʉ tdɨ́tdɔ̌, ràrà àhʉ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi ɔ̌ kǎraya àkǎ dhu ɔ̀.»
16 pois vos digo que não a comerei mais até que ela se cumpra no reino de Deus.
17 Nɨ́, Yěsù idyi dɨ̀vayì rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀nà kɔ́pà, ndàdʉ̀ ɔ̀tsɔ̀ àbhʉ Kàgàwà tɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Nyàkɔ yàrɨ́ kɔ́pà, nyʉ̌dà nzínzìkʉ ɔ̌, nyɔ̌mvʉ̀ ɔ̀nà rɨ́’ɨ̀ dɨ̀vayì.
17 Então havendo recebido um cálice, e tendo dado graças, disse: Tomai-o, e reparti-o entre vós;
18 Obhó tɨ́, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌, ma ràrɨ̌ nzɨ̌ dɨ̀vayì ɔ̀mvʉ̀ tdɨ́tdɔ̌, ràrà àhʉ Kàgàwà rɨ̌ idzi nɔ́nyʉ ìndrǔ dɔ̌ dhu ɔ̀.»
18 porque vos digo que desde agora não mais beberei do fruto da videira, até que venha o reino de Deus.
19 Tdɨ́tdɔ̌ kǎdʉ̀ mʉ̀gatì nídyì, nɨ́ ɔ̀tsɔ̀ ndɨ̀ ndàbhʉ Kàgàwà tɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kʉ̌kɔ ndɨ mʉ̀gatì-ɔ̌nga, ndàdʉ̀ àbhʉnà pbɨ̀ndà uvitatálɛ-fɔ́, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: yàrɨ́ nɨ́ ngbɔ̌du, okúkʉ dɔ̀ rɔ̀ ma màbhʉ. Nyòngò dhu ɔ̀nzɨ̀ ndɨ dhu bhěyi, nyǎmbɛ mɨrɛ̀ dɔ̌ rɔ̀ná.
19 E tomando pão, e havendo dado graças, partiu-o e deu-lho, dizendo: Isto é o meu corpo, que é dado por vós; fazei isto em memória de mim.
20 Ɔ̀nyʉ̀ dzidɔ̌, kǎdʉ̀ dɨ̀vayì rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀nà kɔ́pà nábhʉ ndɨ dhu bhěyi tɨ́ abádhí tɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Yàrɨ́ kɔ́pà nɨ́ ɔwʉ́tána tɨ́ rɨ́ nyǔngbò Kàgàwà nà, yà okúkʉ dɔ̀ rɔ̀ rɨ́ ndʉ̀fʉ azùdu-otù ɔ̌.
20 Semelhantemente, depois da ceia, tomou o cálice, dizendo: Este cálice é o novo pacto em meu sangue, que é derramado por vós.
21 Pbɛ́tʉ̀, kànɨ̌ ɨma nípfǒ rɨ́ ndàbhʉ ma òmvǔ-fɔ́ alɛ rɨ̌ ìnè atdíkpá ɨma mànà ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀nǎ.
21 Mas eis que a mão do que me trai está comigo à mesa.
22 Obhó tɨ́, Ìndrǔ t’ídhùnà rǎrà fɨ̀ndá dhu nɨ̌ yà dɔ̀ná ka kudhé dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀ ka nìpfo ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́ alɛ rɨ̌’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌.»
22 Porque, na verdade, o Filho do homem vai segundo o que está determinado; mas ai daquele homem por quem é traído!
23 Nɨ́, Yěsù bhà uvitatálɛ náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀ngʉ̀ dhu tsʉ̀yá nzínzìya ɔ̌ ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌, ràrɨ̌ àdhɨ pbá alɛ nzínzìya ɔ̌, wɔ̀ dhu bhěyi dhu ɔ̀nzɨ̀ rádʉ̀. Yěsù rɨ̌ ndɨ̀rɛ̀ ka kóngo rɔ̀ná ɔ̀nyʉ̀ nɔ́nyʉ atdíkpá ábhàlɨ̌ mànà dhu|src="CN01803B.TIF" size="span" copy="David C. Cook" ref="22.20"
23 Então eles começaram a perguntar entre si qual deles o que ia fazer isso.
24 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náakò ’àmbɛ ’àgò dɔ̌ nzínzìya ɔ̌ ɔbɨ nyʉ́ nà. Abádhí ambɛ́nà dhu ɔ̀ngʉ̀ dɔ̌ tsʉ̀yá, ràrɨ̌ àdhɨ nyʉ́ ndɨ ádrʉ̀ngbǎlɛ nzínzìya ɔ̌ ròsè.
24 Levantou-se também entre eles contenda, sobre qual deles parecia ser o maior.
25 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Yà adzɨ ɔ̌ pbìrì dɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ kámá náarɨ́ ɨ pbìrì-dɔ nɔ́nyʉ ɔbɨ nyʉ́ nà. Ndɨrɔ̀ ɨ pbìrì dɔ̌ rɨ́’ɨ̀ ɔbɨ nà alɛ náarádʉ̀ ’òzè kanzì ɨ̀ ídzìnga ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ tɨ́.
25 Ao que Jesus lhes disse: Os reis dos gentios dominam sobre eles, e os que sobre eles exercem autoridade são chamados benfeitores.
26 Nɨ́, fʉ̌kʉ̀ kà rɨ̌’ɨ̀ mbǎ ndɨ dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀, ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́ rɨ́’ɨ̀ nzínzìkʉ ɔ̌ alɛ nákǎ ndɨ̀’ɨ̀ ákɛ̌kpá alɛ bhěyi, ndɨrɔ̀ ìndrǔ ʉ̀nda rɨ́ alɛ nákǎ ndɨ̀’ɨ̀ ìndrǔ-kàsʉ̌ ɔ̀nzɨ rɨ́ alɛ bhěyi.
26 Mas vós não sereis assim; antes o maior entre vós seja como o mais novo; e quem governa como quem serve.
27 Nɨ́rɔ̀, ádrʉ̀ngbǎlɛ nyʉ́ nɨ́ àdhɨ? Tɨ́ yà mɨzà dɔ̌ rɔ̀ rɨ́ ɔ̀nyʉ̀ nɔ́nyʉ alɛ? Ngǎtsi nɨ̌, tɨ́ yà ɔ̀nyʉ̀ nʉ̀lɨ mɨzà dɔ̌ alɛ? Tɨ́ obhó yà ɔ̀nyʉ̀ nɔ́nyʉ rɨ́ mɨzà dɔ̌ rɔ̀ alɛ kɛ̀lɛ̌ ndɨ ádrʉ̀ngbǎlɛ? Pbɛ́tʉ̀ ma mɨ́’ɨ̀ nzínzìkʉ ɔ̌ àdhàdhɨ̀ yà ɔ̀nyʉ̀ nʉ́lɨ̌ rɨ́ mɨzà dɔ̌ alɛ bhěyi.
27 Pois qual é maior, quem está à mesa, ou quem serve? porventura não é quem está à mesa? Eu, porém, estou entre vós como quem serve.
28 Nyɨ̌, nyɨ̌’ɨ nɨ́ ndɨ nyɨ̌ nyádzi nyɨ̌, nyǒndù àpbɛ̀-dzi atdíkpá ɨma mànà alɛ.
28 Mas vós sois os que tendes permanecido comigo nas minhas provações;
29 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ma mútri nyɨ̌ ádrʉ̀ngbǎ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi tɔ̀, àdhàdhɨ̀ Àbadu Kàgàwà núutri ma kà tɔ̀ dhu bhěyi.
29 e assim como meu Pai me conferiu domínio, eu vo-lo confiro a vós;
30 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, nyɨ̌ nyɔnyʉya dhu, nyǎdʉ̀ dhu ɔ̀mvʉ̀ atdíkpá ɨma mànà pbàkà idzi ɔ̌. Ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyadʉ̀ya òko kamà tɔ́ tombi dɔ̌, nyǎmbɛ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà Pbàìsràyélí tɔ́ rʉ̀gànda-tsʉ̀-ànyǎ nʉ́nɔ̀ dɔ̌.»
30 para que comais e bebais à minha mesa no meu reino, e vos senteis sobre tronos, julgando as doze tribos de Israel.
31 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà Pɛ́tɛrʉ̀ nɨ̌: «Sìmonì, Sìmonǐ, ɨ́rɨ pɛ́! Sìtanɨ̀ nónzì nyɨ̌, ndɨ́nɨ̌ ndɨlɛ̀ tɨ́ ʉ̀kʉ́nga, àdhàdhɨ̀ nganʉ̀-ɔ̌nga nɨ́lɛ̀ ka karɨ́ dhu bhěyi.
31 Simão, Simão, eis que Satanás vos pediu para vos cirandar como trigo;
32 Pbɛ́tʉ̀ ma mɨ̀tsɔ̀ ma okúnʉ dɔ̀ rɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ pbʉ̀kʉ̀ a’uta nóongo tɨ́ olù. Nɨ́, nyɨ nyapɛ́ ìngo tɨdu ɔ̀, nɨ́ dhu àkǎ nyabhʉ ɔbɨ adɔ́nʉ-afí tɔ̀.»
32 mas eu roguei por ti, para que a tua fé não desfaleça; e tu, quando te converteres, fortalece teus irmãos.
33 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ma mà’ù wà dhu kusǒ àlɛ̌ atdíkpá imbi ɔ̀, ndɨrɔ̀ àlɛ̌ ràdʉ̀ ʉ̀vɛ atdíkpá nyɨ mànà.»
33 Respondeu-lhe Pedro: Senhor, estou pronto a ir contigo tanto para a prisão como para a morte.
34 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Pɛ́tɛrʉ̌, ma mátɨna nyɨ nɨ̌: indo, à’ʉ̌-akpà rɨ̌ nzɨ̌ ɔ̀ngɔ̀ ɨnzá nyɨ nyɔ̀dhɔ̀ ma ɨ̀bhʉ-gʉ̀na nyatɨ, ɨnzá nyɨ rʉ́nɨ ma rɔ́rɔ̀.»
34 Tornou-lhe Jesus: Digo-te, Pedro, que não cantará hoje o galo antes que três vezes tenhas negado que me conheces.
35 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù ivú dhu pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-tsʉ̌ ndàtɨ: «Yà ma muví nyɨ̌ nyǒwù ɨ̀mbǎ ɨ́sɔ̀wʉ̌ mà, ɨ̀mbǎ bhɔlɔ mà, ndɨrɔ̀ ɨ̀mbǎ kàyìtǒ na rɔ̀, nɨ́ atdí dhu mà náawí tɨ́ àwǐ rʉ̀kʉ́?» Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu ’àtɨ: «Ɨnzá atdí dhu mà náawí rɔ̀ká.»
35 E perguntou-lhes: Quando vos mandei sem bolsa, alforje, ou alparcas, faltou-vos porventura alguma coisa? Eles responderam: Nada.
36 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Pbɛ́tʉ̀ kòmbí, ɨ́sɔ̀wʉ̌ nà rɨ́’ɨ̀ alɛ nákǎ ndìdyì ka, bhɔlɔ nà alɛ ràdʉ̀ pbɨ̀ndà bhɔlɔ nídyì. Ndɨrɔ̀, ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ ɨla tɔ́ obhi-akpà nà alɛ nákǎ ndàbhʉ rɔ̀ná mʉ̀dzarʉ̀ kodzì, ndɨ́nɨ̌ ndadʉ̀ tɨ́ ɨla tɔ́ obhi-akpà nódzì ndɨ fʉ̀rangà rɔ̌.
36 Disse-lhes pois: Mas agora, quem tiver bolsa, tome-a, como também o alforje; e quem não tiver espada, venda o seu manto e compre-a.
37 Obhó tɨ́, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: yà Andítá nʉ́nɔ̀ dùdú dhu nákǎ wà rɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀. Ndɨ Andítá rǎtɨna: ‹Ka kazʉ̀ àbadhi nzɛ́rɛ alɛ nzínzì ɔ̀.› Nɨ́ obhó tɨ́, ɨma nàndà dhu nɨ́ rɨ̌ ndɔ̀nzɨ ɔ̀nzɨ.»
37 Porquanto vos digo que importa que se cumpra em mim isto que está escrito: E com os malfeitores foi contado. Pois o que me diz respeito tem seu cumprimento.
38 Nɨ́, abádhí adʉ̀ àtɨ̀nà: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, kànɨ̌ ɔ́yɔ̌ ɨla tɔ́ obhi-akpá.» Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà: «Ɨwà àkǎ.»
38 Disseram eles: Senhor, eis aqui duas espadas. Respondeu-lhes: Basta.
39 Yěsù náahʉ̀ ɨdza rɔ̀, ndàdʉ̀ àrà Mìzèyìtunì tɔ́ pbìrì dɔ̀, yà bìlǐ ndɨ̀ ndarɨ́ ɔ̀nzɨna dhu bhěyi. Kàbhà uvitatálɛ náadʉ̀ òwu kǒwù ɔ̌ ányɨ̀.
39 Então saiu e, segundo o seu costume, foi para o Monte das Oliveiras; e os discípulos o seguiam.
40 Nɨ́ ányɨ̀ ndɨ̀ ndàrà àhʉ rɔ̀, kǎtɨ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyɨ̀tsɔ̀ nyɨ̌, akyɛ nyɨ̌ nyotsúna umvútá ɔ̀ nɨ̌.»
40 Quando chegou àquele lugar, disse-lhes: Orai, para que não entreis em tentação.
41 Tdɨ́tdɔ̌, kǐndrí ndɨ̀ ɨtsɛta abádhí tɨ́ rɔ̀, mbɛ̀mbɛ̀ òbvù ka kòbvù odu námbɛ̀nà ɨ̀tsɨ̀ rɔ́nga adzí tɨ́, ndàdʉ̀ ndɔ̀kɔ̀ ɔtdyʉ̀na dɔ̌, ndɨ̀tsɔ̀ ndɨ̀,
41 E apartou-se deles cerca de um tiro de pedra; e pondo-se de joelhos, orava,
42 ndàtɨ: «Àbá, nyɨ nyòzè ka nɨ̌, índrǐ pɛ́ yàrɨ́ kɔ́pà ɨtsɛ rùdú rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, àpɛ́ kɨ̀’ɨ ma mòzè dhu rɨ̌ ndɔ̀nzɨ dhu tɨ́, kàkǎ ndɨ̀’ɨ̀ ndɨ nyɨ nyòzè dhu tɨ́.»
42 dizendo: Pai, se queres afasta de mim este cálice; todavia não se faça a minha vontade, mas a tua.
43 [Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ màlàyikà nɨ́ɨtɔ ndɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀nǎ rɔ̀, ndɨ̀rà ɔbɨ nábhʉ kà tɔ̀.
43 Então lhe apareceu um anjo do céu, que o confortava.
44 Ádrʉ̀ngbǎ ɨzʉ nʉ́ka ndɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎránà ndɨ̀tsɔ̀ rɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ ɔbɨ nyʉ́ nà tdɨ́tdɔ̌, rɔ̀ná rɔ̀ rʉ́tdɛ̌ adyɔ ràdʉ̀ ndɨ̀lɨ azu rʉ̌tdɛ̌ obvò dhu bhěyi.]
44 E, posto em agonia, orava mais intensamente; e o seu suor tornou-se como grandes gotas de sangue, que caíam sobre o chão.
45 Ɨtsɔ̀ta dzidɔ̌, kɨ̌và ndɨ̀, ndàdʉ̀ ndàdu pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ abádhí òtù ɨwà ʉ̀dhɔ rɔ́, atdídɔ̌ ɨzʉ nʉ́ka ɨ̀ nɨ́dhunɨ̌.
45 Depois, levantando-se da oração, veio para os seus discípulos, e achou-os dormindo de tristeza;
46 Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ádhu nyɨ̌ nyɔ́dhɔ̀ nɨ̌? Nyɨ̀và nyɨ̌, ndɨrɔ̀ nyɨ̀tsɔ̀ nyɨ̌, akyɛ nyɨ̌ nyotsúna umvútá ɔ̀ nɨ̌.»
46 e disse-lhes: Por que estais dormindo? Lenvantai-vos, e orai, para que não entreis em tentação.
47 Àzèmbè Yěsù rɔ̌tɛ rɔ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ihé-yà nʉ́ʉnyà ɨ̀, Yudhà tɨ́ kátɨna alɛ ràdʉ̀ àdɨ fɨ̀yɔ́ pɨ̀kɔ̀ dɔ̀-tsírɔ́. Ndɨ Yudhà nɨ’ɨ̀ Yěsù bhà atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ. Nɨ́ kǐndri Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndambó tɨ́ ka.
47 E estando ele ainda a falar, eis que surgiu uma multidão; e aquele que se chamava Judas, um dos doze, ia adiante dela, e chegou-se a Jesus para o beijar.
48 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Yudhǎ, tɨ́ ambótá-otù ɔ̌ nga ndɨ nyɨ nyɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà nábhʉ̌ òmvǔ-fɔ́ nɨ̌?»
48 Jesus, porém, lhe disse: Judas, com um beijo trais o Filho do homem?
49 Kǎkà Yěsù mànà ɨ̀’ɨ̀nà alɛ níitdègu wɔ̀ rɨ́ ndàpà ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ dhu nálǎ, níivú dhu Yěsù-tsʉ̌, ’àtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, dhu àkǎ tɨ́ mʉ̌’a ìndrǔ ɨla tɔ́ obhi-akpá nɨ̌?»
49 Quando os que estavam com ele viram o que ia suceder, disseram: Senhor, feri-los-emos a espada?
50 Nɨ́, abádhí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ nʉ́ʉ’à pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà bhà kasʉtálɛ, ndɨ̀tsà fangà dɔ̀nǎ bɨ̌na.
50 Então um deles feriu o servo do sumo sacerdote, e cortou-lhe a orelha direita.
51 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà: «Ìnzě, ʉ́bhà! Ɨwà àkǎ wɔ̀ dhu bvʉ̀tɨ́!» Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ ndɨ alɛ-bɨ̀-ngbɔ̀ nápbala, ràdʉ̀ ɔ̀gʉ̀.
51 Mas Jesus disse: Deixei-os; basta. E tocando-lhe a orelha, o curou.
52 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kɔ̌kɔ̀ rɔ̀ná ìwǔ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Kàgàwà bhà ɨdza-ngbɔ̀ ɔ̀dɔ arɨ́ sàndǐrì tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mànà nɨ̌: «Nyɨ̌ nyàdʉ̀ tɨ́ ìwu fʉ̀kʉ́ ɨla tɔ́ obhi-akpá nà, ndɨrɔ̀ fʉ̀kʉ́ mùgǒ mànà ogbotálɛ nósò ríwu alɛ bhěyi?
52 Então disse Jesus aos principais sacerdotes, oficiais do templo e anciãos, que tinham ido contra ele: Saístes, como a um salteador, com espadas e varapaus?
53 Àlɛ̌ kúbhì ɨ̀’ɨ̀ rɔ̌ nyɨ̌ mànà bìlǐnganà Kàgàwà bhà ɨdzá, ɨ̀nzɨ̌ nyǎdʉ̀ malʉ. Pbɛ́tʉ̀ kòmbí rɨ́ kàsʉmɨ̀ nɨ́ fʉ̀kʉ́, yà ɨ́nɔ̀ ɔ̌ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ ɔbɨ mànà.»
53 Todos os dias estava eu convosco no templo, e não estendestes as mãos contra mim; mas esta é a vossa hora e o poder das trevas.
54 Yěsù ɨ̀ àlʉ̌ dhu-dzidɔ̌, abádhí náadʉ̀ òwu kà nà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà bhà. Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àdɨ olùnǎ rɔ̀, ndàmbɛ àrà dɔ̌ abádhí-owù ɔ̌.
54 Então, prendendo-o, o levaram e o introduziram na casa do sumo sacerdote; e Pedro seguia-o de longe.
55 Kɔ̌kɔ̀rɨ́ alɛ nʉ́ʉtɔ kàzʉ rʉ̀wʉgà dɔ̌, ’àdʉ̀ òko tsʉ̀na nǎ. Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ ɨ̀rà, ndàdɨ átɔ̀ abádhí nzínzì ɔ̌.
55 E tendo eles acendido fogo no meio do pátio e havendo-se sentado à roda, sentou-se Pedro entre eles.
56 Nɨ́, kasʉ tɔ́ atdí tsìbhálɛ náala Pɛ́tɛrʉ̀ kàzʉ-tsʉ̀nǎ àdɨ rɔ́. Nɨ́ kǎdɨ̀ nyɨ̀kpɔ́na kà rɔ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Yàrɨ́ alɛ mà nɨ́’ɨ̀nà átɔ̀ kà mànà.»
56 — ausente —
57 Pbɛ́tʉ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ kà-tsʉ̌ dhu nágò, ndàtɨ: «Yà tsìbhálɛ́, ɨnzá ma mʉ̀nɨ wɔ̀ alɛ!»
57 Mas Pedro o negou, dizendo: Mulher, não o conheço.
58 Ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ dzidɔ̌ tɨ́, ngǎtsi alɛ náala ka tdɨ́tdɔ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnyɨ nyʉ́ mà átɔ̀, nyɨ nɨ́ atdí abádhí nzínzì ɔ̌ alɛ.» Pbɛ́tʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ alɛ nɨ̌: «Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ma abádhí nzínzì ɔ̌ alɛ.»
58 Daí a pouco, outro o viu, e disse: Tu também és um deles. Mas Pedro disse: Homem, não sou.
59 Tdɨ́tdɔ̌, mbɛ̀mbɛ̀ ɨwà atdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ nyʉ́ nʉ́dà rɔ́rɔ̀, ngǎtsi alɛ náavɔ̀ dhu ɔbɨ nyʉ́ nà ndàtɨ: «Obhó nyʉ́, yàrɨ́ alɛ mà nɨ́’ɨ̀ atdíkpá kà mànà, ka nɨ́ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ nɨ́dhunɨ̌.»
59 E, tendo passado quase uma hora, outro afirmava, dizendo: Certamente este também estava com ele, pois é galileu.
60 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨnzá ma mʉ̀nɨ wɔ̀ nyɨ nyòzè nyʉnɔ̀ dhu.» Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, àzèmbè Pɛ́tɛrʉ̀ rɔ̌tɛ rɔ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ, à’ʉ̌-akpà náadʉ̀ ɔ̀ngɔ̀.
60 Mas Pedro respondeu: Homem, não sei o que dizes. E imediatamente estando ele ainda a falar, cantou o galo.
61 Nɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù náagɛ́rɛ́ ndɨ̀, ndàndà Pɛ́tɛrʉ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù nʉ́nɔ̀nà fɨ̌ndà dhu nɨ́rɛ̀. Kǎtɨ: «Indo, ɨnzá à’ʉ̌-akpà nápɛ̀ ɔ̀ngɔ̀ rɔ́rɔ̀, nyɨ nyɨ’ɨna ɨwà nyɨ nyɔ̀dhɔ̀ ma ɨ̀bhʉ-ràdɔ̌ rɔ́.»
61 Virando-se o Senhor, olhou para Pedro; e Pedro lembrou-se da palavra do Senhor, como lhe havia dito: Hoje, antes que o galo cante, três vezes me negarás.
62 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àhʉ iri, ndàdʉ̀ ɔ̀dzɨ ádrʉ̀ngbǎ ɨzʉ nyʉ́ nà.
62 E, havendo saído, chorou amargamente.
63 Yà Yěsù rɨ̌’ɨ̀ fɔyá alɛ náambɛ́nà kʉ̀gbɔ dɔ̌, ’àdʉ̀ àmbɛ kɔ̀vɨ̀ dɔ̌.
63 Os homens que detinham Jesus zombavam dele, e feriam-no;
64 Abádhí owúnà kà-nyɨ̀ àtsì rɔ̌, ’àdʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, ’àtɨ: «Átɨ pɛ́ nyɨ nʉ̀tɨ̀ alɛ fǎkà?»
64 e, vendando-lhe os olhos, perguntavam, dizendo: Profetiza, quem foi que te bateu?
65 Ndɨrɔ̀ abádhí náadʉ̀ ábhɔ̌ ngʉ̌kpà nzɛ́rɛ dhu nyʉ́ nʉ́nɔ̀ kà nɨ̌.
65 E, blasfemando, diziam muitas outras coisas contra ele.
66 Ɨnga níitdègu ùbho, nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ pbàkʉ̀rʉ̌ mà, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà, núundu ɨ̀, ’àdʉ̀ Yěsù nábhʉ kowù nà fɨ̀rábvʉ̌ ádrɔ̀drɔ̌ anya nɨ́tdɨ̀ arɨ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌.
66 Logo que amanheceu reuniu-se a assembléia dos anciãos do povo, tanto os principais sacerdotes como os escribas, e o conduziam ao sinédrio deles, onde lhe disseram:
67 Nɨ́, abádhí níivú dhu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ: «Nyɨ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Krɨ́stɔ̀ tɨ́, nɨ́ ʉ́nɔ pɛ́ ka fǎkà.» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ma mapɛ́ kʉ̀nɔ fʉ̌kʉ̀, nɨ́ nyɨ̌ nyɨ́ nzɨ̌ kà’u.
67 Se tu és o Cristo, dize-no-lo. Replicou-lhes ele: Se eu vo-lo disser, não o crereis;
68 Ndɨrɔ̀, ma mapɛ́ dhu ìvǔ tsʉ̀kʉ́, nɨ́ nyɨ̌ nyɨ́ nzɨ̌ dhu àdu idù.
68 e se eu vos interrogar, de modo algum me respondereis.
69 Pbɛ́tʉ̀ rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ kombí, Ìndrǔ t’ídhùnà rǎrà àdɨ Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ tɔ́ fangà dɔ̀nǎ rɔ̀.»
69 Mas desde agora estará assentado o Filho do homem à mão direita do poder de Deus.
70 Nɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ adʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌ ’àtɨ: «Olu nyɨ tɨ́ ndɨ Kàgàwà t’ídhùnà?» Nɨ́ kǎdʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyɨ̌ nɨ́ ndɨ nyɨ̌ nyàtɨ, ɨma ràrɨ̌ ndɨ.»
70 Ao que perguntaram todos: Logo, tu és o Filho de Deus? Respondeu-lhes: Vós dizeis que eu sou.
71 Nɨ́ abádhí adʉ̀ àtɨ̀nà: «Àlɛ̌ tɨ́’ɨ̀ ìnè ngàmbì-atdyú nà tdɨ́tdɔ̌? Àlɛ̌ kɨ̀rɨ̀ wà kʉ̀nɔ̀ dhu àlɛ̌-bɨ̀ nyʉ́ nɨ̌.»
71 Então disseram: Por que ainda temos necessidade de testemunho? pois nós mesmos o ouvimos da sua própria boca.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.