Lucas 20
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Kɔ̌kɔ̀rɨ́ ɨdhɔ nzínzì ɔ̌, atdíku Yěsù adɨ̀ ndàmbɛ dhu ùdhe dɔ̌, ndàdʉ̀ àmbɛ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ dɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ Kàgàwà bhà ɨdzá rɔ̀. Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, ndɨrɔ̀ Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà náadʉ̀ ’ʉ̀tɔ̀ ányɨ̀rɔ̌.
1 Certo dia, Jesus estava no pátio do Templo ensinando o povo e anunciando o evangelho . Então chegaram ali alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei, junto com alguns líderes do povo,
2 Nɨ́ abádhí ivú dhu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ʉ́nɔ pɛ́ àdhɨ bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ màtɨ́ nyɨ nyárɨ́ kɔ̌kɔ̀rɨ́ dhu nɔ́nzɨ dhu fǎkà. Ndɨrɔ̀, ádhɨ nyʉ́ ndɨ wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nábhʉ ɨndʉ̀?»
2 e perguntaram: — Diga para nós: com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
3 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨma nyʉ́ mà átɔ̀, ma mɨ́ atdí dhu nívǔ tsʉ̀kʉ́: Nyàdu pɛ́ dhu idù.
3 Jesus respondeu:
4 Yùwanɨ̀ bhà bàtizò nɨ’ɨ̀ tɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ́rà? Ka nɨ’ɨ̀ tɨ́ ìndrǔ-bvʉ̌ rɔ̀ áhʉ bàtizò?»
4 Quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas?
5 Pbɛ́tʉ̀ abádhí adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɨ̀rɛ̀ nga nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Àlɛ̌ kapɛ́ dhu àdǔ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ kà rɨ́rà, nɨ́ kǎdʉ̀na àtɨ̀nà: ‹Olu ádhu ɨnzá nyɨ̌ nyadʉ̀ Yùwanɨ̀ rʉ̌nɔna dhu ná’ù nɨ̌?›
5 Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — O que é que vamos dizer? Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
6 Ndɨrɔ̀, àlɛ̌ kapɛ́ dhu àdǔ ìndrǔ-bvʉ̌ rɔ̀ kà ráhʉ, nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ adʉ̀na àlɛ̌ núbvu odu nɨ̌, ɨwà kɔ́rɔ́ alɛ ná’ù dhu Yùwanɨ̀ rɨ’ɨ̀ Kàgàwà bhà nabì nɨ́dhunɨ̌.»
6 Mas, se dissermos que foram pessoas, esta multidão vai nos apedrejar, pois eles acham que João era profeta .
7 Nɨ́, abádhí adʉ̀ dhu àdu, ɨnzá ɨ̀ rʉ́nɨ àdhà rɔ̀ màtɨ́ ndɨ bàtizò ɨ́rà dhu.
7 Por isso responderam: — Nós não sabemos quem deu autoridade a João para batizar.
8 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ɨma nyʉ́ mà átɔ̀, ma mɨ́ nzɨ̌ àdhɨ bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ màtɨ́ ma marɨ́ ɨ dhu ɔ̀nzɨ dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀.»
8 Jesus disse:
9 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndàwɛ yàrɨ́ mbólí ihé-yà tɔ̀ ndàtɨ: «Atdí alɛ náazò vǐnyò tɔ́ ɨnga, ’àdʉ̀ ’ɨ̀rɨ̀ ndɨ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ̀ róngo alɛ mànà. Wɔ̀ dhu-lutìnǎ, kǎdʉ̀ ndɨ̀và ndàrà abhi ɔ̀ ábhɔ̌ ɨdhɔ nyʉ́ tɨ́.
9 Depois Jesus contou esta parábola para o povo:
10 Nɨ́ vǐnyò-kpɔ̌ t’ɔ́pɛ̀ta tɔ́ kàsʉmɨ̀ nákǎ rɔ̀, wɔ̀rɨ́ ɨnga-àbadhi náavì atdí pbɨ̀ndà kasʉtálɛ ràrà fɨ̌ndà ka kùtù vǐnyò-kpɔ̌ nákɔ ndɨ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ-fɔ́. Pbɛ́tʉ̀ ɨ kasʉtálɛ náadʉ̀ kɔ̀ngbʉ̀, ’àdʉ̀ kàdu ròngò ɔtsʉ́na-kpa nà.
10 Quando chegou o tempo da colheita, ele mandou um empregado para receber a sua parte. Mas os lavradores bateram nele e o mandaram de volta sem nada.
11 Wɔ̀rɨ́ ɨnga-àbadhi náavì ngǎtsi kasʉtálɛ tdɨ́tdɔ̌ ràrà ányɨ̀. Pbɛ́tʉ̀ vǐnyò tɔ́ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ náangbʉ̀ ndɨ alɛ átɔ̀, ’ʉ̀nɔ̀ dhu nɨ̌, ’àdʉ̀ àdunà ròngò ɔtsʉ́na-kpa nà.
11 O dono mandou outro empregado, mas eles também bateram nele, depois o trataram de modo vergonhoso e o mandaram de volta sem nada.
12 Tdɨ́tdɔ̌ kǎvì ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě kasʉtálɛ ràrà ányɨ̀. Nɨ́ abádhí náavɨ̀ ndɨ tsí átɔ̀, ngbɔ̌na rʉ̀ngbɨlɨ ndɨ̀ otú tɨ́, ’àdʉ̀ òdìnà.
12 Então ele enviou um terceiro empregado, mas os lavradores também bateram nele e o expulsaram.
13 Nɨ́ wɔ̀ ɨnga-àbadhi náatɨ: ‹Ma mɨ́ dhu ɔ̀nzɨ ɨ̀ngbǎ tɨ́? Ɔ̀tsɔ̀! Ma mɨ́ idhùdu nyʉ́, afídu-mbi nóvì ányɨ̀. Ngǎtsi nɨ̌ abádhí rɨ̌ kɨ̀fʉ̌ ɨ̀fʉ̌.›
13 Aí o dono da plantação pensou: “O que vou fazer? Já sei: vou mandar o meu filho querido. Tenho certeza de que vão respeitá-lo.”
14 Pbɛ́tʉ̀, kɔ̌kɔ̀rɨ́ kasʉtálɛ níitdègu wɔ̀rɨ́ kà t’ídhùnà nálǎ, nɨ́ abádhí náadʉ̀ ɔ̀tɛ nzínzìya ɔ̌ ’àtɨ: ‹Kɔ̀nɨ̌ ɨnga-àbadhi tɨ́ adɨ̀ya ngǎtsi nɨ́nganɨ́ alɛ nyʉ́ nɨ́ wɔ̀. Nɨ́ kòho ka, ndɨ́nɨ̌ ɨnga adʉ̀ya tɨ́ àdɨ àlɛ̌ tɔ̀.›
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
15 Nɨ́ abádhí adʉ̀ kòdì ɨnga ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ òhònà. Nɨ́, ádhu nyʉ́ ndɨ wɔ̀rɨ́ ɨnga-àbadhi rǎdʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà kɔ̌kɔ̀rɨ́ kasʉtálɛ nɨ̌?
15 — Então eles jogaram o filho para fora da plantação e o mataram. Aí Jesus perguntou:
16 Kà rǎdʉ̀ ɨ̀rà, ndàbhʉ abádhí kɔkyɛ̀, ndàdʉ̀ ndɨ ɨnga-kàsʉ̌ nábhʉ ngʉ̌kpà alɛ-fɔ́.»
16 Ele virá, matará aqueles homens e dará a plantação a outros lavradores. Então as pessoas que estavam ouvindo disseram: — Que Deus não permita que isso aconteça!
17 Nɨ́, Yěsù andà abádhí dɔ̀ nga, ndàdʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌ ndàtɨ: «Yà Kàgàwà bhà Andítá nʉ́nɔ̀ dhu-tɨ̀ nɨ́ àdhu? Ndɨ Andítá átɨ:
17 Mas Jesus olhou bem para eles e disse:
18 Ndɨ odu dɔ̌ rɨ́tsɨ̀ alɛ nɨ́ɨkɔ̀ya ndɨ̀ ɨ̀kɔ̀ tɨ́ kà dɔ̌. Ndɨrɔ̀ kà rɨ̌tsɨ̀ dɔ̀ná alɛ nɨ́ ɔ̌nga kɨ̌nyɨrɨya ɨ̀nyɨrɨ tɨ́.»
18 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
19 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà náatsú ’àlʉ̌ Yěsù, pbɛ́tʉ̀ abádhí náadʉ̀ ihé-yà-ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ̀. Abádhí nɨ’ɨ̀ ɨwà dhu nɔ̀sʉ̀ ɨ̀ ràrɨ̌ ndɨ Yěsù rǔbhi ɔ̀tɛ rɔ̌ dɔ̀yá mbólí ɔ̌.
19 Os mestres da Lei e os chefes dos sacerdotes sabiam que era contra eles que Jesus havia contado essa parábola e queriam prendê-lo ali mesmo, porém tinham medo do povo.
20 Nɨ́ abádhí náapɛ̀ ’àmbɛ Yěsù rʉ̌nɔna dhu mà kà rɔ̌nzɨna dhu mànà nándà dɔ̌ kɔ́rɔ́, ’àdʉ̀ abhábhɔ nʉ́lɨ ròkò Yěsù tɨ́ ídzì alɛ bhěyi. Ɨ abhábhɔ akò kà-tɨ́ ndɨ́nɨ̌ ’adʉ̀ tɨ́ kàlʉ nzɛ́rɛ alɛ tɨ́ tsʉ̀na-bvʉ rɔ̌, ’àdʉ̀ kìpfo ’àbhʉ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ mà, lɨ̀walɨ̀ mànà-fɔ́.
20 Então começaram a vigiar Jesus. Pagaram alguns homens para fazerem perguntas a ele. Eles deviam fingir que eram sinceros e procurar conseguir alguma prova contra Jesus. Assim os mestres da Lei e os chefes dos sacerdotes teriam uma desculpa para o prender e entregar nas mãos do Governador romano.
21 Nɨ́ ɨ abhábhɔ níivú dhu Yěsù-tsʉ̌, ɨ̀ ràtɨ: «Màlimǒ, mǎ mʉ́nɨ wà dhu nyɨ nyárɨ́ ʉ̀nɔna dhu mà, nyɨ nyárɨ́ ùdhěna ìndrǔ tɔ̀ dhu mànà ràrɨ̌ obhó dhu nyʉ́. Ndɨrɔ̀, nyɨ nyárɨ́ ɨ̀nzɨ̌ ìndrǔ-ɔ̌nga nóvò, pbɛ́tʉ̀ nyɨ nyárɨ́ Kàgàwà ózè ìndrǔ ròkò tɨ́ dhu núdhě obhónga dɔ̌.
21 Esses homens perguntaram: — Mestre, sabemos que aquilo que o senhor diz e ensina é certo. Sabemos também que o senhor não julga pela aparência e ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige.
22 Nɨ́rɔ̀, àlɛ̌ tɔ́ ʉyátá návi tɨ́ àvǐ àlɛ̌ rʉ̀fɔ̌ Kàyìsarà bhà pàratà?»
22 Diga: é ou não é contra a nossa Lei pagar impostos ao Imperador romano?
23 Pbɛ́tʉ̀, abádhí rɨ̌rɛ̀na dɔ̀ná dhu ndɨ̀ ndɔ̀sʉ̀ rɔ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyìbho pɛ́ atdí dɨ̀narɨ̀ fudu ɔ̀.
23 Mas Jesus percebeu a má intenção deles e disse:
24 Ádhɨ yà, nyɨ̀na-wɔ̀yɔ̌ mà pbɨ̀ndà andítá mànà rɨ̌’ɨ̀ kà dɔ̌?» Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu ’àtɨ: «Kàyìsarà nɨ́ ndɨ.»
24 — Tragam aqui uma moeda. De quem são o nome e a cara que estão gravados nela? — São do Imperador! — responderam eles.
25 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyùbho Kàyìsarà bhà dhu-tsí Kàyìsarà tɔ̀, nyǎdʉ̀ Kàgàwà bhà-tsí núbho Kàgàwà tɔ̀.»
25 Então Jesus disse:
26 Nɨ́ abádhí rɨ̌ kɔ̀zʉ̀ nzɛ́rɛ alɛ tɨ́ wɔ̀ kʉ̀nɔ̀ ìndrǔ tɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ dhu náadʉ̀ abádhí lɛ̀mà nɔ́nzɨ̀ ɔ̀nzɨ tɨ́. Pbɛ́tʉ̀, ɨdhɔ nʉ́kɔ ɨ̀ atdídɔ̌ fɨ̌yɔ̀ kàdu ɔtɛ nɨ̌ rɔ̀, abádhí adʉ̀ ɨ̀nɛ̀ ɨ̀nɛ̀ tɨ́.
26 Eles não puderam conseguir nenhuma prova contra Jesus diante do povo. Por isso ficaram calados, admirados com a resposta dele.
27 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pbàsàdùkáyó nzínzì ɔ̌ ngúfe alɛ níiwú Yěsù-tɨ’ɔ̀. Abádhí nɨ’ɨ̀ ɨnzá á’ù yà ʉ̀vʉ̌vɛ̀ kʉtdʉ̌ ɨ̀ alɛ rǎdʉ̀ ’ʉ̀ngbɛ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu alɛ. Nɨ́ abádhí níivú dhu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ:
27 Alguns saduceus , os quais afirmam que ninguém ressuscita, chegaram perto de Jesus
28 «Màlimǒ, yàrɨ́ nɨ́ Músà náandí fǎkà Ʉyátá: Atdí alɛ náapɛ́ ɔ̀vɛ̀, ndʉ̀bhà pbɨ̀ndà tsìbhálɛ ɨ̀mbǎ atdí ngbángba nà màtɨ́, nɨ́ dhu àkǎ kà t’ádɔ̀nà rùndu ndɨ abvo-àyi-tsʉ̀, ’àdʉ̀ nzónzo ɔ̀dhɨ̀ mànà yà àvǎvɛ̀ adɔ̀nà-ɔvɔ̀ dɔ̌.
28 e disseram: — Mestre, Moisés escreveu para nós a seguinte
29 Nɨ́rɔ̀, atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ àrʉ̀bhʉ̀ kpabhínzo nà. Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎ ɨngba náakʉ̀ tsìbhálɛ, ndàdʉ̀ ɔ̀vɛ̀ ɨ̀nzɨ̌ ndʉ̀bhà atdí ngbángba mà.
29 Acontece que havia sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos.
30 Nɨ́ kà-lutìnǎ kpatsìbhíngba mà,
30 Então o segundo casou com a viúva,
31 ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě mànà núundu wɔ̀rɨ́ abvo-àyi-tsʉ̀, ’àdʉ̀ ʉ̀vɛ. Ndɨ dhu anzɨ̀ ndɨ̀ wɔ̀ dhu bhěyi tɨ́ kɔ̌kɔ̀rɨ́ àrʉ̀bhʉ̀ kpabhínzo rɔ̌, rʉ̀vɛ kɔ́rɔ́ ɨ̀nzɨ̌ ’ʉ̀bhà atdí ngbángba mà.
31 e depois, o terceiro. E assim a mesma coisa aconteceu com os sete irmãos, isto é, todos morreram sem deixar filhos.
32 Abádhí ʉ́vɛ kɔ́rɔ́ dhu-dzidɔ̌, ndɨ tsìbhálɛ náadʉ̀ ɔ̀vɛ̀ átɔ̀.
32 Depois a mulher também morreu.
33 Nɨ́, ʉngbɛta-ɨdhɔ̀ ɔ̌, wɔ̀rɨ́ tsìbhálɛ nɨ’ɨya àdhɨ bhà, yà kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀rɨ́ àrʉ̀bhʉ̀ kpabhínzo tɔ̀ kɨ̌’ɨ̀ tsìbhálɛ tɨ́ rɔ̀?»
33 Portanto, no dia da ressurreição, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
34 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Yà kòmbí rɨ́’ɨ̀ adzɨ ɔ̌, kpabhálɛ mà vèbhálɛ mànà náarɨ́ ’ʉ̀mbʉ̌mbǎ.
34 Jesus respondeu:
35 Pbɛ́tʉ̀ yà Kàgàwà ɔ́zʉ̀ àkǎkǎnà ’òkò yà olù rɨ́rà adzɨ ɔ̌ dhu tɨ́ alɛ, kà-tɨ̀ nɨ́ yà ’ʉ̀ngbɛ̌ rɨ́ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀ vèbhálɛ mà kpabhálɛ mànà, nóokoya ɨ̀nzɨ̌ ’ʉ̀mbǎ ɨ̀.
35 Mas as pessoas que merecem alcançar a ressurreição e a vida futura não vão casar lá,
36 Ndɨrɔ̀ abádhí nʉ́ʉvɛ̀ya nzɨ̌ tdɨ́tdɔ̌ akɛkpá màtɨ́, màlàyíká bhěyi abádhí nʉ́ʉlɨya ɨ̀ nɨ́dhunɨ̌. Ndɨrɔ̀, abádhí nɨ’ɨya Kàgàwà bhà inzo ɨwà abádhí ʉ̀ngbɛ ɨ̀ nɨ́dhunɨ̌.
36 pois serão como os anjos e não poderão morrer. Serão filhos de Deus porque ressuscitaram.
37 Músà avɔ̀ dhu kpangba ʉ̀ngbɛ̌ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ rʉngbɛya ɨ̀. Pbɨ̀ndà andítá ɔ̀, yà kàzʉ rɔ̌rʉ̀ rɔ̀ná kɨ̀dzʉ̀mbà dɔ̌ rɔ́tɛ ngari ɔ̌, kǎnzi Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà Àbràhamʉ̀ bhà Kàgàwà, Ìsakà bhà Kàgàwà, ndɨrɔ̀ Yàkɔbhɔ̀ bhà Kàgàwà tɨ́.
37 E Moisés mostra claramente que os mortos serão ressuscitados. Quando fala do espinheiro que estava em fogo, ele escreve que o Senhor é “o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.”
38 Nɨ́rɔ̀, Kàgàwà nɨ́ nzɨ̌ ʉ̀vʉ̌vɛ alɛ tɔ́ Kàgàwà, pbɛ́tʉ̀ ka nɨ́ ípìrɔ̌ rɔ̀ arɨ́’ɨ̀ alɛ tɔ́ Kàgàwà. Obhó tɨ́, Kàgàwà tɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ rɨ̌’ɨ̀ ìnè ípìrɔ̌ rɔ̀.»
38 Isso mostra que Deus é Deus dos vivos e não dos mortos, pois para ele todos estão vivos.
39 Nɨ́, Ʉyátá tɔ́ ngúfe màlímó náakɔ̀ ɔtɛ ’àtɨ Yěsù nɨ̌: «Màlimǒ, nyɨ nyɔ̀tɛ̀ mběyi nyʉ́.»
39 Aí alguns mestres da Lei disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 Abádhí náadʉ̀ nzá ’òmvù ’ìvǔ atdí dhu mà tdɨ́tdɔ̌ Yěsù-tsʉ̌.
40 E não tinham coragem de lhe fazer mais perguntas.
41 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù adʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ka kádʉ̀ àtɨ̀nà ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi Krɨ́stɔ̀ ràrɨ̌ Dàwudì t’ídhùnà?
41 Em seguida Jesus perguntou a eles:
42 Dàwudì nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ rǎtɨna Zàburì tɔ́ bhǔkù ɔ̀:
42 Pois o próprio Davi diz assim no livro de Salmos:
43 ràrà àhʉ ma mɨ́ pbʉ̀kʉ̀ òmvǔ nábhʉ̌ nyɔbɛ̀ dɔ̀ya dhu ɔ̀.›
43 até que eu ponha os seus inimigos
44 Nɨ́, Dàwudì rɨ̀’ɨ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́ rɨ́ kànzi, nɨ́ kà rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi Dàwudì t’ídhùnà tɨ́?»
44 Se Davi chama o Messias de Senhor, como é que o Messias pode ser descendente de Davi?
45 Àzèmbè ihé-yà nókò ’àmbɛ ndɨ̀ ndʉ́nɔna dhu ɨ̀rɨ̀ dɔ̌ rɔ́rɔ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌:
45 O povo todo estava escutando, e Jesus disse aos discípulos:
46 «Nyɔ̀dɔ nyɨ̌ Ʉyátá tɔ́ màlímó rɔ̌ rɔ̀. Abádhí arózèna dhu nɨ́ ’ùbhi ádzàdzǐ kanzʉ̀ ɨ̀ ʉ̀fɔ̌ rɔ́rɔ̀, ’àdʉ̀ ìndrǔ nózè ràtsɛ̀ ɨ̀ ɨfʉta nyʉ́ nà yà ìndrǔ arɨ́ ’ùndu ɔ̀yá ngari ɔ̌. Abádhí arɨ́ ’òzè ’òkò ’àvǐ rɨ́ tombi dɔ̌ unduta-dzà ɔ̌, ’àdʉ̀ ’òzè ’òkò angyinǎ rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ ngari ɔ̌ mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̌.
46 — Cuidado com os
47 Abádhí arɨ́ abvo-ayí-fɔ́ dhu òvo kɔ́rɔ́, ’àdʉ̀ àmbɛ ’ɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ ádzàdzǐ, ndɨ́nɨ̌ ka katɨ tɨ́ ɨ̀ ídzì alɛ tɨ́. Nɨ́ Kàgàwà ɨtdɨ̀ya anya abádhí dɔ̌ ɔbɨ nyʉ́ nà.»
47 Exploram as viúvas e roubam os seus bens; e, para disfarçar, fazem orações compridas. Portanto, o castigo que eles vão sofrer será pior ainda!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.