Lucas 20

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Kɔ̌kɔ̀rɨ́ ɨdhɔ nzínzì ɔ̌, atdíku Yěsù adɨ̀ ndàmbɛ dhu ùdhe dɔ̌, ndàdʉ̀ àmbɛ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ dɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ Kàgàwà bhà ɨdzá rɔ̀. Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, ndɨrɔ̀ Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà náadʉ̀ ’ʉ̀tɔ̀ ányɨ̀rɔ̌.
1 E aconteceu, num daqueles dias, que, estando ele ensinando o povo no templo e anunciando o evangelho, sobrevieram os principais dos sacerdotes e os escribas com os anciãos
2 Nɨ́ abádhí ivú dhu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ʉ́nɔ pɛ́ àdhɨ bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ màtɨ́ nyɨ nyárɨ́ kɔ̌kɔ̀rɨ́ dhu nɔ́nzɨ dhu fǎkà. Ndɨrɔ̀, ádhɨ nyʉ́ ndɨ wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nábhʉ ɨndʉ̀?»
2 e falaram-lhe, dizendo: Dize-nos: com que autoridade fazes essas coisas? Ou quem é que te deu esta autoridade?
3 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨma nyʉ́ mà átɔ̀, ma mɨ́ atdí dhu nívǔ tsʉ̀kʉ́: Nyàdu pɛ́ dhu idù.
3 E, respondendo ele, disse-lhes: Também eu vos farei uma pergunta: dizei-me, pois:
4 Yùwanɨ̀ bhà bàtizò nɨ’ɨ̀ tɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ́rà? Ka nɨ’ɨ̀ tɨ́ ìndrǔ-bvʉ̌ rɔ̀ áhʉ bàtizò?»
4 o batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Pbɛ́tʉ̀ abádhí adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɨ̀rɛ̀ nga nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Àlɛ̌ kapɛ́ dhu àdǔ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ kà rɨ́rà, nɨ́ kǎdʉ̀na àtɨ̀nà: ‹Olu ádhu ɨnzá nyɨ̌ nyadʉ̀ Yùwanɨ̀ rʉ̌nɔna dhu ná’ù nɨ̌?›
5 E eles arrazoavam entre si, dizendo: Se dissermos: do céu, ele nos dirá: Então, por que o não crestes?
6 Ndɨrɔ̀, àlɛ̌ kapɛ́ dhu àdǔ ìndrǔ-bvʉ̌ rɔ̀ kà ráhʉ, nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ adʉ̀na àlɛ̌ núbvu odu nɨ̌, ɨwà kɔ́rɔ́ alɛ ná’ù dhu Yùwanɨ̀ rɨ’ɨ̀ Kàgàwà bhà nabì nɨ́dhunɨ̌.»
6 E, se dissermos: dos homens, todo o povo nos apedrejará, pois têm por certo que João era profeta.
7 Nɨ́, abádhí adʉ̀ dhu àdu, ɨnzá ɨ̀ rʉ́nɨ àdhà rɔ̀ màtɨ́ ndɨ bàtizò ɨ́rà dhu.
7 E responderam que não sabiam de onde era.
8 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ɨma nyʉ́ mà átɔ̀, ma mɨ́ nzɨ̌ àdhɨ bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ màtɨ́ ma marɨ́ ɨ dhu ɔ̀nzɨ dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀.»
8 E Jesus lhes disse: Tampouco vos direi com que autoridade faço isto.
9 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndàwɛ yàrɨ́ mbólí ihé-yà tɔ̀ ndàtɨ: «Atdí alɛ náazò vǐnyò tɔ́ ɨnga, ’àdʉ̀ ’ɨ̀rɨ̀ ndɨ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ̀ róngo alɛ mànà. Wɔ̀ dhu-lutìnǎ, kǎdʉ̀ ndɨ̀và ndàrà abhi ɔ̀ ábhɔ̌ ɨdhɔ nyʉ́ tɨ́.
9 E começou a dizer ao povo esta parábola: Certo homem plantou uma vinha, e arrendou-a a
10 Nɨ́ vǐnyò-kpɔ̌ t’ɔ́pɛ̀ta tɔ́ kàsʉmɨ̀ nákǎ rɔ̀, wɔ̀rɨ́ ɨnga-àbadhi náavì atdí pbɨ̀ndà kasʉtálɛ ràrà fɨ̌ndà ka kùtù vǐnyò-kpɔ̌ nákɔ ndɨ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ-fɔ́. Pbɛ́tʉ̀ ɨ kasʉtálɛ náadʉ̀ kɔ̀ngbʉ̀, ’àdʉ̀ kàdu ròngò ɔtsʉ́na-kpa nà.
10 E, no devido tempo, mandou um servo aos lavradores, para que lhe dessem dos frutos da vinha; mas os lavradores, espancando-o, mandaram-no vazio.
11 Wɔ̀rɨ́ ɨnga-àbadhi náavì ngǎtsi kasʉtálɛ tdɨ́tdɔ̌ ràrà ányɨ̀. Pbɛ́tʉ̀ vǐnyò tɔ́ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ náangbʉ̀ ndɨ alɛ átɔ̀, ’ʉ̀nɔ̀ dhu nɨ̌, ’àdʉ̀ àdunà ròngò ɔtsʉ́na-kpa nà.
11 E tornou ainda a mandar outro servo; mas eles, espancando também a este e afrontando-
12 Tdɨ́tdɔ̌ kǎvì ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě kasʉtálɛ ràrà ányɨ̀. Nɨ́ abádhí náavɨ̀ ndɨ tsí átɔ̀, ngbɔ̌na rʉ̀ngbɨlɨ ndɨ̀ otú tɨ́, ’àdʉ̀ òdìnà.
12 E tornou ainda a mandar um terceiro; mas eles, ferindo também a este,
13 Nɨ́ wɔ̀ ɨnga-àbadhi náatɨ: ‹Ma mɨ́ dhu ɔ̀nzɨ ɨ̀ngbǎ tɨ́? Ɔ̀tsɔ̀! Ma mɨ́ idhùdu nyʉ́, afídu-mbi nóvì ányɨ̀. Ngǎtsi nɨ̌ abádhí rɨ̌ kɨ̀fʉ̌ ɨ̀fʉ̌.›
13 E disse o senhor da vinha: Que farei? Mandarei o meu filho amado; talvez, vendo-o, o respeitem.
14 Pbɛ́tʉ̀, kɔ̌kɔ̀rɨ́ kasʉtálɛ níitdègu wɔ̀rɨ́ kà t’ídhùnà nálǎ, nɨ́ abádhí náadʉ̀ ɔ̀tɛ nzínzìya ɔ̌ ’àtɨ: ‹Kɔ̀nɨ̌ ɨnga-àbadhi tɨ́ adɨ̀ya ngǎtsi nɨ́nganɨ́ alɛ nyʉ́ nɨ́ wɔ̀. Nɨ́ kòho ka, ndɨ́nɨ̌ ɨnga adʉ̀ya tɨ́ àdɨ àlɛ̌ tɔ̀.›
14 Mas, vendo-o os lavradores, arrazoaram entre si dizendo: Este é o herdeiro; vinde, matemo-lo, para que a herança seja nossa.
15 Nɨ́ abádhí adʉ̀ kòdì ɨnga ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ òhònà. Nɨ́, ádhu nyʉ́ ndɨ wɔ̀rɨ́ ɨnga-àbadhi rǎdʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà kɔ̌kɔ̀rɨ́ kasʉtálɛ nɨ̌?
15 E, lançando-o fora da vinha,
16 Kà rǎdʉ̀ ɨ̀rà, ndàbhʉ abádhí kɔkyɛ̀, ndàdʉ̀ ndɨ ɨnga-kàsʉ̌ nábhʉ ngʉ̌kpà alɛ-fɔ́.»
16 Irá, e destruirá estes lavradores, e dará a outros a vinha. E, ouvindo eles isso, disseram: Não seja assim!
17 Nɨ́, Yěsù andà abádhí dɔ̀ nga, ndàdʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌ ndàtɨ: «Yà Kàgàwà bhà Andítá nʉ́nɔ̀ dhu-tɨ̀ nɨ́ àdhu? Ndɨ Andítá átɨ:
17 Mas ele, olhando para eles, disse: Que é isto, pois, que está escrito? A pedra que os edificadores reprovaram, essa foi feita cabeça da esquina.
18 Ndɨ odu dɔ̌ rɨ́tsɨ̀ alɛ nɨ́ɨkɔ̀ya ndɨ̀ ɨ̀kɔ̀ tɨ́ kà dɔ̌. Ndɨrɔ̀ kà rɨ̌tsɨ̀ dɔ̀ná alɛ nɨ́ ɔ̌nga kɨ̌nyɨrɨya ɨ̀nyɨrɨ tɨ́.»
18 Qualquer que cair sobre aquela pedra ficará em pedaços, e aquele sobre quem ela cair será feito em pó.
19 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà náatsú ’àlʉ̌ Yěsù, pbɛ́tʉ̀ abádhí náadʉ̀ ihé-yà-ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ̀. Abádhí nɨ’ɨ̀ ɨwà dhu nɔ̀sʉ̀ ɨ̀ ràrɨ̌ ndɨ Yěsù rǔbhi ɔ̀tɛ rɔ̌ dɔ̀yá mbólí ɔ̌.
19 E os principais dos sacerdotes e os escribas procuravam lançar mão dele naquela mesma hora; mas temeram o povo, porque entenderam que contra eles dissera esta parábola.
20 Nɨ́ abádhí náapɛ̀ ’àmbɛ Yěsù rʉ̌nɔna dhu mà kà rɔ̌nzɨna dhu mànà nándà dɔ̌ kɔ́rɔ́, ’àdʉ̀ abhábhɔ nʉ́lɨ ròkò Yěsù tɨ́ ídzì alɛ bhěyi. Ɨ abhábhɔ akò kà-tɨ́ ndɨ́nɨ̌ ’adʉ̀ tɨ́ kàlʉ nzɛ́rɛ alɛ tɨ́ tsʉ̀na-bvʉ rɔ̌, ’àdʉ̀ kìpfo ’àbhʉ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ mà, lɨ̀walɨ̀ mànà-fɔ́.
20 E, trazendo- o debaixo de olho, mandaram espias que se fingiam de justos, para o apanharem em alguma palavra e o entregarem à jurisdição e poder do governador.
21 Nɨ́ ɨ abhábhɔ níivú dhu Yěsù-tsʉ̌, ɨ̀ ràtɨ: «Màlimǒ, mǎ mʉ́nɨ wà dhu nyɨ nyárɨ́ ʉ̀nɔna dhu mà, nyɨ nyárɨ́ ùdhěna ìndrǔ tɔ̀ dhu mànà ràrɨ̌ obhó dhu nyʉ́. Ndɨrɔ̀, nyɨ nyárɨ́ ɨ̀nzɨ̌ ìndrǔ-ɔ̌nga nóvò, pbɛ́tʉ̀ nyɨ nyárɨ́ Kàgàwà ózè ìndrǔ ròkò tɨ́ dhu núdhě obhónga dɔ̌.
21 E perguntaram-lhe, dizendo: Mestre, nós sabemos que falas e ensinas bem e retamente e que não consideras a aparência da pessoa, mas ensinas com verdade o caminho de Deus.
22 Nɨ́rɔ̀, àlɛ̌ tɔ́ ʉyátá návi tɨ́ àvǐ àlɛ̌ rʉ̀fɔ̌ Kàyìsarà bhà pàratà?»
22 É-nos lícito dar tributo a César ou não?
23 Pbɛ́tʉ̀, abádhí rɨ̌rɛ̀na dɔ̀ná dhu ndɨ̀ ndɔ̀sʉ̀ rɔ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyìbho pɛ́ atdí dɨ̀narɨ̀ fudu ɔ̀.
23 E, entendendo ele a sua astúcia, disse-lhes: Por que me tentais?
24 Ádhɨ yà, nyɨ̀na-wɔ̀yɔ̌ mà pbɨ̀ndà andítá mànà rɨ̌’ɨ̀ kà dɔ̌?» Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu ’àtɨ: «Kàyìsarà nɨ́ ndɨ.»
24 Mostrai-me uma moeda. De quem tem a imagem e a inscrição? E, respondendo eles, disseram: De César.
25 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyùbho Kàyìsarà bhà dhu-tsí Kàyìsarà tɔ̀, nyǎdʉ̀ Kàgàwà bhà-tsí núbho Kàgàwà tɔ̀.»
25 Disse-lhes, então: Dai, pois, a César o que
26 Nɨ́ abádhí rɨ̌ kɔ̀zʉ̀ nzɛ́rɛ alɛ tɨ́ wɔ̀ kʉ̀nɔ̀ ìndrǔ tɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ dhu náadʉ̀ abádhí lɛ̀mà nɔ́nzɨ̀ ɔ̀nzɨ tɨ́. Pbɛ́tʉ̀, ɨdhɔ nʉ́kɔ ɨ̀ atdídɔ̌ fɨ̌yɔ̀ kàdu ɔtɛ nɨ̌ rɔ̀, abádhí adʉ̀ ɨ̀nɛ̀ ɨ̀nɛ̀ tɨ́.
26 E não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e, maravilhados da sua resposta, calaram-se.
27 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pbàsàdùkáyó nzínzì ɔ̌ ngúfe alɛ níiwú Yěsù-tɨ’ɔ̀. Abádhí nɨ’ɨ̀ ɨnzá á’ù yà ʉ̀vʉ̌vɛ̀ kʉtdʉ̌ ɨ̀ alɛ rǎdʉ̀ ’ʉ̀ngbɛ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu alɛ. Nɨ́ abádhí níivú dhu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ:
27 E, chegando-se alguns dos saduceus, que dizem não haver ressurreição, perguntaram-lhe,
28 «Màlimǒ, yàrɨ́ nɨ́ Músà náandí fǎkà Ʉyátá: Atdí alɛ náapɛ́ ɔ̀vɛ̀, ndʉ̀bhà pbɨ̀ndà tsìbhálɛ ɨ̀mbǎ atdí ngbángba nà màtɨ́, nɨ́ dhu àkǎ kà t’ádɔ̀nà rùndu ndɨ abvo-àyi-tsʉ̀, ’àdʉ̀ nzónzo ɔ̀dhɨ̀ mànà yà àvǎvɛ̀ adɔ̀nà-ɔvɔ̀ dɔ̌.
28 dizendo: Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se o irmão de alguém falecer, tendo mulher e não deixar filhos, o irmão dele tome a mulher e suscite posteridade a seu irmão.
29 Nɨ́rɔ̀, atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ àrʉ̀bhʉ̀ kpabhínzo nà. Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎ ɨngba náakʉ̀ tsìbhálɛ, ndàdʉ̀ ɔ̀vɛ̀ ɨ̀nzɨ̌ ndʉ̀bhà atdí ngbángba mà.
29 Houve, pois, sete irmãos, e o primeiro tomou mulher e morreu sem filhos;
30 Nɨ́ kà-lutìnǎ kpatsìbhíngba mà,
30 e o segundo
31 ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě mànà núundu wɔ̀rɨ́ abvo-àyi-tsʉ̀, ’àdʉ̀ ʉ̀vɛ. Ndɨ dhu anzɨ̀ ndɨ̀ wɔ̀ dhu bhěyi tɨ́ kɔ̌kɔ̀rɨ́ àrʉ̀bhʉ̀ kpabhínzo rɔ̌, rʉ̀vɛ kɔ́rɔ́ ɨ̀nzɨ̌ ’ʉ̀bhà atdí ngbángba mà.
31 e o terceiro também a tomaram, e, igualmente, os sete. Todos eles morreram e não deixaram filhos.
32 Abádhí ʉ́vɛ kɔ́rɔ́ dhu-dzidɔ̌, ndɨ tsìbhálɛ náadʉ̀ ɔ̀vɛ̀ átɔ̀.
32 E, por último, depois de todos, morreu também a mulher.
33 Nɨ́, ʉngbɛta-ɨdhɔ̀ ɔ̌, wɔ̀rɨ́ tsìbhálɛ nɨ’ɨya àdhɨ bhà, yà kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀rɨ́ àrʉ̀bhʉ̀ kpabhínzo tɔ̀ kɨ̌’ɨ̀ tsìbhálɛ tɨ́ rɔ̀?»
33 Portanto, na ressurreição, de qual deles será a mulher, pois que os sete por mulher a tiveram?
34 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Yà kòmbí rɨ́’ɨ̀ adzɨ ɔ̌, kpabhálɛ mà vèbhálɛ mànà náarɨ́ ’ʉ̀mbʉ̌mbǎ.
34 E, respondendo Jesus, disse-lhes: Os filhos deste mundo casam-se e dão-se em casamento,
35 Pbɛ́tʉ̀ yà Kàgàwà ɔ́zʉ̀ àkǎkǎnà ’òkò yà olù rɨ́rà adzɨ ɔ̌ dhu tɨ́ alɛ, kà-tɨ̀ nɨ́ yà ’ʉ̀ngbɛ̌ rɨ́ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀ vèbhálɛ mà kpabhálɛ mànà, nóokoya ɨ̀nzɨ̌ ’ʉ̀mbǎ ɨ̀.
35 mas os que forem havidos por dignos de alcançar o mundo vindouro e a ressurreição dos mortos nem hão de casar, nem ser dados em casamento;
36 Ndɨrɔ̀ abádhí nʉ́ʉvɛ̀ya nzɨ̌ tdɨ́tdɔ̌ akɛkpá màtɨ́, màlàyíká bhěyi abádhí nʉ́ʉlɨya ɨ̀ nɨ́dhunɨ̌. Ndɨrɔ̀, abádhí nɨ’ɨya Kàgàwà bhà inzo ɨwà abádhí ʉ̀ngbɛ ɨ̀ nɨ́dhunɨ̌.
36 porque já não podem mais morrer, pois são iguais aos anjos e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Músà avɔ̀ dhu kpangba ʉ̀ngbɛ̌ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ rʉngbɛya ɨ̀. Pbɨ̀ndà andítá ɔ̀, yà kàzʉ rɔ̌rʉ̀ rɔ̀ná kɨ̀dzʉ̀mbà dɔ̌ rɔ́tɛ ngari ɔ̌, kǎnzi Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà Àbràhamʉ̀ bhà Kàgàwà, Ìsakà bhà Kàgàwà, ndɨrɔ̀ Yàkɔbhɔ̀ bhà Kàgàwà tɨ́.
37 E que os mortos hão de ressuscitar também o mostrou Moisés junto da sarça, quando chama ao Senhor Deus de Abraão, e Deus de Isaque, e Deus de Jacó.
38 Nɨ́rɔ̀, Kàgàwà nɨ́ nzɨ̌ ʉ̀vʉ̌vɛ alɛ tɔ́ Kàgàwà, pbɛ́tʉ̀ ka nɨ́ ípìrɔ̌ rɔ̀ arɨ́’ɨ̀ alɛ tɔ́ Kàgàwà. Obhó tɨ́, Kàgàwà tɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ rɨ̌’ɨ̀ ìnè ípìrɔ̌ rɔ̀.»
38 Ora, ele vivem todos.
39 Nɨ́, Ʉyátá tɔ́ ngúfe màlímó náakɔ̀ ɔtɛ ’àtɨ Yěsù nɨ̌: «Màlimǒ, nyɨ nyɔ̀tɛ̀ mběyi nyʉ́.»
39 E, respondendo alguns dos escribas, disseram: Mestre, disseste bem.
40 Abádhí náadʉ̀ nzá ’òmvù ’ìvǔ atdí dhu mà tdɨ́tdɔ̌ Yěsù-tsʉ̌.
40 E não ousavam perguntar-lhe mais coisa alguma.
41 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù adʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ka kádʉ̀ àtɨ̀nà ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi Krɨ́stɔ̀ ràrɨ̌ Dàwudì t’ídhùnà?
41 E ele lhes disse: Como dizem que o Cristo é Filho de Davi?
42 Dàwudì nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ rǎtɨna Zàburì tɔ́ bhǔkù ɔ̀:
42 Visto como o mesmo Davi diz no livro dos Salmos: Disse o
43 ràrà àhʉ ma mɨ́ pbʉ̀kʉ̀ òmvǔ nábhʉ̌ nyɔbɛ̀ dɔ̀ya dhu ɔ̀.›
43 até que eu ponha os teus inimigos por escabelo de teus pés.
44 Nɨ́, Dàwudì rɨ̀’ɨ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́ rɨ́ kànzi, nɨ́ kà rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi Dàwudì t’ídhùnà tɨ́?»
44 Se Davi lhe chama Senhor, como é ele seu filho?
45 Àzèmbè ihé-yà nókò ’àmbɛ ndɨ̀ ndʉ́nɔna dhu ɨ̀rɨ̀ dɔ̌ rɔ́rɔ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌:
45 E, ouvindo-o todo o povo, disse Jesus aos seus discípulos:
46 «Nyɔ̀dɔ nyɨ̌ Ʉyátá tɔ́ màlímó rɔ̌ rɔ̀. Abádhí arózèna dhu nɨ́ ’ùbhi ádzàdzǐ kanzʉ̀ ɨ̀ ʉ̀fɔ̌ rɔ́rɔ̀, ’àdʉ̀ ìndrǔ nózè ràtsɛ̀ ɨ̀ ɨfʉta nyʉ́ nà yà ìndrǔ arɨ́ ’ùndu ɔ̀yá ngari ɔ̌. Abádhí arɨ́ ’òzè ’òkò ’àvǐ rɨ́ tombi dɔ̌ unduta-dzà ɔ̌, ’àdʉ̀ ’òzè ’òkò angyinǎ rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ ngari ɔ̌ mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̌.
46 Guardai-vos dos escribas, que querem andar com vestes compridas e amam as saudações nas praças, e as principais cadeiras nas sinagogas, e os primeiros lugares nos banquetes;
47 Abádhí arɨ́ abvo-ayí-fɔ́ dhu òvo kɔ́rɔ́, ’àdʉ̀ àmbɛ ’ɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ ádzàdzǐ, ndɨ́nɨ̌ ka katɨ tɨ́ ɨ̀ ídzì alɛ tɨ́. Nɨ́ Kàgàwà ɨtdɨ̀ya anya abádhí dɔ̌ ɔbɨ nyʉ́ nà.»
47 que devoram as casas das viúvas, fazendo, por pretexto, largas orações. Estes receberão maior condenação.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.