Lucas 18
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Yěsù awɛ atdí mbólí pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨtɛ̀ tɨ́ dhu abádhí ràkǎ ’òngò ’ɨ̀tsɔ̀ bìlǐnganà ɨ̀nzɨ̌ ɨ̀ ɨ́ ɨ̀ngyɛ̌ rɔ́rɔ̀.
1 Jesus contou a seguinte parábola , mostrando aos discípulos que deviam orar sempre e nunca desanimar:
2 Kǎtɨ: «Atdí kɨgɔ̀ ɔ̌, anya t’ɨ́tdɨ̀ta tɔ́ atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ Kàgàwà ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ atdí alɛ mà nɨ́fʉ̌ alɛ.
2 — Em certa cidade havia um juiz que não
3 Ndɨrɔ̀, ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌, atdí abvo-àyi nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè átɔ̀. Nɨ́ ndɨ abvo-àyi ongónà ɨ̀rà anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ kà-rɔ̌, ndàtɨ: ‹Ʉ́nɔ ànyǎka pbàkà anyatálɛ mànà.›
3 Nessa cidade morava uma viúva que sempre o procurava para pedir justiça, dizendo: “Ajude-me e julgue o meu caso contra o meu adversário!”
4 Nɨ́ ábhɔ̌ ɨdhɔ nyʉ́ tɨ́, wɔ̀ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ náazè nzá ndʉ̀nɔ̀ ndɨ anya. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ atdíku kɨ̌rɛ̀ nga, ndàtɨ: ‹Ma mɨ́ mbǎ ɨ̀nzɨ̌ ma marɨ́ Kàgàwà ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ dhu màtɨ́, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ ma marɨ́ atdí alɛ mà nɨ́fʉ̌ dhu màtɨ́,
4 — Durante muito tempo o juiz não quis julgar o caso da viúva, mas afinal pensou assim: “É verdade que eu não temo a Deus e também não respeito ninguém.
5 nɨ́, bìlǐ kǎrɨ́ tsìdu àvǎ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, dhu àkǎ wà mʉnɔ̀ abádhí-ànyǎ pbɨ̀ndà anyatálɛ mànà, akyɛ kǒngóna ɨ̀rà dùdu-ɔ̌nga ʉ̀kpà nɨ̌.›»
5 Porém, como esta viúva continua me aborrecendo, vou dar a sentença a favor dela. Se eu não fizer isso, ela não vai parar de vir me amolar até acabar comigo.”
6 Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: «Nyɨ̀rɨ pɛ́ wɔ̀ ɨ̀mbǎ obhónga nà anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ nʉ́ʉnɔ dhu!
6 E o Senhor continuou:
7 Nɨ́, Kàgàwà tɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ yà adyíbhengá nga mà, kùbhingá nga mànà ɔ̌ arɨ́ ’ɨ̀tsɔ̀ rɔ̀ná fɨ̌ndà ndɨ̀ ndavò alɛ rɔ̌ dhu nʉ́tsɛ̀? Kà tɨ́ àdʉ̀ ɨ̀nɛ̀ ɨ̀nɛ̀ abádhí rɔ̌?
7 Será, então, que Deus não vai fazer justiça a favor do seu próprio povo, que grita por socorro dia e noite? Será que ele vai demorar para ajudá-lo?
8 Ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: kà ràrǎdʉ̀ abádhí-rɔ̌ dhu nʉ́tsɛ̀ tsàkàtsàkà nyʉ́. Pbɛ́tʉ̀, Ìndrǔ t’ídhùnà rǐngo nɨ́nganɨ́, kǒtúya tɨ́ tdʉ̌ a’uta nà alɛ yà adzɨ dɔ̌?»
8 Eu afirmo a vocês que ele julgará a favor do seu povo e fará isso bem depressa. Mas, quando o
9 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù awɛ yàrɨ́ mbólí yà obhónángatálɛ tɨ́ arɨ́ ’ɔ̀zʉ̀, ’àdʉ̀ ngʉ̌kpà alɛ-gàyà nɔ́nzɨ̀ alɛ tɔ̀.
9 Jesus também contou esta parábola para os que achavam que eram muito bons e desprezavam os outros:
10 Kǎtɨ: «Ɔ́yɔ̌ alɛ náatsù Kàgàwà bhà ɨdza, ndɨ́nɨ̌ ’ɨtsɔ̀ tɨ́ ɨ̀. Atdí abádhí nzínzì ɔ̌ alɛ nɨ’ɨ̀ Mʉ̀fàrɨ̀sayò, ndɨrɔ̀ ngǎtsi alɛ nɨ’ɨ̀ pàratà tɔ́ ndɔmbɛ̀.
10 — Dois homens foram ao Templo para orar. Um era
11 Nɨ́, Mʉ̀fàrɨ̀sayò níidè, ndàmbɛ ndɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ afína ɔ̀, ndàtɨ: ‹Ɔ̀ɔ Kàgàwǎ, ma màbhʉ ɔ̀tsɔ̀ nyʉ́ ɨndʉ̀, ɨ̀mbǎ ma marɨ́’ɨ̀ ngʉ̌kpà alɛ-tsí bhěyi nɨ́dhunɨ̌. Ɨ alɛ nɨ́ kǎkà ogbo ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ, kǎkà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ obhónángatálɛ, ndɨrɔ̀ kǎkà mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ. Ndɨrɔ̀ ma nɨ́ nzɨ̌ pàratà tɔ́ yàrɨ́ ndɔmbɛ̀ bhěyi alɛ.
11 O fariseu ficou de pé e orou sozinho, assim: “Ó Deus, eu te agradeço porque não sou avarento, nem desonesto, nem imoral como as outras pessoas. Agradeço-te também porque não sou como este cobrador de impostos.
12 Ma márɨ́ ɔ̀nyʉ̀ t’ɔ́nyʉta-tsʉ̀ nʉ́tsɨ ɔyɔ-gʉ̀na atdí yɛngɛ̀ rɔ̌. Ndɨrɔ̀ ma marɨ́ pbàkà kɔ́rɔ́ ongyéngá tɔ́ atdínga ɨdrɛ̀ dɔ̌ núbhǒ pɛrɛ̀ tɨ́ ɨndʉ̀.›
12 Jejuo duas vezes por semana e te dou a décima parte de tudo o que ganho.”
13 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ pàratà tɔ́ ndɔmbɛ̀ níidè ɨtsɛta, ɨ̀nzɨ̌ ndòzè ndàngbɛ dɔ̀na, ndàndà ɔrʉ̀ nga mà. Pbɛ́tʉ̀, kǎdɨ̀ ndàmbɛ odrùna-dɔ nʉ́pbɨ̀ dɔ̌ ɨzʉ nà, ndàdʉ̀ àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: ‹Ɔ̀ɔ Kàgàwǎ, ábà ɨzʉ dùdú, ɨma nzɛ́rɛngatálɛ tɨ́rɔ̀.›
13 — Mas o cobrador de impostos ficou de longe e nem levantava o rosto para o céu. Batia no peito e dizia: “Ó Deus, tem pena de mim, pois sou pecador!”
14 Ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: wɔ̀rɨ́ pàratà tɔ́ ndɔmbɛ̀ náadù ndɨ̀ pbɨ̀ndà ɨwà Kàgàwà nɔ́zʉ̀ ndɨ̀ ídzì alɛ tɨ́ rɔ́rɔ̀. Obhó tɨ́, ndɨ̀dzɨ̌ rɨ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ ɔrʉ́ alɛ nɨ́ ka kifoya obvò. Ndɨrɔ̀, ndìfǒ rɨ́ obvò ndɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ nɨ́ ka kɨdzɨ́ya ɔrʉ́.»
14 E Jesus terminou, dizendo:
15 Ìndrǔ nóowúnà ìwu rɔ̌ ɨba-tsʉ̀nǎ nzónzo nà Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ kʉ̌lɨ tɨ́ ɔtsʉ́na dɔ̀yá. Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ dhu ɨ̀ àla rɔ̀, ábhàlɨ̌ adʉ̀ ɔ̀rʉ̀ ɔ̀rʉ̀ tɨ́ ɨ alɛ dɔ̌.
15 Depois disso, algumas pessoas levaram as suas crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos viram isso e repreenderam aquelas pessoas.
16 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ ɨ nzónzo nónzì kiwǔ nà tɨna ɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyʉ̀bhà nzónzo rìwǔ tɨdu ɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ nyǎtɔ̀ tsʉ̀ya. Obhó tɨ́, Kàgàwà bhà idzi nɨ́ abádhí bhěyi ɨ̀ nʉ́lɨ alɛ tɔ́.
16 Então Jesus chamou as crianças para perto de si e disse:
17 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ Kàgàwà bhà idzi nákɔ̌ ákɛ̌ ngbángba bhěyi alɛ, nóotsúya nzɨ̌ akɛkpá màtɨ́ kà ɔ̀.»
17 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem não receber o Reino de Deus como uma criança nunca entrará nele.
18 Atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ níivú dhu Yěsù-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ídzì màlimǒ, ádhu ndɨ àkǎ àkǎ mɔnzɨ̀, ndɨ́nɨ̌ ma mabá tɨ́ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga?»
18 Certo líder judeu perguntou a Jesus: — Bom Mestre, o que devo fazer para conseguir a vida eterna?
19 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ádhu nyɨ nyɨ́ ma ànzi ídzì alɛ tɨ́ nɨ̌? Ɨ̀mbǎ ídzì alɛ rɨ̌’ɨ̀ atdí màtɨ́. Kàgàwà kɛ̀lɛ̌ atdírɔ̀ nɨ́ ndɨ ídzì alɛ.
19 Jesus respondeu:
20 Nyɨ nyʉ́nɨ wà Ʉyátá: ‹Dhu àkǎ nzá nyɔnzɨ̀ mʉ̀nyɔ̀nɨ̀, dhu àkǎ nzá nyohò abvo, dhu àkǎ nzá nyɔnzɨ̀ ogbo, dhu àkǎ nzá nyʉnɔ̀ tɨ̀tɔ̀ ɔdhɨ̀nʉ dɔ̌. Ndɨrɔ̀, dhu àkǎ nyɨfʉ àbanʉ mà ɨ́yànʉ nà.›»
20 Você conhece os mandamentos: “Não cometa adultério, não mate, não roube, não dê falso testemunho contra ninguém, respeite o seu pai e a sua mãe.”
21 Nɨ́ wɔ̀ alɛ náadʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀ ndàtɨ: «Ma mɨ́fʉ kɔ̌kɔ̀rɨ́ Ʉyátá kɔ́rɔ́, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ idú ngbángba ɔ̀ rɔ̀.»
21 O homem respondeu: — Desde criança eu tenho obedecido a todos esses mandamentos.
22 Nɨ́ wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Atdí dhu nɨ́ ndɨ ndɨ̀ nʉ̀bhà tdɨ́tdɔ̌ ɨndʉ̀: dhu àkǎ nyudzǐ fʉnʉ́ arɨ́’ɨ̀ dhu kɔ́rɔ́, nyadʉ̀ kà ɔ̀ rɔ̀ nyɨ nyòngyè fʉ̀rangà nʉ́ndɔ̀ nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀, nɨ́ nyɨ nyádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ònzì nà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, nyádʉ̀ nyɨra, nyadʉ̀ owùdu nʉ́ngʉ.»
22 Quando Jesus ouviu isso, disse:
23 Nɨ́ wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, ɨzʉ nʉ́ʉka ka atdídɔ̌, abhɔ ndɨ̀ ndónzì dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
23 Quando o homem ouviu isso, ficou muito triste, pois era riquíssimo.
24 Yěsù níitdègu ɨzʉ nʉ́ka ka atdídɔ̌ dhu nálǎ, náadʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ònzì t’álɛ rǒtsù Kàgàwà bhà idzi ɔ̀ dhu rɨ̌’ɨ̀ ɔbɨ nyʉ́ tɨ́.
24 Vendo a tristeza dele, Jesus disse:
25 Obhó tɨ́, dhu rɨ̌’ɨ̀ ɨsɔ́ nyʉ́ ngàmɨyà ròtsù ndʉ̀dà sìndanɨ̀-bhu ɔ̀nǎ, ròsè ònzìtálɛ rǒtsù Kàgàwà bhà idzi ɔ̀ dhu dɔ̀nǎ.»
25 É mais difícil um rico entrar no Reino de Deus do que um camelo passar pelo fundo de uma agulha.
26 Nɨ́, wɔ̀ Yěsù rʉ̌nɔna dhu nɨ̀rɨ̀ alɛ níivú dhu kà-tsʉ̌, ’àtɨ: «Olu, ádhɨ nyʉ́ ndɨ ɔ̀gʉ̀ rádʉ̀ ɔ̀gʉ̀?»
26 Os que ouviram isso perguntaram: — Então, quem é que pode se salvar?
27 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ìndrǔ-lɛ̀mà nɔ̀nzɨ̀ dhu rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ Kàgàwà-lɛ̀mà nɔ́nzɨ̀.»
27 Jesus respondeu:
28 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Kànɨ̌, mǎ mʉ́bhà fɔká dhu, mǎdʉ̀ owùnʉ nʉ́ngʉ.»
28 Aí Pedro disse: — Veja! Nós deixamos a nossa família e seguimos o senhor.
29 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Ìndrǔ náapɛ́ pbɨ̀ndà ɨdza mà, pbɨ̀ndà ɨngba-tsánà mà, adɔ́na mà, àbanà mà, ɨ́yànà mà, pbɨ̀ndà inzo mànà nʉ́bha ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi-okú dɔ̀ rɔ̀,
29 Jesus respondeu:
30 nɨ́, yà kòmbí rɨ́’ɨ̀ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kà rɨ̌ dhu nábà abhɔ nyʉ́ ròsè. Ndɨrɔ̀, olù rɨ́rà kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kǎdʉ̀ya dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábà.»
30 receberá ainda nesta vida muito mais e, no futuro, receberá a vida eterna.
31 Yěsù núugu pbɨ̀ndà atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà ábhàlɨ̌ tɨna ɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà nɨ̌: «Kànɨ̌ àlɛ̌ kúpo Yèrùsàlɛmà. Nɨ́ kɔ́rɔ́ dhu, yà pbànábí náandí Ìndrǔ t’ídhùnà dɔ̌, nɨ́ ràkǎ ányɨ̀.
31 Jesus levou os doze discípulos para um lado e disse:
32 Obhó tɨ́, ka kɨ́ àbadhi nípfǒ, kabhʉ yà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí-fɔ́. Ndɨrɔ̀ ka kɨ́ kʉ̀gbɔ̌ kadʉ̀ àvu rɔ̀ná, kadʉ̀ ɨsɔ núso kà dɔ̀.
32 Ele será entregue aos não judeus, e estes vão zombar dele, insultá-lo, cuspir nele
33 Ndɨrɔ̀, asé nɨ̌ ka kʉ̀vɨ ka dhu-dzidɔ̌, ka kadʉ̀ya kòhò, kadʉ̀ ɔ̀tdʉ̀nà. Nɨ́ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ dzidɔ̌, kǎdʉ̀ya ndɨ̀ngbɛ̀.»
33 e bater nele; e depois o matarão. Mas no terceiro dia ele ressuscitará.
34 Pbɛ́tʉ̀ wɔ̀ Yěsù ʉ̀nɔ̀ dhu náadʉ̀ nzá abádhí-dɔ nálʉ akɛkpá màtɨ́. Ndɨ ɔtɛ-tɨ̀ náarù ndɨ̀ òru tɨ́ abádhí rɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ abádhí ràdʉ̀ àdhu dɔ̌ màtɨ́ Yěsù rɔ̌tɛ dhu nʉ́nɨ.
34 Os discípulos não entenderam nada do que Jesus disse. O que essas palavras queriam dizer estava escondido deles, e eles não sabiam do que Jesus estava falando.
35 Yěsù níitdègu Yɛ̀rɨkɔ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ níndù, nɨ́ kǎtù atdí ndùmùndúmú otu-igì dɔ̌ àdɨ, ndàmbɛ dhu núnzi dɔ̌ ìndrǔ-fɔ́ rɔ́.
35 Jesus já estava chegando perto da cidade de Jericó. Acontece que um cego estava sentado na beira do caminho, pedindo esmola.
36 Nɨ́, wɔ̀ ndùmùndúmú nɨ́ɨrɨ ihé-yà rʉ̌da dhu, ndàdʉ̀ dhu ìvu, àdhu mà rɨ̌ ndɔ̀nzɨ dhu ndɨ̀ ndʉnɨ tɨ́.
36 Quando ouviu a multidão passando, ele perguntou o que era aquilo.
37 Nɨ́ ka kadʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kà tɔ̀ katɨ: Yěsù, Nàzàretì ɔ̌ alɛ ràrɨ̌ wɔ̀ rʉ́da.
37 — É Jesus de Nazaré que está passando! — responderam.
38 Nɨ́ kǎkù, ndàtɨ: «Yěsù, Dàwudì nɨ̌ngbá, ábà ɨzʉ dùdú!»
38 Aí o cego começou a gritar: — Jesus,
39 Nɨ́ yà angyi òkò ’àmbɛ òwu dɔ̌ alɛ náarʉ̀ kà dɔ̌, àdʉ̀ kàvi rɨ̀nɛ̀. Pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ òkù tdɨ́tdɔ̌ àrǐ nyʉ́ tɨ́, ndàtɨ: «Dàwudì nɨ̌ngbá, ábà ɨzʉ dùdú!»
39 As pessoas que iam na frente o repreenderam e mandaram que ele calasse a boca. Mas ele gritava ainda mais: — Filho de Davi, tenha pena de mim!
40 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ ìde ndàdʉ̀ kàvi kiwǔ nà tɨna ɔ̀. Nɨ́, ɨ́kyɛ̀rɔ̌ kɨ̀rà àhʉ tɨná rɔ̀, Yěsù ivú dhu kà-tsʉ̌ ndàtɨ:
40 Jesus parou e mandou que trouxessem o cego. Quando ele chegou perto, Jesus perguntou:
41 «Ádhu nyɨ nyòzè mɔnzɨ̀ ɨndʉ̀?» Nɨ́ kǎdʉ̀ dhu àdu ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ma mòzè mala nga.»
41 — O que é que você quer que eu faça? — Senhor, eu quero ver de novo! — respondeu ele.
42 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Álǎ nà ɨnga! Ɨwà pbʉ̀kʉ̀ a’uta nɨ́gʉ̌ nyɨ!»
42 Então Jesus disse:
43 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, wɔ̀ ndùmùndúmú-nyɨ̀kpɔ́ náadʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndàla nga, àbadhi ràdʉ̀ àrà Yěsù-owù ɔ̌, Kàgàwà-ɔvɔ̀ nílè ndɨ̀ ndɨ́ rɔ́rɔ̀. Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ, wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu nàla, náadʉ̀ Kàgàwà-ɔvɔ̀ nílè átɔ̀.
43 No mesmo instante o homem começou a ver e, dando glória a Deus, foi seguindo Jesus. E todos os que viram isso começaram a louvar a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.