Lucas 18
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Yěsù awɛ atdí mbólí pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨtɛ̀ tɨ́ dhu abádhí ràkǎ ’òngò ’ɨ̀tsɔ̀ bìlǐnganà ɨ̀nzɨ̌ ɨ̀ ɨ́ ɨ̀ngyɛ̌ rɔ́rɔ̀.
1 Disse-lhes Jesus uma parábola sobre o dever de orar sempre e nunca esmorecer:
2 Kǎtɨ: «Atdí kɨgɔ̀ ɔ̌, anya t’ɨ́tdɨ̀ta tɔ́ atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ Kàgàwà ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ atdí alɛ mà nɨ́fʉ̌ alɛ.
2 Havia em certa cidade um juiz que não temia a Deus, nem respeitava homem algum.
3 Ndɨrɔ̀, ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌, atdí abvo-àyi nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè átɔ̀. Nɨ́ ndɨ abvo-àyi ongónà ɨ̀rà anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ kà-rɔ̌, ndàtɨ: ‹Ʉ́nɔ ànyǎka pbàkà anyatálɛ mànà.›
3 Havia também, naquela mesma cidade, uma viúva que vinha ter com ele, dizendo: Julga a minha causa contra o meu adversário.
4 Nɨ́ ábhɔ̌ ɨdhɔ nyʉ́ tɨ́, wɔ̀ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ náazè nzá ndʉ̀nɔ̀ ndɨ anya. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ atdíku kɨ̌rɛ̀ nga, ndàtɨ: ‹Ma mɨ́ mbǎ ɨ̀nzɨ̌ ma marɨ́ Kàgàwà ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ dhu màtɨ́, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ ma marɨ́ atdí alɛ mà nɨ́fʉ̌ dhu màtɨ́,
4 Ele, por algum tempo, não a quis atender; mas, depois, disse consigo: Bem que eu não temo a Deus, nem respeito a homem algum;
5 nɨ́, bìlǐ kǎrɨ́ tsìdu àvǎ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, dhu àkǎ wà mʉnɔ̀ abádhí-ànyǎ pbɨ̀ndà anyatálɛ mànà, akyɛ kǒngóna ɨ̀rà dùdu-ɔ̌nga ʉ̀kpà nɨ̌.›»
5 todavia, como esta viúva me importuna, julgarei a sua causa, para não suceder que, por fim, venha a molestar-me.
6 Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: «Nyɨ̀rɨ pɛ́ wɔ̀ ɨ̀mbǎ obhónga nà anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ nʉ́ʉnɔ dhu!
6 Então, disse o Senhor: Considerai no que diz este juiz iníquo.
7 Nɨ́, Kàgàwà tɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ yà adyíbhengá nga mà, kùbhingá nga mànà ɔ̌ arɨ́ ’ɨ̀tsɔ̀ rɔ̀ná fɨ̌ndà ndɨ̀ ndavò alɛ rɔ̌ dhu nʉ́tsɛ̀? Kà tɨ́ àdʉ̀ ɨ̀nɛ̀ ɨ̀nɛ̀ abádhí rɔ̌?
7 Não fará Deus justiça aos seus escolhidos, que a ele clamam dia e noite, embora pareça demorado em defendê-los?
8 Ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: kà ràrǎdʉ̀ abádhí-rɔ̌ dhu nʉ́tsɛ̀ tsàkàtsàkà nyʉ́. Pbɛ́tʉ̀, Ìndrǔ t’ídhùnà rǐngo nɨ́nganɨ́, kǒtúya tɨ́ tdʉ̌ a’uta nà alɛ yà adzɨ dɔ̌?»
8 Digo-vos que, depressa, lhes fará justiça. Contudo, quando vier o Filho do Homem, achará, porventura, fé na terra?
9 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù awɛ yàrɨ́ mbólí yà obhónángatálɛ tɨ́ arɨ́ ’ɔ̀zʉ̀, ’àdʉ̀ ngʉ̌kpà alɛ-gàyà nɔ́nzɨ̀ alɛ tɔ̀.
9 Propôs também esta parábola a alguns que confiavam em si mesmos, por se considerarem justos, e desprezavam os outros:
10 Kǎtɨ: «Ɔ́yɔ̌ alɛ náatsù Kàgàwà bhà ɨdza, ndɨ́nɨ̌ ’ɨtsɔ̀ tɨ́ ɨ̀. Atdí abádhí nzínzì ɔ̌ alɛ nɨ’ɨ̀ Mʉ̀fàrɨ̀sayò, ndɨrɔ̀ ngǎtsi alɛ nɨ’ɨ̀ pàratà tɔ́ ndɔmbɛ̀.
10 Dois homens subiram ao templo com o propósito de orar: um, fariseu, e o outro, publicano.
11 Nɨ́, Mʉ̀fàrɨ̀sayò níidè, ndàmbɛ ndɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ afína ɔ̀, ndàtɨ: ‹Ɔ̀ɔ Kàgàwǎ, ma màbhʉ ɔ̀tsɔ̀ nyʉ́ ɨndʉ̀, ɨ̀mbǎ ma marɨ́’ɨ̀ ngʉ̌kpà alɛ-tsí bhěyi nɨ́dhunɨ̌. Ɨ alɛ nɨ́ kǎkà ogbo ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ, kǎkà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ obhónángatálɛ, ndɨrɔ̀ kǎkà mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ. Ndɨrɔ̀ ma nɨ́ nzɨ̌ pàratà tɔ́ yàrɨ́ ndɔmbɛ̀ bhěyi alɛ.
11 O fariseu, posto em pé, orava de si para si mesmo, desta forma: Ó Deus, graças te dou porque não sou como os demais homens, roubadores, injustos e adúlteros, nem ainda como este publicano;
12 Ma márɨ́ ɔ̀nyʉ̀ t’ɔ́nyʉta-tsʉ̀ nʉ́tsɨ ɔyɔ-gʉ̀na atdí yɛngɛ̀ rɔ̌. Ndɨrɔ̀ ma marɨ́ pbàkà kɔ́rɔ́ ongyéngá tɔ́ atdínga ɨdrɛ̀ dɔ̌ núbhǒ pɛrɛ̀ tɨ́ ɨndʉ̀.›
12 jejuo duas vezes por semana e dou o dízimo de tudo quanto ganho.
13 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ pàratà tɔ́ ndɔmbɛ̀ níidè ɨtsɛta, ɨ̀nzɨ̌ ndòzè ndàngbɛ dɔ̀na, ndàndà ɔrʉ̀ nga mà. Pbɛ́tʉ̀, kǎdɨ̀ ndàmbɛ odrùna-dɔ nʉ́pbɨ̀ dɔ̌ ɨzʉ nà, ndàdʉ̀ àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: ‹Ɔ̀ɔ Kàgàwǎ, ábà ɨzʉ dùdú, ɨma nzɛ́rɛngatálɛ tɨ́rɔ̀.›
13 O publicano, estando em pé, longe, não ousava nem ainda levantar os olhos ao céu, mas batia no peito, dizendo: Ó Deus, sê propício a mim, pecador!
14 Ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: wɔ̀rɨ́ pàratà tɔ́ ndɔmbɛ̀ náadù ndɨ̀ pbɨ̀ndà ɨwà Kàgàwà nɔ́zʉ̀ ndɨ̀ ídzì alɛ tɨ́ rɔ́rɔ̀. Obhó tɨ́, ndɨ̀dzɨ̌ rɨ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ ɔrʉ́ alɛ nɨ́ ka kifoya obvò. Ndɨrɔ̀, ndìfǒ rɨ́ obvò ndɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ nɨ́ ka kɨdzɨ́ya ɔrʉ́.»
14 Digo-vos que este desceu justificado para sua casa, e não aquele; porque todo o que se exalta será humilhado; mas o que se humilha será exaltado.
15 Ìndrǔ nóowúnà ìwu rɔ̌ ɨba-tsʉ̀nǎ nzónzo nà Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ kʉ̌lɨ tɨ́ ɔtsʉ́na dɔ̀yá. Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ dhu ɨ̀ àla rɔ̀, ábhàlɨ̌ adʉ̀ ɔ̀rʉ̀ ɔ̀rʉ̀ tɨ́ ɨ alɛ dɔ̌.
15 Traziam-lhe também as crianças, para que as tocasse; e os discípulos, vendo, os repreendiam.
16 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ ɨ nzónzo nónzì kiwǔ nà tɨna ɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyʉ̀bhà nzónzo rìwǔ tɨdu ɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ nyǎtɔ̀ tsʉ̀ya. Obhó tɨ́, Kàgàwà bhà idzi nɨ́ abádhí bhěyi ɨ̀ nʉ́lɨ alɛ tɔ́.
16 Jesus, porém, chamando-as para junto de si, ordenou: Deixai vir a mim os pequeninos e não os embaraceis, porque dos tais é o reino de Deus.
17 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ Kàgàwà bhà idzi nákɔ̌ ákɛ̌ ngbángba bhěyi alɛ, nóotsúya nzɨ̌ akɛkpá màtɨ́ kà ɔ̀.»
17 Em verdade vos digo: Quem não receber o reino de Deus como uma criança de maneira alguma entrará nele.
18 Atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ níivú dhu Yěsù-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ídzì màlimǒ, ádhu ndɨ àkǎ àkǎ mɔnzɨ̀, ndɨ́nɨ̌ ma mabá tɨ́ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga?»
18 Certo homem de posição perguntou-lhe: Bom Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
19 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ádhu nyɨ nyɨ́ ma ànzi ídzì alɛ tɨ́ nɨ̌? Ɨ̀mbǎ ídzì alɛ rɨ̌’ɨ̀ atdí màtɨ́. Kàgàwà kɛ̀lɛ̌ atdírɔ̀ nɨ́ ndɨ ídzì alɛ.
19 Respondeu-lhe Jesus: Por que me chamas bom? Ninguém é bom, senão um, que é Deus.
20 Nyɨ nyʉ́nɨ wà Ʉyátá: ‹Dhu àkǎ nzá nyɔnzɨ̀ mʉ̀nyɔ̀nɨ̀, dhu àkǎ nzá nyohò abvo, dhu àkǎ nzá nyɔnzɨ̀ ogbo, dhu àkǎ nzá nyʉnɔ̀ tɨ̀tɔ̀ ɔdhɨ̀nʉ dɔ̌. Ndɨrɔ̀, dhu àkǎ nyɨfʉ àbanʉ mà ɨ́yànʉ nà.›»
20 Sabes os mandamentos: Não adulterarás , não matarás , não furtarás , não dirás falso testemunho , honra a teu pai e a tua mãe.
21 Nɨ́ wɔ̀ alɛ náadʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀ ndàtɨ: «Ma mɨ́fʉ kɔ̌kɔ̀rɨ́ Ʉyátá kɔ́rɔ́, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ idú ngbángba ɔ̀ rɔ̀.»
21 Replicou ele: Tudo isso tenho observado desde a minha juventude.
22 Nɨ́ wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Atdí dhu nɨ́ ndɨ ndɨ̀ nʉ̀bhà tdɨ́tdɔ̌ ɨndʉ̀: dhu àkǎ nyudzǐ fʉnʉ́ arɨ́’ɨ̀ dhu kɔ́rɔ́, nyadʉ̀ kà ɔ̀ rɔ̀ nyɨ nyòngyè fʉ̀rangà nʉ́ndɔ̀ nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀, nɨ́ nyɨ nyádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ònzì nà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, nyádʉ̀ nyɨra, nyadʉ̀ owùdu nʉ́ngʉ.»
22 Ouvindo-o Jesus, disse-lhe: Uma coisa ainda te falta: vende tudo o que tens, dá-o aos pobres e terás um tesouro nos céus; depois, vem e segue-me.
23 Nɨ́ wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, ɨzʉ nʉ́ʉka ka atdídɔ̌, abhɔ ndɨ̀ ndónzì dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
23 Mas, ouvindo ele estas palavras, ficou muito triste, porque era riquíssimo.
24 Yěsù níitdègu ɨzʉ nʉ́ka ka atdídɔ̌ dhu nálǎ, náadʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ònzì t’álɛ rǒtsù Kàgàwà bhà idzi ɔ̀ dhu rɨ̌’ɨ̀ ɔbɨ nyʉ́ tɨ́.
24 E Jesus, vendo-o assim triste, disse: Quão dificilmente entrarão no reino de Deus os que têm riquezas!
25 Obhó tɨ́, dhu rɨ̌’ɨ̀ ɨsɔ́ nyʉ́ ngàmɨyà ròtsù ndʉ̀dà sìndanɨ̀-bhu ɔ̀nǎ, ròsè ònzìtálɛ rǒtsù Kàgàwà bhà idzi ɔ̀ dhu dɔ̀nǎ.»
25 Porque é mais fácil passar um camelo pelo fundo de uma agulha do que entrar um rico no reino de Deus.
26 Nɨ́, wɔ̀ Yěsù rʉ̌nɔna dhu nɨ̀rɨ̀ alɛ níivú dhu kà-tsʉ̌, ’àtɨ: «Olu, ádhɨ nyʉ́ ndɨ ɔ̀gʉ̀ rádʉ̀ ɔ̀gʉ̀?»
26 E os que ouviram disseram: Sendo assim, quem pode ser salvo?
27 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ìndrǔ-lɛ̀mà nɔ̀nzɨ̀ dhu rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ Kàgàwà-lɛ̀mà nɔ́nzɨ̀.»
27 Mas ele respondeu: Os impossíveis dos homens são possíveis para Deus.
28 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Kànɨ̌, mǎ mʉ́bhà fɔká dhu, mǎdʉ̀ owùnʉ nʉ́ngʉ.»
28 E disse Pedro: Eis que nós deixamos nossa casa e te seguimos.
29 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Ìndrǔ náapɛ́ pbɨ̀ndà ɨdza mà, pbɨ̀ndà ɨngba-tsánà mà, adɔ́na mà, àbanà mà, ɨ́yànà mà, pbɨ̀ndà inzo mànà nʉ́bha ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi-okú dɔ̀ rɔ̀,
29 Respondeu-lhes Jesus: Em verdade vos digo que ninguém há que tenha deixado casa, ou mulher, ou irmãos, ou pais, ou filhos, por causa do reino de Deus,
30 nɨ́, yà kòmbí rɨ́’ɨ̀ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kà rɨ̌ dhu nábà abhɔ nyʉ́ ròsè. Ndɨrɔ̀, olù rɨ́rà kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kǎdʉ̀ya dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábà.»
30 que não receba, no presente, muitas vezes mais e, no mundo por vir, a vida eterna.
31 Yěsù núugu pbɨ̀ndà atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà ábhàlɨ̌ tɨna ɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà nɨ̌: «Kànɨ̌ àlɛ̌ kúpo Yèrùsàlɛmà. Nɨ́ kɔ́rɔ́ dhu, yà pbànábí náandí Ìndrǔ t’ídhùnà dɔ̌, nɨ́ ràkǎ ányɨ̀.
31 Tomando consigo os doze, disse-lhes Jesus: Eis que subimos para Jerusalém, e vai cumprir-se ali tudo quanto está escrito por intermédio dos profetas, no tocante ao Filho do Homem;
32 Obhó tɨ́, ka kɨ́ àbadhi nípfǒ, kabhʉ yà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí-fɔ́. Ndɨrɔ̀ ka kɨ́ kʉ̀gbɔ̌ kadʉ̀ àvu rɔ̀ná, kadʉ̀ ɨsɔ núso kà dɔ̀.
32 pois será ele entregue aos gentios, escarnecido, ultrajado e cuspido;
33 Ndɨrɔ̀, asé nɨ̌ ka kʉ̀vɨ ka dhu-dzidɔ̌, ka kadʉ̀ya kòhò, kadʉ̀ ɔ̀tdʉ̀nà. Nɨ́ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ dzidɔ̌, kǎdʉ̀ya ndɨ̀ngbɛ̀.»
33 e, depois de o açoitarem, tirar-lhe-ão a vida; mas, ao terceiro dia, ressuscitará.
34 Pbɛ́tʉ̀ wɔ̀ Yěsù ʉ̀nɔ̀ dhu náadʉ̀ nzá abádhí-dɔ nálʉ akɛkpá màtɨ́. Ndɨ ɔtɛ-tɨ̀ náarù ndɨ̀ òru tɨ́ abádhí rɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ abádhí ràdʉ̀ àdhu dɔ̌ màtɨ́ Yěsù rɔ̌tɛ dhu nʉ́nɨ.
34 Eles, porém, nada compreenderam acerca destas coisas; e o sentido destas palavras era-lhes encoberto, de sorte que não percebiam o que ele dizia.
35 Yěsù níitdègu Yɛ̀rɨkɔ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ níndù, nɨ́ kǎtù atdí ndùmùndúmú otu-igì dɔ̌ àdɨ, ndàmbɛ dhu núnzi dɔ̌ ìndrǔ-fɔ́ rɔ́.
35 Aconteceu que, ao aproximar-se ele de Jericó, estava um cego assentado à beira do caminho, pedindo esmolas.
36 Nɨ́, wɔ̀ ndùmùndúmú nɨ́ɨrɨ ihé-yà rʉ̌da dhu, ndàdʉ̀ dhu ìvu, àdhu mà rɨ̌ ndɔ̀nzɨ dhu ndɨ̀ ndʉnɨ tɨ́.
36 E, ouvindo o tropel da multidão que passava, perguntou o que era aquilo.
37 Nɨ́ ka kadʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kà tɔ̀ katɨ: Yěsù, Nàzàretì ɔ̌ alɛ ràrɨ̌ wɔ̀ rʉ́da.
37 Anunciaram-lhe que passava Jesus, o Nazareno.
38 Nɨ́ kǎkù, ndàtɨ: «Yěsù, Dàwudì nɨ̌ngbá, ábà ɨzʉ dùdú!»
38 Então, ele clamou: Jesus, Filho de Davi, tem compaixão de mim!
39 Nɨ́ yà angyi òkò ’àmbɛ òwu dɔ̌ alɛ náarʉ̀ kà dɔ̌, àdʉ̀ kàvi rɨ̀nɛ̀. Pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ òkù tdɨ́tdɔ̌ àrǐ nyʉ́ tɨ́, ndàtɨ: «Dàwudì nɨ̌ngbá, ábà ɨzʉ dùdú!»
39 E os que iam na frente o repreendiam para que se calasse; ele, porém, cada vez gritava mais: Filho de Davi, tem misericórdia de mim!
40 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ ìde ndàdʉ̀ kàvi kiwǔ nà tɨna ɔ̀. Nɨ́, ɨ́kyɛ̀rɔ̌ kɨ̀rà àhʉ tɨná rɔ̀, Yěsù ivú dhu kà-tsʉ̌ ndàtɨ:
40 Então, parou Jesus e mandou que lho trouxessem. E, tendo ele chegado, perguntou-lhe:
41 «Ádhu nyɨ nyòzè mɔnzɨ̀ ɨndʉ̀?» Nɨ́ kǎdʉ̀ dhu àdu ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ma mòzè mala nga.»
41 Que queres que eu te faça? Respondeu ele: Senhor, que eu torne a ver.
42 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Álǎ nà ɨnga! Ɨwà pbʉ̀kʉ̀ a’uta nɨ́gʉ̌ nyɨ!»
42 Então, Jesus lhe disse: Recupera a tua vista; a tua fé te salvou.
43 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, wɔ̀ ndùmùndúmú-nyɨ̀kpɔ́ náadʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndàla nga, àbadhi ràdʉ̀ àrà Yěsù-owù ɔ̌, Kàgàwà-ɔvɔ̀ nílè ndɨ̀ ndɨ́ rɔ́rɔ̀. Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ, wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu nàla, náadʉ̀ Kàgàwà-ɔvɔ̀ nílè átɔ̀.
43 Imediatamente, tornou a ver e seguia-o glorificando a Deus. Também todo o povo, vendo isto, dava louvores a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.