Lucas 14
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs BKJ
1 Atdíku sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, Yěsù ɨra dhu ɔ̀nyʉ̀ Pbàfàrìsáyó nzínzì ɔ̌ atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà ɨdzá. Nɨ́ ìndrǔ adʉ̀ nyɨ̀kpɔ́ya nʉ́dɨ, ’àmbɛ kàndà dɔ̌ atdyúya nyʉ́ nà.
1 E aconteceu que, entrando ele na casa de um dos principais fariseus para comer pão no dia do shabat, eles o estavam observando.
2 Nɨ́, ɔ̀na ádhà ndɨ̀ atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ Yěsù-ɔ̀nzɨ̌.
2 E eis que estava ali diante dele um certo homem hidrópico.
3 Nɨ́ Yěsù, ivú dhu Ʉyátá tɔ́ màlímó mà Pbàfàrìsáyó mànà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá ná’ù tɨ́ wà ìndrǔ ɨ̀gʉ ka kádʉ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌ dhu? Ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, kǎtɨ tɨ́ ɨ̀nzɨ̌ ka ràrǎdʉ̀ kɨ̀gʉ?»
3 E Jesus, respondendo, falou aos doutores da lei e aos fariseus, dizendo: É lícito curar no dia do shabat?
4 Pbɛ́tʉ̀ abádhí náadʉ̀ ɨ̀nɛ̀, ɨ̀nzɨ̌ ’àdu ɔtɛ. Nɨ́ Yěsù idyi wɔ̀rɨ́ alɛ ndɨ̀gʉ̌, ndàdʉ̀ àvinà ràrà.
4 E eles calaram-se. E tomando-o, ele o curou e o deixou ir;
5 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ádhɨ pbá alɛ nzínzìkʉ ɔ̌, pbɨ̀ndà ɨngba mà, ndɨrɔ̀ pbɨ̀ndà ìkyì mà nɨ́tsɨ̀ dzɨ̀wɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ rǎdʉ̀ kìpfo ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ ndɨ dzɨ̀wɔ̀ ɔ̀ rɔ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌?»
5 e perguntou-lhes, dizendo: Qual será de vós que, tendo um jumento ou boi que caindo em um poço, não o retira imediatamente no dia do shabat?
6 Nɨ́ abádhí rǎdǔna wɔ̀rɨ́ ɔtɛ dɔ̌ dhu náadʉ̀ abádhí-lɛ̀mà nɔ́nzɨ̀ ɔ̀nzɨ tɨ́.
6 E, novamente, eles não puderam lhe responder acerca dessas coisas.
7 Yěsù níitdègu yà ɨ̀ ka kùnzìnà mànà ɔ̀nyʉ̀ tɔ̀ alɛ nóvò angyinǎ rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ tombi, ’àdʉ̀ òko dɔ̀yá dhu nálǎ, nɨ́ kǎdʉ̀ yàrɨ́ mbólí náwɛ ɨ alɛ tɔ̀ ndàtɨ:
7 E ele propôs aos convidados uma parábola, reparando como eles escolhiam os principais lugares, dizendo-lhes:
8 «Atdí alɛ nánzì nyɨ àdhɨ̀ngbǎ ka kʉ̀ndà nɨ̌ mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ tɔ̀ rɔ̀, dhu àkǎ nzá nyitsì àdɨ angyinǎ rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ tombi dɔ̌. Obhó tɨ́, ngǎtsi nɨ̌ wɔ̀rɨ́ alɛ nádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨwà ànzìnà pbʉ̀kʉ̀ ɨfʉta dɔ̀nǎ pbɨ̀ndà ɨfʉta ósè ngǎtsi alɛ átɔ̀.
8 Quando tu fores convidado por algum homem para as bodas, não te assentes no primeiro lugar, para que não aconteça que esteja convidado um homem mais honrado do que tu,
9 Nɨ́ wɔ̀ ngǎtsi alɛ nɨ́tɔ̀ ndɨ̀ rɔ̀, wɔ̀ nyɨ̌ nùnzìnà ɔ́yɔ̌ kɔ́rɔ́ alɛ rǎdʉ̀ àrà àtɨ̀nà nyɨ nɨ̌: ‹Ɨ́và nyɨ, nyʉbhà ngari wɔ̀ alɛ tɔ̀.› Nɨ́ nyɨ nyɨ́ nyɨvà, nyarà àdɨ olù rɨ́’ɨ̀ tombi dɔ̌ dhu rǎdʉ̀ nyɨ̀nʉ nábhʉ rɨ̀wʉ̀ atdídɔ̌.
9 e, vindo o que convidou a ti e a ele, te diga: Dá o lugar a este homem; e então com vergonha, tenhas de tomar um lugar inferior.
10 Nɨ́, nyɨ ka kànzì mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̌ ɔ̀nyʉ̀ tɔ̀ rɔ̀, dhu ɔ̀fɔ̀ nga nyitsì àdɨ olùnǎ rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ tombi dɔ̌, ndɨ́nɨ̌ yà nyɨ nànzìnà alɛ nítsù rɔ̀, kǐtsi tɨ́ ndɨ àtɨ̀nà nyɨ nɨ̌: ‹Ɔdhɨ́, ʉ́dà nyadɨ angyinǎ rɔ̀.› Nɨ́, ndɨ dhu nádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ ɨfʉta nyʉ́ tɨ́ ɨndʉ̀ yà atdíkpá nyɨ̌ nyɨ́ dhu ɔ̀nyʉ mànà kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌.
10 Mas, quando fores convidado, vai e assenta-te no lugar inferior, para que, quando vier o que te convidou, ele possa te dizer: Amigo, sobe para cá. Então, terás honra diante dos que estiverem assentados contigo na mesa.
11 Obhó tɨ́, ndɨ̀dzɨ̌ rɨ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ ɔrʉ́ alɛ nɨ́ ka kifoya. Ndɨrɔ̀, ndìfǒ rɨ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ nɨ́ ka kɨdzɨ́ya.»
11 Porque, qualquer que se exaltar a si mesmo, será humilhado, e aquele que se humilhar a si mesmo, será exaltado.
12 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ ndɨ̀ nànzìnà ɔ̀nyʉ̀ tɔ̀ alɛ nɨ̌: «Kútsingá nga tɔ́ ɔ̀nyʉ̀, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ adyíbhengá nga tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ nyɨ nyɔ̀bhɔ̀lɔ̀ ìndrǔ tɔ̀ rɔ̀, dhu àkǎ nzá nyunzì ɔdhɨ́nʉ mà, adɔ́nʉ mà, fʉ̀kʉ́ ɨdzá-bhà mà, ndɨrɔ̀ ònzǒnzì ɔdhɨ́nʉ mànà. Obhó tɨ́, abádhí rǎdʉ̀ òwu nyanzì átɔ̀ fɨ̀yɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̀, nyadʉ̀ yà abádhí tɔ̀ nyɨ nyanzɨ̀ dhu-arì ɔ̌ nábà abádhí-fɔ́.
12 E ele disse também ao que o havia convidado: Quando deres um jantar ou uma ceia, não chames os teus amigos, nem os teus irmãos, nem os teus parentes, nem os teus vizinhos ricos, para que não aconteça que eles também te tornem a convidar, e te seja recompensado.
13 Pbɛ́tʉ̀, dɨ̀nɨ́ nyɨ nyɔ̀nzɨ̀ rɔ̀, dhu ɔ̀fɔ̀ nga nyunzì alɛ nɨ́: nǎkʉ̀tálɛ mà, òtsótsù alɛ mà, ùkele arúkele alɛ mà, ndùmùndúmú mànà.
13 Mas, quando tu deres um banquete, chama os pobres, aleijados, mancos e cegos;
14 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ nyɨ nyádʉ̀ hirò ɔ̀nzɨ̀, ɨ̀mbǎ abádhí rɨ̌’ɨ̀ ɨndʉ̀ ɨ̀ ádǔna dhu nà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Obhó tɨ́, Kàgàwà náadʉ̀ya ndɨ yà nyɨ nyanzɨ̀ dhu-arì ɔ̌ nádu ɨndʉ̀, yà Kàgàwà rɨ̌ obhónángatálɛ nábhʉ̌ rʉ̀ngbɛ ɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ nɨ́nganɨ́.»
14 e tu serás abençoado; porque eles não podem te recompensar; pois tu serás recompensado na ressurreição dos justos.
15 Wɔ̀ Yěsù ʉ̀nɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, kà mà rǔbhi dhu ɔ̀nyʉ̀ rɔ̌ mànà atdíkpá alɛ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ náatɨ Yěsù nɨ̌: «Hirò nɔnzɨya alɛ nɨ́, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi ɔ̌ dhu nɔnyʉya alɛ!»
15 E, ao ouvir estas coisas, um dos que estavam assentados com ele à mesa, disse-lhe: Abençoado é o que comer pão no reino de Deus.
16 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Atdí alɛ náanzɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ dɨ̀nɨ́ ndàdʉ̀ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ núnzì ɔ̀nà.
16 Então, ele lhe disse: Certo homem fez uma grande ceia e convidou a muitos;
17 Nɨ́, ndɨ dɨ̀nɨ́ tɔ́ kàsʉmɨ̀ àkǎ rɔ̀, kǎvì pbɨ̀ndà kasʉtálɛ ràrà dhu ʉ̀nɔ̀ yà ndɨ̀ ndúnzì alɛ tɔ̀, ndàtɨ: ‹Kɔ́rɔ́ dhu-tsí ka kɔ̀bhɔ̀lɔ̀ wà, nɨ́ nyìwǔ kòmbí.›
17 e enviou seu servo, na hora da ceia, para dizer aos convidados: Vinde, pois todas as coisas estão preparadas.
18 Pbɛ́tʉ̀, kɔ́rɔ́ kɔ̀rɨ́ alɛ náapɛ̀ ’òwù ʉbàta nónzì rɔ̌ atdátdírà ɔ̌. Wɛmbɛrɛ̀ t’álɛ atɨ wɔ̀ kasʉtálɛ nɨ̌: ‹Ma módzì atdí ɨnga, nɨ́ dhu àkǎ marà ndɨ ɨnga nándà. Nɨ́, ma mɨ̀tsɔ̀ ma rʉ̀nʉ́ atdídɔ̌, ʉ́bà dhu idù.›
18 E todos em consenso começaram a dar desculpas. O primeiro disse-lhe: Eu comprei um pedaço de terra, e preciso ir vê-lo; peço-te que me desculpes.
19 Ngǎtsi alɛ náatɨ: ‹Ma módzì ɨnga t’óbhìta tɔ́ ìkyì-akpá ɨdrɛ, nɨ́ ma mɨ́ abádhí nɨ̌ ma móngo kasʉ ɔ̀nzɨ̀ tɨ́ dhu nómvù. Nɨ́rɔ̀, ma mɨ̀tsɔ̀ ma atdídɔ̌ rʉ̀nʉ́, ʉ́bà dhu idù.›
19 E outro disse: Eu comprei cinco juntas de bois, e vou examiná-las; peço-te que me desculpe.
20 Ndɨrɔ̀, ngǎtsi alɛ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: ‹Mǎ mʉ́mbǎ mǎ pbàkà tsìbhálɛ nà rɔ́ ɨdhɔ nápɛ̀ nzá ɔ̀trɔ. Nɨ́, ma mɨ́ nzɨ̌ àrà àwólò.›
20 E outro disse: Casei-me e, portanto, não posso ir.
21 Nɨ́ wɔ̀ kasʉtálɛ náadù ndɨ̀ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎlɛ ɨ, ndàdʉ̀ kɔ̌kɔ̀ alɛ rǒwu àdunà rɔ̌ fɨ̌ndà dhu náwɛ kɔ́rɔ́ àbadhi tɔ̀. Nɨ́ wɔ̀rɨ́ ɨdza-àbadhi náakó atdídɔ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà kasʉtálɛ nɨ̌: ‹Árà tsàkàtsàkà kɨgɔ̀ ɔ̌ ngʉdhà ɔ̀nǎ, ndɨrɔ̀ otu ɔ̀nǎ màtɨ́, nyundu nǎkʉ̀tálɛ mà, òtsótsù alɛ mà, ndùmùndúmú mà, ndɨrɔ̀ ùkele arúkele alɛ mànà, nyɨrà nà ɨrɔ́.›
21 E, vindo aquele servo, anunciou essas coisas ao seu senhor. Então, o dono da casa, irritado, disse ao seu servo: Sai depressa pelas ruas e becos da cidade e traze aqui os pobres, e os aleijados, e os coxos, e os cegos.
22 Nɨ́, ányɨ̀rɔ̀ ndɨ̀ ndìngò rɔ̀, kǐtsi àtɨ̀nà: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ma mɔ̀nzɨ̀ wà yà nyɨ nyàvi dhu, pbɛ́tʉ̀ ngari nɔ́dɨ̀ ɔ̀dɨ̀ tdɨ́tdɔ̌ ɨdzá.›
22 E disse o servo: Senhor, está feito como tu ordenaste, e ainda há lugar.
23 Nɨ́ wɔ̀ kasʉ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ náadʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà kasʉtálɛ nɨ̌: ‹Áhʉ̌, nyarà igigi pbanga ɔ̀ rówu otu ɔ̀nǎ, ɨnga-ngbɔ̀ ka kʉ́kpɔ̀rɔ̀ nɨ̌ kɔrɔwà ɔ̀nǎ màtɨ́, nyadʉ̀ ìndrǔ nʉ́tʉ rìtsù, ndɨ́nɨ̌ ɨdzá nga núupílí tɨ́ ndɨ̀ ìndrǔ nɨ̌.
23 E disse o senhor ao servo: Sai pelas estradas e sendas, e obriga-os a entrar, para que a minha casa possa estar cheia.
24 Obhó tɨ́, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: atdí alɛ mà yà ka kùnzìnà alɛ nzínzì ɔ̌ níinèya nzɨ̌ pbàkà dɨ̀nɨ́ ɔ̌ ɔ̀nyʉ̀-dzi mà.›»
24 Porque eu vos digo: Que nenhum daqueles homens que foram convidados provará a minha ceia.
25 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ábhɔ̌ ihé-yà núubhínà òwu rɔ̌ atdíkpá Yěsù mànà. Nɨ́ Yěsù agɛ́rɛ́ ndɨ̀ abádhí dɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌:
25 E iam com ele grandes multidões; e, voltando-se, disse-lhes:
26 «Owùdu ɔ̌ ndɨ̀ nòzè ndùbhi alɛ náapɛ́ nzɨ̌ àbanà mà, ɨ́yànà mà, pbɨ̀ndà tsìbhálɛ mà, pbɨ̀ndà nzónzo mà, adɔ́na mà, awɛ́na mà, ndɨrɔ̀ pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga nyʉ́ mà nɔ́ndrɔ̀, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ àdɨ pbàkà ábhàlɨ̌ tɨ́.
26 Se algum homem vier a mim, e não aborrecer a seu pai, e mãe, e esposa, e filhos, e irmãos, e irmãs, sim, e também a sua própria vida, ele não pode ser meu discípulo.
27 Ndɨrɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ndɨ alɛ náapɛ́ pbɨ̀ndà mʉ̀sàlabhà nánɔ̀, ndàdʉ̀ ùbhi owùdu ɔ̌, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ àdɨ pbàkà ábhàlɨ̌ tɨ́.
27 E quem não carregar a sua cruz, e não vir após mim, não pode ser meu discípulo.
28 Ádhɨ pbá alɛ, nzínzìkʉ ɔ̌, ɨdzá-yà-ba ndɨ̀ ndòzè ndɔ̀sɨ̀ rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ rádʉ̀ àdɨ, ndʉ̀pɨ̌ pɛ́ ìfe màtɨ́ ndɨ ɨdza t’ɔ́sɨ̀ta kàsʉ̌ rǎdʉ̀ fʉ̀rangà nónzì dhu angyi, ndàdʉ̀ dhu àndà yà fɔná rɨ́’ɨ̀ fʉ̀rangà ràtɨ́ ndɨ kasʉ nɨ́tɔ ɨ̀tɔ?
28 Porque qual de vós, querendo edificar uma torre, não se assenta primeiro para calcular o seu custo, para ver se tem o suficiente para acabá-la?
29 Pbɛ́tʉ̀ kǎpɛ́ àdʉ̀ ndɨ ɨdza-pfɔ̀ kɛ̀lɛ̌ nɔ́sɨ̀, ndɨ ɨdza-kàsʉ̌ ràdʉ̀ àkpa, nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ wɔ̀rɨ́ dhu nàla rǎdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ʉ̀gbɔ̌ ndɨ alɛ, ’òwù àtɨ̀nà rɔ̌:
29 Para não acontecer que, depois de haver posto os alicerces, e não sendo capaz de acabá-la, todos os que a virem comecem a escarnecer dele,
30 ‹Yàrɨ́ alɛ náapɛ̀ ndɔ̀sɨ̀ yà ɨdzá-yà-ba, pbɛ́tʉ̀ kà-kàsʉ̌ nɨ́tɔ kà rɨ̌ dhu nádʉ̀ wà kà-lɛ̀mà nɔ́nzɨ̀.›
30 dizendo: Este homem começou a edificar e não foi capaz de acabar.
31 Ndɨ dhu bhěyi tɨ́, ádhɨ pbá ádrʉ̀ngbǎ kamà, ɨla ùgyè ndɨ̀ ndárà ngǎtsi ádrʉ̀ngbǎ kamà nà rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ rǎdʉ̀ àdɨ, ndàndà fɔná rɨ́’ɨ̀ pbànówí-bvʉ, ndɨ́nɨ̌ ndʉnɨ tɨ́ dhu, pbɨ̀ndà atdí kumì lʉfʉ̀ pbànówí ràtɨ́ àdʉ̀ ’ùgyè ùgye kɔ̌kɔ̀ pbɨ̀ndà òmvǔ rɨ̌rà nà ɔ́yɔ̌ kumì lʉfʉ̀ pbànówí mànà?
31 Ou qual é o rei que, indo guerrear contra outro rei, não se assenta primeiro a se aconselhar se com dez mil é capaz de sair ao encontro do que vem contra ele com vinte mil?
32 Kǎpɛ́ ndɨ dhu àlǎ odú fɨ̌ndà, nɨ́ kà rǎdʉ̀ pbɨ̀ndà mʉ̀kɛ̀ngyɛ̀ núvi ròwù wɔ̀rɨ́ ngǎtsi kamà bhà, àdɨ̀ kàdɨ̀ ɨtsɛ rɔ́rɔ̀, ròwù màrʉ̀ngà ɔ̌ ɨ̀ óko nɨ̌ otu nɔ́mɛ̀.
32 Do contrário, estando o outro ainda longe, ele envia embaixadores e pede condições de paz.
33 Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, atdí alɛ mà nzínzìkʉ ɔ̌, ɨnzá fɔná arɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu nʉ̀bhà, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ àdɨ pbàkà ábhàlɨ̌ tɨ́.»
33 Assim, pois, qualquer de vós que não renunciar a tudo quanto tem, não pode ser meu discípulo.
34 Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: «Iko nɨ́ ídzì dhu nyʉ́, pbɛ́tʉ̀ iko ɔ̀ okyeta náapɛ́ ìku, nɨ́ ka kádʉ̀ kàbhʉ ròkyè àdhu nɨ̌ tdɨ́tdɔ̌?
34 Sal é bom; mas, se ele perder o sabor, com que se há de temperar?
35 Kà-kàsʉ̌ rɨ̌ mbǎ àdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ akɛkpá màtɨ́ ɨnga tɔ̀ màtɨ́, ndɨrɔ̀ ɨnga ɔ̌ ka kʉ́trɔ̌na ìkyǐ-zɨ̀ tɔ̀ màtɨ́. Nɨ́ ka kádʉ̀ kòyì ɨrɨ́ ɔ̀. Ɨnga t’ɨ́rɨta tɔ́ bɨ̌na nà rɨ́’ɨ̀ alɛ nákǎ ndɨ̀rɨ̀ dhu!»
35 Nem servirá para a terra, nem para adubo; mas homens lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, que ouça.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.